• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak moc jste vyváděly u porodu?

6. dubna 2011 
lucie však píšu že nadávky hozené do prostoru jsou ok,ale chovat se k personálu hrubě protože mně to bolí,prostě ok není.
11. dub 2010 v 19:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kubako, já taky dostávala řízek a svíčkovou v kapačkách :grinning:
11. dub 2010 v 19:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
Tak já jsem na porodním sále měla kamarádku porodní doktorku, tak jsem se ze začátku snažila krotit. Nekřičela jsem, kontrakce jsem zvládala s funěním, ale při poslední fázi jsem přes zaťaté zuby řvala ať to okamžitě skončí a ať dělá. No a při šití zas ať to nechá tak jak to je, že mi to nevadí. Nenechala. Kubík lezl ručka a hlavička současně, takž jsem byla více nastřižená/roztržená. Pamatuji si, že vedle na pokoji nějaká mamka rodila a strašně pištěla, až to bylo srandovní. Taky jsem stihla při jedné velké kontrakci telefonovat s mojí kamarádkou, která byla na dovolené. Najednou přišla kontrakce a já na ní řvala doslovně: ,, Vys.. se na snažení a adoptujte si tam nějakého Egypťánka.,,
Ale souhlasím, ať se každý projevuje jak chce, hlavní je být v pohodě.
12. dub 2010 v 09:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zakladatelce se nedivím, že "vyváděla", když ji nutili do polohy, která jí nebyla pohodlná a nutili ji tlačit, když chtěli oni, přitom ona to tak necítila... Bohužel obojí je v našich porodnicích běžná praxe.

Při prvním porodu jsem jen používala vokalizaci při kontrakcích, během tlačení tak max. nějaké to funění, ale bylo to bohužel tlačení řízené PA a v polosedu, taky to podle toho trvalo (přes hodinu) a potřebovala jsem kyslík z masky, protože ta poloha mi prostě nesedla a tlačení, když tělo samo nechce, je zbytečně namáhavé a málo účinné.

U druhého porodu (doma) jsem měla závěr porodu vestoja (nějak mě to samo donutilo), při každé kontrakci jsem si zakřičela a za pár minut byl syn venku. U mě osobně ten křik nebyl z bolesti, ale prostě jsem nějak cítila, že bych neměla tlačit "co to dá", protože pak by dítě prošlo moc rychle a zbytečně bych se mohla poranit. Ve chvíli, kdy byla hlavička největším průměrem na hrázi, jsem instinktivně začla rychle dýchat a co nejvíc jsem se snažila netlačit. PA jen chytala, ani na mě nesáhla, neinstruovala. Tak je to podle mě nejlepší, však na záchodě nám taky nikdo neradí co a jak :grinning:
12. dub 2010 ve 14:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
já měla super PA (známá starší paní), která mi v poslední hodině nejsilnějších kontrakcích radila: tak řekněte třeba do pr.., a já na to: to nejde, já nejsem tak sprostá :grinning: :grinning: byla hrozně nadšená, když jsem při poslední kontrakci plačtivě vyrazila ku.va proč to tak bolí :grinning: :grinning: jinak jsem taky nechtěla pokračovat... na moje já už nechci :cry: :cry: se jen smála, ale ne ošklivě, jen prostě věděla svý....
ale spíš mi bylo do breku a na konci jsem cestou do sprchy už zoufale vykřikla, že musím na záchod, a bála se, že dítě vypadne ven :grinning: takže mě nahnali na sál a na 5 zatlačení byl synek venku... manža tvrdil, že jsem jim málem odtlačila i ten stůl na kterým jsem ležela :grinning: a spíš jsem funěla jako na tenise:slight_smile:

a nepříjemná PA mě přijímala, bylo mi do breku hned za dveřmi, do telefonu přede mnou o mě mluvila jako že už jsem tam (byl to vyvolávaný porod, nařízený primářkou...) a že tedy neví,kam mě dá, když mají plno (na hekárně obsazené 3 lůžka ze 4), takže jsem první hodinu a půl seděla na vyšetřovně, závěrem mě ještě sprdla, že nemám s sebou papíry z dětského echa, že pediatři ty papíry potřebují, prostě bez dokumentace se nerodí :frowning2: :frowning2: a taky dobrá hláška: že se vám chce rodit, když je venku tak krásně :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: to jsem fakt nechápala :grinning:
14. dub 2010 v 19:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Singid, jasně, proč jít třeba na koupák, když si můžu jít z radostí rodit, že :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: , paní PA je asi velký ftipálek :wink:
15. dub 2010 v 10:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem si zakřičela když se malá drala ven. Jako nebolelo to tak hrozně že bych musela křičet, ale prostě to šlo ze mě samo a pomohlo mi to, ulevilo se mi :grinning: Vytlačila jsem jí ale na jednu kontrakci, nma dva nádechy, takže to byly jen 2 výkřiky :grinning:
Při kontrakcích jsem jen hlasitě dýchala.
15. dub 2010 v 11:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
motylek: :grinning: :grinning: :grinning:
15. dub 2010 ve 12:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teda já jsem neřvala, neměla jsem na to ani energii, ale když jsem ležela na hekárně celej den a slyšela ty strašný zvířecí kvílení, tak jsem se tak bála, že určitě kvůli tomu mi to nakonec trvalo tak strašně dlouho....takže se přimlouvám za odhlučněný porodní sály.
22. dub 2010 ve 12:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Z obou porodů jsem zařvala jen jednou a to když mi u prvního porodu praskla hráz ,když jsem tlačila. Jinak jsem byla tak vysílená tak , že jsem neměla chu´t ani mluvit, natož jakkoliv vyvádět :grinning:
4. kvě 2010 ve 14:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak můj prod byl vyvolávaný a veškerá předsevzetí, že ho zvládnu hrdinsky vzala za svý po 24h bolestí. Na koci jsem řvala, že asi umřu a že už fakt nechci :grinning: . Když malý začaly padat ozvy a mě začali holit i oholené :sunglasses: :grinning: , tak jsem měla dokonce radost, že to skončí sekcí, nakonec mi hupsnul jiný doktor (zavolaný speciálně na husání) na břicho a na 3 zatlačení byla venku, pak sem se jim pořád omlouvala, že jsem tak řvala (dle mého názoru fakt hodně, dle názoru manžela - řval by mnohem víc), šití- 20 stehů, jak mi hupsli na břicho, vyletěla celá najednou, tak to bylo pěkný, ale čas to zahojí :wink:
6. kvě 2010 ve 21:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky! dobre tema :slight_smile:
rodila jsem pred 3tydny a rozhodne jsem si teda radne zakricela :slight_smile:
hlavne v posledni fazi tlaceni, to jsem fakt rvala jako tur a nikdo ani nemukl - nechali me kricet,jak chci :slight_smile:
v gravi joze jsme si hodne povidaly o porodu a nase lektorka nam porad kladla na srdce, ze pokud ten krik pro tebe je uvolnujici, tak si kric jak chces. ja jsem ani tolik nechtela, ale slo to proste samo - byl to fakt mazec :slight_smile: musim rict,ze porod predcil naprosto vsechna moje ocekavani a uz nidky rodit nechci (maly se narodil 27hodin po prasknuti plodovky,takze jsem uz byla dost mimo a oxytocin bohuzel take prisel na radu, jinak bych se asi neotevrela jeste do dneska)
8. kvě 2010 v 11:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já u prvního porodu byla úplně potichu, u druhého, který byl o dost těší jsem řvala, na konci i křičela po doktorech když jsem 3 hodiny tlačila a malá se nepohla z místa, nakonec SC, a nikdo mi neřekl a ani nikam nenapsal, že jsem nespolupracovala (malá byla velká a já měla cesty úzké).
2. dub 2011 v 17:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já si myslím, že jsem moc nevyváděla. Hodně mi pomáhalo při kontrakcích chodit. Když byly ty nejhorší, u každé jsem si počítala, to mi pomáhalo, abych nemyslela na bolest /ale asi by mě za to nepochválili, když se to má prodýchávat)
2. dub 2011 v 19:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ještě jedna věc k porodu, když jsem už ležela na porodním sále u druhýho porodu a už jsem věděla co mě asi čeká, tak jsem začala přemýšlet nad tím kolik v té porodnici asi rodilo už ženských a všechny, že to zvládly přede mnou, tak jsem se toho tak nějak držela, i když teda chvílema to bylo hodně těžký :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
A bohužel v naší porodnici se chodí na ozvy před porodem přímo na porodní sály, no to, co jsem tam kolikrát slyšela, tak to byla opravdu síla, dokonce jednou tam jedna paní řvala tak, že byla slyšet i ven před porodní sály :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: Ale nikdy jsem neslyšela PA, že by nadávaly nebo tak, prostě holt každý si tou bolestí musí projít svou cestou a každý se snaží najít to, co mu pomůže nejvíc.
2. dub 2011 v 19:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nevyváděla jsem ani při jednom porodu a myslím, že jsem i spolupracovala :wink:
2. dub 2011 v 19:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak u obou jsem ke konci prohlašovala "já už nechcííííííí" :wink: u druhého jsem při tlačení křičela, páč mi to tak šlo lépe :wink: do toho na mě hučel manžel "neřvi a zatlač" :grinning: a já na to "když já musííííím" :grinning:
2. dub 2011 v 19:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Spolupracovala, porod jsem měla krátkej, přijali, do sprchy se uvolnit (tam jsem byla asi 15 minut a nadávala si, do čeho jsem se to navezla :grinning: ), pak se na mě jukli, hned mě poslali na sál, a tam jsem spolupracovala myslim dobře, tlačila jsem max. půl hodky, a zvládala jsem v pohodě, manža mi jen pomáhal chytat nohy :grinning:
2. dub 2011 ve 20:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
No já byla hystericky agresivní ... Na prvorodičku jsem rodila pouze 4 hodiny i s bolestmi, za 45 minut byla malá venku. Ale před tím než se narodila předcházelo opravdu divadlo hodné Oscara. Nenávidím nemocnice a svou vlastní bolest! První dvě hodiny jsem řvala bolestí, nenáviděla jsem svého přítele, škrábala jsem ho a tahala za vlasy, pořád mi radil jak dýchat a to mě vytáčelo ještě víc, jsem tvrdohlavá a nerada poslouchám, proto jsem si také celou dobu dýchala po svém, měla jsem šílené bolesti, tak mi doktorka píchla do zadku Algyfen-NAPROSTO zbytečné. Jen jsem na zadku měla 2 měsíce bouli. Pak ty další dvě hodiny byli o 100% lepší, seděla jsem ve sprše na míči a přítel mě sprchoval od hlavy až k patě. Pak ale nastal okamžik, když jsem začala tlačit a oni mi to zakazovali .... Byli na mě 4! Pak se sestřička vyloženě ,,nasrala" a řekla mi, že jestli nezačnu dýchat tak jak mám ... miminko umře. Ve mě hrklo a najednou to šlo ... No a pak doktorka řekla tu nádhernou větu ... Jsme na 10 cm a jdeme rodit ... Praskla mi vodu, přítel mi dával kyslík a konečně jsem mohla tlačit. No moc jsem se nepředvedla, no ... Ale ta úleva když už byla venku .... Jinak na 100% vím, že bych to bez přítele nezvládla, má sice ode mě na památku jizvičku na rameni, ale byl dojatý ...
2. dub 2011 ve 20:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
já sem byla při porodu klidná,jen sem ke konci opakovala,že už nemůžu,pořád mi nějak nešla vytlačit hlavička a měla sem šílenej strach z kleští a pak mi manžel řekl,že se diví,že sem mu nenadávala,tak sem mu řekla,že nejsem ve filnu
5. dub 2011 ve 22:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja jsem kricela jako jeste nikdy v zivote - porod trval 14 hodin, asi tak 7 hodin z toho jsem mela kontrakce po 1-2minutach, napichnuta na oxytocin, protoze jsem se i pres silne kontrakce neotevirala. Ale zaroven jsem delala vse, co po mne dr ci PA chteli, manzel mi pripominal dychani, za coz jsem mu byla vdecna, protoze jsem ke konci uz propadala panice a proste zapominala. Nikomu jsem nenadavala a nikdo mi taky nerekl, ze delam neco spatne...
5. dub 2011 ve 22:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky přidám příspěvek, rodila jsem obě děti císařem, ale vždy až na poslední chvíly. První porod byl vyvolávaný 2 dny nic přes oběd mi dali něco na zkoužku a nic a v noci mi začaly kontrakce a tak, že mi pomůžou. Rvali to do mě horem dolem a nic po 22 hodinách snažení, cvičení, plavání ve vaně a jako, že odpočíváním od kapaček (paradoxně jsem bez kapaček měla lepší pravidelnější kontrakce) dospěli k tomu, že zavolají promáře, aby on řekl, že už mě nebudou trápit a udělají císaře. To jsem myslím moc neřvala nepřipadly mi ty bolesti takové. Ale při druhém porodu už doma v noci než jsme jeli ty bolesti byly šílené, snažila jsem se je prodýchat, ale řvala jsem do polštáře, abych nevzbudila celý barák. I v porodnici byly šílené a navíc mě hned dali na sál a nasadili monitor tudíš nehýbat a hlavně netlačit. A to jsem řvala. Taky chodili ať neřvu, že jim vystraším ostatní rodičky, že se ještě nic neděje. Ale řvala jsem už ze zoufalství, že holka co přišla vedle později než já už třeba odrodila a mě to nejde.newtrvalo to dlouho asi 8 hodin, že už můžeme tlačit, ale malý prostě nesestupoval. Naštěstí opět zavolali doktorku, která mi řekla, že aby mě neporanili jizvu po prvním císaři, že to říznou. To jsem si oddychla jen než mě převezli na sál a připravili se na operaci v tech bolestech mě přivázali na operační stůl a než zabrala oblbovačka bylo to dost šílený.
6. dub 2011 ve 12:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek