• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaký byl porod

16. února 2015 
Jéžiš, to je román :sweat_smile: . Jsem se trošku rozepsala :grinning:
5. črc 2009 v 11:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
baby, kto to má čítať!!! :grinning:
5. črc 2009 ve 21:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky,milacek mi usnul,tak napisu i ja svuj zazitek :grinning:

1.TP jsem mela 24.4.a 2.TP jsem mela 21.4.V zari 2007 a v unoru 2008 jsem byla na operaci delozniho cipku,byla jsem na rizikovem tehu kvuli tem operacim,ale jinak bylo vse ok.
Matej byl hlavickou dolu otoceny od 27.1.a zacatkem brezna jsem mela strasne tlacivy pocit na spodek.To uz jsem chodila k moji dr.do poradny kazdy tyden a od 31.3.mi rekla,ze muzu cekat prav.kontrakce a porodim :grinning: 14dni jsem vystrasene cekala doma,abych neporodila nekde na navsteve a nic... :grinning:
od velikonoc jsem kazdy den chodila na navstevu a za Vaskem do prace.Noo a 15.4.jsem byla u kamaradky,bylo mi uzasne a kdyz jsem odchazela,tak mi rekla,at ji reknu,ze se zitra stavim a ja to nestihnu :grinning: ....mela pravdu :grinning:
koncem tehu jsem se k ranu budila na wc a rano 16.4.to bylo beze zmeny.Vztala jsem asi kolem 4.30 a sla na wc.Vratila jsem se zpatky do postele,lehla jsem si na bok a citila jsem,jak mi praskla voda.Hned jsem vylitla a vzbudila Vaska a on mi rika,jestli jsem se nepocurala :grinning: no chlap no :grinning:
to bylo 4.45,sla jsem se vysprchovat,oholit,projela jsem si vsechny veci,jestli mam vsechno a zavolala si sanitku.Pripadala jsem si az moc klidna,ale ruce se mi silene klepali :slight_smile:
v nemocnici semnou sepsali papiry,natocili monitor,kde nic nebylo a prohlidli me.Protoze jsem byla uplne bez kontrakci,tak jsme poslali tatku domu a ja si lehla na hekarnu do postele.Nic mi nebylo,tak jsem se snazila usnout,ale byla jsem nervozni,kdy to prijde.Poslala jsem vsem smsky a kolem 9h mi volala kamaradka,at jdu do sprchy,at se mi rozjednou kontrakce.
Horka sprcha pomohla,zacala jsem pocitovat slaboucke bolesti.Sestra me kolem 11h kontrolovala a byla jsem otevrena na 2cm,bolesti uz trosku silily.Kolem 13h me konroloval dr.a ja byla stale na 2cm.Kvuli tem mym operacim jsem mela neco jako zuzenej cipek,tak mi pomohl a kontrakce se rozjeli.Ve 14.30 me kontrolovala sestra,byla jsem na 6cm,v bolesti na 8cm a to uz jsem mela bolesti jak blazen.Ale musim rict,ze jsem cekala,ze budou horsi,ale i tak to stalo za to.No a sestra mi rika,at zavolam tatku nebo to propasne.Vasik se ke me dostal kolem 15h a pak jsme sli na sal.Sestra mi rikala,ze mam tlacit do konecniku a ja to nejak nechala a tlacila spatne :sweat_smile: pak jsem zacala dobre,poslouchala jsem jen Vaska,kdy se mam nadechnout a tlacit a vydrzet,nohy jsem si nechala sama privazat,drzela jsem se postele a hlavu mi pridrzoval tatka.
No a Matysek se narodil v 15.40 s vahou 2900g a meril 49cm :sunglasses: :sunglasses:
na to,ze jsem byla prvorodicka a po tech operacich,tak jsem to zvladla za 11h,vsechno probehlo hladce a bez komplikacich :grinning: byla jsem za to moc strastna,protoze me vsichni strasili,ze budu rodit dlouho :grinning:
Matysek je zdravy a krasny miminko a ma se k svetu,ted vazi 5600g a meri 60cm :grinning:
do dvou let bychom chteli druhe mimi,tak snad to pujde hladce jako u Mateje :sunglasses:
6. črc 2009 v 10:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky, taky se přidám :slight_smile:

TP jsem měla 6.7. Ve středu 24.6. jsem byla 38+3tt, ráno jsem šla jako každou středu do poradny, čípek jsem měla 1,5cm, monitor ok, mimi jako vždy u doktora zlobilo, tentokát se bavilo tím, že sondu z břicha pokaždý zkoplo :grinning: Akorát mi našli stopu cukru v moči, domlouvali jsme se, že přinesu moč ještě v pátek, aby se zkontrolovala, eventuelně se začalo postupovat dál, ale....

celý zbytek dne jsem prožila normálně, mimi kopalo jako vždy, manža večer přišel domů, začal připravovat mé oblíbené zapečené toasty, já šla do vany, mám tam takový supr sedátko, tak jsem si dala sprchu..... a jak jsem vypla vodu vstala z toho sedátka, tak koukám, že mám pod sebou kaluž něčeho narůžovělýho..... nejdřív jsem si myslela, že je to ještě následek toho vyšetření, ale pak začala téct voda. Bylo asi 8 večer..... vzala jsem to naprosto s klidem, a hned že se oholím...... což s tím břichem nějak nešlo, tak jsem zavolala manžu, at mi pomůže, moc mu to nešlo, výsledek byl alla oškubané kuře :grinning: Tak jsem vylezla z té vany, s tím, že se ještě najím, měla jsem hlad jak vlk, nakonec to ale dopadlo tak, že mě najednou přepadla nervozita, kousla jsem do toastu a zbytek manža zabalil do porodky, kdyby to trvalo dlouho a přišel hlad.....

První kontrakci jsem měla cestou do porodnice v autě ve 20.40, pak chodiy asi každých 7min. Když jsme dorazili na Bulovku, tak už u dveří mi sestřička řekla, že musím jinam, že mají plno.... ale že mě vyšetří a pak že mě pošlou do Brandýsa. Málem jsem se rozbrečela, na Brandýs mám docela špatný reference, takže jsem dostala ještě větší strach. Zkontrolovali mi vložku, jestli to opravdu byla plodovka a napojili mě na monitor. Tam jsem začala mít ty kontrakce už docela dost silný, ještě jsem tam slyšela ze sálu křičet další mamču, pak se ozvalo mimčo - no a já bulela jak želva. Když jsem se trochu vzpamatovala, tak si pro mě přišli, vylezla jsem na kozu, doktor zjistil, že mám branku 6cm, takže mě nikam nepovezou, ale budu muset zůstat na sále přes noc a čekat, co se další den uvolní..... hrozně se mi ulevilo.

Porodní asistentka mě vzala na přípravu, říkala, že klystýr možná ani nestihnem a že oholená jsem dobře, až moc :grinning: Ještě jednou mě vyšetřila a dohodli jsme se, že dáme klystýr aspon symbolickej, nebyla jsem ten den vyprázdněná. Pak zavolali manžu, pomohl mi s 2-3kontrakcema, pak už začaly po 2minutách, tak mě PA lifrovala na box.... ldyž jsem vylezla na to lehátko, tak se mi zezačátku ulevilo, bylo to pohodlný, ale pak to začalo. Vůbec jsem nevěděla, jak mám tlačit, chtěli, abych tlačila do konečníku a při tlačení nevydechovala...... nicméně moje tělo si dělalo naprosto co chtělo, nemohla jsem se ani nadechnout a připadala jsem si dobet jak blbec.... povzbuzovali mě, že mimi je tam super otočený, at se naštvu a vytlačím ho ven. Nakonec mi museli udělat nástřih - měla jsem strašný tlak na konečník, vůbec jsem ho necítila - a PA mi při poslední kontrakci musela lehnout na břicho, ta půlhodina mě šíleně vysílila....

Vojtík se narodil 24.6. ve 23.34, macík měl 3,92kg, položili mi ho na břicho, pak ho odnesli na ošetření, mezitím šla ven placenta a začala další operace - šití. Měla jsem v pochvě varix, který se samozřejmě prorval, doktor říkal, at sestra naíše do zprávy, že potrhaný je všechno co jen jde.... Když mě chtěl zašít, tak jsem se dostala do takový divný křeče, prostě se všechno stáhlo, porodní asistentky mě musely roztahovat železama,aby se tam dostal.... to vnitřní šití bylo šílený, hráz už pak pohoda jazz.

mezitím se vrátil taťka s Vojtou, šťastnej jak blecha, snažil se mě u toho šití rozptýlit.... dali mi ho do náruče, vydržela jsem to chvilku, přišel mi strašně těžkej :grinning: nechali nás půl hodky spolu, pak přišla PA, že mi pomůže do sprchy..... no to bylo něco, jen jsem dala nohy dolů ze stolu, už se mi stmívalo před očima. Do sprchy jsem došla, v polokleče/pololeže jsem se vysprchovala, pak vím, že po mě chtěli, abych se vyčůrala a to je poslední, co si pamatuju.... pak vím, že mě překládali z kolečkovýho křesla do postele. Manža mi přišel dát pusu, že jde dom, a v tu ránu jsem si vzpomněla na ty toasty, tak jsem řekla PA, at je vezme dom..... :grinning: :grinning: :grinning: - ta chudák nevěděla, jestli ješě mluvím z cesty, byla to docela komická situace . Nicméně pak jsem toho moooooc litovala, já dostala tak strašněj hlad, místo toho abych se zajímala o mimi jsem před očima viděla všechno svoje oblíbený jídlo.... no hrůza :grinning:

Noc jsem strávila na sále, druhý den se uvolnilo místo na šestinedělí, tak mě přesunuli.

Překvapilo mě několik věcí - jednak jaký to byl fofr (díkybohu za to), pak že mě bolel konečník víc než pochva a břicho a i poporodní následky - i to šílený šití je nakonec v pohodě, ale udělali se mi hemeroidy, týden po porodu jsem si nemohla skoro dojít na stolici, a když se to povedlo, tak jen ve velký křeči a se spoustou krve. Naštěstí už i to je každým dnem lepší, takže si vychutnávám mimčo, Vojtík je zlatíčko :slight_smile:
7. črc 2009 ve 12:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
jirinkas taky dobry porod :wink: :slight_smile:
ja mela to siti uplne stejny :confounded: jak jsem byla nohama prikurtovana k posteli,tak jsem se porad soupala dozadu az me dr.napominal,ze mu utikam,ale to jinak neslo.siti samotny jsem asi necitila,ale ty zelezny haky...fakt nechutny,ted si na to vzpomenu a stahujou se mi pulky :confounded: a kdyz jsem sla po 6tinedelce na ko a videla je u moje dr.byla jsem na mdloby.Nastrih jsem necitila a u siti jsem se ptala doktora kolik mam stehu a on mi odpovedel,ze se to nepocita,ze se to sesiva nejak dokola...buh vi co jsem slysela.Ale vim jiste,ze s Matejovou pidi vahou 2,90 me potrhal na dvou stranach + ten nastrih.Me sili 35min a nastesti natoceny mam jen porod :grinning: :grinning:
preju tobe a Vojtiskovi hodne sily a zdravicka :grinning: :grinning:
8. črc 2009 v 18:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky tak uz jsem nasla presny nazev toho,co mi delal doktor pred porodem :slight_smile: Hamiltonův hman :confounded: bylo to dost nechutny :frowning2: :grinning: :grinning:
8. črc 2009 v 18:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
...hedulicec: malej by stál i za větší bolest :sunglasses:
9. črc 2009 v 07:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
kuchy, to máš pravdu :wink:
9. črc 2009 v 07:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
lidus2,ten my dělali taky a ještě ten den sem porodila,mě to teda nebolelo,pač mě předtim vyšetřoval doktor a to bylo sado maso teda,bolelo to jako čert a ještě sem krvácela a ležela dva dni,než to přestalo bolet,ja se tak bala že sem ani nechtěla chodit na další kontroly...
10. črc 2009 v 08:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte! Tak aj ja pridam svoj "pôrodný" príbeh. Rodila som minulý týžden v piatok. V ten deň som bola objednaná na kontrolu. Bolo osem hodín ráno a doktor zistil, že som stále otvorená na 1 prst (už asi 3 týždne). To som mala deň po termíne. Tak mi tam do niečoho "poštuchal", vraj niečo uvolní, čo by mohlo pôrod spustiť. Mala som prísť poobede o 15:00 na kontrolu. TAk som doma pekne posedkávala a s jemnými menštruačnými bolesťami čakala na poobedie. Keď sme odchádzali do nemocnice, nič zvláštne som nepociťovala, jemné bolesti boli v intervale desať minút a vôbec som si nepripúšťala, že by sa niečo v ten deň mohlo udiať. Doktor zistil, že som otvorená na 3 prsty a vraj: "Do večera porodíme." Nezmohla som sa na slovo, strašne som sa zľakla, zrazu to bolo úplne reálne. Do hodiny som sa otvorila na 4 prsty a musím povedať, že to bolo úplne v pohode. Asi o pol piatej mi napichli plodovú vodu a vtedy sa začali skutočné kontrakcie. Nebolo to nič príjemné, ale dalo sa to predýchať. Môj manžel mi bol veľkou oporou a bez neho by som to nezvládla. V prestávkach medzi kontrakciami (pokiaľ ešte nejaké boli) mi pomáhal premiestňovať sa zo sprchy na posteľ a naopak. Asi o 18:20 som už bola otvorená na 8 prstov..."Ideme rodiť!" Už som sa aj tešila, že to skončí a zároveň bála, čo ma čaká. Ale musím povedať, že kontrakcie boli oveľa nepríjemnejšie. Ja som už bola asi v nejakom delíriu, lebo som len robila, čo mi kázali, jediné, čo som vnímala bolo, že mi manžel držal hlavu. Na tri kontrakcie bol malý vonku. Doktor mi neskôr povedal, že taký bleskový pôrod u prvorodičky už dávno nezažil. Ak by som to chcela zrátať, tak tie ozajstné bolesti mi začali o 16:00 a o 18:30 som už mala synčeka. Ani sama som si nepredstavovala, že to bude tak rýchlo. Ale aby som to nemala všetko iba ideálne... pre mňa bolo najhoršie šitie. Mala som to umrtvené a aj tak som myslela, že to nevydržím. Ešte doteraz si sadám s bolesťou, ale pohľad do postieľky na ten krásny zázrak to všetko vymaže.
11. črc 2009 v 09:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak já také přidám svou zkušenost :slight_smile:

tatínek už od začátku těhu dopředu hlásil, že bude čekat v hospodě :grinning:

ve středu 6.5.09 jsem byla podruhé na měření ozvů...kontrakce četné, ale nic hroznýho,srdíčko bilo nějak rychle, tak kontrola druhý den...
ve čtvrtek už to bylo v pohodě, ani ty kontrakce tak četné nebyli...

v neděli 10.5.09 jsme celý den lítali, byli jsme na výletě na hradě, pak u vody, k večeru jsme si opekli buřty a pak si sedli do hospůdky na terasu...přítel si dával pivka a už kamarádi říkali, ať nepřehání, že může klidně v noci vyjet :grinning: :grinning: doma jsem se pěkně najedla, dala si teplou sprchu a lehla k televizi...

v 21.30 jsem měla první velkou bolestivou kontrakci a to už jsem věděla, že se to narodí :wink: šli jsme si lehnou, ale to už mě to moc nedalo, kontrakce byli nepravidelný a asi od 00:30 se začali zpravidelňovat....mezi tím jsem chodila po bytě a dobalovala tašku, nebo psala tady na koníkovi :grinning: :grinning: ve 4h ráno byly kontrakce pravidelně po 15minutach...vyjeli jsme do porodnice, tam v 4:30 mi píchli vodu a zjistili, že jsem otevřená na 5cm, při kontrakci už na 7cm, epidural nebyl už možný...do 5:30 byl příjem a pak jsem poslala přítele domů, nechtěla jsem ho u porodu a on taky ne :sweat_smile: ¨
kolem 6h jsem rozesílala sms, že rodím a vydejchávala kontrakce cca po 2-3min...pak to šlo hopem, byla jsem furt ve sprše, pak když to nutilo tlačit, tak jsem vyskákávala kontra na míči, pak jsme šli na sál...ještě jsem měla zakázáno tlačit, musela jsem kontra rozdýchávat, to bylo nejhorší :confounded: pak kolem 7:30 jsem mohla tlačit, ptala jsem se dr. kolik ještě tak odhaduje a říkal, že tak do 8h by mohl být prcek venku :slight_smile: měla jsem radost, že už to bude trvat jen chvíli.. :slight_smile: mýlila jsem se :unamused: tlačila jsem a tlačila každou kontrakci, bolest už nebyla tak hrozná, ale prcek nešel ven... :pensive: tlačila jsem na křesle na zádech, pak na boku, pak jsem šla do stoje, že jsou kontra intenzivnější, pak jsem se sesunula do dřepu, pak do kleku...trvalo to necelý 2h :confounded: :confounded:
pak jsem měla jít zas na křeslo, ale měla jsem kontra stále krátký a nešlo dlouho tlačit, už tam byl i porodník a asi dalších 5 sester a dr. mě každou kontra roztahoval...fujjj to byl hnus pocit :stuck_out_tongue_closed_eyes: jedna sestra mě otírala žíňkou, druhá držela za ruku, třetí pomáhala protitlakem na noze a čtvrtá mi nakonec musela pomoct, že mi zatlačila na břicho a malej byl na poslední 2 zatlačení venku...Tomášek se narodil v 9:21h 11.5.2009 :dizzy_face: byl to krásný pocit, do poslední chvíle jsme nevěděli, kdo vykukne :grinning: hned mi ho dr. ukázal, pediatr ho prohlídnul a pak mi ho dali k prsu :dizzy_face: :dizzy_face: pak ho položili do inkubátoru vedle mě na celou dobu, co jsem musela být na křesle...vyšla placenta a dr. začal kontrolovat jestli vše vyšlo a nikde nekrvácím...to docela bolelo :confounded: samotný nástřih jsem necítila a šití taky moc ne, jen jak tahá nit, po chvíli jsem trochu šití začala cítit, tak mě za opíchali a bylo to v pohodě :slight_smile: no ale pak jsem nemohla skoro 14 dní sedět :confounded:

celýmu personálu moooc děkuji, po celý porod se hezky o mě starali, pomáhali, chválili a nechali mě, ať si to koriguju, jak je to vhodné pro mě :dizzy_face: :dizzy_face:

mám na porod docela dobré vzpomínky :slight_smile: ale i tak můžu říct, že jsem ráda, že tam přítel nebyl...pocit, že by mě tam viděl, jak se 2hodiny trápim s tlačením a cítí se bezmocný, mi vhání mráz do zad... :confused: :sweat_smile: oba sdílíme stejný názor, že je to ženská záležitost :slight_smile:

teď jsme ti nejštastnější rodiče a našeho Tomáška moc milujeme :slight_smile:
13. črc 2009 ve 20:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
…už tehdy mi bylo naznačeno, že by mohlo dojít na císařský řez. A já jsem tolik toužila rodit normálně, prožít si ten okamžik, kdy vám děťátko položí na břicho a jste tam spolu i s mužem..
Tak tohle jsem tady psala před dvěma lety, po porodu prvního synka, kterého jsem porodila císařským řezem. Byla jsem z toho hodně zklamaná, měla jsem v sobě jakési prázdno, šrám, že „jsem o svůj porod přišla“. Ne všichni mě chápali a chápou do teď, vždyť přece mám zdravé dítě!!?? Ten pocit se těžko vysvětluje, prostě to přijde a je to ve vás. Taky jsem tušila, že je pro dítě mnohem lepší přirozený porod, když si projde porodními cestami. Věděla jsem, že se s tím musím smířit a vyrovnat, aby to příště nedopadlo stejně. Otěhotnět podruhé se nám povedlo okamžitě, prostě přesně podle plánu. :slight_smile: Těhotenství proběhlo bez jediného problému. I když jsem se často cítila dost fyzicky vyčerpaná, protože s dvouletým batoletem to snad ani jinak nešlo. Nenechali jsme si říct pohlaví, věděla jsem, že jsou mnohem důležitější věci. Taky jsem chtěla na porodním sále zažít to překvapení. Asi tři týdny před termínem jsem začala chodit do poradny do porodnice a hned první návštěva mě dost polekala. Jakoby to všechno bylo přes kopírák, zase jsem byla zavřená, vyhlídky na blížící se porod žádné. Naději mi ale dávaly poslíčci, bolesti, které jsem v prvním těhotenství nezažila. Další dvě návštěvy v poradně a nález pořád stejný. Na monitoru ale docela silné kontrakce. Tušila jsem, že se opravdu něco děje. I když na poslední kontrole před porodem mi byl navržen plánovaný císařský řez, prostě se tak nějak počítalo s tím, že když mám tak velké břicho a :slight_smile: tedy i dítě, a jsem docela malá, těžko ho porodím normální cestou. Odmítla jsem to, že to rozhodně chci zkusit normální cestou. Mladá doktorka byla velmi chladná, konstatovala, že je to špatné, čípek že je zcela uzavřený a že mám přijít na kontrolu po svátcích, tedy v úterý ráno a domluvíme se definitivně, co se mnou bude. To bylo v pátek dopoledne. Řekla jsem si, že má miminko do úterý ještě dost času a možná jsem se tak nějak vnitřně rozhodla, že to prostě do té doby společně zvládneme. Světe div se, od soboty od rána začaly ty nepravidelné bolesti, které jsem cítila už několik týdnů, sílit, od odpoledne už byly pravidelné, v noci jsem nespala a kolem čtvrté ráno jsme vyráželi do porodnice. V porodnici mně řekli, že porod je teprve na začátku, ale že se tam tlačí hlavička. Trvalo to ještě celý den, protože jako prvorodička byly porodní cesty neprotažené, :slight_smile: kdy jsem různě pobíhala mezi sprchou a klečením u balónu, kroutila se u monitoru, byla nepříjemná na manžela nebo usínala mezi kontrakcemi. Syn se narodil deset minut před osmou večer, zatlačila jsem asi čtyřikrát a byl venku.Možná i proto, že jsem několik týdnů před porodem jedla lněné semínko. Měl 4,60 kg a 52 cm. Měla jsem štěstí na porodní asistentky i doktora, který i přes větší váhový odhad miminka, dal šanci normálnímu porodu. Vynahradila jsem si všechno, o co jsem při císaři přišla, :slight_smile: byl to nádherný pocit. Prý je to všechno v hlavě, nejdůležitější je motivace, říkal doktor po porodu, tak té jsem měla naštěstí asi dost. Taky ale je potřeba mít štěstí na dobrého porodníka a porodní báby. Přeji to všem!! Krásné porody a zdravá děťátka!!
15. črc 2009 v 01:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
hedvika: To je pěkné, že to napodruhé dopadlo, jak sis přála...moc gratuluju k miminku!!
15. črc 2009 v 09:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
kamiska:
to ti nevím,já mám taky pocit že to bylo nějak urychlený...a když to tak vemu zpátky třeba kdyby se ještě počkalo tak by to bylo jednodušší ten porod pro všechny, možná bych z něj neměla takovej mindrák a v klídku se brzy vrhla na daší mimčo :slight_smile: Ale nejspíš to bylo kvůli tomu monitoru, který jim ukazoval nějaký špatný křivky mimča...dělala tam malá pořád nějakou neplechu...tak jsem ráda že jsme to zvládli, na druhou stranu si ale říkám že jestli druhý porod by měl být stejný, nejdu do toho....jak to ale jinak zjistit než zkusit, že? A na co taky pořád myslím?Že jsem se tam ještě nestavila za PA a ostatními a nedala jim aspon bombošku.Byli úžasní, tak třeba při dalším porodu, tam už ale pojedu až na poslední chvíli, zas ale jak to poznat?Co když budu čekat na ty ukrutný bolesti co byli po tom jejich oxy.... a ony třeba tak silné nepřijdou a budu rodit?? Raději nešpekulovat, ne?Buh ví jak to s dalším mimi bude :slight_smile:
19. črc 2009 ve 23:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak dnes už i já přispívám svou kapkou do mlýna.
Můj porod:
V pondělí nástup na vyvolání, základní vyšetření - výsledek otevřena na 1prst.Proveden Hemiltonův hmat :stuck_out_tongue_closed_eyes: -nezabralo, úterý oxytocinový test, vyšetření, další Hemilton večer gel na otevření porodních cest. Středa ráno - otevřena na 2prsty těsně, nástup na tabletu - tu silnější, do hodiny nástup kontrakcí, které byly cca po 5min, po 6hodinách nález téměř stejný - otevřena na 2prsty volně, druhá silnější tableta - zesílení kontrakcí, cca po 2 min. po dalších 4 hodinách vyštření a hurá otevřena na 5 prstů. během 15min praskla voda a doktor protrhl druhotný vak blan, kontrakce téměř pořád stejné a dovolili mi si při nich trošku přitlačit. Pak už mě při nich strašně bolela pánev, jak se povolovala a za cca 2 hodinky byl synek na světě. Nevýhoda vyvolávaných porodů je, že ty kontrakce jsou mimořádně bolestivé a velmi časté, ale dá se to zvládnout. Velikou oporou mi byl manžílek, rozhodně pokud chcete svůj vztak s manželem zpevnit,tak doporučuju - připadá mi to jako vyšší stupeň svatby. PA byly taky úplně skvělé.Rozhodně se porodu nebojte, je to prostě přirozená věc a myslete jen na to jak tomu drobečkovi pomoct na svět a ne mu to ještě víc znepříjemňovat, pro něj je to taky pořádná fuška. A až ho uvidíte jak spinká v postýlce, tak se budete těšit na další :slight_smile:
20. črc 2009 v 10:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
prispejem aj ja,je to este cerstve zazitok spred dvoch dni...v nedelu som mala termin ale akosi som myslela ze to bude neskor,no mylila som sa.v nedelu rano o pol siestej som sa zobudila na malu,vsimla som si miernej menstruacnej bolesti-skoro ziadnej.v klude som sla spat dalej ze ved uvidime.o pol desiatej som sa zobudila uz na silnejsie krce,ktore sa ale este dali zvladnut.tak som ece navarila,oprala,vyvesala,o pol druhej mi odysla hlienova zatka a az vtedy som si uvedomila ze sa nieco daje.ale este stale ziadna panika..o pol piatej som prisla do porodnice kde ma vysetrili a oznamili mi ze som otvorena na 5cm,ze odrodia dvojicky a ze pojdeme na to :grinning: o piatej mi pichli plodovku,kontrakcie o cosi vacsie,o siestej mi dali infuziu,bolesti este stele znesitelne,no az pokym mi nedali cipky na pravidelnost tam uz koncila sranda.mala som 4hrozne dlhe a velmi bolestive kontrakcie a na piatu siom zakricala ze rodim.4razy som potlacila a jakubko bol vonku.ma51cm,a 3450g....sitie si ani nepamatam len mi ho pripominaju momentalne bolesti.drzim palceky...
21. črc 2009 v 11:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
První porod ušel,druhý byl příšerný a to myslim vážně :rolling_eyes:
21. črc 2009 ve 12:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte. Pridavam skusenost. Rodila som v UK, v Birminghame.
My sme porod zacali tak trochen zo zleho konca… :pensive:
O tretej rano som mala ``poslickov`` a mala sa strasne hybala. Isla som na wc a ked som si chcela naspat lahnut, zacitila som,ze nieco vyteka. Voda. Potesila som sa . tak som sa snazila prebudit priatela,ale ten sa len pozrel a ziadna reakcia. Hodila som sprchu,zavolala do nemocky, namalovala sa a po pol hodke sa drahy prebudil. Mu to doslo,ze asi nebeham po dome len tak . Velmi som sa neponahlala lebo po vode odisli aj kontra…
Do nemocky sme dorazili po vyse hodky. Isla som na ctg, s vysledkom,ze este to na porod nie je .
Nechali si ma tam,pretoze som zacala krvacat. Stravila som v nemocke dva dni, len vysetrenia a testy na infekciu. Kontra nic moc. Behala som po chodbe, hore dole po schodoch, skakala na lopte a ked to uz vyzeralo nadejnejsie, zase to preslo .
Porod mi nechceli vyvolat, musela som pockat, kym prejde 48hod od odteceni vody… bolo to hrozne cakanie, nespala som a nechapala,preco mi ho nevyvolaju… strasne som sa bala o malicku a bola som z toho psychicky takmer na dne. snazila som sa byt kludna a robit vse,aby sa to pohlo...
Konecne som sa dockala (po 57hod od odteceni plodovky) ma skontrolovali,ze mi daju cipok. Bola som otvorena na 3 prsty,takze sme isli hned na infuziu…
Na sale ma skontrolovali, prepichli plodovku (odtekala mi z boku, malicka mala stale vodu okolo hlavicky,takze ju nastastie nieco chranilo). Isla som na obed. Kontra sa pohli.
o dvanastej som dostala infuziu a bola som na ctg. Pomali mi pridavali davku a kontra boli coraz silnejsie. Pouzila som len gas&air,takze to uz nestacilo a povedala som,ze chcem epi. To bolo o piatej a doktorka mi povedala,ze o siestej ma skontroluje a da epi. Chcelo sa mi cikat, tak som aj so stojanom na infuzku isla na wc. Tam som si uzila najhorsie kontra a na salu som sa vratila s tym,ze musim tlacit!!! Doktorka tam nebola,tak som zacala kricat na priatela,nech niekoho zozenie! Bola som vytocena, ze tam nikdo nie je a nemohla som ani prdel polozit na postel kvoli tomu tlaku… pri tlaceni mi priatel zvieral ruku,kde som mala infuziu,tak si uzil zopar `debil,davaj pozor`  tu ihlu vytiahli uplne ohnutu…
Za 17 minut bola nasa 3010g Nicole na svete
Zvladli sme to. Kym ma zasivali, mala mi fucala na brusku a priatel ma drzal za ruku. Mala som lokalne anestetika a dotoho som si potahovala gas&air. Krasa skoncila,ked som sa mala postavit z postele. Som stresovala,ze sa dotrham
Doktorka aj asistentka boli super, nasmiali sme sa a to dokonca aj pri porode… som jej vdacna,za to,ze sme to zvladli tak krasne.
Aj ked som rodila prakticky bez `oblbovaku` bol to krasny zazitok pre mna aj priatela a este som bola rada,ze pri tlaceni zo mna nevyslo nic ine,len nasa krasna dcerka :sweat_smile:
Takze sa mala narodila 62,5hod po odteceni plodovky…
26. črc 2009 v 15:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,

Můj porod byl opravdu ,,porod"... tady je můj zážiek a zkušenost :wink:

Termín jsme měli stanovený na 26.6.2009. Podle všeho se měl malý na svět podívat ještě o něco dříve. Ale ne, jemu se vůbec nechtělo z bříška ven. Takže 30.6. jsme šli do poradny a na křivku, tam mi paní doktorka provedla nějaký ty hmaty, a řekla, že mám přijít za dva dny pokud neporodím i s taškou a domluvíme se co dál. Neporodila jsem :slight_smile: Takže 2.7. znova křivka a vyšetření a byla jsem odeslána na příjem, že to budeme chvíli sledovat a podle toho se uvidí jak s vyvoláním.
Znovu křivka, vyšetření a ultrazvuk - malý byl divně stočený, ale v naprostém pořádku - odeslali mě na oddělení, že počkáme.

Tak jsem každý den chodila dvakrát na křivku, na vyšetření, na ultrazvuk..pátek, sobota, neděle,... Každý den se ptali jestli už něco. Nic. Až mi bylo trapně jak jsem se cítila báječně až mi bylo trapně...
V neděli mi začala odtékat plodová voda, strašně maličko - takže kontolní ultrazvuk a vyšetření v noci - v pořádku, vody dostatek, malý v pořádku, já v pořádku - zpět na pokoj zítra se rozhodne. Nejhůř půjde ven císařským řezem. Už jsem to několikrát obrečela, bylo to dlouhý, únavný čekání :( Ale za tu dobu jsem se smířila s myšlenkou, že nejspíš neporodím normální cestou ale operativně. A vlastně jsem s tím víceméně už počítala.

V pondělí ráno po monitoru, jsem šla na vyšetření, po kterém jsme začala hodně krvácet. Tak hodně že jsem se vyděsila :( Poslali mě na zátěžový test. Tím jsem prošla, a začalo se s vyvoláváním.Ultrazvuk naprosto v pořádku, malému nic nechybělo. Dostala jsem půl tablety na noc na dozrání cest, s tím že se porod běžně rozjede. A nic. Takže v úterý 7.7. jsem se přestěhovala na porodní sál s nadějí, že dnes se už musí narodit. Po křivce opět vyšetření a ultrazvuk a zavedena tableta. A čekání...Rozběhly se slabé bolesti. Natáčeli mě každou hodinu. Nikam to nespělo a nepokračovalo. Vzali mě na přípravu, že to může taky pomoct a kdyby náhodou ne budu připravená na sál...Nepomohlo nic..

8.7. ráno už nebylo tak hej, malý začal mít probémy, ubyla mi hodně voda, křivka se jim vůbec nezdála a po vyšetření řekli, že sekce bude nejlepší řešení. Jestli tedy souhlasím. Souhlasila jsem hned a bez rozmýšlení, měla jsem strach aby byl maličký v pořádku.(a taky jsem čekala že na to dojde) Ještě mi vysvětlil proč čekal - chtěl se sekci vyhnout kdyby to šlo. To bylo před osmou hodinou. V osm přišel anesteziolog s papíry a vše vysvětlil.Volala jsem manželovi aby dojel. Sestřičky ho pustili na porodní sál převlékli a když mi zavedli cévku čekali jsme spolu než přejdu na operační sál. Před devátou se šlo na věc přešla jsem si a začlo se. Všechno mi vysvětlili, každý krok popsali.To bylo moc příjemný. Cítila jsem se líp. Vybrala jsem si částečnou narkozu, chtěla jsem být alespon trochu při tom, když se měl drobeček podívat na svět. Pak jsem cítila jen teplo a najednou mi odletěli nohy :slight_smile: Byli tam ale jako by se vznášeli nademnou. A bylo to.Přišla PA poslechnou malého - nemohla najít srdíčko - to byla zlá chvíle, krve by se ve mě nedořezal. Pak se přeci jen ozval tlukok a mě spad velký kámen ze srdce. Pověsili přede mě roušku, řekli že budu cítit dotyky. Necítila jsme nic. Anesteziolog byl moc milý, povídal mi a vše popisoval co se děje.Ukliňoval, hladil. Upozornil na každou maličkost i na každé měření tlaku. Říkal už začali, už ho vidím. Je to opravdu chlapeček. A za chviličku jsem slyšla pláč a rozbrečela jsme se taky, otočila jsem hlavu a viděla náš poklad. Bylo 9 hodin 18 minut. Byl v pořádku. Jen mu chvíli trvalo než se nadechnul. Odnesli ho na ošetření na porodní sál k manželovi který viděl vše malým okýnkem ( no vše - moje nohy a záda operatérů :slight_smile: )Pak mi ho ukázali ještě zabaleného než ho odnesli na oddělení. Tomášek měl 3200g a 52cm - dlouhán :slight_smile: Apgar skore 10-10-10.

Mě zašili, a převezli na pokoj. Bylo 10 hodin. Manžel už na mě čekal s dětskou sestřičkou. Měla nějaké otázky a řekla že kolem jedné malého přinese. Manžel byl se mnou celou dobu, za to mu moc děkuju! Čekali jsme spolu na maličkýho a až se mi vrátí cit.Někdy v té chvíli jsem se pozvracela - z narkozy... Mezitím se zastavil doktor zeptat se jak se cítím, co cit, a jestli mě něco bolí. Bolelo to ale nebylo to tak hrozný jak by jsem čekala :slight_smile: A hlavně jsem se tomu nechtěla poddat. Nejhorší bylo necítit nohy!
Malého donesli, přisál se hned a krásně i když jsem se nemohla pohnout.Sestřika u mě klečla na zemi a pomáhla. Pak mi ho nosili už co tři hodiny i v noci. Na pokoj jsem ho dostala třetí den.

Jo jo, bolí to, bolí když to přijde k sobě, bolí to nejdřív při každém pohybu. Nepodlehnout tomu, snažit se otočit, postavit, jít, fungovat,...

Všechno bych podstoupila znovu pro ten krásný zdravý voňavý uzlíček štěstí!!!

Personál byl opravdu skvělý. Milé a ochotné sestřičky jak na gynekologii tak na porodím sále tak dětské sestry. Všichni lékaři byli báječní (omlouvám se že jsem v duchu nadávala proč se mnou nic nedělají) Bylo to dlouhé čekání, dlouhý pobyt v nemocnici, ale díky přístupu všech tam, to bylo snesitelnější.
Rodila jsem ve Stodské nemocnici, a vím že podruhé tam půjdu zase!
26. črc 2009 v 17:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jéje holky, to jste všechny na dovolené, že nerodíte? :wink: :grinning:
6. srp 2009 v 09:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte kocky tehulky a maminky Nelka spinka, nakojena, prebalena, nadherna je. Tak Vam sem teda pridavam svoj pribeh. Na uvod poviem, ze mat v naruci svoje dieta je nieco nadherne a neopisatelne a nech je tehotenstvo a porod akykolvek, tento pocit za to stoji. My s Nelkou sme to zvladli bez komplikacii a sme spokojne a stastne. Termin porodu som mala 26.07., ale malej sa nechcelo ist na svet a kedze USG ukazovalo, ze babatko bude velke (cca 3800g>>aj ked sa potvrdilo,ze USG ukazuje odchylky, pretoze Nelka mala 3550g porodnu vahu), tak sme sa s dokim rozhodli, ze tomu pomozeme, otvorena som uz bola na 2 prsty, zatka odidena, hrdlo a porodne cesty pripravene. Nic nestalo v ceste len trosku dopomoct prichodu tych pravych kontrakcii, tak som zavolala doktorovi v dohodnutom termine.t.j. v nedelu 26.07 vecer, ze si dohodneme dalsiu poradnu a on mi v telefone povedal, ze mam prist na indukciu porodu v utorok,28.07. o 7.00..Tak som sa teda vychystala do porodnice, noc pred tym som dost nespala, bola som nervozna, ale snazila som sa aspon driemat v posteli, vsetko som si este raz skontrolovala ci mam pobalene a aj byt ci je oki, kedze sa vratim az po styroch piatich dnoch a manzelik tam bude sam gazdovat. Rano som sa zobudila o 5.00, som si nastavila budik skor, nech v pohode stihnem vsetko, hygienu, ranajky a aj sa tak psychicky pripravit. Vsetko som urobila, zobrali sme tasku a vyrazili sme do porodnice.Celu cestu sa mi v hlave omielali rozne myslienky, pocity, ale jedno je iste, uz som citila, ze brusko je nepohodlne, ze malinka je po termine, ze najlepsie bude, ak pojde von, uz na svet medzi nas. Prisli sme do porodky a cakali sme pred porodnou salou na prijem. O cca 7.10 prisla za mnou sestricka,ze ci cakam na prijem, povedala moje menom doktor ju informoval. Zobrali ma dnu,poslali ma na moc,a zobrali ma na prvu dobu porodnu do miestnosti, kde su monitory a je to hned vedla porodnej saly. Stretli sme sa tam s Jankouborkou z modreho konika,tiez isla na vyvolavacku tak sme tam dve travili cas. Spisali nejake papiere, urobili mi klystir, vysetrili ma zospodu,potom sprcha...a nakoniec ma napojili na infuziu oxytocinu, o cca 10.00. Takze som tam lezala, Janke kvapkal oxytocin torsku skor uz od cca 8mej. Tak sme tam vedla seba lezali, kecali, snazili sme sa mat dobru naladu, potom sa zacali kontrakcie u Janky, chodil ju pozerat jej porodnik a taktiez sa zacali kontrakcie u mna a chodil ma pozerat moj porodnik, ako som sa otvarala, tak mi praskol plodovu vodu, liala sa zo mna taka tepla tekutina a krv...isla som na wcko, trosku som posedela na lopte, kontrakcie sa stupnovali, ...chodil ma doki pozerat, bola som postupne na 4 prsty, vtedy ma napichli na epi, kontrakcie stale silneli, rychlo som sa otvorila na 7 prstov...V tom case uz rodila Janka a este aj nejake ine rodicky, bolo tam vtedy az 5 porodov predomnou. Aj napriek epi som citila velmisilne bolesti a kontrakcie, tak mi este trosku dopichli davku a v tom som uz pocitila velmi silny tlak na konecnik a posvu, prave prisiel moj doki a hovorim mu, ze mam silne tlaky a on ma pozrel a povedal, ze do pol hodiny rodime.Bok to velmi zvlastny pocit, ze zrazu sa ten moment blizi. Tak ale preslo len asi 10 minut a tie tlaky velmi silneli, tak ma pozrel este raz a vtedy povedal, rodiime, branka zasla. Tak mi isli nachystat porodny box, ja som na neho vyliezla, vyviazali mi nohy, vysvetlili mi, ze mam tlacit do brucha do konecnika ako pri velkej potrebe, a hlavu mam tlacit k hrudi a oci zavriet a tlacit...zapalili nadomnou taku velku lampu, v tom prisiel moj porodnik, s usmevom, dal si rusku a zavelil, ideme na to, este raz mi vysvetlil ako tlacit a ja som tak urobila, celou silou som sa zaprela a zatlacila...mala som pocit, ze zdola prasknem, silne tlaky, ale citila som, ze sa baabtko pohlo spravnym smerom, takto som zatlacila si 4 krat a v tom som pocitila, ten pocit, ze ulavy v bruchu, ze vychadza hlavicka, zatlacila som este raz a vyslo cele babatko. Bol to nadherny pocit ulavy a neuveritelna radost, ze je to za mnou a ze je babo na svete. Videla som ju ako ju vytiahol z bruska, ako jej strihal pupucnu snuru, ako ju brali na ocistenie. V tom mi vysli slzy stastia a pocitila som velky pokoj v dusi a tele. Cele tlacenie trvalo len asi 15 minut, takze som to zmakla velmi rychlo. Potom ma doki sil, to trvalo len maximalne 10 minut, vobec som sa nepotrhala a nemam ani nastrih hradze, za co som dokimu vdacna, takze mam len zopar vnutornych stehov. Priniesli mi malinku na prilozenie k prsu, islo mi uz kolostrum, takze super, potom ju zobrali ukazat manzelovi na chdobu a ked ma dosil doki,tak ma zakryli plachtou a zavolali manzela dnu (tak sme to mali s muzom dohodnute, ze az v tej zaverecnej faze pride a mnou), atak sme dve hodiny este boli na sale, a posielali sme smsky, tesili sme sa, doktor nam zagratuloval. Potom manzel isiel domov a mna previezli na sestonedelie, citila som sa po porode skvele, akoby som ani nerodila. Na izbe sme sa zisli aj s Jankou, tak sme boli tri na nadstandartke, ktoru sme mali gratis. Tak a sme tam pobudli styri dni, na piaty, teda vcera nas pustili domov a tak sa nas batoztek dostal konecne do svojej postielky. Dole sa pekne hojim, tym, ze mam len par vnutorych stehov, tak uz nemam takmer ziadne bolesti a v pohode si sedim a tak. Kojenie sa nadherne rozbehlo uz na treti den, mlieka mam dost, mala je spokojna a zacala aj pekne priberat, v pondelok sa mame hlasit u pediatra, tak som zvedava, co povie, verim, ze malinka je zdravucka, je zlata, pekne spinka, budi sa cca kazde tri hodiny na papanie...sme stastna rodinka zhrnula by som to tak, ze porod je bolestiva vec, ale je to individulalne ako to u koho dopadne,niekto sa zacne otvarat skor, niekto neskor, niekto vytlaci za desat minut niekto za hodinu, tazko je to takto zovseobecnit..ale jedno je iste, ze ten zazrak co Vam daju do narucia za to stoji, stoji to za tych devat mesiacov tehotenstva aj za ten porod. som stastna vdacna doktoroci, ze to takto dopadlo, aj sebe ze som to zvladla a teraz si uz mamickujem, Je to novy zivotny status, velmi obohajcujuci, a aj to nocne vstavanie nie je az taky problem, ked vidite ako to male stvoreniatko papa vase mliecko a mrnci pripadne robi grimasky DRZIM VAM VSETKYM PALCE a ak mate nejake otazky, kludne sa pytajte rada odpoviem.
6. srp 2009 v 18:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
cathuska nadherne....co by som dala za to keby som mohla napisat nieco podobne...mne v nedelu zacina 36 tt a uz by som to tiez najradsej mala za sebou....ja mam najvacsie obavy z toho ze nebudem mat dost sily aby som vsetko zvladla do uspesneho konca,pride mi to neskutocne ze ja nieco take dokazem.....:slight_smile: aj ked kedysi som si nevedela predstavit ako zvladnem tehotenstvo a vsetky vysetrenia...ale slo to akosi same...ja sa ta chcem opytat..co z celeho porodu je najneprijemnejsie....podla teba...inac blahozelam k babetku :slight_smile:
6. srp 2009 ve 23:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Takže takovýhle byl muj druhy porod - Porodu jsem se nijak nebala, ale zase jsem se na nej netesila tolik jako poprve. Kazdopadne mi jak moje kineziolozka, tak muj gynekolog nekolikrat rekli, ze budu mit rychly porod. Ja to vse brala hodne s rezervou, protoze sice jsem mela zaver prvniho porodu velmi rychly, ale tech 10,5 h predtim jsem mela celkem neprijemny kontrakce a otevirala jsem se hrozne pomalu. No a co myslite, jaka byla realita? Vezte, ze muj druhy porod byl tak raketovy, ze se z toho jeste ted nemuzu vzpomatovat (v porodnici ho oznacili za "expresni porod"). Myslim, ze takove ty americke serialy jako Emergency nebo Chicago Hope by mohly jen zavidet, pro Ruzovku bych uz byla moc silny kafe :slight_smile: Ve ctvrtek 16.4. behem dne jsem sice obcas citila neco v brise, ale nejak jsem tomu nevenovala moc velkou pozornost. Pripadalo mi, ze jsou to spis jako zazivaci potize nez nejake predporodni bolesti (mela jsem trochu prujem). Krom toho to fakt nebylo vubec bolestive a ja delala vse jako obvykle. Az k veceru jsem si zacala rikat, ze by to preci jen mozna mohlo byt ono. Kazdopadne to porad bylo tak slabe a tak malo caste, ze jsem to za porodni bolesti porad jeste nepovazovala - rikala jsem si, ze to jsou poslicci. Kolem desate jsem ale zalehla do postele pro pripad, ze kdybych fakt rodila, tak at se alespon trochu vyspim. Asi za hodinu - neco po jedenacte - me vzbudila bolest bricha, ktera uz ale byla jina - porodni. V ten moment mi doslo, ze budu rodit. Huraaa!!!! Manzel zrovna ulehl vedle me. Nechtela jsem ho nijak plasit, a tak jsem potichu dychala do polstare. Asi pri ctvrte kontrakci to manzel poznal a zacal kontrakce merit. Byly po 5 minutach, vzdy celou minutu. Ale porad to nebylo vubec dramaticke, prodychavala jsem celkem v pohode, zadna velka bolest. Asi po pul hodince (kolem pulnoci) rikam, ze si jdu dat vanu, ze je to porad takove nijake, takovy slaby odvarek, tak at se to bud poradne rozjede nebo zastavi. Ve vane jsem pobyla jen asi pul hodinky, kdy se nic moc nezmenilo - kontrakce pravidelne po 4-5minutach, ale porad v pohode. Manzel uz byl nervozni jak pes a ze jedeme do porodnice, ze mam pravidelny kotrakce hodinu a ze jedeme. Ja mela hrozny obavy, ze prijedeme moc brzy atd. No, ale v 00.41 jsme nasedli do auta a vyrazili. A v aute to zacalo! Interval se zkratil na 2-3 minuty a uz to byly takove ty silne kontrakce, ktere jsem si pamatovala z porodu Vojty - tehdy jsem je mela ve vane, asi pul hodinky predtim, nez se Vojta narodil. Za chvilku jsem pod sebou zacala citit mokro, kotrakce zase intenzivnejsi a po dvou minutach (po ocku jsem sledovala hodiny v aute). Nastesti byla noc, doprava zadna, a tak jsme za necelych 20 minut zastavili pred porodnici. To bylo asi 5 minut pred jednou, 17. dubna. Jen co jsem vylezla z auta, tak jsem ucitila, jak musim tlacit. Fakt husty. Skrizila jsem nohy a rikam Vladovi:" Hele, ja musim strasne tlacit." Prezila jsem kontrakci a pomalu jsme sli ke vchodu. Za chvilku znova, mnohem intenzivnejsi - proste hruza hruzouci - stali jsme tak 10 metru pred vchodem do porodnice a ja mela pocit, ze tam nemuzu dojit, protoze Honzikova hlavicka je mezi myma nohama. Zacala me prepadat panika, ze na sal vubec nedojdu a porodim venku. Vlada si sundal bundu, a at si tam pry lehnu, ze pro nekoho dojde. To jsem odmitla, protoze predstava, ze porodim na bunde na chodniku byla v ten moment jeste horsi nez ten tlak mezi nohama. No, nakonec jsme se dobelhala k recepci, kde chlapek zacal s naucenyma otazkama jako: "Kdo je vas gynekolog atd.?". Ja jsem jen zakricela:" Chlape, ja uz tlaciiiim!" Pak uz to byla silena rychlovka - za par vterin tam byly porodni asistentky s pojizdnim kreslem - to, ze jsem si sedla, me asi zachranilo! Vyjeli jsme nahoru, primo na sal, kde jsem pri pohledu na porodni kreslo naprosto instinktivne slezla z kresla, sundala si boty, kalhoty "vysvihla se" nahoru - zadek jeste temer ve vzduchu - a pri kontrakci jsem zatlacila. Vubec to nebolelo a ja jen citila jak leze hlavicka ven (ten uzasny pocit jsem si pamatovala z prvniho porodu a ted to bylo jeste hezci), no a pak na na dalsi zatlaceni byl Honzik venku. No a pak uz probihala takova ta klasika. Honzik se hned prisal, ja porodila placentu, pak dorazil muj gynekolog, ktery mi udelal jeden steh - asi aby tam byl vubec platny, :wink: a ja tak rikam Vladovi:" Ja bych tak ted chtela jet domu:" Proste jsem se citila uplne svezi a v pohode, plna energie. V papirech z nemocnice mam napsano, ze prijem byl v 1,04 - to bylo dole na te recepci, kdyz tam prijeli s tim pojizdnym kreslem, a Honzik se narodil v 1.06 - na porodnim sale ve tretim patre. Asi tam takovyhle porodu moc nemaji, protoze jsem tam pak byla za "hvezdu" Navic mi po tom superrychlem porodu vubec nic nebylo, takze jsem mela ty dalsi 3 dny pocit, ze tam jen zaclanim a zabiram misto.
Vsem bych takovyhle porod prala. Byl to nezapomenutelny zazitek, ktery vubec nebolel!
7. srp 2009 ve 22:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Milky, tak to ti fáááákt závidím, ale musela to být hrůůůza před těma dveřma...
Fakt úžasný.....tohle je super porod
7. srp 2009 ve 22:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj všem, tak i já přispěju svým zážitkem z porodu :slight_smile: Nějak jsem se k tomu dříve nedokopala :slight_smile:
Termín jsem měla v pátek 17.4. V neděli v půl jedné ráno ze mě cosi vyteklo. Jeli jsme do porodky, ale odtok plodové vody se neprokázal. Nicméně si mě tam nechali na pozorování do rána. Ráno přišla dr., že půjdu na UTZ, ten ukázal, že mám málo plodové vody, takže dr. navrhla, že porod vyvoláme. Cca v deset hodin mi dali půl tabletky k hrdlu. Nic se nedělo, tak mi odpoledne dali druhou půlku opět k hrdlu. Stále nic, byla jsem nešťastná, protože jsem nechtěla být v porodnici :frowning2: Večer jsem měla dvě kontrakce, ale nijak silné, tak mi píchli oxytocinovou injekci s tím, že se to buď rozjede nebo budu spát jako miminko. Byla jsem otevřená na dva prsty. Prospala jsem celou noc, ale pro jistotu už na porodním sále. Protože jsem měla antibiotika kvůli streptokokovi, tak mi sestřička píchala každé dvě hodinky injekci. Během noci jsem tedy slyšela z vedlejšího porodního sálu křik dvou maminek a říkala jsem si: "To nemůžu přežít" (bolest bytostně nesnáším, špatně ji zvládám). Pak jsem ale slyšela křik právě narozených miminek a normálně jsem brečela :grinning: V pondělí ráno (20.4.) mi řekli, že mi zavedou tabletku už do hrdla. To mě vyděsilo, protože jsem od kamarádky slyšela, že to hrozně bolí. Tak jsem brečela příteli do telefonu, že to fakt nedám. V osm hodin ráno mi zavedli tabletu, nic příjemného, ale furt jsem čekala horší bolest :grinning: Nepřišla :grinning: V jedenáct mě přišla zkontrolovat dr., byla jsem otevřená na sedm prstů (do té doby jsem neměla žádnou kontrakci), tak mi řekla, že mi píchnou vodu a udělají klystýr a budeme holit :frowning2: Takže já opět vystreslá, protože o píchnutí vody jsem taky slyšela, že boli (taky jsem to skoro necítila :slight_smile: ). Opět jsem se neměla čeho bát, protože mě to nebolelo. Pak klasika klystýr, neudržela jsem ho v sobě ani pět minut :slight_smile: Pak mě sestra prohlédla, ale holit nic nemusela - to bych se asi hanbou propadla, tak jsem udělala vše pro to, aby mě holit nemuseli :grinning: Vím, že je to jejich práce, ale mě jen to pomyšlení nedělalo dobře :stuck_out_tongue_closed_eyes: Pak jsem volala příteli, aby dorazil. Během půl hodiny od klystýru začaly kontrakce. Prodýchavala jsem je, pak jsem je i rozcházela. Dalo se to vydržet. Když jsem viděla přítele přijíždět, tak jsem byla hrozně šťastná a když přišela na porodní sál, málem jsem se počůrala smíchy :grinning: Je při těle, takže měl ten plášť zapnutý do půlky břicha - vypadal hrozně :grinning: :grinning: :grinning: Zapomněla jsem napsat, že jsem každou hodinu byla dvacet minut připnutá na monitoru. Když nebyly kontrakce, tak to bylo fajn. Kontrakce jsem stále rozcházela, ale když jsem byla připnutá na tom monitoru, tak jsem se svíjela bolestí, ale doktorům se ten monitor stále nezdál, takže jsem na něm pak byla připnutá snad pořád. Při kontrakcích mi vadilo i to, že přítel pustil vodu, aby si umyl ruce :grinning: Ta tekoucí voda hrozně řvala :grinning: Ve dvě mi přítel povídá, že si skočí ven pro něco k pití, tak jsem mu řekla, ať jde, že se asi nic dít nebude. Jen jsem to dořekla, šla jsem zrovna na WC, tak přišla další kontra, tentokrát "jiná". Nutilo mě to tlačit a hodně. Tak jsem to řekla sestře a ta mi sdělila, že rodím. Takže přítel si pro pití nestačil zajít :slight_smile: Vylezla jsem si na lůžko, sestřička mi řekla, jak tlačit, tak jsem si pomyslela: "To nemůže myslet vážně" :slight_smile:. Vycévkovali mě (o tom už vůůůbec nevím) a šli jsme na porod. První zatlačení jsem si zakřičela a dr. mi povídá: "Tak takhle ne, maminko, křičet mi tu nebudete :slight_smile:" Tak jsem jí odvětila, že když nebudu křičet, že to mimčo nevytlačím :grinning: Dostala jsem odpověď, že když šlo tam, musí taky ven :grinning: Takže jsem jen zatla zuby a tlačila jako divá. Jenže.... Najednou jsem měla hroznou potřebu jít na velkou :stuck_out_tongue_closed_eyes: Tak říkám dr., že si budu muset odskočit a primář, co tam mezitím přišel taky se jen smál a říká: "Maminko, vy si nikam odskakovat nebudete, to co vás nutí jít na velkou, je hlavička miminka" :grinning: Nevěřícně jsem se na něj koukla s výrazem jako Vy jste nikdy nerodil, jak to můžete vědět :grinning: :grinning: :grinning: Ale nakonec jsem se tedy uvolnila (byla jsem sevřená, protože jsem se bála, že to je něco jiného než hlavička :stuck_out_tongue_closed_eyes: ) a tlačila jako o život. Přítel mi málem zlomil krk, jak mi ho tlačil na hrudník :grinning: A nakonec jsem cítila to nádherné vyklouznutí a věděla jsem, že je konec :slight_smile: Malá měla omotaný pupečník, takže začala plakat až když jí dali na pult. Viděla jsem, jak ji odnášejí a smála jsem se, brečela do toho - strašný emoce :grinning: O porodu placenty vůbec nevím a o šití taky. Měla jsem docela velký nástřih a malá mě i potrhala uvnitř, ale cítila jsem jen takové "tahání". Malou mi dali na chvilku k prsu, ale měla toho chudinka dost, tak ji odnesli do inkubátoru. Mrzelo mě to, ale nedalo se nic dělat :frowning2: Tatínek hned rozesílal SMS a pak odběhl a přišel uslzený :slight_smile: To bylo hrozně dojemné. :slight_smile:Ty následující dvě hodiny úo porodu jsem protrpěla, protože jsem měla ukrutnou žízeň a nemohla se napít. To bylo strašný :slight_smile: Když jsem slezla z lůžka po dvouhodinovém leháru, tak jsem málem omdlela, proto mě sestřičky vzaly do sprchy a sprchovaly mě studenou vodou - to by probudilo i mrtvého :grinning: :grinning: Pak mě odvezly na pokoj a za cca pět hodin po porodu mi daly malou k sobě a byla se mnou až do propuštění :slight_smile:
Porod byl naprosto úchvatný, když nemůžu usnout, tak si ho v hlavě přehrávám :slight_smile: Slyšela jsem různé zvěsti, ale já musím říct, že ty nejhorší kontrakce byly asi hodinu před porodem a myslím, že to bylo i tím, že jsem byla připojená na tom monitoru a nemohla si nijak ulevit :frowning2: Od dr. i od přítele jsem dostala pochvalu, protože jsem vůbec nekřičela (až na ten jeden křik při prvním zatlačení) a že jsem to tak krásně zvládla :slight_smile: Byla jsem na sebe tááák pyšná :slight_smile: Celkem nám porod trval čtyři hodiny - v jedenáct mi píchli plodovku a v 15.04 se narodila naše milovaná Verunka.
7. srp 2009 ve 23:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
videno tyden po akci :dizzy_face:

predem musim rict, ze jsem si myslela, ze snad nikdy neporodim... vsechny tehule tu popisuji tvrdnuti bricha, poslicky atd. a u me az do porodu proste nic, zadna znamka ze se neco chysta nebo nekdy chystat bude... asi jako vsechy "prenasecky" jsem zacala podlehat situaci a cistila okna, podlahu, pila yogi caj, proste vsechno, co se dalo, myslim s nulovym vysledkem

takze si myslim, ze je fakt nejlepsi nechat vse na prirode, protoze si stejne sama vybere cas, kdy ten hormonalni kolotoc spusti...a je fajn na to mit pak silu

ze se mala narodi jsem zacala tusit asi 24h predem, prislo neco, co melo stejny charakter jako menstruacni bolesti, ve vicemene pravidelnych intervalech, ale zatim male intenzity, jako sparavna budouci matka jsem sla vytvorit zasoby pro sveho muzicka do obchodu :grinning:
snazila jsem se mu nic nerict, abych se vyhla tomu, ze jsou to jen posly, tudiz plasim zbytecne. Rekla jsem mu to az pred spanim, to uz bylo asi 8h od prvni myslenky na realnost porodu... jenom me silne objal a rekl dobre, uvidime, ale bojim se o tebe....fakt moc hezka chvilka...a pak usnul
jenomze bolesti sestupnovaly v intenzite, zacala jsem merit, bylo to po 5min trvajici cca 40s...sla jsem do vany a ani ta nepomohla... tak rikam...milacku jedeme si do porodnice pro Kristynku..
V porodnici natocili monitor, kontra cca 40, jinak nula, ted uz mi sly bolesti silne i do krize...doktorka ze jsme oteveni na 2 a cipek uz skoro nemame...ale ze mame jet jeste dom, kdyz to mame kousek, ze to muzou byt i poslickove... no tak dobre...
Dojeli jsme domu, a ja si lehla do postele, muzik delal snidani...a ja slysela lupnuti v brise, musela jsem se smat, rikala jsem si, to bude voda, ale nic neteklo...az za pul hodky, po snidani v posteli, kdy jsem se postavila...najednou malinky morko a pak kaluz jak hrom :grinning: musela jsem se i pres stahy rehtat :grinning: :grinning: :grinning:
tak jsme volali do porodnice, ze teda zas prijedem... trochu problem byl, ze pak uz mi zadna voda nevytykala, takze kdyz jsme dojeli do porodnice, nemeli jsme zadny dukazni material, bylo to rano, kdy si doktori predavali sluzby, tudiz me vysetrila PA, kera naznala, ze praskle obaly nejsou...no co uz, natocili mi tedy monitor...
a ja se smirovala s tim, ze jedem zas domu...pak prisel doktor, ze se na me podiva...a BYLA to voda, ze pry obaly uz nejsou hmatne... a tudiz se slo rodit... huraaaa
hned na zacatku jsem jim rekla ze chci pripravit na epidural, ikdyz jsem ho vlastne nechtela, jen pro jistotu, aby to pak slo... PA rika, ze je je to dobra taktika :sweat_smile:
vybrala jsem si porodni box s vanou, vlastne az do samotneho tlaceni jsem tam byla sama s manzelem, jen mi 2x nataceli monitor a vysetrovali me...

kolem 14hodiny uz to zacalo byt nesnesitelne, proste slo do tuheho...reknu, ze s monitorem v kresle sedet bylo fakt desny...to neslo... mala uz mi tlacila na konecnik a chtela ven...ale ja jako prvorodicka jsem si myslela ze se mi protlouka panvi...takze po monitoru jsem sla do van, kde to bylo monohem lepsi... NA monitoru max kontrakce kolem 25, ptala jsem se PA proc to tam neni videt - a ona ze to muzou byt jen pripravne kontrakce ... :unamused: :unamused: :unamused: moje nalada klesla pod bod mrazu

pak me PA konecne vysetrila a rika ze branka uz je davno zasla a ze jdem tlacit... no hura... a na 3stah uz byla mala na svete...s malym nastrihem, cca 2cm a malym natrzenim...

epidural jsme fakt nestihli...

tezko rict, jak dlouho porod vlastne trval ... nicmene fakt velke bolesti jsem mela cca 3h, z cehoz myslim ze 1,5h zbytecnych...

celkove musim rict, ze porod nebyl nic strasnyho... spatne vzpominky mam na slecnu, ktera se na me nejspis pod vedenim PA ucila, a myslim si, ze kdyby me PA casteji kontrolovala, mohla jsem mit porod min o hodinu kratsi... to tlaceni do konecniku nakonec uz se fakt nedalo vydychat a trvalo hrooozne dlouho...
a obecne vzato, moje maximalni kontrakce pred porodem byla cca 24...vsechny bolesti mi sly do krize...a na monitoru nic... a taky plodova voda, ktera ma spravne odtekat az do porodu, mi odtekla najednou a pak az pri porodu dalsi cast... takze kazdy porod je fakt individualni...

ale za ten uzasnej uzlicek to stoji...neni nic krasnejsiho, nez kdyz vam vase detatko daji krasne teploucke a mokroucke na brisko... zamilujete se na prvni pohled :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
13. srp 2009 v 15:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
jeeeee, krasnej popisek, diky moc!!! :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
13. srp 2009 v 15:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte,tak sa pridavam aj ja :wink: Uz to mame za sebou :stuck_out_tongue_closed_eyes: rodila som mesiac dozadu,ale skor sa napisat nedalo :slight_smile: Mne sa zacali kontrakcie v stvrtok okolo druhej v noci ...pekne po niakych 8min.sa opakovali,takto to slo az do rana do siestej,vtedy mi odtiekla hlienova zatka...bolesti boli uz silnejsie,ale stale este v pohode :grinning: vyrazili sme do nemocnice,na prime ma vysetrili a povedali ze to je este nadlho :angry: dali nas s manzelom na izbu a tam ma chodili potom kontrolovat.Takto to pokracovalo asi do 11tej na obed,potom mi pichli nieco na urychlenie otvarania sa,lebo som sa strasne pomali otvarala...no to bol des..po tej inekcii uz boli tie kontra velmi velmi silne...najviac mi pomahala tepla sprcha....ta robila zazraky :grinning: kontrakcie pokracovali az do 15:00 v stale kratsich intervaloch az sa mi zdalo,ze uz su stale :stuck_out_tongue_closed_eyes: cosi po tretej mi doktor praskol vodu....to uz som lezala na stole....maly sa narodil na tri zatlacenia..na to aky bol velky ..4005g tak sa mi zdalo vytlacit ho ...ako uplne najlahsia vec :stuck_out_tongue_closed_eyes:hned potom mi ho dali na brusko,este takeho mazlaveho,bol to nadherny pocit...ja ,manzel a nas malicky,vsetci konecne spolu. ...co sa tyka sitia ani som o nom nevedela,doktor mi to umrtvil a mala som len dva stehy tak to bolo v pohode.Odniesli nam ho vysetrit a po vysetreni nam ho nechali snami na sale este 2hodinky....pre mna bol porod bolestivy,ale najkrajsi zazitok v zivote.
15. srp 2009 ve 12:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
koukám,že se tu nějak přestalo rodit! :slight_smile: .Šup :wink:
1. zář 2009 v 16:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte baby,tak prispejem aj ja,kedze pred porodom som tu bola pravidelnou citatelkou
Chcem hlavne povzbudit vsetky baby,ktore to este caka,aby sa nebali a hlavne mysleli pozitivne,lebo psychika vela spravi
Takze termin som 27.08.09 ale kvoli vysokemu tlaku ma moja porodnicka prijala do nemocnice uz 18.08 (utorok) s tym,ze sme sa dohodli,ze ak sa cez den nic neudeje,tak na duhy den rano(19.08-streda) mi porod vyvola,nakolko pre babetko nie je dobry ten moj vysoky tlak.
Vecer ma este v sluzbe vysetrila,dala ma na pasy a info ma,zevraj mam kontrakcie a dost pravidelne,ci nieco citim...som povedala,ze ano,ale len tak slabucko,ako ked ocakavate menzes,ale ze je to v pohode...ona ze ak v noci neporodim,tak sa vidime zajtra,ja ze OK,ani vo sne by ma nenapadlo,ze to bude skor
Tak som isla na izbu,este sme so spolubyvajucou kecali a smiali sa a mne tie kontrakcie naozaj zacali silniet,ale stale sa to dalo vydrzat,myslela som,ze vsak to predsa musi boliet viac,ze to este nemoze byt ONO..
Tak som si len tak preistotu zacala merat cas a boli pravidelne po 5min...az sa mi to cudne zdalo,ale preistotu som volala muzovi,aby bol pripraveny,ze je mozne,ze budeme mat nocnu :slight_smile: sa mu to nechcelo verit,ked pocul,aku mam super naladu..
Ked dosla sestricka,hovorim jej,ze sa mi intervaly skracuju a kontrakcie silneju..tak zavolala moju porodnicku,ta ma vysetrila a hovori,ze som otvorena na 4cm a ze v noci rodime...to bolo asi 20hod...som zostala soknuta,lebo fakt som si myslela,ze idem rano na vyvolavacku a ze to musi predsa trvat dlhsie,otvaranie a tak..
Ona ze to pekne ide,ze tomu trochu pomoze a praskla mi vodu,to nebolelo vobec a spravili mi klystir...po tychto ukonoch kontrakcie zosilneli a boli uz kazde cca 3min...tak som chodila na WC a do sprchy,to trvalo cca hodinu a potom pre mna dosla sestricka,aby som si zbalila tasku,ze ideme na porodnu salu a na izbu sa uz nevratim,ze po porode uz pojdem rovno na sestonedelie.Tak vzdy ked mi skoncila kontrakcia,chytro som sa balila a dosuchtala som sa nejak aj s taskou ku porodnej sale...to bolo asi 22hod ...tam ma vylozili na porodne kreslo,kontrakcie som uz mala riadne silne,ale stale som si opakovala,ze to este neni to najhorsie,ze musim vydrzat a pocuvat,co mi hovoria.Tak povedali,ze zachvilku pride anesteziologicka pichnut mi EPI,ze sami ulavi...tak som tam lezala a cakala asi pol hodinu,predychavala kontrakcie,nechodila som na ziadne predporodne kurzy ale to ani nevadilo,lebo PA mi ukazala,ako mam dychat...dosla porodnicka,pozrela ma,hovori ze mozme dat EPI..tak mi anesteziologicka dosla dat EPI,to trosku trvalo,lebo vraj mam krivu chrbticu,tak mi to nevedela na 1x zaviest ale bojovala s tym asi pol hodinku,no nakoniec sa to podarilo...vraj za takych 15min sa mi ulavi a ze uz mozem volat muzovi,aby prisiel...a este mi pichli oxytocin,vraj aby som sa rychlejsie otvarala...tak som mu zavolala,citila som,ze kontrakcie uz nemam take bolestive,ale zacalo som mat tlaky na konecnik,vyslovene ma nutilo na tlacenie,ale vedela som,ze este nesmiem...povedala som to PA,ona ze to je dobre znamenie,ze zavola moju porodnicku...medzitym dosiel moj muz,to bolo asi 23.30hod,ten bol viac vyplaseny ako ja,asi cakal nejaky horor :slight_smile: ale ja som bola v pohode....ked dosla porodnicka,vysetrila ma,hovori ze som krasne otvorena na 8cm...cize za cca pol hod-hodinku som sa zo 4cm otvorila na 8cm,asi pomohol ten oxytocin...hovorim jej,ze ma nuti na tlacenie,ona ze ved zatlacte...som nechapala,ze uz mozem??Tak som zatlacila,ale 1x zle,vraj musim tlacit ako na stolicu...este vravim anesteziologicke,ze sa bojim,aby sa nestala nehoda,ona ze kludne sa po.erte :grinning: vraj su na to zvyknuti...ja ze OK,tak som silno zatlacila,porodnicka mi vravi,ze uz vidi cierne vlasky,som myslela,ze ma klame,aby som mala motivaciu,ale zrazu som citila,ze islo nieco von a to bola HLAVICKA,tak mi hovori,ze super,ze este 1x a je to...tak som z celej sily zase potlacila a zrazo som citila,ako zo mna vyklzol,DANIELKO BOL NA SVETE ...bolo 19.08. 00:46 .Som bola taka stastna,moj muz nechapal,ako rychlo to islo,vlastne tam bol dokopy asi hodinku a maleho som porodila asi za 3min na 2 zatlacenia... ..
Malickeho hned zobrali na vazenie atd,ja som sa tam objimala s muzom,este som porodila placentu,to som ani nevedela ako a porodnicka ma zasila,ale ani som necitila,kedy ma nastrihla,fakt.Sitie tiez nebolelo,kedze mi dopichli EPI,takze super.Ked sa moj muz spametal,utekal fotit maleho,ja som tam lezala a neverila,ze to mam za sebou,som cakal ovela horsie.Potom mi doniesli malickeho,bol taky nadherny,odfotili nas a nechali nas vsetkych 3 samych na sale asi 2hod,ja som bola v uplnej euforii,vobec som nebola unavena.
Takze ked to tak zhodnotim,najhorsie bola ta 1-2 hod predtym,ako mi pichli EPI,potom to uz islo rychlo,ale baby nebojte sa,ja som fakt cakala ovela horsie,takze DRZIM PALCE a STOJI TO ZA TO
6. zář 2009 ve 22:29  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek