Špatné zkušenosti s manželem u porodu

Podle me se muzes rozhodnout na miste dle toho, jak se budes citit. My s manzekem byli dohodnuti, ze tam nebude (ja ho nechtela a on nechtel). Nakonec rekl, ze zustane a ja byla rada..ze to ovlivni intomni zivot jsem se tez bala, ale neovlivnilo 😉

Děkuji všem za příspěvky. Jak to tak čtu, jsem na 99% rozhodnutá, že tam nebude a jestli, tak jen na začátku. Nejraději bych si tam vzala mamku, ale ta bydlí daleko...

@nikinnna Nemám po porodu, nemám dítě, ani nejsem těhotná, ale manžela bych u porodu 100% chtěla, ale pouze v případě, že to bude chtít 100% on. Jak píšeš, je to hrozně intimní věc - to mi ale u manželů, kteří si jsou (teda alespoň my dva) nejblíž nepřijde nic zvláštního - v životě můžou lidé zažít mnohem horší a intimnější věci (péče o toho druhého, když je nemohoucí apod.).. V tvým případě bych se ale trošku obávala toho, aby to do budoucna nepoznamenalo Váš vztah (manžel bude dominantní vůči doktorům - ty to odneseš, manžel se složí - ty pak budeš mít pocit, že tě plně nepodpořil atd...). Je ale jenom na vás si určit, jestli to opravdu chcete. Měli jsme na VŠ předmět, ze kterého nás měla feministka, která dělala porodní asistentku - ne v nemocnici, ale takovou, která provádí ženy celým těhotenstvím i porodem.. A ta teda byla zásadně proti tomu, aby byl muž u porodu, protože ona má zkušenost, že když se naskytne jakýkoliv náznak, že to ten muž nezvládá nebo ženu 100% nepodpoří, tak do pár let se manželství rozpadne na základě tohoto zážitku.. To je podle mě trošku přehnané, ale určitě tu podporu žena očekává - a osobně myslím, že pro chlapa je to tak silnej zážitek, že si ji začne nejen mnohem víc vážit, ale jakýkoliv jiný věci (u tebe např. dominance) jdou úplně bokem 😉

Nerodila jsem, ale muj pritel uz ma desetileteho syna. Z pohledu muze vam teda muzu rict, ze sam dodnes rika ze u porodu byl a nic lepsiho nezazil. Vzpomina na to jako na tu nejhezci vec co zatim zazil a doufam, ze to zazijeme alespon jednou spolu

Doufám, že mě tu neukamenujete, jak se často stává jiným s odlišným názorem 🙂
Já si neumím představit, že by manžel u porodu nebyl. Vím že to tak bývalo kdysi, ale nikdy jsem to nepochpila. U početí jsou oba tak proč ne u zrození. Navíc já to cítím tak, že by to náš vztah poznamenalo negativně kdyby tam nebyl... Cítila bych, ře já jsem musela vytrpět tu bolest sama, nijak se toho neúčastnil, nepodpořil mě, zbaběle by se tomu vyhnul. Jsme v tom oba. Manžel byl u narození první dcery a bude i u druhé. První dceři stříhal šňůru a popisoval si jí. Má navíc nezapomenutelný zážitek

Manžel si u porodu přál být, nenutila jsem ho:
1. Manžel je také domnantní, u porodu strachy vůbec nemluvil, seděl v křesle a byl totálně bledý a mimo
2. Manžel uvidí něco co poznamená náš intimní život -ano, náš poznamenal porod velice, přestal se dotýkat, sex plánovaně max 2x za měsíc, nezlepšili se ani po 2 letech, zázrak, že čekáme druhé miminko
4. Odpadnul, u samotného porodu už nebyl, sestry ho vyvedli na chodbu.
Nicméně opět chce být u porodu...

@englerova14 no po tomhle příspěvku Jsem přesvědčená, že manželovi postačí, že mě uslyší až na chodbu 🙂

@brambora28 hodně napomocný příspěvek, děkuji 🙂

@nikinnna Není za co. Myslím že může člověk plánovat jak chce (manžel u porodu nebude ), ale az nastane dana situace, tak budu vse možná jinak (manžel bude priposranej a bude tam chtít byt..) Dejte pak vědět jak to dopadlo 🙂

U nás zatím teoretická situace, první dítě šlo ven akutním císařem.
Teď u druhého mám domluvenou soukromou PA. Muž tam možná bude, ale max. na část první doby porodní. Můj dojem je, že porod je ženská záležitost, chci mít prostor soustředit se na to, co se děje, sama na sebe... neřešit, jestli mne vidí takovou nebo onakou, jak to snáší atp... ..... nepotřebuju, aby muž viděl, že křičím bolestí a teče ze mne krev, aby si mne vážil.... Muž si mne váží pro jiné věci, KAŽDODENNÍ péči o rodinu, né několik hodin bolestí.
Vůbec nechci říct, že tohle je jediný správný postoj. Spíš chci jakoby podpořit ženy, které to mají podobně. Přijde mi, že teď to je skoro povinnost, mít muže u porodu. Ultimátní, jediný důkaz kvalitního vztahu... Když řeknu, že ho tam nechci/že tam nebude, opravdu hodně lidí se na to dívá s podezřením, že u nás doma není něco v pořádku 🙂.

Nechce se mi to číst celé (tudíž nevím, jestli už to někdo výše nenapsal), ale - pokud se dá s Vaším manželem rozumně domluvit 🙂 - tak se můžete rozhodnout i během porodu. Když zjistíte, že Vám nepomáhá, tak ho pošlete pryč nebo něco zařídit... Záleží na porodu - může být delší a budete chtít zábavu 🙂 anebo bude rychlý a ani si jeho nepřítomnosti nevšimnete.
Za sebe můžu říct, že během první doby porodní jsem byla ráda, že tam byl a podával věci, bavil, domlouval se s personálem, ale u samotného porodu být už nemusí (to už ho stejně moc nevnímáte...) a taky nemusí vidět všechno...

Já si myslím, že ať je dominantní jak chce, tak ho to natolik všechno překvapí a vyvede z míry, že nebude mít ani potřebu, ani šanci dominantní vůbec být 😀 A kdyby přece, tak porodnický personál je dle mého zvyklý na kdeco a dominantní tatínek je nemůže rozhodit 😉 Že uvidí něco, co naruší váš intimní život, se neboj. Tatínek stojí na porodním sále u hlavy rodičky. Akorát můj manžel je natolik zvědavý, že se chodil koukat, jestli už leze hlavička 😀 A mohu konstatovat, že na intimním životě to následky nenechalo 😀 No, a pokud odpadne, zase se probere 😀 Stejně se ale nakonec budete muset rozhodnout sami. Ty znáš sebe i jeho nejlíp, takže tady ti nikdo nemůže plnohodnotně radit. Já patřím k těm, co milují svého muže právě i za to, že se mnou u porodu byl. Od začátku do konce. Dokonce u toho konce byl víc než já. Já skončila v celkové narkóze na operačním sále kvůli akutnímu císaři. A celých těch předchozích dvacet hodin byl manžel ten, kdo mě podpíral (porod jsem si víceméně odstála), kdo se mnou mluvil, kdo se mnou byl ve sprše, kdo mi masíroval záda, kdo mě povzbuzoval, uklidňoval, držel mě za ruku na porodním sále, otíral mi čelo, hladil mě po vlasech a stál nade mnou, když jsem se po narkóze probudila, a řekl mi, že je malý v pořádku! Když to tak vezmu zpětně, i pro něj to muselo být strašně náročné. Přesto to nedal ani na chviličku znát. Řekla bych, že nás to ještě víc spojilo, sblížilo a že jsme si pak jeden druhého ještě víc vážili. Toť má zkušenost 🙂 Přeju ti, aby ses rozhodla tak, abys na to mohla v dobrém vzpomínat 🙂

Manžel se nikdy moc netvářil, že by k porodu chtěl jít a já jsem ho do ničeho nenutila. Ze začátku jsem si sama nebyla jistá, jestli bych ho tam vůbec chtěla, měli jsme obavy oba. Sám pak jednou přišel, že prostě musí, že mě v tom nemůže nechat samotnou, ikdyž měl strach, jestli mi tam bude k něčemu, co tam uvidí, že omdlí atd. Byl tam semnou od začátku do konce, viděl úplně všechno (nestál jen u hlavy), pomáhal jak se dalo - držel mě, podpíral, otíral, nosil pití, převlíkal atd., občas i asistoval PA. Byl vždycky přesně tam, kde měl být, nikomu nepřekážel, sám pak řekl, že nechápe, jak to zvládl, že to šlo samo. Porod se pak zkomplikoval, takže o to náročnější a stresující to pro něj bylo, ale všechno viděl, všechno zvládl, mluví o tom jako o tom nej zážitku, který by si měl se svou partnerkou prožít každý chlap a já jsem vděčná, že tam semnou byl, neumím si představit, že by tomu bylo jinak. Náš vztah to poznamenalo jen v dobrém slova smyslu.

Manžel u porodu byl. Nejprve se necítil, pak došel do fáze, že by mě tam samotnou nenechal a zpětně říká, že to bylo pro něj strašně náročné na psychiku, ale stalo to za to. Byl se mnou od 1minuty do doby poslední chvíle a neskutečně nás to zblížilo (a to jsme spolu 9let 🙂) Viděl kam neměl 😂,strašně moc mi pomáhal!! Chválil ho i personál. Sexuální život? Chtěl sex snad už 14 dní po porodu 😂😂 Teď mluví u dalším miminku.. Dcera má sotva 4měsíce 😂😂😊 je to poklad. K dalšímu porodu určitě půjde 🙂

Manžel ani u jednoho porodu být nechtěl, ale po zkušenostech s prvním porodem, tam raději byl a dával pozor, aby malému ani mě neudělali něco, co jsme nechtěli.

1. doktorům jsem nadávala já a manžel mě omlouval :D
2. z manželovy strany je vše v pořádku
3. moc mi nepomohl, spíš mi pořád říkal, co jsem vlastně slyšet nechtěla
4. neodpadnul 3krát, ale v životě už to nechce zažít

Určitě bych si k porodu sebou někoho vzala, já třeba nechtěla nástřih nebo oxytocin, ale při první porodu jsem byla tak otupělá bolestí a oblbnutá, že jsem ani nevnímala, s čím souhlasím a s čím ne. Při těch dvou polesdních viz bod 1, už jsem se o tom s doktory hádala sama, ale i tak jsem byla radší, že kdybych odpadla bude tam někdo, na koho se můžu spolehnout, že v případě nutnosti udělá správné rozhodnutí.

Pokud se na to necitis, tak se na to vyprdni 🙂 bude Te stresovat jeste tohle...
Ja ho tam mela, ale porod byl nakonec tak rychly, ze byl jen u finalniho tlaceni a ma z toho supr zazitek, protoze slo vsechno dobre. Ja byla rada, ze tam byl, mohla jsem mu mackat ruku 🙂 nic nerikal, jen stal... Ale ja citila jeho podporu.

@nikinnna třeba né, já jsem taky cíťa a kupodivu jsem byla celkem tichá🙂 každopádně držím palečky