• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
Jé zmuz, tak to jsi to měla trochu podobné jako já. Taky jsem myslela, že to jsou posli a docela jsem se divila, že už to trochu víc bolí a co bude následovat a pak PA zjistila, že už jsem otevřená na 5 cm :grinning:
1. čer 2009 v 15:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, taky se přídávám se svým porodem, měla jsem ho moc krásný a vzpomínám na něj jen v dobrém.

Vše začalo v pátek 15.5.2009, byla jsem objednaná na kontrolu a monitor do porodnice Brno Bohunice na 12:00, ale už noc před jsem měla takové divné pocity v podbřišku, nebylo to pravidelné, takže to byli poslíčci. Na kontrole doktorka shledala, že už je to tam dole krásně připravené a že už to bude každým dnem , ale protože už jsem byla 5 dní po termínu, tak jsme se domluvili na indukci na neděli 17.5.,indukci jsem si nepřála, kvůli známým komplikacím, o kterých jsem se dočetla na netu a znala z vyprávění. Jako by to miminko v bříšku tušilo a začalo se hlásit na svět hned poté, co jsme se vrátili domů z kontroly.
Bolesti v podbřišku přicházeli po sedmi minutách, pravidelně, tak jsem si dala horkou vanu a čekala jsem, že přejdou. Od půl šesté večer se bolesti dostavovali už každých pět, šest minut a přicházeli pravidelně, ale stále se dali v pohodě prodýchat, snažila jsem se je zaspat, ale nešlo to, hodně mi pomáhala chůze. Čekali jsme další dvě hodiny a o půl osmé můj chlap zavelel, že už je to určitě ono a že jedeme do porodnice. Já vzdorovala, protože jsem si myslela, že ty bolesti musí být silnější a že nás určitě pošlou domů, ale pro jistotu jsem poslechla, chtěla jsem si být jistá, že je maličká v pořádku, nechtěla jsem nic riskovat.
Do porodnice jsme dorazili o půl deváté večer, proběhl monitor, na kterém se žádné kontrakce neukázali. Pak mě prohlédl doktor a řekl, že je to na příjem, že už jsem otevřená na dva prsty. Měla jsem takovou radost, pospíchala jsem to říct do čekárny Honzovi, přijali nás ve 21:09 na nadstandard s růžovou vanou (kterou jsme ani nevyužili).
Po příchodu na porodní box jsem se převlékla do andílka a chystala se do sprchy, jenže přišla kontrakce, u které jsem se zrovna opírala o růžovou vanu a ucítila jsem takový tlak a pak teplo na stehnech, to mi rupla plodovka. Na zemi zůstala pěkná kaluž, Honza šel pro PA, která mě zkontrolovala a řekla mi, že kontrakce teď začnou být intenzivnější a že mám jít do sprchy hopsat na balonu. Poslechla jsem, houpala jsem se na balonu a sprchovala si podbřišek teplou vodou asi půl hodiny. Poté jsem se procházela po pokoji, při kontrakci jsem se opírala o Honzu, nebo si přičupla k zemi, případně se opřela o žebřiny. Nejhorší byl okamžik dvacetiminutového monitoru, při kterém jsem musela zůstat ležet na lůžku, kterému jsem se dosud obloukem vyhýbala. Zůstat jen tak ležet při kontrakcích, které jsem měla co skoro minutu bylo těžké, ale zvládla jsem to, mačkala jsem Honzovi ruku o 106. Pak jsem si šla znovu zahopsat na balon a začala jsem pociťovat silný tlak na konečník a tak jsme zavolali PA a ta mě vyšetřila a řekla, že si při další kontrakci můžu klidně přitlačit. To už jsem věděla, že jsme ve finále, přišla mě prohlédnout doktorka a řekla, že můžu začít tlačit při další kontrakci. Bohužel mě museli nakonec trošku nastřihnout, měla jsem pevnou hráz, ale šití i nástřih byl v pohodě. Ležela jsem na lůžku na boku, Honza mi držel nohu nahoře a tlačil se mnou , kontrakce začaly slábnout, tak mi PA navrhla oxytocin do žíly, s čímž jsem souhlasila a maličká byla chvilku poté na světě. Dali mi ji na břicho, byl to nádherný pocit, hned začala plakat, byla krásně teplá, růžová a kluzká, nemohla jsem uvěřit tomu, že je naše . Johanka se narodila 16. 5. 2009 v 0:40 hod.
Po převážení, měření a prvotním ošetření se Johanka krásně přisála a pak s námi na pokoji zůstala celou noc, protože šestinedělí bylo plné. Byla to nádherná noc a jsem moc vděčná za to, že jsme mohli všichni tři zůstat pohromadě až do oběda. Moc jsem toho tu noc nenaspala, pořád jsem si Johanku prohlížela, kontrolovala a ona krásně spinkala.
Hodně pomohlo, že jsem měla porodní plán a o všem se mnou (nebo s Honzou) PA diskutovala.
1. čer 2009 v 16:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak koukam, ze kvetnovky se zamtorily a pisou sem ted ve velkem. Musim to vse docist.
1. čer 2009 v 16:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
zmuz: kvetnovky nejspis nechtely vylekat ty, ktere jeste v kvetnu nerodily :grinning: tak se cekalo
1. čer 2009 v 19:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, krásný popisy porodů :slight_smile:
1. čer 2009 v 19:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Termín jsem měla 19.5.2009. Na posledních kontrolách pořád stejný nález – porod se nechystá, čípek prostupný pro prst, hrdlo 1cm.
Ve čtvrtek 21.5 jsem opět byla na kontrole, kde mi moc hodná mladá doktorka sdělila, že stav stejný a pokud neporodím, tak v úterý 26.5 nástup na vyvolání.
Neměla jsem vůbec žádné příznaky a cítila se skvěle. A v noci když jsem ležela v posteli, najednou cítím, jak ze mě něco teče – praskla mi voda. Vzbudila jsem manžela a říkám mu ať mi podá ručník. Vlezla jsem do sprchy a voda pořád tekla proudem. Tak jsem si vzala dvě vložky a že pojedeme. Byly 3h ráno.
Do porodnice jsme dorazili ve 4h, manžel čekal na chodbě a porodní asistentka mě připojila na monitor. Neměla jsem vůbec žádné bolesti, ale museli si mě tam s odteklou plodovkou nechat. Manžela jsem poslala domů (ale jel rovnou do práce, měl od 7, tak tam byl trošku dřív).
Zavolaly doktorku, aby mě vyšetřila – to bylo překvapení, když se ve dveřích objevila ta samá doktorka co byla na kontrole a říkala mi o vyvolání. Prohlédla mě a řekla, že je to na úplném začátku a nic se neděje, tak jsem se převlékla a šla na jeden box – PA mi říkaly ať spím, že to bude nadlouho. Ale spát se nedalo, protože jsem byla skoro vedle porodního sálu a najednou se tam rozjel jeden porod za druhým – slyšela jsem vždycky nejdřív křičet maminky a pak brečet jejich miminka, to byla krása a samé holčičky. Pořád se nic nedělo, sem tam jsem cítila mírnou bolest podbřišku. Dostala jsem snídani a dokonce pak i oběd. S manželem jsme se domluvili, že dorazí kolem 14h. Neustále mi kontrolovaly ozvy a dělaly monitor.
Když manžel dorazil, tvrdily mu PA, že to bude ještě hodně dlouho trvat a jestli nechce jet domů – on ale tvrdil, že ne,že tam se mnou zůstane.Dostala jsem antibiotika do žíly. Bylo to už dlouhé, pořád se nic nedělo, vyslechli jsme další porod a nakonec v 17:30 přišel doktor (už byla jiná směna i PA byly jiné) a že mi zavede tabletu, že už začnou vyvolávat. To bylo něco, musel tu tabletu prostrčit tím mým neotevřeným čípkem, teda bylo to pěkně nepříjemný a nakonec řekl, že když to nezabere, přijde za 3h znova a dá mi další. Po zavedení mi začaly kontrakce, docela už to bolelo, hlavně mě začaly bolet záda, toho jsem se bála-křížových bolestí. Ale pořád to nebyly ty pravé a pořádné kontrakce, jak vždycky říkala PA. Asi za tři hodiny přišel jiný lékař a vyšetřil mě, bohužel nález stejný, nic se nepohnulo a tak rozhodl, že mi píchnou kapačku s Oxytocinem. Po nějaké době se mi rozjely pěkný kontrakce a hned po 1 minutě!Nejhorší byly ty křížový bolesti. Byla jsem ve sprše na balónu a manžel mě asi 2 hodiny sprchoval. Do toho mě vyhnaly na monitor, na břicho pásy, na jednu ruku tlakoměr a na druhou teploměr a prý: „seďte v klidu“!To se jim řeklo s těma kontrakcema, no snažila jsem se to těch 15min vydržet,ale kroutily se mi palce u nohou. Teplotu jsem najednou měla 38 a bylo mi špatně od žaludku (pak jsem i zvracela). Manžel mi byl celou dobu strašnou oporou, utěšoval mě když jsem říkala, že už to nezvládnu (byla jsem strašně unavená),prosila jsem doktora i o epidurál kvůli těm kříž.bolestem,ale on řekl, že k tomu musí být nějaký nález a já měla po několika hodinách bolestí pořád stejný- čípek pro prst! Píchly mi ještě nějakou injekci na změkčení a jeden jako oblbovák – ten měl za účinek to, že jsem tu minutu mezi kontrakcema vždycky usnula. Potom mi PA napíchla další pylík s Oxytocinem, to už jsem tvrdila, že to nezvládnu, že nebudu mít ani sílu tlačit a ona mi povídá:“ To byste se divila, kolik máme my ženský ještě sil“. Asi ve 23h přišel opět doktor a vyšetřil mě, to bylo strašně nepříjemné, protože jsem měla děsný bolesti, ale on najednou říká: „No vidíte to, jak jste pokročila, máte nález k porodu, to bysme mohli do půlnoci stihnout a mrňous bude mít dnešní datum“. Už jsem měla zašlou branku a zbýval jen nějaký šlem kolem hlavičky. V ten moment jsem byla tak štastná, že už to konečně bude. PA mě poslaly chodit, manžel za mnou tahal tu kapačku a vždycky když jsem měla bolesti,tak jsem se na něj pověsila a kroutila nohy, to už se mi chtělo strašně tlačit a PA na mě pořád křičely:“Netlačte!“ a on vždycky řikal jen:“Dejchej“! Došli jsme na porodní sál, prodýchala jsem pár kontrakcí a hurá na kozu, tam jsem zkoušela tlačit s PA, ona mi najednou říká:“ Už vidím 5vlasů, to bude holčička“, akorát jsem vždycky tu kontrakci měla krátkou, tak na 3tí zatlačení už to nebylo ono. Tlačila jsem pak i na boku. Potom zavolali doktora, ten přišel, oblékl si takovou řeznickou zástěru, připravil nástroje a že jdem na to – tak jsem tlačila jak jsem mohla, ale pořád ta krátká kontrakce – doktor pak už jen hlásil, že dnešní datum nestihneme. No a nakonec jsem zatlačila, PA mi zmáčkla břicho, on mě nastřihl (to vůbec nebolelo) a najedou držel v ruce naše miminko. Narodila se nám holčička, hned křičela, to byla nádhera, na ten pohled nikdy nezapomenu. Vzala si jí dětská sestra a manžel šel s ní fotit. Poté následoval porod placenty, což byla pohodička a šití – doktor mi to umrtvil a zašíval asi půl hodiny,ale dalo se to vydržet.Já jsem poslouchala,jak naše malá při ošetření křičí a jak na ní manžel mluví.Za chvilku mi jí sestra přinesla a přiložila k prsu a malá se přicucla. Potom jí dala novopečenému tatínkovi do náruče. Mezitím mě doktor zašil a PA mě pohladila po noze a říká:“No vidíte, že jste to zvládla,jsem to říkala“. A doktor mi potom řekl, že už pomalu nevěřil tomu, že se to pohne a že by byl nutný císař.
Naše Magdalénka se narodila 23.5.09 v 0:05, vážila 3220g a měřila 49cm.
2. čer 2009 ve 20:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
je to uz nejaka doba ale pokusim se i ja sepsat muj druhy porod.......predem se omlouvam za chyby :sweat_smile:

ve ctvrtek sem sla do poradne a doktor se na mne diva a rika ze pokud do terminu neporodim ze pujdu do nemocnice protoze sem prvni dcerku porodila cisarem......a jelikoz sem mnela termin uz v nedeli tak sem si rikala ze by se to mohlo stihnout........i sem dostala strochu strach protoze se mne do porodnice nechtelo a Klarka byla jeste mala (ona teda jeste porad je :slight_smile: )......a jak sme tak sli s manzelem a dcerkou k autu tak mne tak lehce zacalo bolet brisko....jako kdyby sem to mnela dostat......a tak to bylo v podstate cely ten den.....k veceru to prestalo brala sem to jako posliky protoze to bylo sem tam pravidelne a sem tam nepravidelne.......tyto podle mne posliky mi teda i spusobyly odchod hlenove zatky.....tak sem si rekla ze jupi aspon k necemu to bylo :sweat_smile: hlavne sem nechtela jit do porodnice hned ale doma neco vydrzet co to pujde a az potom jet.....
no a noc ze stvrtka na patek byla klidna....a sem i dokonce spala.....pak prisel patek a ja zase mnela cely den nepravidelne kontrakce tak po 10 az 15 minutach i mne to zacalo celkem otravovat protoze sem nemohla v klidu delat svoje bezne cinnosti.....musela sem nato myslet porad.....uz sem se tesila na noc ze mi to prejde jako minule....i preslo......a tak sem honem sla spat bylo tak 9 vecer kdyz sem ulehla......okolo pulnoci sem se vzbudila na slabe pobolivani.....uz sem nemohla usnout tak sem jenom tak lezela a cekala ci dojde dalsi kontrakce nebo ne......a dosla.....a dalsi.....a dalsi......no to uz sem se premistnila raci do obyvaku a nechala MM spat a Klarku taky a tak jak sem nemohla spat a jak se mi to trochu zesililo tak sem sla si dat teplou koupel a rikala si ze to sou posliky a ze to nic neni.....po koupeli to trochu prestalo a tak sem nakonec v pul seste zaspala takze sem si popala asi hodinku a pul za celou noc a pak vstavala dcerka......byla sobota a okolo 9 hodiny mne zacalo zase tvrdnout brisko.....no najedli sme se a MM sel s Klarou ven...ja uz sem si netroufla a navic to bylo sem tam neprijemne ale jelikoz to nebylo pravidelne tak sem si rikala ze to sou hnusne posle a hotovo.....dala sem si koupel a pak neco rychle ukuchtila k obedu......po obede sla mala spat jako obvykle a ja sem taky ulehla......byla sem po te noci celkem unavena.....a tak sem vytuhla na dve hodiny......tu dobu sem nemnela zadnou kontrakci.......takze to bylo fajn dobre nacasovane......neskur mne to zase chytlo a kdyz uz bylo okolo 9 hodiny tak sem sla oznamit MM ze jdu spat protoze pokud mne ceka taka noc jako ta minula tak se chci trochu vyspat......tak sem sla ale ty jemne kontrakce tam byly co dvacet minut +- a spat mne to moc nenechalo okolo jedenasti prisel i MM spat.....no a jak zaspal tak sem se prestehovala do obyvaku znovu.....a i se to zacalo stupnovat.....chodila sem kolecka......jak sem mohla tak sem si lehla neb sem tusila ze uz se asi vyspim az budem 4.....no a jelikoz sem mnela odsledovane ze kontrakce mam po 7 7 7 a pak po 15 minutak tak sem vzdy cekala co si ty tri oddycham a nejak se natahnu......sem tam to neslo protoze mne to nutilo porad jakokdyby se mne chtelo porad jit na malou takze sem hodne casu stravila i na wc....(uz sem ani nesplachovala a utirala se jenom jedym utrzkem toaletaku protze mi bylo lito to jenom namocit od trech kapek :sweat_smile: ) no a tak sem to spani na tech patnact minut zvladla asi jenom dva krat.....navic pak se to skratilo na 3 po 3x a 6 minut ten jeden krat......ja si rikala to neni mozne co to je rodim nebo sou to poslove.....proste sem byla uz hotova.....cekala sem az mi zazvoni budik......v pul sedme.....jenomze to byla jeste jedna cela hodina cekat.....okolo 6 hodin rano sem chytla prvou velkou kontrakci kterou sem musela hooodne prodychat trvala minutu a pul......ale pak to zase preslo a bylo to tak jko predtim zhruba po 5 sem tam na wc mi odchazela zatka tak sem si rikala ze to je urcite k te zatce a vubec sem po te noci jaksi prestala verit ci rodim nebo sou to poslove....
pak za nekolik minut nastala dalsi taka tvrdsi kontrakce a to uz se blizilo k tem pul seste......no povidam tvrdsi kontrakce ono to byly take kontrakce celou noc co uz mi nedovolili sedet a tudiz sem musela prodychavat a kdyby se mne nekdo zeptal na neco tak mu neodpovim......proste tato tvrdsi kontakce mi pripomnela kontrakci uz kdyz sem rodila klaru...takovou silnejsi ale ne jeste tu pravou silnou.....
a prtoze sem byla uz hodne unavena a kontrakce sem musela prodychavat a byly pravidelne po 5 minutach tak sem po zazvoneni meho budicku sal za MM a rekla ze chci jet do porodnice......ten zostal vykuleny vstal a zavolal rodicum......aby prisli hlidat klarku a ja sem mu uvarila kafe mezitim sem se jeste dobalovala a MM chytal auto......jak dojeli jeho rodice tak sme vyrazili ty mne jenom poprali at to dobre dopadne a tak......nez sem zesla schody a prisla do auta....cca minutu tak sem chytla kontrakci musela sem se oprit o auto....zajimave natom bylo to ze kdyz sme jeli do porodnice tak ci to bylo o psychice to nevim ale ja mnela jenom 2 kontrakce za celou dobu a to mame do porodnice 20km tak bud sme jeli tak rychle nebo sem byla uvolnena z toho ze uz sme na ceste do porodnice.....

v porodnici trochu koukali ze s cim sem tam dojela (jako ze ty kontrakce mam nepravideelne) ale sepsali sme papir.....manzel rekl ze bude semnou furt ......tak sem sli na monitor ja sice mnea delozni stah ale ten sa na papirku nezaznamenal......sestricka mne rekla ze je to mozno tim ze mam spek :fearful: no co uz tak sem jenom poznamenala ze to same bylo i u Klarky.....tak a protoze tam zrovna rodila jedna (ted uz znama :slight_smile: ) tak sme chvilku cekali nez dojde doktorka nez pujdeme na vysetreni.......po dvaceti minutach mne vzali na vysetreni......a seestricka zamnou prisla ze mam podepsat papir ze si mne tam nechaji.....snazila se mi to vysvetlit tak ze kdyz sem prvni rodila cisarem ze ted to muze trvat klidne i den a ze manzela posle dom........ja sem jim rekla ze kdyz to nebude na hospitalizaci tak ze podepisu reverz no tak zostala hledet chvilinku ale pak mi rekla dobre ale to se potom da druhy papir.......tak sem nakonec podepsala......za chvilinku prisla doktorka Bambasova moooc hodna a vysetrila mne....a rekla ze je to na zacatku ale ze si mne tam nachaji......a taky mi rekla ze mi nemuzou nijak pomoct vyvolanim aby mi nahodou nerupla jizva na maternici......takze sme se ulozili na pokoj aj s manzelem tam mi dali papiri abych si to vypsala kdyby byl potreba zase cisar at ze to maji v poradku....tak manzel pomahal.....no a protoze sem byla rada ze tam manzel je tak sem delala vsechno proto aby sme to jeste ten den stihli......a ja pri kontrakcich i trochu jakokdyby tlacila........a hodne sem chodila a skakala na balonu.....to sem delala nez tam dosla dalsi pani ( ted uz taky znama) a manzel musel jit pric.....v tu chvili mi tocili i montor zazila sem si tam tri kontrakce ktere se nezaznamenali ale to nevadi ja uz sem vedela ze to tak mam....i u Klarky mi tak delalo......a jak mi dotocili monitor tak sem letela za manzelem ktery na mne celal v mistnosti pro hosty.....jo a z karty sem se dovedela ze sem rano okolo 8 hodiny byla otevrena na 2 prsty.....takze okolo 12 po monitoru sem sla na dalsi kontrolu a to sem byla na 5 otevrena....tak mi rekla sestricka ze mi daju klystir a tak sem sla.....no chodili sme s manzelem po chodbe tam a spet a ja dotoho chodila na wc se vyprazdnovat....nejdriv sme potom klistyru nestihli ani vyjit tri krory a uz sem letela :grinning: byla to rychlovka.....no pak se to ustalilo.....pak sme po chodbe stretli doktorku a tak se mne ptala jak se citim a ja ze mam nintrakce ale ze to na monitoru nejde videt a protoze sem zrovna dostavala tak mne chytla za bricho a rekla ze opravdu......takze od te doby se ridili podle mne a ne podle monitoru.......coz u Klarky nedelali a proto sem sa na cisare......neb po kazde kontrakci malej klesli ozvy......
no a jak mne skontrolovali tak ubehla nejaka doba a sla sem na monitor a pak mne poslali do sprchy na pul hodky pry.....no nejlepsi to bylo kdyz mne manzel sprchoval krzize protoze ja mnela nejvic bolesti prave v krizich a supis pupis nejlepsi bylo kdyz dochazela ta tepla voda a stridala se nova tak tak studena co tam na chvilku pritekla bylo to nejlepsi z cele sprchy..... :grinning: pak za dve hodiny prisli pro mne ze sem si to natahla a ze mne chteji skontrolovat......kontrola byla v poradku od te dvanastei do cca pul treti sem se otevrela na 8 prstu pak....jo to uz mne prestehovali na box a sla sem na monitor na nejakych 20 minut....pak na balonu ze uz to skoro je jenom musi jeste trochu sestoupit......tak sem hopkala na balonu mezitema kontrakcema sem si i pospala od unavy....byly po 3 minutach az do produ ty kontrakce ale byly hooodne neprijemne hlavne do zad v oblasi krize....pak sem vylezla spet na porodni psotel a musela mit nohu nahoru aby hlavicka dorotovala kontrakce silili manzel mnel rozdrcenou ruku.....a pak dosla doktorka ci uz mam pocit na tlaceni a ja ze nevim a tak ze az budu mit tak ze mam rict....to uz byly s nama sestricky porad protoze sme v tu chvili rodili jediny......takze mneli na nas cas....no a jenom co odesla doktorka tak sem zazila ten pocit na tlaceni.......musela sem si parkrat i zarvat normalne to neslo .....byl to celkem mazec zazitek :grinning: .....pak priletela doktorka ze mne slysela hulakat tak ji napadlo ci uz nahodou nerodim.......no a prisla vhod....co vody zemne vyteklo panecku v tu dobu co sem i musela zatlacit protoze to jinak neslo......proste brisnimu lisu zavelel mozek ani sem nechtela......ale bylo to pro mne zajimave.....pak mne doktorka skontrolovala a rekla muzem nato.....tak mne dali do sedu do ruk mne dali klacky ktere byli namontovane pevne na posteli a ja sem mohla tlacit....a tak sem tlacila nejdriv sem jednu kontrakci proflakla protoze sem si ju prorvala....to se pry nema ze to stracim siiilu.....no a jak dosla ta dalsi tak sem zabrala a tlacila a tlacila a tlacila......halvicka se korunovala jaksi sem to nemohla to nase ditatko vytlacit a kdyz prisla treti nebo uz čtvrta kontrakce tak jak sem tlacila tak hodna sestricka mne jenom trochu zatlacila na bricho vubec ne cela ale jeno trochu a nas Jiřík byl hlavickou uz venku pak to slo raaz zaraaz......jenom vubec sem nevnimala jak sem protolacila hlavicku ale vnimala sem jak sem protlacila raminka.....a pak to kluzke telicko byl taky mazec.....maly mnel omotanou kolek krku pupecnik tak ho filki zrovna jeste kdyz byl venku jenom s hlavickou.....doktorka konstatovala ze je to volne ten pupecnik nic priskrceneho....tak sem si ulevila....a pak uz to tleicko na dalsi kontrakci.......po porodu Jirika sem videla jak mu cistili nosanek jeste predemnou a pak jak zacal kricet tak ho odnesli pric....no a manzel sel fotit a ja sem byla uplne stastna ze sem to zvladla a ze se nerodila cisarem a byvili sme se s doktorkou...a doktorka mne pochvalila ze se porodila prirozene a ze kdyby sem se rozhodla jit na cisare tak ze nic nezmozou a nakonec by to tak dopadlo.....jenomze to ja nechtela.......

pak prisel jirka-MM se svym synem a dekoval mi a nemohl se na nas poklad vynadivat....

sili mne 3/4 hodiny protoze sem se natrhla az na cipek bylo to snad neprijemnejsi jako cely porod ale to jenom proto lebo ty vnitrni stehy namaju jak umrtvit takze to bylo neprijemne....ale my byly stastni ze sem to zvladla......

Jirik se narodil 14.12.23008 o 16:44 s mirama a vahou 54cm a 3790g

sme radi ze ho mame kojila sem na druhy den krasne i kdyz se mne klara odstavila v 10 mnesicich a mne jako kdyby mliko zaschlo......a je to fajn.....s klarkou sem se trapila 6 dni nez mi nastoupilo mliko.......

manzel u porodu opravdu obrovska opora je to super.....rekl mi ze take neco jeste nevidel jak sem byla cervena jak sem tlacila proste i ta psychicka podpora ze tam byl byla fajn a vubec to ze sem to zvladla porodit tak velke miminko bylo pro mne velke povzbuzeni....

jo a prodychavani sem brala tak peclive ze mne museli brat na ktg jelikoz sem si stezovala na pichani na hrudi.....bylo to spusobeno tim jak sem pouzivala svali na prsach tak dukladne i pri hooodne hlubokem nadechu tak pri hlubokem vydychu ze sem si spusobila svalovicu :grinning: a jelikoz se sestri ze sestinedeli bali aby neco nezanedbali tak sem proste podstoupila to KTG a tak sme to zistili ze mi nic neni....a s doktorem sme se nasmali ze su moc akcni.....ale v kontrakcich mne to pomohlo ze sem si musela stale opakovat ze musim dychat ze mi to jaoby rychlejc ubehlo.....

takze sem byla rada ze i kdyz sem po cisari otehotnela po 9 mecicech (smi se po nejmin 2 letech) tak ze sem to zvladla i prirozenou cestou......mooc rada spominam na muj druhy porod a jeste ted mne naplnuje radost kdyz si nanej spomenu......byl to pro mne krasny zazitek :dizzy_face:
9. čer 2009 v 16:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
mnelo tam byt 2008 :sweat_smile:
a teda vuubec sem necekala ze to vyjde na tak dlouhy clanek :sweat_smile:
9. čer 2009 v 16:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo a jeste sem chtela k tomu napsat....ze porod nebyl nijak vyvolavany nijak povzbuzovany oxitocinem proste nicim musela sem si to sama vybojovat.......jenom mne pichli vodu ale to az kdyz sem byla na 8 prstu aby se to trochu urychlilo a to doktorky mysleli ze porodim az na druhy den...... :dizzy_face:
10. čer 2009 v 10:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak můj třetí porod byl úplně super. Termín jsem měla 12. a 13. února. Ještě 15. jsem byla na monitoru v porodnici a všechno bylo v pořádku, na kontrole taky. Paní doktorka říkala, že porodit můžu kdykoliv, že sice se hlavička ještě nenatlačovala, ale prý jak začnou kotrakce, tak to pak půjde rychle, že mimi už ví kudy jít, má cestu připravenou:slight_smile: A jakou měla pravdu. Na další monitor mě poslala, jestli neporodim, tak 19. února.

Krásně vše vycházelo, starší kluci měli akorát jarní prázdniny, tak byli na horách a já jsem měla klid a jen jsem čekala. Jen takový zádrhel byl, že přítel měl akorát zlomenou nohu a měl berle, měl nechodící sádru... Byla jsem ale domluvená s kamarádkou, že mě kdykoliv do porodnice odveze.

18. února dopoledne jsem začala cítit trochu kontrakce, ale ne moc pravidelně a ještě byly docela slabé. V poledne jsme ještě jeli s přítelem na oběd (já jsem samozřejmě řídila) :grinning: a tam už mě to trochu nadzvedávalo. Když jsme po obědě přijeli domů, kontrakce se rozjely víc a já jsem radši napsala kamarádce, kdy by mohla přijet. Ona že kdykoliv. Tak jsem jí napsala ať radši přijede. Mezitím kontrakce sílily a sílily a byly už snad po 6 minutách. Tak jsem se rychle vysprchovala, umyla a vyžehlila :grinning: si vlasy a byla jsem připravená. Kamarádka přijela přesně ve 3 hodiny a to už byly kontrakce tak po 4 minutách. Vyrazily jsme do Motola. Cestou z parkoviště už jsem šla trochu v předklonu. (tatínka jsem nechala doma, že mu dám vědět kdy to bude, aby přijel :slight_smile: ) Kamarádka šla se mnou a nesla mi tašky. Na příjmu mi pan doktor řekl že jsem otevřená na 6 cm a že se nestihne vůbec žádná příprava a tatínek že asi taky nedojede. Potom mě v rychlosti napojili na monitor, po chvíli jsem byla otevřená na 8 cm a musela jsem se rychle převléknou a spěchat na porodní box. V papírech jsem měla i potvrzení o zaplacení tatínka u porodu, tak místo tatínka tam se mnou šla kamarádka. Kamarádka, která omdlívá i u braní krve :slight_smile: ale v tu chvíli to asi bylo silnější, to nenechat mě tam samotnou, tak tam šla statečně se mnou. Pak už to šlo raz dva. Praskli mi vodu, chvíli jsem ještě musela čekat, pak mi řekli že můžu tlačit. Kamarádka byla úplně bezva, moc mě podporovala a byla nejvíc statečná. I mě držela za ruku, že jsme si stačily dělat legraci, že vypadáme jako registrované partnerky :grinning: V 16,15, tedy 55 minut od příjmu se brouček narodil. Vážil 3,96 a měřil 50 cm. Tatínek dorazil 10 minut po porodu. Takže první kdo našeho mrňouska choval, byla moje kamarádka, která pořídila i první fotky. Byla skvělá. Říkáme jí od té doby naše "dula".
11. čer 2009 v 16:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj......můj druhý porod byl procházka růžovým sadem oproti prvnímu.....v 5.45h praskla voda a v 6.45h jsme byli v porodce....ozvy, prohlídka-otevřená na 1prst a blanka ještě zašlá....takže mě šouply na pokoj- tam mě PA šoupla do zadku čípek, že to zkusíme trošku rozjet...no a začali mi kontra po 5min asi tak kolem 10h...kontrola-otevřená na 2-3prsty....šoupla mi další čípek, abych se prý dlouho netrápila a ještě mi dali nějakou kapačku antibiotika myslím........kontra vetší a kolem 11h jsme šli už s manžou na porodní pokoj a do sprchy, tam už začali kontra větší-kontrola a najednou otevřená na 7prstů kolem 12h....za půl hodky furt stejný, tak mi dali zase kapačku a tak kontra byli větší a častější :stuck_out_tongue_closed_eyes: ...kolem 13h otevřená tak na 9prstů-to už jsem šla na kozu a začala se ve mně štourat při každé kontra....hnus hnus hnus....při každé kontra mi začala masírovat hráz to bylo hnusný, ale pomáhá to na uvolnění při průchodu hlavičky- pak mě upozornila, že zkusíme trochu zatlačit to bylo asi kolem 13.15h protože si pamatuju, že to tak rychle nešlo!!! No a to už jsem byla na 10prstů a začalo tlačení a ty hnusný tlaky na pipku, ale dobrý už bylo, že jsem mohla tlačit jak jsem chtěla-vlastně hodně- pamatuju si jak mě chválila a vše mi říkala, co vidí a jak to jde dobře a že jsem statečná a bla bla bla a to mě dodávalo velkou sílu vážně!! A jak jsem cítila už hlavičku, že je venku a vlastně mi to i řekla, tak stačilo už jen asi 2-3 kontra na tlačení a byla venku...PA mi trochu pomohla a tlačila jemně na bříško!!! JInak celý to tlačení bych odhadla tak na 9kontra!!!! A žínka, kterou jsem celou bodu cumlala a otirala se sní bylo super...bez ní nevim nevim!! A manžel byl velkou oporou!!
Jasně že jsem si i zaječela ale se zavřenou pusou, ale pomohlo mi to!!!! Manža povídal-tys měla tak fialovou hlavu, že jsem myslel, že ti bouchne :grinning: :sweat_smile: blb!! Bych ho chtěla vidět :grinning:

Nella se narodila 6.6. předčasně na 35+5tt ale zdravá!! 2820g a 48cm-už jsme doma a pěkně prospívá!! :dizzy_face:
16. čer 2009 v 17:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Můj porod v listopadu..:slight_smile:Nic moc ale zvládkli jsme...

takže kolem 01 hodiny v noci jsem začala pociťovat jakoby brňavej pocit, vůbec ne jako na menzes, který se jakoby chvilky stupňoval silněji, takže jsem začala sledovat čas....a....po 10ti minutách, takže asi 10x jsem měla kontrakce po 10min a pak najednou třeba po 12min jednou a tak pořád dokola, byl to můj první porod tak jsem nevěděla co a jak ale pomalu jsem si vydýchávala a čekala......20x po 10min a zase třeba po 15min,když už jsem to takhle sledovala skoro do rána, řekla jsem si že to nemá cenu a pokusím se usnout,byla jsem unavená...usla jsem asi na hodinku. Ráno jsem vše říkala manžovi a že je možný že se to rozběhne.Hm...tak ani náhodou,přes den to přešlo

V noci zase ve stejnou hodinu to začlona novo a už jen po 10minutách, byla jsem dost unavená z nevyspání ale co spánek se nekonal a já se celkem těšila že mimi už třeba bude...usla jsem asi na hodinku maximálně, ráno opět vše říkám manžovi a raději jsme se dohodli že to zajedem zkontrolovat aby to třeba nebylo něco jiného a mimi se nedusilo nebo tak. Kontrakce byli pořád ve stejné síle, nijak se neměnili . Přijeli jsme do porodky, tam mě sestřička hned poslala na monitor a viděla tam něco že už by to mohlo být k pododu,takže zavolali doktora at to zkontroluje. Doktor mi oznámil že jsem na 1cm otevřená a že tedy budu rodit, že mají sice plný sály ale že to jen tak nebude ale že už si mám jit sednout před porodní sály...tak jsme vše sepsali, doktorka mě prohlídla zeptala se jestli mi ty kontrakce neustávaj tak jsem řekla že už ani nevím ale že jsou asi slabší, to jsem se ještě smála, no a vzali mě na sál...

Hned jsem dodtala Yallapak jsem šla na wc a do sprchy, měla jsem úžasnou porodní asistentku...takže po sprše jsem si lehla na křeslo a napojila mě na monitor, jenže mimi tam pořád vivádělo nějakou neplechu. Pak septala jesli mám pořád ty kontrakce, tak jsem řekla že mám pocit že mizej ...že je to zas po delší době, tak zavolala dr. a že mi popustěj vodu a že se to rozběhne.....hm....čekali jsme...kontrakce sice byli dost cítit nekteré jsem špatně udejchávala ale tak nepravidelně, takže ještě pořád dobrý, pořád jsem si říkala, bude to ještě horší a sama sebe se ptala, zvládneš ještě horší? Odpověď neznámá :slight_smile:

Ptali se jestli chci epidural, já že bych jen nerada ale že nevím jaký to bude, tak PA mi řekla ať si řeknu včas že musejí nabrat krev před tím....Pochvílích odcházela a vracela se a vždy když přišla tak jen něco komentovala na monitoru, že pořád tam mimi dělá nějakou neplechu, že dokud nebudou ty křivky dobrý nemůžem rodit. Prý jestli jsem pila ard. tak mi napíchli tekutinu na zavodnění(myslím)takže celou dobu napíchnutá a rovnou mi vzali krev na ten epidural aby mě nepíchali víckrát a at to máme kdyžtak hned nachystaný. Křivky nebyli dobrý snad po celou tu dobu porodu. Zase zavolali doktorku a ta mi ještě popustila vodu...otevřená jsem snad byla na 4cm, konečně jsem se dočkala a PA mě pustila do sprchy, řekla ať si dám vodu jakou snesu, hlavně ať se nepopálím, ještě si zavtipkovala...já v ty sprše nemohla, vůbec mi to na ty kontrakce nepomáhalo,takže jsem šla po chvíli zas ležet,PA přiběhla napíchla mě neco mi přes kapačku pustila a šla pryč...přiběhla a holožila mi na břicho masku na dýchání, nejdřív jsem nechápala, jako proč, dýchalo se mi celkem dobře...pak to přišlo, přišla konrakce ale taková že jsem rozdýchávala a najednou mi nestačil dech, nešla rozdýchat dala mi masku (já už po ní lapala) a snažila se dýchát, vůbec jsem ale necítila žádnou změnu, dusila jsem se a do toho ta kontrakce, PA s mužem tam zápasili s tou kys. bombou, ta maska totiž z toho padala a kyslík nedocházel...naštěstí to přešlo a pak hned znova, dalo by se říct že skoro celý porod jsem měla kyslíkovou masku.

Takže pustili mi něco na zvýšení kontrakcí abych se začla víc otvírat ale bohužel nic. Mimi pořád dělalo zmatky na monitoru.

Chudinka PA si už nevěděla rady, zavolala si tam doktorku ta vzala nejakou kovovou tyč a spodem mi to pokládala miminku na hlavičku tím sledovali na monitoru jak je na tom, ta bolest byla děsivá, do toho mi zase dvakrát dali něco na zvýšení kontrakcí takže já zase bez masky nerozdýchala ani ťuk. Pořád do mě rejpala tou lovovou tyčí a přikládala miminku na hlavičku...už mě bolelo uplně všechno...PA se ptala jestli cítím tlak na zadeček a já vůbec nic takového necítila...pak se mě doktorka ptala jestli se mi chce na malou, já říkám asi ne, nevím nic necítím už...tak mi odsávali moč. Doktorka už taky nevěděla co, chválila mě že dýchám výborně že to skvěle zvládám ale že to bude asi cisařem že potřebujou schválení od primáře...

volali přimáři ale nějak se nedařilo, bylo trochu vidět že jsou nervózní...miminko se nějak ztrácelo..ukazovala mi na monitoru nějaké čísílko že má mít 37 až několi, nevím přesně byla jsem vyřízená ale čísílko jsem viděla bylo tam 9 a klesalo...takže ted přimář a císař...byla jsem tak šťastná že bude konec mučení, hned jsem jim císaře odkejvala, dala bych v tu chvíli cokoliv za císaře.

Primář dorazil s úsměvem (vytáčelo mě to, já tam trpěla jak pes a takovej klidas s usměvem, no má praxi :slight_smile: )
Takž primář císaře nechtěl schválit že já to určitě zmáknu, já jen vykřikovala že nezvádnu, že oni mi nevěří ale že já to prostě už nezvládám, prosila jsem a nic.

Primář se ptal jestli mi dali něco na zvýšení kontrakcí, tak že ano...nevadí tak znova...říkali že už jsem měla 3x...zkuste znovu...mám pocit že mi to dali ještě 2x, pak i primář tou kovovou tyčkou se snažil zjišťovat mimi a to byla síla ty jeho ruce,holky já se snažila tlačoit abych to nějak prorazila ale ten že ať netlačím ať jsem v klidu...no děsivý. Doktorka říkala podívejte kontrakce udýchává výborně,prostě vše jak má být...

nic pořád se snažili, pak že ať mi dají balon...pro ten se nikdo nehrnul...najednou PA ať se projdu, to bylo nemyslitelný, tak aspoň postavím....po tolika hodinách na zádech jsem myslela že to nemůžu zvládnout, nějak jsem se rozhýbala a nějak za pomoci PA a muže dostala dolu, všichni byli pryč a i PA odešla, já na manžu že si musím zase lehnout že to nejde že to je hrozný, že nemůžu stát, tak dobře, chytala jsem si lehnout, v tu chvíli mě chytla taková kontrakce že jsem sebou plácla o tu postel a sýpala kyslík...manža koukal co se děje a já dělej...kyslík, vůbec jsem nemohla dýchat, snažila jsem se pokračovat v rozdýchávání ale prd, kyslík mi chyběl, začala jsem se zakuckávat suho v krku a manža makal aby napojil ten blbej kyslik co porad nedržel, já už v jeden moment myslela že se udusím, ležela jsem na ty poslely v předklonu a najednou vysvobození, maska začala propouštět kyslík...fakt se suchem v krku, zakuckáváním jsem si myslela že je konec...bylo to snad jen tak tak...kontrakce ustoupila a manža mi pomohl na křeslo, najednou další kontrakce a já cítila že mimi už sklouzlo dolu a níž a nějak se to nechtělo zastavit, tak jsemzas houkla na manžu že rodim...ten koukal a říkal v klidu, já ale cítila hlavičku na kus venku, tak jsem hlasitěji křikla já rodim jdi pro ně, manža se jen nahnul aby viděl co a jak a řekl...no jo...nebo ty vole....já nevím už :slight_smile:) a běžel, PA v klidku přišla a celá šťastná se ptá jak jste to udělala, celou dobu nic a jen odejdem vy si sama porodíte...já se snažila usmívat ...tak doběhli všichni ostatní asi 10lidí tam bylo a doktorka povídá tak ještě zatlačíte při kontrakci a máte to za sebou...

Takže já netrpělivě čekala na kontrakci, zdálo se mi to dlouho ale dorazila :slight_smile: tak jsem měla tlačit v tu chvíli jsem ale cítila že je mi strašně na zvracení a že když zatlacím určitě se pozvracím, věřte nevěřte, bylo mi to jedno, takže jsem zatlačila a pak znova a potřetí...kupodivu jsem se nepozvracela asi jen nějaký silný pocit.

Mezi tím slyším primáře jak PA šeptnul, ,,pomožte jí" a střihla

PA se smála a povídá no vidíte a je to, já si už oddychávala a ona pokračovala, ještě ramínka a je to....já myslela že omdlím, já myslela že už je hotovo, no ale zbytek už byl fakt dobrej.

Takže nám zkontrolovali naše miminko, mě stašně PA chválila, že prý mi věřila že to zvládnu, že ona by to nezvládla ale já že ano. A že kvůli mě nešla domu, že chtěla být u toho že tomu věřila že jsem strašně statečná...já se jí tam omlouvala že mě to mrzí, že jsem byla nepříjemná určitě ale že už se to nedlo vydržet..říkala že ne, že jsem to zvládla báječně. Byla asi trochu rozhozená, pže chtěla uklidit teploměr, a jak ho chtěla sklepnout vylítnul jí zruky a rozbil se...smali jsme se..

Po nějaké dluhé chvíli přišlo šití, vyndali placentu, PA se ptala jestli jí chci vidět, tak jsem chtěla...bylo to ošklivý tak jsem řekla fuj..přišla doktorka šít, že mi to nějak opíchá aby to znecitlivěla, bolest jak blázen...polévala to nejakou asi desinfekcí, strašně to pálilo, já pořád ucukávala...pak přišlo šití a to jsem cítila uplně, ty injekce snad nezabrali..pořád jsem ujížděla z křesla a doktorka mě pořád napomínala, tak jsem jí řekla že to děsně bolí a že mě bolí i konečník, tak řekla nevymýšlejte si jinak už vám nic nebudu věřit...asi to chtěla nějak zamluvit, ptala se co máme pro mimi a co kdyby to byl kluk,jenže mojí pozornost to neodpoutalo, já pořád bojovala s bolestí a kývala na manžu ať odpovídá :slight_smile:)

Ještě tam bylo nějaké promačkávání břicha taky celkem nepřijemný ale to už nevím jestli bylo po šití nebo před..

No a hotovo, dali nám mimi, donesli véču, představte si že i manžovi dali krabici džusu..:slight_smile:tak byli hodní

Měla jsem 4 stehy a porod od tech pravidelnej kontrakci v noci trval 17,5hodiny...tu noc předtím nepočítám když se to přes den zaseklo..hned na porodním sále jsem řekla že už nikdy víc tohle nechci zažít a že i když si někdy řeknu že jo tak prostě že ne :slight_smile:

Ještě dlouho jsem si to pamatovala, ale normálně jsemhned seděla i chodila, takže to bylo hned pak dobrý..Dokonce pan primář za celé oddělení šestinedělí při vizitě hned se usmíval a povída tak jste to nakonec zvádla...já jen nepřítomně zamumlala, no, zvládla..asi ta představa mi zavřela pusu :slight_smile:))

Je to 6měsíců a já pořád říkám že už ne ale vím že ještě aspoň jednou(pokud to půjde) ano. Pak si budu nadávat. Ale to bych té naší lásce nemohla udělat aby byla jedináček....teda mojim láskám,manža pořád nenápadně na malou...no až ti pořídíme brášku nebo sestřičku a čeká co já na to...cudák ale taky zkusil
18. čer 2009 ve 20:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jednym slovom : úúúúžastny
18. čer 2009 ve 23:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
no, tak to teda klobouk dolů, holka. Takhle bych rodit nechtěla, seš šikovná :slight_smile:
19. čer 2009 v 08:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jednim slovem HROZNYY... :sweat_smile: Ale stalo to za toi!! :wink:
19. čer 2009 v 09:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
k.bett: nemuzu si pomoct - proc nenechali porod prirozene rozjet? pokud bylo mimo v pohode a voda neodtekla. nejak jsem to nepochopila - pak se nedivim, ze je z toho takovej pribeh.
21. čer 2009 v 18:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
pridam svoj zazitok...myslim, ze je taky klasikus.....ziadna drama....

ako prvorodicka pojem porod bol pre mna len nieco co som videla na videu aleboco som citala......no realita je troska ina.....rada spominam na jednu pani z videa, ktoru reziseri tak zostrihali, ze to na mna posobilo, ze porod je o 5 kontrakciach a 3 zatisnutiach..... :grinning: :grinning: :grinning: ...mile..... :sweat_smile:

cele tehu som prezila v Londyne, pracovala som do 31. januara, termin porodu bol na 27.marca........tehotenstvo bolo bezproblemove az na triple testy, koly ktorym sme si uzili aj dr. dankovcika v KE ale odmietli sme amniocentezu......mali sme vysledky 1;55....rozhodnuti s manzelom ze babo si nechame aj napriek riziku raztepu....

domov na SVK sme cestovali 1. 2......s tym, ze mam este 2 mesiace na pripravu pre prichod babatka.....kedze domcek este nemame dokonceny, tak sme sa zatial nastahovali k rodicom......cesta bola celkom fajn az na poslickov, ktory mi "sprijemnovali" cestu domov autom..... :zipper_mouth: ....zvladli sme to za 19 hodin.....hned na druhy den som co-to vybalila ale citila som sa velmi zle.....na dalsi den som sla do poradne......kde mi pan doktor oznamil, ze je nutna hospitalizacia, nakolko som otvorena na 2,5cm....a hlavicka je dost nizko...tak som si polezala 5 dni v nemocke, na infuzkach......nejako to ustalili, prepustili ma domov s kludovym rezimom....prvy tyzden som prelezala s nohami nahor....druhy uz len prelezala.....potom som sa zacala pomali hybat....kratke prechadzky, drobne nakupy a samozrejme zbalenie veci do porodnice....kedze uz to mohlo dojst kedykolvek....v utorok rano som sa vybrala vybavit este nejake veci na elektrarn ohladom stavby, cestou domov som sa stavila v supermarkete kupit si nutelovu sisku.....rychlo nieco do zaludka, kedze som mala v plane cestou sa zastavit v jednej fajnovej masiarni kupit este fajnovejsiu slaninku, na ktoru som mala taaaakuuuu chut...no ale cestou do masiarne mi nieco zacalo tiect dole nohami...najprv som si myslela ze male koplo tak silno, ze som sa jednoducho pocurala.....snazila som sa to zastavit a nie a nie stopnut to......zacala som byt zufala, kedze okolo mna pochodovali ludia a ja som citila ako sa mi nieco vali dole nohami....vobec ma nenapadlo ze to moze byt voda......tak som si cupla, ze snad sa to curanie zastavi...ale nie...potom mi pomali zacalo dochadzat, ze asi to bude voda....ale nechcelo sa mi verit, kedze do terminu som mala necely mesiac.....av tom zufalstve, ze budem vyzerat ako zcurana tehula, som vytiahla s kabelky vlozku, dosla za prvy roh a nejako z boku sa mi podarilo dat si aspon vlozku a s mokrymi nohavicami som sa tahala domov este asi 10 minut....medzitym som volala manzelovi(mimochodom par minut pred tym som sa mu cez telefon rozhorcovala ze ta siska ma od nutelovej straaasne daleko ze ma zase oklamali :rolling_eyes: ), nech dojde domov z roboty, ze mi asi odchadza voda....mna vobec nenapadlo ake je to nebezpecne a ze ako rychlo moze pokracovat porod po odteceni vody...no bola som vystrasena a jedine co mi slo hlavou bolo ze som cela mokra na nohach a medzi ludmi o 13 popoludni na ulici.... :astonished:

dovliekla som sa domov, kde bol moj otec......ako som vosla tak sa hned pytal ci som vybavila veci....som mu len zamrmlala, ze mi odisla voda....nooooo, to bol desny pohlad ked ma zbadal, chudak obelel riadne a asi bol viac vystraseny ako ja..... :confused: ...hned volal mame(nastastie pracuje par minut od bytu kde byvame...), dosla domov a snazila sa ma nejako ukludnit....dobalila som zvysok veci do porodky, medzitym dosla kamoska, s ktorou som bola dohodnuta, ze sa pojdeme prejst aj s jej rocnym syncekom.....ta len neveriacky pozerala.....inac ta voda akonahle som dosla domov tiect prestala.....tak som zacala uvazovat, ci som sa nahodou predsa len nepocurala, kedze bolesti alebo nejake kontrakcie som nemala ziadne......vobec nic.........dosiel manzel, ja som zacala vymyslat, ze este pockajme.....dostala som strasny strach ze uz je to tu a ja niesom pripravena, ze este nemam vybavene veci a dokupene co treba..... :unamused: ...maznel sa nahneval, do jednej ruky vzal kufor do druhej mna a hajde do porodnice.....tam ma prijala jedna mila sestricka.....spisala zakladne udaje a zavolala doktorku.....prehliadla ma a poslala na prijem s tym, ze som stale otvorena na 2,5cm, ale blany su uz poskodene....nooo....tak ma sanitarka obliekla do rodiaceho munduru.....ta kosela bola vacsia ako ja a este jedna tehula by sa ku mne zmestila....ako strasiak.....manzel odniesol veci na izbu(mali sme stastie na volny nadstandart) a kazali mu tam cakat ze ma napoja na monitor a podla toho sa uvidi co bude dalej......na monitore sa ukazali slabe kontrakcie, ktore som ja vobec necitila....na porodnu salu som lahla o pol tretej....po chvile dosiel doktor, pozreli zaznami a rozhodli sa pre oxitocin......ze musime to porodit do 24 hodin.....kedze to vyzerao ze to bude trvat dlhsie, manzela som poslala domov, ze mu zavolam nech dojde len na finalnu fazu...nejako som nechcela, aby tam bol cely cas, usetrit ho od pohladu na mna v bolestiach a pomoct by mi aj tak nemohol, kedze som musela len lezat koly odtecenej vode.....o 4 dosiel doktor a vysetril ma zase......pohlo sa to o jeden cm......bolesti ziadne......chcelo sa mi taak strasne cikat.....tak som poprosila pa ci mozem ist na wc....razne zamietla, ze ja zo stola uz zidem az ked porodim..... :astonished: .....ze mi da misu.....ja ze nechcem, lebo ze som na tom este nikdy nebola.....pa ze ale musim sa vymocit...ja ze vydrzim... :grinning: :grinning: ...no popol hodine som uz nemohla vydrzat......dosiel doktor, tak s prosebnymi ocami som sa ho jemne opytala ci mozem ist na wc....razne ze nie....ze jedine na misu.... :angry: ...tak som suhlasila.....juj, ale neslo to,ta poloha.....poziadala som doktora, ci by nemohol odist zo saly, ze sa nedokazem vycurat ked tam je......no nedarilo sa ani po 5 minutach, jednoducho som to v tej polohe po leziacky nedokazala......to som este netusila co v tej polohe po leziacky o par hodin dokazem vytisnut.... :grinning: :grinning: .....ked dosiel doktor s tym ci uz....ja ze nie...ze musim st na zachod....doktor ze nie....boooze, mne bolo az do placu....haha.....tak mi vravel ze ma vycievkuju...to som sa tak zlakla, ze som sa hned popasovala aj s misou.... :grinning: ......pravidelne ma chodili kontrolovat ako monitor, ako babo a ci uz mam nejake bolesti....ja stale nic...este som si pomyslela, ze asi to bude vazne ako v to filme o porode.......prechadzka ruzovym sadom.... :sweat_smile: ....no ale o siestej to zacalo pobolievat.....najprv krize, co som pripisovala tej porodnej posteli....ale potom sa to zacalo rozbiehat....najprv kazdych 10 minut...dychala som o dusu, lebo jedine co som si pamatala s predporodnej pripravy je ze musim dychat do brucha pre babatko....fucala som ako diiva pri kazdej konrakcii...o 7 dosiel doktor......ze ci uz mam bolesti...ja ze uz ano kaxdych 10 minut...pozrel na monitor.....vysetril ma ale nepohlo sa to.....tak vravel ze musime cakat....o osmej uz to bolelo dost.......z dialky som pocula(kedze bol utorok) zvucku z ordinacie v ruzovej zahrade.....som si este pomyslela, ze zase zmeskam a budem musiet dobiehat na nete v archive..... :grinning: .....po ordinacii boli moje kontrakcie uz kazdych 5 minut....bolest sa stupnovala....o desiatej mi zase zacala ochadzat plodova voda....to som ani netusila kolko tej vody v sebe mam...... :confused: ......kedze som nemala pod sebou nic len podlozku, ktora uz bola total nasiaknuta, zavolala som na doktora, ktory nieco tukal pred salou na pocitaci, ze mi odchadza voda tak mi podlozil misu......hned aj vysetril a vravel ze sa to pohlo, ze uz sme na 5 cm........ze uz sa zacal bat, ze sa to nerozbehne a ze budem nocovat na sale......kontrakcie boli coraz silnejsie a kazde 3 minuty....o jedenastej dosiel doki zase, vysetril a vravel ze to je uz len na hodinku a pol...zavolala som manzelovi nech dojde ze uz to asi bude.....to bolo 11 hodin v noci....manzel dosiel o 10 minut neskor....to ja som uz od bolesti salela.......ja som len vnimala ze dosiel a ze je tam...v duchu som bola stastna ze uz je pri mne a citila sa istejsia,ale zaroven kazdy jeho dotyk ma tak neskutocne bolel...celkovo, aj ked sa ma dotkla pa do mna akoby vrazili noz.....ja som chcela byt sama......manzel tam stal vedla mna ako duch v bielom papierovom plasti, chudak v tvary bol bledsi ako ten plast.....len mi tam nieco hucal aby som dychala, co ja som uz sla ako lokomotiva ktora si to razi 120km za hodinu.........zacali mi strasne trpnut ruky, som sa to snazila povedat pa, ze ci to nieje infarkt abo co....ona ze musim vydrzat a kazal mm nech mi masiruje dlane......bolelo to riadne, kontrakcie som uz mala snad v kuse a zacal neskutocny tlak na konecnik.....kazali mi netlacit, no telo bolo proti mysli, to sa nedalo...ja som sa tak snazila, ale akoby sa vo mne vsetko trhalo a tahalo sa von a nutilo ma to tlacit...zacala som cez fucanie skucat ako stena, ze musim tlacit ze to nevydrzim, dobehol doktor a ze ideme na to....pa zlozila stol na porodnu fazu...ani som netusila ako to vsetko tak rychle spratali...prevalili ma na bok a to som uz myslela, nech ma niekto zareze ze ja to uz nevydrzim ani minutku dlhsie...ten tlak a zvuk, to bolo nieco neuveritelne......na to ma poziadali ze sa mam prevratit spat na chrbat...som myslela ze sranduju...len som zamumlala cez bolest ze ja rodim v takej polohe, ze ja uz tlacim a nemozem sa ani pohnut...tak ma za pomoci mojho manzela otocili spat, vyviazali nohy a kazali sa mi chytit kovovych tyci na posteli....ja som s mojimi strpnutymi rukami ledva nanich dosiahla......tak som tam len vysela a snazila sa este vydrzat, potom uz doktor vravel, ze pri najblizsej kontrakcii musim poriadne zatlacit.....ked dosla(co bolo hned v tej sekunde) som zacala tlacit, ale bohuzial moja snaha mala opacny efekt a mne skoro praskla hlava...tak ma pa jemne upozornila ze musim tlaci na konecnik.......ja som v tej bolesti a fucani a dychani netusila ako sa tlaci na konecnik, tak som zatlacila zase do hlavy....skoro mi praskla, co mi bolo v podstate jedno, lebo som uz cakala na svoju smrt...., no ale potom som sa nejako rychlo spamatala, ked doki vravel, ze sa musim snazit, ze musim to babo vytlacit sama bez pomoci zatlacenia na brusko kedze to bolo predcsne a sono pred porodom ukazalo ze babo je drobne.....tak som sa posnazila a tlacila o dusu konecne tym spravnym smerom.....na dalsiu kontrakciu ma doktor upozornil ze spravi vacsi nastrih koly babatku nech mu pomozeme prejst....zastipalo ako ked vcela ustipne a tlacila som dalej.......ja som vobec necitila, ze ci uz je hlavicka von abo co, len som citila tu bolest pocas kotrakcii a neskutocny tlak......ked mi manzel povedal ze uz vidi hlavicku(on je vysoky a od mojej hlavy toho videl az-az), tak akoby do mna vnikla nova energia, lebo som sa bala ze sa mala zadusi a na dalsie dva zatlacenia zo mnavypadlo babo.....a zrazu nic...ziadna bolest,len ulava od kontrakcii a tlaku........a plac mojho babatka....ja som nepocula nic......len som vnimala ze su okolo mna hlasy........a ze mi nieco vravia...ja som pocula len svoje babatko ako krasne place, tek uzasny zvuk, ako zvonceky.....moje baboo... :dizzy_face: .....v dalsej sekunde som pocitila ze ho chcem neskutocne vidiet, tak som sa rukami chytila stehien a zacala sa dvihat....na chvilku som ju zazrela, ako lezi pri nohach...ako ju cistia, ale v tom ma pa ulozila spat,. ze nesmiem sadat, ze oni mi drobceka ukazu a ze mam krasnu dceru....nasu Katku...ked mi ju ukazali, bola strasne malicka a chuducka ale pekne ruzovucka......a tak plackala....rychlo som sa spytala ci je v poriadku......detska lekarka mi len vravela ze ju musia rychlo vziat na vysetrenie, ze mi ju neskor donesu....
bolo mi to tak luto, chcela som ju mat pri sebe dotknut sa jej, ovonat...vzali ju prec a my sme sli dalej rodit placentu...co uz bolo ako nic.....po vypudeni placenty som poziadala doktra ze to chcem vydiet....vyzeralo to ako pecen......zvlastne ze cez to som vyzivovala moje babatko po cely ten cas....sitie bolo pre mna ukrutne.....pri kazdom zosive som sa cukala a bolelo to asi viac ako porod......doktor sa snazil komunikovat a odvracat pozornost od sitia ale nedalo sa na do nemysliet, ked vam niekto sije rit......mala som pocit, ze to bude krizikovou vysivkou, lebo samotne site trvalo hodinu.....inac mala sa narodila 3.3. 3 minuty pred polnocou.... :sweat_smile: ..manzel bol pri porode nejakych 50 minut......ale vravel ze aj to mu stacilo, ze ked ma zbadal v tych bolestiach olutoval, ze suhlasil byt pri porode, ale ze ked videl to finale a nasu dcerku bol stastny ze bol pri tom...

po zositi mi manzel pridrziaval flasu na bruchu a ja som si uzivala ten pocit bez bolesti a kludu....v tom sa otvorili dvere a sestricka mala v naruci nas uzlicek stastia...oznamila nam tu najkrajsiu spravu, ze mame krasnu zdravu dcerku, 2500g, 45cm.....narodena bola podla znakov v 35tt, ...prilozili mi ju naprsnik......pani, to bola sila.....tak maly clovek ale podtlak na prsnik spravila ako taky poriadne slny kompresor....az sa mi zahmlilo pred ocami, co ta prisavka dokazala....chudatko tahala tn prazdny cecik o dusu.....bola neuveritelne drobnucka......a krasnucka....bol to zvlastny pocit mat zrazu svoje babo pri sebe.......a nie v sebe...pozerat sa a vidiet, ze vo mne bol stvoreny maly uzasny cloviecik, ten stastny pocit, ze som mama a zaroven ten strach ztoho co mam robit a co budem robit..... zodpovednost za nu...a v momente aj strach o nu......ked si o nu prisli znova, tak mi bolo nesmierne luto ze mi ju uz beru ale sestricka mi jemne vysvetlila, ze si nevie udrzat teplotu, ze musi iz napodlozku.....tak som sa upokojila......a lezali sme este hodinku na sale s manzelom......sme sa smiali, ze rano ked som varila parky na ranajky sme ani netusili ze este v ten den budeme stastny rodicia.... :grinning: :grinning: ....potom ma odviezli na izbu, manzel sa rozluil a siel domov, s tym ze rano hned dojde......mne kazali spat....haha......keby sa to dalo...stale ked som zavrela oci som videla len ju a nevedela som sa spamatat s toho co sa vlastne stalo...malo taky rychly priebeh....odtecena voda na ulici, prijem, oxitocin, bolesti a samotny porod.......a ten stastny pocit a odratavanie sekund do rana, ked uvidim zase moju Katku.....

hned po porode som vravela ze nikdy viac....ale na alsi den, ked som sa pozerala na dcerku som si uvedomila ako strasne tuzim to prezit este aspon 2x......

doktor a pa boli uzasny(doktor mal nieco po 30-tke, pa do 40-tky)....keby nebolo ich uzasneho pristupu a podpory asi by ten porod nebol taky aky bol, ale aj vdaka nimmam v sebe ten pocit ze porodu sa netreba bat, ze ten finalny efekt stoji za to aj ked na prdel som nesadla este dobry tyzden :stuck_out_tongue_closed_eyes:
21. čer 2009 ve 21:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Takže taky se přidávám...
Byla jsem hospitalizovaná 9.6.2009,kvůli problémům v těhotenství,byl mi plánovaný císařský řez.10.6. mi primář udělal prohlídku a od té doby to jelo. :grinning: Odešla zátka,zvětšující se pocity na menstruaci.Hlídala jsem si to...Doktorka už něco začínala tušit.Jelikož mě kvůli místu museli uložit coby bezdětnou na šestinedělí a pak zase přestěhovat na gynekologii,se mi sestřičky smály že jak mě přestěhují na gyndu budu brzo zpátky.No tak jsem byla umístěná na normální gynekologii,na nadstandart,který jsem neplatila,jsem si myslela že si ho užiju.Začaly návštěvy a já byla v pohodě.Poslední přišla mamka a bratranec a já si myslela jak se v klidu budu dívat na televizi.Skončila tehdy Ordinace v Růžové zahradě a já zadřímla.Došla mi smska od manžela a najednou v posteli záplava.To bylo 11.6.-22.30.Manželovi jsem ani nestihla odepsat.Utíkala jsem na wc a celá vyjukaná ze zelené plodovky jsem volala sestřičku,jestli je to ono.No ona došla co se jako děje.Tak mi vzala vložku a utíkala pro ten tester,přišla a říkala že je to ono,že už volala doktorce na porodní sál,že se mám zase sbalit a že jdem.Tak jsem si to pěkně po svých přišla na porodní pokoj,tam už bylo připravené KTG,na ketré mě hnedka připojili.Pak přišla naše paní doktorka co jsem k ní chodila do rizikovky a říkala že to bude ještě nadlouho.To mě začínalo děsit,protože na pokojíčcích vedle se vesele rodilo a mě strašilo,že tam budu dlouho sama.Čas letěl,porodní asistentka mi udělala klystýr,to jsem byla otevřená na 4 cm.Došla jsem si na porodní pokoj a to byly asi dvě ráno a volala jsem manželovi že rodíme.Přijet ale měl,až kolem čtvrté.Byl docela překvapený....No ve čtyři přijel,naklusal tam v eráru a začal mě utěšovat.Pořád mi říkal,že neví jak mi má pomoct.Bolelo to jak blázen,nějak kolem páté jsem se šla sprchovat a opřená o balon,jsem klečela ve sprše a manža mi sprchoval záda teploučkou vodou.Pak jsem zabalená v prostěradle naklusala na lehátko,kde jsem na radu porodní asistentky ležela na boku,že je to lepší.A bylo,na zádech mě to strašně bolelo a nemohla jsem vydržet.Nějak před šestou ráno,přišla doktorka a viděla zvětšující se kontrakce a to už konečně bylo na porod.Takže na třikrát jsem zatlačila a malý byl venku,placenta na dvakrát.Pak přišlo šití,u kterého jsme si s doktorkou povídaly o dietě,že mě vlastní rodina chce zabít,tím jaké kalorické bomby mi nosili.Manžel se vrhl na focení malého.Náš Dan se narodil v 6.27-12.6.2009-měřil 49 cm a vážil 3050g.Apgar skore-10.

Porod v Uherskohradištské porodnici,byl pro mě nezapomenutelný zážitek.Všem moc děkujem.
25. čer 2009 ve 13:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Můj popis porodu :grinning:

takže.....

V pátek mezi půl sedmou a sedmou mě začalo píchat v tříslech. Nějak jsem tomu nevěnovala pozornost...v osm mě to zesílilo, myslela jsem, že to jsou jen poslíci. Tak se naložila do vany, manžel odešel zapíjet kamarádovu narozenou dcerušku. I tak jsem mu řekla, že ať raději moc nepije, že nevím, jestli to jsou poslíci nebo ne....Vrátil se v jedenáct. To už mě ty třísla bolely mnohem víc, tak jsem se ještě pro jistotu koukla na net, rozdíl mezi poslíkama a kontrakcema...kontrakcím to neodpovídalo, tak jsme šli spát. Jenže já vleže nevydržela, tak jsem se schoulila do křesla a snažila se spát. No žádná sláva, pořád mě ty bolesti budily...ve dvě se mi už zdálo, že je to snad pořád, tak jsem to začala tak trochu od oka stopovat (cca do 3 hodin) a vycházelo mi to mezi 3 až 5 minutama. Možná to bude znít divně, ale já nečekala, že kontrakce můžou být jen tříselný. Myslela jsem, že mi to půjde ze zad do bříška a třísel. Prostě že to bude taková celková bolest.... Mě nic jinýho nebolelo jen ty třísla..... :confused:
Volala jsem do porodky, tam mi řekla, ať přijedu. Vzbudila jsem manžela a jeli jsme...byla to docela prdel, do porodky to máme asi 25 min autem a samá zatáčka. No musím říct, že stav silnic a ty zatáčky asi udělaly své :slight_smile:
Dojeli jsme do porodky (cca ve 4hodiny), chvilku jsem čekala na monitor, kde jsem ležela asi tak půl hodky.To už mi začínalo být fakt jasný, že je to tady :slight_smile: PA mi řekla, že jsem vydržela doma docela dlouho. Že to je prý odvaha :confused:
Převlíkla jsem se, kontrola, zavedli mě na box, chvilku jsem tam byla a čekala....pak zas monitor (jen chvilenku), klystýr, sprcha, zas monitor a začalo se....jo asi 5,50 mi praskli vodu a už se to naplno rozjelo....jelikož jsem měla sice hodně často kontrakce, ale kratší, než je asi třeba, píchli mi něco a během dvou kontrakcí byl náš milovanej synáček na světě. Tatínek si přestřihl šňůru, šel ze sestřičkou mimíska vykoupat, převážit atd.
Nástřih mi dělali, cítila jsem jen malý štípnutí, ale fakt pohoda....
Když mě doktor šil, tak mi předtím píchl umrtvovák, no nebylo to moc příjemný...šití jsem necítila, až ke konci mě to po dvakrát zabolelo ale dalo se to. Ještě ukázal manželovi jak ji mám krásně spravenou :grinning: Já se ho pak chudáka ptala, jestli mu to neudělalo blbě nebo aby se pak třeba nebál...ale prý v pohodě. Po celou dobu mi byl velkou oporou. Sice jsme neměli čas na nějaký ty masáže, ulévový polohy atd.....to co nás učili na kurzu, ale i tak mi stačilo, že stojí při mě. Ten pocit je nenahraditelnej. Jsem ráda, že tam byl se mnou. On z toho byl nadšenej, že viděl jak jde malej na svět a to, jak jsem to prý krásně zvládala. Prý to bylo ale hrozně rychlý :slight_smile:

Takže porod byl pro mě celkem na pohodu, ale nebudu zastírat, že ty tříselný bolesti byly příjemný. Ke konci už jsem vážně byla z toho hotová. Měla jsem tendenci dávat na tý koze kolena k sobě, zadek nahoru, tak chudák sestřička mě napomínala ať jej dám dolů.Už jsem byla holt z těch bolestí přetažená, taky hrozně nevyspala a unavená. Ale furt si říkala, že do toho musím dat ještě ty poslední síly a vyplatilo se...asi si taky užili, ale i tak mi doktor i PA říkali, že na prvorodičku to byl krásnej porod. Já si to taky myslím. Nečekala jsem, že to bude tak rychlý a v pohodě. Pak jsem ležela asi 1,5-2hod na sále na žíněnce a jen se tomu smála. Prostě magor. Doktor byl ze mě fakt na větvi :grinning:

Možná jsem na něco zapoměla, ale i tak to stači no ne?? :grinning:
26. čer 2009 v 17:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo nenapsala jsem, že se malej Štěpánek (3,885 kg, 52 cm) narodil v 6,25 hod :grinning:
26. čer 2009 v 17:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to jsi měla moc hezkej porod, takovej bych taky chtěla :sweat_smile: , tak ať jste moc šťastný a brzy Štěpánkovi pořídíte sourozence!
26. čer 2009 v 17:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Díky moc :grinning:
Koukám, že už to máš taky za pár, tak ať máš jen hezký vzpomínky na porod. Není to bez bolesti, ale mě to stálo zato. Vlastně to stojí každému zato, je to nádherný mít u sebe miminko.
26. čer 2009 v 18:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak s tím souhlasím.. Krásnej pocit mít mimi u sebe :grinning:
28. čer 2009 ve 20:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte všetky,
ja pridám zážitok z môjho druhého pôrodu (4.3.09 dcérka Michaelka, 4250g, 53cm):

... môj prvý pôrod som opísala na strane 88 (záznam "moravcula" 24.1.09)... nikdy by ma to nenapadlo, ale môj druhý pôrod bol tak na 90% rovnaký...takisto vyvolávaný na 8my deň (len to bola streda a nie pondelok), rovnako som ráno prišla nič mi nebolo...dali mi vyvolávačku 12:10, druhú dcérku som porodila 14.45 (prvú 15.05), manžel stihol prísť - tak ako prvý krát - na začiatku kontrakcií, rodila ma náhodou rovnaká pani doktroka Mudr. Okálová (Ilava, bola som šťastná, že ju opäť po 3 rokoch vidím :slight_smile: )... rozdiel bol len v tom, že Miška bola väčšia, ale som ju lepšie vytlačila (poučená z nesprávneho tlačenia pri prvom pôrode) a že akonáhle som ju porodila, cítila som sa skvele, odvtedy mi nič nebolo a nič ma nebolelo...to som si nikdy nemyslela, že to takto môže byť :slight_smile:
Takže držím päste všetkým nastávajúcim mamičkám, aby mali rýchly a čo najmenej bolestivý pôrod a krásneho zdravého potomka :wink:
30. čer 2009 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky,
celé těhu to tu pročítám a konečně jsem tu i já se svou kapkou do mlýna :grinning:
Na běžné pondělní kontrole v nemocnici 37+4tt jsem nečekala žádné zvraty, jen TK mě zlobil,ale to po celou dobu těhu. Ozvy pěkné,tak jsem si říkala,že nic. A ono jo,paní doktorka jukla na mé zapsané TK a podle nálezu zhodnotila gestační hypertenzi,která by mohla ohrožovat mimi :frowning2: A na vyvolání ještě dnes :unamused:
Tak jsem doma na otočku papla nachystanou tašku a jeli jsme. manža i moje mamča z toho byli vyvalení.
Ve 12:00 mi zavedli první tabletu.prý tzv. po prstě.. a ono nic, po 6 hodinách mi zavedli druhou zrcátky rovnou do hrdla, to mě začala střílet bodavá bolest do zad a konečníku...ve 20:00 jsem si povolala manžu, sice se nic pořádně nedělo,ale všechny mamči tu měly tatínka a mě bylo smutno :confounded:
Pořád mi točily ozvy a kontrakce nic moc, jen stále ta bolest do zad...ve sprše to šlo,tak jsem tam byla častěji.Ale o půlnoci to polevilo,byla jsem jen na půl prstu a dostali jsme povolení pospávat a odpočívat.
Kolem 1:00 porodila vedle na boxe jiná maminka, bylo ji hooodně slyšet.
Ve 2:00 se mi udělalo nějak nevolno a najdenou rána,prdla voda a měla jsem bazém, tak jsem se lekla,až jsem začala zvracet :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Pak následovalo výrazné zhoršení ozev, veškerá bolest se zaměřila na bederní oblasta konečník, AT ŽIJOU KŘÍŽOVÉ BOLESTI :unamused: , dostali jsme olej na masáž,ta ulevovala...po kontrole ot. na 4 prsty, to už se málem nedalo vydržet, byla jsem odhodlaná, odmítala jsem epidurál i jiná tišidla a místo ječení při kontrakci na balonu brečela a drtila manžovi ruce.
ozvy se lékařce nelíbili tak povolala šéfa a prý rychle porod nebo CS, miminku nemylo nějak dobře. To už jsem lezla po zdi, křížáky nešly prodýchat, slzy mi tekly proudem,ale neječela jsem. Lezla jsem zadkem po balonu, za mnou seděl manža, já jsem ho drtila za ruce, Pa kolem mě poskakovala podle mého rytmu kroužení a kontrolovala ozvy. Nakonec bylo konstatováno,že mimi musí rychle ven nebo pojedem na sál. Dostala jsem kapajdu, ta během půl hodky otevřela zbytek a když jsem křikla na moooc hodnou PA že už musím tlačit :sweat_smile: málem nestihla ani nachystat balík, to už jsem cítila úlevu od nesnesitelných bolestí křížů a viděla cíl,tak jsem zabrala, dvakrát jsem zatlačila, jen zafuněla a manža málem nestihl vytáhnou foták a malej byl venku, bylo to tak rychle a pak přišla neskutečná úleva. Křížáky byly pryč a malej ,ač měl šnůru 2x kolem krku měl nakonec apgara bez ztráty bodu.
Šití se dalo přežít,jen jsem jim trochu rukla, se čekala jen hlavička a já vyplka celého chlapečka,tak nástřih nevystačil :grinning: aLE MALEJ JE ÚŽASNÝ, tak za ty bolesti a těch 9 stehů ke konečníku stál. :wink: :wink: :wink:

Omlouvm se za romány,ale takhle to bylo. MATYÁŠEK 3330g a 50cm. :slight_smile:
4. črc 2009 ve 21:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
kuchy no páááni to sis teda užila :frowning2: ale Matyášek je prostě nádhernýýýýý..ještě jednou gratuluju moc!!!!!! :dizzy_face:
4. črc 2009 ve 21:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
A taky za chybky a překlepy,jsem se nechala trochu unést :grinning:
Nakonec jsem byla pyšná,že jsem jako anesteziologická ZS vydžela , sice vyvolávaný porod,ale bez EPI a jiných tišidel. :sunglasses: :sunglasses: :sunglasses:
4. črc 2009 ve 21:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
asana: děkujeme...přeje pohodový a krásný porod :wink:
4. črc 2009 ve 21:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
kuchy, krásně popsaný :wink: No, porod asi nic moc co? ale myslím, že když pak maminka uvidí to svoje bábetko, tak na porod "zapomene" a jen se těší z přítomnosti toho malýho krásnýho stvoření.
Gratuluju k Matyáškovi :grinning:
5. črc 2009 v 09:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kuchy, vidím, že jsme měly v něčem podobný porod :wink:

Ten můj:
V pátek 19.6. ve 37+4tt jsem jela na ozvy. Sestřička mě dala na monitor a pořád chodila nakukovat a pořád se mnou točila na jeden bok, ještě víc na bok, na druhej bok, postavit se, atd. Už to mi bylo divný a začala jsem se trošku bát. Natáčela mě min. půl hodiny (místo klasických 20 minut). Tak mě zavedla za dr., ať se na výsledek monitoru podívá. Viděla mě v úterý na kontrole, takže věděla, že je miminko malinké a placenta mele z posledního. Tak se dívala na záznam, vůbec se jí nelíbil (prý moc rovná křivka) a vyšetřila mě. Prý, no to je krásně na 2 prsty to ještě dneska porodíme :confused: . Takže indikace k okamžité indukci. Důvodem byl vyšší tlak, malé miminko na svůj týden (nejspíš hypotrofie plodu), placenta by už dlouho nevydržela a špatný monitor. Hodnoty se pohybovaly okolo 120 (normálně bývá 140). Já jsem se rozbulela :sweat_smile: a ona říkala, že nechce čekat do úterý, kdy jsem měla přijít na kontrolu k panu primáři, že chce, abych měla zdravé a živé dítě a že vůbec neví, jestli unese tu zátěž kontrakcí, tak aby z toho nakonec nebyl akutní císař :pensive:
Tak jsem šla na příjem, zavolala manželovi, kterej přijel dost rychle na to, že byl v práci, museli ho zavézt domů a pak jel zpátky do Olomouce :grinning: .
Udělali mi klistýr a šla jsem na porodní box. To bylo tak o půl jedné. V jednu mi píchli kapačku na vyvolání a dali na monitor. Nic se nedělo a tak o půl druhé mi přišel dr. Kilián (moc příjemný) propíchnout plodovou vodu. Pak byli maličké kontrakce ani nevím, jak často, takové bolesti jako při MS - pohoda, pořád jsem si s manželem povídala. Tak o půl třetí PA říkala, že to jde krásně, že už su na 5-6 prstů a mám polovinu za sebou. No, a pak mlha :sweat_smile: - zbytek vím spíš od manžela než že si to pamatuju.
Vybavuju si akorát, že jsem pak měla tlačit, ale to už muselo být tako o půl čtvrté, protože manžel říkal, že jsem tlačila aspoň půl hodiny. Co se se mnou dělo od té půl třetí do konce fakt nevím, nic si nepamatuju. Při tlačení mě to dost bolelo a vždycky jsem říkala au, to bolí :sweat_smile: . Musela jsem si držet nohy pod kolenama, na což jsem neměla moc sílu. Studentka (velmi šikovná a příjemná) mi řekla, ať si tu jednu nohu opřu o ní, což bylo moc fajn a chtěla jsem, ať mi někdo drží i tu druhou nohu. No, držela jsem si ju sama :grinning:.
Pak jsem vytlačila hlavičku a PA řekla už to je. Tak jsem myslela, že všechno, tak jsem si úplně oddychla a ona a teď ještě ramínka. Jsem říkala, že už ne :grinning: . Ty jsem musela vytlačit i mimo kontrakce (teda ani nevím, jestli nějaké byli), prostě jsem musela pak pořád tlačit, ale to bylo asi hned. A pak vyklouzl Mareček :slight_smile: . Na boxu otřeli, dali do něčeho a mě na břicho (to si taky vůbec nevybavuju). Prostě jsem byla totálně mimo.

Mně přišlo, že jsem tlačila tak 3x, ale manžel říkal, že půl hodiny určitě. Tím, že si ten závěr nepamatuju, tak v podstatě ani nevím, jaké byly ty obrovské bolesti, což je možná dobře :sweat_smile: . Manžel říkal, že na tom monitoru byly kopečky a pak rovinka (kontrakce) - ty si ještě vybavuju a ty, velký byly prej skoro pořád rovinka, ale v horních vrstvách, že už to dolů vůbec nekleslo.

Pak mi studentka vytáhla placentu a dr. Müller mě zašíval (prý tak půl metrovou nití a byla mu krátká :confused: ) a pořád u toho vtipkoval (mně to bylo šumafuk, ani o tom nevím. Zase to vím zprostředkovaně od manžela).Tomu jsem zase pořád říkala, au to píchá :sweat_smile: . Ale opíchl mi to a pak už to bylo v pohodě.

Mezitím přišel manžel s Marečkem, stál ve dveřích a usmíval se na mě. A pak už jsme tam byli s Marečkem sami :dizzy_face: . Já spíš tak nějak poklimbávala, ani jsem Marečka nechovala (stejně bych ho ani neudržela, jak jsem byla vysílená a strašně, ale strašně se mi točila hlava). Mareček měl krásných 2200g a 46cm :slight_smile:

Po porodu jsem si říkala, že nechápu, jak někdo může mít víc, jak 1 dítě :grinning:. Ale člověk rychle zapomene. Manžel byl šťastný, že mohl být u toho, kdy se narodil jeho syn (pohlaví jsme měli jako překvapení :slight_smile: ) a hnedka říkal, že by to klidně absolvoval znova - narozdíl ode mě :grinning:
5. črc 2009 v 11:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek