• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak moc jste vyváděly u porodu?

6. dubna 2011 
já mám pocit, že jsem tolik neřvala - resp. jsem spíš naříkala, že to bolí a tak a fňukala - ale celkově mě porod hrozně rozhodil. Z nějakýho důvodu se u mě střídali dva doktoři, jeden fajn a druhej blbec - ten co byl fajn, povzbuzoval, ten druhej mi vždycky přišel říct, že nic moc a že takhle tam budu ještě týden - no, kdylikoli jsem ho pak viděla ve dveřích, už jsem brečela - nešlo s tím nic dělat. Nechtěla jsem brečet, ale prostě jsem řvala jak želva - říkám, že jsem si při porodu odbyla šestinedělí, pak už jsem neuronila ani slzičku :slight_smile:
27. bře 2010 v 09:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo a vlastně taky mě bolela jen první doba porodní, tlačení už byla pohodička - ale princezna měla jen 2,7kg tak možná proto :sunglasses:
27. bře 2010 v 09:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já jsem měla oba dva porody celkem v klidu, nějaké exstra řvaní se nekonalo, ale ikdyby tak co? Potřebuju si zařvat? Tak si zařvu! A co je komu do toho :grinning: Manžel si ze mě dělal legraci, že jsem byla při porodu vykulená, div mě oči nelezly z důlků, tak jsem mu řekla ať si zkusí vy.rat meloun a podívá se při tom do zrcadla, schálně jak se bude při tom tvářit on :grinning: Já si jen při prvním porodu pamatuju, že už jsem ke konci pořád opakovala sestře, že už do nejde vydržet, že chci okamžitého císaře, že prostě umírám :sweat_smile: , no a pak jsem si u obou porodů pěkně hlasitě tlačila, prostě takové to mručení, jako když se vzpěrač snaží zvednout činku, ale to je tím, jak jsem se snažila dát do tlačení všechnu sílu, tak prostě ten tlak šel i vrchem :grinning:
27. bře 2010 v 17:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já jsem teda nekřičela ani nevyváděla. Hodně mi pomáhalo se furt soustředit na dýchání a vědomí, že bolest přejde. Bylo supr,že i v úplném finále jsem vždy měla aspoň půl minuty na nabrání dechu, že to prostě nebyla souvislá bolest a věděla jsem, že za chvíli to zase skončí.
Ale měla jsem pohodový porod, přišlo mi to všechno přirozené. Jen jsem vůbec nepoznala rozdíl, když jsem tlačila dobře a když špatně. Prostě jednou tak a jenou tak, nevěděla jsem, co dělám jinak.
Jinak myslím, že jsem se docela snažila spolupracovat - nikdo mě nechválil (krom manžela :slight_smile: ), ale ani neříkal, že jsem nespolupracovala.
Myslím, že když si někdo potřebuje zařvat, tak ať to udělá. Já si to zvlášť u tlačení moc nedovedu představit, ale každý to má jinak a dělá to, co mu maximálně pomůže.
Ještě před finále, když už to bylo docela maso jsem si říkala, že hlavně nezačít brečet nebo se moc oddávat bolesti, jinak bych se už zpátky nesrovnala a jelo by to se mnou tak až do konce a bylo by to pro mě a asi i pro ostatní horší....a světe div se, ustála jsem to, fuňela jsem jak parní lokomotiva, ale bez řevu :slight_smile:
myslím, že možná až u druhého porodu zjistím, zač je toho loket. První bolesti jsem měla od 4,30 a malá se narodila v 11,30
27. bře 2010 v 18:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
akras, tak to jsi dobra, ze jsi to tak super zvladla a i mala byla tak rychle venku :slight_smile:
pro me bylo docela sileny, jak jsem byla na pokoji a vedle nekdo rosit a u toho tlaceni ne rval ,ale jako pomahal si takovyma divnyma zvukama, kriceni to nebylo,tak to jsem byla z toho na prasky, jsem si rikala, proboha, to bude asi jeste vetsi amso nez je to ted :grinning: a ja pak "rvala"jeste vic az jsem si pripadala blbe vuci tem ostatnim co to maji teprve pred sebou a jen tam hekaji,ale me to opravdu pomahalo
29. bře 2010 v 10:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já si mohla dovolit být "dobrá", když jsem to měla tak rychle za sebou a bez komplikací. Když pak někdo rodí celý den, tak to musí být šílený, když je v těch velkejch bolestech dlouho...to jde hrdinství stranou a asi bych tam zbourala barák. Ale takhle to šlo.
Ty ošklivý bolesti jsem měla tak poslední 1,5h, předtím taky nic moc, ale furt se to dalo ustát. Prostě jsem si furt počítala na dýchání. Manžel u porodu byl, ale až u finále. Jsem docela ráda, protože před ním bych se určitě sesypala, já se znám. jak mi začne někdo utěšovat, být na mě hodný, tak jdu do kolen ještě víc. Takhle jsem si to sama se sebou srovnala.
29. bře 2010 v 17:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
akras, no ja porod taky nemala tak hroznej, jen sptne snasim bolest, jako dalo by se to vydrzet,mela jsem i epidural,abych si trosku oddychla a i mi to urychlilo pord,ale to samotne talceni bylo silene..kratke kontrakce a neslo to...bolesti mi zacaly cca ve 2h rano a ve 12:58 byla mala venku, takze cca 11 hodin z toho posledni asi 1,5-2h silene....ale i tak jsem si zarvala,ale u tlaceni jako spis jsem si ulevovala, tak bych to nazvala....
29. bře 2010 v 17:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
:grinning: hezké téma :grinning:
Po prvních dvou porodech jsem stále nechápala,že ty ženské ve filmech tak hrozně řvou,to je přece blbost :sweat_smile: Prví porod byl v normálu,byla jsem jak myška,sestry se na mě chodily dívat a pořád se ptaly,jakto,že mě nic nebolí? :confused: Bolelo,ale měla jsem zafxováno,že řvát prostě nesmím :slight_smile:
U druhého porodu jsem pospávala,takže když se šlo na věc,musela mě doktorka vzudit :grinning:
Třetí porod jsem řvala jak tur :grinning: ...vyvolávací tableta způsobila šílené bolesti hned od začátku,ale otvírala jsem se pomalu,nebyla jsem schopná nic,jen ležet na boku,drtit drahému ruce a vřeštět jak tarzan :sweat_smile:
U samotného porodu,kdy se tlačí jsem samo neřvala,to jsem tlačila jak zběsilá,ať už to mám konečně za sebou,podařilo se na druhé zatlačení :wink:
Všechny tři porody jsem měla vyvolávé 10 dní po termínu
...ale te třetí jsem nemohla z hlavy dostat půl roku,pokaždé, když jsem si na to vzpoměla jsem zrudla hambou...ale co už teď s tím :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning: ...snad jednou ten čtvrtý bude rychlý a hlavně zase tichý:wink:
29. bře 2010 v 17:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
je vy se snazite o ctvrte mimi, to je hezke a obdivuhodne,alespon pro me na dnesni dobu
29. bře 2010 v 18:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Zdar ženy, tak dobrej fór, můj třetí porod skončil cíařským řezem, takže na obávané finální tlačení nedošlo :grinning:
6. dub 2010 v 10:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky esssi, tak prece zase cisar?tak hlavne, ze malej je v poradku :slight_smile:
6. dub 2010 v 17:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky tak ja nervala ale skucela a fnukala, Nejhorsi bylo ze nez jsme sli na sal tak jsem byla normalne na pokoji, mela jsem nadstandart tak i s manzou a skucela jak hejkal, chudaci maminky vedle na pokojich no a pri porodu jsem nervala taky proto, ze me PA porad rikala, ze musim dychat za miminko a rvanim mu ubiram sily :unamused:
6. dub 2010 ve 22:25  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
oba porody jsem prospala v hluboké narkóze, takže žádná senzace, ale zajímavý bylo, že jsem se na tom operačním stole připoutaná tak strašně klepala a vibrovala,až jsem nadskakovala, že mě museli říct, ať se na chvíli přestanu klepat, aby mě mohli napatlat břicho definfekcí . :grinning: Jakoby se to dalo ovládnout. :grinning: No, bolesti břicha po císaři taky nic moc :confounded: teda...
6. dub 2010 ve 23:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak kocky ja som rodila v Anglicku a vopred som si nezistila kde je porodnica , takze kym som sa tam dostala som takmer porodila v aute a ked som konecne sa dostala na porodnicu tak vsetci o mne vedeli , lebo taku hystericku ako som bola ja tam uz asi dlho nemali :grinning: , mala sa narodila 20minut po prichode na porodnicu :grinning:
6. dub 2010 ve 23:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já řvala a nadávala jako dlaždič, myslím, že ze mně museli mít dost, za pár měsíců jim to předvedu znovu :grinning: :grinning: :grinning: . Dokonce jsem mámu (i ona byla u porodu :wink: :wink: :wink: ) poslala do prdele, jelikož mi pořád říkala, že už to bude a kde nic, tu nic :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: . Jsem zvědavá jak to proběhne tentokrát, zatím mám představu, že se budu držet, teda aspoň neříkat kurva a do prdele :grinning: :grinning: :grinning: .
8. dub 2010 v 10:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zdravím všechny maminky :slight_smile: Přečetla jsem si všechny komentáře. Ty veselé, bojácné i ty méně srandovní. Zaráží mě chování některých "pánů doktorů,doktorek,porodních asistentek, sester, atd..." jak se říká zdrav. personálu co se týče vyluzování jakýchkoliv zvuků na porodním boxe i sále. Tito lidé nemají ve zdravotnictví co dělat!! Napíši trochu z jiného soudku a to o chování některého personállu. Můj porod proběhl v ČeskoBudějovické nemocnici, kde jsem byla přijata velmi ochotnou a sympatickou mladou porodní asistentkou, která mi hned podala náležité instrukce. Záhy mi veškerý dobrý pocit z nastávajícího porodu zkazila nejmenovaná starší porodní asistentka, která měla s prominutím "blbou" už ve dveřích. I přes to, že jsem monitor prodělala v naprostém klidu, přeci jsem jen jako prvorodička byla ze všeho trochu paf. Cituji:" Vy si teď jako nevzpomenete na zdravotní stav rodičů vašeho partnera? A podobné uštěpačné narážky. "Támhle pujdete na hekárnu a tam budete ležet." Tamhle je záchod, já vás budu chodit kontrolovat, dostanete injekci." Perfektní informace že?? Když jsem se probudila v půli první doby(prospala jsem to) a měla potřebu se neustále pohybovat, výše uvedená sestra mě neustále komadovala, že musim ležet, jinak že takhle neporodim. Se svou tvrdou povahou jsem kontrovala slovy, že je to moje tělo a vím, co právě chce. Takže jsem chodila po chodbě vesele dál, až to na mě přišlo. Porod proběhl strašně rychle, nikoho jsem v tu chvíli nevnímala a jen se soustředila na sebe a malýho. Jistě si vzpomenete na okamžik, kdy Vám po porodu prohnětly bříško, aby se z něj dostalo co nejvíc "všeho" ven a rychleji se stáhla děloha. Na tento úkon napochodovala sestra s velkým S(výše zmíněná) a horlivě mi mačkala na břišní aortu, že mi z toho bylo mdlo a dost to bolelo. Když jsem jí to řekla, oponovala mi, že to musím vydržet.
DĚKUJI VÁM VŠEM ZA TRPĚLIVOST PŘI ČTENÍ TOHOTO ROMÁNU A PŘEJI VÁM VŠEM DALŠÍ BEZPROBLÉMOVÉ PORODY BEZ TĚCHTO OTRAVNÝCH A NEPŘÍJEMNÝCH ZDRAVOTNÍCH JEPIC, KTERÉ VÁS VYSAJÍ NEJEN DUŠEVNĚ, ALE PO PORODU I FYZICKY.:D
9. dub 2010 ve 14:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jinak všem vzkazuji... Křičte, plakejte a v rámci slušnosti nadávejte:D jak vám tělo radí :wink: v tu chvíli se nad tím dá mávnout rukou a nikdo nemá právo vás okřikovat. Každá máme jiný práh bolesti že?:slight_smile:
9. dub 2010 ve 14:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
f161, no pěkný, bohužel v našem zdravotnictví častý jev. Já jsem teda nadávala a řvala, ale nikdo mi nic neřekl, takže já na porod vzpomínám ,,ráda,,.
9. dub 2010 ve 14:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já bych si jako zdravotník tedy dovolila připomenout že nikdo nemá právo nadávat sprostě personálu,stejně jako personál nemá právo se chovat neslušně k vám. A je jedno že vás to bolí,nadávejte jak chcete ale neadresujte. to jen trochu o mojí zkušenosti :wink:
9. dub 2010 v 16:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
to já neadresovala :grinning: :grinning: :grinning: , to jen do prostoru, to bych si nedovolila :wink: :wink: :wink:
9. dub 2010 v 19:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Však já nemyslela tebe,jen že jsem se s tím setkala a porod není omluva pro cokoliv :wink:
9. dub 2010 v 19:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já u obou porodů neměla vůbec potřebu řvát. Asi mám nějaký snížený práh bolesti neboco...funěla jsem teda dost ( u druhého jsem funěla s vyplazeným jazykem - děsně mi to pomáhalo, ale musel být na mě teda srandovní pohled :grinning: ) a byla jsem spíš děsně unavená, takže na řvaní jsem asi neměla sílu... ovšem hned po druhém porodu mi nastaly komplikace (15 cmhematomy v pochvě, které tlačily na konečník) a začalo mě děsně píchat v zadku - asi jak se tam tlačila ta krev, už jsem ležela na šestinedělí a řvala jsem tam jak zvíře,jak to bolelo. Než doktoři přišli na to, co mi je, tak jsem málem zkolabovala, hrozně jsem se těšila až mě uspí a já se té bolesti zbavím...u porodu jsem věděla, že ta bolest je důležitá pro to, aby se miminko dostalo na svět, takže jsem jí snášela dobře, ale tahle hnusná bolest byla naprosto zbytečná, tak jsem to snášela nějak blbě :frowning2:
9. dub 2010 ve 21:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Při kontrakcích a bolestech jsem byla ráda, že prodýchávám a při finálním tlačení, jsem se soustředila na tlačení, takže na nějaké hlasitější projevy nebyl čas, takže jsem ani nemukla. Pokud někomu pomůže ať si zařve, ale nechápu kdy, když to nebolelo, tak jsem ležela a odpočívala a když se něco dělo buď se dýchalo nebo tlačilo. A u mě teda tlačit a řvát zároveň nějak nejde dohromady. Toť má zkušenost. Ale u každého je to jinak.
9. dub 2010 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
To není myšleno asi u tlačení, to asi neumí řvát nikdo :grinning: :grinning: :grinning: , ale spíš jako při kontrakci, jakože: ,, Kua, to bolí, to nevydržím, zdechnu atd....,, Já teda nadávala jen ke konci u toho nejbolestivějšího, jako spíš ze zoufalství, jestli to vůbec skončí. Ale ta úleva, když je potom prcek venku je k nezaplacení. Pak má člověk pocit z dobře odvené práce, i když s křikem :grinning: :grinning: :grinning:
9. dub 2010 ve 21:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já to měla taky tak že ta bolest dovolovala jen dýchat, řvát by mi asi nešlo.
9. dub 2010 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Vendulko ják zas císař? Poprvé!!!

Kubako jo já to měla po probuzení z narkózy, nemohla jsem se přestat otřásat, pomohla mi až kapačka s Novalginem:slight_smile:
11. dub 2010 v 15:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lenkabu, myslím, že inteligentní personál pochopí, že ty nadávky nejsou myšleny až tak vážně a jestli se nad tím nedokáže povznést a pochopit rodičku, že jí to třeba fakt bolí, snáší to hůř než jiné a nádáváním si aspoň trochu uleví, tak by možná měl změnit zaměstnání za takové, kde nebude v kontaktu s lidma!
11. dub 2010 v 16:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj :slight_smile:

tak tohle je tema pro me :grinning:
U prvniho porodu (36h cca v kontrakcich) jsem si zarvala az tu posledni pul hodku toho posledniho tlaceni a to teda myslim ze jako solidne, pak jsem se jeste omlouvala. Ale nebylo to schvalne, nejak to s kazdou tou velikou kontrakci slo samo ven a navic jsem blbe dychala takze uz jsem poradne ani nevnimala.

No a druhy porod to byla takova 20ti minutova rychlovka, ze jsem snad jen 3x hekla a mala byla venku, na rvani proste nebyl cas :wink: Mozna uz taky telo vedelo o co jde, predtim jsem byla vykulena jak bulva ze to pekelne boli :grinning: :slight_smile:
11. dub 2010 v 18:06  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jinak jeste dodam, ze sproste jsem teda nervala - spis tak nespecifikovane a bylo to presne pri tlaceni....jak koukam tak vetsina z vas jen tlacila. Mno asi jsem citlivka :grinning: i kdyz jsem si to nikdy nemyslela teda. Co se da delat, hlavne ze uz mam odrozeno :sweat_smile:
11. dub 2010 v 18:09  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
essi - já se pamatuju, když mě hodili na JIP, tak jsem se začala jako dusit - sípat a sestra kdesi vdáli hlaholila: dýchejte si volně. :sweat_smile: Nevím, asi nějaký reflex. Pak se přidaly docela bolesti , tak je zmáčkla ten pytlík, mě se zatočila hlava a byla jsem v limbu - co mi ale kapali do žil, mi neřekli - když jsem byla za 12 hodin schopná mluvit a trochu myslet, zeptala se, co to pořád mění za kapačky, tak jen ukázala a prohlásila: tohle je řízek, tohle svíčková. :grinning: A bylo po osvětě.
Přišla jsem ale o ty první hodiny s dítětem za plného vědomí a to mi chybělo - ten zážitek, který popisujete když mimi vyleze. tohle já nezažila ani u jednoho. Jen blouznivé stavy neurčitosti, když mi přinesli nějaké umyté, zabalené novorozeně, které ani nemuselo být moje. :confounded: Ale jinak to prostě nešlo - kluci oba měli kolem 4,5 kila a hlavy a bříška jako melouny.
11. dub 2010 v 19:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek