• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
Ahojky Všechny Mamči,ráda bych se svámi podělila o můj porod,14.1.2008 kolem 8hodiny mi kleslo bříško,tak už mi bylo jasně,že to brzo přijde,15.1.2008 mi v 1 praskla plodová voda,tak sem zavolala do porodnice v Brně za jak dlouho můžem dorazim,kolem 4 jsem už seděla na přijmu,doktorka mě vyšetřila a sestřička mi napíchla kanylu protože jsem měla streptokokoka,tak sem dostávala každý 4 hodiny penicilín,přijali mě na pokoj a po 2hodinách natáčeli na monitor ozvy,celý den sem nespala.kolem 3 se dostavili slabé kontrakcea otevřená sem byla na 5cm,v 7sem šla na porodní sál a přijel manžel,jenže po 3hodinách se malej zasekl a nechtěl postupovat dolů,dostala sem kapačku na prodloužení kontrakcí a od té doby sem dostala šílené bolesti,jelikož se mu nechtělo na svět porodní asistentka řekl,žeho musim vytlačit,15minut sem sní tlačila,manžel pomáhal moc ho obdivuji jak mě podporoval,pak přišel na pomoc doktor doktor tmu pomáhal u rodidel a asistentka mi tlačila na břiše hrůza a já asi 30min zase tlačila,pak mi museli dát kyslík protože už sem to nemohla udýchat,ale při každém tlačení sem źabojovala hlavně aby malý už byl na světe a 16.1.2008 0.20 se narodil,byla to ta největší uleva na světě,doktor mě nastřihl kde mohl.ale šití sem už nevnímala byla sem ráda,že malý je mwzi námi,měl 3800g a 53cm kluk jako buk,byla sem vyčerpaná ale moc moc štastná,že už je tu,časem člověk zapomene na porod když vydí to krásné co má doma a jak roste a vyvíjí setak at se daří holky vám i miminkám pa Monča
23. kvě 2008 ve 20:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Môj pôrod - každej by som taký priala. V noci zo stredy na štvrtok som začala cítiť slabé bolesti a do rána boli pravidelné asi každých 20min.ale fakt slabučké. také nič. akoby tvrdnutie brucha s miernou bolesťou. do obeda mi to ustávalo, tak som bola už nešťastná, lebo som čakala, že už to bude. ale mama so sestrou ma pod všelijakými hroznými scenármi vyhnali do nemocnice, tak som šla. na obed som bola len na 1 prst /predtým som už 6 týždňov chodila na 1/2 prsta, takže žiadny pokrok/. a že to môže byť aj na druhý deň. ale nechali si ma tam. dali mi klistir a po ňom som zas začala pociťovať to tvrdnutie. pred 17.00 ma dr vyšetril a že je to na 3 prsty, ale fakt bolesti boli úplne minimálne, ako pri krámoch. pustil mi vodu a v tej chvíli na mňa strašné bolesti zničoho nič, zobrali ma na box, že na pásoch budem 1/2hod. potom sprcha, prechádzanie sa a pod. a do 20.00 hádam bude. lenže na pásoch som to ledva už vydržala stŕpli mi totálne prsty na rukách, v tom zavolali dr, že to hlavička už môže moc tlačiť, on či sa mi nechce tlačiť a vtedy sa mi akurát zachcelo, vyšetril ma a už sme išli rodiť. na dve kontrakcie bol malý vonku, bolo 17,25. takže od pustenia vody 30min. a už bol na svete. rychlovka jak hrom. sama som nechápala. ešte aj teraz som v šoku. Mal 3310g a 51cm. Bola som ako druhorodička, nakoľko prvého som mala cisárskym a druhého riadne. A tento bol najväčší a išiel najrýchlejšie, deti mali 2600g a 2840g a tento cez 3310g.
28. kvě 2008 ve 14:29  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak se pokusím popsat svůj porod..
Termín porodu jsem měla stanovený na 5.6.2008,ale nějak jsem už delší dobu tušila,že to bude o něco dřív.U své doktorky jsem byla v pátek16.5. na monitoru a ta mi řekla,že je všechno o.k.,hlavička naléhá,ale na porod to ani zdaleka nevypadá a že se za týden určitě uvidíme,tak jsem jí věřila.Ale v úterý 20.5.(byl zrovna úplněk,ten prý vyvolává porod)ráno v 9.30hodin mně praskla plodová voda,nebylo to najednou,ale pořád to ze mě teklo.Trošku jsem se vyplašila a volala Lubošovi,že asi rodíme,zrovna ten den byl na služební cestě,tak jsem trošku vyplašila i jeho.Tak jsem šla za našima,oznámila jim,že asi rodím a tím jsem vyvolala pěknou paniku.Já jsem byla v pohodě,ještě jsem se osprchovala,oholila,namalovala a mohli jsme vyjet.
Asi v 11.30 mě přijali v porodnici,sepsali se mnou snad 3 dotazníky a pak mě vyšetřil doktor a byla jsem na monitoru.Závěr vyšetření…Nastal porod,ale bude to dlouho trvat,čípek není spotřebovaný..Ale mohla bych to prý stihnout ještě ten den.Byla jsem naprosto v pohodě,protože jsem zatím neměla sebemenší bolesti.Dali mi klystýr..Volala jsem Lubošovi a ten řekl,že nejdřív u mě bude ve 14.30hod.
Kolem 12.30 mě pustili na porodní box,bylo mi smutno,že tam se mnou není,ale zatím to bylo fakt v pohodě.Natočili mi zas monitor a kolem 13.00 jsem začala cítit první kontrakce po 5 ti minutách,ale slabé..Byly to takové silnější menstruační bolesti.Kolem 14.00 už začaly pěkně sílit,že jsem je musela rozdýchávat..Pak konečně přijel manžel a už jen jeho přítomností se mi moc ulevilo..Moc mi pomáhal,ukazoval mi jak dýchat,určoval tempo a mě to moc pomáhalo.Pak mě chtěl masírovat záda,ale to mi vadilo a vůbec to nepomáhalo.Kolem 16.30 mě došla vyšetřit PA a zeptala se mě kde cítím bolest,tak jsem jí řekla,že v podbříšku a že cítím moc křížové bolesti,tak mi sdělila,že to ještě nejsou ty správné porodní bolesti,že mě musí bolet celé břichoMám si prý lehnout a odpočívat,že je to ještě na hodně dlouho a ať mám pak sílu tlačit. Jsem prý otevřená na půl prstuV ten okamžik jsem myslela,že chcípnu.Ležet jsem od bolesti nemohla,tak jsem chodila,vlastně jsem chodila pořád.Naštěstí se tahle „milá“ PA pletla….
Kolem 18.00 se střídaly směny a přišla se na mě podívat mlaďunká doktorka a ta mi řekla super zprávu,že jsem otevřená už na 5 cm a že to dlouho trvat nebude,huráááá!!Pak mě PA poslala do sprchy,že mi to trošku pomůže,no nepomáhalo nic,tak jsem asi za 20 minut vyšla a šla zpět na porodní box.PA mi řekla ať pořád chodím,že se to tím urychlí.dr mě vyšetřila a že ještě není čas,to už bylo fakt maso,brala bych i epidurál,ale dr řekla,že už je pozdě,že to za chvíli bude,tak mě to nakoplo a dál jsem každé 2 minuty rozdýchávala jak zběsilá.Měla jsem už potřebu tlačit,ale ještě jsem nemohla,to bylo asi nejhorší..Něco malinko před 19.00 došla dr,mrkla na mě,to už faakt bolelo a řekla krásnou větu..“jdeme na to,můžete si přitlačovat“.Ani jsem nechtěla věřit,že je to tady,bylo to zvláštní.V ten okamžik jsem si uvědomila,že za pár chvil bude naše zlatíčko u mě a bylo mi přes veškerou bolest hezky…Tak jsme šli na to,manžel mi podpíral hlavu,já si držela nohy a snažila se co to jde.Moc mi pomáhalo,že mě dr i PA chválí jak krásně tlačím.Asi na 4 kontrakci vykoukla hlavička(to jsem zahlídla) a pak jsem se do toho opřela a měla jsem to křičící miminko na břiše,bylo tak hebounké a krásné.Tento pocit se nedá s ničím srovnat,ještě teď když si na to vzpomenu mám slzy v očích…Pak šel manžel miminko s dětskou dr ošetřit a já rodila placentu,to jsem ale moc nevnímala,protože jsem myslela jen na ty mé dva chlapy co jsou vedle.Pak mi dr řekla,že nemusíme ani šít,protože mě malinký neroztrhal a ani nástřih nebyl nutný..To jsem byla moc ráda,protože jsem z toho měla hrůzu.Pak mi pogratulovali a nechali nás s manželem a zlatíčkem 2 hodiny o samotě.Ani nemusím říkat jak moc jsme si to užívali,byla to krása…jen jsem sledovala ty moje zlatíčka a byla neskutečně šťastná.Když se mi Matyášek poprvé podíval do očí,tak bych se štěstím rozplynula..Z manžela štěstí jen sršelo a děkoval mi za syna.
Porod jsme zvládli všichni úplně v pohodě,díky manželovi jsem se cítila dobře a v pohodě,jsem vděčná za to,že tam se mnou byl a i on je rád,že mohl být u tak krásného okamžiku zrození.Byl úžasný a za to mu patří velký dík..
Abych nezapomněla.Matyášek se narodil 20.05.2008 v 19.25hodin.Vážil 3200g a měřil 49cm.Je krásný a zdraví,je to náš andílek..Neumím si představit život bez něho.I mnohem větší bolest by stála za tohle zlatíčko.
Před porodem i během něj jsem užívala homeopatika.Možná to dopomohlo ,že jsem bez poranění,nevím..
Když to shrnu,tak den porodu byl jednoznačně mým nejkrásnějším dnem v životě!!!!
31. kvě 2008 v 18:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Takže můj porod byl dle mých měřítek absolutně strašnej :cry: , naštěstí s krásným koncem :dizzy_face:
V pondělí 26.5. jsem jela na monitor do Podolí nešťastná z týdenního přenášení a toho, že v Podolí začali malovat a mě vykopli. Tak jsem cestou tam cinkla do Krče - odmítnuta, a na Bulovku - přijata - prý, kašlete na monitor v Podolí pojeďte rovnou sem. Jaké bylo moje překvapení, když po kompletním vyšetření se názor lékařů na 100% lišil od těch z Podolí. Malej měl dle utz 4150g a to prý není (logicky) na co čekat. Ihned jsem byla přijata s tím, že druhý den začneme vyvolávat.
Ráno 27 jsem dostala tabletku - dostala jsem MS křeče, ale do 4 hodin bylo po všem. 28 ráno mi primář při vizitě říká "my vám dáme takovou drahou tabletku a vy nic, tak šup, zabalit a dolu na porodní sál, rupneme Vám vodu". V 8 hodin příprava, v 9 hodin rupnutí vody a NIC. 1 infuze oxytocinu a NIC. Moje děloha prostě stávkovala. Kolem 10 až 11 se začalo něco dít, ale pohoda. Kolem 14 už to bylo docela silné, protože mě neustále dopovali infuzema a injekcema. V 15 že mi dají epidural a že půjdu z hekárny na sál a můžu si zavolat manžela.
U píchání epiduralu jsem si trochu poplakala, protože s tím mým velkým břichem jsem se nemohla ani za boha stočit do požadované pozice. No, nakonec se podařilo a přišla úžasná úleva, ale pro mě zbytečně brzy, jenže doktoři chtěli ten epidural na větší rozjezd porodu a abych se více otevírala. Kolem 16.30 se mi vraceli bolesti, ale šlo to, dala jsem sprchu, ale moc mi nezabírala. Pak přišel doktor, že mi musí dát další dávku epiduralu, že jsem pořád jen na 4 cm :frowning2: Takže další dávka vylácána. Potom poslední dávka epiduralu a další a další a další oxytocin. Potom kolem 20:30 začal masakr :cry: Už jsem jen řvala a brečela (a to nejsem žádná hysterka a bolest snáším docela dobře). Horká sprcha nepomáhala, nic nepomáhalo. Hodně času jsem byla na monitoru, naštěstí se malýmu vedlo dobře. Každou chvilinku do mě šahal doktor a pořád jen kroutil hlavou, že jsem moc málo otevřená a po každém pohmatu ze mě tekla plodová voda. Mám pocit, že bez manžela bych neměla šanci tohle přežít. Potom už se mi to slejvá v jedno. Kontrakce kolem 70 až 110, křik a brek. Pořád mi někdo říkal že to zvládnu a já bulela že vím že ne. Každou chvilinku se mě chodili ptát, jestli cítím tlak na konečník - necítila jsem ho ani jednou.
Nakonec asi ve 23:30 přišli dva doktoři a dvě asistentky a prohmatávali mě - a po 14 hodinách jsem byla NA DOBREJCH 8 MOŽNÁ 9 CM :frowning2: :cry: Doktor cítil hlavičku jen prsty když do mě zajel dost hluboko. A monitor už občas zakolísal, takže bylo rozhodnuto - akutní císař. Dvě nejhorší kontrakce jsem zažila asi na operačním sále, když mě kurtovali ke stolu. A aby toho nebylo málo, tak připíchnutej epidural mi zabral jen na levou polovinu těla, pravá zůstala citlivá :frowning2: takže rychle nasadili narkózu.
Ani císař neprobíhal standartně - místo hodiny jsem byla na sále dvě. Tobiáška vyndali rychle, ale mě šili dost dlouho. Potom jen vím, že mi manžel říká, že je Tobiášek obřík, váží 4440g a měří 55 cm. Že neplakal, jen kulil očička a že je zdravej. Pak mám tmu až na JIPku, kde jsem se probudila kolem čtvrté v hrozným stavu. Břicho tedy po císaři první dva dny pekelně bolí a po narkóze jsem měla zahleněněj krk a nemohla jsem se vykašlat. Navíc jsem si nebyla jistá, jestli to co mi říkal manžel po narkóze nebyl sen, tak jsem se ptala sestřiček na JIP, ty nevěděli, a protože je na Bulovce taky stopstav, sestřičky z novorozeneckýho neměli čas. Tak jsem si trochu poslzela a pak mi Tobiáška přivezli ukázat na 5 minut 29.5. po poledni. Byl nádhernej :dizzy_face: :dizzy_face:
To mě tak posílilo, že jsem se začala hemžit a v posteli píďalit, abych byla co nejdřív fit. V noci jsem ale byla na opiátech, i když břicho bylo dobrý, děsně mě boleli záda. 30.5. mě převezli na 6nedělí a Tobiáška ke mě vozili jen na přiložení. Mlíko se mi po císaři nedělalo, takže ještě teď nesosáme, ale odstříkávám a přikrmujem.
Já sama se po císaři hojila výborně a rychle a malý je zdravoučký a prospívá. Takže 4 dny po zákroku nás propustili domů :dizzy_face:

Takže ve zkratce - Tobiášek měl 4x omotanou šňůru kolem krku, naštěstí neutaženou, nalokal se plodové vody a musel být po vyndání v péči lékaře. Naštěstí nebyl ani kříšen, jen byl chvilku na kyslíku. Apgar - 8, 6, 10.
U mě to bylo složitější - lékaři řekli po sekci manželovi, že ty bolesti byly tak silný, protože moje děloha absolutně nespolupracovala a že mě museli nadopovat vším co měli aby se to rozjelo. A i přes vše co měli jsem byla po 14 hodinách maximálně na 9cm. Navíc po císaři bylo zjevné, že se na utz sekli o 300g a malej měl téměř 4 a půl kila. Takže bych ho stejně přirozeně nikdy neporodila. Plus, ta šňůra Tobiho nepouštěla dolů.

Bylo to šílený, ale i tohle za Tobiho stálo. Je úžasnej a nádhernej a myslím, že další miminko si ještě někdy pořídíme :slight_smile: Ale nejvíc chci poděkovat manželovi, protože byl úžasnej, podržel mě a bez něj bych to nikdy nedokázala. Navíc byl u Tobiáška po narození a strávil s ním všechen možný čas, kdy jsem byla na JIPce, takže nebyl sám :dizzy_face: :dizzy_face:
2. čer 2008 v 19:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
ygreen:klobouk dolů,ty jsi borec :wink: Moc gratuluju :slight_smile:
2. čer 2008 ve 20:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ygreen gratuluju. Tak trochu mi to připomnělo ten můj šílenej porod, ale hlavně, že všechno dopadlo dobře. Na to špatný zapomeneš hodně brzy. Vím, o čem mluvím :wink:
2. čer 2008 ve 21:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
ygreen: Tobiášek je tedy pěknej macek, to se ani nedivím, že byl porod takhle šílený, jinak jsem to asi radši neměla číst, ted jsem zvědavá co čeká mě....
2. čer 2008 ve 21:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
ygreen: jsi šíleně statečná!!!Ale v Poodlí bych jim šla asi nakopat zadek...sakra...proč tě nechali tak dlouho přenášet? :angry: ať se vám moc daří!
2. čer 2008 ve 23:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
ygreen. Fakt síla ale jsi šikula. Moc gratuluji a přejí hodně zdravíčka.
2. čer 2008 ve 23:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
ygreen - si sikulka, perfektne si to zvladla :slight_smile:))) zu si len uzivajte spolocne chvile s babatkom :slight_smile:
2. čer 2008 ve 23:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky děkuju, jste moc milé :dizzy_face:

samicka: poprvé mě týden před TP v podolí vyšetřila taková mladá doktorka a řekla mi, že mě přenášet nenechá, když bude mít malý evidentně přes 4 kila, no, ale v Podolí nemáš nikdy jistotu, že půjdeš opět ke stejnému lékaři jako předtím. No a v TP jsem šla k nějakýmu starýmu dědkovi, docentovi, a ten se mě ani nezeptal jak se cítím a rovnou mi oznámil, že to připravené není a že si mám hledat jinou porodnici, že to do pondělí nebude a že zavírají :angry: tak jsem chtěla, aby mě pro jejich technické důvody předali jiné porodnici, ale to prý nedělají :angry: měla jsem kliku, protože Bulovka měla včera už taky stopstav, Krč už dávno a rovnou mi doporučili mimopražskou porodnici.
Manželovi doktoři řekli, že kdyby to bylo na přírodě, tak jak chtěl ten debil v Podolí, přenášela bych minimálně 15 dní a to by měl malej už asi zkaženou vodu a bůh ví jak by to dopadlo s tou šňůrou kolem krku a navíc by už neměl "jen" 4440g, ale možná skoro 5kg :confounded: takže velké díky personálu na Bulovce, můžu fakt vřele doporučit :wink:
3. čer 2008 v 11:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
ygreen ty brďo mám husara, jsi holka statečná, jak jsi to zvládla, klobouk dolů a jsem ráda, že jste oba v přádku a spokojení :slight_smile:
4. čer 2008 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jak náš Jaroušek na svět přišel…
Termín porodu dle utz byl stanoven na 4.6. 2008, při poslední kontrole u mého Dr. mi však doktor řekl, že dle utz bude malej mít určitě přes 3,6 kg při porodu a že to bude asi dřív, kolem 21.5. Protože máme tatínka vojáka a měl odjet na 14 dní na cvičení, tak si vzal dovolenou. Bála jsem se aby malej nebyl opravdu moc velký, tak jsme nasadili vypuzovací procházky, výlety, sexík, ale Jaroušek byl imunní. Přes týden mi odcházela hlenová zátka, dost často se objevili poslíčci a já si každý večer říkala, tak třeba dnes v noci už mi rupne voda nebo budou kontrakce… a pořád nic. A už bylo 31.5. sobota a tatínkovi skoro končila dovolená…. Už jsme nepočítali s tím, že by se do neděle nebo pondělí rána něco mohlo dít. Spíš jsem jen doufala, že nebudu přenášet a počítala zase spíš s tím 4.6. V sobotu jsme si jeli dát obídek, odpoledne se stavila švagrová se švagrem a dělali jsme si srandu, že by bylo hezký, kdyby se narodil na den dětí, no ale já měla jasno, nic se nechystá….
Večer jsem si psala s kamarádkou na icq, zvedla jsem se od pc, že si odskočím a najednou úplný gejzíry – ve 20:40 mi prdla voda. V tu chvíli jsem byla děsně šťastná a vysmátá. Takže jsme se chystali do porodnice. Ve 22 hod jsme dorazili do porodnice, tam mě vyšetřili, manžu poslali čekat ven, zjistili, že plodovka opravdu odtekla, ale na monitoru prý žádné kontrakce (což jsem nechápala, protože to už bolelo jako kráva, hlavně v kříži). Takže mě přijali s tím, že pokud do pondělka neporodím, tak mi porod vyvolají. Manžu poslali domů. Já se kolem 23 hod octla na pokoji s tím, že mám usnout (no fakt to nešlo), prý aspoň ležte a zavřete oči (no ani náhodou), trajdala jsem po pokoji, pak jsem si dala sprchu, no bolelo to každé 3 minuty – tak si říkám, že by teda …. Tak jsem ještě chvilku chodila po pokoji a pak šla za sestřičkou. Po vyšetření přesun na porodní sál.To bylo něco po jedné hodině. Přestože jsem měla domluvený Yal, porodní asistentka mi dala klystýr, dost mě převezla, ale nelituju, vůbec to nebylo nepříjemné, asi věděla co dělá. Pak mě odvedla na porodní sál, ať chodím, dám si sprchu, vyprázdním se apod…. a pomalu ať zavolám manžela, ať tak do hodinky přijede (to určitě, pomalu…. volala jsem hned a ať chvátá, že tam sama nebudu, byl tam za dvacet minut . Takže od 2 hodin ráno už byl manža se mnou, cédéčka jsem ani nevytáhla, neměla jsem náladu, byla jsem ráda za ticho, když manža mluvil, tak jsem mu neodpovídala, byla jsem ráda, že tam prostě je, že mě drží. Porodní asistentka mi průběžně dělala monitor, otvírala jsem se rychle, časy přesně už nevím, ale bylo to na 3, na 5 pak na 8… (asistentka říkala, že se otvírám jak při třetím porodu). Nejlépe jsem se otvírala na boku, takže ani na míč nedošlo… Pak byly 4 hodiny a kontrakce se začínaly zpomalovat, mě to teda vůbec nevadilo, manža říkal, že jsem začínala usínat….hlavička byla pořád dost nahoře…tak mi píchli oxytocin a pak se to trošku rozjelo, kontrakce teda pořád nic moc (dle asistentky, mě stačily  , tlačení mi moc nešlo ale skvělej dr. i dvě porodní asistentky pomáhali jak mohli. Myslela jsem, že mi tam snad bodají nožem, ale manža říkal, že asistentka měla jen několik prstů uvnitř a držela část hlavičky aby nesklouzla zpět.. no nakonec v 6.20, když už jsem myslela, že snad nikdy neporodím, jsem zjistila, že malej už je venk – 3,7 kg, 52 cm. Jak vylezla hlavička, už ho vytáhli v pohodě celého. Já čekala, že budu ještě tlačit a už nebylo třeba.  Dali mi ho hned na bříško, pak si ho sestřička odnesla na vážení atd. a manža šel s ní. Nastřihnout mě nemuseli, za což jsem byla ráda, takže výsledek jsou jen 3 stehy – 2 trhlinky venku a jedna uvnitř. Mezitím co se malej vážil, tak kolem mě dr. a asistentky začali nějak běhat, nějak moc mi krvácela děloha, takže kapačky…pak přišel manža, donesli mu malýho, celý dvě hoďky si ho choval, protože já nemohla, tak jsem ho aspoň hladila a koukala na něj. Malej si broukal a povídal nám, jak se mu líbí na světě. I přesto, že to hodně bolelo, na porod vzpomínám s úsměvem a krásným pocitem na srdíčku, že se stal zázrak, mám nádherné, zdravé dítě a jsem máma. Tu bolest už si ani pořádně nepamatuju. Zůstalo jen to hezké.
7. čer 2008 v 15:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
jej, tak koukám, že místo smajlíků otazníky, tak se nedivte ...
7. čer 2008 v 15:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jinudy to prostě nejde...

Tak jsem se s vámi přišla podělit o jednu velkou bolest a ještě větší radost. Našeho chlapečka jsme čekali v červnu, termín byl 13.6., ale z hotelu maminky se začal ozývat už měsíc předem. Poslíci byly sice slabý, ale přesto maminku dost mátly a navnadily, že svůj vytoužený poklad spatří dříve. Dokonce jednou s taťkou sebrali tašku a jely směr porodnice, s tím, že se ukázalo, že sice poslíci jsou po 2 minutách, ale na porod to nevypadá.
A možná taky proto si ten osudový den maminka do poslední chvíle myslela, že jí jen straší ty ohavní poslové.

Ráno 2.6. jsem se okolo 5 hodiny ráno vzbudila a cítila opět divný tlaky v kříži a podbříšku. Mávla jsem rukou, došla jsem si na záchod a protože se mi už nechtělo spát, udělala jsem si snídani a sedla k MK. Ale tím pohybem se mi ty tlaky nějak zesílily. Sice malinko, ale přece. Začala jsem doufat. Na malého už jsem se tak těšila, že každý večer jsem usínala s přáním, aby mi praskla voda a každé ráno jsem se budila s touhou, aby už to nebyli jen poslové. Na koníkovi v místnostech, kam chodím zrovna nikdo nebyl, tak jsem si jen postěžovala, že zase řádí poslové.
Následovala horká sprcha, jak radí zkušenější, ale bolesti pořád stejné a intervaly nepravidelné. Byla jsem naštvaná, že z toho nic nebude. MM ještě spal a nic netušil, když už moje podezření začalo opravdu sílit. Tyhle bolesti jsem neznala. Už to nebylo jen takové nevinné, jako kdykoli předtím, ale už to fakt docela bolelo a já pomalu začínala tu bolest prodýchávat, jak nás učili na kurzu. Postupně se na MK začalo připojovat víc a víc našich tetek koníkových a tak jsme to konzultovali a konzultovali, až už jsem nevydržela sedět u pc, jak to sílilo. Odpoledne okolo 13.-14. hodiny už jsem měla bolesti tak silné, že hluboké dechy nepomáhaly, tak jsem přešla na mašinky. Intervaly se zkrátili na 4,5,6 minut, ale stále se mi to zdálo dost nepravidelné na to, abych jela. Bála jsem se opětného planného poplachu. Proto jsem vzala telefon, zavolala zkušenější kamarádce pro radu, pak ještě PA z kurzu a po dohodě s PA, že si zavoláme za hodinu, ať to teda ještě sleduju, jsem dál prodýchávala a psala intervaly. Po 45 minutách od hovoru mi už ale bylo tak nějak jasno, že tohle už doma nezvládnu, nebo asi ani nechci zvládnout, páč už je to fakt silný a pokud je to porod, nerada bych aby se to zvrtlo a já rodila doma. Zavolala jsem PA, zburcovala MM a jeli jsme na Příbram do porodnice. Když jsme tam přijeli, mohlo být tak okolo 16.h a nikdo tam zrovna nebyl, takže nás hned přijali. Na monitoru ale kontrakce nic moc silné, takže už jsem se fakt děsila, že nás zase pošlou domů a vůbec celkově, jak teda vypadají pravé stahy, když už z tohohle jsem opocená všude a mám co dělat, abych dokázala odpovědět i kývnutím hlavy. Po té, co mě ale vyšetřila doktorka a nález byl porodní, otevřená na 2,5 cm a porod postupuje, tak si mě tam nechali. Sepsali jsme veškeré potřebné info, MM mi přinesl tašku z auta, udělali mi klistýr a šlo se na porodní pokoj. MM šel se mnou. Asi po hodině, což bylo okolo 18.h se na mě opět přišla podívat doktorka, byla jsem otevřená na 3,5 cm. Praskla mi vodu a dali mi kapačku. Ani nevím, co v ní bylo, snad něco na urychlení a zesílení kontrakcí, páč jsem je prý měla slabé. No, asi tak do 10 minut to pak byl fakt hukot. Já myslela, že umírám. Kontrakce nabraly fakt obrátky a já měla co dělat, abych je udýchala. Do toho jsem byla na monitoru, takže fakt nepříjemný. Naštěstí to ze mně asi po 30 minutách sundali a já se mohla pohybovat. Sprcha, balon, žebřiny a pořád dokola. Celkem mi to pomáhalo, ale nevydržela jsem u ničeho dlouho. Po chvíli už jsem myslela, že zdechnu, tak jsem si řekla o EPI. Do půl hodiny přišla doktorka, vzali mě na sál, kde mi to píchly a mě se aspoň trochu ulevilo. Ale ne na dlouho. Ono mi to totiž ten porod i urychlilo, tudíž jsem měla do půl hodiny tlaky na konečník a schylovalo se k tlačení. Malej byl ale celkem vysoko, takže jsem musela opět chodit a stlačit ho dolů. Stála jsem u žebřin a při kontrakci tlačila a tlačila. Nohy mě sotva unesly, podlamovaly se mi v kolenou, klepaly, ale pořád mi v hlavě vězela ta informace, že ho stačí jen dostat níž a můžem opravdu rodit. Chtěla jsem to mít už za sebou, takže jsem se fakt snažila a nepodléhala bolesti. Byla to nejhorší hodina celého porodu. Cítila jsem šílenou bolest v pravé kyčli a třísle. Tam byl totiž malej nějak zablokovanej a nechtělo se mu níž. Po osmé hodině už to ale nabralo obrátky. Lůžko se přichystalo na porod, naběhly sestry a doktor a šlo se tlačit. MM se ani nestihl převléct do toho jejich obleku a ani ho nestihli postavit k mojí hlavě. Stál přede mnou, tam kde doktor a všechno sledoval odtamtud. Doktor mi udělal nástřih a asi po 20 minutách tlačení, možná ani ne, byla na světě hlavička. Pak už jen poslední nádech, zatlačení, ramínko a šup... byl venku celý. Ve 21:40 začal řičet jako tygr a já ho konečně uviděla. Byl to ten nejsilnější zážitek v mém životě. Oba dva mí kluci přede mnou, taťka snad ani nedýchal, žulil se a koukal střídavě na mě a na Románka a jeho oči říkali, jak nás miluje. Přestřihli pupečník, otřeli malého, zvážili a změřili a už se choval u taťky. Ale asi jen na půl minutky. Pak ho dali ke mně a já se klepala úlevou, štěstím, radostí a bůhví čím ještě. Pak ještě placenta, šití a 2 hodiny odpočinku na porodním sále s ,,malým,, v náručí a ,,velkým,, u hlavy. Okolo 11:30 nás převezli na šestinedělí a taťka šel zapíjet. :wink:

Byla to bolest, byl to boj, ale nový život je na světě, je zdravý, krásný a je náš. A za to to stálo. Šla bych a půjdu do toho zas. :wink: :sunglasses:
8. čer 2008 v 18:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak vám sem házím i ten můj porůdek ...... :grinning: :grinning: :grinning:

Celej den mě bylo tak nějak divně, myslela jsem, že Michálek sestupuje, tak je to ono ( to prej už byli kontrakce) ... ve 23:00 to začalo bejt častější a v 1:00 jsem budila manžu , že si sice nejsem jistá ( bylo to po 5 minutách) že radši pojedem. Myslela jsem, že nás ale vrátí.
A houbelec .... byla jsem otevřená na 4 prsty a prej neví, zda ten epi stihnou. Vpich byl hnusnej, byla to taková tupá, divná bolest. No nic příjemnýho. No a do 6:00 jsem necítila skoro žádný kontrakce. Do této doby fakt procházka růžovím hájem. Pak mě ubraly epi a řekly, že ve čtvrt jdeme na to .... šlo se na to a Michálek byl 6:31 na světě. Takhle to zní jako totál pohoda, co :grinning:
.... No ale těch 16 minut porodu ( který byli teda nekonečný) no tak to byl mazec ...... i sprostá slova padla (kurva já chcípnu .... a tak ) Pak jsem jen vyděla jak schovává nenápadně nůžky abych je nevyděla na nástřih ... vyhrožovali mě klešťama. Dávala jsem nohy k sobě a pokoušela jsem se malího v sobě zadržet. To střihnutí jen tak štíplo .... to měl ještě malej 3x omotanou šňůru kolem krku, tak ji přestřihávali, když byl ještě v cestách. Byla jsem vyděšená jak nikdy v životě. Manžel chudák taky .. takže mě to moc neuklidňovalo. .... no a najednou jsem měla malího na pupíku ..... když mi někdo popisoval jaká je to nádhera, tak jsem nevěřila ... ale teď vůbec mi nevadilo, že je od krve ... první co bylo tak jsem mu řekla ..... ty opico naše chlupatá
Pak ho odnesli ... manža ho šel fotit a točit.
No a mě odešla během 5min. placenta ... to byla brnkajda ... ale to to šití ..... měla jsem epi, ještě injekci od bolesti ... ale to byla bolest. Myslela jsem, že chcípnu. Šitá jsem od ucha k uchu i vevnitř. ..... proto doporučuji do porodnice nafukovací dětský kruh :grinning:

Mám teď doma to nejkrásnější stvoření na světě a už teď si na tu bolest nepamatuju ... když se na něj podívám ... tak nevěřím ... že něco tak nádhernýho nás potkalo. :grinning:
8. čer 2008 ve 20:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
micanek: supr kočko, jsi to zmákla a malej je na světě!!!
já jsem to měla z přímýho přenosu téměř a malej je úžasnej a všechno stálo za to...
8. čer 2008 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak aj ja sa pripajam svojim pribehom:

hned na zaciatku musim napisat, ze moj porod bol na prvorodicku lahky a velmi rychly...ale, misinko sa prihlasil trosku skor, takze sme to do porodnice takmer nestihli
vecer pred dnom D sme boli este nakupovat a ja som si musela kazdu chvilu sadnut, co som mala bolesti v bruchu, ale stale som si vravela, ze to budu ti poslickovia a ze to este nic nieje, vecer sme sa s tatinkom este milovali, vsak maly mal do terminu este 1,5 tyzdna, tak preco nie, no ale v noci som mala stale bolesti, kazdu chvilu som bola na zachode a na hodinach som sledovala, ze sa mi skracuju intervaly medzi bolestami, stale som to ale nepovazovala za kontrakcie a uz vobec nie za zaciatok porodu :sweat_smile: rano priatel odisiel do roboty a ja som sa snazila dovolat gynekologovi, ze by ma pozrel, ci je vsetko OK, lenze ten robil az od 13.00 a povedal mi, ze nech radsej idem do nemocnice, nezostavalo mi teda nic ine len zobrat tasku (vsak pre istotu, aj ked som bola stale presvedcena, ze sa este vratim domov) a zavolat taxik, lebo soferovat som si netrufla (vsak som mala bolesti kazde 4 min.), na prijem som prisla o 10.00 a kym som vypisala vsetky papiere a dostala som sa na porodnicu tak bolo 10.45, tam som si este chvilu posedela, to uz som mala bolesti kazde 3 min., dali ma na monitor a ze kontrakcie nemam, tak som si vydychla a zavolala priatelovi, ze asi plany poplach, ale ze ma este pride pozriet doktorka, za 15 min. teda doktorka prisla (ja som si medzi tym kazde 3 min. trhala vlasy od bolesti :grinning: :grinning: ) a vysetrila ma, zahlasila, ze som otvorena na 5 cm a ze ak chcem epi, tak musime pichnut hned, tak je ze ano, ale ze pri injekciach do chrbta odpadavam, tak mi dali najprv infuzku, potom epi, medzi tym som volala tatina, ze ma asi max. 2 hodiny na prichod do porodnice, inak to nestihne, no tak som tam lezala a pozorovala na monitore kontrakcie, ktore som vobec necitila, zrazu zavolal tatino, ze je v porodnici, tak sa isiel obliect a uz ho utekala volat sestricka, ze kde trci, ze uz rodime, mne doki medzi tym pichla vodu, tatino sa mi postavil za hlavu a za 10 min. bol misko vonku s krasnymi mierami 47 cm, 2700g, sice trosku mensi, ale nadherny, doki ma zasila a maleho mi doniesli, plakala som od stastia aj od radosti, ze som mala taky lahky porod a ze to aj tatinko tak perfektne stihol, bol to super zazitok a ja dufam, ze si ho este aspon raz zopakujem
8. čer 2008 ve 22:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
smatulka gratuluji k miminku at je zdravé a dělá vám jen samou radost.

ten rychlý a dobrý porod ti závidím kéž bych pak taky tak hezky psala jako ty :slight_smile:
9. čer 2008 v 09:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vždycky jsem se porodu bála, ale když to tady čtu, tak je to krásný...dojemný...A dokonce se u toho člověk někdy dost nasměje. Třeba takovou Zen bych pasovala na spisovatelku...pokud jí teda už není.
10. čer 2008 ve 14:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, tak hezké příběhy... No asi Vám to budu muset zkazit..

Od 6. měsíce těhotenství byl každý den doslova hororem. Měla jsem preeklampsii, takže vysoký krevní tlak, nehorázné otoky, bílkovina v moči, mdloby.. Dvakrát doporučená hospitalizace v nemocnici.. :confounded: Extremně jsem zadržovala vodu, takže jsem přibrala 30 kg.. Bylo to fakt silný kafe. Špatně se mi dýchalo, pro otoky na nohou už jsem nemohla pomalu chodit a při každé změně polohy - tlaku jsem málem upadla.
Dne 23.10.07 jsem byla u našich, celý den se mi špatně dýchalo, otoky byly tak hrozivé, že mi voda začala na nohou prosakovat, měla jsem naběhlé karotidy a bylo mi fakt zle. Řekla jsem si, že ráno navštívím Dr, že to není normální. V noci jsem nemohla vůbec spát, nemohla jsem popadnout dech a když jsem usnula, budil mě manžel protože jsem měla krátké zástavy dechu. Bylo mi neskutečně zle a motala se mi hlava.
Ráno jsme jeli k Dr, tlak jsem měla 220/170, vyoký podíl bílkoviny v močí, obvod kotníku přes 40 cm.. Okamžitě chtěl zavolát záchranku. Ukecali jsme ho, že me manžel odveze sám. V autě jsem zvracela a asi svakrát ztratila vědomí. Když jsme dojeli, vzali mě okamžitě na příjem. Tam mě vyšetřili a zjistili, že na porod to ještě není (38tt), dali mě na hekárnu a narvali mi infuze..a chodili mi měřit tlak každých 5 minut, nešlo to pod 200/150 To bylo v 11:40h... Začaly mi praskat žilky v očích, tekla mi krev z nosu, z uší a začala mě šíleně bolet hlava.. Tep jsem měla jak po marotnu a pomalu jsem začínala ztrácet vědomí.. jen si pamatuji, že jsem si na pokyn sundala šperky a vezli mě na sál.
Ve 12:16 hodin se Ondrášek narodil císařským řezem .Celej oteklej, pomačkanej, ale v pořádku a zdravej !!!! Mě převezli na ARO.. Ta cesta byla děsná, jizva mě bolela takovým způsobem, že jsem myslela, že umřu.. cítila jsem každý kamínek a hrbolek na lehátku a při vyzvednutí do sanity jsem řvala bolestí. A co můj syn? 9 měsíců jsme byli spolu a teď? Neviděla jsem ho, ale byl s ním MM. Odpoledne za mnou (z protekce) mohl přijít a tak mi ho ukazoval alespoň na fotkách. Brečela jsem, ba jsem přímo řvala. Bylo mi hrozně, všechno mě bolelo, byla jsem na morfiu, nemohla jsem se pohnout, všude samé hadičky a podobné.. ale přesto jsem byla tak šťastná!!! ONDRÁŠEK BYL V POŘÁDKU !
No.. pak mi řekli, že kdybych bývale k tomu dr. nešla - jsme do večera oba mrtví. A prý mi další těhotenství nedoporučují ..
I přesto všechno to stálo za to a strach je úplně malicherná věc... nedá s eto srovnat s tím nádherným hřejivým pocitem štěstí !!!
10. čer 2008 v 15:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
elisch,ked to citam az mi zimomriavky behaju po chrbte,to znie ako z hororu,hlavne,ze ste obaja zivy a zdravy! :dizzy_face:
10. čer 2008 v 15:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
petruci6 : Jo, jo sranda to nebyla... Moc děkujeme :dizzy_face: .. úplně jsem změnila pohled na svět a dneska už vím, že zdraví je to nejvzácnější a nejdražší, co máme !! Hlavně držím pěstičky, ať to nikdo nemusí prožít..
10. čer 2008 v 15:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak aj ja vám opíšem mje zážitky z pôrodu.
Termín som mala vypočítaný na 26.4. a nič nenaznačovalo tomu, že by sa malej chcelo ísť na svet. Robila som už všetko možné umývala okná, chodila pešo po schodoch a stále nič a ani tej hlienovej zátke sa nechcelo odísť, žeby aspoň nejaká nádej, že to už každú chvílu príde. Doktorka sa mi stále posmievala, že porod budeme msieť asi vyvolávať, lebo malej sa stále nechcelo. No ale nakoniec som sa dočkala ale začnem pekne poporiadku:
Takže 22.4. som plná očakávaní išla na poradňu, myslela som si, že už mi konečne povie, že sa mám chystať na pôrod a miesto toho ako vždy ha ha ha na pororod to nevyzerá, nieste otvorená ani na pol milimetra a mám taký pocit, že sa o týždeň ešte stretneme. No skoro ma tam roztrhalo od jedu, lebo ja som sa malej už nemohla dočkať a už sa mi nechcelo vláčiť tolké brucho a tak som teda išla domov a už som mala pocit, že sa mi to padnuté brucho začína zase vracať naspeť a že mi to brušisko ostane už navždy. No a 24.4. ma manžel volal nech s ním idem na záhradu, že sa aspoň odregujem(lebo ja už som tak strašne chcela rodiť, že som už na nič iné ani nemyslela) no a tak som nakoniec šla.No a tam som si leňošila, vyhrievala sa na slniečku a prehovárala malú nech nerobí drahoty a nech už ide medzi nás, no a zabralo to. Keď sme prišli domov tak som si dala horúci kúpel a šla si lahnúť lebo som už bola strašne unavená. O 23:30 som sa išla vicikať a čuduj sa svete odišla mi hlienová zátka no tak som si išla celá natešená lahnúť, že to už konečne v najbližších dňoch príde. Ale keď som si lahla tak mi začalo každých 8 minút tvrdnúť brucho, tak som si myslela, že to sú tie falošné kontrakcie, lebo ma nič nebolo a tak som spala dalej. o jednej v noci som išla zase cikať a zase som krvácala tak som trochu spozornela, kontrakcie som mala už po 5 minútach ale vôbec ma neboleli, len mi tvrdlo brucho. A keď mi kontrakcie neprestávali tak som zobudila muža, že idem asi rodiť. No ten tak vyskočil z postele, že si skoro hlavu treskol o strop :grinning: no a hneď sa išiel obliekať, ale ja som stále rozmýšlala či mám alebo nemám ísť do nemocnice lebo som nemala žiadne bolesti iba take sťahy ale muž ma nakoniec ukecal a tak sme o 2:30 dorazili do nemocnice. Keď ma zbadala sestrička tak ma hneď sprdla, že načo sme už išli do nemocnice, že pôjdem ešte asi aj na oddelenie ležať, tak usúdila podla toho, že som nemala žiadne bolesti. No tak nakoniec mi urobili vyšetrenia prišiel doktor a povedal, že som otvorená na tri prsty a tak ma nechali na stonárni. Tam som trochu podriemala a okolo siestej ráno som začala mať aj trochu bolesti, potom okolo šiestej mi prišla sestra robiť monitor a vravela mi, že hádam do obeda aj porodím. Tak som ešte o 6:50 volala mame, že už čoskoro budem rodiť inak počas hovoru som mala aj kontrakciu a mama ani nezistila mňa fakt skoro nič nebolelo, len keď ma doktor pozeral zospodu. No a o siedmej prišla druhá sestra, že už idem na sálu a ja som na ňu kukala , že či to myslí vážne. Potom prišiel doktor a prepichol mi plodovú vodu no a tým tá bolesť začala a sňou aj tlaky. No tá bolesť bola príšerná, ale chvala bohu netrvala dlho lebo o 7:30 mi prepichol vodu a Dominka sa narodila 8:10. A najhoršia časť pôrodu nastala vtedy keď malá vyšla, lebo nebolo počuť žiadne plačkanie a bola strašne modrá a nehýbala sa a tak som sa strašne zlakla, ale po chvili začala plakať ale mne to pripadalo ako večnosť. Bola stredne pridusená ale doktor ma ubezpečoval, že je v poriadku tak som sa trošku upokojila. No a keď ju vyšetrili a priniesli mi ju ukázať tak som bola najšťasnejší človek na zemi. Malá bola zlatá i keď bola modručká ako malý šmolko a bola taká malinká merala 48cm a vážila 2650g.
Takže ja som mala dobrý pôrod až teda na jeho záver, ale malá je v poriadku a pekne rastie a priberá tak som strašne rada. A budúce mamičky nebojte sa tak rýchlo ako bolesť príde tak aj odíde a tá námaha stojí zato. Tak vám želám veľa šťastia, málo bolesti a zdravé detičky, lebo to je najdôležitejšie :grinning: :grinning: :grinning:
10. čer 2008 v 16:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kolca..lucci...jste šikulky a moc pěkně popsanéj porod. Gratuluji a hodně zdravička přeji.
10. čer 2008 ve 23:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Micanek, tak to jsi měla docela pohodovej porod až na ty komplikace s mimískem....ale hlavně že to vše dopadlo dobře. Hodně zdravička.
10. čer 2008 ve 23:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Smatulka, krásnej porod. Gratuluji
10. čer 2008 ve 23:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Elisch. To je hrozny, jseš moc šikovna,že jsi to tak zvládla. Přeji vám moc a moc zdravíčka.
11. čer 2008 v 00:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
tomickoval : Děkuji, i přesto to všechno stálo za to a čas bych nevrátila ani náhodou. :slight_smile: I Vám spoustu zdravíčka a ať dětičky dělají jen samou radost :wink: :slight_smile:
11. čer 2008 v 07:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
elisch-chudáku,tak to jsis ten porod opravdu vytrpěla-já taky byla u první dcery poslaná do porodnice dřív kvůli otokům a začala jsem i krvácet takže taky císař-ted čekáme chlapečka a já doufám že porod proběhne hladce!!!
11. čer 2008 v 15:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek