• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak jste prožívaly císařský řez?

10. února 2017 
Zdravím všechny.
Taky mám našeho prcka po císaři, byl akutní. Adama jsem přenášela 2 týdny, šla jsem na vyvolání, které poměrně zabralo a po 12 hodinách kontrakcí jsem se dohrabala na 3 cm (a to mi určitě por.asistentka přidala, docela mě to drtilo) a Adamovi začaly klesat ozvy, pak i kyslík v krvi, takže se jelo šupem na sál. Já jsem sice porodní bába, ale vyděšená jsem byla jako blázen, chlap taky, jen jsem se modlila, aby mimi bylo v pořádku. Při císaři byli všichni hrozně milí a příjemní, anesteziolog mi pořád něco vyprávěl, měla jsem epidurál a Adámka jsem slyšela ještě než ho vyndali z břicha, hned mi ho ukázali, já řvala jako želva, chlap na něj čekal vedle a taky bulel. Pak mi prcka přinesli, dali mi ho na rameno, abych si ho mohla opusinkovat a očuchat a odnesli ho. Mě odvezli na JIP, přítel mě po cestě viděl, pořád říkal, že má Adam tmavý oči. Prý si to vůbec nepamatuje :slight_smile:
Na JIPu přinesli děti 2 maminkám a mě ne, sestřička jen řekla, že je nějakej studenej, tak je v inkubátoru, fakt mě "uklidnila". Vůbec mi ho nepřinesli.
Naštěstí bylo málo místa a moc maminek, tak mě převezli na šestinedělí dřív, než to dělají běžně. Tam, když jsem řekla, že jsem Adámka ještě neměla, hned mi ho dali do postele, ať si ho užiju, přísavka se hned přisál. Co nejdřív se mnou vstali, asi tak 12 hodin po císaři, já se pak snažila se hýbat, ale musím říct, že jsem byla úplně vyřízená. Bolel mě celej člověk, připadala jsem si, že jsem selhala, utahaná jsem byla jako kotě a vůbec jsem nemohla spát. Asi to bylo i tím, že jsem před tím těch 12 hodin měla kontrakce, tak jsem byla unavenější. Kamarádka měla císaře bez kontrakcí a byla prý v pohodě. Můj chlap to taky obrečel, malovali jsme si, jak budeme rodit spolu a jaké to bude, tak ho to taky zaskočilo, hodně se o nás bál.
Taky jsem trošku hledala cestu k miminku, i když jsem ho měla ráda a těšila se na něj, ale trošku jsem tápala, když se narodil. Ale za pár dnů se to srovnalo a když v 6 týdnech hlásila dýchací dečka poplach, málem jsem se bou sekla a uvědomila jsem si, že ho miluju víc než cokoliv na světě :slight_smile:
Teď se snažíme o druhého prcka, Adámkovi je 2 a 1/4 roku, tak doufám, že to půjde spontánně. Pokud ne, chci císaře co nejdřív, při sebemenších pochybnostech, abych nebyla tak utahaná.
21. říj 2010 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zzuzinda ježda a copak mu bylo,že nedýchal?my máme špatný srdíčko
taky bych chtěla druhéh prck,klidně už tak za rok a pul,nebo za rok,uvidime,
21. říj 2010 ve 14:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@d.h.86 On byl v pohodě, jen se v břiše zašmodrchal do pupečníku. Měl omotanou hlavičku a krk. Když se narodil, tak měl pod krčkem modrej pruh. Po porodu měl krásně šedavou barvu, typicky přenošené miminko:slight_smile:, tak vypadal podchlazeně, ale byl úplně v pořádku.
Co má váš prcek se srdíčkem, není to ni vážného?
My jsme chtěli, aby děti od sebe byly tak 3 roky. Klidně bych nechala i víc, ale už mi není 20, tak na co čekat :slight_smile: Tak uvidíme, jak to vyjde. Adámek je v červnu a tatínek říkal, že to "naplánoval" tak, aby bráška nebo sestřička byli v červenci až v září. Tak jsem zvědavá, jak mu to vyjde. :slight_smile:
21. říj 2010 ve 14:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Muj planovany cisar(kuli poloze pricne/KP) byl uplne v pohode. Jen zrovna ten den bylo hodne akutnich cisau, tek nemeli volnou JIP a proto jsme tam cekali od pul 8 do 2 hodin nez jsem sla na sal. Pak uz to slo rychle, spinal, nejake oblbovaky, zarousovat , natrit brisko, prisel manzel, rikali, ze to bude trochu neprijemne az budou male vytahovat, ale ja jsem skoro nic necitila. Jen pan doktor ikal, ze je to macek nebo mackova a za chvili jsme slyseli jak rikaji, ze je to holcicka a ona kricela.To bylo ve 14.13h. Ukazali nam ji byla tosku fialova a cela tchyne:slight_smile: a hned ji s manzelem odnesli. Pak mi za chvilicku sesticka prisla rict, ze mam zdravou krasnou holcicku a ze ma 3950g. Manzel s ni pak prisle za mnou a me zasivali, bohuzel jak jsem lezela s hlavou dozadu a tak na ne koukala hrozne se mi motala hlava. No a pak uz honem sup, sup na JIP, protoze na radu jdou dalsi:slight_smile:. Malou jsem videla az v 9 odpo a pak az v 1 druhy den,protoze me stehovali na pokoj a nez prestehovali ji, driv to nestihli:frowning2: to bylo jedine co mi trochu vadilo. Jinak minimalni bolesti a vsechno vpohode. Kdyz jsem prisla domu, brisko jsem trochu citila, ale nic hozneho. Vsem bych to takhle vpoho prala. Jen u toho chybi to krasne napeti a kouzlo, kdy to asi prijde a jak pojedte do porodnice s manzou...proste reknou tehdy a tehdy nastupte:slight_smile:.
26. říj 2010 v 17:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj všem. Já rodila akutně-plánovaně :slight_smile:)) jinak nevím, jak to nazvat. Prostě císař byl naplánován den předem. Na poslední chvíli nějak zjistili, že kvůli srdci normálně rodit nemůžu :slight_smile:)). V noci jsem spala dobře, nervozní jsem byla trošku. Na rizikovým odd. jsem byla s maminkou, která říkala, že je to naprosto v pohodě, takže se nemám čeho bát :slight_smile:

Ráno v půl šestý budíček, klystýr... vycévkovali mě kupříkladu až po napíchnutí epi, takže to jsem vůbec necítila. Jelikož to bylo takhle na poslední chvíli, tak jsem vlastně nevěděla, co mě na sále čeká. Byla jsem docela překvapená z toho přikurtování. Ani mi nijak dopředu neřekli, že na JIP mi dítě vůbec nedonesou na přiložení.
No bylo to zvláštní, divný lomcování, chtělo se mi neustále zvracet, manžela ani miminko jsem nebyla pak moc schopná vnímat a už na sále mi začal třas, kterej trval asi 5 hodin (na JIP už to bylo dost nepříjemný). Byla jsem totálně oblblá a nějak jsem nemohla mluvit, jako bych celou noc křičela a jakobych zároveň měla žízeň... Moc jsem nepila, nějak jsem nepochopila, že moč jde do sáčku - no zpětně mi přišlo, že jsem byla úplně zfetovaná. Epi dávkovali celou noc a další den, než mě převezli, takže bolesti jsem moc necítila. Vstát mi nešlo, černo, neslyšela jsem, takže se mi to horko těžko podařilo až na druhej pokus a i tak jsem měla co dělat, abych sebou neřízla... sestřičky povzbuzovaly :slight_smile:))
Chtěla jsem míc sprchu na pokoji, tak jsem si zaplatila nadstandart. i tak to znamenalo, že jsme na pokoji byly dvě. Nějak extra to nevadilo, až teda na to, že s první mamkou jsme si nepadly moc do oka - já se nemohla rozkojit a ona pořád pobíhala po pokoji a neustále mi oznamovala, že jí strašně teče mlíko a že to musí odsávat a vylejvat... :(((( ale to je na jinej příběh.
Psychicky to byl trošku šok, neb jsem nějak nevěděla do čeho jdu a trošku mě zdrtil pohled do zrcadla a krom toho jsem si nějak nebyla schopná sáhnout na tu jizvu, abych jí vymejvala... ale člověk byl v tom a musel to zvládnout. Nešlo mi kojení, trvalo to, neb jsem Kubu mohla přiložit až po těch 30 hodinách - i když to mělo spousta maminek horší... takže následující 3 noci jsme naspala asi 5 hodin a jelikož byly návštěvy na pokoji neomezený, tak jsem se nevyspala ani přes den :( Jizva si myslím tudíž bolela o dost víc a vstát k dítěti byl výkon... vstávala jsem snad víc jak minutu. Pokud jsem si nevzala čípek na bolest, tak se k bolesti jizvy ještě přidaly záda a to už jsem nemohla ani stát.
Rady s kojením byly od každý sestry jiný, ale to jsem nějak čekala... ale ze zoufalství jsem si nechala dát klobouček a následně to byl doma docela boj, takže asi ve 2. měsících (kdy se kojení protáhlo na 75 minut) jsem zase odnaučovala :( tudíž i na to kojení nerada vzpomínám. Po 6. dnech mě propouštěli a to už jsem se nemohla dočkat... jako bonus mi na poslední chvíli řekli, že si musím píchat injekce Clexanu a jestli to zvládnu sama :slight_smile:))))))))))))) ovšem s tou inj. stříkačkou to jaksi nešlo, tak mi to píchal manžel dalších 14 dní. Na Karláku mě naštěstí na kontr. odběrech brali přednostně, ale i tak to ježdění tam bylo s novorozencem a jizvou nic moc no... Po příchodu domů mě vyloženě zachraňoval manžel, dost pomáhal a konečně splaskly otoky... bez něj by to bylo krušný.

Každopádně jizva se mi hojila 4 měsíce. pořád tam byl na dvou místech strup a dost to bolelo... normálně jsem začala chodit až po 5. měsících... Ráda bych rodila normálně. Z těch popisů norm. porodů mám pocit, že i když to bylo náročný, ten moment narození dítěte byl krásnej a většina maminek se z toho rychleji vylíže. Nějak si tohle nedovedu představit s dalším dítětem doma :( to bude asi masakr.... Rodit ale musím zase císařem, takže až budem zadělávat na sourozence, tak budu zjišťovat, jak se na to co nejlíp připravit, abych to zvládla líp psychicky a hlavně fyzicky!
30. říj 2010 ve 02:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hehena ježda,tak to neměla taky nic moc,ale mnohem lepší
a psychika je děs,znám to
mě zatim nikdo neřekl,že dalšěí císařem,ale asi to tak bývá
30. říj 2010 v 10:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@d.h.86 jasný, já neměla nic hroznýho :wink: ...
mě strašně překvapuje, že někoho jizva bolela třeba týden... to zní rajsky :slight_smile:
asi záleží jak dlouho od prvního porodu budeš rodit. Mě ze zdr. důvodů nikdo normálně neodrodí, ale s tím nic nenadělám a jak se říká, hlavně aby bylo všechno v pořádku že jo... před pár měsíci jsem měla takovej hormonální nával, že bych klidně šla hned do druhýho, teď to trošku opadlo a je fakt, že když si vezmu jak mi pak bylo, tak se trošku bojím toho, jak to pak zvládnu s druhým dítětem, takže počkám dokud se mnou ty hormony nebudou vyloženě třískat o zeď :slight_smile:)))
no ale třeba to bude lepší, kdo ví :slight_smile:
30. říj 2010 v 17:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hehena mě dr řekl,že aspon těch 6měsícu a pak klidně a jelikož mám problémy s otěhotněním,tak mi antinu nedoporučuje a řekl,že když přijdu za deset měsícu těhu,že prý bude spokojenost na oboou stranách
já měla silnou motivaci vidět malýho,z císaře ni tak strach nemám,jizvu občas cítím i dnes a dělalo mi problém se zvednout z postele,ale asi by mi ani druhý nevadil
spíš budu mít jednou strach,že druhé mimi taky nebude zdravé
já zas měla spíš tendence,že hned antinu a druhé nikdy,ale když to čtu,chci druhý miminko,ale chci mít trochu jistotu,že bude Štěpánek trošku ok,ale určitě by jsme chtěli,manžel na 100%,o antině nechce ani slyšet,chtěli by jsme Nelinku :slight_smile:
30. říj 2010 v 19:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@d.h.86 a co se Štěpánkovým srdíčkem? jak vás budou léčit?
i my bysme chtěli holčičku - ono kdo by nechtěl páreček, že jo? :slight_smile:) jméno je ve hvězdách - Alžbětka, Elena, nevím... každopádně na těhulení se těším :slight_smile:))
jinak máte ještě potíže s tou stolicí? já kupovala dlouho Probiotický kapky Bio Gaia a kamarádka mi radila krapet pravýho másla do mlíčka (ale to jsem zkoušela až v momentě, kdy už jsem nemohla kojit)...
30. říj 2010 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hehena malý má vrozenou vadu,měl srostlou plicnici s aortou a plicnici svoji má špatnou,takže jednou za čas bude potřeba vyměnit
ted je skoro dva měsíce po operaci,té nejtěžší,kterou zvládl,ted si ho užíváme
já jsem potratila,pak jsem nemohla otěhotnět,tak jsme šli na první IVF-to nevyšlo a z druhého je malý
ale holčičku bych určitě chtěla
jinak stolici ted máme každý den,tak je to ok
r mi poradila Bififrom,čekala jsem po mateřský,že ho koupím,tak uvidim
jinak on dostává mateřský
30. říj 2010 ve 20:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hehena teda já jsem ráda,že nejsem za blázna,když jsem na první stránce popisovala můj CŘ a že jsem byla schopná chodit normálně po 5 měsících :grinning: Když to pak čtu,že po týdnu běhali maminy jak laňky po Cř :grinning: závidím :grinning:
30. říj 2010 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@d.h.86 mno teda... to se nedivím, že ti pak císař přišel jako maličkost... přeju Štěpánkovi hodně zdravíčka!

@crca no i já si připadala jako blázen... všude jsem jen slyšela, jak byl císař v pohodě a že to bylo zadarmo. moje sestřenice musela kupříkladu na další operaci, bo se jí jizva otevřela - malý byly tenkrát asi 3 měsíce. přišla o mlíko a dlouho se z toho dostávala....
30. říj 2010 ve 21:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky...ono je to teda už 6 let ...ale pamatuju že jsem chodila relativně normálně už cestou z porodnice...jakože si nevybuvuju že by mě to bolelo..ale je možný že jsme na to zapomněla.
Ted bych chtěla rodit opět císařem... když jsem se ptala dr. tak prý bych mohla rodit normálně, že nijak závažný důvod nebyl... v PC maj udaný důvod CR "komplikace"...jako údaj jak prase že..... :unamused:
Ale co si pamatuju tak dcerka nebyla ani sestouplá po týdnu přenášení, neměla jsem žádné bolesti, nebyla jsem otevřené prostě nic.
Ted chodím cvičit, hopsám na balonu, chodím na prochajdy s Naty, takže relativně dost pohybu..nechci totiž přenášet zase :frowning2:
ale jaká je pravděpodobnost že zas budem CR? koukal jsem že většina jste tu po víc císařích
30. říj 2010 ve 23:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hehena tak u nás bude další císař určitě,skrz oko. No a už teď se trochu bojím...psychiky :frowning2:
@crca já běhala hned druhý den a po týdnu ok,jen ty nervy byly v p....... :frowning2:
30. říj 2010 ve 23:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojda :slight_smile:
První císař byl akutní a neplánovaný ... hrozila hypoxie, proto se muselo jednat rychle. Rodila jsem 17hodin a pak byl během pěti minut konec operativní. Pocity ... no, byla jsem ráda, že jsem přežila já i dítě, to bylo asi tak to první ... porodila jsem ve 14,23, ráno po probuzení na JIPce jsem šla sama do sprchy ... jizva pobolívala, ale nebylo to nic drastického, další den jsem už měla syna přes noc jako ostatní maminky ... rekonvalescence super :slight_smile:
Druhý císař byl plánovaný ... takže strašná sebetrýzeň Před ... jak to dopadne, coby kdyby, strach a nejistota ... po probuzení radost, že to mám za sebou a žiju ... rekonvalescence podobně dobrá jen s rozdílem, že jsem si nechala mimčo u sebe už 20h po porodu ... :slight_smile:
Po obou porodech jsem opouštěla špitál 4. den ... :slight_smile:
30. říj 2010 ve 23:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lamarika koukam ze ty pocity takove nemam jen ja.kdyz mi ji prinesli ukazat po cisari ..kdyz mi ji "vyndali" tak jsem vubec nic necitila a nejak mi doted tvrva se smirit s tim ze jsem mama.nejak ty silny matersky pudy nemam.miluju svou dceru,dam za ni zivot ale "neco" mi tam chybi..zvlastni pocit nejakeho nenaplneni,jak kazda pise ze ji zalil pocit lasky jakmile porodily..me ji proste vyndali a to bylo vse.nerikam ze jsem si neuzila sve ale porad jsem cekala ze budu statna.ja zatim byla cela bolava,mliko mala pit nechtela,jen rvala a ja bulela ze jsem neschopna matka.jo psychika je mocka a te se da tezko porucit.a jeste hur s ni bojovat.
31. říj 2010 v 00:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já za sebe mohu říct, že jsem neměla problém s city k dítěti, když mi jej přinesli ... Možná k prvnímu byly ty emoce silnější, bylo to všechno nové, u Mako už se automaticky dostavil ten pocit, že je moje a že bych za ní dýchala :slight_smile: :dizzy_face:
31. říj 2010 v 00:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivonne u mě ten pocit taky přišel později vlastně si přesně pamatuju ten okamžik kdy přišel ten zlom. Když se na mě malá porvé začla nahlas řehtat. úplně zrůžověla a mě začly téct slzy štěstím..... na to do smrti nezapomenu :dizzy_face:
31. říj 2010 v 00:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pokud bych ještě jednou (teď to neplánuji ... ale člověk míní, život mění :wink:) rodila, císař mne nemine, po dvou sekcích už asi přirozený porod vůbec nepřichází v úvahu ... měla bych zase strach ... o sebe, o miminko, o děti, které již mám ... ale šla bych do toho :slight_smile: Zase bych se možná klonila spíš pro celkovou anestezii ...

S odstupem času je to asi jiné ... ale čerstvě po narození syna jsem měla pocit jakéhosi ukradeného porodu, že jsem to nezažila, neslyšela první pláč, nádech, přitulení nahého tělíčka na mé ... ale muselo to být a kdyby nepřistoupili k CŘ nechci domýšlet, co všechno by se mohlo stát ... Jsem šťastná a vděčná, že mám doma dvě zdravé, krásné děti, to jestli přišli na svět přirozeně nebo sekcí v tom absolutně nehraje roli a vztah matky a dětí to určitě nijak neohrozí :slight_smile: To je ovšem můj názor :slight_smile:
31. říj 2010 v 00:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
rodila jsem 16 hodin, pak porod přestal postupovat, takže jsem nakonec porodila sc. radši bych dalších 16 hodin kontrakcí.
sc nebolel, byla jsem umrtvená lokálně. ale ta psychická stránka věci mě straší pořád. stejně jako @hejdita jsem si vyčítala, že jsem to nezvládla (dost tomu napomohla nešťastná hláška sestry, která mě na zákrok připravovala :stuck_out_tongue_closed_eyes:), bylo mi líto eliáše, že mi ho tak vyrvali z těla, že ho nemůžu mít u sebe, že si ho první dny nemůžu ani pořádně pochovat, vyndat ho z vozíku byl nadlidský výkon atd.
tak doufám, že druhý porod se zadaří přirozeně.
31. říj 2010 v 00:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivonne přesně popisuješ, jak jsem to měla já. prostě ho vyndali, byl krásnej, ale nic víc. dokonce jsem pak v šestinedělí měla takový stavy, kdy jsem manželovi řikala, že kdyby mi dali úplně jiný dítě, tak že to ani nevím (vyčítala jsem si to).
a vším tím stresem jsem se ani pořádně nerozkojila, čili další kolo sebeobviňování.

fakt už nikdy víc.
31. říj 2010 v 00:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@markytkaaa tak bud rada ze nemas problem s city k diteti.ja jsem tez stastna ze mam zdrave dite ale buhuzel se to podepsalo na me psychice a mam problemy doted.a nepreji to nikomu.takze to je zas muj nazor a zkusenost.
@ikarkulka mluvis mi z duse.byla jsem v stavu kdy jsem litovala ze jsem vubec otehotnela.ze to rvouci ditko je moje a ze me nenecha odpocnout,ze nepije..atd..dama mi nastesti pomohla rodina..ja az postupem casu zacla fungovat a stale je ve me ten pocit neceho "nedokonceneho".samozrejme kojeni take selhalo..mala citila jak na tom jsem a rvala jen jsem ji vzala do naruce.ja byla vztekla a nebyla dalce k tomu abych ji neco neudelala.opravdu to nepreji nikomu.vim ze podobne zkusenosti mohou mit i jine matky rodici prirozene,ale ja osobne(a vim ze je nas vic) mam pocit ze jsem "neco nedokoncila".nekde to dopre prirovnavali tenhle problem v casopise ze zeny rodici cisarem mohoumit podobny pocit jak tesne pred vyvrcholenim-orgasmem,ale nakonec k nemu nedojde.to bylo presny.
chtela bych mit druhe dite a kolikrat jsem se pristihla ze vlastne druhym tehotenstvim bych "nastartovala ty spravny pocity a city" .no uvidime.zatim se jen snazime:slight_smile:
31. říj 2010 v 00:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kaaatinka no moje mala na dva roky,a ja stale jeste na ty pocity cekam.je uzasna,mam z ni radost a pomalu si stale zvykam ze jsem jeji mama..no treba to taky nekdy prijde.a kdyz ne,stejn vim ze bych za ni dala zivot svuj:slight_smile:
31. říj 2010 v 00:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivonne ... myslím, že takové to "smíření" s průběhem porodu by mělo rozhodně přijít do roka dítěte ... pokud tomu tak není, nebylo by lepší promluvit si o tom s psychologem?
Může se totiž stát, že další těhotenství třeba jen prohloubí to negativní ...
31. říj 2010 v 00:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@markytkaaa no je i to mozne,ale rikam si ze to budu resit az to nastane.a pokud neotehotnim(tak do dvou let,dyl uz to zkouset nebudu)a zustane ujednoho ditka,budu se snazit resit to nejakym zpusobem.mam totiz i takovy pocit jakobych byla osizena o to prozivani radosti z materstvi a vseho co s tim souvisi.ze si to neuzivam naplno.
31. říj 2010 v 01:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
V pohodě oba dva. Ale třetí už fakt né :wink:
31. říj 2010 ve 02:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlina05 Pavli nedivím se, že se bojíš už teď... každopádně opravdu obdivuju a trochu nechápu, že jsi už druhý den běhala :slight_smile: to považuju skoro za zázrak :slight_smile:)))

by mě zajímalo, jestli neexistuje nějaká studie, jestli se hojily ženy po císaři líp po celkový nebo epidurální anestézii :slight_smile:)
ono to asi souvisí celkově se stavem břišních svalů, možná i s velikostí bříška a taky si myslím, že s ochlupením - mě prostě v tý jizvě nestále razůstaly chloupky (pardon za popis) a i to dost bolelo, vzhledem k tomu, že se to pořád hojilo... včera jsem jizvu zkoumala a je stále tmavě růžová..... no a taky mám to bříško pořád vypouklý, vypadám jak ve 22. týdnu :( ale je fakt, že jsem měla megabřuch, šlo mi i do šířky...


@kaaatinka Kaaatinko tak držím paluchy. Jestli budeš rodit přirozeně, tak jsem zvědavá na srovnání, pocity i rozdíl při rekonvalescenci...

i já měla pocit, že mi Kubulu jen "vyndali".... a i u nás padlo, že kdyby nám dali jiný dítě, tak to ani nepostřehneme, ale neměli jsme při těch řečech špatnej pocit - tím myslím, že jsme to spíše zlehčovali... rodila jsem s EPI, takže jsem ho slyšela poprvé zaplakat a i jsem si říkala, že je překvapivě krásnej :slight_smile:)) když jsem ho pak viděla po těch třiceti hodinách, tak byl snědej, vlásky víc vynikaly... ale pocity byly taky veškerý žádný... u mě nepřišel nějaký dramatický zlom v tom vnímání lásky k němu, já se prostě postupně zamilovávala... ale pokud vím, měla to takhle i kamarádka po normální krásným porodu. říkala mi teda, že ten pocit, když jí dali dítě byl nádhernej, ale že i tak ta silná láska přicházela postupně... takže těžko říct, jestli bych měla euforický pocity, kdybych rodila klasicky.
a jak už tu padlo, i mě se zdálo, že jsem byla o něco okradená.... teď už to tak nevnímám, taky jsem ráda, že jsme oba v pořádku. myslím, že manželovi se hoodně ulevilo, že po srdeční příhodě budu rodit operativně, ten měl strach asi největší...
31. říj 2010 v 07:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hehena no chtěla bych se domluvit jak budu chodit na kontroly do porodnice jestli by to nešlo nějak dostat pod kontrolu... jsem totiž s dcerkou sama. I když mámpodporu rodiny a přátel že kdyby něco okamžitě přijedou ale i tak.... ta nejistota je hrozná. Ale snad je piškotek "rozumnej" a vybere si správný čas :wink: :slight_smile:
31. říj 2010 v 07:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivonne zrivna včera večer jsem se bavila s kamarádkou že kdyby mi někdo šáhk na malou že bych byla schopna vraždit... představte si že jiné moji kamarádce manžel (jenště když spolu byli) jejich děti týral a dopadlo to tak že jim je odebrali a dali do ústavu. Kamarádka je ted sama, pracuje... ale má problém se sociálkou. Svý dvě děti neviděla už dost dlouho a je zralá na sebevraždu :pensive:
31. říj 2010 v 07:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hehena no já byla šíleně natěšená na Aleška,tak jsem si prostě řekla,že musím.TAk jsem vyskočila z postele dřív než došla rehabka a šla si na wc.A odpo už v pohodě.Jenže pak mě tak bolela ta hlava,že to bylo vše na nic :stuck_out_tongue_closed_eyes:
No mě v jizvě chloupky naštěstí nerostly.
Mě by zase zajímala studie jestli ženy po CŔ mají větší sklony k laktační psychoze nebo depresím.Já teda měla depku jako hrom z toho,že jsem malýho neměla hned u sebe a tak...A táhlo se to pak ještě 8 týdnů :frowning2:
31. říj 2010 v 09:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek