Kdo už rodil, napište radu prvorodičkám
Kdo už má za sebou jeden nebo více porodů, co byste poradily prvorodičce? Co nejvíc pomůže ke snadnému porodu? Psychika? Asertivita? Nějaký tipy? Ráda si vyslechnu jakoukoli radu ať už co se týče dýchání, psychické pohody nebo čehokoli jiného 🙂
Já jsem nechodila na žádné kurzy,ani jsem si nic nezjišťovala a myslim si,že to mé psychyce jen prospělo. Zbytečně by mě to stresovalo a měla bych ze všeho jen hrůzu 🙂 ..
mě pomohlo těšit se na malou a taky jsem dost přenášela ,takže to bylo pro mě vysvobození.JAk jsem se těšila ,tak i samotný porod a počátek kojení byl super, všechno šlo krásně. Hned po porodu ,kdy mi ji dali na hrud jsem řekla, tak konečně jsem se dočkala a vůbec to nebolelo ,klidně bych si to dala ještě jednou.A nebudu tu nikoho děsit pruběhem,který byl i tak rychlý hodka a půl 🙂 takže těšit se, těšít se ,těšit se 🙂 , psychická pohoda jak v těhu tak pak i před tím porodem.Partner u porodu byl a bylo to super, je fajn si s někým povídat a aby vám pomohl a podržel 😉 a ten pohled pak na něho jak dojatý drží uzlíčka je k nezaplacení 😉
Mě pomohla kniha "Aby porod nebolel" od Lucie Groverové Suché. Už od začátku těhotenství se mi líbila představa zažít porod tak, aby to bylo co nejvíc příjemné pro mně i pro miminko a tato kniha mi dala inspiraci jak si tu představu udržet a následně i porod zvládnout lépe. Zašla jsem si i na její seminář a myslím si, že hlavně díky tomu, protože na náhody nevěřím, jsem zažila hezký a celkem rychlý porod (bolestivé kontrakce až do výsledného porodu zdravé holčičky trvaly jen dvě a půl hodiny). A i čas před samotným porodem od prvních kontrakcí jsem si užila - namalovala jsem si mandalu, šla jsem na procházku do přírody, zpívala si povzbuzující písničky, aby se miminku chtělo na svět, doma si pak zatancovala a pak jsem vlakem vyrazila i s přítelem do porodnice. Přítel byl další důležitá "věc", která celému procesu pomohla. Byl ohleduplný, nestresoval a v případě potřeby masíroval záda 🙂
Mě naprosto nejvíc ze všeho pomohla rada mojí kamarádky porodní asistentky, když jsem naklusala sbírat info, co mám dělat, zasmála se a řekla: "Víš co, neřeš to." Říkala, že podle ní nejlepší je, když prvorodičky nic neřeší a hlavně nečtou internet. Prý tisíc žen tisíc porodů. Nakonec jsem jí dala za pravdu - no co mi pomůže, když budu vědět, že paní XY trpěla jak pes a naopak paní AZ měla porod raz dva, když já můžu být třeba něco mezi tím, nebo to prostě bude naprosto jinak, Přestala jsem to v určitém okamžiku řešit a vykašlali jsme se s manželem i na předporodní kurz . Stáhla jsem si prostě jen to, co si mám vzít s sebou, sepsala seznam a dala to do tašky. Šla jsem rodit dost nečekaně praskla mi voda 36+6, žila jsem pořád v představě, že je čas, nebyl. A šla jsem tam s tím, že vlastně ani nevím, co mě čeká (žádná neví dokud nezažije) a bylo to ok. Podle zmíněné PA je nejhorší se už dopředu stresovat, co bude, stejně to bude úplně jinak, než si člověk naplánuje.
Ahoj holky, já věděla dopředu, kdy budu rodit, asi tak týden, měla jsem císaře. Den předtím jsem už nastoupila do porodnice, kde se mě vyptávali sestřičky na dědičné nemoci atd.. zkrátka takové ty otázky, které potřebují znát na ně odpověď.Ten den jsem už nesměla nic jíst. Ráno asi tak myslím ve čtyři jsem šla na klystýr a za hodinu jsem šla k sestřičkám, kde mi natahovali anděla a stahovací punčocháče a zavedli mi do močového měchýře trubičku ( nepříjemný, ale naštěstí jenom chvilka 😀). Potom už mě odváželi na operační sál, kde mi dávali do páteře anestezii,ale ne tu celkovou, celou dobu jsem byla vzhůru. To omrtvování bylo hrozně nepříjemné, přišlo mi to věčnost. Potom už jsem byla na sále a než malého vyndali, bylo mi na zvracení, ale když už byl venku, už se mi ulevilo. Bylo to krásné, když jsem uviděla synka, venku byl syn za chvilku, ale já byla ještě na sále minimálně hodinu. Byli na mě hodní a povídal si se mnou jeden mladý a sympatický doktor. Pak mě dovezli na pokoj, kde čekal už můj manžel a zářil štěstím a v jeho očích byl vidět velký vděk. Já jsem první den byla ráda, že ležím a druhý den jsem se učila pomalu chodit, ale přišla jsem si tak rozbitá a měla jsem bolesti břicha, Můžu říct, že ty první dva dny jsem snášela špatně a to nejsem žádný ufňukánek, vydržím hodně. I když jsem už měla nohy pohyblivé, tak střeva se mi nemohla pořádně rozhýbat a sama doktorka mi naordinovala injekce na rozproudějí střev, ale to byli jenom ty dva dny nejhorší. Třetí den už jsem lépe vše zvládala a věnovala se synovi. Jenom chci říct, že i když jsem měla ty bolesti, tak chci do budoucna další dítě a jestli přirozeně či císařem, to už záleží na doktorech 🙂.Já jenom doporučím prvorodičkám, aby se nebáli a nestresovali. Já jsem se jen těšila, opravdu, strach jsem měla to ano, ale jenom chvilku a ono se to vydržet dalo, Přece jenom přijde krásná odměna 🙂, tak držím palce ženám, které budou poprvé rodit 🙂
Já myslím, že je ve finále nejlepší poslouchat své tělo 🙂 věř mu, a svým instinktům. V zásadě je schopné porodit samo. Nenech se rozhodit, nenervuj se, buď v klidu.
Epidural jsem neměla, nakonec bych ho bývala chtěla, ale nešlo to. Dá se to zvládnout i bez něj. Rodila jsem zatím jen jednou, ale slyšela jsem že po dalším porodu to pak víc bolí. No ono je lepší někdy moc nepřemýšlet a příjmout to jak to přijde.
Me by nejvice pomohla rada bude to bolet jeste vic nez si dokazes predstavit az to prijde nepropadej panice kdyz si budes myslet ze umiras tak ne jelikož takovyhle porod proste je musis to vydrzet! 🙂 Vis kazdy ma porod fakt jiny ten kdo tu porad resi prirodni cestu ala pohoda tak mel v pohode porod ja mela jednu dlouhou kontrakci ze i lekar rikal ze toto zna a ze zeny kdyz to maji takto tak fakt trpi takže zadna precitivelost proste nekoho to boli mene nekdo je uplne v agonii a me by prave pomohla tato rada ja na takovou bolest nebyla pripravena ...
@jess20 já to měla úplně jak ty!! Fakt jsem myslela že umírám bolesti
Holky rodím za měsíc, tedy už po druhé, ale paradoxně se teď bojim mnohem víc, než u prvního porodu a vaše příspěvky typu " myslela jsem, že umírám bolestí mě nějak zatím nepomáhají " 🙂 🙂 🙂
Ahoj holky, rodila jsem taky jaksi necekane 37+4 a moooc mi pomohlo, ze jsem mela u sebe kamaradku, co je jako segra. Dale jsem cvicila s Aniballem, sice jen 5x (byl cas 😀 ) a nacvicila jsem 23 cm, ale vedela jsem, jak tlacit, nastrih byl malinkaty, nebolelo to a je to brzo zhojene, uz jen masiruju, kdyz si vzpomenu, aby jizvicka nezatvrdla 🙂 proste brat to, jak to prijde... Rikala jsem si "I toto pomine". A ono jo.
@dita1979 Říká se, že druhé porody bývají rychlejší než ty první. Já jsem toho důkazem. Večer mi praskla voda a do hodiny jsem dojela do porodnice. Bylo to tak rychlé, že malý byl za 5 min venku. Hlavně se neboj porodu a mysli nato, že budeš za chvíli držet své miminko opět v náručí. Hodně štěstí 🙂
Nejdůležitější je zůstat uvolněná, a to i při bolesti. Přirovnala bych to k tomu, jako když ti je zima a celá se stáhneš a řekneš si, že se nebudeš klepat a povolíš. Dýchej tak, aby ti to pomáhalo zůstat povolená.
Další věc, říkej si, že když to zvládneš a nebudeš pracovat proti bolesti, tím dřív to skončí.
Poslední věc, dolní čelist by měla být povolená (otevřená pusa), hlavně netlačit zuby k sobě nebo jazyk na patro. Reflexně se s otevřenými ústy povoluje pánevní dno a naopak.
Hodně štěstí a užij si to! 🙂
P.S.: Poloha na zádech je na pytel. V první době porodní nenapomáhá otvírání a vdruhé době por. tlačíš proti gravitaci (do kopce) a proti hrázi.
Howgh 🙂
Tak teď koukám, že už jsi zvládla porodit. 😀
Rodila jsem 3 x přirozeně macíky tlouštíky. Poprvé jsem udělala tu chybu,že jsem se snažila bolest tišit, seděla jsem jako pecka v tureckém sedu. Myslím,že to chtělo naopak vystupñovat,třeba chůzí,teplou sprchou /ta ale za mě v naší porodnici nebyla k dispozici/,protože jedině,když to bude nejhorší,bude to už k porodu.
Nevím zda se dá vubec něco radit mám za sebou 3 porody klasika vše v pohodě ted po 15 letech jsem před 6 dny porodila po 4 🙂 Připravovala jsem se maximálně a po všech stránkách ,, na předchozí jsem se nepřipravovala vubec.Ač mně všichni pořád říkaly,že 4 porod bude v pohodě bohužel jsem zhasla jako svíčka.Týden jsem přenášela podstoupila Hemiltna -nebolel byla jsem na 2 cm.Večer nastoupila na vyvolání porodu,který se ani za 12 hod nerozjel ač jsem měla bolesti ,,křížové,, a myslela,že jsem už po smrti .Až ve 14 hod nastoupila paní doktorka.která za hodinu a pul po aplikaci oxitocinu mně ze 2 cm dostala až k porodu syna .Nechci vše popisovat ještě jsem nerozdýchala ☹ ,ale nemít štěstí na dokonalou lékařku nevím nevím ,,,,,,,,Malej měl taky dle lékařky záhul.A to jsem dokonce uvažovala o porodu doma ☹
Celkově jsem změnila názor prostě 1000 se připravit se nepomuže,když tělo zklame je to jen maličká část všeho zrození.Člověk musí počítat ze vším a já nepočítala prostě uni rada neexistuje protože každý porod je jiný at první či čtvrtý.
Ted bych postupovala prvotně se zaměřit na výběr porodníka jelikož pokud něco nastane on nás a maličké má v ruce neupínala se např k porodnímu plánu atd.Já budu do smrti vděčná paní doktorce co nás měla v ruce 🙂 A pokud opravdu někdo uvažuje o domácím porodě hodně zvažte jde jen o modní trend v základě je to strašná nezodpovědnost.
Prostě věřit, že dokážete svoje miminko přivézt na svět, protože není důvod, proč byste to neměla dokázat. Asi moc nepřemýšlet raději. A poslouchat porodní asistentku, když vám třeba radí, jak dýchat atd., mě to hodně moc pomohlo.
@sedmiteckas já jsem se třeba z toho důvodu rozhodla nejít na předporodní kurz. A paradoxně moje mamka, zdravotní sestra, mi to odsouhlasila. Naše babičky a prababičky taky rodily bez nějakých příprav a zvládly to. Všechno je to jen o tom věřit sama sobě. Proč se budu předem stresovat tím, že můžou nastat nějaké komplikace, když nastanou, od toho jsou tam lékaři. Proč se budu učit jak dýchat, tlačit apod. Porodní asistenka mi poradí .. od toho vlastně u toho porodu je. Neříkám, že si o porodu vůbec nic nezjišťuju, ale prostě se neplaším a užívám si poslední dny 2v1.. všechno co potřebuji pro sebe a miminko do porodnice mám připravené, doma mám všechno nachystané a tak odpočívám a dělám věci, na které bych možná pak nemusela mít čas.. třídím si dokumenty, čtu si, kreslím si..
Nečetla jsem celou diskuzi, ale Radim podřídit se svým instinktům,při porodu poslouchat asistentku a vše ji říkat a po porodu nic neřešit, nad ničím nepřemýšlet a odevzdat se přírodě, která ukáže co a jak s mimi😊
Já až po nějaké době přišla na to, jak mám tlačit. Snažila jsem se tlačit do břicha, ale pak jsem zjistila, že mám tlačit úplně stejně, jako bych se jim tam chtěla vy***t 😀 Ono to asi poznáš, pokud máš klasické kontrakce, ale já v břiše necítila nic, měla jsem jen bolesti v kříži, takže jsem se musela i sama rozhodovat, kdy vlastně začnu tlačit :-/
Nejvic mi pomohla přítomnost manzela u porodu