• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Tatínek u porodu. Chtěly byste ho tam?

28. června 2010 
@sirael4 Jsi tehotna? Nic mi do toho neni, ja vim. Jen ja sama za sebe vim, ze jsem byla taky tak tolerantni, nebudu nikoho nutit, zvladnu to klidne sama apod, no a jak pupek rostl, rostla trochu i panika, i kdyz ja se ani tak nebala samotneho porodu jako nasledne hospitalizace, ja nikdy nebyla v nemocnici, a i kdyz ta u nas ma super povest, nechtelo se mi tam (zdravotnici = nejhorsi pacienti :grinning: ) Nejhorsi obdobi jsem mela tak 14 dni pred terminem, pak uz ani tak ne, ale kdyz se to rozjelo, byla jsem moc vdecna, ze nejedu sama, a asi bych tak tolerantni nebyla (pak v 6tinedeli jsem pustila manzela na 4 dny na vodu, taky jsem pred porodem rikala, jasne, jed, zvladnu to, proc bys trcel taky doma, a pak to byly vecery plne depky, rvouci mimino, vsude bordel a ja hladova, nevyspala a zelena zavisti, ze tam nemuzu bejt :grinning: Ale ja zas tak uplne silna zena nejsem, podle manzelovych kamosu vydrzim hodne a jejich zenske by je samotne nepustily, ale jsou daleko samostatnejsi holky, ktere by to s prehledem zvladly.
To me taky napadlo, co kdyz chlap chce a zenska nechce, to je taky blby vuci nemu, ale prece jen, tihu situace nese hlavne ta zenska a ona by asi mela mit to posledni slovo. tam to asi resit, jak jsem psala, byt pobliz a az je po akci, hned naklusat :grinning: Ja jak jsem psala, nestala jsem o zadny masirovani, hlazeni apod, a bala se, ze se manzel treba urazi, ale delal presne to, co jsem mu rekla, cili vetsinou nic :wink: a byla jsem opravdu mile prekvapena. Nesmime od nich cekat zazraky, stejne si to vyzerem samy, ale mne jen prosta jeho pritomnost naprosto stacila ke stesti. Napada me jeste jedna situace, daleko teda horsi, jak potrat? Je to dite obou, ale taky ma hlavni slovo zenska, je to jeji telo.
A souhlas s tim, ze je to ted i trend a nekdo pod tlakem byt muze, to je neco jako ta manie kolem kojeni, jak psala strouzek....
11. čer 2010 v 18:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
On se možná ten pohled změní při samotném porodu, škoda, že člověk neví dopředu, jak to bude probíhat. Dnes se na přítomnost otce dost spoléhá a já si to teda bez manžela neumím představit - ne pouze psychicky, to mi v tu dobu stejně nepomohl, protože jsem neměla zájem, ale pomáhal mi např. do sprchy, na záchod, podával pití, měnil podložku apod. Porodní asistentky měly neplánovaný císařský řez a hodně komplikovaných porodů, takže vše nestíhaly. A rozdíl mezi první dobou porodní a porodem samotným? Na hekárně jsem byla 12hodin a na porodním sále 7hodin, než se malá narodila, takže ten samotný porod mi přišel úplně lehký a vůbec jsem neviděla důvod, aby tam manžel nebyl. Naopak v těch bolestech třeba člověk ani nechce uklidňovat, mě stačilo, že tam prostě sedí a nejsem sama....
11. čer 2010 v 19:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jasekd, Helcah, přesně tak, můj manža tam taky "jen seděl", ale přesně to jsem od něj čekala - taky jsem nestála o nějaké opečovávání, masírování, otírání čelíčka apod. Prostě jen o prostý fakt, že je tam se mnou a prodělává to se mnou. Dokonce si tam i hodinku zdřímnul :grinning: A jsem moc ráda, že tam byl, protože jsem nemohla vstávat, tak mi podával vodu, měnil cédéčka a vůbec mi pomáhal jen tím, že tam PROSTĚ BYL. Člověk má s kým promluvit a hned ten čas ubíhá jinak a i ty kontrakce jsou tak nějak snesitelnější :sweat_smile: Při samotném tlačení mě pak držel za ruku, prý jsem mu ji málem rozmačkala (ale věřím, že to myslel s nadsázkou :grinning: ).
11. čer 2010 v 19:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasekd: zatím nejsem, ale jak jsem psala, tatínek k porodu PŮJDE a chce. Ale i přesto jsme k těm co se rozhodnou nejít, tolerantní. Je to přeci každého věc a nebudu ho kvůli tomu odsuzovat.

Já ho tam chci moc, on taky chce, ale proč byste měli odsuzovat někoho, kdo se rozhodne jinak? Lidi mají hroznou potřebu někomu nutit svůj názor...
11. čer 2010 ve 22:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sirael4 Ja nikoho neodsuzovala a nikomu svuj nazor nenutim, dulezite je, jak se ti dva dohodnou a je dobre, ze vy jste se dohodli. Jen jsem tim chtela rict, ze pokud tu situaci nezazijes, tezko se to soudi, ted tu nechci hrat nejakou zkusenou rodicku a poucovat te. Ja sama od sebe napriklad cekala, ze budu statecna, drzet hubu a poslouchat, co mi radej, a nebylo to uplne tak. Diky manzelovi jsem jela do porodnice uplne klidna, a kdyz uz to pak byl mazec, vdecna, ze tam je. Kazdej vi, ze ten porod hodne boli, ale je to tak zvlastni situace, ze te muze dost zaskocit. Na druhej porod ho chci taky, sice se rika, ze druhej je lehci, nemusi to ale platit, na druhou stranu uz vis, zeto muze bejt drsny a nekdo se boji o to vic (ja spoleham, ze to bude jen lepsi :wink: Hormony vetsinu lidi taky rozhodi. Ja vzhledem k praci videla leccos, ale ted, co mam dite, me vsechno nejak vic bere, vidim tu treba fotky nedonesenejch miminek a uz bulim, to se mi driv nestavalo, az ke konci tehotenstvi a ted, trochu to podporily i starosti o zdravi maleho, to je pravda. To, ze je nekdo sobec, jsem myslela na situaci, kdy manzela zenska vylozene zada o tu podporu a on ji odmitne, ne vzajemnou dohodu. Pokud se zenska rozhodne nechat to rozhodnuti na manzelovi, nemela by mu pak vycitat, ze nesel, na druhou stranu ne kazdej dokaze bejt nad veci a zpetne nevycitat.
Jeste jedna vec, nechtela bych tam byt sama, ale neumim si predstavit, ze by tam se mnou sel nekdo jiny, mozna segra... Nemam tak blizkou kamosku, rodice mam fajn, ale prijde mi to divne v tehle situaci, takze pro me to bylo bud manzel nebo sama. Jak jste na tom vy, pozadaly byste treba nekoho jineho? Dulu nebo dokonce domaci porod a podobne jsem teda neresila vubec, jsem klasickej zdravotnik, rodit jedine s doktorama :grinning:
12. čer 2010 v 16:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sirael4 Jeste k te poznamce, ze chlap kterej nechce, bude naprd, protoze nebude vedet, co delat, my to meli tak, ze nedelal nic, proste jen byl... A nebyl tam jedinej, co nevedel, co delat :grinning: Ja mela nejake teoreticke poznatky jeste ze skoly, neco si clovek precte, ale slo to pak jaksi do kopru, a oni ti to vsechno reknou a nekolikrat. Na nejake kurzy nebyl cas ani chut, ja pracovala az do nastupu na materskou tech 6 tydnu pred terminem a i pak jsem tam obcas chodila, bylo mi navic dost zle, takze krome prace uz se mi nechtelo nic moc delat, proste jsem se na to vyprdla a vyprdnu se na to i podruhe. Ale pokud se nekdo opravdu boji, tak to mozna urcite reseni, jak se uklidnit, je take.
12. čer 2010 v 16:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, můj manžel k porodu nechtěl vůbec a snažil se mi to rozmluvit, nakonec prohlásil, že pokud chi aby byl tak tam půjde. Tak jsem to nechala otevřené a na něm, nakonec tam se mnou byl... celou dobu jsem ho nepotřebovala, pomáhal akorát když natáčeli monitor a já klečela na zemi a tak mi masíroval záda. malá spinkala a tak to trvalo dlouho...
Byl moc rád, že tam byl, ta chvilka kdy helenka vyklouzla a my se na sebe podívali je k nezaplacení... ten okamžik budu mít navždycky v srdci!! :dizzy_face:
12. čer 2010 ve 21:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasekd: no ale proč mi říkáš že kdo tu situaci nezažil tak přemýšlí jinak, když tam muže chci? :grinning:
v tom, že když někdo manžela u porodu nemá, je to jeho věc, v tom se můj názor nezmění ani po porodu, protože jsme každý jiný a máme na to svůj pohled.....ale já nemám jaký názor měnit, protože tam muže chci a bude tam...

Jinak jinou osobu bych u porodu taky nechtěla. Pokud bych byla v situaci ženy, která je těhotná a nemá partnera, možná bych uvažovala o tom, mít tam maminku, ale myslím, že takové rozhodnutí přijde až když nastane.

A co se týče těch mužů...pokud k porodu půjde muž se sebezapřením, že se na to necítí, bude mít sám co dělat se sebou a moc tě nepodpoří. Proto není dobré ho k tomu nutit. Pokud chce sám, supr. Pokud nechce, není správně ho tam chtít jako oporu když se necítí. To by zas bylo sobecké od ženy.
Žena si ve většině případů taky může zvolit, zda těhotná bude nebo ne...

@zdeniii: myslím, že jsi to udělala dobře, nenutila jsi ho a on se potom během těšení se z bříška sám rozhodl kladně. A určitě to byl nádherný zážitek.
13. čer 2010 v 10:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sirael4 To jsem myslela spis obecne, ne jako reakci na tebe. Psala jsem hlavne o sobe, jak pred porodem a i ted sama sebe prekvapuju trochu jinejma reakcema, nez jaky bych mela driv. Clovek je takovej vymeklej a precitlivelej a doufam, ze to brzo prejde, ja byla driv celkem tvrda holka :grinning: Ze nekdo manzela u porodu nema, je skutecne ciste jeho vec. JInak muj manzel je taky trochu citlivej na to, kdyz me neco boli, zazitek z toho mel tak pul napul, stastnej, ze tam se mnou byl, na druhou stranu mu vadilo, ze mi nemuze pomoct, ale klady prevazuji, navic videl, ze jsem se po porodu rychle oklepala a byli jsme stastny, takze priste (pokud ho presvedcim, driv chtel 3 deti a najednou ze mu jedno staci, ale to neni nasledek porodu, ale toho, ze s ditetem je najednou plno starosti a pohoda skoncila :grinning: ) jde zas. U nas by naopak byl problem, pokud bych ja rekla, ze ho tam nechci. Vzdycky chtel, ja se rozmyslela, jak jsem psala vyse, nechci, aby na me kdokoli sahal apod, kdyz je mi blbe, a manzel to ma naopak, bala jsem se, ze se urazi nebo mu bude lito, kdybych ho nejak odbyla apod, ale nastesti delal presne to, co jsem chtela.
Abych tu nevypadala jako fanatickej zastance muzu u porodu, ja byla ta, co nejdriv nechtela... a jsem rada, ze jsem zmenila nazor. Znam i pripad holky, co za zadnou cenu tam partnera nechtela, nechtela tam vubec nikoho, a pak volala kazdejch 10 minut svy segre, jak strasne to boli, ze tam nechce bejt sama, ze to nezvladne, at ji nejak pomuze... :grinning: No chudak ta segra, co na to porad rikat...
Takze jen preju hodne sil vsem, at se rozhodnou jakkoli a at toho pak nelituji.
13. čer 2010 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasekd: to já zas nikdy tvrdá holka nebyla, ale myslím že je to individuální, někdo se změní, jiný ne....jako u všeho.
Mě nemusíš popisovat klady tatínka u porodu, znám je, stejně jako zápory :slight_smile:
Ale zase si myslím, že každej chlap pochopí, když ho během porodu odbydeš či tak, z tohoto důvodu bych neváhala....přeci jen je člověk v cizí situaci, bolestivé a myslím že každý normální manžel to chápe a urážet se nebude :wink:
14. čer 2010 v 08:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pokud můžu přidat názor, mám obě zkušenosti. Manžel k porodu jít chtěl, my se o tom vlastně ani nijak nebavili, protože hned při registraci se sám v porodnici ptal, kde je pokladna, aby mohl účast zaplatit. Porod byl dost dlouhý, komplikovaný, bohužel i pro lékaře, kteří nevěděli, co se mnou, naštěstí vše dobře dopadlo. Manžel byl celou dobu se mnou a jeho přítomnost podpora byla pro mě neocenitelná. Na druhý porod jsem se moc netěšila. Jednak proto, že se dal očekávat podobný průběh, jednak proto, že bylo předem jasné, že manžel se nebude moci zúčastnit. Nakonec byl porod (díky jinému způsobu vedení) rychlý, pohodový, nekomplikovaný, odrodila jsem pouze s porodní asistentkou, nasmály jsme se u toho a tady ta manželova podpora tak nezbytná nebyla. Přišel za námi pár hodin po porodu, takže malého si užil (paradoxně víc, než při první porodu).
14. čer 2010 v 08:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@qtver: je fajn, že můžeš hodnotit, protože jsi zažila oboje, a taky je fajn, že obojí hodnotíš kladně, asi záleží i na porodu, na vnímání bolesti ženy a podobně...A rozhodně taky nemůžeš jistě říct, že by druhé dítko měl muž méně rád :wink:
14. čer 2010 v 09:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
sirael, přesně tak :wink:
14. čer 2010 v 10:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sirael4 vetsina to jiste pochopi, bohuzel muzou existovat vyjimky, nastesti ten muj to nakonec pochopil spravne. ja mu teda nenadavala, jak nekdy zensky rikaj, ale snad by pochopil i to :slight_smile: ted si vzpominam, ze on me taky poslal jednou do prdele, kdyz mu bylo zle, nakonec jsme volali zachranku k nahly prihode brisni, vyklubal se z toho "nastesti jen" hnusnej zlucnikovej zachvat... takze mas asi pravdu, naprosta vetsina lidi tohle pochopi.
@gtver tak to sis poprvy asi uzila, hlavne kdyz pises, ze ani Dr nevedeli moc, co s tebou. To jsi dobra, ze mas ty deti takhle docela rychle za sebou a ten druhej pohodovej porod byl za odmenu. Ja na podobny prubeh spoleham a pevne v nej doufam, protoze chci druhe dite a vzhledem k praci "musim" co nejdriv. Muj porod teda nebyl tak drsny jako ten tvuj, ale ze bych se u toho nasmala... No treba podruhe :wink:
14. čer 2010 v 10:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasekd: já pokud to někomu dovoluje věk a zdravotní stav, jsem pro věkový rozdíl mezi sourozenci 4 a více let, kvůli práci bych to určitě neomezovala :slight_smile:
14. čer 2010 v 10:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sirael4 My jsme se segrou o 4 roky a mely jsme kliku, ze si perfektne rozumime a i jako maly jsme si dost vyhraly, je to asi lepsi i pro rodice, ze si v klidu uziji jedno mimi a dalsi maji, az kdyz je druhe trochu samostatne, i pro zenskou, ze si telo odpocine, v tom souhlasim. Jenze ja jsem doktorka a byt dlouho mimo, to se pak hrozne tezko vraci, do ordinace potrebujes sehnat zastup, jinak se ti lidi rozutecou, no kazdy ma neco, jinak bych taky cekala dyl. Koukala jsem ti na fotku a tobe je 20, mne je 30 a navic prvni dite neslo hned, jak jsme si vzpomneli, tak i nad tim musim premejslet, ne ze bych si pripadala stara,ale 20 to neni :grinning:
Uz jsme trochu mimo tema, aby nam to nesmazli...
14. čer 2010 v 11:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasekd to máš asi pravdu, že se toho v práci dost změní, proto bych možná uvažovala jít třeba na dva roky po dítěti do práce a pak teprve mít další :slight_smile: ale záleží na vás, pochopitelně.
Momentálně máš čerstvého drobka.
14. čer 2010 v 11:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, já myslím, že tohle se nedá paušalizovat, každý rozdíl je ten správný, pokud to tak všichni chtěli :wink: Já jsem šťastná za to, jak nám to vyšlo :slight_smile:

jasekd, no jo, malej se trochu "zasekl" v porodních cestách, na císaře pozdě, ručičkou napřed, zachránilo ho to, že byl maličký
u druhého porodu jsem si naopak zlomila kostč :grinning:

Pokud mám možnost volby (což platilo u prvního), svého konkrétního partnera bych u porodu vždy chtěla. Ale opravdu záleží především na celkové atmosféře, na konkrétní situaci a lze to i bez, aniž bych z toho měla nějaký hodně traumatizující zážitek, že tam nebyl. Ale je pravda, že já ten druhý porod měla opravdu "za odměnu."
14. čer 2010 v 11:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sirael4 Taky si budu davat rodicak jen na dva roky, taky kvuli penezum, takze by to chtelo rovnou navazat. Vetsina mejch znamejch to tak ma. Moje kamoska je chirurg a taky spechaj, tam je vubec drsnej navrat, taky rikala, ze jak by se jednou vratila do prace, dalsi dite uz asi chtit nebude. Takze asi tak. I kdyz predstava, ze se ted tolik let nevyspim, me teda desi velmi... A to mam hodne dite, ktere ted spi, proto se tu vykecavam.
14. čer 2010 v 11:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasekd no já nevím, asi bych později litovala že jsem se mu nevěnovala déle, nedokázala bych odejít od dvouletého miminka :slight_smile:
14. čer 2010 v 11:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gtver máš velkou pravdu v tom, že každý rozdíl je ten správný, pokud to tak všichni chtěli :wink:
A souhlasím i v tom, že určitě maminky co neměli partnera u porodu z toho nemají žádné trauma.
14. čer 2010 v 11:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gtver No jestli je zlomena kostrc za odmenu :grinning: Cos vyvadela, holka? Jo to je prusvih, kdyz nejde udelat akutni sekce, hlavne ze to dobre dopadlo. Chudinka, delal supermana uz pri porodu, to musely bejt strasny nervy. Nasemu se taky nechtelo, nastesti byl jen na me velkej, jinak sel dobre, takze Dr roztahla branku, 2 PA na brise, velkej nastrih a nejak ho vytahli, Apgar 10-10-10, takze krasa, ale kdyz slysis, klesaj ozvy, musime rychle, neni to mily. Muj manzel mel radne nervy, jestli nebude pridusenej, tak co teprv u vas, to jste si uzili.
14. čer 2010 v 11:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sirael4 Ja od nej neodejdu, ja si snad, kdyz priroda a manzel da, poridim to druhe :wink: a kdyz ne, budem to muset zvladnout, ja mam klidnejsi obor, nejsem cele dny a noci ve sluzbe, to je pak vubec blby. Na tohle je dobrej nejakej castecnej uvazek, ono obcas si od milacka odpocinout a jit trochu mezi "normalni" lidi taky prispeje domaci pohode, nejen kase :slight_smile:
14. čer 2010 v 11:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasekd Já ti ani nevím, co jsem vyváděla :sweat_smile: Pro změnu to bylo zase hodně rychlé a malému evidentně překážela v cestě :grinning: Sice si ještě teď na některých žídlích nesednu, ale jinak pohoda.

@sirael4 My si to trauma neúčasti odbyli před porodem, kdy nám to bylo oběma líto, takže při porodu už to mohlo být jen lepší :grinning:
14. čer 2010 ve 12:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gtver: stejně si myslím že takové maminky a tatínky traumatizuje spíše ten tlak okolí, že tam dnes každý tatínek chodí (na výjimky) a pak to oba špatně snáší, když to nejde...
14. čer 2010 ve 12:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sirael4 určitě to může dělat své, když se někdo v něčem odlišuje, je tlak okolí (nemusí být výslovný) objektivně větší (a dnes je spíš menší část porodů ta bez partnera - myslím u těch, kde partner být může)
U nás šlo spíš o to, že manžel (alespoň podle jeho slov) měl obavy po první zkušenosti a vadilo, že nebude u toho, že "to nebude mít pod kontrolou", že může jen čekat a nevědět, co se děje.
14. čer 2010 ve 12:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gtver to se dá pochopit, takové obavy, zase ruku na srdce-pokud není doktor, stejně jim do toho kecat nemůže :wink: :sweat_smile:
14. čer 2010 ve 12:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gtver No ty mas teda zazitky, uplna reklama na porod :confounded: Ja na tvem miste bych se druhyho porodu velmi bala a proto bych taky spatne nesla, ze tam manzel nebude, takze je super, zes to nakonec zvladla v pohode, co se tyka psychiky... Kecat do toho sice nemuze, ale nejsi na tu "hruzu" sama...
14. čer 2010 ve 12:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasekd nesmí se to tak prožívat :wink: jsou horší věci v životě...
15. čer 2010 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sirael4 No nevim, prozivat, vetsina lidi s tezkym prvnim porodem se toho druheho boji, to je dost obvykle, ne? Ja se nebala prvniho (az na par krizovejch chvilek, kdy te po vecerech prepadne depka a zas je pryc) a nebojim se druhyho, naopak se na to i svym zpusobem tesim, kdyz uz clovek nejde do neznama, ale ja nemam az tak drsnou zkusenost, ze by treba diteti nebo mne slo o zivot. Tak ti preju, aby ti ten optimismus vydrzel :wink:
15. čer 2010 ve 22:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek