• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
Pridavam sa: Simonka sa narodila 26.9. v piatok o 2,25 v noci s mierami 2980g a 52cm.
V 38tt ma po poradni hospitalizovali pre malo plodovej vody a pre zle ctg, ze na pozorovanie, cely tyzden som sa chystala domov, aj ma mali prepustit, ale simonka si povedala, ze sa len presunieme oproti na sestonedelie  po 4 dnoch v nemocke mi vo stvrtok 25.9 o 15.30 v nemocnicnom bufete, ked bol manzel na navsteve zacala odtekat voda, vravela som mu, ze ma boli trosku podbrusko, take mierne falosne kontrakcie, tak ma isiel odprevadit a ako som sa postavila, zacala mi odtekat voda, nastastie mi doniesol cisty uterak, lebo by sme nechali fajnu mlacku vo vytahu :sweat_smile: manzel isiel domov s tym, ze staci ked pride az ked sa rozbehne porodna cinnost, aj to ked to bude pravidelne, stale som bola pripravena, ze to bude trvat dlho, takze som bola v pohode. Manzel zatial doma poskladal postielku :slight_smile: mna zatial na oddeleni tehuliek oholili, dali klystir – celkom pohoda... odprevadili ma na porodne saly, kde bolo plno a prisiel dalsi porod, tak ma zase poslali hore na oddelenie, kym budem mat pravidelne kontrakcie, co prislo okolo 9 vecer, tak dalsie ctg, kontrakcie boli v intervaloch 3 a 1 minuta, prisiel ma konecne pozriet lekar, zistil ze som otvorena na 2cm a o 11 ma odprevadili druhy x na porodne saly, kde sa uz uvolnilo :slight_smile: zase ctg – chvilkami mi bolo dobre aj poleziacky, ale chvilkami som im vylesila vsetky kachlicky pri posteli :slight_smile: PA mi dala nejaky cipok na uvolnenie, co som sa snazila aj ja pomedzi kontrakcie, ktore som predychavala bud na wc, alebo postojacky opreta o celo postele a pocuvala ako huci a vrieska jedna hysterka pri porode, ktoru pocul aj manzel von, preto ho nechceli ani pustit ku mne na cakacku. Pa ma okolo 1 pozrela a ja som bola otvorena uz na 7-8 prstov, takze ma uz rovno odprevadila na porodnu postel a pustila dnu manzela, co bolo super a bola som strasne stastna, ze bol pri mne a drzal a podporoval ma. Este som predychavala po 3 kontrakcie poleziacky na oboch bokoch, co uz ku koncu zacalo byt riadne tazke, lebo uz zacali tlaky na konecnik a uz som chcela straaasne tlacit, este som mala chvilku drzat, potom prisli 2 dr, 2 pa, detska dr a zacali sme, medzi tlacenim som mala strasnu triasku z vycerpania a zo 2x som zatlacila doost do hlavy, tak uz som prestavala vnimat, tak mi museli dat kyslik, nastrih som necitila vobec, lebo mi pred tym pichol utlmovak, potom sa malej zacali znizovati ozvy, takze dr nakazal vacuum, aby mi pomohli, lebo by som nedokazala malu vytlacit tak rychlo, takze na 2 kontrakcie bola vonku, ani mi ju neprilozili, lebo ju potrebovali rozdychat kyslikom a zozadu sme poculi jej prvy plac, dr medzitym tahal von placentu a srandoval, ze to tu pustaju kazetu vzdy, tak som mu pohrozila, ze mu tu kazetu donesiem domov, ked bude takto hrat doma :grinning: sitie som tiez necitila, lebo mi pichol znovu injekciu, vnutri som zostala cela, vonku srandista dr vraj len jeden velky steh :slight_smile: potom nam ukazali malu a zobrali ju do inkubatora vyhriat sa, my sme zatial s manzelom uzivali ten krasny pocit, ze to mame za sebou a zvladli sme to a nas batostek je v poriadku… este musim napisat, ze pocas tych 2 hodin, co sleduju este maminku na porodnej sale a ako som tam lezala, prisla rodit maminka tmavsej pleti a porodila dieta na jednu kontrakciu, pricom ju musel dr regulovat, nech tlaci pomalsie, takze reci, ze ciganky dieta “vyprdnu” je cista pravda, pretoze od prichodu do porodnice a porodenim jej siedmeho dietata ubehlo asi 15 minut :zipper_mouth:
Potom uz len par ubolenych dni v nemocnici, Simonka dostala zltacku, stale naliate prsniky, chronicke nevyspatie, ale vsetko toto bolestive na porode stoji za ten usmev a tu malu tvaricku, ktora hlce kazde vase slovo, lebo caka ze z neho potecie mliecko :slight_smile: mat babatko je nadherne a som velmi stastna :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
2. říj 2008 ve 22:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mihanka...z celého srdca blahoželám...:slight_smile:...mňa čaká pôrod o 4 týždne, tak pomaličky sa začínam psychicky pripravovať...hádam to zvládnem a budem taká šťastná, ako to cítiť z Tvojho mailu...:slight_smile:

Ešte raz veľa zdravíčka a veľa šťastných spoločných chvíľ...a vraj teraz treba oddychovať, kým babätko spinká, lebo za chvíľu už toľko spinkať nebude a my maminy budeme stále unavené...:slight_smile:
3. říj 2008 v 00:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
sonik dakujem krasne, a drzim palce, nech je tvoj porod a kazdej buducej mamicky este bezproblemovejsi ako som to vnimala ja... :wink:
s tym spanim, v nemocnici toho clovek nenaspi tych par dni, ja som si este musela davat budik, lebo pomedzi kojenie (kazde 3 hodiny) som jej musela davat ciernu vodu kvoli zltacke... ale doma je to ine, ja sa vyspim super, hoci prerusovane, ale celkovo je to ok... :slight_smile:
3. říj 2008 ve 14:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak moje zazitky z porodu su taketo...28.8 celu noc som behala na wc kakat..myslela som,ze ma nieco prehnalo,ze som nieco zjedla..okolo 6,00h ma zacali hrozne boliet krize a panva,tak som si robila masaz s alpou a ked som si chcela lahnut ako som si davala nohy na postel,tak v tom som pocula nieco puknut a len som citila medzi nohami hrozne teplo..stale som si neuvedomovala co to je..az ked som zacitila,ze to teplo je nejake divne,..tak som sa postavila a zo mna sa liala plodova voda..doslova liala..ja som len stala a nevedela som co robit..som dostala taky sok,ze ledva som vytocila kamoskyne cislo..som sa uplne triasla a stala na jednom mieste..podo mnou uz bola dost dobra mlaka...ked som sa konecne dovolala,tak som jej oznamila,ze idem rodit,ze nech pridu...pokial prisli,tak som sa stihla este osprchovat,ale voda sa stale liala zo mna..dala som si 2 vlozky,ale nic nepomahalo..nastasie nemocnica autom je len 3 minuty a to som uz bola komplet cela pretecena..tak ma hned dali na monitor..a pocuvali srdiecko..tam ma nechali asi hodinu a s obrovskou plienkou..ale nic nepomahalo..voda tiekla aj cez plienku..a po pol hodke sa dostavili aj kontrakcie..myslela som,ze su to uz tie prave..lebo som sa skrucala ked prisli...ale mylila som sa..po hodine ma previezli na porodnu salu...zase ma dali na monitor a po pol hodine mi prisli zaviest epiduralku..dr si to zobrala na vlastne triko..lebo ked je tetovanie na chrbte,tak je prisny zakaz zavadzat epidural...tak musela som sa nahnut ako sa len dalo a nehybat sa aj keby prisla kontrakcia,tak sa nesmiem pohnut..pichala mi to tam na 3 krat a to som myslela,ze mi prepichal miechu..fuj nechutne..mna tak myklo,ked mi to prepichla..fuj stale to citim ake to bolo hnusne..no trvalo to asi 10 minut..bo mam dodrbanu chrbticu a preto to islo tak tazko...no ale ked mi zaviedla to lanko do celej chrbtice a pustila anesteziu,tak som citila len taky chlad ako mi isla ta anestezia po chrbte a po 4 minutach som si uz necitila spodok..a tak sme potom cakali este na kontrakcie...vraj prve dve som mala citit,ale ja som nic necitila.,..po hodine mi prestala ucinkovat,no a vtedy som zacla pocitovat original kontrakcie...ma tam skrucalo jak paragraf...prisla mi pustit dalsiu davku anestezie a uz som aj pocaj nej citila mierne kontrakcie a kazala mi tlacit,ked to budem citit..bo som bola zatvorena...takto to islo asi 4 hodiny..chodila ma kontrolovat kazdu hodinu ako sa otvaram...tak som sa postupne otvorila na celych 10 prstov..ked to skusala ako som otvorena,tak to bolelo..a to mi len prsty zaviedla dovnutra..tak som si pomyslela,ze do kelu,to su len prsty a co ako vytlacim babo,ked je take velke...ved to bude brutal bolest,...sem tam prisla na mna taka triaska a uplne som sa triasla aj 10 minut...nedalo sa to nijak zastavit..boli to nervy jak hovado...no uz po druhykrat mi prestala ucinkovat epiduralka a to uz bola vazna sila...som tam boola sama s kamoskou a kricala som od bolesti,ze kde je ta k.rva anesteziologicka,nech mi ide pustit dalsiu davku...kazda kontrakcia prichadzala asi po 3 minutach a trvala asi 20 sekund...tak potom prisla dr...dali mi davku a opat bolo super.,.nic som necitila...tak zacali sme rodit..mala som siiiilno a dlho tlacit,ked prisla kontrakcia...tak som sa snazila...ja som dost tlacila do hlavy ako do brucha...potlacila som asi 5krat a bola som unavena..kamoska mi vravi,ze uz je vidno vlasky...dr sa ma pytala ci si chcem oddychnut pol hodku..ja ze nie..chcem to mat za sebou..ale aj tak ma nechala oddychovat..sadla som si a ked prisla kontrakcia,tak som aj tak tlacila..nech sa aspon trochu posunie dolu babatko...no po pool hodine prisla uz cela cata doktorov a sestriciek...opat prestala ucinkovat epidural a to mi uz nechceli pustit dalsiu,bo potrebuju aby som citila silnu kontrakciu a vtedy musim zatlacit...tak to bol brutal..ale tlacila som z plnych sil a jedna dr mi z celej sily tlacila na brucho...aj som mala modriny....potlacila som 2 krat a nic..tak som len videla ako drzi v ruke nejaky nastroj..kamoska mi vravi,ze idu ta holit..ja ze dufam,ze ma nejdu nastrihnut..kamoska,ze nie nie..nejdu nastrihovat...ale neviem preco ma holia...tak som sa ukludnila.kazali mi este 2 krat zatlacit a vtom taky tlak som zacitila medzi nohami ..a to malinka celaaaaaaaaaaaaa uz isla von...to bol neskutocny tlak..ale trvalo to asi 2 sekundy..no a mala bola na svete...hned mi ju dali na hrudnik..bola uzasna taka malicka,krasna..ja som plakala od stastia a na vsetku bolest som zabudla ked som ju drzala v naruci...bola nadherena..mala som ju asi 10 minut na rukach a dr na mna zacala davat plachty a ze sa nemam hybat..etse som 2 krat zatlacila a vysla placenta a tu este vysetrovala ci je vporiadku..a dost dlho mi tam sedela medzi nohami..ja ze co ta tam robi a ked som sa pozrela na bok na taku skrinku so sklennymi dverami,tak som videla ako ma zasiava...cela bola krvava...ked som sa spyatla,ze preco ma sije,tak mi povedala,ze ma museli nastrihnut,ze som hrozne uzka tam dolu a ze dobre,ze malinka mala len 2940g..inak by som ju nevytlacila...takze predsa ma nastrihli a ja ani netusim kedy a ani zasivanie som necitila..len sa mi tam hrabala hodnu chvilu asi aj hodinu...podo mnou bolo hrozne moc krvy..velmi som krvacala..ved mi davali aj vselijake infuzie..dostala som silnu horucku...bleda som bola jak stena..ale mne nic nevadilo..ja som bola stastna z malinkej...po zasiti ma previezli s malinkou v naruci na izbu..bala som sa aj pohnut aby sa mi neroztrhali stehy...dali mi zase plienku,lebo som dost krvacala...a stale mi davali nejake infuzie ani neviem co to bolo...po 3 hodinach ma prisla prebalit sestricka..dala mi nohavicky a vlozku..a taky studeny obklad tam dolu..to bolo super,,,,bolest som ziadnu necitila,..asi mi davali silne antibiotika..ale bala som sa ist aj na wc...no ale nejak som sa odhodlala..a nic..vsetko ok..aj sediet som mohla v pohode...malinka mi prvu noc kooomplet celu preplakala a ja skoro snou..som sa zlakla,ze to bude taka zla???inak hned sa mi prisala na prsnik a hltala..sice malicko,ale islo jej to..ved mi tam aj schudla z 2940 na 2820g...nechcela velmi pit..ale na druhy den uz neplakala tolko..dost spinkala a mala som problem ju zobudit na kojenie...aj z toho som bola zufala..takto to islo az do tretieho dna...po 2 dnoch nas preustili domov..aj mi bolo smutno,bo bolo tam o mna dobre postarane...no a doma sme si uz na seba zacali zvykat.malinka prespinkala dost..mliecko sa mi tvorilo jak blaznive..nestihala papat,tak som musela odsavat...den noc den noc..ale asi po tyzdni sa tak rozpapala,ze uz je vsetko ok..a odsavacku uz nepotrebujem.,podla mna som mala super porod a aj kopec srandy..velmi rada spominam na porod a hrozne rychlo mi to tam preslo... :wink: takze malinka sa narodila 28.8 2008 o 13.09h,vaha 2940g a 47cm.bola taaaka krasnaaaa,ze som sa nevedela na nu vynadivat ako mi ju dali do narucia..som jej rozpravala ako ju lubim a ze ja som jej mamicka...ona len tisko pozerala a pocuvala...no krasne to bolo...a robi mi radost doteraz..je to moj pokladik jediny...velmi ju lubim. :wink: :slight_smile: tak prajem aj buducim maminkam super porod s krasnymi zazitkami... :dizzy_face:
4. říj 2008 v 01:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
zuzana:mate krasny jmeno pro holcicku :slight_smile:
4. říj 2008 v 09:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
lenka,dakujeme... :wink:
4. říj 2008 v 16:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to ja som sa tesila na normalny porod a vyslo to tak, ze som dostala bolestiv sobotu o polnoci, do pol piatej som cakala a ked uz som mala bolesti kazdych 5 minut asi2 hodiny v kuse, sli sme do porodky. Tam ma supli na monitor a ako som tak lezala, kontrakcie slabli...tak som sa prechadzala a zosilneli. Zase monitor - zasa slabli...opät prechadzka, opät zosilneli... a takto to slo asi do 11.00, dali mi klystir s tym, ze to zvykne urychlit. Mozno, ale nie mne :slight_smile: tak som zasa opakovala prechadzky a pritom som sa hroooozne pomaly otvarala. Moj doki prisiel o siestej vecer z chaty, pustil mi plodovu vodu, ze to zvykne pomoct...mozno,ale nie mne...tak zasa prechadzky...o stvrtej rano uz boli silne bolesti, dala som si epiduralku - 98% zien to porod rozbehne...mozno, ale nie mne...po tretej davke epi mi povedali, ze to uz je posledna - no a o siedmej doki povedal, ze to nema zmysel a ze to sekneme... Ja som uz mala mikrospanky, bolo 7 rano pondelok a ja som nespala od soboty rana a nejedla od soboty vecere...tak co uz, ja by som maleho uz urcite nevytlacila, tak zvolal tim o 9.00 somsa odsuchtala na operacku....o 9:35 bol Filipko na svete a aj ked som mala pred ocami zelenu plachtu, ja som dokiho smirovala na stene, kde ranne slnko hadzalo tiene...bol krasny, jasne ze pre mna najkrajsi na svete...napriek 28 hodinam na porodnej sale mam pekny zazitok, doki bol super a skoro sme tam zalozili debatny kruzok...ked budem rodit este raz, pojdem k tomu istemu dokimu, len vdaka nemu nemam z toho traumu :grinning: :grinning: :grinning:
4. říj 2008 ve 23:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Co sa tyka priebehu porodu, u mna to islo celkom rychlo.. kedze ste chceli podrobnosti, rychlo napisem, kym mangelik aj maly spia, potom nebudem mat sancu
odtiekla mi plodova voda, ale to vy viete do nemocnice sme prisli tusim okolo desiatej - jedenastej.. vzali ma na pasy, hura hura konecne prvykrat som bola na pasoch, asi tak tristvrte hodinku a bola som celkom nestastna, lebo draheho mi nechali vonku a som tam jak trubka sama lezala a nudila sa.. a sestricka bola taka nemastna-neslana potom po pasoch som si zobrala od mangela domov a isla som na cakacku, kde nas zevraj bolo pat, v izbe pre cakatelky lezali tusim tri a jedna bola asi uz na stole, lebo som sedela sama jak prst v plote na chodbe a nudila sa. Muza mi poslali domov, ze je nas tam pat, co som nepochopila, lebo som tam bola sama a urcite by nikomu nezavadzal, tak som sa tam prechadzala, obcas sadla na stolicku.. namiesto klystiru som dostala dve cipky okolo jednej mi zacali slabe kontrakcie, predtym to bolo uplne nebadatelne bolenie krizov a postupne sa to stupnovalo.. hned pri vysetreni po pasoch mi chcel pichnut doktor epiduralku, ale som mu povedala, ze kedze som uz na 4 cm otvorena tyzden a furt nemam bolesti, netreba este, ze az ked ma to bude boliet. Tak sme takto cakali do druhej, to som bola otvorena na tusim 5 - 6 cm, kedy uz konecne som mohla zavolat mangelika a pichli mi prvu davku epiduralky, lebo to zacalo uz dost boliet.. ludia, to vam je iny pocit, ina euforia.. pekne som videla na monitore kontrakcie s mangelikom a malinke tlaky citila - uzasne nieco.. o hodinku mi vyprchala a o tretej mi pichli dalsiu, to som uz bola na 7 - 8 cm.. stvrtu mi uz nestihli, ze babatko uz ide von a vtedy uz nedavaju, tak tie najvacsie a najsilnejsie kontrakcie som predychavala a nadavala na vsetkych svatych, ze naco som cakala, kym ich zacnem citit, som si mala dat pichnut este.. ale ze to preto, aby som vladala vytlacit a citila to, tak to nedavaju.. ked doktor povedal, za hodinku som sa otvarala po cca cm, ze ideme teda na to, drahy sa rychlo zdekoval von a som aj rada, lebo by mi tam vobec nepomohol tie posledne kontrakcie, to vam radsej ani nebudem hovorit, lebo nebudete chciet rodit, to teda bola sila v skratke.. take bolesti, by som nepovedala, ze to je mozne, a o tlaceni ani nehovorim.. som kricala dokola dve vety, ze nevladzem a ze ho nevytlacim, tak som bola vysilena z tych predoslych predychavaciek, ze som ledva dychala a nie este aj tlacila a to som mala kontrakcie len tie posledne, ked si predstavim, ze by som epi nemala a citila vsetko, tak by som urcite nevladala vytlacit maleho, kedze aj takto som mala problem.. vytlacenie mi dost dlho trvalo, tak 10 - 20 min ale akonahle vysiel, bolest v momente ustupila a ja som ani nevedela, ze to uz mam za sebou, som nechapala.. cize tie bolesti sa dali prezit, kedze to trvalo dokopy tak polhodinku alebo tak.. takze sa to dalo zvladnut
potom mi pichli dalsiu davku epiduralky po porode, zasili ma - asi 20 min. a to som aj slabo citila, take stipkanie, ale nic hrozne, len neprijemne.. tak v skratke asi takto 4.20 sa krpec narodil, na izbu ma mali previezt o 6.20, ale akosi furt nikto nechodil, tak som tam lezala do 7.20 a po prichode na izbu som uz o osmej sedela s batoztekom v ruke.
A kedze som nevladala tlacit, sestricky mi tlacili laktami na brucho, aby mi pomohli a ku koncu som dychala z kyslikovej masky, to keby zbadal moj, by tam odpadol
:stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
4. říj 2008 ve 23:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mihanka Ahoj :slight_smile:
dúfam, že Ti to nebude vadiť, rada by som sa opýtala na to či si mala dohodnutý pôrod s niektorým lekárom a s ktorým: ďakujem za odpoveď.
Srdečne gratulujem k úspešnému pôrodu a prajem Vám celej rodinke veľa zdravíčka a radosti :slight_smile: Adriana
6. říj 2008 ve 13:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte, takze my uz to mame stastne za sebou.
Takze nakoniec to prebehlo vsetko trochu inac ako sme si predstavovali - o 1,30 v noci som sa zobudila ze mi treba na vecko a zistila som, ze mi asi odtiekla plodova voda - 2 tyzdne pred terminom. Ziadne priznaky pred tym, nic... sadli sme do auta a vystartovali do DS (z BA) - v aute uz zacali trochu bolesti asi po 5 min. intervaloch. Nemohli sme sa dovolat nasej dule a tak sme pochopili, ze to bude bez duly
V nemocnici nas prijali s tym, ze nas najpr musi vysetrit lekar a podla toho co, nas daju do aletrativnej saly. O 3,00 sme prisli o 4,00 ma vysetrili, s tym ze som na 1 cm (a to uz tie bolesti boli take vacsie), ale dali nas do saly. Dalsie vysetrenie malo byt o 3 hodiny - fakt je ten, ze bolesti sa stupnovali a vobec som nemala pocit, ze chcem ist do vane alebo do sprchy... vyhoda bola, ze ked som odmietla lezat na chrbte na monitore, nasli sme vhodnu polohy na gauci a tam mi ten monitor dali... o 7,30 dosiel moj doktor, ze som otvorena na 3,5 - 4 cm, ze urobime pripravu... Klistyr som mala v porodnom plane, holenie nie... nakoniec ma vyholili iba okolo genitalii (teraz ked som po porode nemam s tym nijaky problem). Najhorsia cast porodu bola tato... bolesti uz zacali byt znacne neznesitelne a klystir pocas kontrakcii, ked si naozaj nemozete vybrat kde budete, je peklo... no a to som si myslela, ze to uz fakt nevydrzim v takychto bolestiach dalsich niekolko hodin, dali ma na monitor... za chvilu dosiel lekar, ci citim tlaky na konecnik, ja ze trochu ano.. on, ze ideme sa na to pozriet... za 5 minut vyhlasil, ze rodime... z toho soku som vobec neriesila ci chcem stolicku alebo kreslo alebo co... ako ma ulozili tak som bola... nechcela som nastrih, snazili sme sa bez ale aj tak to nakoniec musel nastrihnut... myslim, ze to netrvalo dlhsie ako 10min a mala bola na svete - o 9,00 rano. Dali mi ju hned na hrudnik, bolo to super... potom ju zobrali odvazit a tak, mna zatial sili... ked ju doniesli spat, dali ju priatelovi do narucia... bolo to fakt krasne... potom ju zobrali prehriat, lebo tam bola fakt zima (to musim vytknut). Po siti som musela ostat este 2 hodky na sale a potom ma odviezli do apartmanu pre dvoch. Takze musim teraz skonstatovat, ze som asi mala velmi v pohoe porod... bolesti sice obrovske ale iba par hodin...
8. říj 2008 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte dievcence citam tu tie porody dost pravidelne tak aj ja pridam ten moj takze na poslednej poradni mi lekar povedal ze som uz otvorena asi na tri cm to bola streda tyzden pred terminom doporucil mi ist na porodnicu lezat kedze som chcela aby bol pri porode primar tak som odmietla a dohodla sa s nim ze porod vyvola v pondelok "ak vydrzim" doma som sa ani nepohla aby som vydrzala v nedelu v noci som sa zobudila na slabe bolesti ktore trvali celu noc v 10min intervaloch asi mi potom prestali lebo som si este aj pospala rano sme vyrazili do porodnice bolesti boli slabucke a niekedy ziadne prijali ma na oddeleni doktor mi povedal ze som dost otvorena samozrejme som mu nepovedala ze mi zacinaju bolesti dal mi vyvolavacku o pol 8 rano a dali ma na monitor na pol hodku bolesti ziadne potom nasledoval klistyr sporcha bolo asi 9 hod ked zacali konecne bolesti len slabe postupne silneli ale nic hrozne na monitore sestricke ukazovalo ze kontrakcie su uz velke ale mne sa ani nezdalo doktor ma prehliadol to bolo dost bolestive ale velmi ma potesil ze za chvilu budeme rodit tak ma tym povzbudil ze aj bolesti zacali byt silnejsie o pol 11 mi uz do smiechu nebolo na fit lopte som hopsala ako blazniva ale velmi mi pomohla potom zacali tlaky na konecnik a isli sme rodit prva kontrakcia vyslo kusok hlavicky doktor spravil nastrih teda nie nastrih ale riadny rez( mala bola na mna dost velka )na druhu kontrakciu vysla hlavicka a hned na to som dostala dalsiu a mala bola na svete doktor normalne nestihal malu otocit a preto mala pri porode zlomenu klucnu kost o 11 01 bola moja Eliska na svete s mierami 3700 a 53 cm takze porod bol velmi rychli asi tri hodinky a bolesti nie az take silne bola som pripravena na vacsiu bolest aj ked som potom asi mesiac nesedela bo som mala osem stichov vonkajsich a kazdy den v porodnici mi nahrievali ranu ten pocit ked mi malinku dali do narucia stoji za to takze porod bol vlastne uplne v pohode :slight_smile:
8. říj 2008 ve 22:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, takže můj porod: od 8.září mě dr. upozorňovala, že jsem připravená rodit, což mě teda docela překvapilo, páč termín jsme měli 28. září. Nicméně jak plynul čas, začala jsem být otrávená z toho, že se nic neděje. Navíc odhad váhy ukazoval, že to nebude žádný bobešek:slight_smile: v neděli 28. září jsem byla ve formě a umyla jsem všechny okna, uklidila celou řadovku a na oběd jsme si zašli na husí hody, takže jsem si dala do nosu:slight_smile: odpoledne jsme absolvovali dlouhou procházku, jukla jsem na pojišťovnu štěstí a šla jsem spát. V jedenáct přišel do ložnice manža, a převaloval se, nemohl usnout a mě tím vzbudil. Začalo mě pobolívat v podbřišku, ale moc jsem se tomu nevěnovala, páč tohle jsem už zažívala asi 14 dní. No ale pak mě napadlo to měřit, bylo to po 7 minutách. To už tady taky bylo, takže jsem si řekla, že si vlezu do sprchy a že když jsou to posly, tak to zmizí. Jenže ve sprše se to zkrátilo na 3 minuty!! pořád jsem nechtěla věřit tomu, že rodím a přemlouvala manžu, že nikam nejedu, že to přejde a že mě určo z porodky pošlou zpátky a s ostudou. No ale manža se nedal, takže jsme dobalili tašku, celkem v klidu a v jednu ráno vyrazili. V autě bylo docela síla prodýchat kontrakce. Pak jsme dorazili na příjem a dr mi oznámila, že jsem otevřená na 3cm a že ráno v 9 je mimi na světě. Tak jsme šli nahoru na porodní box, kde jsme byli jediní. Okamžitě se nás ujala úžasná PA Vlaďka, vyšetřila mě a já jsem řekla, že chci jít do sprchy. Asi hodku jsem skákala na baloně ve sprše, a pak mě přišla PA vyšetřit. Řekla, že se úžasně otevírám, rupla mi vodu, a že pokud chci porodit v rekordním čase, ať si sednu na záchod, rokročím nohy a tlačím kontrakce do konečníku. Řeknu vám že po rupnutí vody to byly fakt echt bolesti. A na tom záchodě taky, ale řekla jsem si že to vydržím že PA ví co dělá. Takže jsem se tam trápila vžycky tak 5 kontrakcí a pak jsem si šla na chvíli lehnout na bok. No a najednou mi řekla, že začneme tlačit, že jsem otevřená na 10cm. Po 2 a půl hodinách, co jsme dorazili do porodky!!!okamžitě jsem si děkovala, že jsem pila čaj z maliníku...no jenže pak nastalo to největší maso. Tlačila jsem asi hodinu!, byla jsem naprosto vysílená, a mimi pořád uvnitř. Všichni spocení, já na pokraji sil, takže se zavolal primář, hupl mi na břicho a malý byl venku. Ale měl extrémně krátký pupečník (30cm), proto nemohl jít ven. Nicméně úleva obrovská. Oznámili nám, že máme chlapečka a dali mi ho na prsa. Byli jsme s manžou tak šťastní!! No pak ale začal další horor, páč se mi nechtěla porodit placenta, furt se čekalo, už to vypadalo na uspání, ale primář mi hupl na břicho, což byla teda bolest, že jsem poprvé u porodu zařvala, no a placenta byla venku, ale potrhaná, takže mi pak dělal revizi dělohy. Holky, to bylo asi nejhorší z celého porodu!!!Jo jinak kvůli tomu, že měl Vojta krátký pupečník, tak mě museli nastřihnout, jinak prý by vůbec nemuseli (masírovali jsme hrát od 30TT), no takže pak nastalo šití, ale nebyla to žádná hrůza. Vojtíšek byl u manži v náručí a já jsem na ně kukala a byli jsme šíleně dojatí. Naše zlatíčko se narodilo v 5.10hod, jmenuje se Vojtíšek a měl 4,20kg a 52cm. Po porodu bohužel chytl ode mě nachlazení, takže jsme se z porodnice dostali až po 11 dnech, ale snad bude brzo úplně fit a my budeme moc vyrazit ven na procházku. ..
Jinak z porodu jsem strach neměla, nevěděla jsem, co mě čeká. Nicméně hned po porodu jsem řekla, že chci druhé miminko, (samozřejmě až za pár let) a to jsem takový strašpytel, že když jdu k zubaři, tak mám dva dny průjem:slight_smile:)))takže se holky nebojte, je to bolest, ale dá se to přežít a výsledek stojí za to!!!!!
9. říj 2008 v 18:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky,mám konečně chvíli tak se s Vámi chci podělit jaký to bylo :grinning: ,6.8.2008 mi ve tři ráno praskla plodová voda,bolesti žádný,tak jsme jeli,v porodnici mě vyšetřili a bylo mi sděleno že jsem otevřená na 1 cm,dostala jsem klistýrek a pokoj na tzv. hekárně to bylo asi pět ráno a stále se nic nedělo,v poledne jsem dostala oběd a před ním ještě kapačku s antibiotiky aby mimčo nedostalo infekci když mi prdla voda,ve tři odpoledne jsem dostala další antibiotika a po vyšetření mi řekli že dneska určitě rodit nebudu,byla jsem otevřená na 2 cm a okolo mě všicni rodili,stav nonstop a pokoje narvaný a já pořád nic,v 20,00h jsem poslala manžela domů,protože se nic nedělo a vypadalo to že ráno mi dají vybolávačku v akutnimm případě mi doktor pohrozil císařem.Začala jsem z toho všecho být zoufalá,myslela jsem že ani neusnu,v 21.30h mi začali z ničeho nic šílený bolesti že jsem nemohla nic vystřelovalo mi to do zad no hrůza,vydržela jsem to asi půl hodiny a zavolala na sestřičku ta mě vyšetřila a řekla mi že jsem na 5 cm a že do půlnoci určitě porodim,pak už to šlo strašně rychleporodila jsem na hekárně za asistence porodní asistentky a ani manžel už to nestihl ,dorazul akorát když ze mě vyklouzla,bylo přesně 23.10h a já jsem byla nejšťastnější máma na světě,malá se narodila o 3 týdny dřív a vážila 2,55kg a 48 cm měřila.Na bolest už jsem dávno zapoměla,i když je pravda že jsem to čekala lepší když už jeden porod za sebou mám se skoro žádnými bolestmi a za 5 hodin byl syn na světě,prostě každý porod je jinej ale stojí to za to :grinning:
10. říj 2008 v 10:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
rychly a hrozny :slight_smile:
10. říj 2008 v 11:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nám se to povedlo přesně na termín, od 00:30 jsem dostala jakési podivné neurčité bolesti po 3 minutách, a říkala jsem si že to nemůže být ono, protože v knížkách píšou po Půl hodině a 15minutách, když to takhle bylo celou noc a ráno v 7 jsem už prapodivně funěla, volala jsem do porodnice co to je. Oni my řekli, že to mohou být jen poslíčci :stuck_out_tongue_closed_eyes: a jestli to do 10:00 nepřestane , tak ať přijedeme. Nepřestalo to, přijeli jsme do Strakonic a v 16:00 byla malá na světě. :slight_smile:
10. říj 2008 ve 12:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Termín porodu jsem měla stanovený na 5. 10. Již několik týdnů před porodem jsem si od gynekoložky, ale pak i od doktorky v porodnici vyslechla, že malý je obřík, 14 dní před porodem mu odhadovaly váhu 3,60 kg a vypadalo to u mě na to, že se budu muset vnitřně připravit na to, že porod půjde císařem. Vnitřně smířená jsem s tím sice jakžtakž byla, ale myšlenky spontánního porodu jsem se nechtěla vzdát. Pořídila jsem si balónek epi-no na rozcvičení hráze, pravidelně masírovala hráz, pila maliník, jedla lněné semínko, pupalku atd. Prostě jsem podřídila všechno tomu, aby to pokud možno šlo normálně. Možná díky všem těmto opatřením jsem si pak 2 týdny po sobě na kontrole v porodnici vyslechla, že jsem na porod připravená a vše se může spustit ráz na ráz
Porod u mě začal docela nevinně. Ve středu 1. 10. jsem se ráno vzbudila s bolestmi v kříži. Vzhledem k tomu, že mám dost silnou skoliózu páteře a na bolesti zad trpím často, nijak mě to nepřekvapilo. Spíš jsem byla naštvaná, že mě záda bolí. Pak mi začala odcházet hlenová zátka, tak jsem si říkala, že je to fajn, že ten termín porodu třeba vyjde. Postupně mi ale bylo tak nějak všelijak. Zjistlila jsem, že mám zvýšenou teplotu a říkala, jsem si že to je teda super..... že jsem chytla chřipku od manžela, který se z ní zrovna vylízal V podvečer přijel manžel z práce domů a chtěl jet do Brna na tenis. Mě v tu chvíli sice nebylo nějak zvlášť špatně, ale šestý smysl mi napověděl, abych ho uprosila a on tenis zrušil. V 18.00 hod se mi začalo zdát, že ty tlaky v zádech chodí v nějakých intervalech. Manžel je začal zapisovat a bylo to zhruba po 5 minutách. Vlezla jsem si teda do vany - s tou teplotou to nebylo nic moc, takže jsem tam dlouho nevydržela. Pak se tlaky začaly objevovat co 3 - 4 minuty. Váhala jsem co dělat. Intervaly to byly docela krátké, ale fakt jenom tlaky v zádech, břicho mě nebolelo vůbec. Nakonec jsme se rozhodli do porodnice zajet s tím, že jen tak bych se hospitalizovat nenechala, kdyby to na porod nevypadalo. Už v autě jsem ale tušila, že to planý poplach nebude.
Na příjmu mě hned vzali na monitor. Ten se dal ještě v pohodě usedět, už z monitoru zjistili, že mám teplotu. Pak mě znovu posadili do čekárny a čekala jsem na doktorku. Kontrolovala mě moc mila doktorka, která jediná na kontrole před 3 dny nebazírovala na váze miminka, ale proměřovala mi pánev a tvrdila, že zatím je vše v pohodě a mimčo projde. Ta si mě pamatovala, byla fakt milá a příjemná, takže ze mě docela spadl strach. Řekla, že jsem otevřená na 2 cm, že se porod pomalu rozbíhá a že si mě tam nechají a že se mnou samozřejmě může zůstat i manžel. Pak mi nabídli možnost volby mezi klasickým porodním boxem a nadstandardem E (ten jsme také zvolili). Na pokoji jsme se nejdřív zabydleli, já si pak dala sprchu a domluvila s PA, že zhruba za hodinu mi přijde udělat klystýr. Do té doby bylo všechno v pohodě. Poskakovala jsem na balónu, manžel sledoval fotbal, v kontrakcích mi rozmasírovával záda. Poté mi PA udělala klystýr, já si protrpěla 10 minut na záchodě Pak se mi kontrakce rozjely naprosto šíleným způsobem. Bolest se ale nedala vůbec rozdýchávat (a to jsem to dýchání měla fakt nacvičené Bolest mi šla hlavně do kostrče, beder a kyčlí. Takže jsem střídavě byla ve sprše, kde jsem se při kontrakcích svíjela a pouštěla na sebe vřelou vodu a střídavě jsem chodila za podpory manžela po pokoji, v kontrakcích mě to vždycky srazilo na kolena a já to tam prořvala a manžel mi záda rozmasírovával. Dneska mi přijde naprosto absurdní, že jsem se před porodem bála toho, že mě tam bude slyšet apod. Já ten svůj porod fakt prořvala a bylo mi naprosto jedno jestli mě někdo slyší nebo ne Když PA viděla, že ty bolesti jsou fakt šílené a já už melu z posledního, navrhla mi protržení plodové vody, že se to urychlí. Já bych v tu chvíli souhlasila i s eutanázií, takže jsem to odkývala. Pustili mi teda plodovku, zjistili, že je zkažená a navíc mi stoupla teplota, takže mě museli častěji monitorovat. To se chuděry PA i Dr. pěkně nadřely, protože já jim to fakt neulehčovala, v kontrakcích jsem se tam svíjela tak, že jsem málem spadla z postele. Potom už jsem ani s psím dýcháním nemohla ovládat tlačení, takže se mě PA snažila ještě roztáhnou ručně, abych už mohla tlačit. Tlačení už pro mě byla šílená úleva. Manžel sice říkal, že ten konec už pro něj byl jak z hororového filmu, že měl pocit, že hrozně trpím, ale že nebyl schopen ode mě odejít a jen se už modlil, ať je konec. Malý byl venku na 5 kontrakcí v 1 hod 20 min. (od přijetí do porodnice po 4,5 hodinách). PA a Dr. se střídaly v tlačení na mé břicho, čímž mě asi ušetřily pár kontrakcí. Davídek vážil 3,65 kg, měřil 54 cm. PA na něj koukala jak na zjevení, protože mi celou dobu tvrdila, že tak velký nebude, že příroda ví co dělá a já se svými 150 cm a 58 kg na konci těhotenství žádné velké dítě mít nebudu. Když mi přistál na břiše nechtěla jsem věřit tomu, že už to mám za sebou. Poslední hodinu porodu, jsem totiž už pochybovala, že to zvládnu normálně.
Nakonec jsem teda prožila porod bez jakýchkoliv medikamentů. Byl mi udělán nástřih o velikostí 3 vnějších stehů, protože malý měl obvod hlavičky 36 cm (já jsem byla epi-nem rozcvičená na 32 cm). Přesto můžu prohlásit, že pořízení epi-na pro mě byla ta nejlepší investice za celé těhotenství, vnitřní zranění jsem neměla žádné. Po porodu se na mě přišel podívat i primář, protože měl zrovna službu a taky nechtěl věřit tomu, že to šlo i bez velkého zranění. Pak jsme s manželem zůstali do rána na porodním boxu. Ráno se jel manžel domů vyspat. Mě nabídli možnost zůstat na tomto pokoji i nadále. Další ráno jsem kvůli velkému náporu rodících byla přestěhována na klasické oddělení šestinedělí. Tam jsem byla taky moc spokojená. Pomoc sestřiček zde byla velmi dobrá. Chodili se pravidelně ptát jestli něco nepotřebujeme a ochotně radili. Ale my jsme byli stejně takoví bezúdržboví a poradili jsme si se vším sami. Takže nás 3 den po porodu pustili domů. I doma je to zatím pohoda. Týden mi tu pomáhala mamka, no pomáhala spíš mi umyla okna v celém baráku, poryla zahrádku a takové věci, péči o miminko zvládám zatím s přehledem sama. Manžel, který se děsil probdělých nocí, zatím konstatoval, že o nás ani neví. Prostě se 2x za noc rozsvítí, já malého přebalím, nakojím a uspím. Nějak ho k tomu nepotřebuji, takže mám pocit, že je teď vyspaný víc než dřív, když vysedával u televize do půlnoci, teď chodí spát v devět, protože čeká, co se bude dít.....a ono se zatím neděje nic
Takže mé hodnocení porodu je teď s odstupem času kladné. Byla to šílená bolest, ale netrvala dlouho a rychle se na ní zapomíná. Strašně moc jsem vděčná manželovi, že to se mnou ustál na jedničku. Bez něho bych tam byla ztracená. Měla jsem štěstí na skvělou PA i Dr. u porodu a pak i přes celý pobyt v bohunické porodnici. Nemůžu tedy říct žádnou kritiku - fakt jsem tam byla spokojená.
10. říj 2008 v 15:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
marci:gratuluju moc :wink: :slight_smile:
10. říj 2008 v 17:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
jeee, marci, taky moc gratuluju :dizzy_face: a co je to epi-no? :grinning:
10. říj 2008 v 17:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
aj ja sa k vam pridam. termin som mala 7.7.08, ale uz tyzden pred porodom som si ,,naordinovala,,tonic /napoj/ a rodila som skor.4.7. rodila som v anglicku a porod bol v pohode. odysla mi plodova voda o deviatej rano, tak som si isla este zdriemnut,navarila som, osprchovala som sa, umyla vlasy a zavolala som kamoske nech pride na dzus, ze mam novinu. a cakala som na moju lasku palka kedy pride z roboty.o druhej poobede. ten prisiel, najedol sa, osprchoval, pokecali sme /on samozrejme panika/ a o piatej vecer som isla do nemocnice.presne o 24hod mi zacali kontrakcie, a to som si stale mysela ze to nie su kontrakcie, lebo ma bolelo brucho ako pri menstruacii.ale ked uz som nemohla ani lezat na posteli, ani sa prechadzat, tak som povedala sestricke ze asi uz to bude.a veru uz som bola otvorena na 7 prstov. a mala som stale chladnu hlavu anglicana. ale ked ma preniesli do izby kde som rodila, tak som prisla na to, ze to je naozaj bolest a dostala som strach. a uz som len opakovla:: rajsky plyyn prosim, mam bolesti. ked to nepomahalo, tak ::injekciu proti bolesti prosim. a ked ani tonepomahlalo tak som zrevala::epidural! a bola som vybavena. hned ma prestalo vsetko boliet, a uz to bolo.ked som odrodila, tak som bola ponapichovana na milio pristrojov a moj muz tam bol stale somnou 30 hodin v kuse a podaval mi maleho, aby som ho mohla nakojit.on pomahal midwife, /pretoze tam bola sama/takze ma odrodil na 50 % on.
ona mu rozkazovala a on robil. takze zaciatky porodu boli tazke ale po epidural uplne super :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
13. říj 2008 v 00:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Marci: moc hezky! :slight_smile: Ale musela jsem se desne smat u vety " Já bych v tu chvíli souhlasila i s eutanázií, takže jsem to odkývala." :grinning: Verim, ze bys odkyvala uplne vse. A klobouk dolu, pri vysce 150 cm a vaze jen 58 cm jsi to zvladla opravdu skvele. Asi dost opravdu zalezi na rozsireni panve a ne na vysce ci vaze. Tak hodne stesti s malym :wink:
13. říj 2008 v 18:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte,
tak sa pridam k vam aj ja....hlavne chcem povzbudit vsetky maminy ktore na to este len cakaju a maju rozne predstavy alebo sa boja.... vobec netreba mat ziadne ale ziadne predstavy, pretoze kazdy porod je iny ahlavne to treba brat uplne prirodzene, babo musi nejako prist na svet, samozrejme nie je to bezbolestne ale s tym treba ratat.
Ja som mala termin 6.7.08 a malicky sa narodil 3.7.08 .
Ale po poriadku. Asi par dni pred sa mi pomalinky uvolnovala hlienova zatka , aj to som si nebola ista , ale zhodou okolnosti som mala naplanovanu predporodnu kontrolu, tak som nerobila stres, ved tam mi povedia.A bolo to tak, primar mi povedal ze vlastne kazdy den uz mozem ocakavat porod.....Este v ten den okolo polnoci som zacala mat bolesti, ale bola som este kludna ved z literatury som si precitala, ze u prvorodiciek tato otvaracia doba moze trvat aj 10-12 hodin....ale mne sa bolesti objavovali v podobe silnych krcov a to hned kazdych 10 minut, tak som si ich intervaly podstivo zacala zapisovat....medzitym ma par-krat na WC prehnalo, ale este akosi vzdy mi to nedochadzalo ze uz by mal byt cas.....predychavala som doma pri zapalenej sviecke v uplnom dusevnom vyrovnani az som bola sama zo seba prekvapena :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: takze ten cas mi ubehol velmi rychlo a hlavne v pohode.Asi o 3.30 hod nad ranom sme s manzelom velmi neisto vystartovali do nemocnice ( z Ke do Sace)v obavach, ze ci nas nevyhodia ze sme prisli skoro. Ale po vysetreni mi povedali ze som otvorena na 6 cm, tak som sa ukludnila ze sme prisli dobre. Polezala som si na monitor, manzel ma cakal na chodbe tak som pravidelne posielala sestricky informovat aby sa nebal.....tak som si polezala este asi 2 hodky, plodova voda mi neodtiekla tak mi s tym pomohli no a potom sa to rozbehlo, kontrakcie kazde 3 minuty, tie uz ma dostavali do kolien.Povedali mi aby som este postojacky predychavala chvilku, medzitym pripravili porodny sal a medzi kontrakciami sa mi podarilo vyliezt na porodny stol ci ako sa to vola, zavolali manzela pretoze chcel byt pri tom ale pravdu povediac vobec som ho tam nevnimala.....a potom to slo straaaasne rychlo, par zatlaceni a malicky bol o 7.45 na svete. ani sa mi nechcelo verit ze uz to mam za sebou, vobec som nebola unavena akoby naopak mi to zrazu dodalo vela energie .......Predstavolvala som si to ovela horsie.
Takze mam z porodu velmi pekne spomienky, primar aj sestricky boli velmi mili, vlastne vsetci boli uzasni....ale najdolezitejsie je byt dusevne vyrovnana a nemat strach.
Drzim vam palce a zelam vela zdravia :stuck_out_tongue_closed_eyes:
15. říj 2008 ve 20:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
už v době těhotenství jsem hltala tuhle stránku a tak se i já i když s větším odstupem s Vámi podělím o svůj porod.
Vše začalo ráno - dne 27.2.2008. Vzbudila jsem se už kolem 6 té hodiny a pomalu mi tvrdlo bříško. Nic bolestivého. Jen tvrdnutí. Koukala jsem na hodiny a bylo to pravidelně po 10 min. Pospávala jsem u toho a než se přiblížilo poledne, tvrdnutí úplně ustalo. Tak jsem si řekla - zase jen poslíci jako už měsíc.
Odpoledne jsem šla na poslední monitor před vystavením papíru na vyvolání porodu na 28.2.2008. Terezka to téměř celé jako vždy prospinkala a na porod ty křivky rozhodně nevypadaly. Pan doktor monitor shlédl, vypsal papír s tím, že zítra mám nástup na vyvolávaný porod. Nalačno a na 7 hodinu ranní. Kolem 15 hodiny odpoledne jsem přišla domů, dala si svačinu a koníkovala. Ale poslíci zase začaly útočit a to celkem pravidelně :confused: Kolem 17 hod. přijel domů manžel a už viděl, že se nějak kroutím, že ani koníkovat mě nebaví, tak si vzal tužku a papír, sedl na gauč, natáhl nohy a začal zapisovat. :grinning: A ejhle najednou to bylo cca po 7 min. a pravidelně. Když se kontrakce začaly krátit, vydržely jsme ještě cca 2 hod. a kolem 20 hod jsme dorazily do porodnice.
Bylo půl deváté, když mě sestra na příjmu vzala a začala natáčet monitor. Manžel šel mezitím pro věci a čekal co se bude dít dál....
Na monitoru se začaly objevovat takové oblouky, že nebylo pochyb o tom, že rodím :grinning:
Poté přišel lékař a zkontroloval mě. Nález - otevřená na 8 cm, tak to jsem nečekala :confused: Bylo cca 21:30 hod. Odvedli mě na porodní sál a za chvilku byl manžel se mnou. V zeleném munduru mu to moc slušelo, ale mě už nebylo moc do smíchu. Kontrakce se zkrátily na 2 min. Začala jsem je prodýchávat a opřená o manžela se snažila vždy trochu tlačit. Když už jsem nemohla, tak jsem šla do sprchy a to byla úleva. V tu chvíli paní na vedlejším boxu zrovna odrodila..... a já jen záviděla že to má za sebou. Bylo po 22,30 když mě přišel doktor zkontrolovat a nález byl - otevřená na porod, můžeme jít na to. Tak a šlo do tuhého. ...
Tlačila jsem ze všech sil ale špatně - bylo to spíše do hlavy než na konečník, tak doktor prohlásil - nechte jí být, stejně neví co po ní chcem, necháme jí ještě chvilku. ( Na zabití), Tak jsem čekala ještě 10 min. prodýchávala kontrakce a snažila se malou vytlačit. Doktor se vrátil, nechal sestru píchnout oxytocin a najednou to začala být mela. Do dvou minut začaly brutální ale konečně dost dlouhé kontrakce na vypuzení miminka. Párkrát jsem zatlačila, poté mi sestra hupla na bříško a v tu chvíli byla malá na světě. Žádný, křik nic. Vyčistili jí pusinku a najednou se nadechla a spustila.
Hrdý tatínek šel fotit a očíhnout míry a váhu, zatím co mě šili.
Za chvilku přišel v rukou zabalenou naši nádhernou dcerku Terezku. Narodila se přesně 23 hod. Váha 3710 g. a 50 cm.
Závěrem. Porod byl pro mě nádherným zážitkem až na neosobního lékaře.
Vše se dalo vydržet a ten uzlík, který se mi tu batolí pod nohama, krásně se umí smát, plakat i vztekat, je pro mě největším štěstím .A stále si říkám, že není většího citu než mateřské lásky.
21. říj 2008 v 17:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem už jsem pasla jakej jsem měla porod....nic mi celý den nebylo, ve dvě odpoledne mě přijali v porodnici, že mi je "jen" špatně ve čtyři odpoledne píchli vodu a za hodinu a třičtvrtě byl malá venku.. :sweat_smile: Ale jedniný co jsem chtěla říct, že i kdybych měla těžkej porod, to malý stvoření musí člověk milovat tak i tak...je to úžasný i když mi někdy skřípou zuby.. :grinning:
23. říj 2008 v 18:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zolik: hezky prispevek. az tedy na ten pristup lekare. Je nejakej chytrej ne? Clovek proste tlaci, jak umi a netusi, zda to jde do hlavy nebo dolu a jak to zmenit. Chytrolin, at si jde rodit sam! :angry:
23. říj 2008 v 18:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
hlavinko:moje dr radila "zapomenout na všechno poučování a tlačit jako při zácpě" A měla pravdu :grinning:
23. říj 2008 ve 21:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dobrý večer všem. Už několikrát jsem začala psát o mém porodu, ale vždycky do toho něco přišlo a přispět jsem nemohla, tak snad se to konečně podaří.
Termín porodu jsme měli na 5.10.2008. Věděli jsme, že čekáme holčičku a náhodně se stalo to, že jsme vybrali jméno stejné, jako byl termín porodu, takže Eliška. Ale pojďme od začátku.
Vše začalo v pátek 26.9.2008, kdy jsem celý den pociťovala bolesti podbříšku. Byly to ale jiné bolesti než poslíčkové, které jsem cítila několik týdnů před. Nebyly ale nijak pravidelné. Odpoledne jsme šli s manželem nakupovat a to už jsem cítila, že to nebude jenom tak. Když jsme přišli domů, zjistila jsem, že bolesti jsou pravidelné, a to po pěti minutách. Tak jsem si chvíli lehla, pak jsem si dala sprchu, ale neustávalo to. Pak jsem si ještě napustila vanu, oholila se a řekli jsme si, že raději pojedem. Mezitím odešla hlenová zátka. Do porodnice, která je vzdálená asi 40 km, jsme vyrazili kolem 20. hodiny. V autě už jsem byla přesvědčená, že nejedeme zbytečně a že je to opravdu ono. Při příjmu mi porodní asistentka sdělila, že se nic moc neděje, natočili mi monitor. Panu doktorovi se to ale moc nelíbilo, tak si mě tam nechali, manžela jsem poslala domů. Přijali mě na gynekologické oddělení, žeprý abych se vyspala a nerušily mě ostatní rodičky. Jenže já vůbec nespala. Kolem 1 hodiny ranní se na mě přišla podívat sestřička a já seděla v bolestích na posteli a slabě krvácela, žeprý po vyšetření. Řekla mi, abych si vzala ručník, sprchový gel a mobil a šla s ní. Tak jsme šly spolu na porodní oddělení, kde byla ta samá sestřička. Po vyšetření konstatovala, že se vůbec nic nepohlo, ale že si mě tam teda nechá. Každou chvíli mně točili monitor, pak mi dali čípek a injekci na rozjetí. Žeprý se to buď rozjede nebo zastaví. Před 6 hodinou ranní jsem byla otevřená na 2 - 3 cm a doktor mě chtěl poslat zpátky na gynekologické odd., že to na porod nevypadá. To už jsem bolestí šilhala a oni mi pořád tvrdili, že jsou to poslíčci :slight_smile: Já od začátku věděla, že to poslíčci nejsou a taky že ne, byly to kontrakce, ale slabé, teda mně tak nepřipadaly v tu chvíli, ale ve srovnání s tím, co přišlo později, byly slabé. Když se v 6 ráno vyměnily směny, přišel jiný doktor a ten řekl, že nikam nepůjdu, že dneska určitě porodím. Dali mi klystýr a kapačku na vyvolání. Začalo se to fakt rozjíždět, bolesti byly silnější, ale při každém vyšetření to bylo pořád stejné - otevřená na 3 cm. Kolem 11:30 jsem byla otevřená na 4 a sestřička říkala, že jestli chci zavolat manžela, tak můžu, ale že neví, kdy to bude. Manžel dorazil kolem 13. hodiny. To už byly bolesti šílené, vyžádala jsem si, že chci balón, to bylo mnohem lepší. Taky jsem občas zašla do sprchy, ale moc mi to nepomáhalo. Při každé kontrakci jsem skákala na míči jak potrhlá, ale jen tak se to dalo zvládnout. Pak mi dali dali další kapačku (měla jsem pozitivního streptokoka). To už byla jedna kontrakce za druhou, snad po minutě. Pak přišel doktor a sestřička, že si mám lehnout, při kontrakci mi píchli plodovou vodu. Pak přišel šílený tlak na konečník. Chtělo se mi tlačit, ale ještě jsem nemohla. Vše jsem prodýchávala, ale už to nešlo a já si sem tam přitlačila, ikdyž jsem nemohla. Musím říct, že manžel mi byl obrovskou oporou, otíral mi čelo, povzbuzoval mě a to mě drželo. Pak přišla sestřička, že už může sem tam trošku tlačit, tak to jsem byla šťastná. Pak přišel doktor a to už jsem viděla nachystanou dětskou sestru a šlo se na věc. Tlačila jsem vší silou asi půl hodiny, pak přišel nástřih (věděla jsem o něm, ale nebolelo to), doktor mi tlačil vší silou na břicho i se sestřičkou a v 16:30 hodin na svět vykoukla naše Eliška. Ukázali mi ji, já ji přivítala, pohladila a odnesli ji na ošetření. Manžel byl u toho a pak se objevil ve dveřích s krásným uzlíčkem v ruce. Já mezitím porodila placentu, doktor mě zašil (15 stehů). Šití sice štipkalo, ale žádná hrůza. Já už se jenom usmívala a koukala na náš poklad. Eliška vážila 4050 g a měřila 54 cm. Ten odhad doktorů 3300 - 3400 g jaksi nevyšel :slight_smile:))
25. říj 2008 v 19:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, rada by som sa s vami podelila o nas porodny pribeh :
...Keď láska je tak silná , že zázrak musí prísť, z dvoch vznikne tretia bytosť a dáva večný zmysel žiť...

9.10.2006 sme sa dozvedeli, že Nio si nás vybral za rodičov. Ďakujem Ti dieťaťtko milované, že našlo si ma a stala som sa matkou. Budem Ťa chrániť zo všetkých síl, tak ako chrániš ty nás pred všetkým zlým, prisľúbila som synčekovi.

Moje ego sa rozlynulo, cítila som sa ako bohyňa. V mojich rukách bola nová bytosť a ja som sa pred ňou skláňala.

Pátrala som po pravde viac ako kedykoľvek predtým. Zaujímala ma naozaj zdravá strava, prírodná kozmetika a najmä prirodzený pôrod nie v nemocnici.

Cítila som, že pôrodnica je vhodná pre problémové tehotenstvo, nie však pre zdravú ženu a snažila som sa nájsť čo najviac dôkazov, aby som si tento pocit potvrdila a obhájila aj pred rodinou a okolím.

Dozvedela som sa, že

vo všetkých krajinách, kde ženy prevažne privádzajú na svet svoje dieťatko doma - Japonsko, Singapúr, Fínsko, Nórsko, Holandsko..., je najvyšia životná úroven a najmenšia novorodenecká úmrtnost. A naopak, najväčšia úmrtnost je v krajinách, kde sa detičky rodia v nemocniciach - USA, Litva, Poľsko, Maďarsko a Slovensko. http://www.cnn.com/2006/HEALTH/parenting/05/08/mothers.index/index.html
všetky svetové výskumy povrdili, že pôrod doma je minimálne rovnako bezpečný ako pôrod v pôrodnici, pričom takto rodiace ženy potrebujú oveľa menej, alebo žiadne zásahy do pôrodu a liekov na tlmenie bolesti - http://www.homebirth.org.uk/. Najprestížnejší medicínsky časopis British Medical Journal sa v tomto článku http://www.bmj.com/cgi/content/full/313/7068/1276 vyjadril v prospech domácich pôrodov.
Svetoznáma autorka Miriam Stoppardová populárnej odbornej literatúry v knihe Žena od A po Z o domácom pôrode píše: "Plánovaný pôrod doma môže byť tým najspoľahlivejším spôsobom, akým môžete porodiť svoje dieťa. Nedávna správa o stavu britskej spoločnosti dokumentovala, že akokoľvek 94% všetkých pôrodov sa udeje v nemocnici, nie sú o nič bezpečnejšie, niekedy sú dokonca nebezpečnejšie, ako pôrody doma".
Vo svojej ďalšej knihe Žena od A po Z ďalej píše: Pre ženy, ktorých tehotnosť prebieha normálne a očakávajú normálny pôrod, je domáce prostredie ideálne. Nanešťastie mnohé ženy, ktoré by mohli rodiť doma, sa na to nepodujmú, pretože pociťujú negatívny tlak zo strany svojich lekárov, poradcov a nemocničných pôrodných asistentiek. Väčšina tehotných žien je zdravá, a ako k takým by sa k nim malo pristupovať; tehotnosť nie je choroba. Ak všetko prebieha normálne, nie je dôvod, prečo by ste nemohli rodiť doma s pomocou miestenj pôrodnej asistentky. V súčasnosti sa dokázalo, že pôrod doma je rovnako bezpečný v prípade, že sme v poriadku a nie je dôvod, rpe ktorý by bolo treba si robiť starosti."
v pôrodnici je pôrod pre zdravú ženu riskantnejší http://www.rodina.cz/clanek5000.htm
slovenské pôrodné asistentky na rozdiel od ostatných z EU (okrem Litvy, ktorú sa mi nepodarilo zistiť), nemajú kompetenciu byť ako štátna lekárska pomoc pri domácom pôrode, čím štát zámerne nepomáha ženám v tom, aby rodili v domácom prostredí.
domáce pôrody u nás nie sú zakázané, ale ani štátom podporované a stáva sa, že ženy rodia bez pôrodnej asistentky, alebo s pôrodnou asistentkou zo štátov, ktoré nás obklopujú. V týchto štátoch pôrodné asistentky vykonávajú samostatnú činnosť a sú prítomné aj pri pôrodoch doma.
doma rodili aj známe osobnosti Pamela Anderson, Kelly Preston, Meryl Streep, Demi Moore...- http://en.wikipedia.org/wiki/Home_birth Nelly Furtado, Jade Jagger, Julianne Moore...
odkedy sa pôrody presunuli z domáceho prostredia do nemocničného, materská úmrtnost sa zvýšila http://www.baraka.cz/baraka/Marek/knihy/nova_doba_porodni/kapitola_03.htm
každý zásah do pôrodu podmieňuje ďalší - Michael Odent,Znovuzrozený porod. Tieto zásahy sú pre pôrodnice zdrojom financií a preto sa im nebránia, práve naopak. Najlukratívnejšie sú cisárske rezy a preto, aj keď sú životu nebezpečné, siahajú po nich pri prvej príležitosti. Kvôli nim ženy ponižujúco holia a nechcú im umožniť, aby pili a jedli ako potrebujú. V prípade operácie by hrozilo vdýchnutie obsahu žalúdka.
slovenské pôrodnice používajú postupy, ktoré Svetová zdravotná organizácia označila za nevhodné, škodlivé a nebezpečné už pred desiatkami rokov http://respektkporodu.cz/problematicke_postupy.php
pôrodnice nerešpektujú práva pacientky, keď majú vlastnú politiku a pravidlá, ako sa u nich rodí. "Rodí lekár" , ako mi povedali v mnohých pôrodniciach.
Zdravotný personál nepozná prirodzený pôrod bez zásahov.
V pôrodniciach ženy často majú rodiť ležmo na chrbte. Táto poloha je výhodná jedine pre pôrodníka - dobre vidí a príjemne sa mu stojí. Žene táto poloha uberá sily a môže spôsobiť komplikácie. WHO túto polohu neodporúča už v knižke Dr. Miriam Stppardovej New pregnancy and birth book z roku 1985, z ktorej sa doteraz predalo cez milión výtlačkov. V slovenskej verzii tejto knihy Žena od A po Z uvádza: Pred desaťročím bola tradičná pôrodná poloha taká, že sme ležali na chrbte s nohami upevnenými v strmeňoch. Túto takzvanú litotomickú polohu nám lekári a pôrodné asistentky predpisovali preto, že im to uľahčovalo prácu. Nebrali sa príliš do úvahy rodičkine priania ani mocné prírodné sily, medzi nimi aj zemská príťažlivosť, ktorú táto neprirodzená poloha úplne popierala. Táto poloha má viaceré nevýhody: 1. pôrod je pomalší, dlhší a bolestivejší; 2. krvný tlak môže klesnúť, takže sa k plodu dostáva viacej kyslíka; 3. tkanivo hrádze sa nerozťahuje postupne, ako plod tlačí nadol, čo spôsobuje väčšiu potrebu nástrihu hrádze. Jednou z najbežnejších príčin prolapsu je prílišné natiahnutie panvového svalstva vrátane svalstva panvového dna počas pôrodu. Tento stav môže nastať, ak sa druhé štádium začne príliš rýchlo, skôr ako má svalstvo možnosť postupne sa natiahnuť; 4. pri pomalom pôrode je pravdepodobnejšie ohrozenie plodu, čím vzrastá potreba kliešťového pôrodu; 5. spontánny pôrod placenty je takmer vždy pomalý; 6. v tejto polohe je väčšia pravdepodobnosť, že si presílime dolnú časť chrbta, ako keď sme vzpriamené. Žena ponechaná sama na seba v spoločnosti iných žien v pôrodnej miestnosti takmer vždy zaujme vzpriamenú polohu a má na to veľmi dobré dôvody: 1. využíva sa pritom obrovská sila zemskej príťažlivosti, ktorá ťahá plod smerom nadol a pomáha mu dostať sa von z matkinho tela; 2. pri sťahu sa maternica stiahne vertikálne smrom nadol; 3. tlak plodu nadol umožňuje krčku maternice a hrádzi, aby sa rozťahovali postupne, čo znamená, že ich natrhnutie je zriedkavé, nastrinutie hrádze nebýva takmer nikdy potrebné a v budúcnosti je menej pravdepodobný prolaps; 4. pôrodný kanál má možnosť rozťahovať sa pomaly, preto je potreba kliešťovího pôrodu veľmi zriedkavá; 5. vzpriamená poloha zbavuje bránicu tlaku, takže sa nám dýcha ľahko a pohodlne; 6. svalové napätie a bolesti chrbta sú menšie, preto nás počas pôrodu menej zaťažujú; 7. vzpriamená poloha je z mechanického hľadiska efektívna, menej sa pri nej zaťažuje chrbtica a panvové stavce. Náš partner alebo parterka nám môžu tak pri pôrode lepšie pomáhať.
Novorodeniatko sa rodí do sterilného nemocničného prostredia, v ktorom prežívajú tie najagresívnejšie baktérie.
Ukrutne trpí, keď mu je prestrihnutá pupočná šnúra skôr, ako začne samo dýchať - v Kanade potvrdili, že tento zákrok je zodpovedný za problémy s dýchaním v budúcnosti.
Slovensko ako jedna z mála krajín meria bábätká hneď po narodení, čím im nasilu vystiera nožičky, ktoré boli celý čas mierne pokrčené a niekedy im tým vyklbujú nožky. Pri tom dieťatko nemôže narásť cez noc. Necitlivo ho položia na chrbátik, čím mu vystrú chrbticu, ktorá bola tiež celý čas schúlená. Rutinne sondujú obsah žalúdka, ultrazvukujú mozog a obličky, pichajú, umývajú, ukážu mame a odložia do sklenených nádrží zviazané v perinke bez možnosti sa pohnúť prvý krát v živote, počujú náreky ostatných detičiek a nechápu, prečo ich tak potrestali za príchod. http://dharmagaia.cz/index.php?pg=knihy&kt=liedloff&tp=bk&sb=&ic=1515
Pritom hladiny hormónu lásky - Oxitocínu sú u matky aj novorodeniatka najvyššie v živote a jediné, po čom rodinka túži je byť spolu, maznať sa, upevňovať puto..."Hladkanie, objímanie, utváranie väzby s dieťaťom znamená veľmi veľa. Aj taký krátky čas ako hodina po pôrode spolu s dieťaťom môže mať trvalý vplyv na matku i dieťa. Množstvo štúdií ukázalo, že ženy, ktoré si vytvorili väzbu k svojmu dieťaťu, bývajú lepšie matky. Ich deti sú takmer vždy fyzicky zdravšie, emocionálne stabilnejšie a intelektuálne bystrejšie než deti, ktorí odobrali matkám hneď po pôrode.
Na Rutgersovej univerzite výskum ukázal, že ak kryse po vrhu okamžite odobrali mláďatá, stratila materinský inšinkt a ani navrátenie mláďat matke ho neobnovilo.Až do tretieho roku života dieťaťa sa matky, ktoré utvorili väzbu, ešte stále prejavujú ako oveľa pozornejšie, nadšenejšie a starostlivejšie. Dr. Kernell a Dr. Klaus pozorovali istú skupinu takýchto žien rok po pôrode; zistili, že v porovnaní s inými ženami objímajú a hladkajú svoje deti omnoho častejšie. Kalifornský psychológ David Chemberlain je presvedčený, že akákoľvek forma násilia, s ktorou sa dieťa stretne v maternici alebo v čase pôrodu je hlbokou formou programovaní, ktoré v dospelosti napríklad zabránia nadviazaniu vzťahu. Tieto "programovania" môžu ovplyvniť telesné aj mentálne zdravie človeka na desiatky ďalších rokov. "Thomas Verny a John Kelly, Tajomný život dieťaťa pred narodením

Vzhľadom k tomuto všetkému sme si veľmi priali nájsť pôrodnú babu. Neboli sme tým posadnutí, pripúšťali sme pôrod v pôrodnici. Už to vyzeralo, že nenájdeme a v tom sme spoznali v krátkom čase dulu, aj zahraničnú pôrodnú asistentku a náš pôrodný príbeh sa mohol blížiť k naplneniu.

Písal sa prvý jún, bol deň detí a najsilnejší spln roka a mne sa uvolnila hlienová zátka. V noci som sa pár krát zobudila a cítila, že v maternici sa niečo malilinké deje.

Ráno to pokračovalo a počas nakupovania na ovocnom trhu v meste to už prichádzalo v pravidlelných intervaloch. Počas nich mi bolo príjemnejšie zastať v chôdzi a preciťovať možno prichádzajúci pôrod.

Veľmi som sa tešila, ale ešte som tomu celkom neverila. Moja ženská lekárka ma vyšetrovala dva dni pred tým a vyjadrila sa, že mám ešte minimálne dva týždne.

Napriek tomu sme šli domov po prichystanú tašku a vybrali sa do čarovnej prírody, kde sme chceli privítať nášho synčeka.

Celú cestu pršal hustý dážď a my sme tušili, že sa hlási Nio. Voda sa mu veľmi páčila. Vždy, keď sme sa prechádzali v prírode ho najviac fascinovali potôčiky, studničky, jazerá...
Čakali nás usmievavé žienky. Pochutnávali sme si na čerešniach , pripomínali pôrodný plán a medzitým mi pôrodná asistentka Luna navrhla, že sa pozrieme ako sa otváram. Prekvapila nás, keď povedala, že som otvorená na tri prsty, Maťko šiel pripraviť pôrodný domček. Sám o sebe už bol vyzdobený: na stene bola batika draka, v oknách boli sviečky a sošky... My sme pridali ohrievač (vyzeral ako malý ohník), červené posteľné prádlo (to je farba dieťatku dôverne známa z bruška), fólie a na ne plachty na zem a sviečka od mojej priateľky. Mala som ju zapáliť, keď sa Nio narodí.

Potešila ma potreba navštíviť latrinu, lebo som vedela, že nebudem vďaka tomu potrebovať klystír. Luna vravela, že v krajine, kde pôsobí to ani nerobia. To, čo výjde sa utrie servítkou, kdežto keby sa podal klystír, malo by to vodnatú podobu a riskovala by sa spŕška.

Zo začiatku sa mi chcelo hýbať bokmi, prehýbať chrbát. Neskôr, keď sa kontrakcie zosilňovali, Maťko mi prikladal ruky na lopatky a pri výdychu rýchlym pohybom ťahal až po zadok, kde sa príjemne strácali. Cítila som niečo ako bolesť, ale nevnímala som ju negatívne, lebo som chápala, že to, čo ma "bolí" je krčok maternice, ktorý je stiahnutý a každou odznievajúcou kontrakciou sa stráca, čím sa približujeme k Niovi a to ma napĺňalo nekonečnou radosťou.

Niekedy sa pri takýchto momentoch medzi nebom a zemou stáva niečo neobvyklé. Náš pôrod bol popretkávaný takýmito znameniami. Tri krát sa nám stalo, že z nevysvetliteľných príčin úplne vypadol prúd. Našťastie to Maťko vždy vyriešil a ohrievač mohol zohrievať miestnosť tak, aby v nej bolo príjemne teplo.

Najradšej by som sa hodila do vody, ale to nebolo možné a tak som aspoň veľa pila.

Po čase som prišla na to, že mi najviac vyhovuje, keď sa nehýbem a dokonca som tak intezívne vnímala všetko okolo, že ani Maťko ma už nemohol hladiť, lebo jeho dotyky ma zasahovali až do maternice. Tak sme len tak sedeli na lavici, mala som o neho opretú hlávku a vnímala som jeho prirodzenú vôňu (až neskôr som sa dozvedela, že inhalovanie parterovho pachu zosilňuje kontrakcie a urýchľuje tým pôrod).

Miestami som zaspávala, mala som také mystické mikrospánky, trochu zo mňa odtekala krv, tak som bola od pol pása nahá, niekedy aj celá, ako som to cítila. Celý čas sme boli s Niom na seba napojení. Spomínali sme spolu na tehotenstvo - lúčili sa s ním a tešili sa na budúcnosť. Odpočítaval som mnou kontrakcie, vysvetľoval mi, že aj keď mám nutkanie tlačiť, ešte nemám, lebo nie som úplne otvorená. Možno to bola len moja predstava, že sme spolu komunikovali a doteraz komunikujeme, ale verila som a verím, že je to skutočnosť.
Mala som pocit omámenia. Zdalo sa mi, akoby to bol len sen, všetko som videla zhora - bol to úžasný stav. Nikdy predtým som si tak neuvedomovala vlastnú existenciu. Vnímala som každou bunkou, priestor bol takmer nekonečný, čas stál. Vedela som, že nepotrebujem nič, len sa tomu úplne odovzdať, uvoľniť.

Luna a dula Slnce len tíško sedeli v rohu miestnosti, nepovedali ani slovko, sem tam sa vytratili a ako myšky vrátili. Raz tak prišli so šťastnou novinkou. Dulinmu psíkovi, čuvačovi, sa po týždni čakania narodilo jedno šteniatko. Keď som poprosila Lunu, aby ma pozrela, či už nie som otvorená, potvrdila mi, že už som a môžem skúsiť jemne zatlačiť, keď to budem tak cítiť.

Maťko zapol kameru a keď prišla kontrakcia, na jej vlnách som jemne potlačila s hlbokým výdychom a objavila sa hlavička s čiapočkou z plodového vaku. Luna povedala, že je to šťastné znamenie v mnohých kultúrach. Počkali sme na ktorú stranu sa hlavička otočí. Otočila sa do prava a ja som čakala na ďalšie kontrakcie. Neprichádzali tri minúty, tak som skúsila potlačiť bez nich, Luna trošku uvoľnila Niovi pliecko (cítila som, že takmer prasknem) a jemne mi tlačila na hrádzu, aby sa nenatrhla a nenatrhla :slight_smile:.
Nio vyletel na vlnách plodovej vody do rúk priamo Lune a hrdému oteckovi.

Odkašľal trošku vody a hneď, keď ho bleskovo prehliadla, mi ho po pár sekundách spoločne s Maťkom položili na stehná.

"Nijko, synček náš...To bolo ľahúčke Nijko..akú má krásnu pusinku..." zneli moje prvé slová. Maťko nemal slov...

Nevedeli sme sa vynadívať. Hladili sme zamatové telíčko nášho dieťatka a vychutnávali si prvé sekundy v trojici zaplavovaní hormónmi lásky.

Vonku už bola noc - 10 hodín, takže bolo v miestnosti minimálne svetlo (presne takto v noci pri malom svetielku som si počas tehotenstva predstavovala pôrod)...

Nijko očká otváral veľmi pomaly. Slnce počas pôrodu kreslila plno obrazov a obrazy nám dala na pamiatku. Celý čas bola tíško, akurát pri zatlačení som citila, že ma matersky hladí po ruke a bolo mi to príjemné.

Pár minút po Niovom narodení sa v okne objavila myška.

Pozerali sme na seba a usmievali. Bola tam s nami celú noc, ale nedotkla sa chleba so syrom, čo sme jej tam dali, aby nám nešla do vecí.

Asi pätnásť minút po narodení som Nia mala stále na stehnách. Luna sa ma spýtala, či môže skontrolovať maternicu. Silnejšie zatlačila pod pupkom a cítila, že sa zmenšuje. Ukázala mi, ako si to nahmatám sama. Potom som si Nia privinula na hruď, čupla si a potlačila. Placenta zo mna ľahúčko vykĺzla. Ešte som sa snažila vytlačiť všetky zbytky krvy.

Pupčná šnúra už dotepala a tak nastal čas ju prestrihnúť. To bola Maťkova úloha. Luna ešte vytlačila všetku krv so živinami do Nia a potom Maťko tupými nožnicami prestrihol šnúru. Luna mala svorku, ktorú upevnila asi 5 cm nad pupkom Nia. Prezrela placentu. Bolo nezvyčajné, že mala tvar podkovy - u nás symbol šťastia:slight_smile:.
Ukázala nám, ktorou stranou bola k Niovi. Z jeho strany mala krásnu belasú farbu.

Pozrela plodové vaky a zhodnotila, že je to v poriadku. Potom nás nechali samých, aby sme si vychutnali dosýta najintímnejšie chvíle nášho života.

Priložila som si Nia a po chvíľke našiel spôsob ako sa prisať.

Celú noc ležkal nahý striedavo na mojom a Maťkovom nahom tele


, niekedy medzi nami na kožušinke z jahniatka. Pomaly otvoril doširoka obe očká a my sme sa pozerali do očí dokonalej čistej bytosti. Nemali sme slov, len sa nám tisli slzy šťastia.

Trochu som cítila že telíčko dostalo zabrať, ale nemala som najmenší problém, Pobehovala som energicky okolo a kamerovala naše prvé spoločné chvíle.


Asi okolo desiatej sa ukázali žienky. Luna pozrela Nia teraz úplne podrobne. Hlávku, ušká, či pružia ušnice, čo bolo znakom toho, že bol narodený v jeho termíne, záhyby, jednoducho milimeter po milimetri. Ukázala nám ako skladať látkovu plinenku, ako viazať šatku na nosenie detí a spoločne sme ho obliekli.

Po obede sme šli do pôrodnice. Keby som nemala krvnú skupinu 0 negatív a Maťko B plus, nešli by sme. Rhega mi ale bolo treba. Personál bol najprv zaskočený, ale ústretový. Nabehli sme na pôrodný plán od momentu, keď je už Nio na svete. Ubytovali sme sa na rooming in, prišla nás pozrieť detská sestra, odmerali, odvážili Nia, zobrali mu krvičku a vyšetrili aj mňa. Pani doktorka mi zložila poklonu ako som hladko porodila bez poranenia, že by som mohla učiť treťorodičky ako rodiť. Aj Maťkovi sa ušlo komplimentov ako to zvládol... Nechceli sme ohroziť naše žienky a tak sme nemohli povedať, že sme mali pri pôrode odbornú aj duchovnú pomoc. Až neskôr nám to už nedalo a vysvetlili sme im, že sme na to neboli sami.

Prišli nás navštíviť moji rodičia s bračekom a s babkou.

Na druhý deň sme na moju žiadosť mohli íst domov:slight_smile:) Cestou som povedala, že sa už neviem dočkať ďalšieho pôrodu. Bol to môj najdôležitejší zážitok, vďaka ktorému som spoznala samu seba, moju silu, trpezlivosť, pokoru...precítila som celý vesmír a splývala som s ním. Pochopila som, že život, to je všetko. Všetci sme jedno, navzájom prepojení.

Moja rodina ma napĺňa nekonečným šťastím, pokojom, istotou...Aj pre Maťka to bol nádherný zážitok, ktorý neopísateľne krásne upevnil jeho puto s Niom. Všetkých nás to prepojilo a od toho momentu sme takmer neddeliteľní.

Deň po naše svadbe sme si uctili našu placentu, poďakovali jej za to, že tak krásne nám pomáhala a
posadili ju spolu s Ginkom na našom pozemku.
Starí Slovania sadili placenty pri svojich príbitkoch, aby tam človek symbolicky zapustil korene a vedel, kde sa má vracať, kde je jeho domov...

Nia svet privítal s láskou. Cítil sa vítaný a tak s láskou a úctou pristupuje k svetu aj on. Miluje ľudí a zvieratká. Je nebojácny a stále žiari. Prekvitá ako jeho strom života. Učí nás každým dňom byť lepšími, byť tým, čím sme sa narodili, aby sme boli. Vnímaví milujúci hrdí rodičia.

Prajem to vám všetkým. Video z porodu som uverejnila na http://www.youtube.com/watch?v=HaAE1Y1-NbI


Saška
26. říj 2008 ve 23:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Sashka - nááádhera.. :dizzy_face:
26. říj 2008 ve 23:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Saška: gratuluju, prekrasne :slight_smile:
26. říj 2008 ve 23:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
jej :slight_smile: ďakujem, veľmi si to vážim
26. říj 2008 ve 23:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek