• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Příprava na porod. Je možné se na něj připravit?

24. července 2011 
Myslíte si, že je opravdu možné se na porod připravit? Že pomůže trénovat techniky dýchání, tlačení atd.? Že je to hodně o psychické stránce a vyrovnanosti? Napište vaše názory nebo zkušenosti, jestli vám to třeba pomohlo nebo nepomohlo. :wink:
22. črc 2011 v 17:49  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja sla k prvnimu porodu naprosto v pohode, zadna panika nic. Nevedela jsem do ceho jdu. Ted to je od urcite doby same bojim bojim, poznam ze rodim?, budu spravne tlacit?, nebudou problemy jako minule? atd.
22. črc 2011 v 17:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@mami29 A absolvovala jsi nejaky predporodni kurz? Vedela jsi jak mas prodychavat kontrakce? mela jsi to natrenovane? :slight_smile:
22. črc 2011 v 17:56  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martavatar Na kurz jsem nechodila, kontrakce byli do kycli takze bych asi ani podle kurzu nepoznala kdy mam tlacit. Dechove jsem nezvladala takze jsem mela masku. A nevim zda by to po kurzu dopadlo jinak.
22. črc 2011 v 18:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Určitě se dá připravit!!! A o psychice to je dle mého strašně moc! Já jsem pila maliník, jedla lněné semínko, cvičila s EPI-NO a měla jsem krásný, rychlý a bezproblémový porod a to jsem byla prvorodička a Šimon měl 3,60kg. Byla jsem v klidu, protože jsem věděla, že jsem se na to připravovala :sweat_smile:
22. črc 2011 v 18:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
podle mě je důležitý si na začátku ujasnit, co chci - mám nějaký svoje představy? chci aby něco proběhlo konkrétně tak a nebo tak? nebo dojedu do porodnice a nechám to na doktorech, pže oni ví, co a jak? samozřejmě se bavíme o situaci, kdy se neobjeví komplikace a není skutečně třeba zasahovat. Jinak dýchání může pomoct, správná poloha může pomoct, podpora okolí, psychická pohoda, pocit bezpečí.
22. črc 2011 v 18:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martavatar Na kurz jsem chodila, ale bylo to k ničemu, protože při porodu se mi stejně všechno vykouřilo z hlavy a já poslouchala rady a pokyny porodní asistentky a lékaře.
Co se dýchání týče tak jsem nevyužila žádné jiné dýchání než normální :slight_smile:
Podle PA jsem ideální rodička, protože u porodu na nic nemyslím a nechávám se řídit tělem. Nevím co je na tom pravdy, ale je fakt, že oba porody jsem měla velice rychlé a skoro i bezbolestné.

Na porod se podle mého připravit nedá, každá ho má jiný. Někdo trpí hodiny v bolestech a jiná málem nestihne ani dorazit do porodnice. :wink:
22. črc 2011 v 18:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
autor
@vorllinka Přesně takhle to myslím. Měla jsem předporodní rychlokurz, kde jsme všechno s PA probíraly, jak mám správně dýchat u kontrakcí a jak mám tlačit a co mi může pomoct a jak dělat masáž hráze . Epi-no, nepoužívám, je to pro mně docela drahý špás, ale přítel mi dělá každý večer masáž hráze, cvičím si dýchání do břicha, tlačení a různé polohy, maliník piju, na lněné semínko se taky chystám a celkově si myslím, že se v rámci svých možností na porod dobře připravuju. A právě nemám z něj vůbec strach, myslím si, že třeba i to dýchání je důležité, aby to maminka zvládala a nepanikařila. Prostě se na porod spíš těším, než abych z něj měla obavy, ale každý mi řík takové to : " však počkej, uvidíš sama, v té chvíli ti bude všechno jedno, jak tě to bude bolet atd. " A to mně štvě ... doufám, že ti lidi nemaj pravdu .. :confounded:
22. črc 2011 v 18:09  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@schnek Taky si to myslím, mám určitou představu jak bych to chtěla .. Třeba mi hodne záleží na soukromí, protože vím, že setak daleko líp uvolním. ALe setkávám se s názory, že to je úplně zbytečné si takhle něco plánovat, že mi to bude ve finále úplně jedno, kdo tam se mnou je a nebo není, že budu jen chtít, aby už to všechno bylo za mnou.
22. črc 2011 v 18:13  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martavatar no, mě to teda jedno nebylo a můj první porod to hodně negativne ovlivnilo. Podruhý jsem byla líp nachystaná a bylo to úplně o nečem jiným a potřetí vyšel domporod :wink:
22. črc 2011 v 18:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já chodím na přeporodní kurz - tam se učíme dýchat.Koupím si lněné semínko a maliník a od 36tt začnu cvičit s Epi-nem :slight_smile: Tak jsem zvědavá,jak porod pak zvládnu :grinning:
22. črc 2011 v 18:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
na předporodní kurzy jsem nechodil, ležela jsem v nemocnici. ale porod jsem zvládla v pohodě, dýchání není těžké, takže se to naučíš asi za 5 vteřin :slight_smile: každý porod je jiný a podle mě pokud se na miminko těšíte, budete mít u porodu třeba manžela a nebudete zbytečně plašit, bude to dobré :slight_smile:
chce to jen poslouchat porodní asistentky :slight_smile:
22. črc 2011 v 19:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martavatar No tak pokud to bereš takhle a připravuješ se, tak budeš mít taky určitě krásný porod. Já to měla zrovna tak, skoro jsem se na něj těšila :dizzy_face: Jako bolelo to, to je jasný, ale my ženský takovouhle bolest zvládneme levou zadní!!!

Na předporodní kurzy jsem taky chodila a musím říct, že jsem se tam dozvěděla spoustu zajímavých věcí :wink:

To epino ještě promysli, dají se sehnat použité a pak ho bezproblémů prodáš. Já ho nemůžu vynachválit..
22. črc 2011 ve 21:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@martavatar je to hlavne o psychickej pohode a vyrovnaní, ja som sa na porod tešila ako na novú skúsenosť, dar, nebála som sa ani bolesti...pred porodom som akurát pila čajík, na kurze som nebola a vdaka podpore personálu v nemocnici som všetko zvládla, hoci porod trval 12 hodín, malý sa narodil so šnúrou okolo krku (našťastie tam mal aj ručičku), bol to pre mňa krásny zážitok a už za pár dní ma čaká druhý :slight_smile:
Neviem či by mi kurz pomohol, ale je pravda že s "dýchaním" mi to moc nešlo, museli mi dať kyslík a asistentka mi ukazovala ako to mám robiť správne...no a zvládli sme to :wink:
23. črc 2011 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já si myslím, že připravit se na porod až tak nedá, natrénovat dýchání a tlačení taky moc nejde, každý porod a žena je jiná a co někomu pomůže, tak jinému nemusí. Já jsem na kurs chodila, ale žádné dýchání jsme netrénovali, pak jsem použila jen takové to povrchní psí dýchání při kontrakcích a to bylo intuitivní, žádný nácvik nebyl třeba :slight_smile:
Pila jsem maliník a na radu ségry čarodějnice :slight_smile: vyzkoušela "sankalpu" aneb pozitivní myšlení, každý večer jsem si v duchu opakovala, že "budu mít snadný, rychlý a bezbolestný porod a oba budeme zdraví"
No, nakonec to až tak úplně nezabralo, protože jsem se porodu děsně bála, takže pozitivní myšlení mi podvědomě moc nešlo.
Dobrá zpráva je, že i když jsem se před porodem klepala strachy a po příjezdu do porodky mi naměřily tep na hranici přežití :slight_smile: , tak jsem byla z porodu příjemně překvapená, žádné hrozné bolesti k nepřežití, trvalo to jen cca 6 hodin, na epidurál nakonec ani nedošlo. Jen závěr se zasekl a porod skončil kleštěma, miminko mi nešlo vytlačit a klesaly mu ozvy. Možná, že na vině částečně bylo to, jak jsem byla psychicky vnitřně stažená, ale spíš si myslím, že to bylo špatnou polohou na koze, tam mi úplně přestaly kontrakce a nevěděla jsem ani kdy tlačit.
To samé se mi stalo i u druhého porodu (to byl dvouhodinvý skvělý zážitek), ale na druhé zatlačení bylo dítě venku. Podruhé už jsem se ale vůbec nebála, věděla jsem, že to není nic strašného.

Takže si myslím, že psychika hraje velkou roli, ale i volba polohy může být dost důležitá. Pokud bych rodila potřetí, tak mě do polohy v polosedu už nikdo nedostane.
23. črc 2011 ve 14:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@martavatar Podle me az tak ne :wink: Kazdej ti pise pohodu, nebat se a pujde to, pak to obcas vypada, ze kdo mel komlikace, tak je nejaka ustrasena hysterka. Ja se na prvni pripravovala jen tak, ze jsem pila malinik a sliz z lnenyho seminka, nebala jsem se nejakdramaticky ani se netesila, proste jsem to brala jako krok k miminku. Porod nebyl lehky, s mensimi komplikacemi, ale zadny horor, sebrala jsem se celkem rychle a vzpominam rada. Druheho jsem se trochu bala, ale zas jsem si rikala, ze je druhy, po roce, bude rychlejsi, no nebyl, byl asi i bplestivejsi, protoze vyvolavany, ale krome Prostinu na zacatku zadna medikace, zadne komlikace (snura kolem krku, nastesti navolno), holcicku mi dali na bricho atd. Na tento vzpominam jako na neco uzasneho,i kdyz tech 12 hodin jsem si to fakt nemyslela :grinning: Tentokrat jsem nepila ani malinik ani seminko, pac mala byla dlouho KP a mela byt plan. sekce, coz jsem ji vdecna, ze se otocila :slight_smile: Tentokrat jsem umela lip dychat, zvladla jsem to lip. Na kurzu jsem nebyla ani jednou, nebyl cas, poprvy prace, podruhy male dite doma.
Srovnat si v hlave, co si pripadne neprejes, jakou mas predstavu, a pak se na to neupinat :wink: Prehnane ocekavani muze byt na skodu, holky si to naplanuji, nalinkuji, pak se neco zkomplikuje a desne je to zaskoci, ze to bylo jinak. Treba epidural, nemusi se stihnout, nemusi byt anesteziolog atd. Ja treba ted podruhe nechtela pichnout vodu, protoze to po tom o hodne vic boli, a kdyz ani po 11 hodinach se to nehejbalo vic jak na 4 cm, tak jsem na to kyvla, a za dalsi cca 1 hodinu 15 min byla na svete, i kdyz bolesti desne. Proste muj plan sel stranou a nelituju.
To epino jsem nepouzivala (loni jsem ho neznala, letos varixy, pak mela byt sekce), ale podle diskuse, kam obcas nakouknu, to ma prinos, holky dost rodi bez nastrihu a poraneni :slight_smile:
23. črc 2011 ve 14:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jeste jedna vec, ja, i kdyz jsem se bala, tak nejvic cca 14 dnu pred terminem, jak se to poprvy rozjelo a podruhy jak jsem nastoupila na vyvolani, strach ze me spadnul :slight_smile: Proste uz se neco deje a to je treba resit. Pak byly obcas okamziky, kdy na me zase strach prisel, ale manzel nebo personal pomohli :wink:
23. črc 2011 ve 14:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Připravit se dá snad jedině psychicky - já jsem chodila od asi 15tt na těhotenské cvičení, vlastně skoro až do konce. PA co to vedla nás nabila takovou energií a optimismem, že se porodu nebál snad nikdo. Díky cvičení jsem byla v dobré kondici a v pohodě, na porod jsem se těšila. Byli jsme i na prohlídce porodnice, i na jejich předporodním kurzu, já prostě potřebuju aspoň trochu poznat jak to tam chodí. Nakonec jsem teda nepoznala že jde o porod a dojeli jsme na příjem skoro na poslední chvíli. Ze cvičení jsem věděla jak dýchat a docela to pomáhalo. Tlačení jsem trénovala jen s Epinem,ale stejně jsem nakonec tlačila blbě a nechápala jsem co po mně PA chce :sweat_smile: Ale vše dopadlo dobře a z dalšího porodu strach vůbec nemám, naopak si chci vyzkoušet věci, co jsem minule neznala nebo na ně zapomněla.
Já jsem člověk, co má rád pocit, že se připravuje, že pro dobrý průběh něco dělá, takže jsem cvičila, trénovala s Epinem, pila maliník a jedla lněné semínko a to hodně pomohlo hlavně psychicky. :slight_smile:
Jasně, určitá část tlačení bolela jak prase, ale celou dobu jsem měla porod pod kontrolou, věděla jsem co se děje a co se bude dít, kde mě co bolí a proč a jak je asi daleko do konce. A hlavně jsem se těšila na miminko :slight_smile:
23. črc 2011 ve 14:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@jasekd
@myscha
Tak snad mi pomůže aspoň to moje pozitivní smýšlení :slight_smile: Fakt se nebojím ... a možná je to i díky tomu, že vím, že se na to" připravuju" ... budu vědět jak dýchat, jak tlačit, protože to budu mít natrénované a i když mně možná ze začátku ta bolest nebo celkově porod zaskočí a budu mít tendence panikařit, budu tam mít přítele a personál, kterým věřím, že mně uklidní a připomenou mi jak se co správně dělá. Možná jsem najivní a možná tam budu ve finále největší hysterka, člověk nikdy neví, přecejen to bude asi bolest a situace se kterou jsem se nikdy nesetkala a může mně to vyvést z míry. A to že mám nějaký plán, přirozeného porodu, bez medikace .. to je jen takové " přání" samozřejmě asi ve finále dám na rady zkušenějších! :slight_smile: Záleží mi jen na zdraví. A taky hodně přemýšlím nad tím, čím si v tu chvíli bude procházet moje holčička, malinká, bezmocná .... že se bude drát z tepla a bezpečí někam kam to nezná, kde je zima a tak ... ... víte jak to myslím , ne? :slight_smile:
23. črc 2011 ve 14:47  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@andelka Takhle to přesně myslím ... :slight_smile:
23. črc 2011 ve 14:48  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martavatar Delas to dobre, ja mela podobnej pristup :wink: Jediny , co rikam, neplanovat uplne striktne, at neni clovek zklaman, ja treba u prvniho porodu nedostala kluka hned na bricho, pac se to trochu zkomplikovalo, ani me to nemrzelo, az ted, kdy jsem tos holkou mohla zazit, tak vim, ze to trochu skoda je... Nad tim, cim prochazi miminko, jsem radeji moc nepremyslela, jen jsem se snazila maximalne se uvolnit a dobre dychat, poprvy to moc neslo, podruhy o moc lepsi, a tim detem ten proces usnadnit :slight_smile:
23. črc 2011 v 15:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@jasekd No s tim cim si prochazi miminko mam na mysli to, ze si rikam, ze si asi bude prozivat horsi veci nez ja, takze ja to proste nejak zvladnu, at uz to mame obe za sebou :slight_smile:
23. črc 2011 v 15:27  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martavatar Obdivuji každou, která se prvního porodu nebojí :slight_smile: , tak držím pěsti ať to vše proběhne v pohodě a pozitivní myšlení zabere, mimochodem taky máme doma Elišku. Mně teda trochu od toho strachu pomáhalo vědomí, že kdyby to už nešlo, tak si dám epidurál, to byla taková malá duševní berlička.
A jinak si myslím že nějak se připravovat je určitě lepší, než to všechno hodit za hlavu. Každopádně je důležitý vybrat slušnou porodnici, protože pokud člověk natrefí na nevstřícný nebo arogantní personál, tak pozitivní myšlení, nebo porodní plán pak může být k ničemu a celý porod se tím může i zkomplikovat. Taky jsem chtěla podruhé přirozený porod bez medikace a vyšlo to.
A ženská může být u porodu klidně i hysterka, každá reaguje na bolest a neznámé situace jinak a personál by to měl zvládat v klidu. Já jsem mezi kontrakcema byla schopná i žertovat až do posledních chvilek a normálně se bavit jakoby nic, ale já jsem měla štěstí, že ta bolest byla přiměřená,takže u mě teda neplatí, že kdo se bojí, tak má porod bolestivější. To si myslím, že je spíš o štěstí, o prahu bolestivosti, nebo jestli jsou křížové bolesti a tak.
23. črc 2011 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@martavatar myslím, že úplně se připravit nemůžeš, protože se vždycky může stát něco, co tě zaskočí.
já jsem se prvního porodu nebála, načetla jsem všemožné informace, byla jsem si prohlédnout porodní sál, chodili jsme na kurz, kde nám mimochodem i to dýchání apod. ukazovali a vysvětlovali. na porod jsem se těšila - na tu bolest samozřejmě ne, ale na to, že konečně bude mimčo na světě, že to všichni zvládneme... apod. z porodu jako takového jsem strach neměla a nějaké komplikace jsem si nepřipouštěla. co se týče třeba dýchání, tak i kdybych nikdy na žádném kurzu nebyla, tak stačilo, aby PA jednou řekla jak na to a šlo to. Bolest mě sice trošku překvapila, ale vědomí, že to brzy přestane to tak nějak vylepšovalo (jen jsem mimčo přemlouvala, ať to neprotahuje třeba do dalších dnů :slight_smile:. No a pak se to zkomplikovalo, přišel ohromný strach o dítě, na který se člověk asi nikdy připravit nedokáže. Všechno skončilo sekcí a přestože je mimčo v pořádku, tak se příštího porodu budu asi bát.
23. črc 2011 ve 22:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já se na porod těšila, připravovala a i když ten první končil předčasně, tak i u druhého bylo to jediné, čeho jsem se bála,aby dítě bylo zdravé. Bolest je tak přirozená, že by mě to zatím neodradilo ani od třetího porodu. Jediné, co mě odrazuje, jsou opravdu obavy z toho, aby dítě bylo zdravé. Ať děláš, co děláš, stejně to pak proběhne podle svého vlastního scénáře, který budete psát aktuálně s mimčem, až příjde jeho čas.Myslím, že moderní doba, informovanost je něco, co spoustu žen zbytečně vystresuje a donutí nejednat pudově. A to je v tomto případě hodně na škodu. Nemyslím si, že by měl být důvod se něčeho bát, kromě komplikací, které stejně neovlivníš. Jednej podle toho co cítíš, že máš dělat, drž se rad, které cítíš, že jsou ty správné a uvidíš, že všechno klapne
23. črc 2011 ve 23:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@martavatar Tvá příprava je super, u porodu je psychika strašně důležitá! Ale to epi-no vážně zvaž:
1. je veliká šance, že se vyhneš nástřihu/natržení, a to se pak člověk cítí, jako by ani nerodil
2. až s epi-nem si trochu vyzkousíš, jak tlačit. Jak to můžeš trénovat teď? :sweat_smile:
Dá se sehnat i levnější a i když je to pořád drahé, stojí to za to, investice k nezaplacení :dizzy_face:
23. črc 2011 ve 23:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Myslím, že je dobře, že se připravuješ, já sice na předporodní kurz nechodila, ale jinak jsem cvičila s Epi-nem, prohlédla si porodnici předem a taky dost četla vše co mi přišlo o porodu pod ruku :grinning: Porodu jsem se nebála skoro vůbec, ne že bych se na něj nějak těšila, ale celkově jsem byla prostě v klidu. Nakonec to sice zas tak úplně v pohodě nebylo, intenzita bolesti kontrakcí po napíchnutí plodovky mě dost zaskočila a po šesti hodinách jsem si nechala píchnout epidurál. Ten mi porod zpomalil (ačkoli někteří tvrdí, že toto nezpůsobuje) a ikdyž jsem po deseti hodinách cítila silnou potřebu tlačit, nerozpoznala jsem díky epiduralu, kdy kontrakce přichází a kdy vlastně mám zatlačit. Kluka za mě nakonec vytlačili lékaři. Nástřih hráze proběhl protože už jsem pak neměla sílu si říct, že ho nechci. Díky epi-nu to však dobře dopadlo, stehů bylo pár a za dva tři dny jsem o nich prakticky nevěděla. Bolest kontrakcí byla hodně rychle zapomenuta, jediné co si dodnes dokážu spolehlivě vybavit je ten tlak na konečník, kdy tě to začně nutit tlačit. Jen pro info syn měl 3,65 a 55 cm.
Příštího porodu se bát určitě nebudu, naopak už budu vědět co mě čeká a to je to co mi vyhovuje, nemám ráda nejistotu a neznámo. A bolest ta k tomu patří, příště to už snad zvládnu bez epiduralu.
23. črc 2011 ve 23:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martavatar no podle mne se člověk může připravovat jak chce a podle mne je to i správné, ale realita je pak prostě někde jinde. Tím, ale nechci říct, že to nutně musí znamenat, že v reálu je to pak strašné a tak, může to být i mnohem lepší.
Já absolvovala úžasný předporodní kurz s manželem, oba jsem si z něj hodně vzali a domluvili jsme si úžasnou dulu, která nám nakonec byla velkou oporou hlavně při kojení. K samotnému porodu se totiž vůbec nedostala ani ona, ani manžel, neb se mimi nakonec otočilo koncem pánevním a pro velkou porodní váhu se se mnou nikdo ani nebavil a rovnou byla plánovaná sekce.
Avšak ani ta neproběhla dle plánu, začala jsem rodit dřív a tak jsem si předtím užila ještě 19 hodin kontrakcí, než jsem se dostala na sál. Rozhodně si nemyslím, že pak člověk přes bolest nic neřeší a je rád, že je rád. S bolestí se dá pracovat, ale podle mne je důležité mít u sebe někoho, kdo tě bude vracet na zem. Já například z porodního kurzu měla mnoho užitečných rad, které i teď mi jsou zcela jasné, ale když došlo na věc, nějak jsem nebyla schopná si na ně vzpomenout. Nejde o to, že bych se snažila a nešlo si vzpomenout, ale vůbec mi nedošlo, že by mi v tu chvíli něco takového pomohlo. Nevzpomněl si ani manžel. Z porodnice nás poslali domů, že nerodím, ale já rodila. Protože jsem věděla, že musím na císaře, bála jsem se, abych nepřijela nakonec pozdě. Když nás ale zrovna poslali domů, říkala jsem si, že přece vědí co říkají a bála se jet zpět. S manželem jsme tak řešili co dál, zda to jsou kontrakce či jen poslíčci a tak, takže jsem zapomněla na nějaké dýchání, vanu atd. a bolest se dost stupňovala. Až po telefonátu s dulou jsem si, díky ní, zase vzpomněla, jak dýchat, co dělat a vše najednou bylo jednoduší. Tím chci říct, že příprava je fain, ale nanečisto člověk uvažuje jinak a tak je dobré, aby byl někdo, kdo pomůže utřídit myšlenky. Klidně manžel, ale u nás to nedal ani on. Starost, strach, vzrušení to vše převálcovala.
Jinak k samotnému porodu bych řekla, že jsem moooc chtěla rodit normálně a císaře jsem se bála mnohem víc. Ale celou dobu jsem si říkala, že je to jen pár dní, hodin, kdy člověk prožívá opravdovou bolest, ale to uteče jak voda a za to mimčo to stojí. Kolikrát jsem se v životě na něco moc těšila a hrozně rychle to uteklo. Tohle je podle mne stejné. Většinou se těší na mimi, né na porod, ale je to jen pár hodin, čas běží pořád stejně, to je jistota, která mne uklidňovala. A zabíralo to a pak ještě jedna věc, kterou zmiňuješ. Mnohem víc než na mne mi záleželo na miminku a také jsem si říkala, že to pro něj je těžší než pro mne. To mne hrozně vracelo do reality a dodávalo sílu překonat cokoli. Hlavně to co nejvíc ulehčit miminku. A když mi tu mojí princeznu ukázali, přepadla mne tak silná vlna euforie a štěstí, že vše ostatní už bylo nepodstatné.
Z celého porodu pak pro mne nebylo nejtěžší překonat bolest, ale chování některého personálu. I když člověk vybírá porodnici pečlivě, je to vždy nakonec o lidech a i když jsem jindy poměrně asertivní, tak tady jsem se cítila hodně bezmocně. Člověk nemůže moc, je v rukou lékařů /aspoň při císaři / a i když jsem jinak hodně komunikativní, cítila jsem se hodně bezmocně a nebyla jsem schopná se za sebe prát. Za mimi ano, ale za sebe moc ne.
Takže zda se dá připravit na porod? Podle mne je správné se o to pokusit. Není dobré očekávat to nejhorší. Je dobré očekávat, že to bude náročné, že se nemusí vše vydařit dle plánu a že se může stát, že na některé věci budeš sama /plánovali jsme jak manžel bude u všeho a oporou a nakonec ho v nemocnici nenechali a já celou noc sama v bolestech a pak nám i pozdě oznámili kdy půjdu na sál, takže jsem se s ním nemohla ani rozloučit, než jsem šla na sál a to mě bylo hodně smutno. Naštěstí aspoň stihl dorazit, než mimi vyndali a hned ho viděl/. A hlavně je důležité myslet na miminko. Zbytek se nějak poddá a uteče to jako voda. Já ti přeji, aby vše proběhlo co nejlépe a vše bylo v pořádku. Nakonec jde ale jen o zdraví, to ostatní se vždy překoná.
23. črc 2011 ve 23:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@martavatar ahoj,na prvni porod jsem se tesila a nebala se. Dokud mi den po terminu neudelali hamiltona. To bolelo jako p...e a ja se zacala bat,nakonec jsem to mela za 15h za sebou. Ja mela 4h bolesti s pocitem na tlaceni,takze zahul na dychani,ale PA poradi a pomuzou. Docela mi pomahala sprcha. Tam jsem travila dost casu. Samotne tlaceni bylo velmi rychle dr.me moc chvalil jakou jsem do toho dala silu a jak rychle byla mala venku. Druhy porod vyvolavany za 3,5h mala byla venku. Desne jsem se bala,protoze pry vic boli. Nevim jestli vic,ale mela jsem jine bolesti-jakoby do bricha,pocit na tlaceni az v samem zaveru. Tentokrat jsem sotva ze sprchy dobehla. Opet jsem byla pochvalena jak krasne a silne tlacim a mala byla hned venku. Bez nastrihu jen 1steh,sla s rucickou na hlavicce. Dali mi ji hned na brisko a tatinek prestrihl pupecni snuru. Krasa. Moc na oba porody vzpominam,druhy jsem si uzila vic,protoze clovek uz vi jakej krasnej pocit stesti ho hned zavali. Bych mohla hned domu,nic mi nebylo a behala jsem jako lanka. A priprava-zadna je malinik. PA ti reknou jak dychat,jak si ulevit. Preju krasny porod a uzij si to. Ja bych rodila hned:wink:
24. črc 2011 v 07:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martavatar jeste neco,clovek slycha hruzne scenare o porodech. Takovych reci se vyvaruj...jenom dokazi vystrasit. Chce to pozitivne myslet,nepripoustet si,ze to bude strasne bolet a tak. Neznam nikoho,kdo by mel bezbolestny porod. Pro me to byly dva nejkrasnejsi zazitky na svete:slight_smile:
24. črc 2011 v 08:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martavatar Tak tak, maximalne dychat, uvolnit se a spolupracovat, aby to bylo pro mimino co nejjednodussi. Ale jak si myslime, ze to jsou bezbranni tvorecci, to mimino je na porod dobre uzpusobeno a zvladne a vydrzi neuveritelny veci :slight_smile: Moje holcicka nemela ani jeden problem pri porodu, i kdyz jsem se ja dostala do problemu (mela jsem po prasknuti vody hodne bolestive nepretrzite kontrakce a jak jsem se snazila dychat, tak jsem se prekyslicila a sla do kreci, brneni rukou, nohou, obliceje...), zazvonila jsem na PA, ze kolabuju a tam prave zafungoval ten spravny citlivy pristup personalu, pomohla mi z toho uplne krasne pustila me z monitoru do sprchy, chvili bylo lip, pak zas blbe a to uz jsem rodila :slight_smile: U me personal zafungoval naprosto skvele :slight_smile: Hplka se narodila s pupecnikem kolem krku, nastesti ji to nezpusobilo zadnej problem, akorat mela chudera zmasakrovanej oblicej, obrovsky hematom i pres to, ze jsem si rodila podle sebe, zadny tlak na bricho nebo oxytocin, mela velkou hlavu. Vsechno zvladla, sikovna je moc. Syn behem porodu trochu problemy mel, ale oba se narodili 10-10-10, takze parada. S tim, ze jsem na ne nemyslela, jsem to myslela tak, ze jsem si nepripoustela, cim prochazej oni, pac by to pro me bylo horsi, jen jsem si predstavovala, jak se otviram a posilala jim tam kyslik, nekdy az moc :grinning:
24. črc 2011 v 10:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek