Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Návštěvy po porodu a cestování s novorozencem

priscilla90
27. lis 2016

Ahoj maminky, budouci i stávající. Mam dotazy 2 ohledne adaptace miminka.
Rodit bych mela do 2 tydnu, sve prvni miminko a uz ted je zastup zajemcu na navstevu k mimi v porodnici i doma. (Jsme velka parta kamaradu). Netusim jak moc uzkostliva budu a proto me zajima, kdy jste poprve přijímaly navstevy kamaradu po porodu, samozrejme ne najednou. A to myslim i ty s malým ditetem? Rikala jsem si, ze pokud budou zdraví, mohou hned po par dnech. Nebo az treba po tydnu?

Dalsi dotaz je ohledne cestovani. Kamaradka jezdila s dvoumesicnim miminkem za nami na navstevu i pres noc, spala s nim na gauci. To mne se zda moc, ale treba jsem prehnana. Az budou male cca 3 tydny, mame nabidku na Silvesta prijet ke znamym domu, pres den. Neni to brzy? Spat se mi nechce rozhodne. Ale zase me zajima, jak ste to mely vy? Jak navstevy u pribuznych, tak absolvování treba přespání jinde nez doma. A kde mimco spalo? V kocarku, cestovni postylce nebo s Vami?
Dekuji moc za nazory a omlouvam se za vyčerpávající dotaz. 😊

j.a.n.i
27. lis 2016

Já mimčo tahala všude s sebou defacto od příchodu z porodnice, pouze na sraz do zakouřené hospody v jeho 5 dnech jsem jela sama, ale v nekuřácké na táborovém srazu v jeho cca 10 dnech už s námi bylo.

S přespáním jsme jezdili až později, ale hlavně protože ani my moc nikam s přespáním přes zimu nejezdíme a obě děti mám pozdně podzimní... ale třeba kamarádka má dítko konec dubna a v létě s ním už spala v pohodě pod stanem.

sucmar
27. lis 2016

Tak já budu končit šestinedeli a musím říct, že pořád ještě na návštěvy moc náladu nemám... Pár jich tu tedy bylo, ale byla jsem z toho víceméně nervózní. Ale to má asi každá z nás jinak, to uvidíš po porodu 😉
Cestovali jsme zatím jen na kontroly k lékařce. Taky se mi zatím s malým nikam nechce... Prostě zatím trávím čas raději jen s ním a s tatínkem a zvykame si na úplně novou životní situaci 🙂
Snad se to brzy srovná a já se s ním budu cítit v pohodě i mezi lidmi 🙂
Ale jak jsem psala, to má asi každá maminka nastavené jinak.

misule55
27. lis 2016

To asi tak dopředu nejde říct, každá to máme jinak, pro mě bylo šestinedělí peklo, nechtěla jsem nikoho vidět, natož někde jezdit nebo spát. Ale na druhou stranu, čím víc lidí...povozí, ponosí 🙂 Já teda s malým poprvé spala mimo domov, až když měl pul roku a do dnes je to pro mě stresující :D Ale já jsem cíťa

dendasubaristka
27. lis 2016

Ahoj. Ja sama prcka nemám zatím se snažíme ale asi je to o člověku. Má sestra do porodnice jen rodinu nejbližší a někam chodit s prckem začala až hodně pozdě a návštěvy domů nějaké jiné než rodina taky pozdě a má kamarádka do porodnice hned známé 🙂

pajula123
27. lis 2016

Me navstevy v sestinedeli vylozene obtezovaly a cestovani s malym taktez. Znama naopak v pohode oboji. Nic radeji neslibuj predem a nech to po porodu,sama poznas,co je pro tebe a mimco v poradku 🙂

evapater89
27. lis 2016

Ahoj... Takue ja mam dve deti a u obouch jsem návštěvy fakt nemusela. A sama jsem je nevyhledavala. Bylo to hekticke a ne jen ze srovnavas s miminkem, ale i sama se sebou(hormony). Já byla a mozna stále sjem dost úzkostlivá. Deti nerada pujcuji a obtěžuje me kdyz nejmladší by nejradši někdo choval a same takové ty recicky a pjdes za mnou a blablabla.. Ne, nemam to rada. Ale abych se vyjádřila presne. Do porodnice jsem dopředu každému řekla ať přijede kdokoliv, ale at se nezdrzi, třeba jen 10minut, protože je to únavné a doma jsem se snažila dodržet sestinedeli a nikam jsem ani nechtěla chodit. Ale u me hodně to ovlivnovaly hormony, me to hodně šéfa na psychiku a tak jsem se distancovala od rodiny i známých, krom manžela a deti 😊 .. Kdyby někdy bylo třetí, což nebude, ale kdybych mela rozhodovat o tom jak to chci prožít, tak striktně 6nedel at me dají všichni pokoj!!! 😁👍... Dítě není hračka a my si musíme zvyknout ❤

luciina
27. lis 2016

Asi to má každá jinak. Kdo chtěl přijít do porodnice, měl nejdřív zavolat. Byla to hlavně jen rodina a pár kamarádů. Pak cca po týdnu doma jsem byla dokonce ráda za návštěvy. Samozřejmě museli být zdraví a byla to návštěva na max 2hodiny. Celodenní výlet taky do pár týdnů jsem dala. Není na tom nic špatného, každý máme jinou náturu 😀

aronek
27. lis 2016

Ahoj, já bych nic neplánovala, ani neslibovala. Třeba u mně oba kluci císařem, takže velké omezení a bolesti. U prvního mně nešlo kojit, takže jsem vážila před i po kojení, potom odstříkávání, no každé kojení na hodinu a fakt jsem u toho nikoho mít nemusela. U druhého opačný extrém, mlíko ze mně teklo samovolně. Pořád jsem byla obložená ručníky, nemohla jsem ani na záchod aniž bych byla od mlíka durch. Takže já byla nejraději doma max s přítelem a návštěvy mně silně obtěžovaly. A držela jsem se doma. U prvního byly i dost velké bolesti, takže jsem nemohla dlouho normálně chodit. Do pár dní mám rodit třetí, budu pokračovat ve stejném trendu, dejte mi pokoj, dokud se s dítkem nesladím. 🙂 Jinak pokud jsme někam jeli, spali v kočárku, nebo u nás v posteli, ale na začátku jsme se fakt drželi doma.

blaablaablaa
27. lis 2016

Já jsem radostně přijímala návštěvy v porodnici, měla jsem nadstandart, takže pohoda 🙂 doma taky dobrý, ale tu návštěvu na Silvestra bych si rozmyslela...

drzticka81
27. lis 2016

Tak u prvniho jsem mela plno navstev nahlasenych do porodnice -a musim rict, ze po akutnim cs to bylo docela narocne-clovek si nemohl 4 hodiny s prominutim prdnout (a pritom po cs je dulezite vylucovat ty plyny, co ma clovek po operaci v sobe), u druheho jsem mela rozdelene navstevy jen jeden den muz, druhy den jeho rodice, treti den mamka a potom na chvilku dve kamosky-a stacilo, doma jen kratka navsteva mych blizkych kamaradek-ale ja mam deti jarni, skoro letni -chodili jsme hned ven 🙂)) pres noc bych s prvnim nejela, s druhym tak po trech mesicich, u tretiho uz mozna driv, hahaha

sara84
28. lis 2016

Ja na nikoho nemela naladu. Az tak.po mesici a hlavne po zkusenostech v tomto obdobi viroz bych byla striktni. Uz jsem.bohuzel zazila navstevu u novorozence,ktera si vyzaduje ponoseni a pak si fulkne do.pusy orofar, ze ji boli v krku.Nebo ma jen trochu rymu atd... A v porodnici taky, a navic syn z nich byl nervozni a plakal. Do porodky fakt jen 1cloveka/ jednu rodinu. A tak za 2-3 tydny navstevy.

babanci
28. lis 2016

Moje dcera tvrdila, že si tak nějak myslí, že v šestinedělí nebude návštěvy přijímat. Pak mi druhý den po propuštění volala, zda-li druhý den večer nepřijdu na koupání, aby mi ráno volala znovu, zda bych nemohla přijít hned. 🙂 Pak chodili snad úplně všichni a ona jezdila taky pořád někam, dokonce jela s malou vlakem.

olga_
28. lis 2016

Nic bych neslibovala a zařídila se podle aktuální situace. Já neměla na kamarády náladu vůbec, byli jsme doma tři týdny s manželem, který si vzal dovču (plus po baráku nám taky pobíhalo mraky dělníků, takže ztráta soukromí mi už tak stačila). Pokud návštěva, tak ať přinese něco uvařeného apod., ať ti odlehčí (bývalo to dobrým zvykem během šestinedělí, když už). Asi v synových třech týdnech přijeli na víkend naši (rodina je celkově daleko) a to jsem zrovna ležela v horečkách se zánětem prsu...

Takže bych nikomu nic na 100 % neslibovala a říkala, že se když tak ozveš ty.

cinula
28. lis 2016

ahoj, opravdu záleží na tobě a mimču - jak se budete cítit, jakou budeš mít náladu. Já byla zdravotně v pohodě a byla jsem moc ráda, že někdo přišel - byla to trochu změna a pomohlo mi to psychicky (neměla jsem pocit, že jsem zavřená doma)

Co se týče nás, tak já měla návštěvy i v porodnici skoro v den porodu. Malý se narodil ve dvě ráno a odpoledne už přišli nejbližší kamarádi a rodina. Mám dojem, že se naše kamarádství posílilo, jedna kamarádka měla v očích slzy, druhý kamarád mi později psal, že poprvé držel v náručí tak malé miminko a nikdy na to v životě nezapomene...

V šestinedělí se u nás dveře nezavřely, přijeli další kamarádi, tety a tak. Odvolala jsem jenom "známé". Ale je pravda, že všichni byli jen na chvilku a poctivě hlásili, že jsou zdraví a hlavně mi dávali najevo, že pokud jim návštěvu odmítnu, rozhodně to pochopí. A neřešili, jestli mám uklizeno/navařeno/nachystáno pohoštění, sami všechno přivezli.

Na výlety jsme jezdili od 14 dnů, jak je Tomáš srpnový tak bylo teplo a on byl spokojený v kočárku. Přespávali jsme zatím jenom u prarodičů kde máme nejlepší zázemí - Tom by to asi dal i jinde, ale já bych měla pocit, že někoho obtěžuji 🙂

misaarisa
28. lis 2016

Myslím, že se vše uvidí až po porodu. Můžou s tebou zacloumat hormony, nemusíš mít náladu a nebo všechno zůstane při starém. Já bez problémů návštěvy příjmala (i v porodnici i doma), ale vždy jsem určovala já, kdy mohou přijít (v porodnici teda dle návštěvních hodin). Rozhodně bych ale trvala na tom, aby byli všichni 100% zdraví a za sebe mohu doporučit tak 3 lidi max. najednou. A s tím přespáním - malý se narodil 13.11. a na Silvestra jsme jeli na jednu noc ke kamarádům na chatu (celkem nás bylo 6 lidí a malý). A vše naprosto v pořádku. Chatu krásně vytopili před naším příjezdem, malý spal s náma v ložnici ve své cestovní postýlce a byl úžasný. Suma sumáru - vše záleží na tom, jak budeš fit po porodu a jaké miminko budeš mít. 🙂

kometkak
28. lis 2016

Já měla tchýni na návštěvě už v porodnici 3h po porodu.. prostě musela malou vidět😒 přesně v momentě, kdy jsem z porodního boxu dolezla do postele.. fakt jsem nechápala..Kdybych nebyla tak vyčerpaná, měla bych asi infart z ní.. Následně v šestinedělí jsme taky měli návštěvy.. rodina.. Já osobně bych chtěla v tu dobu na návštěvu akorát mou mamku, jinak nikoho, ale člověk jim to nevysvětlí.. Člověk ať chce nebo ne, musí před návštěvou uklízet, chytat, poklízet po návštěvě, převlíct se z pyžama.. ☹ a byla jsem uplně mtvá z toho.. Teď má malá 2,5m a byli jsme s ní v restauraci na jedné akci s přáteli.. byli jsme tam necelé 3h. Přes noc by to asi šlo, ale já bych na to moc neměla náladu ani teď ještě. Nikde se nevyspím jako doma a balit všechny ty věci..

verusak87
28. lis 2016

@babanci co měla za zdravotní problémy, že nezvládla vykoupat vlastní dítě?

lennus
28. lis 2016

@priscilla90 Dělej vše, jak cítíš a věř, že ti mateřský instinkt napoví nejvíc, člověk si hodně věcí představuje nějak a pak jsou jinak. Uvidíš sama, nenech se do ničeho tlačit. My jsme společenští a nevadilo nám to, hlavně aby byli všichni kolem miminka zdraví, ale to mi přijde tak nějaké samozřejmé.
U nás byli mamka hned po propuštění z porodnice, pak tchyně, blízcí kamarádi za nějaký ten týden, hlavní bude, jak se budeš cítit, třeba si budeš chtít miminko užít jen ve vašem rodinném kruhu a třeba se i budeš těšit na kamarády a nějaké zpestření, to uvidíš.
Náš se narodil v prosinci, tedy předčasně o sedm týdnů, do jara jsme moc nerajzovali, jen na křtiny k rodině na Moravu a od jara už jsme ho pak tahali všude, dost po ČR, ale i do Německa, v létě do Rakouska, Slovinska, po dvou letech Anglie, další léto Kos a teď má za sebou USA, jde vidět, že to cestování má v malíčku, zvykl si od mala, my rádi cestujeme a samozřejmě jsme se snažili to přizpůsobit. Jinak spával v cest. postýlce a často prostě s námi v posteli. Držím palce!

babanci
29. lis 2016

@verusak87 Naštěstí žádné. Jen první dítě v pětatřiceti. 😀

angel456
29. lis 2016

Já jsem to měla tak, že jsem všem řekla, že první 2 měsíce se budu chovat sobecky, jen a pouze podle toho jak to budu cítit a jak to budu cítit u miminka, takže jsem neměla sebemenší problém, říct (slušně) tchýni, ať fakt nechodí, že malá spinká a já jdu taky asi ve dvě odpoledne... a naprosto v pohodě přišli druhý den a ještě 5 mnut předem volal, jestli můžou... Když bylo malé 6 týdnů, jeli jsme na svatbu k bratrancovi a spali jsem tam... ale i nevěstě jsem říkala, že Ondra a děti určitě přijedou, ale já a malá, že se uvidí ráno... když tu byl někdo, dyž jsem to cítila, šla jsem prostě spát nebo k miminku... prostě už teď řekni nevím jak to bude, nevím jak se budu cítit, respektujte moje chování a nesnažte se to pochopit, ty co děti mají to pochopí... A manžel dělal všechno, uklízet, staral se o holky, vařil pral, já jsem ten první týden o porodu, jen ležela, jedla, kojila... Holky taky moc pomáhaly... CELÉ MATEŘSTVÍ SE ŘIĎ TÍM CO CÍTÍŠ, ŽE TVOJE DÍTĚ POTŘEBUJE (ne co chce), NEHLEDEJ NIKDE ŽÁDNÝ RADY A VĚŘ SAMA SOBĚ A SVÉMU INSTINKTU. Když moje malá šla ve 2 letech d školky, bylo to nejlepší rozhodnutí co jsem mohla udělat, uplně tam rozvetla.... ale jiná maminka by mě nazvala kde čím, protože její dítě školku nezvládne, ani ve čtyřech letech...