• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

17. října 2017 
Bemo to tak hezky napsala, že mě motivovala k tomu abych se taky podělila o svůj nejkrásnější zážitek v životě..
Termín jsem měla 8.5., ale já všem říkala že chci rodit na prvního máje.. ten konec těhu už byl dlouhý.. takže jsem se až skoro těšila na ten porod :slight_smile:
Na čarodky jsme grilovali pěkně venku se známýma, já si šla brzo lehnout. Někdy o třetí ráno mě vzbudila bolest břicha a já začla chodit na záchod.. říkala jsem si střevní potíže asi z těch špízečků.. No a jelikož už jsem týden měla jakýsi vodnatý výtok tak jsem nejdřív ani nepoznala že mi rupla voda :slight_smile: jsem si sedla na posteli a ted nevěděla :slight_smile: ale jak jsem si stoupla a začlo mi to téct po nohou tak bylo jasno :slight_smile: Tak jsem si rozsvítila, bylo přesně 3:36 a manžel jestli jdu čurinkat :grinning: Tak říkám ne, asi mi rupla voda :slight_smile: Tak jsme začli balit tašku, volala jsem do porodky - měla jsem strach aby si mě v Bohunicích vzali, jelikož den předtím jsem byla na kontrole a ráno tam dojeli tři holky rodit, měli nacpáno. Asi v pět jsme dojeli do porodnice, voda ze mě tekla proudem, jako jít v mokrých gatích nic moc, ale na ambulanci mi dali hned košilku a připojili mě na monitoring. Ač mi začal porod (bolesti břicha se stupnovali), tak mimčo na monitoru spalo! Na příjmu byl moc příjemnej doktor i sestra, doktor mě vyšetřil a prej nebudem to zdržovat mě zajel rukou až... doted je mi špatně na to pomyslet... Pak mě vzali na porodní sál i s manželem, neměli volnej jinej než nadstandart :slight_smile: Tak jsem se těšila na tu vanu že si konečně dám. No, začlo mi být špatně (už na ambulanci jsem zvracela), takže tuto dobu porodní jsem strávila na kolenou u wc, po klystýru teda na míse. Měla jsem strašnou žízen, ale vše jsem hned vyzvracela takže nic. Kontrakce se mi opravdu špatně prodýchávali a představa že budu rodit do 15,36 mě děsila (to byl vtip od doktora po mé přesné informaci kdy mi praskla voda).. Manžel se snažil mě masírovat, držet za ruku, chtěl si vykládat (já už jen mrčela)... Měla jsem ale perfektní PA - mladá a fakt mě super motivovala.. Ve všem mi vycházela vstříc, v polohách na monitoru, v jaké poloze chci rodit, poradila a tak. Někdy kolem osmé jsem začla cítit tlak na konečník, chtělo se mi pořád tlačit, takže v osm šup na kozu. Když mi řekli že do půl hodky, max do hodiny bude malá na světě, tak jsem se úlevou rozbrečela, protože jsem už žebrala o epidural.. Pořád jsem si říkala že je na něj čas.. ale najednou PA prej to už nestihnem jdem tlačit :slight_smile: Ani nevím na kolik kontrakcí jsem malou v 8,45 vytlačila. Manžel mi držel nohu, rodila jsem na boku, takže viděl vše i jak jde malá na svět. Položili mi ji hned na bříško a malá začla brečet. Byla celá špinavoučká a modrá a já začla taky bulet :slight_smile: Manžel taky tak šel radši hned pro foták... Pak stříhal šnůru, malou utřeli a tatka ji podepsal, dostala náramek, pak nám ji změřili a zvážili :slight_smile: Dokonce jsme si nechali ukázat placentu (tatka byl z kurzu poučen aby zajistil že je vcelku) - mimochodem porod placenty nic moc- a pak zatímco držel malou tak mě zašívali (o nastřihnutí jsem věděla ale necítila ho vůbec). Šití nic moc, hlavně to utahování a uzlíkování, sice mi to umrtvili ale prej vevnitř to nejde (už jsem se nechtěla hádat) - ale dalo se to vydržet. Nejvíc mě bolelo prostě to tlačení a jako každá prvorodička jsem řekla že malá bude jedináček :slight_smile: Ale stačilo se na ni podívat na ty její kukadýlka a člověk zapomněl na všechno co se stalo :slight_smile: Na porodním sále jsem byla až skoro do dvou hodin než se uvolnil pokoj, malou mi vzali o půl 11 a donesli mi ji až o půl 3 na pokoj. Musím pět chválu i na šestinedělí - sestričky mi vše ukázaly - od přebalování, koupání, kojení, oblíkání, manipulace s mimčem. I sestry z gyndy byly moc hodné a příjemné. A když nás pustili v pondělí po třech dnech domů tak jsme byli ale stejně nejštastnější. Doufám že to bylo srozumitelné, dost věcí si už nevybavuju a ani nevím po jak dlouhé době jsem měla kontrakce a jak dlouho trvaly :slight_smile: Ale prej na prvorodičku porod rychlý a zvládla jsem to prý jako druhorodička :slight_smile: A ke všemu opravdu na prvního máje jak jsem si přála :grinning:
13. kvě 2009 v 15:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
terezicko, taky jsi to krásně vylíčila. Mě například to tlačení tolik nebolelo a porod placenty mi přišel hrozně příjemný, připadalo mi tp jako by mnou projel horký kus masa :grinning:
tady jde vidět, že každý má jiný práh bolesti, každého bolí něco jiného a porod je opravdu velice individuální záležitost.
Já mám na porod jen dobré vzpomínky a podle mého pocitu jsem měla fakt krásný a rychlý porod.
13. kvě 2009 v 17:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
No mě to tlačení nebolelo ale spíš tak pálilo štípalo. Ale tak hlavně že to máme za sebou a máme zdravé miminka :wink:
13. kvě 2009 v 18:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Přesně tak. To zdraví je na prvním místě. Tak dobrou noc maminky a těhulky :slight_smile:
13. kvě 2009 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak madam zase vstávala v 5, tak se nudím a aspoň můžu sepsat porod. Termín porodu jsem měla 10.10.08. Celé těhotenství jsem si pěkně a bez problémů užívala, avšak jestli jsem se něčeho bála, bylo to přenášení. Poslední 3 týdny těhotenství jsem byla už hrozně unavená, protivná a na dotazy typu "Ty jsi ještě celá??? "opravdu nepříjemná. Ke konci těhotenství mě začal trápit vysoký krevní tlak a vzhledem k tomu že prášky nezabíraly, tak mě na poslední kontrole v porodnici v pátek 17.10. přijali na vyvolání.

V ten pátek mi udělali zátěžový test a monitor, s tím že v sobotu podáme tabletu. Prý mám ale počítat s tím, že první tableta většinou nezabere. Případná druhá tableta by byla druhý den ráno. Tabletu mi zavedli v 8 hodin ráno. Zhruba v 15 hodin jsem začla mít bolesti cca po 3 minutách. Špatná zpráva byla ovšem ta, že to nebyly bolesti vedoucí k porodu, čili vůbec jsem se neotvírala. Bolesti vůbec neustávaly, ba naopak. Na noc jsem dostala nějakou injekci, která měla pomoct v otevírání a zároveň mi ulevit abych se vyspala. To se bohužel nestalo. Celou noc jsem pochodovala po chodbě nebo trávila ve sprše. Paradoxně nejlíp mi bylo když jsem mohla sedět na záchodové míse, opřená zády o trubku od záchodu :sweat_smile:. Akorát že na záchodě byla hrozná zima, tak jsem se vždycky navlíkla do svetru, teplých ponožek a vyrazila. PA co měla noční se vždycky podivila, že bolesti nepřestávají ani ve sprše a vyšetřila mě. Jenže nález se neměnil. V průběhu noci ze mně začla odcházet hlenová zátka, což pro mě bylo aspoň trochu povzbuzující. Následovalo další vyšetření od PA a informace že se to trošku pohnulo - otevřená na 2. Přišlo mi to hrozně málo, ale když mi řekla, že při 4 můžu na sál, tak jsem docela zajásala. Nadšení mě přešlo hned ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že kvůli bolestem jsem vůbec nespala a představa že po takové noci mám rodit... :stuck_out_tongue_closed_eyes: Začla jsem přemýšlet, jak bych doktora přesvědčila na císaře :grinning:

Pa se mně zželelo a zavolala doktorovi, který povolil kapačku magnésia. Magnésium zabralo a bolesti alespoň odsunulo na itnerval zhruba po 20 minutách, takže mezi jednotlivými kontrakcemi jsem se aspoň vyspala. Na nedělní ranní vizitě mě dr. vyšetřil a oznámil, že mám zavolat manžela, aby v 10 dorazil a že si mám zabalit a jdeme na sál. Zavolala jsem manžovi a začla mnou třást nervozita. Během půl hodiny jsem nebyla schopná si zabalit věci na sál a když přišla PA jestli už mám sbaleno, měla jsem snad jen ručník :stuck_out_tongue_closed_eyes: Tak mi pomohla a razily jsme na přípravnu. Klystýr, holení, sprcha, pak dorazil manžel a šli jsme na sál. Následovala kapačka oxytocinu, prasknutí vody, dolsin a stálé rozdýchávání kontrakcí. Voda byla prý lehce zkalená, tomu se manža zasmál, když ji PA nesla okolo něj a říká lehce jo? Vždyť je to úplně hnědý :grinning: Nejhorší snad bylo to, že kontrakce hrozně nutili tlačit, což jsem samozřejmě nesměla. Ještě že tam byl manža který mě hlídal a okřikoval abych ještě netlačila. Už nevím v kolik jsme začli tlačit nanečisto.

Ve 13:45 PA řekla že jdeme tlačit na ostro a že do tří bude po porodu. No to jsem myslela že mě omejou, když jsem viděla hodiny a představa hodinu a čtvrt tlačit v kuse....protože kontrakce už byly po půl minutách a to se fakt moc nedalo.. Nejlepší bylo když mi Pa řekla, že vidí vlásky a mě v tu chvíli napadlo, jakou maj barvu :stuck_out_tongue_closed_eyes: Myslela jsem si že teď už to bude dobrý, když mi povolili tlačit, že prostě malou vyprdnu a bude to :grinning: Ale ona to byla docela fuška, nakonec se muselo jednat rychle, malá měla špatný monitor, takže nástřih (o kterém jsem ani nevěděla, jen jesm zaslechla mudr.), lehnutí PA na břicho, asi dvě velká zatlačení a bylo to. Bylo slyšet mlasknutí jak vyjela ven a pak klid. Bolesti jak když utne. Zeptala jsem se jestli je to fakt holka a jestli je v pořádku. Kája se narodila v neděli 19.10. ve 14:32, ve 41+3 tt, s mírami 54 cm a 4080 g. Malou si ale hned odnesli a napřinesli ji, manžel se na ni mohl jít podívat asi po 10 minutách. Dodatečně jsme se dozvěděli, že se napila plodové vody, museli ji křísit a pak byla v nějaké křeči. Vzali ji na JIP a pak se to začlo trochu komplikovat, po 3 dnech se stav zhoršil, dostala nějakou infekci. Z porodnice nás pustili až 31.10., ale to už byla v pořádku a snad pořád bude (ťuk,ťuk,ťuk).

Po porodu se čekalo na placentu, která nevycházela, tak ji musela dr. doslova lovit, to bylo hodně nepříjemný, ale jinak by mě museli uspat a vyndat operativně, nakonec to drka zvládla. Šití bylo v pohodě až na jeden vnitřní bezpečnostní steh, tam to nebylo možné umrtvit, tak to jsem cítila hodně, ale jinak dobrý.

Takže abych to shrnula, bolelo to fakt hodně, nejvíc asi když mě během kontrakcí vyšetřovali a pak roztahování poš. vchodu :stuck_out_tongue_closed_eyes: Ale všechno je to tak neuvěřitelnej zážitek a ač nejsme ani jeden věřící, tak jsme se shodli na tom, že je to prostě zázrak. Nakonec jsem ráda, že jsem rodila přirozeně a teď už na porod hrozně ráda vzpomínám a do budoucna Káje určitě pořídíme nějakého toho sourozence :dizzy_face:
14. kvě 2009 v 07:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak se taky přidám s popisem porodu naší Anetky :slight_smile:
Narodila se 17.5.2009 ve 22:30 v porodnici v Brně-Bohunicích.

Ten den jsme měli ještě 13 dní do termínu, já byla klidná, doktorka mi na poslední kontrole řekla, že jsem zavřená, malá je hodně nahoře, takže jsme vůbec nic nečekali. Od rána mě kapku pobolívalo břicho - říkala jsem si, že to jsou poslíčky, konečně, jiný holky mívaly poslíčky už od 36 tt, já byla v 39 tt, tak jsem si řekla no konečně je mám taky :sweat_smile: Moc jsem si jich nevšímala, a vzhledem k tomu, že jsme měli za pár dní dostat klíče od našeho novýho bytu, měla jsem jiný starosti. Postupně jsem si všimla, že jsou poslíčky celkem pravidelný, cca po 5ti minutách, ale daly se v poho rozdýchat. Ani mě nenapadlo jet do porodnice :slight_smile: Pak ale cca v 15:00 jsem šla na záchod a ejhle, trocha hlenu s krví... Ta krev se mi tam moc nelíbila, tak jsem otráveně svolila, že teda pojedeme do porodnice, ať se na mě pro jistotu někdo podívá. Byla jsem si jistá, že mě pošlou domů s tím, že mám poslíčky a že prostě odešla část hlenové zátky. Sestra na příjmu mi řekla, že rodit asi nebudu, že bych se určo tvářila jinak :sweat_smile: Natočili jsme monitor a ejhle - ukázkový kopečky cca po 5ti minutách... Pak mě vyšetřila doktorka, na ultrazvuku bylo všechno OK, odhad porodní váhy 2800 g - no a pak mi řekla, že jsem otevřená na 2 prsty :confused: Pomalu mi začalo docházet, co se asi bude dít... Poslali mě do čekárny, že jakmile se uvolní sál, vezmou mě rovnou tam. Pamatuju manželův výraz, když jsem vyšla z ordinace :slight_smile: - zhluboka jsem se nadechla, podívala se mu do očí, a hlásím: "rodím." Manžel vykoktal jenom ".......fakt?", no prostě nečekali jsme to ani jeden. Takže jsem ho vyslala domů pro tašku, samozřejmě jsem sebou neměla vůbec nic.

Pak mě vzali na sál, norm,ální sály byly obsazený, tak jsem MUSELA jít na nadstandard :sweat_smile: Převlíkla jsem se a čekala na manžela, mezitím mi sestra dala klistýr. Bolesti se pomalinku rozjížděly, chodila jsem po pokoji, zkusila jsem si i zahopsat na balonu, ale rychle jsem z něj vystřelila, protože to fakt bolelo :slight_smile: Až kolem 19:00 dojel manžel, to už to začalo být veselý, svíjela jsem se na posteli a zkoušela to rozdýchat, ještě to celkem šlo. Pak se měnily směny a za námi přišla porodní asistentka, Romana Kajfoszová, na kterou do smrti nezapomenu, protože byla naprosto úžasná! Řekla jsem jí, že uvažuju o epiduralu, jestli by mi nevzali krev - ona na mě koukla a říká, že mi to moc nedoporučuje, že bolesti evidentně zvládám dobře, krásně se otvírám bez jakýchkoli urychlováků, a že jestli bude všechno OK, malá se do 2 hodin narodí (a epidural, než by udělali rozbor krve, uběhla by hodina, a než by epi zabral, byla by malá skoro venku i bez něj)... Tak jsem si nechala poradit, ale pamatuju, že jsem jí říkala, že jestli umřu, bude mě mít na svědomí :grinning: A ona, že prý neumřu, že porodím... :slight_smile: Pak mi doporučila prasknout plodovku, že se to tím urychlí, já jsem souhlasila - bylo to v pohodě, prostě hodně teplé vody... PA mi řekla, že je to v pořádku, voda není zakalená.

No, pak mi řekla, že otevřená jsem pěkně (asi 6 prstů), ale že malá nesestupuje a že bych se měla místo ležení na boku postavit... Hoooodně dlouho mě museli přemlouvat, protože ve stoje to byly asi ty nejhorší bolesti z celýho porodu. Stála jsem u přebal. pultu, opřená o lokty, kontrakce přicházely snad po minutě a bolest příííšernááá :sweat_smile: , na nějaký dýchání jsem zapomněla a pamatuju, že jsem jen řvala a řvala, manžel lítal kolem mě, to bylo furt jenom "studenej ručník na krk!", "studenej ručník na stehna!", "nesahej na mě, zahříváš mě!" - no chudák si asi pěkně užil :grinning: :grinning: :grinning: No ani nevím, jak dlouho jsem tam tak stála, ale pak už jsem rezignovala a šla zpátky na postel. Jo a tam jsem si ulevovala dost kuriózním způsobem :grinning: - ležela jsem na boku a kopala do manžela, prostě mi pomáhalo, když jsem myslela na bolest někde jinde než v podbřišku, chudák manžel ty moje kopance snášel dost špatně, mlátila jsem ho do kyčle, takže se musel otočit ke mě zadkem... :grinning: - jako řeknu vám, na sále mi to vůbec nepřipadalo směšný, to až tak za 3 dny jsem se tomu začala usmívat a teď, 9 dní po porodu, se tomu tady fakt řežu :grinning: Jo a taky si pamatuju, když tam chvilku byla porodní asistentka, že jsem si zařvala tak krásně a všimla jsem si, že manžel i ona se usmívají, že jsem fakt nechápala, čemu se jako smějí :sweat_smile: Řvala jsem tak hezky, až mě PA musela upozornit, že místo křiku bych potřebovala ten kyslík pro miminko, no já se fakt snažila, pořád jsem oběma přísahala, že už budu hodná :grinning:

Pak nějak přišla doktorka, to už byl fakt mazec, a vím jenom že jsem se ptala - "už můžu tlačit???" - PA mi řekla, že jestli mám pocit na tlačení, tak jo. To bylo pro mě kapku vysvobození, protože oproti těm bolestem ve stoje se tohle dalo o hodně líp zvládnout. Tak jsem tlačila jak divá, vím, že jsem se bála, že si ublížím, protože jsem cítila jak se mi hrne krev do hlavy, no a řvala jsem dál, ale už to byla fakt úleva to tlačení. Měla jsem celkem rozestupy mezi kontrakcema, dokonce občas přišla taková, která se dala rozdýchat... No a PA a doktorka mě začaly prohmatávat bříško, cítila jsem, jak se děloha probírá a přichází další stahy, pamatuju, jak jsem doktorce říkala "paní doktorko, nesahejte mi na to břicho, budu kopat!" :grinning: :grinning: Pak byl potřeba nástřih, PA mě střihla celkem 3x a zkonstatovala "to je teda hráz..." - prostě pevná, i když jsme masírovali, ale pak říkala, že někdy je masáž na nic, ale na druhou stranu pokud jsou pevný svaly pánevního dna, tak se líp tlačí. Což je pravda. Ani nevím, kolikrát jsem tlačila, řekla bych tak 8x - a pak najednou mi doktorka jednou rukou rozvázala košilku a už mi položili malou na bříško :dizzy_face: - nepopsatelnej pocit, byla kluzká, teplá a křičela (teda rozhodně né tak jak mamka před chvílí :grinning: ), a byla prostě nádherná, vůbec nebyla pomačkaná, ani od mázku, jen trošku modrý ručky a nožičky a trocha krve ve vláscích. Prostě už od začátku přenádherný miminko...

Pak manžel přestřihl pupeční šňůru a za chvilku jsem se dívala, jak ji na tom přebalovacím pultu, u kterýho jsem ještě před půl hodinkou tak trpěla, měří naši malou, manžel si ji popsal, pak i mě. Měřili jsme 50 cm a vážili 2950 g, což jsem byla mile překvapená, protože nám všichni Dr. říkali, že malá bude spíš prcek, ale mě bez mála 3 kila připadaly úžasný :slight_smile: Pak dali malou manželovi do zavinovačky, sedl si vedle mě a koukali jsme na mi jak na zázrak :dizzy_face: Následoval porod placenty, kterej Dr. urychlila jakousi injekcí, bylo to naprosto v pohodě, pak šití - většina stehů absolutně bezbolestná jen jeden byl takovej peprnej :wink:

No, malá se narodila ve 22:30, manžel po půlnoci odjel. Bohužel pro mě neměli místo na pokojích šestinedělí, tak jsem musela přespat na JIPce - kapku mi vadilo, že jsem nemohla mít malou u sebe, ale aspoň jsem si odpočla...

Tak asi 2 dny jsem si říkala, že další porod nikdy, ale teď bych vydržela dalších milion porodů, protože ta bolest je absolutní NIC, když pak držíte toho drobečka v náručí :slight_smile:

Takže suma sumárum - nebojte se, je to sice lahůdka, ale za pár dní o bolesti ani nevíte... A těm, kdo uvažují o tom, že by rodily v Bohunicích - MAXIMÁLNĚ DOPORUČUJU!!!!!!!!! Já mám ty nejlepší zkušenosti, jak z porodu, tak i z šestinedělí, sestřičky mě naučily krásně kojit (kapku nám zezačátku dýl trvalo, než se malá správně přisála...), všichni byli moc ochotní poradit. Rozhodně do toho chceme jít za pár let znova :slight_smile:
26. kvě 2009 ve 21:31  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Moc ráda jsem tuto diskuzi před porodem četla, abych se tak nějak psychicky připravila na možnosti který mě při porodu můžou potkat, proto jsem přišla i já popsat svůj porod.

První termín porod jsem podle UTZ měla 9. 4.2009, druhý podle MS 18. 4.2009 když se ani po tomto termínu nic nedělo, doktorka mi sdělila, že mě v pátek 24.4. pošle do nemocnice, kde mi začnou porod vyvolávat.

V pátek 24. 4. 09 jsem v 8 ráno nastoupila do porodnice, doktor mě prohlédl, řekl mi, že to na porod vůbec nevypadá, že jsem zavřená a že o víkendu to asi nedopadne:-/ po vyšetření mě vzal na UTZ, kde zjistil, že mi moje doktorka špatně spočítala termín porodu, že jsem už měla nastoupit na vyvolání dávno, že mám málo plodové vody a starou placentu. Odhadní porodní váha mimča max. 3400g. S tímto „nálezem“ mě poslal „ubytovat“ na pokoj pro těhotné s tím, že v 10 dopoledne mi dá tabletu, když se nic dít nebude, v sobotu další, v neděli to samé a v pondělí císařský řez.

V 10 hodin dopoledne jsem dostala tabletu, na monitoru žádné kontra, nic se nedělo, doktor mě zavolal ve 12 dopoledne, že mi dá tabletu ještě jednu ke zděšení sestřiček, že 2 tablety po 2 hodinách tam ještě teda neměli. Doktor jim na to odpověděl, že kdo ví , jaký bude víkend, tak by mě měl raději odrozenou
Celý den se naprosto nic nedělo, ve 22 hodin jsem šla spát s tím, že mě ráno čeká další tableta, trochu mě pobolívali záda, nebylo to tak, jak jsem si myslela z cizí postele…

O hodinu později mě probudilo zvláštní lupnutí v břiše, vstala jsem, s pocitem že asi potřebuju na záchod a najednou jsem cítila, že mi praskla voda. Došla jsem tedy za sestřičkami, a ty mě hned napojili na monitor. Vedle na porodním sále jsem slyšela, že se tam taky rodí. Ještě jsem se ptala porodní asistentky, jestli mám volat manžela, ta mi odpověděla, že určitě ne, že to může trvat třeba i 12 hodin a ať ho nechám vyspat.
Po monitoru jsem se zeptala sestřičky, jestli můžu jít do sprchy, vzala jsem si tam balon a skákala na něm, v tu chvíli mě už dost braly křížový bolesti, tak mi ta teplá voda na to trochu pomáhala.

V půl jedný přišla doktorka (odběhla z vedlejšího porodního sálu), že mám vylézt ze sprchy a vyšetří mě, jak se to pohlo. Mezitím začala na dalším porodním sále rodit další mamina.

Doktorka mě vyšetřila, řekla, že jsem na 4cm, že mám hned volat manžela, v tu chvíli jsem se ptala na epidural, protože bolesti do zad už byly dost nesnesitelný, při představě že se tam takhle kroutím ještě půl dne jsem do něj chtěla bezpodmínečně jít. Doktorka mi odpověděla, že mi žádnej epidural nedá, že by se tím porod zastavil a odešla rodit paní na vedlejší porodní sál.

Šla jsem opět do sprchy, manžel dorazil ve čtvrt na dvě, v půl druhý přišla doktorka, ať vylezu ze sprchy, že na mě koukne, vytřeštila oči a říká, že jsem otevřená na 10cm, že už by se teda mohlo jít rodit, ale že musím prodýchávat kontrakce a vydržet, protože je tam sama, jednu paní zašívá po porodu a druhou musí odrodit ještě přede mnou.

V tu chvíli mi teda do zpěvu nebylo :-/, kontrakce byly sice krátký, zato častý a všechny do zad, po hodině prodýchávání jsem se už modlila, abych viděla doktorku ve dveřích, že jde rodit mě, měla jsem už dost intenzivní potřebu tlačit. V půl třetí přišla, jak ráda jsem jí viděla

Zatlačila jsem na jednu kontrakci, manžel mi řekl, že vidí vlásky. Doktorka povídá, že ještě jedno zatlačení a mimčo bude venku. Čekali jsme teda na kontrakci, v rychlosti mi řekla co mám dělat, ale kontrakce nikde, čekalo se , nic se nedělo, rychle napojili mimčo na monitor jestli je v pořádku, doktorka zařvala na sestru ať mi rychle píchne oxytocin, to nezabralo, pak jsem jen viděla .jak sestra leze na nějakou stoličku, doktorky povel zněl na 3 hodně zatlačit, sestřička mi skočila na břicho a pak už jsem cítila jen nepopsatelnou úlevu.

Porod placenty jsem vůbec necítila, pak mě doktorka začala zašívat, cítila jsem jen mírné tahání. Nástřih jsem necítila vůbec. Výsledek 1 steh.

Po porodu mě ihned odvezli na pokoj, kde semnou byl manžel 2 hodiny, musela jsem uvolnit porodní sál, protože měli plno. V tu noc se narodilo od 10 večer do 4 hodin ráno 6 miminek, 3 porodní sály a jedna doktorka!!…

Malý se narodil 10 dní po termínu, v porodnici v Ústí nad Orlicí, 25. 4. ve 2.45 ráno, měl 3910g a 53cm. Takovýhle porod bych opravdu přála každému, nebýt křížových bolestí a zbytečného hodinového prodýchávání kontrakcí při čekání na doktorku, tak to byl opravdu příjemný zážitek.

Všem maminkám přeji hodné dětičky a nastávajícím maminkám pohodový porod jako byl ten můj
:dizzy_face:
27. kvě 2009 v 08:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky krásné popisy, gratuluju k miminkám!!!

Hlavně díky marei za popis porodu v Bohunicích :slight_smile:
27. kvě 2009 v 10:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky

Krásné popisy porodů, úplně mě to dojalo :dizzy_face: Přeju všem, ať miminka jsou zdravá, dělají vám jen radost, miminkům, ať je rodiče moc nezlobí :grinning:, nastávajícím maminkám pohodové porody a taky ať se setkají v porodnicích se stejně skvělým přístupem jako my v porodnici Hořovice.

Já jsem rodila plánovaným CŘ, takže můj popis porodu je asi zbytečný. To bylo šmik šmik a hotovo :grinning: A pak už jen kopa štěstí, lásky... no taková kombinace úžasných pocitů, že na její popis slova nestačí. To se prostě musí zažít. Nikdy jsem nechápala lidi, kteří nechtějí děti, ale od té doby, co jsem sama mámou, tohle nechápu už vůbec. A myslím si, že takoví lidé mají život strašně chudý.
27. kvě 2009 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nas porod probihal 10.5.2009 v Brne - Bohunicich a na svet jsme privedli krasnou holcicku Terezku. Porod byl indukovany, termin porodu byl puvodne 2.5., celkove trval od zavedeni prvni tablety 10,5 hodiny.

Do porodnice jsem se dostavila s brichem, manzelem a taskou v 7:30 , byla nedele. Prvne jsem prosla prohlidkou a monitorem, stale jsem byla otevrena akorat tak na jeden prst a mala nenalehala hlavickou, ale odhad lekare tyden zpet byl 3900 gramu a tak prisla na radu indukce. Vybrali jsme si ruzovy nadstandart kvuli prirozenemu svetlu, do vany jsem se rodit nechystala. Byla nam pridelena mlada prijemna PA. Mene prijemne uz bylo zavadeni vyvolavaci tablety, asi v 8:30 prvni, dostavily se slabe stahy, po hodine nasledovala dalsi a stahy se postupne rozjely naplno. Nechala jsem si provest klystyr a doufala v nekomplikovany porod. Klystyr byl naprosto v pohode a pozdeji jsem za nej byla opravdu vdecna. Na vyprazdneni jsem manzela doslova vyhodila z pokoje, za chvili bylo po vsem. Kontrakce se rozjely naplno v takove sile, ze jsem mela co delat abych to rozdychala, snazila jsem se dodrzet doporuceni a snazila jsem se chodit, bohuzel to ale neslo, protoze kontra byly opravdu intenzivni a v rozmezi snad dvou minut. Doslo take k propichnuti plodoveho vaku a zpet uz jit neslo. Propichnuti bylo velmi neprijemne, stejne tak zavadeni vyvolavacich tablet.

Bohuzel navzdory kontrakcim nedochazelo k otevirani porodnich cest a ja po sesti hodinach kontrakci prijala nabidku epiduralu (rozhodne mi ho nenutily), puvodne jsem ho neplanovala, dokonce jsem se ho bala, predstava vpichu do oblasti patere mi nikdy nedelala dobre. Psychicky a fyzicky jsem se na nej pripravila, jednoduse jsem vyzvracela vsechno co jsem mela v zaludku, i za to jsem byla pozdeji hodne vdecna. Zavedeni epiduralu bylo nakonec bez problemu, pouze jsem musela vydrzet v dane pozici, zaveden byl mezi kontra. Uleva nastala velmi rychle a kontra byly snesitelne. Bohuzel stale jsem se neotvirala jak by se ocekavalo a tak nasledovaly dalsi pripravky, uz jsem v sobe mela oxytocin, mela jsem zavedenou kanylu, coz byl taky zazitek, mam krehke zily... ale PA to zvladla. Otvirani bylo postupne, na dva, tri prsty, manzel jel domu vyvencit psy, do hodiny jsem porodit nemela, leda zazrakem.

V te dobe mi byl podan Spasmopan, proti bolestem. Na pokoji jsem zustala sama a zacala jsem mit pocit, ze se dusim, cely porod jsem mela zvysenou potrebu vykaslavat hleny, ale tentokrat jsem citila natekani dychacich cest a zavolala si tlacitkem PA. Ihned jsem dostala kyslik a leky na potlaceni alergicke reakce. Manzel prisel do nejlepsiho, ale byl varovan. V tu chvili jsem byla otevrena na pet prstu, i diky tomu, ze se lekarka snazila zavest na hlavicku miminka sondu, ozvy na monitoru nebyly dobre, sondu zkusily zavest trikrat, ale nepovedlo se. Bylo po seste hodine a stridaly se smeny. Najednou nade mnou staly dve lekarky a dve PA a starsi lekarka prohlasila, ze se miminku dari hure, zkalila se plodova voda a me se taky nevedlo zrovna dvakrat dobre, ze navrhuje cisarsky rez. V tu chvili se mi chtelo plakat a dostala jsem o nas obe strach.

Na operacnim sale jsem chvilku lehce panikarila, protoze jsem tam nemela hned muze - prevlekal se. Diky zavedenemu epiduralu byla anestezie jasna, jen se zvysila davka a ja od prsou niz nic necitila, pouze tlak a tahy, kdyz vytahovaly malou na svet, trochu bolesti v oblasti mocoveho mechyre, ale jinak nic, siti taky jen "tahalo". Obcas jsem koukla na strop, je tam kousek plechu, ve kterem jde videt odraz operace, takze jsem si jen kontrolovala, jestli uz siji kuzi.

Ale to nejdulezitejsi... mala se narodila v 19:00, prvne jsme ji neslyseli, protoze byla pridusena a musel ji byt podan kyslik. Pak se ozval ten nejrkasnejsi zvuk na svete a me se neuveritelne ulevilo, i po tech osmnacti dnech co to pisu mam slzy na krajicku. Za chvili nam ji ukazali a vsechno co se stalo predtim jsem ihned zapomnela, mala je nadherna, je nase. S manzelem jsme oba plakali stestim, protoze to nas opravdu potkalo. Terezka merila 51 cm a vazila 3520 gramu, doted ma bridlicove sede oci. Prevezli me zpet na porodni box a privezli nam za cas i malou, prilozila jsem ji hned k prsu a ona se nadsene prisala.

Jake to bylo na sestinedeli by vystacilo na dalsi takto dlouhy clanek, ale jen ve zkratce, prestoze cisar neni nic prijemneho a jiny clovek po operaci se pomalu nemusi starat ani o sebe, natoz o dite, i presto ze jsem na sestinedeli plakala, protoze jsem malou nemela u sebe, protoze rozkojeni hodne bolelo a ja se zuby nehty branila prikrmum a radeji jsem si to protrpela, presto ze jsem nikdy nezazila tolik bolesti a bezmoci, i tak bych rodila znovu. Protoze staci aby se na vas jedinkrat podivala a cely svet se soustredi do toho maleho klubicka vaziciho tri a pul kila. Bylo mi lito, ze jsem nerodila vaginalne, ale hlavni je zdravi nasi dcery, priste mam jedinou jistotu, na indukci uz nemuzu jit a bud to pujde prirozene a nebo vim co me ceka. V pripade dalsiho cisare bych sla na nadstandart a chtela mit miminko u sebe jakmile to bude mozne.

Me diky patri MUDr. Tothove a asistentce Gerychove, ktere malou privedly na svet, PA Romane Kajfoszove, ktera byla ohleduplna a obetava, MUDr. Bakalikovi (snad jsem nepopletla jmeno), anesteziologovi, ktery mi hodne pomohl nejenom po fyzicke, ale hlavne po psychicke strance. Vsechny sestricky i lekarky na sestinedeli byly ochotne prijemne a nektere mi hodne pomohly, hlavne s kojenim a s depresemi. Priste bych klidne rodila zase v Bohunicich.

Ovsem nejvetsi dik patri memu manzelovi, ktery se drzel statecne a musel snaset pohled na moje utrpeni. Bohuzel v pripade muzu neexistuji hormony, ktere by jim cely porod a vsechen ten stres kolem jednoduse vymazal. Doted mam pocit, ze u nej trpel vice nez ja a doufam, ze kazdy usmev nasi Terezky mu vymaze kus pameti a zustane jen krasna vzpominka na den, kdy jsme se stali opravdovou rodinou.
28. kvě 2009 v 10:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
katty: Napsala jsi to nádherně :slight_smile: trošku jsem si i poplakala, měli jste to těžké,ale hlavní je šťastný konec. :wink:
Tak držíme pěsti, ať jste už jen zdraví a spokojení. :wink:

Já se porodu teprve začínám bát...nevím,co čekat...jako každá ,když je to poprvé :sunglasses:
28. kvě 2009 v 11:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
marrei: tak jestli jsi rodila v ruzovam nadstandartu, tak jsme trpely u stejneho prebalovaciho pultu a i JIPku sis vyzkousela presne tyden po me :grinning:
a to kopani, no ze se nestydis :grinning: :grinning: :grinning: jinak musim rici, ze jak jsem tam stenala, tak ze jsem obcas radeji nechtela aby na me kdokoliv sahal a to i muz, nekdy mi to zkratka bylo protivne, on toho moc nemohl nadelat, chudak :pensive:

kettm: tak to byl porod... :dizzy_face: ovsem muselo to byt silene ve chvili, kdy ti doktorka oznamila to o tom epiduralu i o tom ze jeste nejsi na rade, ale hlavne ze je vse ok a maly je na svete :wink:
28. kvě 2009 v 11:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
kuchy: ja si taky poplakala :grinning: tedy aktualne je hlavni, ze NEKDO neplace v postylce a krasne spinka, je jako obrazek :dizzy_face:

me ani neprijde, ze to bylo nejak tezke, na vsechno "spatne" jsem uz davno zapomnela, prvne na porod, pak na to ze jsem byla tak rozbolavela a bolel kazdy pohyb, na deprese, na ten zatraceny dren, bolest pri kojeni, boj proti prikrmu... mala navic bud pila a nebo spinkala, ja byt sama na pokoji, tak mam takovou pohodu :grinning:

neboj se, porod zkratka bude nejaky, ja se po tom vsem nebojim, ja se tesim, ten "restart" mozku rodicky je bajecna vec. Daleko dulezitejsi pro tebe bude jak se vyrovnat s tim, ze mas miminko na svete. Neboj se na vsechno zeptat, treba trikrat. Priprav se na to, ze rozkojeni zpocatku muze bolet a to dost, zvlaste kdyz mas citlive bradavky, prejde to za den, dva, me dnes boli jen prvni prisati, pak je to vlastne moc prijemne, spatne prisati poznam a kdyz uz k nemu dojde, malou odpojim a dam ji prisat znovu. Dokonce si u kojeni ctu, kolik ja toho panecku ted prectu.. mala musi sosat i pismenka, kazdopadne je nekadi :grinning: :grinning: :grinning: Priprav se na to, ze se mozna kvuli rozkojeni budes citit jako spatna matka, nepropadej depresi, kazda v tom jsme jednou prvne, clovek si pripada bezmocny. Laska k miminku nemusi naskocit ihned, zvlaste kdyz te neco boli nebo neco nejde, je to normalni.
V porodnici jsme na rozloucenou dostali reklamni kufrik a v nem je super brozurka pro cerstve maminky, skoda jen, ze jsem ji nemela po ruce driv :unamused: Je tam vsechno pekne sepsane a hodne by mi to pomohlo ji mit pred porodem.

Porod zkratka neni zdaleka to nejnarocnejsi, daleko narocnejsi je ujmout se role matky, nepropadat depresi, panice, pocitu menecennosti. A dobra zprava nakonec, je to den ode dne lepsi :wink: Preji ti hodne stesti, aby to probehlo hladce a vy se rychle szili s novou situaci.
28. kvě 2009 v 11:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
katty: Moc děkuji za rady, jsou cenné a povzbuzení také :grinning: Na novou situaci se moooc těším, být maminka považuji za naplnění smyslu svého života...těším se na to snad od 15,tak ten porod nějak přežiju...nebo si ho užiju :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Všem maminkám gratuluji k miminkům. Za pár týdnů napíšeme,jak to bylo u nás. :wink:
28. kvě 2009 ve 12:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
kuchy: rado se stalo, jeste mam chut nekde sepsat dalsi doporuceni, tentokrat co do porodnice, protoze neco je obecne znamo a na neco clovek neprijde
treba spotreba toaletniho papiru je pomerne velka, takze dve klubka :grinning: a taky vlhcene ubrousky a pro jistotu vatove tycinky na pupik. A balik pitne neperlive vody, u kojeni je treba zabrat s pitim :wink:
28. kvě 2009 ve 12:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Katty, já myslím byla na jiným sále - na tom s tou vanou. Je taky růžovej.
K tomu doporučení, co s sebou - já toaleťáky spotřebovala asi 3, takže klidně víc, pak je dobrý mít s sebou obyč. bavlněný plínky (já je používala na chlazení prs, když se mi nalily, i když v Bohunicích se fasovaly i erární), s tou vodou taky souhlasím, je dobrý si ředit třeba džusíky, ať furt nermusíte pít ten čaj, a opravdu se musí pít hodně, aby se rozjelo mlíčko.
28. kvě 2009 ve 13:46  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
marrei: ano, ty pliny jsou taky bajecna vec a taky jsem je tak pouzivala, navic jsem do pliny po vzoru spolubydlici balila malou na kojeni a doted obcas balim, pekne slozim na pulku do trojuhelniku a zamotam ji tam i s rucickama, ona pak sebou tolik nehaze a byva klidnejsi. Dokonce v tom i spinkala, kdyz chtela, rucky si dokazala vyprostit
a ano, pit, pit a pit, ja se tam nastartovala, ze prvni dny doma jsem v noci vypila 1.5 vody, tu mam doted v petce u postele piju v prubehu noci

a kojenecky caj je dobry zacit delat preventivne uz po navratu z porodky kvuli boleni briska :dizzy_face:
28. kvě 2009 ve 14:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
ty to pribehy jsou vazne uzasne ktere napsal zivot ctu je a pritom vspominam na svuj porod a vtom se mi hrnou slzy do oci :slight_smile: hned bych do toho sla znova !!!!
29. kvě 2009 v 16:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Katty, díky za popis porodu, moc mi pomohl, do Bohunic jdu v úterý taky na indukci, malý má taky větší váhový odhad a já mám velké otoky a zvýšený tlak. Můžu se Tě zeptat, kolik nakonec malá vážila?
30. kvě 2009 ve 12:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
vlastovka: to jsem rada, hlavne se nedes, kazda indukce takhle nekonci :wink: preji ti aby to byl prima porod
nase porodni vaha byla 3520 gramu, 51 cm, odhad byl 3800-3900 gramu, otoky jsem mela, zmizely za par dni (mam dole uz 12 kilo ze 17 co jsem pribrala v tehu)

mozna se ti bude hodit i tenhle clanek, dnes jsem to sepsala: http://zivot.attilien.cz/
30. kvě 2009 ve 12:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já taky přidám popis porodu naši berunky :slight_smile: Narodila se 10.4.2009 v 10:32 císařským řezem v Jablonci nad Nisou. Vážila 2650g a 46cm.

Měla jsem indikovaný porod císařským řezem od urologa kvůli špatnému uložení pravé ledviny. Když jsem kvůli podezření na preklamsii na konci března byla v nemocnici, naplánovali mi sekci ne 14.4. - hezký datum, těšila jsem se a odpočítávala dny. 10.4. jsem ještě musela v porodnici absolvovat konzultaci s anesteziologem.

9.4.jsem šla na ctg a kontrolu ke svý doktorce. Cítila jsem se velmi dobře, na monitoru žádné kontrakce, cs s bídou 1, ale dr.říkala, že malá je hodně v pánvi už, a že snad do toho 14. vydržím... Co bych nevydržela, fakt mi bylo úplně výborně. Ještě jsem si z toho tady na koníku dělala srandu, že prej snad vydržím :grinning:

Ráno 10.jsem musela brzo vstávat... Jsem z Liberce a v nemocnici v Jablonci jsem musela být v osm. Sedla jsem eda do auta, obvázala se pásem a vyjela. Hned nea první hlavní mě zastavili policajti a však asi jak viděli můj břich, jen koukli na doklady a pustili mě. Dojela jsem do JBC, doktorka mě tam hned vzala.. Ještě jsem se vyptala jak je to s otcem u plánovanýho císaře a tak mi vše popsala. Vyšla jsem před nemocnici a měla jsem namířeno na Harachov k mamině a pak zpátky, měly jsme spolu domluvenou kadeřnici.
Ještě než jsem vyjela, tak volám drahýmu a říkám mu, co a jak a najednou mě začlo tak divně bolet břicho. Říkám co to je, tak mě ještě nikdy nebolelo. Docela to trvalo. Můj mi říká no to už rodíš, jsem mu pověděla, že houby rodím. Pak jsem zavěsila a nastoupila do auta, ale pořád mě to tak nějak trochu bolelo. V kaslíku jsem měla kinder mléčný řez, tak jsem si ho dala. Pak mě to trochu přešlo a tak jsem tedy vyjela. Ještě, ale ani ne na půli cesty mě ta bolest divná chytla znova, ale o to víc. Musela jsem zastavit a jít se projít, ale bylo mi teda děsně a šíleně moc jsem potřebovala na velkou...fakt to nešlo vydržet, tak jsem chtě nechtě musela využít přírodu. A když jsem se vracela zpět tak něco ze mě cosi trochu vyteklo. Volám mýmu a on hned, že ať si zavolám rychlou, že rodím... Volám mámě a ta ať nešalím, že to jsou určitě jen posly a a´t dojedu. Já se teda vůbec necítila na to někam jet. Nevěděla jsem, co dělat. Můj ode mě 50km. Tak volám tátovi, ten mi to nebral, volám babičce jestli by nemohl ten její pro mě zajet a on nebyl dom. S rychlou jsem nechtěla plašit.
Nakonec jsem se rozhodla, že pomalu dojedu sama k babičce pomalu, bydlí kousek od porodnice a uvidíme co a jak. Zavolala jsem to mýmu, říkám mu to a najednou cítím teplo a už to teda teklo pořádně. Takže rozhodnutí jsem změnila v to, že do porodnice jedu hned a on ať se vrátí z těch končin, kde byl a hned za mnou do porodky.

Cestu jsem zvládla, ale byla jsem celá mokrá a takhle jsem musela jít přes celou nemocnici až na oddělení porodnice a fakt to není kousek. Tam jsem zazvonila a říkám, že mi praskla voda, tak mi hned otevřeli. Setřičky mě hnaly na wc ať se převlíknu. Do toho mě pořád děsně bolelo břicho, chvílema víc a chvílema míň. Na wc jsem, ale zjistila, že se nemám do čeho převlíc :astonished: Sestřičky mi daly andělíčka a vložky na stále děsně odtékající plodovou vodu. PA na mě mrkla a říká, že mám výborný nález, že spontánní porod by byl rychlý. Mezitím už zajišťovali sál, doktory a anesteziolaga na sekci. Pak na mě mrkl ještě dr. a i na utz. Ještě se mě tak blbě ptal jestli jsem tu sekci jako chtělá já sama :confused: To jsem jaksi nepobrala. Pak mě dali na přípravný pokoj, já se rychle osprchla, bolesti byly fakt nepříjemný. Do toho jak jsem zburcovala celou rodinu mi všichni volali. Pak přišla PA s medičkou, dali kapačku, cévku, punčochy, píchli injekci a ve dveří se objevil můj milý. Pak pro nás přišel zřízenec a odvedl nás na porodní sál. Tom dostal obleček a kupodivu mu nebyl malý :sweat_smile:

Tam už na mě čekal anesteziolog.... Měli strach, aby mi nebylo blbě, když jsem si já frajerka zblajzla ten mléčný řez, ale přece jsem nemohla vědět, že za 2hodiny bude malá na světě, když jsem ho jedla. Epidurálku mi kvůli skolióize napichoval na dvakrát, nic moc příjemnýho, ale cévka byla pro mě horší. Pak už mě položili, napojili na hadičky, pomazali dezinfekcí, dali kyslík.... Bylo tam strašně moc lidí. Zřízenec, anesteziolog, dva doktoři, sestřička z gyn., PA a pak 2sestry z dětského, dr. a Tom vedle mě. Všichni byli moc fajn a vtipkovali. Akorát byli asi ze mě na nervy, protože já furt křičela, že cítím a oni už chtěli "řezat". Cítila jsem jen tahy. Pak se dr.ptal Toma, co to má být a on říká, že Kristýnka a na to on a je to Karel..... :confused: Kdybyste viděli jeho výraz, ale to já hned věděla, že to je vtip a pak už byl slyšet pláč a mě vytryskli slzičky. Dr. se opravil, že nebojte je to holčička :grinning: Pak už nám ji ukázali. Byl to strašně krásný pocit, proletělo mnou strašný dojetí. Byla malinkatá. Tom šel se sestřičkou na ošetřovnu fotit a pak vykoukl a říká je zdravá a má 2650g a 46cm a je krásná.
Mezitím mě vraceli zpátky orgány-to asi bylo nejhorší, bylo mi děsně zle od žaludku, nebylo to vůbec příjemný, myslela jsem, že se tam pozvracím. Pak přišel ke mně Tom s malou v zavinovajdě a já se na ni nemohla vynadívat, nemohla jsem uvěřit, že to je to miminko ode mě z bříška, naše vytoužená holčička.
Pak Tom vzal malou a se sestřičkou ji odnesli na novorozenecký a mě odvezli na pooperační. Na světlo nad sebou jsem se nekoukla ani náhodou-to bych asi nezvládla. Během operace mi ani nachvilku neklesl tlak a vůbec jsem to prý zvládla výborně a malá taky. Měla 10-10-10 agpar skore a já jsem ráda, že i přesto, že je sekcí si sama určila, kdy chce přijít na svět :slight_smile:
30. kvě 2009 v 18:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja>
13 hodin. 11 hodin krcok otvoreny na 3 cm, kontrakcie kazde 4 minuty. 4x vyvolavacka, infuzky a nic. az epi mi pomohla, ale to az po 10 hodinach
30. kvě 2009 v 18:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
andykov..krasne napsany :dizzy_face: moc gratuluju!
30. kvě 2009 ve 21:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
andykov: ridicka rodicka, no, i takhle to muze byt, hlavne ze jsi v poradku dojela a mala je taky v pohode
sama jsem po cisari a jeste me boli jizva (jsou to tri tydny), takze se dokazu hodne vcitit do toho jak ti bylo na operacnim sale. Jeste ze to priroda tak krasne zaridila a clovek tu bolest ani tak moc nevnima jakmile ma mimi u sebe. Za jak dlouho po porodu jsi dostala malou k sobe a jak rychle ses zotavila?
A samozrejme gratuluji :wink:
30. kvě 2009 ve 21:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky přidám svůj popis.
Dne 27.4.2009 se nám narodila holčička Antonie Berenika, vážila 2820 g. Pokud bych měla napsat, co byl největší
problém při porodu, tak to bude bezesporu náš porodní plán. Ráno 27.4. jsem byla dle ms 39+1tt a vzbudila mě bolest břicha na průjem, tak jsem šla na záchod, osprchovala se a protože bylo teprve po sedmé hodnině, tak jsem si řekla, že si ještě na chvíli lehnu. Jak jsem lezla do postele, tak mi přišlo, jako by ze mě něco trochu vyteklo, tak jsem z postele zase vylezla a jak jsem si stoupla, tak to ze mě začlo téct proudem. Bylo jasné, že to je plodovka. Ještě jsem doma něco poklidila a za dvě hodiny jsme dorazili s manželem do porodnice. Tam mě přijali, už sestra na příjmu, jak viděla, že mám sepsaný porodní plán, tak protáhla obličej. Nález byl takový, že to vypadalo, že jen tak rodit nebudeme, tak poslali manžela domů, ten mi šel koupit časopisy a taky domů pro knížku. Sestra mu řekla, že jí určitě ještě stihnu dočíst. Sestry jsem se ptala, jak dlouho to může tvrat a ona řekla, že když se to nerozjede do tří dnů, bude se porod vyvolávat. Dali mě na čekatelský pokoj a ve dvanáct mi přinesli oběd. Padla na mě děsná
únava a hlad, jídlo jsem zhltla, ale spát jsem nemohla, ani lehnout jsem si nemohla. Jak jsem si lehla, měla jsem
děsné bolesti. Říkala jsem to PA, co mi chodila každou hodinu poslouchat ozvy a ta říkala, že to jsou posli a že to
je nepříjemné. Musela jsem stále chodit a říkala jsem si, jak tam takhle přežiju tři dny. Ve dvě za mnou přijel
manžel s časopisy a chvíli jsme si povídali v čekárně a já stále musela chodit. Říkala jsem to zase PA a ta řekla,
že tedy uděláme monitor a že si mě prohlídne, tak jsem řekla manželovi, ať jede domů, že monitor je na 20 minut a
že je zbytečné, aby čekal. Šla jsem na monitor, tam byly stahy po pěti minutách, ale ne moc silné. Pak mě PA
vyšetřila a překvapeně mi oznamovala, že jsem otevřená na 5 cm. Takže jsem zase volala manželovi a řekla mu, ať se rychle nají, jestli ještě nejedl a přijede za mnou do porodnice. Zatím jsem se přesunula do přípravny, kde mě PA
přemluvila ke klistýru. Původně jsem chtěla Yal, ale ona říkala, že by mi klistýr doporučila a já jsem si říkala,
že když se pak stane nějaká nehoda při porodu, aspoň můžu mít svědomí čisté, že jsem se řídila jejich pokyny. Za
chvíli dorazil manžel a pak to bylo stále dokola stahy, balon, sprcha, šplouchala ze mě plodová voda, pak jsem se
musela plazit na porodní box na monitor, vzít si s sebou všechny věci co jsem potřebovala do sprchy, nebýt tam
manžel, tak jsem v háji, protože bych se ani pro ty věci neshýbla. Lézt na to porodní lůžko byla taky chuťovka, je
to pěkně nedomyšlený a blbě se tam leze a vydržet těch dvacet minut na monitoru bylo taky utrpení. Nejlepší bylo
být ve sprše nebo na balonu. Ztahy nějak moc nezesilovaly a jak jsem se jednou plazila na monitor z přípravny, tak
jsem zaslechla, jak se PA baví o tom, že jsem nějaká divná, že nechci nic na bolest a pak jedna zahlédla, že jdu a
tak zase na ně dělala posunky, ať jsou zticha, že jdu. Jenže já je viděla ve skle naproti, tak to byla docela
komická situace. Jen jsem prohodila, že jsem všechno slyšela a plazila se dál. Stahy byly stále dost slabé, tedy na
mě byly až dost silné, ale Tonička byla stále dost vysoko. Když už to takhle trvalo dlouho a já byla už otevřená na
10 cm a Tonička stále hodně vysoko, tak mi PA doporučila oxytocin, protože děloha už byla prý dost unavená a ztahy nebyly efektivný. Tak jsem souhlasila a jak mi začla kapat kapačka, ta se stahy rozjely děsným fofrem. Byl to
najednou fičák a pak mi PA řekla, jak mám dýchat, aby malá měla dost kyslíku a bylo to i fajn, že jsem měla nějaký
program při stahu. Pak najednou jsem měla nucení na tlačení a tlačila a tlačila fuj, to bylo nepříjemný. Tak
přiběhla PA, že už je to ono a že se bude tlačit. Při těch posledních stazích jsem si pořádně zařvala. Myslela jsem
si, že se to dá ovlivnit, ale fakt nedá, šlo to ze mě samo. No a tlačení už mi moc nešlo, byla jsem dost unavená,
ale nakonec za pomoci manžela a PA malá vykoukla asi na páté zatlačení, dr. mě trošinku nastřihl, ale fakt
nepatrně. No a pak byl porod placenty, to byla pohoda a nakonec šití a to už jsem byla děsně předrážděná a to bylo
fakt nepříjemný. Byla jsem docela mimo a vůbec jsem nemohla pochopit, že to mimčo, co je vedle mě v inkubátoru je fakt moje. Takže můj porod trval cca 7 hodin - počítáno od pravidelných stahů, takže na postarší prvorodičku s
větší nadváhou je to myslím parádní výkon a myslím si, že tomu hodně napomohla PA, ke které jsme chodily na
předporodní kurzy a že jsem se během porodu pohybovala a nenechala se upoutat na to porodní lůžko. Jinak porodní plán se mnou tam probírala snad i uklízečka, bylo to hrozný, prostě nechtěli pochopit, že si taky můžeme mluvit do toho, co chceme a co ne, ale na druhou stranu je pravda, že náš porodní plán brali závazně a pokud navrhovali něco jinak, tak se s námi domlouvali, což opravdu oceňuji. Je fakt, že ne všechno asi pochopili, jak bylo myšleno, ale já to měla zkontrolované od PA, tak nevím, co na tom nebylo srozumitelné. Rozhodně jsem si myslela, že porodní plán v dnešní době už není taková vzácnot a raritka :wink:
30. kvě 2009 ve 22:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Děkuju :dizzy_face:
katty, jizva mě bolela nejvíc tři dny, pak už jen šíleně táhla a z toho to pálilo a udělaly se mi kolem ní modřiny-možná mi to dost utáhly, protože jak mi vytáhli stehy, tak úplná paráda. Za týden jsem o ni vůbec nevěděla, jen pak mě vlevo při vstávání a manipulaci začla zase trochu pálit, ale teď už úplně oki. Mažu měsíčkovkou.. Malou mi 3dny nosili na kojo, ale bohužel nekojíme, malá je lenoška, nejdřív pořád spala a nezájem o svět a teď zase moc nechce tahat, takže jsme na nutrilonu :cry: Pak jsem ji měla na celý den a na noc ještě ne a poslední noc byla u mě. Taky Ti gratuluji, četla jsem tvůj popis, měla jsi to docela náročné, že?
30. kvě 2009 ve 22:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky Holky, tak taky přidávám ten můj porod.

Termín porodu dle UT byl 15.3.2009. V ten den brzy ráno to taky začalo. Probudila mě docela nepříjemná bolest vždy s tvrdnutím břicha. Bolesti neustupovaly, tak jsem je začala stopovat, ale byly docela nepravidelný. Pak byly už po cca 10 minutách. Večer jsme tedy radši zajeli do porodnice na monitor. Tam nebylo nic moc vidět a nález 2cm. Tak jsem dostala červenou pilulku a ta to měla buď zastavit, kdyby to nebylo ono a nebo rozjet, kdyby to ono bylo. Bolesti ale neustupovali, takže jsem se ani nevyspala. Další den to bylo 16.3.2009 jsem byla objednaná do porodnice na monitor. Tam zase nebylo skoro nic vidět a tak když jsem doktorce řekla, že už mám přes 24 hodin pravidelné bolesti, tak mi udělala Hamiltona a řekla, že se třeba ještě dneska uvidíme. A měla prvdu. Ještě v ten den odpoledně jsem měla kontrakce po 4-5minutách. Tak jsme ještě volali do porodnice a tam mi řekli ať se přijedu ukázat. Přijeli jsme asi v půl šestý. Tak mi natočili monitor a vyšetřila mě ta samá dr. co ráno a oznámila mi, že už si mě tam nechají. Tak jsem byla šťastná, že to budu mít za sebou. Na porodní box jsme s manželen přišli v 18:00. Dostala jsem klistýr. V 19:00 přišel doktor a píchnul mi vodu a nález byl pořát ty 2cm. Pak mě napojili na monitor a PA říkala, že když to bude dobrý, tak si budu moct udělat nějaké úlevové metody. Jenže jak mi píchli vodu a začali se rozjíždět kontrakce, tak malému začali při každé kontrakci slábnou srdeční odezvy, tak aby byl rychle venku tak mi hned dali kapačku s oxytocinem a už to jelo. Byly to hrozný bolesti, skučla jsem a měla zimnici. Chvílemi se mi z toho chtělo i zvracet. Hlavně jsem ale musela být kvůli malému pořád na monitoru, takže jsem se nemohla hýbat abych si ulevila. Byl jsem moc šťasná, že tam byl manžel se mnou, jinak bych to asi nezvládla, byl úžasný a moc mi pomáhal. No a pak jsem začala cítit tlak na konečník, tak jsem to řekla PA a ta mě prohlídla a výsledek byl 8cm. Tak mi připravili z postele porodní křeslo a já mohla začít tlačit. Manžel mě držel ruku a nohu a prosil ať pořádně tlačím aby na malého nevzali kleště, z toho měl hrůzu. Tak jsem párkrát zatlačila (řvala jsem u toho jako tygr) dle instrukcí PA, druhá PA mi hopsala po břiše a přesně ve 22:00 byl Hugísek na světě. Měl 49cm a 3030g. Byla to neuvěřitelná úleva jak byl venku. Hned jsem zapoměla na tu hroznou bolest kontrakcí a užívala si tu úlevu. Placenta šla hned sama ani jsem nemusela tlačit. Malého odnesli na umytí a jelikož mě trochu nastřihli, tak mě čekalo šití. To bylo nepříjemné, ale naštěstí ho bylo málo. No a když byl pan doktor v tom šití, tak se mě najednou zeptal, jestli ještě nechci vyříznou takovou pihu co jsem měla na vnitří straně stehna, ať už prý nikam nemusím, tak mi ještě provedl tuhle kosmetickou úpravu. Během šití se vrátil manžel v náručí s umytím a vyšetřeným Hugískem a to byl ten nejkrásnější a nezapomenutelný pohled na ty mé dva miláčky. Malého jsme měli u sebe jen chvilku, pak musel na zahřátí do inkubátoru. V tu noc bylo hodně porodů a tak nás ani nenechali ty dvě hodini na porodním boxu a museli jsme ho rychle uvolnit další rodičce. Když to shrnu, tak jsem čekala, že to bude horší. Bolelo to dost, ale stálo to za to. Hned jsem na ní zapomněla a při pohledu na naše krásné miminko se mi vybaví jen to hezké. Myslím, že bez manžela bych to takhle dobře nezvládla a moc mu děkuju za podporu.
31. kvě 2009 v 00:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
tak zkusím sepsat, jaké jsem to měla já :slight_smile: . Martínka jsem 10 dní přenášela a hrozila mi indukce, tak jsem byla značně nervózní, hlavně proto, že jsem chtěla mít porod co nejpřirozenější. V těhle přenášecích dnech, jsem každé ztvrdnutí břicha považovala za to, že už je to ono, ale pak už jsem rezignovala a když to pak doopravdy přišlo, tak jsem si říkala, že to jsou stejně jenom poslíčci a dlouho jsem si nechtěla připustit, že opravdu rodím :slight_smile: . Ale od začátku. V pondělí jsem byla na kontrole v porodnici, kde se ještě nic nedělo a doktorka mě objednala ve čtvrtek na příjem na indukci, kdyby nic nebylo. Byl to ten nejzazší termín, co jsem ukecala. Večer jsem pak ještě jela na gravidjógu, hezky si zacvičila a jela domů. Okolo desáté mi začalo tvdnout břicho, v intervalech cca po čtvrt hodině s lehkou bolestí v tříslech. Postupně během noci se intervaly zkracovaly a zesilovaly a kolem druhé ráno, když byly cca po 8 minutách, jsem si začala připouštět, že je to ono. Šla jsem se naložit do vany, což nepomohlo a kontrakce už jsem v té době musela prodýchávat. Během noci jsem se střídavě pohybovala mezi postelí a vanou, která mi dělala dobře a ráno kolem šesté, když se manžel vzbudil, jsem vylezla z vany a kontrakce byly najednou po 3 minutách. Tak jsem svolila, po tom co jsem si ještě dobalila tašku, vyfenovala hlavu a jiné nezbytnosti, že pojedeme. Do porodnice jsme přijeli akorát na 7, kdy začínala poradna, byla jsem otevřená na 3 cm, tak jsme byli posláni na porodní box. Po monitoru, holení a klistýru, který mě byl fakt nepříjemný, protože jsem nevěděla, jestli se mi chce na velkou nebo je to kontrakce jsem největší část strávila ve sprše a lila si při kontrakci na břicho horkou vodu a v pauze mezi jsem seděla na míči a relaxovala. Na monitory se mi ze sprchy vůbec chodit nechtělo. Kolem 10, nález na 4 cm mi píchli plodovou vodu. To vůbec nebolelo. No a za půl hodiny už jsem byla na 7 cm. Pak jsem ještě šla tak na půl hoďky do sprchy a pak mě zase táhli na porodnické lůžko na monitor. Nález trochu pokročil, už zbýval jen lem k tomu, abych mohla rodit, tak jsem ležela na boku, aby dorotovala hlavička a doktor se snažil lem přetáhnout. Měla jsem dokonce povoleno lehce tlačit, když mě to bude nutit. No asi po dvou kontrakcích na boku mě táhli na záda do klasické porodní polohy. Dvě kontrakce mi trvalo, než jsem přišla na to, jak mám tlačit. Malému pak začaly klesat ozvy, tak mi PA říkala, že na třetí zatlačení musí ven. Sebrala jsem všechny síly a se třetí kontrakcí zabrala jak o život, doktor mě nastřihl a pak najednou lup a malý byl venku :slight_smile: . Nástřih jsem sice nechtěla, ale když jsem slyšela, že prckovi se už nedaří dobře, tak mi to pak bylo úplně ukradené. Pak následoval porod placenty, to už byla pohoda a i šití nebylo vůbec nic hrozného. Malého mi těsně po porodu jen ukázali a hned ho odnesli na ošetření, slyšela jsem jen jak křičí. Dostala jsem ho k sobě až po šití, přiložili mi ho k prsu, kde se krásně přisál a sosal asi 20 minut.
Když to shrnu, porod pro mě byl krásný zážitek a i hned na sále jsem říkala, že jsem to čekala mnohem horší. Kontrakce sice bolestivé byly, ale dalo se to, nejvíc mě bolela třísla. Proti bolesti jsem měla akorát trochu Dolsinu, který mi píchli cca půl hodiny před narozením malého, do té doby jsem se bránila, že ho nechci. Jeden z důvodů, proč mi to přišlo jako taková pohoda může být i to, že jsem se s frekvencí kontrakcí nedostala během celého porodu pod 3 minuty. To má podle mě málokdo. Takže jsem mezi kontrakcema měla opravdu dost času si aspoň chvíli odpočinout. Takže já na porod vzpomínám zatím jedině v dobrém :slight_smile:.
1. čer 2009 ve 13:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Svijus, priste bych rada rodila jako ty :wink: :dizzy_face:
1. čer 2009 ve 13:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Muj porod ani nema cenu sem snad psat. Par dni po terminu (4) a druhy den jsem mela jit do poradny jsem cely den mela napnute bricho s lehkymi bolesti v podbrisku. Nevedela jsem, ze to je priznak porodu. Myslela jsem, ze se jen jedna o dalsi tehotensky stav. V 21.30 jsem zaznamenala kontrakce, tak jsem zkusmo jukla na hodiny a pozrovala, jestli se to bude pravidelne opakovat. Bylo to cca po 10min. K tomu jsem mela silny vytok (ale lecila jsem se na nej od 35t) a ruzovy toaletak. Tak jsem usoudila, ze jde mozna o zatku. No a kontrakce byly najednu treba v intervalech 10 - 7- 10 - 5 min. Hrali jsme s manzelem clovece nezlob se a pri kntrakci jsem nemohla hazet kostkou nebo ani tahnut figurkou. Kolem pulnoci jsem rekla, ze pojedeme do porodnice. Tam jsme byli behem pul hodiny. Vyridilo se papirovani, zkntroloval me mlady doktor a byl velmi prekvapen, ze jsem otevrena jiz na 6cm. Nejak se mu to nezdalo vzhledem k memu popisu potizi a memu chovani. No, kdybych vedela, ze uz rodim a muzu si dovolit dat najevo bolest, tak to udelam :stuck_out_tongue_closed_eyes: Ale myslela jsem, ze mam pred sebou jeste nekolik hodin a tohle je teprve zacatek. Doktor si zavolal na konzultaci starsi lekarku a ta mu potvrdila nalez.
Sli jsme na prijem na sal, kde si me prevzala starsi PA. Me rozhodovani jestli si vzit epidural, ktery v Krci je docela drahy bylo bezpredmetne, protoze mi nemohli dat ani klystyr. Nejdriv jsem musela lezet na monitoru asi pul hodiny do 1.30 rano a to bylo nejhorsi. Pak jsem sla na wc a do sprchy a mela jsem prijit na sal, az budu chtit. Jen mi ve sprse dala dolzin, aniz by se me ptala a tak jsem pak sla na sal. Vylezla na kreslo a pichla mi vodu. Ja asi 3-4 zatlacila a Jakoubek byl venku v 2.20 rano 5.5. To, ze me nastrihli jsem ani nevedela. Pro me bylo horsi to siti a hojeni potom a asi 2 tydny po porodu. Srovnat se, prijit na kojeni, dospat se a vubec se dat dohromady po tom nastrihu.
1. čer 2009 ve 14:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek