• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
Ahoj,pridam svuj zazitek.
Termin porodu jsem mela 10.5.2008.Vzhledem k tomu,ze jsem mela tehotenskou glykosurii a chodila jsem do dia poradny,tak mi pani doktorka jiz predem rekla,ze pokud neporodim do terminu,tak mi porod vyvolaji,nenechaji me prenaset.A tak jsen v patek,9.5. jela i s pritelem do nemocnice na CTG,uz sbalena,ze si me tam nechaji.Ale nenechali,protoze bylo plno a rekli,ze mam prijit v sobotu,to uz na 100% nastpoupim.Takze jsem mela jeste den k dobru.Bylo krasne a tak jsme s pritelem byli cely den na zahrade,nasazela jsem jeste nejake kytky,udelali jsme par fotek posledniho dne s briskem a hezky jsme si to uzili.
V sobotu uz jsem byla trosku nervoznejsi,vedela jsem,ze uz je to tady.Prijali me,a sla jsem na pokoj pro prvni dobu porodni.Asistentky byly mile,a kdyz jsem zjistila,ze opravdu cely vikend slouzi Mudr.Sedivy,tak jsem zajasal,je to jeden z nejlepsich porodniku ve meste a navic,coz je pro me dulezite-velice prijemny a vnimavy clovek. :wink: Ten me prohledl a rekl,ze zacneme s indukci.Takze jsem dostala prostin a sla si lehnout,natocili mi monitor.Bolesti se po par minutach dostavily,a docela silne,az jsem byla prekvapena a pan doktor taky,jak rychle reaguju.No,nadseni bylo predcasne,vlastne ten den jsme niceho nedosahli ani po 4 prostinech.Otevrena jsem byla na 2 prsty,hrdlo zmekle.Vecer uz me nechali,bolesti ustoupily a ja spala jako miminko celou noc a pekne jsem si odpocinula.Rano na novo,prvni prasek,bolesti uz vetsi,druhy prasek,bolesti fakt veliky a misto tretiho uz pichli vodu,to uz byl narez,uz jsem mela zavolat pritele a okolo poledne prijel,dostala jsem oxytocin a jeste chvili byla na pokoji na pytli se sestrickou a pak rovnou na sal.Takze prvni doba porodni vsehovsudy 4 hodiny... :grinning: Na sale jsem stezi vylezla na postel,uz mi dovolili tlacit a tak jsem se zacala snazit.Pan doktor me chvalil,ani jsem nekricela,spis jakoby mrucela.Romca mi stal za hlavou,daval mi kyslik a hladil po obliceji.Neverila bych,ze by mi nekdy mohlo byt prijemne,ze se me dotykaji mrtvolne ledove ruce :grinning:Za dvecet minut byl Maxik na svete,dali mi ho na brisko a Roman zacal fotit jako o zavod.Pichli mi injekci na stazeni delohy,maleho si vzali k osetreni a oznaceni a zacalo siticko! :wink: Musim rict,za nejvic ze siti me bolely 2 mezokainove injekce na umrtveni.Pan doktor byl super.Pak mi prcka dali prisat,ale nechytil se.Dal si nejak moc neuvedomuju,jen vim,ze mi rikali,ze Maxik je O.K.jen ho daji na chvili do inkubatoru ohrat.Me museli hned po zasiti prevez zase zpet na hekarnu,na moje misto na sale uz byla fronta. :grinning: Tam jsme byli asi 2 hodiny,poak uz i smalym,ktereho prinesli v modry cepicce z novora.Pak me soupli na sestinedeli,Romca byl chvili se mnou,pak sel domu.Maxe mi privezli,zkouseli jsme kojit,povedlo se.Noc stravil na novoozeneckem,nebylo mi dobre,mela jsem teplotu.Pak uz bylo vsechno v naprostym poradku a je nam dobre.Takze v kostce-porodbezproblemovy a na prvorodicku i velmi kratky. :grinning: :grinning: :grinning: A Maxik je zlato.
18. kvě 2008 ve 14:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Makinko krása :dizzy_face: Gratuluju k Maxíkovi, moc hezký jméno jste vybrali a je to kouzelný miminko :slight_smile: Ať vám dělá jen samou radost :wink:
18. kvě 2008 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Diky,Luci. :grinning:
18. kvě 2008 v 17:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Makinko, velká gratulace k tak úžasnému porodu a k Maxíčkovi :slight_smile:
18. kvě 2008 v 19:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak jsem se rozhodla, že svůj porod taky trochu popíšu, ikdyž už je to pár dní za mnou...

Takže termín porodu jsem měla 27.1., ale nic se nedělo. Dále jsem chodila pravidelně do podolské porodnice do poradny a na monitory a miminku se nechtělo. Ale v neděli 3.2. v noci už jsem nemohla spát, jak kdybych ve vzduchu cítila že to přijde. V pondělí 4.2.ráno jsem jela do poradny a cítila jsem se prostě jinak než jindy, pohyby jako blázen a říkám doktorovi že cítím že to přijde, ale jak do mě sáhl tak že jsem zavřená jak sejf a ani na 1 cm otevřená, tak a´t jedu domů s tím že už přenáším 8 dní a napsal mi papír že ráno nastupuju na příjem, zavedou mi tablety a nejpozději 8.2.porod se zakončí císařem pokud by to nepřišlo samo. Tak jsem se těšila že nejpozději 8.2.budu s naším miminkem, pořád jsem doufala že to bude chlapeček, nevěděli jsme to co to bude.
Ale já jsem to tušila, ale ani doktoři mi nebyli na 100% schopní říct co to je, ale vypadalo to na holku....ale měla jsem to brát s rezervou...
no a 4.2.jsem přijela domů, cejtila jsem pohyby jako blázen, lehla jsem si a tahalo mě to na velkou, myslela jsem že nedoběhnu
no a na chodbě na dlažbě mi praskla voda, takové množství, to jsem nečekala....
tak jsem volala doktorovi do Podolí a že máme jet...Tak Honza přijel z práce, a za hodinu jsme jeli...
v porodnici mě přijali na přípravný pokoj, protože jsem nebyla otevřená, Honza jel domů, mohl jít se mnou až na porodní sál, dorazily jsme tam v 17 hodin
no a pořád monitor a kontrola na kolik jsem otevřená, ale nebyla jsem vůbec
ve 23 hodin dle nálezu na vložce mě daly na porodní sál, to už přijel Honza
bylo souromí, paráda
byla sprcha, míč, hudba, monitor, jednou za čas přišla porodní asistentka, jednou za hodinu doktor, měla jsem prý dva vaky plodové vody, tak mě propíchly i ten druhý
už jsem nemohla bolestma, od neděle jsem nespala...
chtěla jsem si ulevit a tak že bude epidurál
anestezioložka řekla že jsem tlustá a že mi ho nemá kam do toho sádla píchnout, za to si vysloužila ostrou kritiku doktorů a sester, nejsem žádnej drobek ,ale nechápala jsem, musela jsem si porod úprožít se vším všudy, strašně pomalu jsem se otvírla a už jsem nemohla, řekla jsem PA, že to nepřežiju a prý si mám přdstavovat jak za chvíli budu š´tastná máma..
Honza jak byl po ruce, jak jsem se svíjela bolestma mě hladil, otíral, já se na něj věšela, nemohla jsem při kontrakci se ani hnout, měla jsem snad horečku, bylo mi hrozný vedro
no a v 7 ráno jak se měnily služby PA se mě zastala a řekla že by bylo dobrý paní - jako mě trochu pomoct...
doktor totiž prohlásil že jsem v púůlce porodu a já myslela že to nepřežiju že mě snad jebne s prominutím.... :stuck_out_tongue_closed_eyes:
no a tak mě PA postavila, dala oxytocin do žíly a byli kontrakce co dvě minuty, hrůza, nemohla jsem ani odpočívat a pořád jsem hlasitě dýchala a jak tam byla PA říkala jsem že se poseru, že to není možný...
ona se jen smála a říkala že to těžko že mám po klystýru...
že to tlačí hlavička.......
no a šla jsem na záchod a jak jsem se vracela najednou tlak jak blázen a hlavička ve stoje venku
tak jsem musela ryhcle lehnout, Honza běžel pro doktorku, rychle mi kůli křečovým žilám daly punčochy a na další 2 zatlačení byla kačenka venku
ani mi neřekly co to je, musela jsem se ptát, asi v téhle době každý ví co to je, řekly že je zdravá
Honza byl úžasnej, jak jsem tlačila říkal že to už vydržím, že jsem trpéla dost....
bez něj si to neumím představit...
oxytocin jsem dostala v 7 hodin a malá byla v 8,16 venku, takže samotnej porod netrval tak dlouho....
asi jsem to napsala zmateně, ale pak jsme oba brečely štěstím pořád mi dával Honza pusu a já brečela i úlevou....
daly mi malou přisát a bylo to nádherný....
Takže Kateřina se narodila 5.2.2008v 8,16, 2650 g a 48 cm, drobek, ikdyž se nosila o 9 dní dýl, ale nádhernej pocit být mámou
sice jsem měla o porodu jiné a lepší představy, ale pohled na tu malou vše vynahradí a určitě mě to neodradilo od toho mít drfruhé mimi...
takže není se čeho bát, zapomene se :slight_smile: :wink:
18. kvě 2008 ve 21:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak vzhledem k tomu, že je tu přidělené speciální téma na porody kopčím ten svůj i sem... je hrozně zvláštní pocit sem spát... chodila jsem sem číst, ještě než jsem otěhotněla... a byla to hodně vzdálená budoucnost jestli sem někdy napíšu... a najednou mám mimouška a píšu "Jaký byl porod" :sweat_smile: :dizzy_face:

Tak se hezky usaďte, pohádka začíná...

Jak se rodí i bez zipu aneb Dunky Žalky už je tady!!!
V neděli večer mi bylo tak nějak divně, jak když zvíře čuje bouřku nebo nějakou bitku se sokem ale známky porodu žádný a tak se šlo spát. V pondělí ráno bylo všechno v Okeju... jen malinko jsem cítila břucho, ale měla jsem domluvený od manži na ten den auto, protože jsem měla poradnu a nezvládala jsme už pohyb tak jako za starej časů, tak jsem ho podle plánu odvezla na 7 hod. do hokny a jela domů. Tam už začalo břicho pobolívat v intervalech a tak jsem asi od půl 8 začala psát kdy mě to bolí ale ještě to bylo takový vzdálený... takže jsem poklízela, umyla si hlavu (co kdyby, že jo?) a psala si jak to přicházelo... ze začátku dost chaoticky... chvilkama jsem nevěděla jestli to co cítím psát a brát za kontrakci... ale tak nějak jsem se dopracovala k 9 hodině kdy mi na hajzlíku začala odcházet zátka... no čekala jsem nějakej špunt, něco jako od šampáňa, ale bylo to jen malinko krve jako když přijede teta z Červený hory. (doufám, že to na vás moc nepopisuju do detailů) ... dál se jelo v zapisování a já balila co my ještě chybělo. A na netu začala honit doklady co mít k porodu… brzy, že? Manžu jsem ještě nechala v klidu pracovat a nevolala. Někdy mezi 9-10 hodinou začal počítač hlásit virus a nic s tím nešlo dělat, takže jsem ho natvrdo vypla a dál všichni na Koňu a na Skypu zůstali bez informací Můj plánovaný porod online se nekonal...
Kolem 11 začalo jít do tuhého a hlavně se mi kontrakce ustálily na 3 minutách a sílily... zatraceně sílily. Tak jsem zavolala manžovi - zrovna obědval... ať si tedy v klidu dojí a nějak se dopraví domů (měla jsem to auto, takže to bylo komplikovaný). Musím se tedy přiznat, že jsem pro něj chtěla dojet sama, ale dostala jsem přísnej zákaz někam už jezdit No asi to bylo rozumný 11:51 jsem si dala sprchu... pak došel manžel, byl mírně vyplašenej, asi jako každej chlap... začal lítat, balit nazouváky, triko na převlečení a já nevím co ještě, jo kameru a foťáky (dva)... Pak jsme vyrazili... před domem jsem si dala ještě jednu kontrakci (doufám, že čučelo hodně lidí z oken) a jelo se (zaznamenaný čas 12:11). S parkováním se nešlo zdržovat a tak jsme vjeli rovnou do porodky vjezdem pro sanitky. Vrátnej nás pustil, ale hned pak musel manža přeparkovat ven... V čekárně jsme odevzdala průkazku, řekla, že mám kontrakce po třech a čakala jsem kdy mě zavolají... bolesti se dali ještě lehce vydýchat a projít bez velkýho fučení, ale byly dost už nepříjemné, hlavně s čekárnou plnou lidí co čučí Asi tak odhadem za 15 minut mě vzali na vyšetření... Do kabinky, vyslíct spodek a skokem na kozu Tam se ve mě čmátrala doktorka a naznala, že jsem sotva tak na jedne prstík a že ještě můžu jet domů... To mi spadla čelist... vnitřní hlas mi říkal, že Leoušek už klepe na vrata a tak jsem po upozornění, že prvorozený šel taky velmi rychle, dostala ještě monitor a že se ukáže... no jo jenže monitor je tam na takovejch starejch vpadlejch křeslech a sedět s bolestma se dalo dost blbě... navíc značně sílily... už jsem musela vyfukovat trošku hlasitěji a kroutila jsem se tam jak žížala... Po asi 15 minutách mě vypnuli, že tedy to vypadá na porod... křivky jak prase No to mi byla novina. Tak šup do erární krásné kytičkové košule, velikost dva sloni a žirafa... A přejít si hned vedle na porodní. Manžel čekal stále v čekárně... a já šla sepisovat papíry... děsný... už to bolelo jak sviňa... otázky jsem zodpovídala mezi bolestma, ale sestra se snažila být rychlá. Kontrakce se zkracovaly... sice jsem je neměřila, ale ten oddych tam už téměř nebyl... na hodinách bylo 14:04. Po sepsání mi přidělili poslední volný porodní pokoj a já se dopotácela už i s manžou na pokoj. Tam mě porodní asistentka prohmátla a že je to na 5 prstů No hlavně, že mě chtěli posílat domů. A ptala se mě na vodu, kdy mi odtekla... a to je asi tajem největší, páč mě nic neodteklo a asistentka řekla, že tam ale voda už není Nechápu dodnes! Prej tam něco napíše Pak jsem šla hned do sprchy (byla přímo v pokoji) na balon a byla vděčná, že má sprcha silný proud, takže jsme si bičovala břucho a funěla... manžel jen stál a při kontrakci poodstoupil, aby mi asi zachoval soukromí v bolesti největší... je pravda, že chudák nevěděl co dělat a já taky ne... byla jsem ráda, že tam prostě je, dotyky jsem nechtěla a chlácholit v ten moment taky ne... Po pár kontrakcích přišla asistentka zase prohmátla a hlásí na 8 prstů... ale ještě se ve mě stihla prohrabat takovým způsobem, že jsem se po jejím odchodu rozbulela děsně to bolelo a to bylo při kontrakci, takže prostě dvojí bolest jak prase, úplně jsme cítila, že jí uhýbám nahoru a taky jsem po ní šlehla hnusnej pohled... no nechci jí křivdit, možná mi tam něco uvolnila ještě, ale po tom jak to pěkně rychle šlo to neposoudím jestli to bylo nutné. Pak naposledy sprcha... to už se přiznávám, že jsem funěla hodně a už i naříkala a to jsem si zakázala... přistihla jsme se jak sedím na balonu a říkám "bolí to bolí to"... ale snažila jsme se dýchat... říká se, že miminku to pomáhá a dodává vzduch do tak už staženého "světa" Pak došla PA zase a něco říká... ještě, že tam byl manžel... já ji neslyšela a tak mi pak říká... "ještě dvě kontrakce a jdeme ven" ... ty vogo už rodit... No tak jsem přežila dvě a pokusila se vylézt ze sprchy a dostat se na porodní lůžko mezi kontrakcema... jestli se mi to povedlo už fakt nevím splývá mi to Chtěla jsem rodit na vaku s manžou za mnou, abych se o něj opírala... z kurzů se nám to zamlouvalo a tehdy mi to bylo děsně pohodlný Ale protože jsme chtěli darovat pupečníkovou krev, tak nám to nebylo doporučený, že by se to špatně odebíralo a že je tam pak k tomu horší přístup, tak jsem od toho upustila. Napolohovali mi porodní lůžko, abych měla hlavu nahoře a spodní exit níž a mohlo se tlačit. Jenže mě to nenutilo a to mě překvapilo, protože u prvorozeného synátora jsem ten pocit měla a není nic přirozenějšího jak tlačit když vás to nutí... ale opačně??? Vztáhla jsem prosebně ruku po mém maželovi, ten přiskočil a chytl mě. Tento moment si pamatuju, že jsem moc ráda, že tam byl. A tak jsem prostě tlačila bez pocitu na tlačení... kontrakce - tak nádech a tlačímeeeeee a nádech a tlačímeeeee, takhle proběhly dvě kontrakce, když mi nabídla asistentka porodit na boku... vytáhla držák na nohu, přetočila jsem se, horní nohu mi hodila na držák, manžela jsem objala kolem boků, či kde a při kontrakci si držela tu horní nohu ještě blíž k tělu a nádech, tlačit, nádech, tlačit... celkem byly na boku prý kontrakce tři, nevím... už byla hlava jinde (tak i na tohle pak máte manžela u sebe... aby vám pak říkal co bylo když vy tam "nebyla" )
Ještě si pamatuji, jak mi říkala PA že vidí hlavičku s vlásky... pak jsme cítila jak vyšla ven hlavička a pak už mě krotila, že tlačím moc, ať jen malinko... nevím co se tam dělo, možná se malá ještě dorotovávala, ale už to byl opravdu fofr, po hlavičce vyšlo ramínko a pak tak nějak celá Leontýnka... a děsně velká úleva... bylo po bolesti, po tlaku a najednou to bylo za mnou PA říkala, že malá hodně spěchala. Někdo popisuje výplav euforie těsně po porodu, hormony šílí a totální stav blaženosti. Bohužel tohle jsem necítila, byla tam úleva, byla tam radost z toho malinkého špinavého a úžasně teplého uzlíčku co mi přistál na bříšku, ale bylo to nějak přirozené A pak ten pohled na manžu - jak je dojatý a má zvláštní úsměv, který neznám Musela jsem ho z něj ale vytrhnout a říct: FOŤ!!! Jinak by jsme neměli nic A to měl ty dva foťáky a kameru, že všechno zdokumentuje a bude fotek milion No málem nebylo nic. S plnýma rukama foťáků atd, taky stříhal pupečník
Malá byla se mnou pár momentíků na bříšku... nevím, dvě minuty... a pak ji ošetřili u mé postele na přebalováku. Manža podepisoval nožku a ručku číslem a jménem a vyplňoval štíteček na ručku (ten máme doma schovaný) A PA brala z pupečníku krev, pak jsme porodily placentu jedním přitlačením a malým zatažením - tu nám pak odborně předvedla a přišla doktorka udělat šití... no krve by se našlo ale nedořezali by jste se ve mě Strach z prvního porodu a šití dorazil... jenže... já nebyla nastřižená ani natržená ani jinak poraněná Takže šití se nekonalo. Nevím jestli tomu pomohlo, že už jednou jsem rodila nebo masáž hráze, pro kterou se manžel rozhodl a poctivě masíroval asi tak 3 týdny před porodem... nevím, každopádně fantastickej pocit se moci vyčurat po porodu a nic nebolí, moct si tam sáhnou a i se slušně umýt a sednout si... Kdo šití měli tohle všechno znají. Jediná věc co se mi dole stala je zrychtovanej konečník z toho tlačení, ale to už je taky lepší

Takže Dunky Žalky Leontýnka se nám narodila 15:05 hod s mírami 3200g a 48cm… no byl to fofr uznávám, ale bolel, nicméně jak tu píší všichni… stálo to mnohonásobně za Leontýnku. A pro ni bych teď vydržela všechno… to je prostě láska mámy…

Snad jsem na nic nezapomněla… Tak tohle je můj druhý porod po 12 letech a 7 měsících přesně.

poz. autora : Chyb se nelekejte a na pravopis nehleďte!!!
21. kvě 2008 v 07:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ha a smajlíci jsou v pr..li :confused: :sweat_smile: ... nechápu proč se nepřekopčili taky... no tak to máte bez ksichtů, no. :wink: :grinning:
21. kvě 2008 v 07:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
zen: krásně popsané :slight_smile:
21. kvě 2008 v 09:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
zen, normalne som si to znovu prezila....krasne...aj so slzickami... :dizzy_face:
ten dojaty manzel...to este teraz so mnou lomcuje...
21. kvě 2008 v 10:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Předpokládaný termín porodu podle výpočtů 2.2.08, dle UTZ 21.1.08
Vzbudila jsem se v pondělí 4.2.08 ráno v mokru, šla jsem na záchod, furt teklo, mangel nadšenej, že se konečně něco děje, v poho jsme posnídali, umyli, já dobalila, nic mi nebylo, taxme vyrazili vysmátý směr porodnice. Na dálnici zácpa jak prase (jak jinak – pondělí ráno), ale pohodička.
Po zazvonění na sestřičku jí mangel oznámil, že „nám praskla voda“, sestřička Vám fakt jo? Chudák bylo mi ho líto, celej vyjukanej a oni si ho ještě dobíraj, taxem to musela ftipně zaonačit :slight_smile:
Jenže po vyšetření Dr. zkonstatovala, že mi vytekla jen část plodovky a dál nic neteče, tak mám zas jet domů. To se mi ale moc nechtělo, protože bydlíme mimo Prahu a představa, že jedu domů a pak zas volám ať mě dovezou zpátky mi moc jako chytré řešení nepřišlo, smlouvala jsem ať si mě tam už nechaj, ale Dr. byla nekompromisní a dohoda zněla, ať se jdu projít, že se během dne uvidí. Jenže procházejte se když máte 100 kg, přenášíte a venku mrzne. Došla jsem na Pavlák, akorát jsem stihla obvolat rodinu, všichni šíleli, že okamžitě zpátky a nikde necourat, měli o mě strach. Tak znova Apolinář, tentokrát si mě tam nechali neb jsem měla vysokej tlak a bílkovinu v moči, to Dr. asi opomněla, šoupli mě na hekárnu na porodní sál č. 2 neb na rizikovým měli plno. Dělali různý vyšetření, monitor, papírování. Na hekárně 4 lůžka, z toho 3 chudinky hekaly, já furt nic. Noc šílená, postel hrůza, pořád nás chodili měřit, kontrolovat, spala jsem snad hoďku.
Úterý – ráno vyšetření, udělají zátěžový test, píchnou Oxytocin, třeba se vyvolá porod, akce se nezdařila, kontrakce jsem měla jen s Oxytocinem v žilách, pak to přešlo, následoval přesun na rizikáč, kde se uvolnilo naštěstí místo, to byla pohodička, krásnej pokoj se sprchou a WC, TV a skvělá spoluležící Katka, takže sranda, vyspala jsem se.
Středa – ráno mi dala mladá Dr. gel, že se tím možná vyvolá porod, možná ne, možná teď, možná v průběhu dne, každopádně se uvidí, nic se nedělo, tlak šílenej, aspoň jsem se zas vychrupkala.
Čtvrtek – gel zavede zkušenější Dr. a koňskou dávku, porod se asi pravděpodobně rozběhne, ale uvidí se kdy.
8.00 zaveden gel a poděkováno MUDr. Kouckému, kt. mi odvětil neděkujte, za chvíli mě přijdete zabít.
8.05 začaly nabíhat kontrakce, nejdřív po 20-ti minutách, to byla pohodička, já ještě vysmátá, zvládala jsem smskovat…
Kolem tuším desáté, pak už přesně nevím začal přecházet humor, kontrakce po 10-ti, 5-ti a pak hrozně rychle po 2-3 minutách, fakt žrádlo, vypnula jsem moba, sestry mi píchly monitor, dělalo se mi blbě od žaludku, bo mě jedna sonda tlačila, spoluležící Katka zlatíčko, starala se o mě, lezla mi na nervy hrozně TV a uklízečka, která zrovna přišla utírat prach nad mou postelí …
Takhle jsem to profuněla do 13. hodiny, snažila jsem se to odhekat do peřiny, prej jsem byla statečná, pak že mám jít na ošetřovnu, to byl celkem záhul přes celou chodbu a taky vyskočit na kozu, celkem olympijská disciplína, po vyšetření na porodní sál bo jsem byla open na 5, doporučili mi Epidurál a klystýr, chytla jsem mírnou hysterii že už je to fakt tady a bulela jak želva, sestřičky ale boží, sbalily mi věci a došourala jsem se na porodní sál, po cestě mi ještě jedna masírovala záda, lidi na chodbě čuměli, mně děsně, volala jsem mangelovi ať už jede, koupí vodu a jídlo si. Klystýr super, fakt neskutečná úleva, sprcha asi půl hoďky, taky úleva, pak ať už vypnu sprchu a půjde se. Na boxech to hekalo, funělo o sto šest, přiběhla sestra, že mi sem šoupne manžu, protože na ně furt zvoní, chudák se bál aby něco nepropás :slight_smile:
Přišel manža, šoupli mi Epi, manža mě držel, prý se uvidí zda Epi zabere, bo jsem měla hraniční váhu na Epi, naštěstí zabral, neskutečná úlevička, cítila jsem se hrozně sjetě a free, kontrakce snesitelnější, přišla Dr. Klimková, sympaťačka, optimistické sluníčko, vše popisovala, vysvětlovala, prdla mi vodu, kt. nebyla zkalená a bylo jí dost…Byla jsem otevřená na 7, ale vzhledem k tomu, že malej byl velkej, tak že budeme čekat, až budu otevřená na 10, tak se čekalo povídáním mezi kontrakcema, když jsem měla kontrakci, tak jsem chytla muže za ruku, profuněla a pokračovalo se dál v debatách, už ale ani nevím co jsme mohli takovou dobu řešit. Epi mi přidávali ještě jednou.
Čekalo se celkem dlouho, i když mně to v tu chvíli dlouhé nepřišlo, otevírala jsem se vzorně, ale malý nesestupoval, pomohla až stolička ve tvaru rohlíku, měla jsem pocit, že mi vypadne, což jsem také oznámila PA. Ta byla super, radovala se, že už jdeme konečně na to a upozornila mě, že budu muset ještě pořádně zamakat, než vypadne. Oxytocin jsem mi dávali furt.
Pak jsme šli na to, nejdřív jsem blbě tlačila, byla jsem poučena a pak už jen chválena, malej byl venku na cca 5 zatlačení, bylo mi ouvej když mě daly na bok a nohy vysoko, to jsem měla pocit, že chcípnu, ale bylo to jen chvíli. Pak vyloženě vystřelil ven, láska naše milovaná, bylo to fakt překrásný, manža zařval je to fakt kluk a jak velkej, já jsem cítila neskutečnou úlevu a štěstí, v tu chvíli mi bylo všechno ostatní šumec, táta stříhal šňůru a byl moc šťastnej, PA mu řekla ať jde s ní a fotí, pak hlásili 56 cm a 4,24 kg, to jsem okomentovala Ty vole, to fakt nechápu a v zápětí se omlouvala Dr., ale ta byla fakt dost v klidu. Oliver se narodil 7.2.08 ve 20.17 h. Placenta v poho, Dr. si dělala prču, že jí mám krásnou. Poté šití, nic moc no, ale fakt už mi to bylo jedno, když byl Oliverek na světě a v pořádku. Je to fakt nejkrásnější zážitek, jaký ženská může zažít a jsem i moc ráda, že u toho byl taťka, protože mi neskutečně pomohl, i když si to možná neuvědomuje. Gže já svůj porod hodnotím jako naprostou pohodičku, prču a tvrdím, že to za mě odrodila Dr., PA a mangel, Ti si chudáci celkem mákli :slight_smile:
21. kvě 2008 v 11:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tééérko, krááása. Tož tys to měla taky slušně dlouhý. No bodejť ne, takovej cvalík. :grinning:
21. kvě 2008 v 11:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky tak to co tady čtu je paráda.Pomalu se na to začínám těšit a to díky vám. Nemam strach i když ten ještě příjde, času mám na něj dost :grinning: :grinning: :grinning:
21. kvě 2008 ve 12:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
babule..ja ked som rodila tak som strasne krvacala uz pocas kontraakcii..stretli ste sa stym niektora??lebo ze vraj to tak nema byt...a ja ako prvorodicka som si myslela ze je to normalne... :unamused:
21. kvě 2008 v 18:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, zdravím všechny a Cechtek s bigbossem Olíkem a Bambulika s Kačenkou zvláště Taky jsem zřejmě měla to štěstí, můj porod byl jeden z těch pohodovějších a i když je to něco málo přes tři měsíce moc ráda na něj vzpomínám.
Jen jsem si pro příště vzala ponaučení, že co se porodu týče, nedá se nic plánovat, předpokládat ani očekávat. Každá to má jinak a zrovna tak je určitě i jiný každá porod dalšího dítěte…
Takže zkrátka termín narození našeho klučíka byl 12.2.2008, počítala jsem už minuty, ačkoliv bylo moje těhu víceméně v pohodě – to čekání a nejistota byly naprosto deprimující a úmorný…a zvlášť když se na únorovkách2008 už vesele rodilo, že…:- )))
Takže v úterý v den TP tedy nic (a to jsem byla už od 7.2. po Hamiltonovi – mimochodem, docela nepříjemné…!)kontrola 14.2 ukázala, že vše je ready, ale na dárek k Valentýnu to tedy nejspíš nevypadá, takže se naplánoval ještě kontrolní utz a monitor, na 19.2. oxytocintest a 22.2. indukce – prý nebude třeba ujišťoval mudr. Neustále telefonáty a sms od blízkých mě absolutně vytáčely, to si každá přenašečka umí představit:- )))
Inu v pátek 15.2. ráno jsem se naložila do vany a jala se jako na husto přemlouvat budoucího potomka ať už nedělá drahoty a pustí se do toho, maminka že je sice strašnej posera, ale už to chce mít za sebou, že to zvládnem…vzápětí jsem si pomyslela, že jestli „dneska“ porodím, budu si to vždycky pamatovat – tenhle „rozhovor“:- ) Navíc bylo ten den Jiřiny a babičce by to opravdu udělalo radost. Přemlouvat ho, ať čeká do mých narozenin 19.2 mě nenapadlo ani náhodou :- )))
Brzy nato přijela moje tchýňka, která mi dělávala v ty poslední dny společnost a alespoň trochu mě rozptylovala. Hned jsem ji informovala, že mě tak divně bolí břicho, ale extra podobné MS bolestem to nebylo, takže jsem to přičítala tomu, že v tomhle stádiu mi už může být a bolet kde co a nemusí to nic znamenat…pamatuju si jak teď, že akorát dávali dopoledního Perry Masona a já si říkám, ty bolesti – křeče jsou nějaký podezřele pravidelný..aspoň odhadem se to tak zdálo. Proměřily jsme nepravidelně 8-10min. Tak s tímhle jsem strávila den až do nějakých 16-17odpoledne, vůbec to nestálo ani za řeč, jen jsem to sledovala…k večeru se to zpravidelňovalo, občas jsem se při řeči musela jako víc zhluboka nadechnout a trošku se zakroutit, ale stále sranda…ale stejně jsem pojala podezření, že ta babička Jiřina se snad možná vážně bude radovat. Takže jsem miláčka informovala, ať laskavě to pivo cestou z práce nedává, protože nevím hodiny ani minuty a také napsala sms svému murdovi, cože se to se mnou děje a čekala na jeho souhlas, že nikam zatím jezdit nemám. Mudr odpověděl, že mám počkat, až kontrakce zesílí nebo odteče voda, ale že je jasné, že se porod blíží. To bylo cca těch 17:00, tchýňka odjela, přijel manža a začlo se to trochu zhoršovat, nijak dramaticky jen jsem musela víc povzdychávat a víc se kroutit, ale charakterizovala bych to jako vcelku dost nepříjemný…pravidelnost 5minut a to už jsem znervózněla. Takže telefonát mudrovi v nějakých 20:30, že jsem sice myslela, že vydržím dýl, ale že si myslím, že už to začíná a že chci přijet. Tak jsem teda ještě hodila hlášku na Koně a jelo se. Máme to k APO 13minut autem, takže jsme tam byli ještě dřív než můj dr. Ještě mi po sms doporučil PS č.1, tak jsem tam zazvonila a vtipkovala do mluvítka: Já prosím doufám jedu rodit!hahaha (zde vsuvka…jakmile jste schopné ještě házet fórky, tak to opravdu ještě porod není!!!!:- )))
Takže hned ve dveřích jsem dostala zprcung od snad jediné nepříjemné PA u APO (jinak si nemůžu absolutně na nikoho stěžovat…)že nejdřív se vyšetřuje a pak se volá doktor, že co si mám co volat doktora (ovšem se kterým jsem domluvená!!!), takže mě tedy dost nevybíravě vyšetřila a zvolala: nojooooo to je teprve na začátku, s bídou na dva(!) co tu s Váma asi budeme dělat??? To je povzbuzení panečku…v tu chvíli jsem ještě slyšela nelidské zavytí z PS a říkala jsem si no nazdar…..takže já ještě ani zdaleka nerodím, mám pravidelné bolesti po 5min (monitor rovná čára))) a ještě se u toho takhle řve no potěš. Taky jsem to pak venku na chodbě řádně ořvala…! Můj dr přesto přijel, vyšetřil mě taky a řekl, že zas tak nepokročilý to není, že je to lepší než včera (prohlídka) a že kdybych na tom trvala, tak že už si mě tu nechaj…ještě dodal, že když jsem s nim tak pěkně telefonovala, že to ještě opravdu nebude k tomu…
Takže jsme to otočili domů, asi v těch 21:00 samozřejmě co jsem vypadla z ordinace, tak se stahy jak naschvál zase ještě zhoršily, ale komu to budu vykládat, že - když je to teprve na začátku Dostala jsem na cestu prášek na spaní a mudr otipnul, že v 01-02:00 tam budeme zpátky, tak ať se na to aspoň vyspím…že on už zalehne na lékařáku, že má zítra ráno službu. No takže doma jsem manžu poslala chrnět a sama jsem se růže povalovala, funěla, 2x napustila vanu a noc trávila jukáním na hodiny se spolehlivostí na 4min. zavřít oči a na pátou je otevřít. Ať žije prášek na spaní…Holky, nebylo to nijak extra strašný (a to jsem opravdu posera z udělání) jen jsem o tom dost důrazně „věděla“ a asi jsem měla i to štěstí, že se mi vyhnuly křížáky, měla jsem spíš jen takový polomenstruační křeče do břicha..ani poslům se to moc nepodobalo) Pak už mi asi nějak otupěl mozek neb jsem si ani nepamatovala, že v půl třetí ráno mi volala máti, jak mi je…jen jsem věděla jisto jistě, že naschvál nepřijedu ani v jednu ani ve dvě jak předpověděl dr, abych nebyla za hysterku, měla jsem hrůzu z toho, že mi zas někdo milý oznámí, že to třeba pokročilo o 1cm, to bych na místě zkolabovala, nebylo to jako tak hrozný, spíš prostě vysilující, vyčerpávající…
No, bylo už k páté ráno, to se mi výrazně přitížilo, tím spíš, že to najednou začlo po 3minutách (a to mě máti varovala, abych to s tím čekáním nepřehnala, že ona měla všechny tři porody nic nic a pak najednou rodíme – sem jí říkala, no to určitě mě nehrozí)
Takže před pátou jsem vzbudila manžu (nechápu, že mohl při tom kraválu spát, ale je fakt, že jsem se kousala do polštáře) a řekla mu, ať zavolá dr (a´t zavolá on, aby viděl, že už „nemůžu mluvit“, že je to vážný:- )), že chci aspoň vědět, jak to pokročilo….
Takže lehce po pátý ráno jsme vyjeli, polštářek jsem si vzala s sebou:wink: a z cesty tam si hlavně pamatuju, že jsem cítlila každý kanál, hrbol a kočičí hlavu…aůůůů Takže tentokrát už příjem, dr už na dálku mě svíjící se hodnotil jako „no to už vypadá líp“ a při prohlídce pochvala…helemese už na sedm!! Šok, takže sbohem EPI…..při vyšetření lupla voda – že dr skoro ani nevěděl, jestli sama, nebo jí trhnul, ale v papírech mám, že spontánně, byl to pěknej lavor, co je pod lehátkem, takže propříště budu vědět, že vodu bych rozhodně nepřehlídla. Takže rychle příjem, čas 5:30, manža byl chviličku na chodbě, rychle monitor, rychle klystýr, ale jen poloviční, měli strach, že se nestíhá…musím říct, že snad nejhorší, bylo být na tom monitoru a přitom sepisovat příjem, to jsem je proklínala, kousala polštář…sranda byla, že monitor opět nic neukazoval, PA řekla, že se to stává, ale že věří subjektivním pocitům rodičky a nálezu samozřejmě…holili mě, i když jsem byla oholená, kvůli příp. nástřihu asi pečlivěji…klystýr v pohodě, ale dostala jsem málo, bylo tutáč jasný, že všechno ven nešlo a že to tedy půjde později )) Pobavilo mě, když mi po klystýru PA řekla netlačte, klystýr jde sám, to co by se tlačilo by byla hlavička Pak už přesun na sál, od téhle chvíle mi to všechno trochu splývá, vím, že se ještě čekalo až se dootevřu, během té přípravy to bylo už na 8, pak až mimísek dorotuje, to mi přišlo strašný, dali mě na bok a to bylo hustý…už byl tlak na konečník a snažit se netlačit….nechápu jak to někdo může vydržet několik kontrakcí netlačit, po mě kdyby chtěli dýl ať netlačím tak to nevydržím …jsem říkala manžovi, ja nemůžu já musím tlačit a on lhostejně tak tlač)))))))…ale to jsem jen tak přitláčela, co jsem musela, ne že bych vyloženě tlačila…ale asi i tak si to představovali jinak, když se řekne netlačte. No tohle jsem nějak jakž takž vydržela a v podstatě v zápětí se šlo na věc, manža byl úžasnej, na všechno „dohlížel“, dokonce se ptal sestry jakože mam v infuzi bublinu a tvářil se tak přísně jak sám nějakej mudr, na všechno zíral, což teda obdivuju, já vlastně neviděla nic a on všechno…takže jak říkám, šlo to do finále, dr si oblékl dle vlastních slov slavnostní háv (roušku a tu halenu), personál se rozestavěl kolem, rozsvítili reflektor jak na filmovou star – to mě teda dost pobavilo, bylo to jak na divadle…sranda..a přišel pro mě úplně nejtěžší moment celého porodu, moc nechápu, jak může někdo říkat, že začít tlačit je už paráda, já myslela, že duši vypustím, hrozně mě pomohla PA, pořád říkala, jak tlačit jak dýchat, vnímala jsem jenom jí…mě to přišlo jako celá věčnost, ale miláček říkal, že to bylo celkem 6 kontrakcí, na každou třikrát zatlačení, dvě jsem promrhala špatným tlačením, pak už jsem pochopila jak (měla jsem takové dvě těžší chvilky na wc v těhotenství, tak jsem si na ně vzpomněla a hned jsem věděla jak tlačit) dvě další mě nechali samotnou tlačit a před pátou mi dr řekl, že mi sestřička „pomůže“, tak jsem si pomyslela, aha – to je to pověstné skočení na břicho, musím Vás uklidnit, lehounce se mi loktem opřela o břicho, skoro jako pohlazení – manža říkal, že odpozoroval, že to bylo proto, aby mi přidržela břicho, aby se nezdvíhalo a soustředilo se to všechno dolů…no a na šestou po nástřihu (včelí štípnutí) se nám ten krásný uzlíček Stáníček v 7:45 (připomínám 5:30 příjem) narodil. Ani jsem se nestihla dojmout, byla jsem hned šíleně vyčerpaná (i když mi přitom dávali po malých doušcích mezi kontrakcemi napít) takže když hrdý miláček přestřihl šňůru, zvážili (3225g), změřili (51cm) a dali mi malého do náručí už zabaleného (tedy poprvé předtím těsně po vyndání jen přiložili na břicho) hned jsem ho vracela, protože jsem si připadala tak slabá, že jsem měla šílenej strach, že ho hned upustím…navíc vidět ho byla pro mě jen třešinka na dortu, přeci jsem ho znala celou dobu a milovala ho už v bříšku, koukal krásnýma hnědýma očima (fakt!) a já viděla, že je přesně takový jak jsem si ho představovala (i ze 3D si byl podobný) Samozřejmě jsem si těsně po říkala, že žádný dítě už NIKDY, ale to mě přešlo jen co jsem se zregenerovala (jen aby to zas nebylo moc rychle, což je teď trochu aktuální)))…což mě šíleně překvapilo, opravdu za ty dvě hodiny jsem o porodu pomalu nevěděla, vstala jsem, seděla jsem, dala jsem si hned snídani….bylo to fakt příjemné zjištění a děkovala jsem, že se mi vyhnul hrozící císař a malý se ještě včas otočil…tam by to do dvou hodit v pohodě nebylo Ale každé děťátko se musí nějak narodit, že…:wink: Placenta byla rychle, škub, trh, nějakej tlak, hmat a dr jí měl v ruce, zkontroloval a bylo…Šítí nic moc, ale přežít se dalo, když už víte, že je vše za Vámi, ovšem připadala jsem si jak látaná ponožka, bylo to rychle sfouknutý – 7stehů, můj gyne po šestinedělí pochválil, že ani jizvu nemám…že paráda. Miláček na šití „dohlížel“ aby nebyla reklamace, sledoval předtím i druh nástřihu, no prostě mu snad bylo líto, že nerodí sám….no)
Teď se děsím, co za román jsem to napsala, snad mě neproklejete, nebo to admin smaže
Takže to rychle ukončím, našemu štěstíčku jsou teď tři měsíce a kousek, je to krásnej okatej klučík, moc ho milujeme, hned zkraje jsem měla zánět v prsu a kojení moc nešlo (ploché bradavky), takže už domů jsme šli s příkrmem ale doteď se s jedním prsem a Bebou držíme. Závěrem jen, že svůj porod bych přála každé, měla jsem štěstí, že dost jsem si toho odbyla doma a pak to bylo rychlý…nějaká bolest tam byla, ale je to opravdu tak zařízený, že i když se teď vší silou snažím vybavit jaká přesně tak to prostě za boha nejde – zapomenete hrozně rychle, sama bych tomu nevěřila a klidně bych podepsala, že jsem ani nerodila…a věřte mi, když jsem porodila já, tak KAŽDÁ – vážně. Teď tu kážu jak po maturitě a státnicích, že to zvládnete, po tom co to mám za sebou, ale je to tak! Budete to pak říkat taky:wink: Ode mne patří velký dík mému manželovi za úžasnou podporu a porodnímu personálu APO v čele s MUDr.Faitem (příští porod jedině s ním:wink:) a skvělou PA.
Přeju Vám jen ty nejpříjemnější zážitky a krásné zdravé mimíčky. Káča (+ Stáník)
21. kvě 2008 v 18:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
taky jdu se svou troškou do mlýna..:slight_smile:

Porod mého syna Tomáše. Narodil se 6.2.2008 v Jihlavě v 9-46. Měřil 51 cm a vážil 3900g. Termín porodu podle UTZ byl 30.1.2008 a podle menstruace 2.2.2008.

Psaní mému Tomáškovi:
Přenášela jsem tě. Každý den po plánovaném termínu porodu byl psychicky náročnější a náročnější. Hlavně jsem lehkou nervozitu cítila ze svého okolí. Já byla bez jakýchkoliv příznaků blížícího se porodu – břicho stále nahoře, poslíčci žádní, na kontrole bez kontrakcí, stále neotevřená. Jednou v noci mne tvůj tatka probudil, jak křičí ze sna: „Já mám poslíčky!!! Poslíčky!“. Naštěstí ho trápili pouze větry . To už jsem si opravdu řekla, že je nejvyšší čas! Takže jsem si došla k tetě Lence, aby mne zkrásněla – ostříhala mne, udělala nový melír, vyfoukala. Co když se ti nechtělo na svět proto, jak vypadá tvoje matka! Po této úpravě už by to šlo, ne? Taky jsem ti pomáhala ven tím, že jsem pila maliník a čaj ze lněného semínka. Tatínek masíroval hráz, chodili jsme spolu na procházky, častěji jsme se tulískovali.  Ale tobě se stále nechtělo. Takže jsem se na další kontrole v porodnici (pátek, 1.2.2008) domluvila s paní doktorkou, jestli by Ti nepomohla. Porodní cesty byly připravené, takže udělala Hamilton. Bylo to bolestivé, ale dalo se to vydržet. A od té doby jsem měla lehké menstruační bolesti, lehce mne bolelo v zádech. A v noci přišel konečně první příznak blížícího se porodu – na toaleťáku jsem objevila hlen s příměsí krve. Ale celý víkend se nic jiného nedělo, stále odcházela zátka. Takže v pondělí 4.2.2008 opět do porodnice na kontrolu. Opět žádná změna na monitoru. Takže druhý Hamilton. Odpoledne jsme šli s taťkou zase na procházku, večer jsem si dala horkou vanu a pak taky svařáček. To by bylo, aby se to už nehlo! 

V úterý 5.2. , když taťka odcházel do práce, jsem začala slzet. Prostě mi přišlo nějak smutno. Trošku mi podvědomí říkalo, že se ani něco děje! Přece bulet kvůli tomu, že manžel odchází do práce, to není jen tak.   Ale otřepala jsem se a řekla si, že práce chmury zažene. Takže jsem si naplánovala veliký úklid celého bytu. Poslední před porodem  A jak jsem se tak položila do práce, tak jsem si ani nevšimla, že mne bříško bolí víc.. No, kolem 14 hodiny jsem si při odpočívání u „koníkování“ změřila intervaly mezi bolestmi. A byly po pěti minutách…no, ale rozkaz zněl jasně: „uklidit celý byt“! Tak jsem napustila vodu do kbelíku a vrhla se na vytírání. Nebylo to úplně optimální, ale stále se to dalo. Nikomu jsem nic neříkala, nechtěla jsem zbytečně plašit. Až kolem 17 hodiny jsem si napustila vanu a poprosila taťku, jestli by mi neměřil intervaly. Informaci, že se něco děje vzal poměrně v klidu. Byl se mnou v koupelně a měřil. Prvně byly po pěti minutách, pak začaly po čtyřech. Taťka začal být malinko nervozní a už by nejraději jel do porodnice. Ale mně se stále nechtělo. Když začaly být po třech minutách, tak jsem i já naznala, že je čas. Taťka se ještě najedl, udělal si sváču, já dobalila tašku a kolem 19 jsme vyjížděli směr porodnice. Stále jsem si hladila bříško, protože mi bylo jasné, že o něj za chvilku přijdu..Moje bříško, které jsem si hladila 9 měsíců. Najednou mi začalo být líto, že už ho nebudu mít. Ale zároveň jsem se hrozně moc těšila na naše miminko. Moc jsem se těšila na tebe, Tomíku.

Nikam jsme nespěchali a vše probíhalo v klidu. Drželi jsme se za ruce a mlčeli jsme. Stejně v tý chvíli byla slova zbytečná….

V porodnici změřili ozvy, vyplňovali jsme nějaké formuláře a byla jsem vyšetřena. Verdikt: „maminko a tatínku převlečte se, jste otevřená na 1cm, porodní cesty připravené a tak si vás tu necháme“. Trochu mne překvapilo, že jsem otevřená jenom 1 cm. Hned jsem si rychle zpočítala, jak dlouho už kontrakce mám a kolik hodin mne stál tento 1 cm..Tak to bude asi na dlouho!! Ale optimismus jsem neztrácela. Na pokoji mi taťka masíroval záda, chvilku jsem skákala na míči, ale nejvíc se mi líbilo na míči ve sprše! Taky jsme s taťkou tancovali a zpívali si - tancujeme lambadu, zepředu i zezadu..  Mezitím mi udělali klystýr. Tak nějak mám pocit, že se mi po něm ani neulevilo…Další monitory a prohlídky..nic moc nového..no, kolem půlnoci jsem byla otevřená na 2 cm..postupuje to hrozně pomalu..Už jsem byla dost unavená a i na taťkovi byla vidět únava. V jednu hodinu v noci (to už byla středa, 6.2.2008) přišla porodní asistentka, že pan doktor vzkazuje, že už to trvá hodně dlouho, a tak navrhuje, že by mi něco píchnul, aby porod zastavil! Vytřeštila jsem na ní oči a nechápala jsem! Proč zastavit? Vždyť už jsme ušli kus cesty! No, prý abych si odpočnula. Tak jsem to s díky odmítla... Ale od té doby se začaly doba mezi kontrakcemi prodlužovat, byly po 10 někdy i po 12 minutách. Takže se mi podařilo i na chvilku usnout. Taťku jsem donutila, že si musí odpočnout, takže ten zabral i na hodinku. Prodýchávala jsem tyto nepravidelné kontrakce až do pěti hodin. Pak jsem měla pocit, že jsou mnohem silnější a i častější! A hlavně mne začalo nějak jinak bolet bříško. A chvilku před půl šestou jsem cítila takové prasknutí a vlhko. Taťka zavolal PA a ukázalo se, že praskla voda. Nevytekla celá, ale postupně odtékala až do porodu. Mezitím přišla nová směna do práce a vše nabralo úplně jiný směr! Po prasknutí vody jsem byla otevřená na 3 cm. Vyšetření novou směnou, novou PA a novou doktorkou. Ta navrhla, že mi píchnou Oxytocin, aby se porodní cesty uvolnily a já se líp otvírala. Nevím, kolik bylo hodin, ale myslím, že tak půl sedmé. Od té doby to byla jedna velká kontrakce. Byla jsem vysílená, naposledy jsem jedla v úterý v poledne a cokoliv jsem snědla nebo vypila, tak šlo stejně ven. Měla jsem hlad a žízeň, a obrovské kontrakce!!! Zase jsem byla hodně ve sprše, to mi dělalo dobře. Už jsem prodejchávala jako pejsek ale stejně jsem skoro omdlévala při té bolesti. Ale už jsem se krásně otevírala! Pak jsme se domluvili s PA, jak a na čem chci rodit, napolohovali porodní stoličku (tu jsem si vybrala) a šlo se na to. Nejdříve udělat tři dřepy při kontrakcích! Taťka moc pomáhal, bez něj bych je neudělala. Tak se hlavička dostala kam měla a ještě víc jsem se otevřela. A pak na stoličku. PA byla perfektní, krásně mi všechno vysvětlovala a chválila. Takže po prvním zatlačení volala, že vidí vlásky! To se mi hrozně líbilo, budu mít miminko s vlásky! To jsem fakty pochopila, že jde do tuhého! Fakty budu mít u sebe za chvilku svoje děťátko!!! Druhé zatlačení – byla už vidět hlavička…chvilku odpočinku…další kontrakce a další tlačení a mezitím nástřih. Já si tu bolest moc nepamatuju, ale viděla jsem, jak bere PA nůžky. Taťka klečel vedle mne a moc mne povzbuzoval. PA a doktorka klečely přede mnou a také povzbuzovaly!! A další kontrakce a tlačení a ještě zatlačit a ještě a uuuuž!! Viděla jsem, jak uzlíček vklouzl PA do dlaní. Úleva. Vydýchávání. „Tak tatínku, řekněte mamince, co se vám narodilo!“…“Jééé, já to nevidím“.. „ Je to kluk. Romí, máme chlapečka! Tomáška!“ Tyhle slova od taťky snad nikdy nezapomenu. A ten vítězný ton! Nádhera. Pak mi Tě položili na bříško. Takové fialové schoulené klubíčko. Pohladila jsem tě po hlavičce a ty jsi zamrkal očkama. Jako by jsi mi chtěl říct..Jo, mami, tak jsme to dali. Je to za námi!!! Taťka mezitím dostal nůžky, aby mohl přestřihnout pupečník. Pak tě sestra odnesla vedle, kde s tebou byl taťka a kde tě ošetřovali. Až ted jsem uslyšela tvůj pláč! Stále jsem nechtěla věřit, že je to za mnou a že už jsi na světě! Ale byla to pravda! Ta nejkrásnější pravda!
Zatímco tě ošetřovali, tak se pokoušeli , abych porodila i placentu. Mezitím přišel taťka s tebou v náručí. Už jsi neplakal, už jsi odpočíval. Přiložili tě na chvilinku k prsu a hned jsi měl snahu sát. A já viděla taťkův nepopsatelný výraz v tváři a obrovskou něhu v očích. Další pocit, co nikdy zapomenu! Doktorka mi přišla říct tvojí váhu a míru! No, kus chlapa! Taky říkala, ať se neleknu. Jak jsi procházel porodními cestami, tak je hlavička trošku otlačená do modra. To se prostě u velkých dětí stává… ..Hodina snahy o porod placenty – tlačení, masírování, lehání sestry na mé břicho, a další alternativy..Bohužel. Placenta nešla, byla přirostlá k děloze. Rychlý rozhovor se zástupcem primáře. Další doktor. Další pokusy. Další obrovská bolest. Bohužel. Rychle pro anesteziologa, napíchnout žíly, přelést na operační stůl. Podepsat spoustu papírů a souhlasů, nahlásit spoustu dalších údajů. Tebe s taťkou vystrčili do našeho předporodního pokoje. Taťka měl strach! Ani nechtěl volat do světa tu krásnou zprávu, že ses narodil!
Když jsem se probouzela z narkozy, tak už jste zase byli u mne. Taťka mne hladil a ukazoval mi malý uzlíček v postýlce! Naše miminko! Našeho chlapečka! Tomáška! Pak ještě pár transfuzí krve a několik dní antibiotika do žíly. Ale to už jsem byla s tebou.

Takže závěrem…Porod bych bez taťky asi nedala. No, asi jo, nic jiného by mi nezbývalo. Ale byl mi obrovskou oporou. Myslím, že to pro nás pro oba byl ohromný zážitek!
21. kvě 2008 ve 20:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kači, bambuliku, klobouk dolu :sweat_smile: ...byly jsme sice hodne v kontaktu, ale pres sms se porod popsat neda a az ted konecne vim, ze to co jsem zazivala ja u porodu byla prochazka ruzovym sadem :sweat_smile: ...je ale krasny, ze te to nezklamalo i pres tu bolest a utrpeni a ze nebude Kacka jedinacek :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
21. kvě 2008 ve 21:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,
tak jsem si všimla, že to tu dneska únorovky vzaly útokem, takže i já přidám svoji trošku :slight_smile:

MATYÁŠEK SE NARODIL 4.2.2008 VE 13:30. Termín porodu byl 26.1.2008 :confused:, takže mě čekal porod vyvolávaný.
Ale než k němu došlo ...

Jako každá nastávající mami jsem poslední měsíc těhotenství docházela co týden na monitor - to byl pro mě vždy humorný zážitek, protože křivka byla stále jedna dlouhá rovina. Navíc i verdikt po vyšetření zněl vždy stejně - cesty nepřipraveny, voda neteče, kontrakce nejsou, za týden se uvidíme ... a úsměv :slight_smile: Abych pravdu řekla nijak extra mi to nevadilo, nebyla jsem nijak nedočkavá.
Akorát jeden týden (kolem 17. ledna) porodily tři kamarádky, tak tehdy to na mě trošku dolehlo (zvlášť když jsem jednu potkala, jak ji vezou ze sálu - po císaři) a pobrečela jsem si.
Pak už se ale blížil termín a já si v den porodu odjela na nákupy do 35km vzdáleného Zlína - přišly totiž dlouho objednané lampičky :wink:
Na poznámky "ty si to troufneš?" jsem odpovídala, že naše nemocnice je stejně zavřená (jako na potvoru se zrovna malovalo a nepřijímalo se od 21.1.-.1.2) a že bych stejně do Zlína musela :grinning:

No, od termínu 26.1. jsem do nemocnice chodila ob den včetně sobot a neděl, ale pořád jsem byla docela v pohodě. Akorát (asi zákon schválnosti) jsem v pondělí 28.1. dostala nějakou chřipku :frowning2: Tři dny jsem měla horečky a hnusný kašel (ten jsem doléčila až 14dní po porodu) a byla jsem ráda, že chodím aspoň po bytě. Do teď nevím, co by se dělo, kdybych začala rodit :confused:
Z tohoto důvodu nakonec indukci naplánovali na pondělí 4.2. a ne na původně slibovaný pátek 1.2. A měli pravdu, byla jsem ještě slabá.

Takže v neděli 3.2. jsem byla ještě na kontrolu - a výsledek byl: otevřená na 2 prsty, porodní cesty připravené. Doktor mi ještě ukázal Matýska na utz, poměřil ho - odhad byl 3500g, ale rovnou mi řekl, že je 10% odchylka, takže do čtyř kil :confused:
A ptal se, jak jsem byla při narození velká já, jak mí bratři, jak je vysoká moje maminka .... myslím, že jsem mu dělala trošku starost :sweat_smile: - všichni jsme byli velcí.
Když jsem se ptala, jaká je pravděpodobnost, že se indukce podaří, řekl, že vše je připravené, že si myslí, že to vyjde. A jako bonus dodal: "Pokud se zadaří, tak vám můžu říct, že hodně vyvolávaných porodů končí před druhou hodinou odpolední" :slight_smile:

Ten večer jsme s manželem šli spát asi o půlnoci a usínali jsme v objetí - myslím, že nám vše pomalu docházelo a užívali jsme si poslední samotné chvilky před velkou životní změnou.

Ráno před sedmou jsme vystoupili před nemocnicí a já říkala "co kdybychom tam nešli?" .. ale kráčela jsem stejně dál.
V nemocnici mě během pěti minut oblékli do šikézní modré košilky a čekala jsem na vyšetření. V ordinaci se sepisoval papíry a v 8 mi dali první tabletu. Šla jsem na přípravný pokoj s velkou vanou, žebřinama, balónem,.... moc se mi tam líbilo. Tam jsme pročítali a podepisovali další papíry, setřička mi napíchla žílu, dali mi klystýr, oholili mě (mezitím byl manžel v nemocničním bufáči na sváču :slight_smile: ), natočili monitor. Břicho mě jen pobolívalo jako při MS.

V deset kontrola a další tableta .... a začalo se dít.
Bolesti hned po dvou minutách, za hodinu už po minutě. Mezitím monitor, který hodnotím jako nejhorší část porodu, a vyšetření - otevřená na 4, za hodinu píchnou epi :confused:
Vlezla jsem si do vany a mezi bolestma jsem manželovi říkala, že to nevydržím :frowning2:. Zároveň jsem se hrozila další kontrakce ... jedna odeznívala, druhá odcházela.
Na epi přišli ve 12:20 - než mi ji píchli hezky si tam mezi sebou pokecali :slight_smile: Dr. odcházel a řekl, že zabere za 15-20 minut (uuááááá). To bylo 12:45.
Následovalo zase vyšetření zjištění, že jsem na 7. Zkrátím to - po epi jsem už ze sálu neodešla,a ta ani nezabrala (možná malinečko, ale úlevě, která se popisuje nemůže být řeč).
Byla jsem na 8 - dr. a PA se tomu divily - DR. píchla vodu, na 9, necháme dorotovat hlavičku ... najednou začaly hýbat stolem, strčily mi do ruky madla ... (někde mezitím doběhly pro manžela, který čekal až se vrátím z epi :grinning: ) Strašně se mi chtělo tlačit a ony to zakazovaly, ale přišlo mi, že tělo tlačí samo. Pak už teda DO TOHO!! ... furt po mě chtěly, ať řeknu, kdy je kontrakce, ale já to nebyla schopna poznat :frowning2: , tak se řídily monitorem.
Strašně mi pomohla rada PA, nadechnout se jako když jdu pod vodu - pak jsem už dýchala dobře.
Mezi tlačením jsem pofňukávala a dr. mi řekla, ať nenaříkám, ale raději se naštvu :angry: - mít sílu, tak ji kopnu. Také hláška PA, že už vidí vlásky (náš syn skoro žádné neměl) mi přišla v tom všem komická .. taková sladce seriálová ... a dokonce i MM říkal, že si všiml, že jsem se v tom všem ušklíbla :slight_smile:
Někdy během toho se tam objevil ještě dr. Janáč, která porod dokončil ... dohlídl na mladší kolegyni a Matyáška z břicha vytlačil :slight_smile: Vůbec to nebolelo a nepůsobilo mi to žádné nepříjemnosti.
Pak už jsem jen slyšela "Dneska samí kluci :dizzy_face: " a uviděla drobka našeho milovaného. Co jsemv tu chvíli viděla v manželových očích se nedá popsat :slight_smile:

Následovala placenta a šití (nejbolestivější byla injekce). Jo,a doktoři a PA se hrozně divili, že nejsem potrhaná uvnitř :slight_smile: Nastřihli mě totiž, ale ještě jsem se stejně natrhla.

Na celý porod vzpomínám strašně ráda :slight_smile: Už asi za půl hodiny poté jsem byla ochotná rodit znovu.
A ten pocit úlevy, euforie a obrovské lásky k manželovi a synovi se nedá popsat. Miluju je oba den ode dne víc.

P.S.: Na sále jsem pak vesele smskovala a pověstná třešnička byla přechod na pokoj, kde čekalo kakao a dva plátky vánočky :grinning: :wink:
21. kvě 2008 ve 22:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
comra, sluni, terko .... krásně napsáno :slight_smile: Jsem moc ráda, že patřím s váma do únorovek :wink: ... (se nějak zas dojímám :sweat_smile: )
21. kvě 2008 ve 22:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
cechtek, sluni, sylvi. - i já si u každého příběhu poplakala.. a plakala jsem i dnes dopoledne, když jsem to psala..Furt mne to dojímá...:slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:. a hrozně ráda na to vzpomínám...:slight_smile: :slight_smile:
21. kvě 2008 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak únorovky se dneska rozjely...tak se teda přidám... :grinning:

9.2.2008 jsem měla poslední termín, ale stále se nic nedělo. Kontroly ukázaly, že porodní cesty jsou připravené, ale miminku se nějak nechtělo. Doktorka mi 3x dělala Hamiltona, ale nepomohl. Nakonec jsme se domluvily, že pokud neporodím, nastoupím 20.2.2008 do porodnice a 21.2.2008 se vyvolá porod. Musím ještě říci, že před těhotenstvím jsem měla panickou hrůzu z porodu, ale během těhu jsem se toho zbavila (miminko holt nějak ven musí :sweat_smile: ). Jakmile mi však začalo hrozit vyvolávání, panika se zase vrátila, neboť jsem si tady na Koníkovi přečetla ty hrůzy o vyvolávaných porodech (já blbec-to se před porodem nemá číst).
Naštěstí se nade mnou moje milovaná holčička slitovala a v noci z 18.2. na 19.2. se začala hlásit. V 1.30 jsem si už byla jistá, že to opravdu jsou kontrakce-nedalo se při tom spát :sweat_smile: . Tak jsem si napustila vanu, že si budu lebedit...O lebedění nemohla být ani řeč-tak jsem alespoň měřila. Bolesti přicházely po 10 minutách a zkracovaly se, až byly po 6 minutách a na tom se držely. Tak jsem ve 3.00 volala manželovi do Prahy, že za 1/2 hodiny pojedu do porodnice a aby si zjistil první ranní bus domů nebo sehnal nějaký odvoz a přijel. Ale že mu ještě zavolám z porodnice, zda si mě tam opravdu nechají...kontrakce spočívala v tom, že mi do stehen vystřelovala šílená bolest a nohy se mi kroutily jako v křeči :stuck_out_tongue_closed_eyes: . No, zavolala jsem mojí mamině, zda jí můžu přivézt psa na hlídání (měl sbalenou také svojí tašku :sweat_smile: ) a zavola jsem si taxíka. Vzala jsem psa, mojí i jeho tašku a šla jsem čekat dolů před barák (jsem nevěděla, jak dlouho se tam budu šourat-s těma "křečema" se nedalo chodit). Čekala jsem 5 minut, 10 minut, 15 minut a už nervózně koukala na hodinky-nakonec jsem zavolala na centrálu a ukázalo se, že mi slečna špatně rozumněla adresu a taxi poslala jinam-tam nikdo nebyl, tak odjel :angry: . To se mi v životě nestalo, ale zrovna když chci rodit...no nic...
Do porodnice jsem dorazila kolem 4. hodiny ráno, natočili mi monitor, vyšetřili a konstatovali, že jsem otevřená na jeden, a že si mě tam už nechají...tak jsem hned křičela, že na šestinedělí chci nadstandart a jako zázrakem byl volný, tak jsem se uklidnila vědomím, že ho pro nás zatím připraví...
Kontrakce přestaly být pravidelné, ale zesilovaly. Kolem 9.hodiny dorazil manžel a byl chudák více vyplašený než já. Pořád se mě ptal, co má dělat, že tam nic nedělá a nepomáhá mi a pořád něco povídal. A já jsem mu zase říkala, že chci jenom držet za ruku (párkrát zkusil masírovat záda, ale to nepomáhalo). Sranda byla, když se mě na něco ptal a pak mi říkal, ty mě neslyšíš??? A já na to, že slyším, ale že mám kontrakci a nemůžu mluvit :sweat_smile: . Kontrakce mi rychle sílily, měla jsem bolesti klasické do břicha, vystřelování do stehen až po kolena i křížové. Takže jsem byla hotová a buď jsem vysela na žebřinách nebo byla ve sprše (ta byla nejlepší). V leže se to vůbec nedalo, protože se mi nohy kroutily a třásly...nejhorší bylo natáčení monitoru, kdy jsem měla ležet 20 minut na zádech. To když jsem vždycky viděla, že vezou monitor, už jsme žadonila, že ho nechci...marně samozřejmě, musí se to kvůli miminku. No když se mi zdálo, že už ty bolesti nemůžou být větší, přišel doktor na vyšetření a řekl, že jsem otevřená jenom na 3, a že to bude na dlouho (to bylo někdy dopoledne) :cry: . V poledne už jsem se sotva udržela u žebřin, a tak jsem při další prohlídce chtěla epidurál...no smůla, prý se musí nahlásit při příjmu :stuck_out_tongue_closed_eyes: -takže tam nebyl žádný doktor, který by mi ho napíchl. To jsem začínala trošku panikařit, že to nevydržím, a že to nezvládnu (ale jenom v duchu-navenek jsem byla pořád hrdinka, jen jsem pěkně funěla, zatínala zuby a nehty zarývala do polštáře). A téměř jsem se přestěhovala do sprchy, kde mne manžel přidržoval (nechápu, že ve sprchách na porodnici nejsou madla!!!)Před 14. hodinou přišla doktorka na prohlídku a zděsila se, že tam pořád ještě sem, že si myslela, že už budu po porodu. Otevřená jsem byla na 5, ale bolesti už byly síla (jsem si myslela). A tak že se mnou něco udělají, abych už byla pryč :sweat_smile: . Takže mě vzali na porodní sál, dali mi kapačku oxytocinu a na zádech mne připojili na monitor...tak to pro mne byla opravdu hrůza...takhle jsem už musela ležet do konce porodu! Cca hodinu a půl jsem se otvírala na těch potřebných 10 a můžu říci, že tu hodinu a půl jsem tam ječela jako hysterka na sestry, že tu bolest takhle nevydržím, ať mě sundají z monitoru a můžu se přetočit alespoň na bok. Po té hodině a půl doktorka řekla, že už teda na to půjdeme, že budu moci tlačit. První zatlačení bylo úplně blbě, tak mi PA vysvětlili, co přesně po mě chtějí. A druhé už bylo skvělé, moc mě chválili...jenže malé se moc nechtělo a tlačila jsem další hodinu. Manžela jsem se držela celou dobu za ruku-ten mi pak říkal, že mu bylo hrozně. Že nikdy nedávám najevo bolest, a že když mě tam viděl hodinu křičet bolestí, že mě hrozně litoval a měl slzy v očích-a prý skoro rozdrcenou ruku. Jo také chtěl jít na záchod, ale prý jsem se ho držela jako klíště a říkala jsem, že nikam jít nemůže, že tam musí být a držet mě (tak nešel :sweat_smile: ). No tak jsem tlačila a tlačila a tlačila...až doktorka řekla, že už to bude, ale že mě musí nastřihnout, ale že nic neucítím (po těch bolestech bych cítila jen ránu palicí do hlavy :sweat_smile: )...a pak jsem uslyšela...nejkrásnější zážitek z celého porodu, ale nevěděla jsem, zda se mi to nezdálo, tak jsem si to u manžela po porodu ověřovala...slabé mrňoukání a ještě jednou jsem zatlačila a malá byla venku. Ona měla venku jen hlavičku a už se ozývala. Když byla celá venku, tak začala samozřejmě křičet jak na lesy, ale to mrňoukání bylo úúúžžžasnýýý! Pediatři ji hned šli ošetřit, manžel fotit (ale to mu museli připomenout, protože on tam pořád stál a byl v šoku, že už je malá na světě-takže šel pro foťák, přitom tam upadl a málem mi vytrhl hadičku z ruky), pak mi Anušku přinesli a zkoušeli přiložit, ale nechtěla se přisát-tak jsme ji nechali, že to zkusíme později. Dali ji do postýlky a položili vedle mě. Mezitím jsem porodila placentu a darovala pupečníkovou krev. Jsem si najivně myslela, že "utrpení" skončilo a budu už jen odpočívat. Ale museli mi nechat dokapat kapačku, aby se děloha dobře zavinovala. Takže jsem měla stále zapíchnutou jehlu v ruce a kontrakce :stuck_out_tongue_closed_eyes: , i když nijak hrozné, ale rozhodně tolik nepříjemné, abych je musela prodýchávat a nemohla odpočívat. Manžela jsem pořád nutila, aby se šel podívat, kolik tam toho roztoku ještě je a s nadšením jsem sledovala, jak mizí poslední kapičky v hadičce. Pak přišla doktorka, zjistila, že se děloha nestahuje tak, jak má a dala mi celou novou láhev :cry: . To už jsem byla vyřízená a říkala jsem (marně samozřejmě), že jí nechci, že už si potřebuju odpočinout. Takže jsem tam takhle ležela 4 hodiny a pak zase přišla doktorka a zase nebylo něco v pořádku, a že to vypadá na revizi-najednou se tam objevila další doktorka a další sestry a ptaly se, zda mají připravit sál, manžela s malou vystrčili ven a poslali na šestinedělí (vůbec mu nic neřekli-pak mi říkal, že měl šílený strach-nevěděl, co se děje) tak jsem se začala v duchu radovat, že půjdu pod narkózu a budu konečně spát a odpočívat :sweat_smile: . No doktorka ale řekla, že je to jen malý zákrok, a že bych to mohla vydržet, když mi to jen místně znecitlivý. Tak jsem teda souhlasila, i když mi v té chvíli vůbec nevadilo, že mi v narkóze odumřou nějaké mozkové buňky :sweat_smile: :grinning: -ale musela mi doktorka slíbit, že už je to opravdu poslední věc, kterou se mnou dělají, a že mě hned po tom odvezou do postele :sweat_smile: . Umrtvené to bylo skvěle, necítila jsem vůbec nic...pak mě převezli (vůbec bych nebyla schopná se postavit na nohy) na pokoj, kde spinkala Anuška a čekal manžel. Malá se narodila v 16.45 a mě přivezli cca ve 21.30. Manžel odešel domů a sestřička mi dala malou do postele. Ale musela jsem na ní zazvonit, aby ji dala zpátky do postýlky, protože jsem nebyla schopná ji zvednout, ani se otočit na posteli-jsem se snažila natáhnout pro pití a ani to jsem nezvládla. K ránu mě ale Anuška vzbudila pláčem, tak jsem už byla schopná se k ní nějak dobelhat (nevadilo mi šití, ale hrozně se mi motala hlava a nohy mě nechtěly udržet-asi nízký tlak ztrátou krve) a přebalit jí. Celý další den jsem byla jak omámená, ale zvládala jsem se o malou starat. Krásně se přisála a začala baštit...a právě až ráno jsem byla schopná se opravdu z Aničky radovat, pořád jsem jí pusinkovala a mazlila se s ní. Dneska vím, co to znamená, když se řekne "položil bych za něho život". Po porodu jsem řekla, že už nikdy více, i když jsem plánovali děti dvě. A i dneska, po třech měsících, mám vzpomínky na porod děsné-mě teda moc nevybledly, tak jak říkají ostatní maminky. Ale jediný člověk, kvůli kterému budu ochotná tohle ještě někdy podstoupit, je právě moje Anička (manželovi jsem řekla, že mě jeho přání, mít 2 děti, vůbec nezajímá :sweat_smile: ), aby nevyrůstala sama, ale měla nějakého sourozence, tak jako je mám já i manžel :wink: . Takže moje schrnutí je, že porod je šílený, je to děsná bolest, nedá se na ní zapomenout...ale pak vedle mne v posteli spinká Anuška, dávám jí pusu na dobrou noc a říkám jí: "pro tebe bych vydržela všechno na světě, protože jsem tvoje maminka" :dizzy_face:
22. kvě 2008 v 00:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teda holky nádhera, gratulujem všetkým maminkám...bolo mi do plaču od popisu k popisu :wink: :slight_smile:
22. kvě 2008 v 00:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zdravím všechny maminky a těhulky, taky sem posílám popis porodu, který bych si přála zopakovat, až budem plánovat druhou mimi-prdelku.

