Porod
marki
10. kvě 2006

Jaký byl porod

Ahoj kočky, to, co teď napíšu, se týká mého prožitku z porodu. Hned na začátku musím napsat, že se nemáte čeho bát, a že ym ženský vydržíme úplně všechno... 😉

Náš Kryštůfek se narodil 02.05.06, takže zážitky jsou ještě čerstvé. Ale od začátku.....

Už z neděle na pondělí (tj. 01.05.06) jsem skoro celou noc nespala, protože mě navštívili poslíčci....břicho mě bolelo v nepravidelných intervalech po dvou hodinách, pak hodina klid, a pak to zase na dvě hodiny přišlo...prostě celou noc jsem byla vzhůru, ale nějak jsem cítila, že to ještě nebude ono.... :-o Ale pro jistotu jsem tu noc vařila manžílkovi na druhej den oběd...polívku, maso a brambory.-....stejně jsem nemohla spát...

Celej den už to bylo takový nijaký...a odpoledne, když jsme šli s Jožíkem (mým manželem pro nezasvěcené) na procházku, tak jsem si odskočila do nemocnice, aby se mi podívali na mimčo....řekli mi, že buď můžu jít domů, že to klidně může přijít za 3 hodiny nebo za 3 dny----prohlásila jsem (a všem to doporučuju), že radši půjdu domů (i když, my to máme do nemocnice 5 minut autem, že 🙂 )...navečeřela jsem se, dala jsem si teplou lázeň, pak jsme s Jožíkem hráli hry,,,,,,a pak přišel večer, já seděla u PC a psala tady na beremese....a v tom na mě přišly první kontrakce.....takže jsem si je začala zapisovat....a byly pravidelný....a hlavně úplně jiný než ty všechny předtím....prostě mě bolelo v podbřišku, jako když to máte dostat, ale ta bolest neustává.....takže jsem se uchýlila do ložnice, kde jsem poklečmo k naší posteli začala vydýchávat...po 20 minutách za mnou přišel Jožík a pochopil situaci, na nic se neptal, chytil mě za ruku a hladil po zádech.....tohle všechno začalo ve 20:45 h a do 23.00 h jsem to vydržela....pak jsem si řekla Jožíkovi o vanu, ale na tu jsem už neměla náladu, takže jsem se osprchovala a naznačila Jožíkovi, že si jedeme pro mimčo, že už to nemůžu vydržet....kontrakce byly po 4 minutách,,....po cestě, která nám od baráku až do pátého patra porodnice trvala 21 min, tak jsem je měla celkem 5 x.....musela jsem se vždycky zastavit a vydýchat....

v porodnici nás přijali s úsměvem, byla tam stejná paní doktorka jako při odpolední kontrole.....takže jsem ležela kvůli křivce asi půl hodiny, což bylo hrozný, když se při kontrakcích nemůžete procházet.....pak přišel na řadu klystýr, což je naprosto pohodová věc, naopak vám pomůže se uvolnit.....(tam jsem teda manžílka nebrala)......potom jsem šla rovnou do sprchy, kde mě mnažílek osprchovával.....postupně jsem si přidávala teplou vodu....a tady, i když masírovaná vodou, tak si tenhle okamžik, kterej pro mě představoval věčnost, pamatuju jako nejhorší z celýho porodu.....ta bolest, tak se nedá popsat....ale celou dobu jsem si říkala- bude hůř, holka, bude hůř.....pak mi dovolily jít na gauč, kde si mě ale jen prohlídly a řekly, že už jsem hodně otevřená a že už to nebude dlouho trvat....což se nádherně poslouchá a dodá vám to spoustu energie...takže jsem šla rovnou na sál...detaily už popisovat nebudu, na stole jsem vystřídala polohy na boku i na zádech, a pak mi doporučily stoupnout si za stůl a tlačila jsem v podřepu....zezadu mě přidržoval Jožík a bylo to super, protože jsem se nádherně uvolnila.... 😉

Nakonec ta finální fáze, kdy jsem tlačila s nohama na koze trvala 20 min a to halvně proto, že mám úzkou pánev....ale tohle už vůbec nebolelo, jen posloucháte, co se děje kolem...protože mně slábly kontrakce, a tak jsem se začala bát o mimčo....jak jsem tlačila, tak vždycky vykouklo kousek hlavičky a zase zalezla....tohle se opakovalo asi pětkrát, byly tam kolem mě už čtyři lidi....+ Jožík a ti všichni se nám snažili pomoc....nakonec mě musely nastřihnout a mimouš byl na světě....tak nám řekly, že je to kluk.....a Jožík běžel za ním, aby viděl, co všechno se děje.....a pak hrdě kráčel po sále, zatímco mě zašívaly....40 minut....a to mi bylo všechno jedno....věděla jsem, že je mimouš v bezpečí a tak jsem zápasila s paní doktorkou, která mě zašívala...sice jsem dostala injekci na umrtvení, ale asi to nepomáhá...mně teda určitě ne....ale nevadí...když mě zašily, tak jsem šla za těma svýma chlapama do tzv. obýváku, kde jsme v klidu pobyli první minuty našeho štěstí....a to bylo opravdu super....ten klid a očuchávání miminka....a pak jsem musela po hodině se osprchovat a šli jsme na pokoj.....a tím skončil náš nejkrásnější den a zážitek, který jsme s Jožíkem zažili....

mějte se hezky a ničeho se těhulky nebojte, každý porod je jiný, ale všechno stojí za ten okamžik, kdy vidíte svoje miminko na světě...a hrdýho tatínka u toho....bez něho by to nebylo ono....a jeden druhýho si vážíme ještě víc..... 😉 a na bolest rychle zapomenete----

dobrou MArkí a Kryštůfek
lazenka
14. únor 2007
Teda Kristi,
to pardon,ale to mě poser!Já bych tě tedy nenominovala na porod Februarovek,ale na porod roku minimálně!Úžasný!Gratuluje nejen k tomu pohodovýmu porodu,ale k Mie především,je náááááááádhernááááááááá!Vám oběma:hodně zdraví.....
zenuska
14. únor 2007
kristi, no popisem jsi mě tedy nezklamala, jsem tu smíchem celá hotová 😃 😃 😃 Tedy ty máš fakt dar "od Boha" s tím podáním všeho 😃 😃 😃 No tak ti přeji, ať je i mateřská v takové super pohodě a v klidu jako porod. 😉
katwind
14. únor 2007
Kristi, bomba, takovýáhle porod budu mít taky a basta🙂 😃
macik
14. únor 2007
kristi-blahopřeju k holčičce a stejně jako holky trošku závidím snadný porod 😃
xara
14. únor 2007
Kristi,moc,moc,gratuluju k Miušce,je krásná a tiše závidím tvůj supr porod!!! 😃 Já se trápila 11 hodin 😞 Ale je fakt,že na to člověk rychle zapomene!Ať je maličká zdravá a roste do krásy a je tak sympatická jako máma! 🙂
leniik1
16. únor 2007
Kristi takovej ukázkovej porod bych taky brala všema 10. 😃 Mějte se s Miuškou krásně x-)
kristi
16. únor 2007
mozna to bylo vsechno tak rychly proto, ze jsem neposlechla doktora a nelezela ani jeden den, coz jsem mela. Tak se mi mozna sklepala pekne az dolu a pak to slo rychle
xara
16. únor 2007
Ahoj Kristi,
já jsem taky pořád chodila,ale Sárinka se prostě držela jako klíště a ne a ne se sklepat dolů! 😃 Pěkný den tobě i Miušce 🙂
mnauu
16. únor 2007
Tak uz tu Mius mame a ja mam zase zpozdeni v informacich 🙂
Kristi, no jo, to jsi cela ty, to ani nemohlo vypadat jinak 😃
Holky velikanska gratulace vam obema i tatinkovi x-)
draga
18. únor 2007
kočky i já jsem už doma téměř v pohodě a tak též sepíšu jak to probíhalo u nás 🙂)

termín jsem měla 21.2. x-)
5.2. ráno ve čtyři jsem šla čůrat a uslyšela jsem takový divný dutý zvuk a začalo ze mě lít strašně vody...tak jsem se zvedla že zkontroluju jeslti jako čůrám a nefunguje mi svěrač ci co ale tekla ze mě pěkně proudem plodovka...a pak se uvolnila i zátka...tak jsem zavolala na manžela že jedeme do porodnice (ale vůbec jsem neměla sbaleno) začala jsem házet věci do tašky a zavolali jsme sanitku...celou cestu ze mě voda lila a žádné bolesti...na příjmu mě napojili na monitor udělali vyšetření a zjistili, že nejsem vůbec otevřená, a že si mě tam tedy nechají a pokud se nic nepřihodí do druhého dne porod vyvolají...v noci na 6.2. jsem se modlila ať mi začnou kontrakce ale pěkný prd...takže mě ráno v 7hodin napíchli na kapačku s oxytocinem a já čekala co bude, bolesti začaly asi kolem 8 hodiny, co dvě hodiny mě kontorlovali jak se otvírám...v 9 hodin jsme byla sotva na 2 v jedenást 2-3 a pak to vypuklo šílený tlaky na spodek ale já nebyla pořád nachystaná...myslela jsem že chcípnu, protože mi ty bolesti nešly prodejchávat...bylo to hnusný a tak se seběhlo více doktorů a rozhodli se, že mi píchnou nějakou injekci na úlevu...poté už jsem ty kontrakce celkem prodejchala a doporučili mi být ve sprše na míči a pouštět na sebe horkou vodu...takže jsem do dvou hodin odpoledne seděla ve sprše a ulevovala si a to mi fakt dost pomohlo...ve 14 hodin jsem vlezla na monitor a asistentka koukla a říká, že jsem se nádherně otevřela skoro na 10 a že může začít porod a pak už to byl fičák...asi na pět zatlačení nafouklé tváře, zavřené oči držet se pod kolenama a nedýchat a tlačit a Dalimil byl venku...takže konečný porod v pohodě... kdyby nebyl problém, že mi odtekla voda dřív a já byla neotevřená tak si myslím, že by porod byl ok...A jinak moc děkuju, že tam se mnou byl manžel, protože to mi pomohlo nejvíc x-)
draga
18. únor 2007
jo holky a perla v půlce porodu najednou na sál přišel elktrikář 🙂) normálně s tou brašnou přes rameno, montérky, čepice taková ta bekovka na hlavě a že jde opravovat světlo 😃 já myslela, že mě raní a že rázem porodím ale naštěstí ho sestřičky vyhodily, ať přijde později ale já už fakt myslela, že vyndá nářadí a bude se podílet na mém porodu 😃 tak to jen taková perlička 😃 😃 😃
lucija76
18. únor 2007
Dragusko,uzasny!!!! 🙂 Hlavne ta koncovka s tim elektrikarem 😃 😃 😃 Zive si predstavuju!!! 🙂
lamia
18. únor 2007
Draga - tak to je síla,ten elektrikář 😃 😃 😃 ,jinak si šikula, doufám,že to taky tak zvládnu 🙂 ,teda zvládnem,s mužem...
gedren
18. únor 2007
Tak to je fakt akce, ten elektrikar 🙂 Treba mel i kleste 😉))

Jinak samozrejme taky gratuluju k uspesnemu porodu!
kaci.k
20. únor 2007
Ahoj holky,nevite jaky je prumer hlavicky po narozeni? 🙂
iga
20. únor 2007
Draga, to snad neni ani pravda 😃 Ty jsi proste hvezda modreho konika!!!! 😃 Ja jsem myslela, ze tohle je jenom takovy lidovy mytus, ze se to muze stat 😃 😃 😃
draga
22. únor 2007
iga myslíš jako ten elektrikář? No fakt tam byl 😃 😃 Já jsem se pak ptala manžela jestli jsem se nezbláznila a nezdálo se mi to 😃
macanet
22. únor 2007
Ahoj napíšu vám porod mojí švagrové taky bych takovej chtěla, od rána prej posedávala, koupala se vařila, prej co kdyby to bylo ono.Něvěřila tomu, že už by to mohlo být ono, měla ještě 14 dní čas.Kolem pátý odpoledne jsem ji potkala v krámě, říkám, tak co dobrý a ona jo, od rána mám takový bolení, ale asi to přejde 😉 V 18 hodin přišel její manžel z práce a říká jí, seš nějaká divná a ona, že to bude dobrý, že to je od rána tak nějak stejný. V 19h volala mamince, že chodí na záchod na velkou, jestli má teda jet a ona ať jedou hned.Tak jeli do Náchoda, ale nejdříve se stavili v Hypernově, protože dostala cestou žízeň a docela hlad, takže se zdrželi v Hypernově a do Opočna dojeli v půl devátý, to už docela nadávala, na to, že jim to na příjmu trvá a tak 😃 Už to bylo ono.Paní doktorka po shlédnutí situace uznala, že už nestihnou ani klistýr, ani holení, zkrátka na sál no a Matýsek byl v půl desátý venku 🙂 Tak takhle bych to taky chtěla.
jess
23. únor 2007
=-) ,tak takový porod by chtěla myslím každá 😃 .To je nejspíš žena štěstěny. 😉
macanet
23. únor 2007
jess, a to ležela ve špitále ve 3 měsíci 3 týdny, krvácela a pak od 7.měsíce do 3. týdnů před porodem, takže měla strach, že nebude mít síly a že je zesláblá, že to půjde pomalu 😃
hanah_2002
23. únor 2007
Ahoj,tak tady je můj zážitek z porodu.

19.12. jsem měla TP.Ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se špuntovi chtělo na svět.
20.12. jsem měla jít na kontrolu.Ráno jsme vstali,přítel šel se psem a já se zatím doma připravovala k odjezdu (bydlím v Teplicích a doktora mám v Ústí n./L.). S přítelem jsme se dohodli, že jen zazvoní a já zavolám psa domů (bydlíme v 5. patře, tak aby si přítel ušetřil cestu po schodech) a půjdu.Ve chvíli kdy zazvonil zvonek jsem ucítila takové loupnutí. Říkám si: mě asi praskla voda.Šla jsem na záchod a vidím, že jsem začala trochu krvácet.Říkám si: hm,to je určitě hlenová zátka.Tak jsem volala přítelovi, ať jde domů, že se ještě musím vysprchovat.Dala jsem si sprchu a vyrazili jsme k doktorovi.Ten mě prohlédnul a říkal, že to ještě nevypadá, že to bude tak 27.12., ale poslal mě do porodnice na amnioskopii.Tam mi natáčeli monitor, ale mimčo se asi stydělo a pořád jim to házelo nějaká hausnumera.Byly tam se mnou maminky, které taky měly termíny a byla tam sranda.Pak jsem šla na to amnio a když jsem doktorce řekla, že krvácím, tak bylo po srandě.Hned mě vyšetřila a pořád se omlouvla, že ví, že je mi to nepříjemný.Řekla, že radši udělá ultrazvuk.Tam mi řekla, že mimčo váží 3800g.Na to jsem se vyděsila a říkám:dá se tak velké mimčo porodit a sestřičky se mi smály a říkaly:rodí se i větší děti.Po ultrazvuku si doktorka uvědomila, že mi neudělala amnio, tak jsem se musela opět svléknout a šup na stůl.Moc jí to nešlo,nakonec do zprávy napsala, že jde voda hůř vyšetřit.Pak pro jistotu zavolala "staršího doktora", aby mě ještě jednou prohlédnul. Takže jsem se svékala už po třetí a opět šup na stůl.Ještě jsem si dělala srandu, že si to cvičím na nečisto."starší doktor" byl takový cucák, co snad ještě ani nemohl mít diplom.Byl pěkně nepříjemný a arogantní.Každopádně mě pustili domů.

Už cestou z ÚL do TP jsem měla kontrakce po 10-ti min, ale nebylo to až tak pravidelné.Přítel musel jet do práce (do ÚL), tak jsem mu řekla, ať je na telefonu, že si myslím, že ještě dnes porodím.Doma jsem si dala koupel s levandulí a kontrakce se docela slušně rozjely. Nejprve po 7 min, pak po 5-ti.Když byly po 3,tak jsem volala ať přítel vyrazí z práce.Ještě jsem se sprchovala a v 17:00 jsme vyrazili do Ústecké porodnice.Tam mě pochválili, jak jsem krásně otevřená (na 5) a že už mám půl porodu za sebou.To jsem byla ráda.Pořád se to všechno dalo v pohodě zvládat.Vodu mi museli píchnout a byla zelená, tak jsem musela být na monitoru. Tím se rozplynula moje představa, že porod budu trávit na míči ve sprše.Při každé kontrakci ze mě tekly hektolitry vody.V jednu chvilku už to bylo docela hustý, tak jsem řekla PA, ať mi něco píchne, ale odmítla to, že to jde všechno moc dobře.Cca ve 20:00 jsem už byla krásně otevřená, ale mimí ještě nebylo správně natočené.Tak jsem si musela lehnout na bok, břicho mi podložili pytlíkem s pískem a musela jsem tak ležet.To bylo asi nejhorší z celého porodu.Nesměla jsem se hnout,ale kontrakce mě k hýbání nutily. Přítel mi musel držet skrčenou nohu, jinak by se mimčo rotovalo pomalu.Najednou byl porodní sál plný lidí no a jako porodník byl ten arogantní cucák z raního vyšetření. PA mě naštelovala a řekla, ať začnu tlačit.Ale mě to moc nešlo.Říkala jsem, že to mimčo neporodím, ale na to mi řekli, že bych byla první na světě.Tak asi na páté zatlačení byla venku hlavička, pak řekli, ať chvilku netlačím a pak už jsem zatlačila jen trošku a prcek byl ve 20:55 na světě.Měl pupečník kolem krku, tak mi ho ani nepoložili na břicho,ale hned ho odnesli.A víte kolik vážil? 4350g, a to jsem se ráno tak přihlouple ptala, jestli se dá porodit ani né čtyřkilové mimí.Ale na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že jde porodit i mnohem větší miminko.Pak mě doktor šil asi půl hodiny.Byl moc nervózní, protože jsem ztratila moc krve.Pořád mi říkal:povolte ten zadek.Ale se mnou cloumala neuvěřitelná třesavka.No zkuste se klepat a při tom mít absolutně povolené svaly.Nakonec mě došil a odkráčel jako hrdina.Prcka mi přiložili k prsu cca 1,5 hodinu po porodu, pěkně sál.Od té chvilky jsme pořád spolu.
Domů nás pustili 24.12.Dostala jsem ten nejkrásnější dárek a miminko je to nejkrásnější, co mě doposud v životě potkalo.

Tak to je můj zážitek. Budoucí maminky ničeho se nebojte, protože mi ženy jsme neuvěřitelně silné a zvládneme opravdu snad cokoliv. 🙂 😉
zrzecka
23. únor 2007
🙂 🙂 🙂 🙂 🙂
lamia
27. únor 2007
Ahoj, tak snad než se malá vzbudí se i mě podaří popsat náš porod, no vlastně po tom týdnu ani nemám pocit, že bychom rodili 😃,byl to fakt porod snů...

K ránu mě vzbudilo tvrdnutí bříška a cítila jsem i slabé bolesti,ale fakt slaboulince a dost nepravidelně,tak jsem zajásala, že už jsou tu alespoň poslíčky - do té doby moje děloha totiž stávkovala a maximálně občas mi ztvrdlo bříško.Na záchodě jsem zjistila, že mi asi odešla hlenová zátka - no další důvod k radosti - hned jsem hlásila hrdě manželovi, že teda asi přenášet nebudeme a že se to snad do konce týdne (rodila jsem v úterý..)nějak rozběhne,když je zátka pryč. Navíc jsem ten den měla hned ráno kontrolu u doktora a monitor, tak jsem zůstala klidná a řekla si, že kdyby se dělo něco špatně (přeci jen ta krev na kalhotkách člověka po tolika měsících bez menstruace vyděsí.. 😃 ),tak na to hned přijdeme. Na monitoru se mi zdálo,že to bříško přeci jen tvrdne nějak pravidelněji,ale sestřička kontrolovala jen záznam miminka a na záznamu děložní činnosti bylo takové sem tam něco,ale více méně nic,že jsem tomu dál nevěnovala pozornost. Na vyšetření jsem ohlásila,že teda zátka je fuč a pan doktor mi po vaginálním vyšetření sdělil,že teda tak trochu rodím a jsem otevřená na 6 cm a ať se hlásím na příjmu na sál...no připadala jsem si jako cvok, když se mě ptali, jestli fakt jako necítím žádné kontrakce a já jim teda musela říct "no ani nijak zvlášť ne..." 😃 😃 😃 Tak si mě vyzvedl manžel,dojeli jsme domů pro věci, pohoda,klídek,celou dobu jsme vtipkovali,manžel uděloval pokyny prckovi,ať se nezapomene pořádně odrazit od žeber a tak, no prostě vůbec jsme neměli pocit,že jedeme rodit 😉 Na příjmu na monitoru už jsem začala kontrakce lehce cítit, nález se jinak nehnul,tak dr usoudila, že přípravu zvládneme a pak mi píchne vodu,aby se to rozjelo...takže po hodině s klystýrem a sprchováním, kdy to zas malinko zesílilo,ale pořád žádné drama,ani prodýchávat jsem ještě nemusela, jsme pokročili na sál, dali mě na monitor a pustili vodu. Kontrakce začaly dost rychle sílit, ale přestalo se to líbit miminku,kterému šla při kontrakcích tepovka dolů,takže mu dali dovnitř na hlavičku sondu,aby bylo líp sledovatelné a mě uložili na bok, aby miminko mohlo líp dolů, což teda bylo nic moc a kontrakce začaly fest bolet,takže jsem měla hodně problém na tom boku vydržet a kroutila se jako žížala,protože jsem začala cítit naprosto brutální tlak někde dole a při každé kontrakci se mi navíc šíleně zdvihal žaludek,myslela jsem, že musím nutně hodit šavli....no nestalo se,protože PA,když viděla můj zápas s kontrakcema správně usoudila, že se mi chce tlačit (a to teda fakt šíleně chtělo 😃 😃 ) a vyšetřila mě. Výsledek byl pro mě to nejhezčí, co jsem do té doby na sále slyšela - můžem jít na to, lem je zašlý,miminko může ven. To mě dost probralo,vůbec jsem nechápala, jak je to možné, kontrakce sice humus,ale zas těch fakt ošklivých bylo jen pár,no ale rozhodně jsem nemínila nijak odporovat 😃 Seběhlo se asi 5 lidí včetně doktora a začali se chystat na vlastní porod, no PA už mě směrovala k tlačení,protože mezi kontrakcema byly jen šíleně krátké intervaly, ještě mi někdo rychle napichoval žílu na předloktí,ale už jsem nic z toho moc nevnímala, protože moct tlačit byla obrovská úleva,ta hnusná bolest se tím dala dost odsunout do pozadí,tak jsem se do toho opřela, manžel mě povzbuzoval jak na fotbale 😃 a za chvíli jsem začala mít dost podobné pocity, jako při tréninku s balonkem,což mě povzbudilo,protože to byl pro mě signál, že se něco hnulo (i dr říkal,že jo) a navíc jsem začala mít pocit, že dělám něco, co už vlastně trochu "umím",takže jsem se tlačila jak o život 😃 Jediné,co mi moc nešlo, byl pokyn "zavřít oči",protože si vzpomínám,že jsem uviděla mezi nohama hlavičku a vzápětí se objevilo i tělíčko,malá vylezla ven pěkně rychle a krásně křičela, takže mi jí položili hned na bříško a mohla jsem se jí dotknout, no byli jsme oba s manželem úplně mimo 🙂 ,byla sice maličká,ale úžasná!!!Dr přestříhl pupečník a malou si vzali na vyšetření,novopečený taťka šel s ní 🙂 Mezi tím mě dr zkontroloval,rovnou jsme porodili placentu a udělal mi jeden steh, jak mě miminko při své pěkně rychlé cestě na svět trhlo maličko v poševním vchodu, pogratuloval mi a než se vrátil taťka s miminkem,tak jsme byli hotoví 😃 a my novopečení rodiče jsme si mohli tudíž užívat nerušeně naší nejkrásnější holčičku na světě....sice jen krátce, protože měla 2440g a 47 cm (i proto ta rychlá cesta na svět 😉 )a potřebovala se po tak náročném zážitku zahřát a odpočinout,ale i tak to byla nádhera!! Dětská sestřička mi jí pomohla přiložit k prsu a pak si jí odnesla na vyhřátí a my jsme s manželem na sále bilancovali časově náš porod, jelikož jsme ani jeden nějak nemohli pochopit, že už je to za námi a holčička na světě a jen naše 😃 Takže - z domova s věcmi jsme vyráželi kolem dvanácté, na příjmu jsme byli asi ve třičtvrtě na jednu,hodinu příprava, v 14:40 mi propíchli vodu a 15:11 byla malá venku...bez nástřihu, bez epi, ani ty otevřené oči nevadily,asi jsem fakt tlačila jen dolů,protože mi cévky nepopraskaly....no vůbec jsme nechápali,jak je možné,že to máme tak rychle a vcelku pohodově za sebou...teda já to nechápu do teď 😃 😃 Takže i po porodu super, sice mě asi dva dny bolela kostrč,jako když člověk spadne na náledí na p...,ale teď už naprostá pohoda. Hrozně mi pomohlo mít sebou manžela, bez něj bych určitě nebyla tak klidná,hrozně mě povzbudil a pomohl, fakt má na našem porodu zásluhu,i když si ani díky tomu rychlému konci nestihl přestřihnout pupečník,jak pořád chtěl 🙂 No a naše malá, to je ta nejkrásnější odměna 🙂
lamia
27. únor 2007
Uff,ty jo,to jsem si teda vycintala pentli,sorry za tu délku 😃 😃
romana27
27. únor 2007
lamio gratuluji k miminku i krásnému porodu, teda podle mě aspoň, tak nějak bych si svůj porod taky představovala 🙂 Jinak manžel je super, rozesmálo mě to, jak radil, aby se miminko pořádně odrazilo od žeber 😃
jaul
27. únor 2007
Krasnej, pohodovej, neznej popis. Myslim, ze budou zavidet vsechny, ja teda jo :-N 😃 Zdravim vsechny maly drobky 😉
macanet
27. únor 2007
lamio, doufám, že se mi povede taky tak jako tobě, takže miminko se musí pořádně odrazit od žeber, ode dneška mu to budu pořád připomínat 😃
kristi
27. únor 2007
Lami, no krasa....tak jsme na tom casove stejne 🙂 🙂
lucija76
27. únor 2007
Skvely popis Lami 🙂 Manza, vtipalek, nezklamal 😃 😃 😃
sophii
27. únor 2007
Lamia moc gratuluji a tiše závidím pohodový porod a to, že šití bylo malinké....z toho já mám totiž hrůzu největší :-S