Porodnice Brno. Máte zkušenost?

jinak plně souhlasí s pavlou, co se týče porodnice...akorát já měla košile svoje, protože jsem prcek,takže jsem se v nich skoro ztratila a navíc jsem vyfasovala s upadenými knoflíky, takže já jsem ty svoje plně využila....kalhotky sítovky jsem taky používala a paráda, vždycky jsem přepírala, uplně Vám budou stačit dvoje...a balíky vložek jsem měla 2 a všechny jsem vypotřebovala-měla jsem ty samu z lékárny.....co se týče plenek měla jsem balení 28ks a domů jsem si ještě vezla cca 5ks...
co se týče sestřiček, moc se mi nelíbilo, že nemají jednotný názor, jedna něco řekla a druhá zase řekla něco jiného a hlavně ta informovanost, někdy mi přišlo,že si myslí, že každá má za sebou dvě děti a víc o miminech všechno....např. jsem potřebovala poradit s tím,že mi v noci tvrdla prsa, řekla jsem to sestřičce a ona, že na chodbě mám sklinku, do které mám odstříkata víc nic...odešla....mně to sam nešlo, ještě jsem měla drahou odsavačku avent a tou taky nic, tak mě chytala trochu depka...ráno jsem to řekla ses. z novoroz a ona že mám jít za tou ze šestinedělí,že mi poradí....jenže ta byla zrovna taková, kterou sem fakt nemusela, jenže asi ta z novor. za ní šla, takže ta za mnou přišla a vše mi vysvětlila-najednou ochota, začala mi mlíko odstříkávat ručně a bolelo to teda fest, takže nakonec mi půjčila jejich elektrickou odsavačku....takže mi přišlo,že některé sestřičky to prostě otravuje a až vidí, že chudák holka je bezradná, tak poradí....ale zase jiné byly parádní a moc milé....opravdu je to člověk od člověka....

Ahojky,zdravím všechny.Účastním se diskuse poprvé, ale toto téma mi nedá se nevyjádřit. Rodila jsem 3.4.2008 v porodnici Bohunice.Týden jsem přenášela takže mi dva dny vyvolávali porod 😝 , malé se holt nechtělo na svět 🙂 . Čtyři hodiny nepřetržitých kontrakcí-hrůza.Nechtěla jsem partnera při porodu, ale kdybych věděla že budu v porodním boxu uplně sama tak se asi zařídím jinak.Dost jsem propadala panice,nevěděla jsem jestli je vše v pořádku,bolestí jsem chvílema ztrácela vědomí.Asistentka došla jen na zazvonění a hned šla zase pryč??? Naštěstí vše dopadlo dobře a malá byla hned venku a zdravá,ten nádherný pocit vše vynahradil!!
Teď ale k šestinedělí-hrůza a děs!! Na dost malých pokojích ve třech(ani jsme se tam jedna druhé nevyhli). Kromě vizit a návštěv nám milé chvilky u kojení "vylepšoval" zvuk sbíječky z podlaží pod námi. Rekonstrukce je pěkná věc,dočasná,já vím-ale co je moc,to je moc!! Návštěvy na pokojích-další nepříjemná věc,žádné soukromí! Od dvou do šesti "Václavák". Dvě spojené sprchy pro všechny maminky na oddělení taky nebyly zrovna příjermné,kdyby se alespoň řádně uklízely..zbytky zaschlé krve několik dní. Personál byl celkem v pohodě,musím dodat jak který.. Jedna pozitivní věc tam ale přece jen byla:výborné dětské doktorky,navíc i milé.Bohužel jsme je dost potřebovali protože moje zlatíčko chytlo infekci,nakonec jsme tam museli být 14dnů.Nemůžu se zbavit pocitu že jinde by se nám to nestalo.
Takže asi tolik o porodnici Bohunice,už bych tam nešla (ani po rekonstrukci).
Jinak přeji všem nastávajícím maninkám hodně štěstíčka a krásné zdravé dítka!!!

ještě co se týče těch návštěv u miloušů: chodba byla opravdu přeplněná, málem si tam nebylo ani kde sednout, ale je to tím,že se rodí plno miminek a je všude plno, ale díkybohu,že návštěvy nemohou na pokoj...nedovedu si představit, že to co bylo na chodbě by bylo na tom malém pokoji, kde jsou ješt další 2 maminky a miminka....nechápu jak někde vůbec můžou povolit návštěvy na pokoji, např. kojíte a příjde tam nějaký tatínek....no asi to není moc přijemné a každé miminko má svůj režim. Mně samotné vadilo, když mi třeba přišla neohlášená návštěva a já malýho zrovna krmila...tak co těd....akorát zmatek....
a co se týče nadstandartu: já jsem na pokoji zůstala jeden den a jednu noc uplně sama a můžu říct, že na nadstandart bych nešla, pokud by tam se mnou nebyl třeba partner, ono to je pěkný mít soukromí,ale je fakt, že sama jsem kolikrát nevěděla co a jak, tak mi holky radily a byt sama na pokoji je celkem takový smutný, teda aspon pro mě to bylo. Navíc s maminkama na pokoji jsme pěkně pokecaly a bylo to přijemné zpestření

lachet já na krajní u okna 😉

Můj porod Císařským řezem

Byl to plánovaný porod (vzhledem k operaci sítnice oka) na 10.6. 2008.
Do nemocnice (Milosrdných Bratří v Brně) jsem nastoupila den předem (9.6.) ve 14 hod. V pondělí dopoledne jsem se teda již definitivně sbalila, zašla s manželem na obídek a vyrazili jsme
No přiznám se, že se mi tam vůbec nechtělo…strach, obavy a hlavně ta noc v nemocnici!!!!
Na příjmové ambulanci mi udělali monitor, odebrali krev, vyptali se na všelicos možné až po jména miminka…..Oblíkli mě do erární košile cca o 3 čísla větší a hupky- šupky na odd. gynekologie – pooperační pokoj.
Tam už leželi další 4 pacientky, které pospávaly nebo se všemožně svíjely v bolestech….:(
„No teda“….pomyslela jsem si, zasunula tašku s věcima pod postel a rychle běžela za manželem na chodbu, kde jsme seděli až do 19 hod, drželi se za ruce a všemožně utěšovali. Teda on utěšoval mě, já měla slzy na krajíčku….
Večer se nic zvláštního nedělo, jen se mnou prohodila pár vět anestezioložka, obeznámila mne jak to bude asi zítra probíhat, popřála dobrou noc a bylo TO!!! Sestřičky mi donesli prášek na spaní a nějaké léky a oznámily mi, že budíček se koná v 5 ráno!!!
Noc….no snad si dovedete představit…☺bdění, přemýšlení a do toho chrápání ostatních spoluležících…..
5 ráno!!!!! Budíček!!!!!!!!! Takže hned po ránu klystýr….dalo se to vydržet cca 10 min….., pak sprcha, měření teploty, monitor (mimisek se nechtěl hýbat, tušil co ho čeká…??), bandáže končetin a cévka do moč. měchýře – no tak to byla asi nejhorší tečka na závěr!!!:( Štípalo to jako děs!!!!
A pak už jen čekání na danou hodinu…prý něco mezi 10-10:30.
Manžel dorazil raději dříve, držel mě za ruku a moc mě podporoval. A jelikož to čekání bylo tak dlouhý…..se mu chtělo na záchod, tak běžel…..A když byl zrovna pryč, tak dojel sanitář, řekl ať sleču košili, vyskočím na vozík a prý se jede.
Sháněla jsem se po manželovi, ptala jsem se kde je aby ten oper.sSál našel a on ten sanitář s klidným hlasem řekl : „nebojte, není malej, on to najde“…takže jsem se ještě bála o manžu ,aby ten náš porod nep…..🙂

No a na sále už to šlo strašně rychle, píchnutí do spinálu – anestetikum (tedy umrtvení od pasu dolů) zarouškování, dezinfekce op. pole, anestezioložka píchla do ruky nějakou infuzi, přikurtovala druhou ruku, namotala tonometr na tlak…a v tom se objevil manža v operačním ohozu (moc mu to slušelo)
A mohlo se začít…..šlo to nějak moc rychle,…manžel se na mě pořád díval, já na něj, doktoři to jen komentovali, že teď to bude trochu tlačit (museli zatlačit na žebra), trochu to se mnou lomcovalo, divnej pocit…jako když vám vytahují něco moc velkého z břicha(3430g), anestezioložky tam přes tu roušku viděla, tak říkala, že už vidí hlavičku…a my se s manželem na sebe usmívali a cosi si povídali, tak nás napomenula, že to teď není žádná legrace, ať nepovídáme..(já měla na obličeji kyslík. masku…)
No a najednou strašnej křik….a prý máte kluka. Najednou se manžel vypařil….a dorazil už s uzlíčkem štěstí. …Držel ho v bílé zavinovačce a říkal jak je krásnej, že není vůbec od krve a není tak otlačeném….a já se jen mohla usmívat, měla jsem ty infuze a ruky přikurtovaný….
Pak už si jen mlhavě vybavuji, že se šilo a já pospávala a slyšela jen z povzdálí hlasy a jak mě budí a přetahují jako žok na postel a něco si ti lidi okolo povídají…mám to nějaké mlhavé (asi mě něčím přispalo???)
Dovezli mne na pokoj, o čase nevím….manžel už tam čekal, slzy ve vočích, obvolal celou rodinu a byl děsně spokojenej…
Já se ho na vše musela vyptat…kolik vážil ten náš Alešek, měřil, co se tam dělo a v kolik hodin……..🙂
Nohy jsem necítila, byla jsem jak bez nich, mezi nima narvaný tuny vložek…krve….
Já ještě nevěděla čí jsem a manžel už běžel pro malého na novorozenecký Asi za 10 minut už stál ve dveřích s růžovou postýlkou a štěstíčkem. Hrdě ho vezl, no nádherný pohled!!! Jen já byla neschopná čehokoliv.Ležela jsem na zádech, jizva přicházela k sobě, otočit jsem se nemohla…tak jen trochu jsem si Aleška poňuchňala…děsná bezmoc, když nemůžete hned pochovat svoje miminko, přiložit jej k prsu!!!!! Brečela jsem!!!!!
Asi za hodinu jej zase manžel odvezl, musela jsem odpočívat a miminko také.
Tak jsem nějak pospávala….a byl večer a manžela zase dojel a zase dovezl Aleška ke mně na pokoj….Ale nebylo to ono, když je člověk Lazar!!!Ale já žila s dalšího dne, předsevzetí…že ráno vstanu jako rybka, budu se hýbat a budu přeložena na šestinedělí za Ájulko
Tak jsem nějak přežila i tu noc…chrápání a bolest jizvy….
Ráno jsem opravdu vstala, dožadovala se sprchy a chtěla se balit…
Najednou došla doktorka, že se velice omlouvá, ale že na šestinedělí je nátřesk a oni mě prostě musejí nechat na gyn!!!! No tak to bylo něco  
Já nevěděla co dělat, brečela jsem jako o život….já chtěla za svojím Alešem a kojit!!!! Ale to asi nikoho nezajímalo???
Volala jsem manželovi, ten hned dojel…..a Aleška mi z novorozeneckého několikrát za den dovezl. Na tak dlouhou cestu jsem ještě nebyla ready!
Nikoho tam nezajímalo, že chci mít dítě u sebe a že chci prostě přikládat k prsu! A ani tam nebyl nikdo, kdy by mi moje miminko mohl dovést!!!
Až po obědě jsem si troufla dojít až na novorozenecké (no belhala jsem se ze všech sil). Tam mi vyšli teda ohromě vstříc, hned mě posadili na židli a hned se snažili mi miminko přinést a přiložit k prsu…už to byl hřejivý a krásný pocit!!!
Večer už jsem byla hodně schopná a chodila si Aleška chovat a dávat k prsu sama a doufala jsem, že ten další den se už opravdu dostanu za svým miminkem a nebudu ležet na oddělení z pacientkami co jdou na operaci dělohy, cyst…..Z toho jsem byla akorát tak zoufalá, věk. Průměr tak 50let!
Další den konečně nastal!!!!!!!a já byla přestěhována na šestinedělí a vzápětí mi bylo KONEČNĚ dovezen můj Alešek!!!!!
Sestřička mi vše ukázala co a jak…..a začali jsme se zžívat. Byla to nádhera mít ho u sebe po těch 2 příšerných dnech samoty a odloučení.
Všechno nám šlo moc krásně, ještě jsme čekali na to mlíčko
Jenže!!!!!!!!!!!!!!!!§
V pátek ráno mě děsně začala bolet hlava, málem jsem prďolku ani nenakojila, ……na vizitě mi na celé dopoledne naordinovali klid na lůžku a hromadu infuzí na zavodnění. A Alešek zase musel na novorozence. Odpoledne jsem vstala, jenže…hlava bolela ještě víc, tak dorazila velká vizita a anestezioložka a naznali, že mi uniká z otvoru po prchlém spinálu mozkomíšní mok a ten mi tlačí do hlavy…Takže co teď?????
Buď ležet takto 3 dny a čekat na zlepšení, nebo …a to jsem pak tedy i podstoupila, mi píchnou do epidurálu moji vlastní krev, která ucpe ten otvor. No znělo to příšerně, já opět brečela, manžel blednul…miminko stále beze mne!!!
Tak jsem to podstoupila večer, poté jsem musela ležet dalších 12 hod nehnutě na zádech, sestřička mi chodila dávat podlož. mísu…no hrůza a děs. Zase jsem byla bez Aleška!!!!! 🙂
Ráno (sobota, 5 den po porodu) jsem vyskočila jako střela, prsa se mi pěkně nalila , a v 5 hod letěla pro Ájulku a už jsem ho nehodlala pustit!!! Takže jsme byli zase konečně spolu!!!!🙂
A pak už zase probíhalo tak jak mělo, přišla vizita, naznali že jsme v pořádku a jestli chceme domů, tak ať jdeme….
Jsem koukala jako blázen, že po takovém zákroku a komplikacích si můžeme jít domů. No kdo by nešel, že????? Jsem zavolala mm, sbalila věci, převlíkla Aleška a tradá domů!!!!!

♠ s odstupem času však zjišťuji několik podstatných věcí!!!!!
Nakonec se mi v té nemocnici líbílo, ani bych si na nic tak moc nestěžovala. Přístup sestřiček a lékařů byl fajn. Jen mě hodně zklamalo to, že jsem nemohla být ihned ze svým dítětem. Ale na druhé straně chápu, že po takové břišní operaci sem nebyla schopna se o miminko postarat, ale!!!!!! Měl tam prostě být někdo, kdo mi miminko doveze a bude se snažit mi ho přiložit k prsu! A takový tam nikdo nebyl, neměli čas!!!!:(
A za další…spolu jsme s Alešem strávili v nemocnici vlastně jen jednu noc, což je dost málo na to abychom se sžili a zvykli si na sebe a oni nás v klidu pustili domů! Chápu ten nával rodiček a babyboom, ale přeci jen jsme tam asi měli být déle……
Doma jsem pak zažívala chaos a depku……

Omlouvám se všem, ale to je prostě náš porod…….🙂

Tak sem to dočetla Pavli,
vehnalo mi to slzy do očí,bylo to jako bys popisovala mé hodiny před porodem.Ty komplikace sem teda nezažila,ale seš statečná zvládla jsi to výborně.
Je neskutečný jak to letí,před rokem touto dobou sem se chystala,protože mě ráno 26.pouštěli.A ty první dny doma? uf to byla makačka,ale taky sme to zvládli a ten náš malej lumpík už si tady spokojeně leze a žochlá.Má tady hračky co dostal k narozkám,tak to zkoumá co všechno umí.
Ještě jednou ti moc blahopřejeme,že jsi to všechno tak zvládla

katharin díky moc. Psala jsem to tak jak mi zobák narostl 😀
Já se teda první týden utápěla v depkách a slzavém údolí....

pavlina: pěkný popis....taky jsem se málem u toho rozplakala ☹
Já jsem to tedy zas až tak asi neprožívala, ale já měla něco jiného v pul 4 jsem porodila a malého mi donesli v 21:30 na kojení a pak až druhý den dopoledně a to už mi ho nechali, po tom porodu jsem byla ráda, že jsem ještě sama,ale kdyby mi ho asi druhý den nedaly, taky bych nejspíš prožívala to co ty....
Já jsem první týden doma, jakž takž zvládla...přítel mi tedy pomáhal s venčením psa a hlavně doma nakoupil a uklidil, takže já jsem hlavně dospávala nevypsání z porodnice, akorát jednou ráno jsem brečela, protože jsem celou noc nespala-malej nemohl vůbec usnout, ráno se vzbudím a on se prokal do postýlky, takže prostěradlo i matrace špinavá, pak jsem s ním usnula v naší posteli a tam zase bylo pročuráno, do toho přítel zaspal do práce, takže ráno ani nešel ven se psem a že mám jít já, to jsem ze zoufalství už brečela, nevyspaná, kolem pročuráno prokakáno, ted malej brečí, já mám kojit, sama mám hlad a ještě se psem....ale to bylo tak jediný od té doby to je dobry, tak jsem na sebe hrdá, protože jsem myslela, že bud si sem budu muset někoho nastěhovat, kdo mi bude pomáhat a nebo se budu utápět v depresích....

lacherka ...ono to brečení miminka udělá hodně. To co píšeš, tak já měla 3 noci po sobě. Alešek plaka a plakal, bolelo ho bříško a já už jsem byla tak nevyspalá, že jsem brečela taky. Chytla mě děsná depka, ale fakt děsná!!! MM mě uklidňoval, ale já furt řvala. Nešlo to zastavit. prostě dítě bylo neklidné, necítilo se tady tak doma a já tady ještě depkovala. Dokonce jsem uvažovala žže zavolám psychologa. MM mě ale podržel a holky z koníka taky, všichni naznali, že je to prostě normální hormon. období, že se nedá nic dělat, jen počkat 6 týdnů. 🙂 Tak čekám...je to lepší, Alešek se sžívá a my taky.....chce to asi jen čas.
Ale kdo nezažil uplakané mimi, tak neuvěří jak je to vysilující.
Má váš michálek také bolení bříška???

Pavli já to asi vůbec nepoznám, jestli má prdíky nebo ne, většinou když brečí, tak že se probudí a má hlad...kolikrát brečí a když ho vezmu z postýlky do náruče, tak přestane plakat...jak na povel! včera plakal skoro celý den, tak po chvilkách, třeba usnul na 10minut a pak zase znovu...ale když jsme ho vzali do náruče, tak opět klid, pak už pomáhalo jedině to, chodít s ním po bytě, začal usínat a až spal tvrdě, poližili jsme ho do postýlky...takže nevím jestli má nějaké bolení, nebo se prostě chce jen chovat....
S těma depkama vůbec nezávidím,ale drž se! snad to brzy přejde a bude jen líp, já jsem taková citlivka, že jsem byla přesvědčená, že depky budu mít určitě a to dost silné,ale zatím nic, tak doufám,že mne minou...
Já spíš měla depky v porodnici, tím že byl malý a zhubl po porodu-jako každý, tak ho pořád hlídali a já se modlila aby na dalším vážení měl trochu víc, včera jsme byly v poradně a už má 2930g, za týden přibral 210g, což jsem teda čučela a fakt jsem byla z toho strašně štastná, nikdy bych neřekla, že z takové věci budu mít radost🙂

ahoj holky, pavli, popsala jsi do gynekologické u Milosrdných úplně přesně, já tam ležela před 1,5 rokem a můžu potvrdit, že gynekologické oddělení - lůžková část je opravdu děsná. Já jsem měla ještě to velikánské štěstí, že se mi podařilo být na nadstandartu a i tak je tam zažívala neskutečný stres, protože každý den, nás i z toho nadstandartu chtěli vystrnadit, měla jsem pocit, jak kdyby čekali buď na něco bokem nebo opravdu nevím, co to mělo znamenat, ale měla jsem tam z toho opravdu hrozné pocity. Proto jsem se jednou pro vždy zařekla, že k Milosrdným nikdy více. Byla jsem na gynekologické operaci a cévkování ani klistír mě taky neminuly, i když v jiných nemocnicích v Brně se tento postup vůbec nedělá, navíc jsem byla tři dny bez jídla, kdybych se neozvala, byla bych tam bez jídla asi ještě déle, protože nikdo ani nevěděl, jestli tedy můžu jíst nebo ne. Vstávání tam bylo opravdu v 5 hodin, to jsem nechápala, probíhalo tam taky prohlížení rozkroků na pokoji při vizitě, to mi přišlo tedy extrémně ponižující. Domů jsem se tenkrát neskutečně těšila.
Pavlo a Lacherko držím Vám palce, určitě to bude lepší, ale hormony jsou fakt hrozný, sama mám strach, jak to všechno zvládnu.

lacher, no já právě citlivka jsem, takže se ani nedivím těm svým depkám 😒 naštěstí už menším.
Náš Alešek má docela často bolení, děsně se kroutí..
Jo a v postýlce taky řve jako das, když ho vezmu, tak je v klidu,..jenže to je pak děsný si ho takto vycvičit ☹ to už si pak neskočím ani na wc ☹
Třeba teď huláká na celý kolo a já sedím u pC, je to hrůza to poslouchat, ale přece nemůžu celý den chodit po bytě a nejíst a nepít a jen chovat.....

t´her díky 😉

theresa, jak pises o tom prohlizeni rozkroku..to jsem zazila u prvniho porodu v Bohunicich. fakt to bylo desne ponizujici..nastesti chodili pokukovat doktorky a sestry. no a jake bylo prekvapeni, ze tentokrat se zadne smirovani nekonalo 😵 treba uz jim doslo, ze tyhle veci si dokaze vetsina zenskych ohlidat sama 😉

Pavli, rev je desnej..jak pises-ja nejedla, nepila, temer nechodila na zachod a jen chovala..nedokazala jsem se pres rvani najist. proste to neslo. a vyrvat jsem Vitka nechala tak pul hodky, pac se pak zajikal a prestaval dychat. no mazec! baby koliky za par mesicu presly, ale pak nastal rev s vynucovanim si pritomnosti. no a uz to jelo..tak se drz co nejvic! oni ty deti s nama umi pekne zacvicit..zvlast chovinkani pochopi velmi, velmi brzy.

pavli, taky si říkám,že ho takhle rozmazlím a nechci, jenže on dělá taková vyrvál, že mi to nedá ho v té postýlce nechat, vždycky upně celý zrudne, začne se vztekat a když já nic, tak pak uplě chrčí....běhá mi z toho mráz po zádech, říkám si, chudáci sousedi a nebo na mě brzo pošlou sociálku, že to dítě doma snad mučím...
já jsem se taky od rána nezastavila, byla jsem na poště, v obchodě pak ještě jednou ven a vzít pesana na vyvenčení, pak jsem zase přebalila, nakojila, pak jsme kčičely a až ted ve 14hod jsem zasedla k počítači a dala si jeden chleba.

paolin, díky. No právě ☹ ten řev je hroznej, jak píšeš§ Dnes jsem to zkusila, nechala jsem Aleška řvát 20min a nic!!! PAk se fakt už zajíkal a nemohl už ani vzteky řvát, tak jsem neodolala a vytáhla ho ven a...no přestal a usnul!!!!

lacher, přesně. To si taky říkám, že sousedi brzy zavolají sociálku! přesně tak je to i u nás, on křičí až je rudej a mě to rve srdíčko.
Já to stejně dlouhonevydrřím. Myslím, že budeme mít vymazlence!!!
To moje švagrová má jinej metr. mě 3 děti a ty ať řvou třeba celý dopo, on tam nejde a nepochová, dudlík je tam zakázanej a nějaký drndání taky!!!

Já uspávala od rána do 14 hod až mě hlava bolela, konečně usnul!!! Tak jsem spala taky doteď 😉

pavli: to švagrová musí mít teda pevná nervy....mně by to asi utrhlo uši, nechat ho řvat...na to fakt nemám...doufejme, že je to brzy přejde a budou hodné dětičky 🙂

pavli: ještě se mi osvědčilo-koupila jsem lehátko od fisher price je vybrující, i když nechce být v postýlce dám ho do lehátka, zapnu vibrace a je klid, ted sice nespí,ale cosi si brouká, ale hlavně NEBREČÍ 🙂

tak jsem to zakřikla, ted začal☹ už i náš pes od něj utíká, ležela vedle něho a jak začal brečet, otočila se a šla si lehnout do chodby

paolin, já rodila v Bohunicích v únoru a rozkrok jsme teda ukazovat musely 😒 Dost ponižující, všechny tři na pokoji na povel roztáhnout nohy...

Ahoj Holky. Jen na skok. To co popisujete u některých svých známých a příbuzných je dost děsný. Myslím, že nejde o to kdo má jak pevné nervy, ale nechat dítě takzvaně vyřvat je hrozné a všechno se to projeví na tom dítěti do budoucna. Já si tady můžu plíce vykřičet a stejně ke mě nikdo nepřijde. Ztrácí důvěru ve svou matku, děti jsou zakřiknuté někdy až apatické a může to mít i další psychické následky. Nechat dítě křičet až několik hodin je proště strašné a taková matka mi přijde krkavčí. Možná se mi to kecá když jsem těhu a děti ještě nemám, ale už si zjišťuju a sbírám informace a tohle určitě dělat nechci. Třeba dítě hned nevezmu do ruky, ale budu se snažit u něj být mluvit na něj a komunikovat, aby si ke mě nevytvořilo špatný vztah. Nebo se mi to jen tak kecá a skutečnost bývá jiná? Nebo se mám pokusit řídit radami psychologů pokud to půjde a nenechávat dítě křičet?

pavlinko, taky jsem si početla o Tvém porodu. Děkuji za vložení. Jsi silná!!! 😎 Já bych se asi utápěla v depkách.
co se týče ukazování rozkroků, snad to u Miloušů nezažiju. 😒

deni: já rozkrok neukazovala u Miloušů

lacher, jj švagrová má sparťanskou výchovu, to bychom čučely tady všechny!!!!!
Já to taky nezvládám, trhá mi to uši!!
Lacher, my to stěma klukama nebudeme mít jednoduchý 😀
Koukám, že to máme podobně. Už vycházkuješ o 106 co? Já teda moc ne, ale musím začít víc!!!

aureliaaa super napsané, plně souhlasím. Taky nechci být taková. Já si dám vždy limit...pár min a pak stejně jdu a mazlím ho. Raději budu mít milující děťátko než nerváka 😉

Deni 😉 JJ. Já tam naštěstí rozkrok neukazovala, protože jizvu mám na břiše. Ale je to dost potupné.
Já jsem zdravotní sestr a žídat o podložní mísu a nechat si měnit vložky bylo děsný!!!!!

pavli: ven chodit musím, protože mám doma psa a přítel je od rána do noci v práci, takže ho vyvenčí akorát ráno a pak musím já, ale naštěstí je pěkně a malej už snad má ty 3kg a taky v kočárku pěkně usne...kamošky co mají větší děti už chodily hned co byly doma. Alešek měl taky přes 3 tak taky můžete začít...a když je pěkně tak to venku jen prospěje...
mně se zdá, že ten Míša brečí každý den víc....ach jo☹ fakt si užijeme...kamoška má malého který ji od začátku spí 5hodin v kuse, vůbec nebrečí, pohoda, ona vše stíhá je v klidu....může si fakt gratulovat

lacher...to je nespravedlnost co? Já znám taky kočku, která má 2 kluky a je v pohodě. Malej jen jí a spí.. tak my si to teda užíváme 😒 Ale nebojkaj, ono to taky přejde a my se taky budeme víc usmívat a oni přestanou brečet.
My to máme tak nastřídačku, třeba dnes andílkovej večer i ráno. spí nádherně!
ven už taky chodíme, ale až večer, ty vedra jsou děsný!! No zatím jsem byla jen s MM asi 4 krát.
Zítra bych chtěla s kamarádkama do parku Antropos...to budu muset mHD, tak uvidím jak to zvládnu....???

LAcher, kde vůbec bydlíš, Máš jít s kým ven? Třeba bychom mohly někdy spolu pokecat...???

lache, on je ten váš Míša krásnej medvídek 🙂

pavli: někdy je taky andílek a někdy fakt čert, většinou když příjde návštěva tak spinká a oni si říkájí, jak krásné miminko!
já bydlím v Bystrci, zrovna dnes jdem s kamoskou na prehradu, mam kolem sebe par kamosek maminek,ale muzem se sejit, ty jsi odkad?
tomu MHD se snazim vyhybat 😉

Lach, no já MHD pžřímo nesnáším!!
A jé..tak to máme kus..Kohoutovice... ☹

no z Kohoutovic je to kousek, když se jede 50. bydlím kousek od té staré dálnice....dneska jsem jela trolejbusem a vystupovala až na konečné a nezůstal tam nikdo kdo by mne pomohl s kočárkem... ☹ z toho jsem měla hruzu, naštěstí šel okolo jeden kluk, tak že mi pomůže....