Termín jsme měli 21.2. 08, přesně týden před porodem mi v Podolí sdělili, že ani omylem to nevypadá a že se určitě ještě uvidíme. Houby s octem.
V neděli 4 dny před termínem jsem se probudila ve 3 ráno s pocitem, že mi rupla voda, pode mnou dost mokro. Spacifikovala jsem manžela a jali jsme se volat do porodnice, jestli nemají stop stav. Měli. Taky všechny ostatní porodnice v Praze. Tohohle jsem se celé těhotenství obávala. Poslední telefon do Apolináře jsme už neprovedli a vyrazili tam, ať si tam s nama dělají, co chtějí. Samozřejmě taky plno, ale museli nás vyšetřit. Asi po hodině zkoumání nám řekli, že to plodovka nebyla, dodnes nevím co to bylo, teklo ze mě neuvěřitelné množství hlenu až do porodu. Asi to bylo z meziobalového prostoru. Tak jsme mazali domů, s pocitem, že alespoň nepojedem někam na Kladno. V porodnici mi nikdo nebyl schopnej říct, kdyy to přijde, ale nic jiného než slabí poslíčci nesvědčilo o blížicím se porodu.
Celé dopoledne jsme dospávali noc. Odpoledne jsme se vyhrabali z pelechu a jeli se najíst do Ikea. Stále probíhali poslanci po cca 30 min. Na Zličíně jsme se najedli a ještě si skočili do optiky, tam jsem si vybrala obroučky a dělala si s prodavačem legraci, že skla objednám druhý den, tedy pokud nebudu rodit, ha ha ha.
Poslíčci už začli nabírat na síle a doba se zkracovala, tedy ony to byly už kontrakce, což jsem netušila a těšila se, jak to doma rozeženu ve sprše.
v 7 večer jsme dorazili domů, sprcha nepomohla a kolem 8 kontrakce začaly být rovnou po 4 minutách a v plné síle. Ještě jsme měli pozvaného souseda na večeři, každé 4 minuty jsem mazala do pokoje to rozdýchat, manžel zapisoval časy. Chtěla jsem počkat, až tyto pravidelné kontrakce budou takto pravidelné po dobu 2 hodin, ale v 9 už to začalo být téměř nesnesitelné. Sebrali jsme věci, souseda poslali domů s omluvou, že teda asi rodíme a vyrazili do Podolí. V autě mě při smyslech držela akorát myšlenka na epidurál. Rukou jsem drtila pás a nohama rvala rohožku do podlahy.
Příjem v Podolí 21:45, stop stav právě skončil (stejně by si mě tam museli nechat). Hned jsem škemrala o epidurál, ke kterému vedly všechny mé myšlenky. Kontrakce už po 3 minutách. Otevřená na 4 cm, epi ani omylem. Po monitoru jsem už chtěla tlačit, tak znova na kozu. Paní doktorka tvrdila, že nejlíp mě vyšetří při kontrakci. Tak to se asi zbláznila. Nejhorší z celého porodu byla asi doba, kdy se mi chtělo tlačit a ještě jsem nesměla. Otevřená na 8cm, odchod na porodní box. Kačením pochodem jsem mastila jak nejrychleji to šlo, nečekala až mi dotlačí vozík, po cestě mi rupla voda (konečně). Pak hned tlačit, asi při 5. tlačení s kontrakcí jsem si říkala, že ještě chvíli a budu se poroučet, dělaly se mi mžitky a padala jsem kamsi. Manžel mě celou dobu držel zezadu a povzbuzoval. Celé těhotenství zvažoval, jestli na to má být u porodu a pak už neměl čas z toho vycouvat. Pak mě asistentka nastřihla, naštěstí, tlačit ještě proti hrázi bych asi nezvládla a pak asi ještě po 2 sériích bylo po všem. Jenom mě udivilo, že mi najednou na břichu přistálo cosi teplého. S úžasem jsem zjistila, že je to naše očekávaná pusinka. 22:26 - 3130g 50cm. Šití moc příjemné nebylo, ale s kontrakcema se to nedá srovnávat. Asi 5 minut po tom, co bylo vše hotovo se rozletěli dveře a naklusla tam má setra v šik ohoze a vysokých kozačkách. Během vyšetření po příjmu telefonovala s manželem a vyrazila mě podpořit, někoho ukecala a pustili ji ke mě. Pak jsme tam společně asi 3 hodinky seděli a pozorovali ten zamazanej uzlíček štěstí. Vůbec jsem nechápala, že už to mám za ebou.
Následoval odjezd na oddělení 6tinedělí. Nevím, kterýho pitomce napadlo, přijet pro mě pojízdným křeslem. Opravdu po přirozeném porodu není možné se posadit, ve zkroucené pololežící poloze mě odvezli.

Celkový pocit z porodu s odstupem času:
porod překotný 2h 45 minut
kontrakce nesnesitelné
personál u porodu úžasný
vybavení sálu jsem si neužila
pomoc manžela k nezaplacení
oddělení 6tinedělí - děs běs
z toho plyne: kéž bych měla zaručený stejný porod příště, šla bych do toho zas a klidně hned
22. kvě 2008 v 01:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Únorovky..krásný porody :slight_smile:

sisino: s tím vozíkem je to přesný...já se na něj teda posadila,ale říkala jsem sanitáři že ho zabiju jestli přejede hrbol :grinning:
22. kvě 2008 v 08:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
ježíš holky Vy jste vážně úžasný, mám vás fakt ráda a jsem happy že jsme se sešly takhle krásně v únorofkám, mám jít na vlak a místo toho tu bulím, gže vám pěkně děkuju :grinning:
22. kvě 2008 v 08:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Aj ja som milé mamičky a budúce mamičky prežila krásny porod….
Chcela som ho opísat už skor, ale moj pokladík Karlík mi to zatiaľ nedovolil…:o)))
Teraz sladko a spokojne odfukuje a ja začínam…

Tehotenstvo som mala bez problémov a keď nejaký problém bol, tak nestál za reč…
Každopádne sme sa s manželom veľmi tešili, kedy to už príde…
Aby som povedala pravdu, ani som sa nebála, akosi som cítila, že to bude skvelé a tentokrát
bude všetko v poriadku…Verila som v to!…

Takže kvoli prvému tehotenstvu, ktoré dopadlo velmi nešťastne som bola od začiatku
Velmi sledovaná…Poprosila som mojho doktora, ktorému som bezmedzne verila,
Či by nemohol byť prítomný u mojho porodu…Súhlasil a ja som bola rada, že tam bude niekto , kto dokladne pozná moj zdravotný stav…
Termín porodu bol stanovený na 7.2… 2.2. som šla na monitor a myslím, že mi pan mudr urobil Hamiltona, pretože nikdy to vyšetrenie tak nebolelo, ako vtedy…
4.2. ráno, bola som ešte nakupovať a cítila sa fajn…večer okolo 23.hod som veselo koníkovala, ale kvoli vtedy ešte neznámej bolesti som ukončila oblúbenú činnost a šla si ľahnúť…o polnoci to začalo bolieť viac, pripomínalo mi to silné menštruačné bolesti,
ktorých som si v živote užila až-až…
Stále som si myslela, že sú to posly(týmto zdravím Mocindu:o))))..bolesti neprestávali a začali sa často opakovať…manžel ich meral, boli po 5 minutách, neskor sa predlžili na 7 minút…Skúšala som sa prechádzať po byte, že tie posly snáď rozchodím…
Nestalo sa tak…vliezla som teda do sprchy…Sprcha pomohla, ale len do tej chvíle,
kým som z nej nevyšla…Boli dve hodiny a ja prosím manžela, aby volal doktorovi,
Že je to asi ono…doktor odpovedal, že hlavne v kľude, mám si dať sprchu, v pohode sa zbalit a pozorovať, či náhodou neodtečie plodová voda…Okrem vody zo sprchy však žiadna voda netiekla..:o)) Bolesti neustávali a ja som to už nemohla vydržať…Okolo 4hod ráno som sa rozhodla, že už to ďalej neustojím a proste musíme ísť…
Hned po príchode ma vyšetrila PA(to už boli kontrakcie po 2minutách) a uviedla, že som otvorená na 6cm…Počula som niečo o statočnosti, že druhé ženy by to už nevydržali, a dávno ťukali na dvere porodnice…
Za chvílu tam prišiel moj doktor, rovno ma prijal a dodal, že tak do dvoch hodín budeme traja..Nemohla som sa dočkat toho krásneho pocitu..
Potom mi napichli plodovú vodu, ale to už som kričala, že chcem epidurál, doktor mi takměř so smiechom odvetil,že to už nestihneme…Kontrakcie naberali na intenzite a šlo to veľmi rýchlo…Priznám sa, že tlačenie mi moc nešlo, ale musela som sa premoct.. Na monitore zrazu srdečko bilo velmi slabo a doktor usúdil, že sa tam miminku už nedarí a proste musím tlačiť…
Náš poklad Karlík sa narodil asi po štvrtom zatlačení o 5.42hod a my rodičia sme boli najšťastnejší na svete…Myslím, že minimálne dvojnásobne, vzhľadom k tomu, čo sme spolu predtým prežili.. Porod je krásny zážitok a samozrejme nezabudnuteľný! Nezažila som nič krajšie ako to, keď Karlíka podali manželovi a on mu tichým hlasom povedal: „Tak ťa tu vítam, Karlíčku!“
22. kvě 2008 ve 23:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj všechny maminky i budoucí maminky :wink:
Moje druhá holčička se narodila 13.12.2007. jmenuje se Ella, vážila 3400g a měřila 51cm.
Termín porodu byl 14.12.2008.
13.12. ráno v 5.30h jsem pocítila první bolesti břicha, koukla jsem na budík a po 8min to přišlo znovu, takové zabolení jak u menstruace. To se opakovalo asi 3x. Pak jsem zjistila, že doba se zkrátila na 5min a bolesti byly o něco silnější. Ale byla jsem pořád docela v klidu. Bydlíme v Třebíča a chtěla jsem jet rodit do Brna, což je asi 70km. Volala jsem si to ráno do Bohunické porodnice, jaká je tam situace, jestli jako můžu přijet a tak. Řekla jsem sestřičce, že mám kontrakce po 5-ti min a ona mi řekla ať teda jedeme hned, že sice mají plno, ale že nás přijmou. Mezitím jsem vzbudila starší dceru Sašu do školy, nachystala jí do školy a sama jsem si šla dát sprchu. A to jsem neměla dělat :grinning: , kontrakce zesílily a byly po 2min! Rychle jsem zavolala manželovi do práce, naštěstí to má 5min jízdy autem v 7h jsme vystrčili dceru ze dveří, aby šla do školy, já jsem se oblekla, to už musím říct, že bolest se hodně zesilovala a asi tak v 7.15h jsme vyrazili. Rozhodla jsem se, že pojedeme do naší porodnice v Třebiči, že už bych to do Brna ani náhodnou nezvládla, manželovi se to moc nezdálo, protože naše porodnice není zrovna nejvyhledávanější :wink: , ale to už se prostě nedalo nic dělat. Před porodnice jsme dorazili asi tak v 7.20h. Už jsem teda sotva lezla. Do výtahu už manželovi se mnou pomáhala nějaká sestřička, vyjeli jsme k sálům, tam mě rychle pomohli vyslíknout - teda částečně, už bylo fakt málo časo, šup na sál, 2x jsem zatlačila pak jsem dostala injekci, někdy mezitím proběhl nástřih, třetí zatlačení a dcera byla na světě. Bylo to v 7.42h. Musím říct, že bych nikdy nevěřila, že můj porod proběhne takhle rychle. Manžel říkal, že si to ani neužil :grinning: , málem to nestihl, ještě utíkal do auta pro foťák, ani se nestihl převlíknout. :wink:
Po druhém porodu, ikdyž byl rychlejší než první (ten trval od prasknutí plodové vody 8h, ale skutečné bolesti mnohem kratší dobu) jsem se dávala o něco hůře "dohromady". Celá jsem se půl dne třepala a bylo mi pořád na omdlení, to při prvním jsem si šla 2h po porodu pět pater pro kávu do automatu a celkově jsem se prostě tenkrát cítila víc v poho. I stehy mě bolely mnohem víc, brávala jsem si v porodnici první tři dny léky na bolest, chodila jsem jak "kačena", ale jinak teda porod super. Byla jsem moc šťastná, protože jsem si do poslední chvíle neuměla představit, že budu trávit ty dlouhé hodiny na sále. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Musím říct, že jsem měla na "rození dětí" štěstí. :wink: Manžel si ještě přeje jedno děťátko, tak uvidíme.
Takže asi tak.
Přeji všem budoucím maminkám zdravé dětičky a co nejméně bolestivý porod.
23. kvě 2008 v 08:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
martas-tise závidím!!!!!!!!!! :wink:
23. kvě 2008 v 09:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, tak se taky přidávám s popisem mého porodu.

Poslední termín byl 27. dubna 2008. Bohužel miminku se prostě na svět nechtělo, tak mě 6.5.2008 hospitalizovali do Okresní nemocnice Havlíčkův brod. Při příjmu mi udělali UTZ, kde naměřili, že jsem ve 44tt, protože miminko je veliké a odhad váhy zněl 4500g!!!. Taky se mě paní doktorka ptala, jestli víme, co to je, že je to krásně vidět. Já jsem jí řekla že ne a že už to vědět nechci a bylo mi jasný, že tam bude kluk, když je to tak dobře vidět. Když jsem slyšela odhad té váhy, tak jediný co mě napadlo, tak že to neporodím. Po přijetí na gynekologické oddělení mi udělali monitor, miminkovi se dařilo u mě velice dobře, potom mi udělali vyšetření průtoku krve pupečníkem, všechno bylo v pořádku. Ještě ten den se za mnou přišel podívat pan primář gynekologicko-porodnického oddělení, vyšetřil mě a sdělil, že druhý den ráno nastupuji na porodní sál a porod se pokusí vyvolat. Do zprávy napsal, že pokud porod nebude postupovat, doporučuje ukončení císařským řezem. To jsem obrečela, protože jsem chtěla porodit normálně. V noci jsem nemohla spát, protože jsem pořád myslela na to, co mě čeká. Hned ráno si pro mě přišli a odvedli mě na porodní sál. Za chvíli přijel manžel. Hned po příchodu na krásný porodní pokoj, který byl vybavený manželskou postelí, výřivou vanou, závěsným šálem, no prostě se vším, co k porodu patří, mi zavedli tabletku na vyvolání porodu. Asi půl hodiny po tom mi začali kontrakce po pěti minutách, ale nebylo to nic hrozného. Odpoledne přišel pan doktor a zavedl mi druhou tabletu, ale do večera se nic nezměnilo. Stále jsem měla kontrakce po pěti minutách a nebyli ani moc bolestivé. Večer přišel pan doktor, po vyšetření mi sdělil, že se od rána nic nezměnilo a že mě tedy dají zpátky na pokoj a na vyvolání půjdu znovu až za dva dny, že druhý den to nejde. To už jsem začala být zoufalá, protože představa, že ležím další den zbytečně v nemocnici mě děsila. Asi v sedm hodin večer mě tedy odvedli zpátky na pokoj, manžela jsem poslala domů, že kdyby něco, budu mu volat. Kolem deváté večer začali bolesti sílit, ale stále byli po pěti minutách. To se na mě přišel podívat doktor a řekl, že na porod to stále nevypadá. Pak mi přišli natočit monitor a tam byli vidět pěkně silný kontrakce. Proto sestra zavolala znovu doktora, který přišel kolem půlnoci a opět mi řekl, že je to stále stejné a abych se vyspala, že mi má sestra dát injekci na spaní. Sestra mi jí píchla a já se snažila usnout. Nepovedlo se. V jednu v noci začali kontrakce sílit a začali chodit po dvou minutách, ale stále to docela šlo. Přesto jsem došla pro sestru, ta zavolala doktora a ten mi konečně sdělil nejhezčí zprávu za poslední měsíc: RODÍTE!!!. No hurá, zavolala jsem manželovi, to bylo kolem půl druhé ráno. Hned mě odvedli na porodní pokoj, tentokrát na jiný než jsem byla přes den, ale byl taky moc pěkný. Hned po příchodu na porodní pokoj jsem šla do sprchy, bylo mi tam moc dobře. Pak přišla PA, že uděláme přípravu na porod. Akorát když jsme se vraceli z přípravny přijel manžel. Bylo něco kolem druhé ráno a teď to začlo to pravý, kontrakce jak blázen po minutě a strašně dlouhý. Měla jsem co dělat, abych to prodýchala. Jak jsem byla za ty dva dny nevyspalá, neměla jsem moc sil, ale pořád jsem si říkala, že to musím zvládnout, že to bude za chvíli za mnou. Kolem půl třetí ráno mi začala vytékat plodová voda, tak manžel cinknul na PA, ta přišla a napíchla mě na monitor. To bylo hrozný, dokud jsem mohla chodit, tak to šlo, ale jak jsem musela ležet na boku, tak to bylo strašný. Alespoň jsem se věšela na manžela a ryla mu nechty do zad. Chudák si to užil se mnou :grinning:. Pak přišel doktor a když mi oznámil, že už jsem otevřená na 7cm, tak jsem si oddechla a věděla, že už to nebude dlouho trvat. Pak přišla PA a řekla, že se teda ještě mám projít, protože jsem sice otevřená, ale hlavička je pořád hrozně vysoko. Tak jsem zase mohla chodit po pokoji a kontrakce jsem trávila zavěšená na manželovi. Najednou mi přišlo, že musím tlačit, tak jsem si trošku zakřičela. Přiběhla PA a že teda musím zase na monitor, to se mi chtělo brečet, protože v chodu se ty kontrakce dali zvládat, ale v leže to bylo opravdu hrozný. PA mě zkoukla a řekla, že to ještě na porod nevypadá, že hlavička je pořád vysoko. Když odešla, tak se mi při kontrakcích chtělo strašně tlačit, tak už jsem se nesnažila to držet a pořádně zatlačila, najednou jsem cítíla, jak mi sjela hlavička dolů a cítila jsem jí mezi nohama. Prostě jsem si mimčo sama vytlačila :grinning:. Křikla jsem na manžu, ať cinkne na PA, když přišla, tak jsem jí řekla, že cítím hlavičku, koukla na mě a řekla že jo, že jdeme rodit. Odvedla mě na porodní lůžko. Tam jsem mohla jen trošičku zatlačit, aby viděla hlavičku a přestat. No měla jsem co dělat, strašně mě to nutilo tlačit, ale dalo se to prodýchat. Pak mi PA vysvětlila, že když jí budu poslouchat, tak bude všechno o.k. Já jí to odkývala a ona mi řekla, že až přijde kontrakce, tak mám dlouho a pořádně zatlačit, že mimčo vytlačíme najednou. Tak jsem jí poslechla. Pak přišla silná a dlouhá kontrakce. V tu chvíli jsem myslela, že mě to mimčo roztrhne, bylo mi jasný, že to nebude žádný drobeček, ale jak PA řekla, tak se nám to povedlo na jednu kontrakci porodit celý mimčo. Hned mi dala miminko na břicho a hodila přes ní jen plínu. Byla to hrozná úleva. Koukala jsem na toho drobečka, manžel mě držel za ruku a druhou rukou stačil natáčet celý porod. Po pár minutách mi došlo, že mi ani neřekli co za miminko mi leží na bříšku, tak jsem se zeptala co že to máme. PA na mě koukala, že jsem to nevěděli a prohlásila větu na kterou jsem čekala: MÁTE HOLČIČKU. V tom jsem začala brečet a pořád dokola jsem říkala manžovi miláčku, mi máme Anežku. Tohle jsem zopakovala asi pětkrát. Malou mi nechali na břiše asi půl hodiny, pak si odvedli manžela a šli Anežku zvážit, popsat a oblíknout. Děti tady po porodu nekoupou, jen je otřou. Mezitím jsem porodila placentu a když mi PA oznámila, že mi udělá jeden steh, tak jsem tomu nechtěla věřit. Takový velký mimčo a já mám jen jeden steh. Zvládla jsem to bez nástřihu, což je paráda. Potom mě PA odvedla do sprchy, převlékla jsem se a lehla si na porodním pokoji do postele. Dala se do mě zimnice ale byla jsem strašně šťastná. Pak přišel manžel s Anežkou v náručí, vážila 4190g a společně jsme na porodním pokoji strávili dvě hodiny. Pak nás odvedli na pokoj šestinedělí. Byla jsem strašně unavená, tak jsem dala Anežku na dopoledne k sestrám a šla jsem se trošku prospat. Bolesti jsem při tomhle porodu měla horší než při prvním, ale bylo to opět rychlé, tak se to dalo zvládnout. Nejhezčí na tom bylo, že jsme po celou dobu porodu byli s manželem skoro sami, PA se na nás přišla vždycky jen podívat. Manžel byl naprosto úžasný, všechno to zvládnul a byl mi opravdovou oporou. Nebýt jeho asi bych to tak dobře nezvládla. Taky nám nechtěli věřit, že nemáme předporodní přípravu, protože jsem to prý zvládli na jedničku, tak na konec manžel platil 500,-- Kč za doprovod i když normálně se platí bez přípravy 1000,-- Kč. Byl prostě šikovnej.

Tak to byl můj druhý porod. Omluvám se za ten román, ale kratší to nešlo :grinning:
23. kvě 2008 ve 12:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Moj porod?
Termin podla PM som mala 19.5,a podla uzv 14.5...drobcek sa vypytal na svet 17.5 :slight_smile:
No v piatok som isla spat uplne v pohode,ani naznak ze by som mala rodit.Ale v noci,o 1.45 som sa zobudila na "vlhko" tak ze idem na WC a vtedy som zistila,ze to mi zacala plodova voda odtekat No poviem vam,najskor som bola v riadnej panike ze je to uz tu...ale ukludnila som sa,pomaly umyla a kdeze to stale odtekalo tak som isla manzela zobudit ze je TO uz asi tu.Bolesti som nemala vobec ziadne.
Tak sme nastartovali auto do BA,ktora je 40km od nas a isli.Bolo mi super,ziadne bolesti proste nic.
Do BA sme dorazili o 3.15 tam ma prijali,pozreli a otvorena na 3cm takze manzel isiel domov.
Isla som na vzdycharen,a ze budem spat.Ale o 5.3O som zacala mat prve kontrakcie po 5 minutach a bolo to v pohode.Takto som to predychala do 7mej ked uz kontrakcie zacinali byt kazde 3minuty a aj monitor ich uz riadne zachytaval.Tak som napisala manzelovi sms ze ale o 8.30 nech pride uz do BA ze keby nieco.
O 9tej kontrola lekarom,ten usudil ze sa rychlo otvaram...uz som bola na 5cm,tak mi dali klistir a zacali ma chystat na porod.
O 10.30 sme uz isli s manzelom na porodny box,ze uz to coskoro bude...
No musim povedat,ze naozaj tazka bola ta posledna hodina ked som mala hrozne pocity na tlacenie ale este som tlacit nemohla...Okolo 10.50 doktorka usudila,ze je cas tlacit.Bola to ulava ze som konecne mohla tlacit.Lenze maly mal velku hlavku a nie a nie von,aj napriek tomu ze som bola dost otvorena.
Tak prisla sestricka,oprela sa mi o brusko a na jednu kontrakciu a 3 zatlacenia bol maly drobcek o 11.17 vonku
Bol to super pocit citit,ako to teple telicko zo mna vyklzlo von
Manzel bol cely cas pri mne,utieral mi celo handrickou,vlhcil mi pery...
Po 15 minutach mi doniesli maleho,ja som plakala a nevedela sa vynadivat...a doktorka ma zasivala.Poviem vam,to zasivanie som vobec necitila,takze to bola pohodicka.

Takze ked to zhrniem,porod bol ovela lahsi nez som si predstavovala.

Ked mi potom na izbu doniesli maleho,pekne sa hned prisal a tak pekne kojime ,a ja sa citim,ako by som ani nerodila
23. kvě 2008 v 17:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
miri, no vidis, v pohode...asi je v tom aj genetika, ci nie? alebo psychika? :slight_smile:
tesim sa ze nakoniec fakt super porod. nie ultra rychly, ale zda sa ze krasny pocit po nom ostal, a to je fakt dolezite... :dizzy_face:
drzim palce s drobcekom a kojenim najma
23. kvě 2008 ve 20:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek