VBA2C. Přirozený porod po 2 sekcích. Kdy, kde, jak, s kým?

@bambulka814 o problemech napisu odpoledne, az budu mit vic casu v kuse, holky me nenechaji

@helcas jj

@miranda77 Tak to jsi napsala krásně, díky za ta slova o tom strachu. To si budu říkat.
A ano, druhý porod byl přirozený... takže se trochu utěšuju tím, že už mám porodní cesty jednou "prošťouchnuté" a že by to mělo jít relativně lehce. Ale samozřejmě se bojím, aby to ta jizva vydržela. A v podstatě i ty 2 porody ukončené sekcí došly do cca 8cm otevření. A pokaždé to byli kluci nad 3,5 kg (primář teď při konzultaci naznačil, že by mohlo jít o fyziologický problém a úzkou pánev, že nejsem schopná porodit větší mimi). U normálního porodu to byl kluk 3,4kg.

@bambulka814 K synovi... to, co jeho osobně nejvíc tíží, je, že se od narození doteď (5,5 roku) nepřestal při jakémkoliv usnutí počůrávat.. v 5ti letech jsme byli na nefrologii, všecko ok, dostal léky, které způsobují většinou to, že se dítě v noci nepočůrá, ale neřeší to situaci, neléčí, tak jsme je nenasadili, abychom ho zbytečně nezatěžovali. Dál je vnitřně neklidný, pořád hopsá, poskakuje, hejbe nohama, má extrémně vysoké IQ a věku nepřiměřeně nízké EQ.... kdybychom to dovolili, doktoři by mu nalepili diagnozu ADHD 🙂 ale je to naše zlatíčko, veselý, a zatím to s ním zvládáme dobře. To, co ale mě trápí nejvíce a co právě řešila ta doktorka, že odmala dělá vše proto, aby někoho zaujal, aby se zavděčil, aby si ho někdo všímal, nedělá činnosti pro vlastní potěšení, ale kvůli ostatním.... pořád jakoby bojuje o lásku, přízeň, extrémně mu záleží na tom, aby ho člověk chválil, co si o něm kdo myslí, pořád chce být první, nejlepší, nej nej nej...a to prý souvisí s tím, že jsem ho nepřijala ( a musím potvrdit, že je to tak) po porodu tak, jak bych měla.. no nezbývá, než to změnit a pracovat na tom. Dostali jsme nějaká homeopatika a zkusím napravit, co půjde. Jinak návštěva u homeopatky hodinu a půl a odcházela jsem odtamtud uřvaná, psychicky vyčerpaná, vyždímaná 🙂 jak od psychotronika nebo tak, celou dobu jsem byla předmětem hovoru jen já (a to jsme tam jeli kvůli tomu počůrávání)..

@mysan gratuluji k miminku 🙂

@helcas naše malá je taky taková živá a právě proto uvažujem s manželem jestli to třetí mimčo mít, nevíme jestli bychom zvládli ještě jednoho takovýho čertíka

jinak holky nevim jestli bych vůbec mohla normálně porodit, když oba měli přes 4 kila, musela bych jíst nějak hodně zdravě a žádný sladkosti, aby mělo do 4 kg

holky napište mi jak zvládáte tři děti, ani nemyslim tak finance, ale celkovou organizaci a čas na každého, děkuji

@helcas s tím nepřijetím vím naprosto přesně co myslíš. Prošla jsem si tím také. Dokonce jsem svoje těhotenství tajila, protože jsem s ním prostě nebyla srovnaná. Neustále jsem řešila v čem jsem udělala chybu u předešlých porodů, proč se nevyvedly, proč jsem nebyla schopná odrodit normálně jako každá jiná ženská. Každý se mě ptal jak se těším na miminko a já se netěšila vůbec. Ani jsem pro něj neměla nic nachystaného. Ale u nás zakročila taková vyšší moc a neštěstí se proměnilo ve štěstí. Probral mě předčasný porod, který byl naprosto nečekaný. Následné komplikace syna, obavy o něj, hospitalizace a pendlování mezi dětma mně otevřelo oči. Dnes se směju nad tím jak jsem byla pošetilá a přijde mi naprosto jedno jak se dítko dostane na svět. Už je pro mě důležité jen to, že to musí být hlavně bez komplikací a miminko z toho musí vyjít zdravé. Syna jsem přijmula za 5 minut dvanáct a je to to nejspokojenější dítě. Zařekla jsem se, že ho nenechám nikdy zbytečně brečet, protože se už naplakal až až ☹
Musí být hodně těžké se srovnat s tím co ti řekli lékaři a s tím co jsi už podvědomě tušila. Ale nic není ztraceno! Všechno dáš do pořádku a budete oba spokojeni!

Bohužel sem moc už nechodím, tak alespoň všem maminkám gratuluji k novým přírůstkům a přeji hodně štěstí a zdravý!

@helcas aha, rozumiem...velmi ma to mrzi ☹ zase na druhej strane je fajn poznat pricinu a tuto riesit, dostali ste sa k jadru. ako to tu citam, uvazujem, ze mna nikdy nenapadlo spajat ich vlastnosti/povahy/problemy s porodmi, je to zaujimavy pohlad. asi som zatial nemusela, verim. naopak, tesim sa ich zdraviu, fyzickemu a psychickemu a moj pohlad na ich prichody na svet mam uz zrovnany, snad naveky 🙂 v decembri mala kamoska uspesne VBAC, cely cas som ju podporovala, aj v den porodu, zvladla to uzasne a aj pre mna to bola odmena 🙂 patrilo to k procesu uzdravenia u mna.
xceli by sme este ale urcite jedno, tak riesim skor po praktickej stranke to, aby som bola na tehu pripravena, davam sa do formy, chudnem, proste xcem byt fit, aby som to zvladla a nemusela si to v nemocnici odlezat. tak uvidime.

drzte sa, tie, co to maju pred sebou - verte si, sledujem, ze dovera v seba pocas porodu je asi 80% uspechu! (tuto doveru som vzdy pred porodom stratila a to bolo asi klucove)...moja velmi dobra kamoska bude v juni rodit piate, po kazdom porode sa ma pyta, ze preco vsetci hovoria, ze porod boli 😀 ze ona vypne hlavu a boelst neciti. tomu hovorim "dar rodit" 🙂

@helcas ja ti dobre rozumim, s tim nevyrovnanim se s porody, resp. se sekcemi. S prvnim jsem mela taky dost velky problem, takove to zklamani nebo spis pocit selhani ze vseho, nedokazala jsem porodit, nedokazala jsem kojit. Chlapecek se nevyvijel a "nechoval" podle mych prvomatkovych predstav, byl docela hyperaktivni, u niceho nevydrzel... ja jsem si predstavovala, jak si ho posadim na klin, budeme si prohlizet knizky, povidat si... docela se vyhybal ocnimu kontaktu, fyzicky kontakt taky moc nevyhledaval... srovnala jsem se s tim, az kdyz se narodil nas druhy (to prvorozenemu byl rok a 8 mesicu), tak nejak jsem ho zacala brat jinak... ono se to vsechno casem srovnalo. Kazde ditko mam jine, ale je fakt, ze nejhur jsem to materstvi a vse kolem prozivala u prvniho... a to pomocovani... to se mu taky stane, asi 2x do mesice, ale proste v noci se proste nevzbudi. A ty sekce taky resim porad dokola, co jsem udelala spatne, proc k nim muselo dojit.
A @bambulka814 myslim, ze to co maminka proziva at uz v tehotenstvi, behem porodu, co resi za problemy, kdyz ma mimi v brisku, ale i kdyz jsou deti na svete, nevedomky na ne vsim pusobi... se vsim to souvisi. Ono i nemoci, ktere deti maji, mohou byt nejakou reakci na to, s cim se rodicove trapi, nemusi to byt ani receno navenek, staci, kdyz to resi v hlave a rika si, ze to prece nemuze dite ovlivnit.
A s tou duverou v sebe mas pravdu.... u tretiho porodu jsem zacala mit po nejake dobe strach, zacala jsem citit takovou hodne divnou bolest v podbrisku (diky spatne poloze hlavicky miminka) a zacala jsem stresovat a panikarit, ze to je ta jizva a v tu chvili to slo do haje vsechno. Miminku zacly klesat brutalne ozvy, ja jsem byla docela mimo a pak uz to byl fofr a akutni sekce.

JInak je krasne, ze uvazujete o dalsim diteti, jak helcas, tak bambulka. Ja tedy doufam, ze nase 4 je konecne, citim, ze uz budeme naplneni, i tak bude sila to psychicky a fyzicky zvladnout. Tak snad me neprepadnou nekdy zase nejake choutky 🙂

@bambulka814
@veruke
Jo u prvního to byl pocit selhání, výčitky, že jsem si nedokázala protlačit porod koncem pánevním, že jsem se podřídila doktorům, bylo to narychlo a chyběl mi tam lepší přístup ze strany doktorek, víc informací, atd....
Když se malý narodil, byla jsem ráda, kojila jsem, všecko zdánlivě normální, ale teď už vím, že nebylo...nechávala jsem ho vyplakat, vůbec se nechtěl mazlit, nosit, byl hyperaktivní, taky se nevyvíjel podle mých představ a já to nemohla unést... byla jsem pořád nervózní, nerada jsem s ním byla sama dlouho, nevěděla jsem si s ním rady, špatně se mi s ním komunikovalo, pak se ukázalo, že má přetrvávající predilekci hlavičky (takovou maličkost) a já to nechtěla pořád přijmout, dělala jsem, že to nevidím, protože jsem to opět brala osobně - jako osobní selhání !! nakonec jsme to v 5ti měsících odrehabilitovali během 2 týdnů, ale hlavu šišatou má dodnes 🙂 pak taky hnusný průběh seborey, pak další a další "problémy", které jsem odmítala, chtěla jsem své dokonalé malé miminko, jaké jsem si představovala a ne jeden problém za druhým... teď už vím, že to bylo potřeba, nabalovalo se to jedno na druhé a vlastně to vyvrcholilo tím předčasným porodem dcery (30. týden)..od té doby je to všechno jinak, problémy neřeším, nevidím, spíš mám tendenci problémy přehlížet 🙂když se narodily holky, mateřský pocit se dostavil hned, prostě tam byl, věděla jsem, co dělat, uměla jsem v miminku číst jako v knize, hlavně tedy teď u třetího, ten posun tam pořád je, je pořád co zlepšovat: )

@veruke mne prides ako idealny VBA2C kandidat, jeden porod za tebou, krasne sa otvaras, porody ti zacali same, ako som pochopila...zvladnes to!!!! 🙂 posielam vela sily a dovery v seba 🙂

@lovebaby moji chalani mali jeden 3700 a druhy 4200 a dcerka mala len 3400 g, takze nemusi to platis s tou vahou...a ako to zvladame? tak ako kedy, raz na nervy, potom pridu pekne dni, ako na hojdacke..v zasade ale rozdiel medzi 2. a 3. baby moc velky nevnimam v objeme prace, ale ja mam skutocne strasne mile toto tretie dietatko, take za odmenu, je velmi kludnucka, dobrucka, milacik rodiny, neporovnatelne viac prace mam so starsimi..takze je to asi dost individualne.

ahoj holky, kde jste meli placentu?pry když je žena po cisaři,cisařech tak byva placenta vepředu nebo dole.ja jsem měla poprve vzadu a podruhe vepředu.

@veruke Ahoj, já jsem jezdila v těhotenství k asistentce do Prahy, ona taky jezdí za rodičkami domů, ale my to máme do Prahy 2 hod. cesty a já měla rodit v Neratovicích, což je kousíček od ní, tak jsme se dohodli, že nejdříve pojedu k ní a pak pojedeme společně do porodnice. Nakonec jsem rodila v Jilemnici, celý den porodu byl zajímavý, jak se věci událi 🙂 V Neratovicích vás taky nenechají rodit po dvou sekcích přirozeně, ale já se domluvila s doktorem Richardem Vankem, který tam pracuje jako externista a ten my vyšel vstříc a byli jsme domluveni, že se mnou k porodu půjde. Nakonec byl ve Vrchlabí, tak jsme jeli za ním a on nám to domluvil v porodnici Jilemnice (kde vás taky ani náhodou po dvou sekcích nenechají přirozeně). Nejlépe je si najít doktora který si to v porodnici zařídí a určitě jako podporu doporučuji porodní asistentku, její zkušenosti a rady jsou k nezaplacení. Jinak Jilemnici chválím, vyjdou se vším vstříc (když tedy jde o přirozený porod) U mě péče po porodu (sekci) byla úžasná, chválím vše, všichni jsou tam moc hodní........

@veruke ze začátku jsem strach o jizvu určitě měla,ale postupně jsem to překonala, vše je o hlavě. Celé těhu jsem si říkala,že se děje to nejlepší pro mě i mé dítě a že to děloha zvládne 🙂 Při druhém porodu mi dělali sekci právě kvůli bolesti a pálení v jizvě. Teď jsem po 20 hod.kontrakcí jizvu ani jednou necítila 🙂 Věřila jsem,že kdybych měla být ohrožena já nebo Páťa porod se včas zastaví.....proto jsme skončili v Jilemnici a 5 min.po tom co jsme tam dorazili mi praskla voda a Páťovi se už nedařilo dobře,už to chtěl ukončit a chtěl ven,jsem mu vděčná,že mě to nechal zkusit,byl to můj nejhezčí porod, připravovala jsem se na něj opravdu celé těhu. 🙂

@veruke naprosto chápu tvůj strach, taky jsem si říkala, doma mám dvě děti, mám do toho jít a riskovat? ale myslím si, že když si to člověk zpracuje a věří, vše dopadne dobře ......jo a doktor mi říkal,že jizva byla slabá,že se špatně šila, měla jsem v 36 týdnu 3 mm. ale vydržela to 🙂 🙂 nevím, jestli by to vydržela až do konce, proto se porod včas ukončil 🙂 opravdu je to vše o hlavě a víře 😉

@helcas děkuji za gratulaci 🙂 ani nevíš jak ti rozumím. První porod jsem měla plánovaný kvůli kp, ani mě před 10 lety nenapadlo, že by to mohlo jít i jinak. Porodu jsem se bála a když mi doktor řekl, že se uvolnilo místo a že sekci udělají o týden dříve, vůbec nic jsem nenamítala, těšila jsem se, že svoji holčičku už uvidím. Neměla jsem ani ponětí o nějakých následcích (u dětí) po sekci a vůbec když se porod ještě ani nerozběhne apod. S odstupem pár let, nabíráním zkušeností a práci na sobě jsem teprve zjistila, jak to bylo špatné rozhodnutí (malá měla díky sekci také zdravotní problémy). Zároveň jsem také přišla na to, že v tu dobu jsem to prostě udělala tak jak jsem nejlépe uměla a smířila se s tím. V tu dobu to prostě bylo tak správně a věřím v to, že děti si vybírají své podmínky k narození, když tohle člověk přijme, nemusí se už trápit, udělali jsme to jak jsme nejlépe v tu dobu uměli a důležité je, že jsme to v sobě změnily, to je ta cesta. Důležité je, že jsme už začali a jestli to jednou dokončíme my, nebo možná naše děti, to se uvidí 🙂

@bambulka @lovebaby děkuji moc za přání 🙂 🙂

@kriistin já jsem měla placentu při všech třech těhotenstvích (a třech sekcích) vždy na zadní stěně 🙂

@kriistin poprvé vzadu, podruhé vepředu, těsně nad jizvou (dokonce to vypadalo ze začátku, že zasahuje do jizvy) a teď myslím vzadu ...

@helcas Jo, to pises skoro jak pres kopirak moje zkusenosti s prvnim ditetem... S nasim synatorem jsem musela kratce cvicit vojtovu metodu... to byla pro me dalsi "podpasovka" ... pritom vubec o nic neslo. Asi jsem vazne byla hystericka prvomatka. Porad jsem se z neceho obvinovala, nedokazala jsem si to uzit. A taky, jak pises... s druhym a s komplikacemi to pak prislo uplne samo. Druhorozeny ma vrozenou vyvojovou vadu, zjistili jsme to uz v tehotenstvi, a proste od jeho narozeni jsme sice resili operace a uplne jine starosti, ale vsechno bylo tak nejak normalni, v klidu, prirozene. Mozna i tim, ze jsem si ho mohla normalne porodit. A treti - sice akutni sekce v plne narkoze, ale tam uz slo vsechno docela samo a hladce, jen tak neco me nemohlo rozhazet.

@bambulka814 dekuju za duveru 🙂 Tak uvidime, uz se mi to krati. V poradne v porodnici se me peclive vyptavaji pokazde na jizvu, zkousi, zda neni citliva na dotek, zitra jdu na utz na premereni jizvy i miminka, i kdyz to bude stejne jen orientacni. Citim se uz dost divne, asi se to pomalu chysta, tak uvidime, zda se to do terminu rozbehne a jak to dopadne 🙂

@kriiistin - prvni tri tehotenstvi jsem mela placentu na predni (coz pry mohlo byt i duvodem, ze se mi miminko 2x v porodnich cestach sprajclo). Ted naposled, po dvou sekcich a jednom normalnim porodu ji mam poprve vzadu.

@veruke ten jeden přirozený porod je docela výhra ... lepší vyhlídky pro další přorozený 🙂

@lovebaby , kolko mali Tvoje deti? Aj ja som mala cez 4kg: 4,5kg mal prvy a druhy 4,2kg (a to so od 6.mesiaca nejedla sladke, ani ovocie...). Teraz cakame dievca, ale asi tiez nebude mala. Ja meriam 156cm.

Ahoj vsem, jen chci napsat, ze me v patek bohuzel ceka planovana sekce (39+2). Jednak jsem to ja neustala a sla do poradny s tim, ze se necitim dobre a ze porad zvazuju vsechny moznosti porodu a opravdu se zacinam bat tech rizik. Pripadala jsem si zbabela... ale proste nechtela jsem hazardovat. I kdyz jsem doufala, ze si miminko jeste necha rict samo. Ale nez jsem stacila cokoliv rict, poslali me jeste na kontrolni utz na odhad vahy miminka (to uz byl druhy za 7 dni) a to zrejme za ten tyden nevyrostlo, doktorce se to moc nelibilo a rekla, ze by ho tam nechala maximalne do patku, ze me sice nemuze nutit, ale ze by radeji melo jit ven. To rozhodlo, ted uz vubec neresim nejake moje prirozene porody, moje zbabelosti ci odvahy, naopak se bojim, aby bylo miminko v poradku a nestradalo tam. Hlavni je, aby se mu dobre darilo a nejaky muj komfort ci nekomfort u porodu jde stranou. Naopak si myslim, ze se s touto planovanou sekci smirim asi nejlip z tech vsech. Uvidime, jak to vsechno dopadne, ja se pak ozvu.