Manžel u porodu. Důvody, proč NE?
Pěkný den holky,
můj první porod se pomalu ale jistě blíží, a tak začínám zjišťovat a připravovat vše potřebné. Hodně přemýšlím nad možností mít manžela u porodu. S manželem máme krásný vztah, to, že jsme počali miminko bereme oba jako veliký dar a určitě mohu říct, že manžela beru jako podporu, takže si umím představit, že by se mnou na porodním sále byl. Povahově je však manžel hodně citlivý a celkově mám strach, aby v něm přítomnost u porodu nezanechala nějaký negativní následek.
O pozitivních zkušenostech ohledně manžela u porodu jsem přečetla mnoho. Zajímá mě však, jestli jste některá po vlastní zkušenosti našla důvod, proč manžela u porodu nemít.
Manžel byl u obou porodů. U prvního být chtěl. Má ještě dospělýho syna z prvního manželství a u toho nebyl, tak to chtěl zažít. U prvního porodu teda byl, ale oba jsme ho ,,přetrpěli”. Po porodu řekl, že to bylo fakt strašný (tlačení trvalo dlouho, navíc mi nešlo syna vytlačit, měl 4kg a nakonec ho tahali Vexem, takže nic moc zážitek). Prý bylo hrozný mě tak vidět. Navíc nesnáší pohled na krev. Ale nakonec byl rád, že tam byl. Na druhou stranu je ten první pohled na to novorozený mimčo nepřekonatelnej. U druhýho porodu být nechtěl. Já ho ani nepřemlouvala. No a nakonec si měsíc před porodem rozmyslel, že tam být chce. Tak byl a byl to porod za odměnu. Bolestivý kontrakce poslední půl hodinu, takže jsme si cca 3 hodiny předtím povídali, vtipkovali, atd. Na sál jsem došla 20 vteřin předtím než se dcera narodila 😂 Takže tentokrát se žádnej strašnej zážitek nekonal. Sám říká, že tohle by si každej chlap měl zažít, aby věděl, jaký to je
U prvniho manzel byl. Ačkoliv byl porod zcela pohodovy k druhemu se mu moc nechtělo🙂, psychicky se na to necitil. Kdyz u druhého porodu prisly kontrakce ptal se, zda mi neva, ze tam nebude...a osud to zamichal jinak. Prekotny porod, doma😁...Ja osobně ho nepotrebovala ani u prvniho, natoz u toho fofru. Kdyz jde do tuheho, chci byt sama🙂A podle me, chlapi jsou tam za takove trosku pitomecky. Nechtene ale jsou... jen cekaji, koukaji, cas jim plyne jinak a vnimaji to uplne odlisne. Tak i to jim myslim nesedí, ta bezmoc vlastne...
Říká se, že sexuální život ztratí jiskru. U nás to teď zase šlape jako dřív, dokonce jsem dostala i sex. prádlo nedávno.
My jsme měli takový kompromis - manžel byl jen na první dobu porodní, pak odešel a vrátil se na bonding 🙂. Bylo to hlavně kvůli mně, necítila jsem se na to, aby mě viděl v takové situaci, ale ani on o to nestál. Citlivka teda není, nadšeně mi vyprávěl, jak zahlédl placentu a jak je malinká 😀. Nakonec jsme oba rádi, že to bylo takhle. Viděl "jen" bolesti, byl mi hlavně psychickou oporou (a přesně, podával vodu, hroznový cukr) a zároveň si uvědomil, že to fakt není sranda 😀. Pak prostě na chvilku zmizel a vrátil se na krásné dvě hodiny s mimčem.
Manžel u porodu být chtěl, já ho tam nechtěla, nějak intuitivně vnímám porod jako čistě ženskou záležitost a nestála jsem o to, aby tohle viděl. Nakonec jsme se domluvili, že tam bude (podat pití, pomoc do sprchy, apod.) a jakmile ho budu chtít vykopnout, tak to bude respektovat a odejde na chodbu. Nakonec jsem měla dlouhé křížové bolesti, na které mi pomáhala jen intenzivní masáž beder (ehm, když si postěžoval,že ho už bolí ruce, chtěla jsem ho praštit :D ), takže jsem ho tam nechala a za těch x hodin už mě viděl v takovém stavu, že jsem samotný porod neřešila a držel mi jednu nohu. Druhý porod nestihl a nijak mi to nevadilo, ale ten byl podstatně rychlejší, ve chvíli, kdy jsem si říkala, že ještě x hodin takových bolestí, tak PA zavelela, že jdem rodit :D, tam by byl absolutně k ničemu