• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak jste prožívaly císařský řez?

10. února 2017 
@dagina jo tež bohužel...
1. pro 2010 v 16:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina Tak já jsem si to začala mazat až doma což bylo 9 den,a ono s těma dr je to jak u koho :wink: Co chodím ke svému gyndaři tak taky na něj slyším spíš záporné reakce(umí vynadat :sweat_smile: ),ale já s ním mám jen ty nejlepší zkušenosti a vždycky když tam jdu,tak je prča :sweat_smile: Ono s tou dr.Dejlovou to asi taky udělalo za své to,že jsem tam měsíc před porodem ležela,takže jsme se víc poznávali dělala mě ona většinou utz apod s Parmou to samé :wink: Vždycky prostě pohoda.Když jsem pořád nevěděla co bude to druhé stvoření,protože se nikdy neukázalo,tak si mě pak vzala ještě o půl 8 večer,že zkusíme kouknout :grinning: ,že je sama zvědavá :grinning: No stejně se ta moje prdelinka copatá neukázala,až při císaři :grinning:
1. pro 2010 ve 20:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina Mne dala dula masticku od weledy, jmenuje se mercurialis perennis 10% - stejny nazev ma i ucinna latka. Tim jsem to tak od 10. dne masirovala krouzivymi pohyby. Ono to hojeni pry ale zavisi na zpusobu provedeni rezu a svoji roli hraje i genetika.
1. pro 2010 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@melis7 Mas pravdu, ja bych osobne nevzala homeopatika, ktera mi nedoporucil homeopat primo pro mne. Treba na kojeni je jich fakt dost, ale ony se davaji prave podle telesneho typu, tech faktoru je strasne moc a je fakt na to potreba vzdelany odbornik, aby clovek dostal to, co mu zabere. Pak jsou homeopatika ok. Ja po cisari brala jen na rozkojeni a dostala jsem neco druhy den po porodu na zacpu.
1. pro 2010 ve 22:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@crca no vůbec nevím která to je, a to jsem při první dceři také přes měsíc ležela v nemocnici..., určitě jsem se s ní musela setkat. Uvidíme na koho narazím při porodu :sweat_smile:.
1. pro 2010 ve 22:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veveruska0504 Já císaře nechtěla za žádnou cenu, chtěla jsem rodit normálně a je fakt že nakonec jsem byla za císaře ráda.
6. pro 2010 ve 13:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veveruska0504 pardon nepřeskočila jsem na poslední stranu :grinning:
6. pro 2010 ve 13:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
zdravím vás,
rodila jsem akutním sc pro HELLP syndrom který se rozvinul z preeklampsie,malý se narodil s nízkou porodní váhou(1990g,43cm) ve 38+1.
Poprvé jsem otěhotněla v létě 2009,bohužel z toho bylo zamlklé těhu a v září 2009 jsem v 10tt podstoupila revizi,půl roku jsme si dali pauzu a snažení se povedlo hned napoprvé,v březnu 2010 jsem byla těhotná,celé těhu probíhalo bez problémů,pouze jsem podstoupila 2x cukr test pže mám v rodině cukrovku ale naštěstí test dopadl ok. Problém u mě nastal až ve 38tt kdy mi nebylo dobře (ještě jsem netušila že se něco děje). Byla neděle a já celý den proležela,neměla jsem chuť k jídlu a bylo mi na zvracení...to samé bylo i v pondělí,v úterý jsem šla do poradny a ukázala se mi bílkovina v moči,také jsem se zmínila že mě tlačí u žaludku a není mi celkově dobře a Dr. mi odpověděl že je to tím jak mi děloha tlačí na žaludek a že poslední dny už to lepší nebude.Ozvy nic moc,malej spal,ale pohyby byly. Ve středu se mi kupodivu udělalo líp,ve čtvrtek mi zase bylo špatně a jen jsem ležela a nic do sebe nedostala...večer kolem osmé mi začaly slabý stahy,bez bolestí...po 30min,po 20min a po 10 min...jen mi bylo strašně zle tak jsme jeli do porodnice kde mě přijmuli asi ve 22.00 (11.11.2010). Strašně se divili co po nich chci,že na porod vůbec nevypadám. Po prvním UZ se vše rozběhlo ani nevím jak,nejdřív mě vyšetřila porodní asistentka,pak doktorka,pak zase jiná doktorka která mi řekla že to není dobrý že plod(hnusný slovo) je podle UZ mladší o 4týdny a odpovídá asi tak 34tt,placenta je v dost špatném stavu a nevyživuje tak jak by měla a ani s kyslíkem na tom plod neni nejlíp. Co dvě hodiny mi dělali ozvy,odebírali krev a moč(cévkování-fakt hnus),vůbec jsem se nevyspala. Ráno mi moc hodná p.doktorka konečně řekla co se děje,mám hrozivě vysoký tlak(180/110),bílkovinu v moči,špatné jaterní testy,ledviny neplní svoji funkci,rozpadají se mi červené krvinky a co je nejhorší že mám srážlivost krve na spodní hranicí kdy je možné operovat,mám zavolat příteli že porodíme císařem a že v 11h už budu při vědomí,ještě mi dělali test jakou mám srážlivost krve,na výsledek se už nečekalo,začala jsem ztrácet vědomí,v 9.18 jsem musela znovu zavolat příteli ať okamžitě přijede,malej musí rychle ven protože placenta(orgán plodu) ničí moje tělo,to jsem ještě byla na předporodním pokoji kde mě už začali připravovat na akutní sc...byla jsem dost mimo ale moc dobře si pamatuju jak mi ta hodná p.doktorka dává k podpisu souhlas s operací a říká že je tu velké riziko vykrvácení kvůli srážlivosti a že pokud nastanou takové komplikace jaké předpokládají tak je pro ně na prvním místě život matky a potom teprve život plodu...jelo se na sál,všude běhali sestřičky,doktoři a i přimář,byla mi strašná zima,k smrti jsem byla vystrašená,uspali mě v 9.30....malý přišel na svět 12.11.2010 v 9.42,byl v pořádku,ani u mě nebyla taková ztráta krve jakou čekali,i přesto mi dávali krev a na sále jsem byla ještě asi hodinu....kolem 11.00 přišel na JIP za mnou přítel,malého viděl hned jak ho vezli ze sálu,vyfotil mi ho,já byla dost mimo,ani jsem nevnímala jak mi ukazuje fotku na mobilu...celý den jsem proležela,byla jak po flámu,břicho trochu bolelo,měla jsem ještě léky na bolest...malého jsem viděla až druhý den,moc jsem se na něj těšila,už jsem plně vnímala....břicho bolelo při každém pohybu,na dotyk mi přišlo jako by nebylo ani moje,divný pocit....pak jsem měla poprvé Kubíčka v náručí....a nic jsem necítila...zkusili jsme kojení a nešlo nám to a mě to ani nevadilo....byl tak maličký....říkali jsme mu skřítek...byla jsem zoufalá z toho že k němu necítím tu velkou lásku jakou jsem čekala....odnesli ho....a já byla víc zoufalá z toho že nemám u sebe svýho přítele...pak přišly bolesti břicha....malého mi nosili na kojení,nešlo nám to,špatně se přisával a ani neměl sílu tahat....vůbec mi ale nepřišlo divný že ho nemám pořád u sebe,mateřská láska nepřišla....po dvou dnech jsme se musela postavit a dojít na wc a do sprchy....myslela jsem že to nezvládnu....přeložili mě na 6ti nedělí,malý byl na dětský JIP kvůli nízké porodní váze ale celkově byl v pořádku....první den po přeložení jsem za ním docházela a zkoušeli jsem kojit,dovala jsem mu příkrmy ze stříkačky,hrůza,druhý den jsem měla malého přes den u sebe,stále na příkrmech ze stříkačky,ani to mi nešlo,jedna sestra mi řekla že tímhle způsobem se domů nedostaneme ani do vánoc...brečela jsem,druhá sestra že jestli budu brečet tak ztratim mlíko a nechají si mě tam další měsíc....byla jsem psychicky na dně,třetí den jsem měla už malýho u sebe přes noc,tím že byl skřítek malej tak neměl dost síly vytáhnout mlíčko tak jsem odstříkávala a dávala mu ho ze stříkačky nebo když jsem málo odstříkala tak dostal UM....pak přišla záchrana v jedné moc hodné sestřičce,že když nám nejde kojení a nakonec stejně dokrmujeme UM tak že jestli nechci flašku....brala jsem jí všema deseti....malej potřeboval rychle nabrat váhu a já neměla tu sílu trápit nás oba jestli nám půjde kojení nebo ne...moje představy o porodu,kojení a miminku se úplně rozcházely s realitou...chtěla jsem rodit přirozeně,chtěla jsem kojit a nic nám z toho nevyšlo......ani ta představa až ho poprvé uvidím,pochovám nebyla taková jakou jsem čekala.....fyzicky jsem se dala po pár dnech dohromady,bolesti se už daly vydržet,jen ten pocit že to břicho neni moje,psychicky jsem už na tom taky byla líp,ale chtěla jsem domu...mě by už pustili,tělo se mi rychle vracelo do normálu,všechny testy byly ok,jen mi zůstal Dopegyt na tlak,ten se ale taky časem srovná....čekalo se jen na malýho až přibere propouštěcí váhu 2500g,nakonec nás pustili po 10 dnech při váze 2200g...malý krásně prospíval a pan doktor přivřel obě oči....byla jsem šťastná že už jedeme domů....jen ta mateřská láska se ve mě ještě neprobudila....až po pár dnech doma...malej spinkal na gauči,já ho pozorovala jak je nádhernej a v tu chvíli vyvalil oči,zrudnul,asi se špatně nadechl a začal se kuckat,odkašlal si...v tu chvíli jsem ho popadla do ruky až se mě chudáček lekl,začal plakat....a já věděla že je můj a že ho moc miluju...možná mi tenhle moment nahradil okamžik prvních minut po přirozeném porodu...
25. led 2011 ve 13:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jituu83 ufff.. to je děsivé, ale zároveň strašně dojemné jak jste to zmákli. ty poslední slova mě doslova dostaly.. zvláštní, že se to takhle zvrtlo. přeju hodně zdravíčka a ať se jen a jen daří !
26. led 2011 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kathuska děkuju....ač se to dnes nezdá,tak jsme oba v pořádku...měli jsme moc velké štěstí...ten den,kdy se malej narodil,tak by moje babička oslavila 70tiny...vždycky mi říkala jak moc se těší až budu mít miminko...bohužel se toho nedožila ale i tak věřím že je naším andělem strážným.
k tak závažným komplikacím nemuselo ani dojít kdyby můj OG byl víc pečlivej,bohužel i v dnešní moderní medicíně jsou těhutlky v některých poradnách jak na běžícím pase někde ve fabrice :frowning2: příznaky jsem měla,už jen ta bílkovina v moči a bolest u žaludku stačily k tomu aby mě ihned poslal do porodnice,já jako prvorodička jsem neměla tušení že se něco děje,to byl jen začátek preeklampsie...dva dny stačily na to aby se z preeklampsie rozvinul hellp syndrom který hlavně ohrozil mě na životě a tím i malého,ten byl naštěstí v pořádku....
nejhůř na tom byl asi můj přítel co se psychiky týče...věděl že malý bude v pořádku,ale celý den trnul hrůzou jestli i já se z toho dostanu.byla jsem na JIPu,první den jsem moc nevnímala,druhý den jsem už byla jak zázrakem ok ale musela jsem odpočívat,nedali mi ani mobil takže jsme nebyli s přítelem v kontaktu(to bylo pro mě šílený),pustili ho za mnou jen jednou na návštěvu na 5min,jinak si každou hodinu volal jak na tom jsem,dostával jen stručné info,pak potřebovali moji postel pro další maminku co rodila akutním sc,mě nemohli přeložit na 6ti nedělí(ještě mi hlídali životní fukce) tak mě šoupli na oddělení ARO pouze z nedostatku lůžek,zrovna volal přítel a jedna moc "hodná" sestřička mu pouze do telefonu řekla že mě převážejí na ARO,ať si tak za půl hod zavolá tam a položila mu to,dovedeš si představit co to s přítelem udělalo,nevěděl proč mě převážejí a napadali ho ty nejčernější myšlenky....že zůstane s malým sám.až jeden společný kamarád který jezdí sanitou mu zjistil kde ležim,proč a zařídil mu krátkou návštěvu (na ARu nejsou povolený).poprvé v životě jsem viděla svýho chlapa brečet,za ty dva dny mi zhubl asi o 5kilo....když odešel tak mi pomalu začalo docházet čím jsem si prošla a co všechno se mohlo stát.....byla jsem už bez léků.přes špatnou péči mého OG,po můj zdravotní stav až po negativní přístup personálu na JIP jsme to společně zvládli a dnes se už jen radujeme z Kubíčka který je moc hodný miminko,všechno špatný jsme si vybrali na hodně dlouho.tobě přeju hodně síly,zdravý miminko a kousíček štěstí na milý personal při porodu i po.
27. led 2011 v 10:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jituu83 děkuju. tak to je síla :unamused: vše co říkáš, z toho běhá mráz po zádech.. to byl opravdu velký kus štěstí. doufám, že jste si už všechno zlé vybrali a teď už bude jen dobře. jj personál nemocnice, doktoři atd. někdy opravdu stojí za to ! :angry: naštěstí se najde i opak. mě sledují docela pečlivě poslední 2 měsíce, sice slyším pokaždé něco jiného, ale zase jsem ráda, že jsem pod dohledem. je vidět, že vše se může změnit z minuty na minutu..
27. led 2011 ve 12:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kathuska to víš že má každá porodnice svůj rub a líc,to samý platí o personálu...to ještě uslyšíš pokaždý něco jinýho,jak o kojení,tak o péči o miminko...
tebe čeká císař?nebo si sem jen nakoukla co kdyby náhodou nešel přirozený porod?
27. led 2011 ve 21:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jituu83 to je fakt.. nene císař snad ne, pokud nebude akutní tak snad nehrozí. jen jsem nakoukla z nudy
27. led 2011 ve 22:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kathuska tak to jo,oni mají svoji pro a proti oba dva :wink: nevim jak si někdo může vyloženě přát císaře :astonished:
28. led 2011 v 07:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky zajímalo by mě jestli je to individuální asi jo, ale plánovaný cís. řez se provádí v 38 tt že? a po plánovaném císaři pokud je vše ok tak je člověk v nemocce tak 3 4 dny jako po normálním porodu? pokud je mu dobře....
ptám se asi mě to čeká..
28. led 2011 v 11:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri je to individuální.Většinou se po císaři chodí domů tak 5.-6.den,pokud je miminko i ty v pořádku.My jsme šli až 7.den,protože malá měla tlustý pupíček,tak se čekalo,jestli to po odstřihnutí nebude krvácet.
28. led 2011 ve 12:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri po sekci se pouští nejdřív pátý den, když je všechno OK
28. led 2011 ve 12:22  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kaci91
@mell

holky děkuju...právě já nevím co by bylo rychlejší, porodit přirozeně nebo tím císařem....už jsem tak jednou rodila a ted mi to "hrozí" zase ...ale možná taky ne a budu moci rodit normálně...jen fakt nevím, normální porod taky dost dlouho trvá ne, tak dva dny a potom další tři v nemocnici tak to dělá dohromady pět dní jako ten císař že....
28. led 2011 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri ono u toho císaře je to asi všude jinak,v teplický porodnici vyndavají stehy až sedmý den,a to nepočítám den porodu,ten den jdeš domů...je to o nervy tam takhle dlouho tvrdnout :rolling_eyes:
28. led 2011 ve 21:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jituu83 ty brďo......já teda měla ty svorky, vytáhli mi je třetího myslím nemůžu si už vzpomenout. ale ted mi dr říkal že by to byly ty vstřebatelné stehy, možná to tedy míň bolí..
28. led 2011 ve 22:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak já rodila císařem ve čtvrtek,v neděli mě šoupli na šestinedělí a v pondělí jsem překecala dr,aby mě propustili,protože jsem malého měla v jiný nemocnici,ale dr se to moc nelíbilo,spíš se pouští ten 6.den když počítám jako první den den císaře
jinak mi vytáhly jen dva krajní stehy a zbytek byl vstřebatelný
28. led 2011 ve 22:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri u nás třeba obědnávají na plánovaný císař 38t-40t,záleží na víc okolnostech,třeba jak mají volno,kolik císařů už je objednáno,jaký má těhotná maminka vnitřní nález a tak.No, a domů poštějí,pokud je všechno v pohodě,tak 4. den,s tím,že den operace je den 0,takže se nepočítá..Mel
29. led 2011 ve 20:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já byla tak ráda, že mě konečně "říznou jako vlka", že jsem všem na sále pořád jen děkovala a děkovala a když jsem viděla svého syna poprvé, když ho vyndali z bříška..byl to úžasný zážitek.. Špatná jsem z toho nebyla..špatná jsem byla z šílených skoro dvaceti hodin kontrakcí, které JIŽ NIKDY zažít nechci... :sweat_smile:
29. led 2011 ve 22:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jinak jsem "rodila" v neděli a v pátek jsme šli domů:slight_smile: Steh jsem si vytáhla sama doma:D asi na mne zapomněli:D:D ale měla jsem tam jen dvě nitky - vnitřní steh, zatáhla jsem za jeden konec a celé to vyjelo:D:D:D
29. led 2011 ve 22:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mes asi jsem měla taky ten vnitřní steh,sestřička na jednom konci ustřihla uzlík a za druhej konec vytáhla celou nit ven,vůbec to nebolelo,bylo to takový elastický :confused:
30. led 2011 v 10:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dobrý den, jsem tady nová a chci se podělit taky o svoje zážitky z porodu sc, a to hned dvakrát. Doufám, že vám to nebude vadit, že to bude trošku román :wink:
U prvního syna (tp. 16.8.2008) mi začala pomalinku odtékat plodová voda a měla jsem bohužel zánět, tak si mně pro jistotu nechali už v porodnici. nástup: 7.8. vyšetření a papírování proběhla v poho, a pak mně uložili na čekací pokoj. protože následoval víkend a nic se u mně mimořádného nedělo, tak sem čekala až do pondělí, kdy mi bylo oznámeno, že mi v úterý budou porod vyvolávat, to sem ještě netušila, co mně čeká! V úterý šup tabletku a nic moc ze začátku až odpoledne mi začaly velké křížové bolesti, samozřejmě bez otvírání. Další den to samé, a ve čtvrtek sem dr. prosila, ať mi už tu tabletku nedává, a ona mi ji tam vrzla i proti mé vůli, a to už byly opravdu veliké bolesti, že sem kolem 13.00 už přestal vnímat situaci kolem sebe, manža říkal, že sem mu prý volala, to sem si ani nepamatovala a vím, že jsem potom začala být i sprostá od těch bolestí, pak mi teda píchli injekci proti bolesti a pak celková narkóza a František se narodil14.8.2008 14.43 3800g, porod na něm nechal trochu za následek jakési křečovité stažení svalů, no moc se nehýbal, tak sme museli cvičit vojtovku, ale po pár dnech se rozhýbal a pak byl sledován neurologem, a vše pak bylo v pořádku. s kojením byl trochu problém, protože sem měla infekci a musela brát atb, i bobešek to ode mně chytil, takže sme měli málo mlíčka a já kojila jen 3 měsíce s dokrmováním nutrilonu.
Psychicky sem byla z tohoto porodu moc zdeptaná, hlavně z chování a přístupu personálu, pobyt v porodnici 14 dní, manžela nezavolali k porodu, byla sem na vše sama, a na fyzickou bolest sem už zapomněla, tak se tu o ní nebudu moc rozepisovat, jo ještě sem si vzpomněla, že mi museli dávat krev. takže na jipce sem taky byla 2či 3 dny.

Tak a teď druhý porod, to už mně upozorňovaly, že to nejspíš bude asi taky cs. tp. 5.4.2010 Jak to začalo? velice zle aspoň pro mně, protože nesnáším zvracení (na začátku těhu sem měla nevolnosti, ale nezvracela sem)...dne 22.3. mi bylo od dopoledne zle od žaludku, dokonce mi smrděl i vývar co manža vařil, pak už to začlo, zvracení a ještě průjem, to zvracení odpoledne bylo už hodně, stříkala ze mně voda, dnes si z toho dělám srandu, že jiným odtéká plodovka spodem, mně tenkrát vrchem :grinning: no, ale teď vážně, začla sem se bát o mimi, takže raději pojedu do porodnice, nedostala sem do sebe ani vodu, tak sem nechtěla riskovat dehydrataci, tak mně přijali, sepsali papíry, vyšetřily, kontrakce prý byly veliké, já je však necítila a ani nebyla otevřená, jen na 1cm, ale to už delší dobu z poradny. tak mně nechali opět na čekacím pokoji, a dali kapačku-jakousi výživu :slight_smile: hlavní pro mně bylo, že jsem přestala zvracet ale ty průjmy, tak mi nasadily dietu a na druhý den večer z nedostatku místa přesunuly na gyndu :confounded: tam jsem vlastně byla 2 dny a p. dr. co mně tam vyšetřoval navrhnul, že těhu ukončíme cs, tak sem byla i ráda, protože sem jen ležela a už se nemohla hýbat. druhý císař sem si vybrala ve spinálu a bylo to lepší, viděla jsem hned tomáška, no nádhera...narodil se 25.3.2010 3600g,a hned po 2 hodinách přiložení k prsu, to se tomášek hned přisál a kojení se krásně rozjelo :slight_smile: a hojila sem se lépe a rychleji než po prvním cs, takže když to shrnu druhý porod (až na to prvotní velké blinkání) byl v pohodě a domů nás pustili 5. den po porodu, tomáška sem kojila 8 měsíců a psychicky sem byla lepší a šťastnější..... asi hormony :grinning:
30. led 2011 v 11:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já taky měla jen ty dva uzlíky na krajích jizvy a vnitřní šití vstřebatelné a myslela jsem, že už se nic jiného ani nepoužívá... a sedm dní je teda mazec, mě to tam lezlo na mozek už čtvrtý den po....


Ještě mám dotaz na ty, co měly akutního císaře kvůli hypoxii plodu - jak vám ji diagnostikovali? Podle ozev srdíčka?
30. led 2011 ve 14:15  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mell nevim jestli bylo vnitřní šití vstřebatelné ale vytáhli mi ho,ale asi jo,protože ta nit byla taková elastická,hodně pružná a vůbec to netahalo,tak nevim proč to tahali,jinak po sedmi dnech mi teprve vytáhli stehy,to mě už chtěli pustit ale já tam ještě zůstala další 3dny s malým kvůli nízký porodní váze...na mozek mi to tam lezlo už druhý den :confounded:


hypoxii jsem taky měla jako jednu z diagnoz na akutního císaře,ale rodila jsem kvůli hellp syndromu který se mi rozvinul z preeklampsie....jinak pokud jsou ozvy špatné tak to nemusí ještě hned znamenat hypoxii,z UZ se pozná jaký jsou průtoky pupečníkem a jestli má plod dostatek živin a kyslíku a podle toho se diagnostikuje hypoxie,samozřejmě ne všude se UZ dělá každou poradnu,ke konci jsou spíš jen ty ozvy a pokud jsou špatné tak se jde na UZ......třeba můj dr. měl takový přístroj z roku raz dva že nedokázal poznat že mám špatnou placentu,až v nemocnici mi na to přišli,tam si taky půjčovali jeden přístroj na celou gyndu i porodnici....
30. led 2011 ve 14:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mell Ano hypoxie se diagnostikuje podle ozev srdíčka a ne,že né.Jen to není tak jednoduché,jsou různé druhy špatných ozev srdíčka,něco je jen suspektní a musí se to zvýšeně hlídat, něco už je důvodem k akutnímu císařskému řez.Neumím si dost dobře představit,že by ozvy miminka byly třeba 60 a šel se děla ultrazvuk,pak už je každá minuta dobra.Hypoxye znamená nedostatek kyslíku.Taky se z ultrazvuku může poznat,ale to je dlouhodobá hypoxie a věšinou má závažnější prognozu.Melis
30. led 2011 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
čaute holky ve mě se ty pocity a názory míchají teda...:( dneska jsem si vzpomněla poměrně živě na tu bolest po o peraci.. a celkem mě to vyklepalo...tak si tak říkám jestli by to podruhé bolelo stejně nebo hůř...já fakt nevím....
31. led 2011 ve 21:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek