Miminko se neotočilo, co mě čeká?

@hanulka91 Mě se dcera také neotocila. Nikdo mi předem s určitostí nic neřekl, ale počítala jsem s císařem, protože jako prvorodicka bych si na porod KP netroufla. Zkoušela jsem i cviky, ale bohužel bez úspěchu. Zkusit dítě otočit zevnim hmatem mi nikdo nenabídl. V 38tt. mi doma odtekla voda, tak jsme jeli. Na Utz. Dr. konstatovala, ze poloha je stále KP, navíc pro přirozený porod nevyhovující, jednu nozku měla pod sebou a jednu jakoby před sebou. Přijali me o půlnoci, dali me na pokoj, v noci se rozbehli kontrakce, poloha stále špatná, takže ve 12 hod. v poledne se dcera narodila SC.

@urtica přirozeně KP rodila uživatelka apacheee. Tuším, že to bylo v Rychnově n. Kněžnou. Zde její porodní příběh: https://www.modrykonik.cz/blog/apacheee/article/jak-se-eliasek-narodil-prirozeny-porod-w3llmo/

@urtica oprava, rodila v Ústí nad Orlicí. 🙂

@hanulka91 Mám čerstvou zkušenost. V 33tt mimi bylo hlavou dolů, na první kontrole v porodnici šok, že je hlavou dolů, hned naplánovaný CS na začátek 40+0 a sdělení, že se rozhodně neotočí, protože mám málo plodovky. A víš co? Otočilo se dokonce několikrát - šikmo, příčně, hlavou dolů s obličejovou částí - vše stále indikace k CS, operační vyběhané, nakonec v 39+3 se otočilo správně, CS zrušen! A prý že se neotočí? 😉

@fidorka86 Tak to koukám - asi měla štěstí na dr. - zrovna v Ústí totiž rodila kamarádka a na 2. dobu porodní ji normálně natlačili do lehu...ale jinak je pravda, že Ústí tady patří k těm vyhlášenějším porodnicím.
Hezký příběh, skoro závidím 🙂.

@fidorka86 Jen ještě dodám jednu věc - nemám ráda zobecňování typu:
"A taky jsem hrozně ráda, že jsem nedala na všechno to strašení a vybojovala jsem si přirozený porod KP - na mém příkladu vidíte, že to opravdu není nic hrozného".

Je moc fajn, že to paní tak vyšlo, ale neznamená to, že to takhle krásně dopadne každé ženě, která se rozhodne rodit přirozeně KP a vybojuje si přirozený porod...prostě těch vstupních faktorů tam je strašně moc a říct o porodu, který je tak strašně individuální záležitost "Na mém příkladu vidíte..." je nesmysl.

@hanulka91 Promiň, překlepla jsem se. Na první prohlídce v porodnici bylo hlavou nahoře. 😉

Z duvodu velikosti plodu mi bylo doporuceno CS a kdyz mi to doporucil primar, tak jsem souhlasila. Bylo to stesti, protoze mel syn omotanou pupecni snuru kolem krku a pri jeho velikosti by to mohl byt pri prirozenem porodu problem (na tom se na sale vsichni shodli). Druhy den po cisari byl bolestivy, ale pak uz to bylo vcelku dobre. Mam kamaradku, ktera na tom byla po prirozenem porodu mnohem hur. Horsi byla psychika. To trvalo tak tri tydny a bylo to tisickrat horsi nez jakakoli bolest po cisari. Netvrdim, ze po prirozenem porodu nedojde ke spatnemu psychickemu stavu, ale dle vyzkumu je mnohem vetsi pravdepodobnost poporodnich depresich po CS (neprobehne prirozeny hormonalni proces ci co). Z toho duvodu bych se osobne priklanela k prirozenemu porodu, ale to rozhodnuti je jen a jen na vas. V pripade CS je ale urcite lepsi planivany nezli akutni.

Nepročítala jsem diskusi, jen odpovídám na otázku, takže to tu všechno možná už zaznělo... Mám to za sebou - porod císařem kvůli poloze dítěte KP. Musím říct, že o vaginálním porodu jsem vlastně vůbec neuvažovala, protože mi doktoři řekli, že je to jasná indikace k císaři a hotovo. Žádné další informace jsem si nehledala. Vůbec mě nenapadlo jim nevěřit a jakkoliv zpochybňovat, co mi řeknou. Velká chyba. A přesně jako ty, jsem se nejvíc bála toho, že začnu rodit ještě před plánovaným termínem.
Rodit jsem začala 10 dní před TP. Voda nepraskla, přišly kontrakce. Po příjezdu do porodnice mě vyšetřili a řekli, že za hodinu půjdem na to. Dali mě na přípravný pokoj, napojili na kapačku (zpětně mi došlo, že tam muselo být něco na zastavení kontrakcí, protože ustali - nikdo mi nic neřekl a já se neptala). Na sále se anesteziolog ptal, jestli chci být při vědomí, což jsem chtěla, takže jsem dostala jen spinál a svého chlapečka tak alespoň na minutku viděla. Pak následovalo uspání bez jakéhokoliv varování přímo na sále a probrala jsem se o hodinu později na JIP. Dítě mi poprvé přiložili 5h po porodu (původně slibovali krátký bonding na sále) a nosili ho na pár minut každé 3h. Vše šlo dobře, v kapačkách bylo určitě něco proti bolesti (zase se nikdo na nic neptal), po 16h naprostého nehýbání jsem se mohla pokusit vstát - bolest jako blázen, zvedal se mi žaludek, ale chtěla jsem to dokázat, abych mohla co nejdřív za miminkem. Na šestinedělí jsem šla 24h po operaci. Těch cca 12h jsem byla na kapačkách, pak nám dávali napít, ale jíst jsem správně nesměla ještě celý druhý den (36h po operaci). Opravdu skvělé na rozjetí laktace. Měla jsem děsný hlad, takže povolili pár piškotů. Ležení a stání mi nedělalo problém, ale změna polohy byla hodně bolestivá. Miminko na pokoj mi samozřejmě nedali, protože bych se o něj prý nemohla postarat, a nosili ho každé 3h na kojení...
Dle úvodního příspěvku vidím, že už jsi pro císaře rozhodnutá. Nehodlám tady zkoušet nikoho přesvědčit. Jen si myslím, že je důležité si uvědomit, že císař není úplná banalita. Je to velká břišní operace a nese s sebou celkem dost rizik, jak pro matku, tak pro dítě (na což málokdo upozorní předem). Rekonvalescence je pak běh na dlouho trať. A takové banality, jako zvednout si kočárek do kufru auta, jsou pak opravdový problém ještě dost dlouho.
Teď jsem znovu těhotná a vím, že bych to už teď nevzdala jen tak. Jsou různé metody jak miminko otočit (ex post jsem slyšela o možnosti akupunktury, nebo jsou různé babské rady). Navíc dítě se může otočit i až těsně před porodem nebo během porodu (po příjezdu do porodnice nikdo polohu miminka ani nekontroloval, prostě jsem měla v papírech KP, tak to neřešili). Takže bych už určitě nešla na plánovaný termín, ale počkala, až se porod rozběhne sám. Taky se teď připravuji na možnost, že bude císař z nějakého důvodu nezbytný. Hlavně mi jde o to, abych měla dítě u sebe a neleželo 2 dny samo někde na sesterně, aby proběhl bonding alespoň s tatínkem apod.
Píšu to tady všechno jenom proto, že já mám z prvního porodu pocit selhání. Ne kvůli tomu, že jsem rodila císařem, ale kvůli tomu, že jsem veškerou zodpovědnost nechala jiným, sama si vůbec nic nenačetla, nezjistila a ani se na nic neptala. Chovali se ke mně jako k ovci a já se nebránila. A to, že moje dítě bylo ty první 2 dny, kdy je pro něj všechno neznáme a cizí a maminka je jediná jeho jistota, bez matky, už prostě nikdy nevrátím.

Ještě jsem zapomněla... Článek o porodu KP např. tady https://www.modrykonik.cz/blog/apacheee/article/jak-se-eliasek-narodil-prirozeny-porod-w3llmo/

@xvink jenom taková poznámka - poloh děcka KP je víc a jenom jedna je vhodná k vaginálnímu porodu - ty další by s velkou pravděpodobností mohly vést rozsáhlým poraněním.

@odula Souhlasím. Musí to být čistá poloha KP - naléhání zadečkem, což v mém případě bylo.

@xvink aha. No - i když ta první zkušenost byla dost hrozná, určitě nemej pocit selhání . Vidím to tak, ze nikdy nemůžeš dohlidnout do vsech konců. A pak taky jakákoliv zkušenost - a zvlášť špatná - te posílí. Ted jsi silnější ze vis, co chceš a co je pro dobro dítěte a tvoje jsi schopna si prosadit 🙂 a chápu že je ti lito tech prvních dvou dnů, ale vezmi si, co prožívají treba nedonosenatka... Láskou a péčí o děcko můžeš minimalizovat byt i hypotetickou újmu. 🙂 hlavně si nic nevycitej a neříkej si, ze jsi selhala. Rozhodla ses tak nejlip jak jsi za daný situace mohla a uměla. Žádný selhání 🙂

Diky za prispevek, xvink. Kdyz vidim tyhle osudy, tak je mi vzdycky smutno. ☹ I za tu mamu i za to dite. Prijde mi hodne smutne, jak se moderni medicina stavi k porodu a nasledne peci o rodicku a dite. Taky jsem na to prisla az behem reserse o porodu a nasledne peci kdyz jsem byla tehotna. CS se casto indikuje jen proto, ze je to "jednodussi", nechci tu vubec otvirat spekulace o tom, ze i proto, ze za nej lekari dostanou vic penez, apod. "Mensi riziko" CS je dost osemetna otazka. Jak uz tu zaznelo, o rizikach CS nikdo nemluvi. KP NENI samo o sobe indikace na CS. Naopak je to fyziologicka poloha jako hlavickou dolu. Pokud neni jedna noha dole a jedna nahore apod. Paklize nejaka porodnice tvrdi neco jineho, je to indikace na zmenu porodnice, ne na CS. Bohuzel se porody demonizuji, matky se desi a vydesena matka rodi spatne a nakonec da zapravdu porodnikum, kteri tvrdi, ze je to nebezpecne. Adrenalin totiz zastavuje prirozeny oxytocin, takze zastavuje porod. Umely oxytocin zastavuje prirozeny, pak je clovek zavisly na tom umelem, a to pak boli (takze je to stres a jedeme). Epidural zpomaluje porod, takze casto je treba po epiduralu zase pichat oxytocin. Chovat se k matce jako k ovci a pichat ji jednu vec za druhou je trestuhodne. Bohuzel je to bezna praxe. Proto taky nefunguje pristup "ja si to radsi nebudu zjistovat, abych se nestresovala, doktori vedi, co delat". Vedi, ale ne vzdy je to v souladu se zajmy matky+ditete.

Taky se nemluvi o tom, ze CS je dost velke trauma pro dite. Porod (spusteni) je rozhodnuti ditete. (Rada porodniku rika, ze jestli se dite otoci nebo kdy spusti porod matka prakticky neovlivni, muze delat ruzna kouzla, ale ve finale si to rekne to dite.) Paklize je ten novy clovek o toto rozhodnuti nasilne obran, ma to na nej psychicky vliv. Nektere deti se primo pri CS vztekaji, pak placou a maji nocni mury. Nemluve o zdravotnich rizicich spojene s tim, ze je to velka brisni operace. Samozrejme, kdyz jde "do tuheho" a nejde to nebo je v neporoditelne poloze nebo je tam nejaky jiny problem, tak zaplatpanbu za CS, to pak zachranuje zivoty a trauma se resi az na druhem miste. Ale jako preventivni indikace je to zverstvo.

Kazdopadne, je to porad rozhodnuti matky - pokud ma z normalniho porodu velky strach, pak je i pravdepodobne, ze bude problem, a z teto logiky CS dava smysl.

xvink - je mi vazne lito Tveho zklamani, ale uz to nevratis. Kdybys vedela to, co vis ted, asi by to bylo jine, ale tak je to vzdycky a nema smysl to zpetne resit. Jak rika odula - v ten okamzik jsi volila to nejlepsi, cos mohla/vedela. Urcite to detatku vynahradis jinak - i porodni traumata lze resit. A kdybys planovala brasku/sestricku, doporucuju www.jemnezrozeni.cz

Ty jo, holky, jak některé příběhy čtu tak je mi vás líto. :( Tady v UK je to úplně jiné.
Když mi zjistili, že mi ubyla plodovka, tak mě objednali hned po víkendu na cs, abych já i malá byla ok. Vše mi vysvětlili co se bude dělat, den před operací mi udělali testy, dali mi dvě tabletky, které jsem vzala večer a ráno v pět hodin před operací. V nemocnici mi pak doktoři vysvětlili jak moc je to složitá operace a kolika vrstvami do mě pojedou. Nebrali si žádné servítky a říkali, že se cokoliv a kdykoliv může prostě posrat a že můžou i omylem riznout do malé, protože tak prostě nevidí, předtím než mě zakuchnou tak dostanu atb kvůli možné infekci, spinal do páteře a pytlík na curani. Naštěstí vše bylo ok a za hodinu a půl vše hotovo. Malá neplakala, byla hodná. Na pokoj nas hned odvezly obě dvě na šesti neděli. Žádná jip. Hned to bylo o tom že Ty jsi matka tak se starej o své dítě. Řešili tam kojení, pokud nešlo kojení (neměl mleko) tak měl možnost si tam vzít um. Jizva nejizva člověk musel vstát jakmile odeznelo anestetikum. A ze ta jizva fakt bolela jak čert. Byly tam i případy kdy prcek měl hnusnou zloutenku, ale stejně byl na pokoji s maminou, která se o něj starala. Žádné odvázeni děti tam neexistuje.

@yume9 Podle mě ani toto není dobře - matka by měla mít na výběr.

Tak jsem si přečetla celou diskuzi a nedá mi, abych se taky nevyjádřila. Císař je operace, já mám za sebou 10 velkých operací s nohama a můžu vám říct, že si úplně dovedu představit, jak bolí břicho po císaři. A jak má člověk akorát tak chuť ležet a nic neřešit. Nikdy bych ho podstoupit dobrovolně nechtěla. Prví mimi jsem rodila přirozeně ve Vrchlabí (takže ideálně...všem bych vám to přála). Jsem dnes 36+0 a malá je od 31. tt polohou KP. Dávám jí velkou víru, že se otočí sama a když ne, tak za sebe mohu říct...v úterý se jdu optat na obrat zevním hmatem, když to nevyjde, budu chtít rodit KP a když ani to nevyjde, tak to skončí akutní sekcí. Ale jen akutní, ne plánovanou...protože bych si rozhodně nechala čas na to, že se jí ještě v průběhu přirozených kontrakcí u rozběhnutého porodu povede otočit...i takové případy už byly. Dokonce mi jedna PA vyprávěla, že několikrát již byla svědkem toho, že maminky byly objednané na plánovaný císař a zjistilo se, že se mimi otočilo hlavou dolů. Takže hodně štěstí a především se neunáhlit a vyčerpat všechny možnosti. Hodně štěstí.

@lenka19881 a nedává se pri akutním celková anestezie?

@odula Já myslím že ano, ale já už byla dvakrát píchaná do zad a po druhé se nepovedlo, takže jsem se s šílenými bolestmi hlavy, kdy jsem ani neviděla, skončila zpět v nemocnici (po dvou dnech návratu z ní) 10 dní pouze vleže na kapačkách, protože se mi nezacelila ta ranka po vpichu. A následky jsem měla ještě půl roku po....motání hlavy, rychlá únava očí...neurolog říkal, ať jsem ráda, že jen půl roku. Takže já bych stejně volila celkovou narkozu. Párkrát bych si pak blinkla, ale byla bych pak plně k dispozici miminku a nemusela ležet ještě několik hodin jako placka. Samozřejmě, že by mne taky mrzelo nevidět mimi první vteřiny a minuty po narození, ale po zkušenostech bych volila tuto cestu.

Zdravím. Taky jsme KP a jsem den po zevních obratech. Bohužel bez výsledku - málo vody. Ale i tak jsem se rozhodla to zkusit. Věděla jsem, že pokud to půjde tak to půjde a pokud ne, nikdo malou vyloženě rvát nebude. Docela to i skrz to množství vody docela to šlo a v jednu chvíli jsem sama cítila, že už je skoro tam, ale pak se zasekla a nemělo smysl ji rvát. Celé to probíhalo za 24hodinové hospitalizace, miminko kontrolovali monitorem hned po zákroku, večer a ráno plus ultrazvuk. Prý by byl ten zákrok ideální tak před dvěma týdny - ale kdo ti dá jistotu, že si z tebe prcek neudělá prdel a neotočí se zase zpátky ? :D každopádně jsem ráda, že jsem to aspoň zkusila, i když jsem teď taková unavená a bolavá, ale aby ne, doktorky se na mě docela nadřely. Na pokoji se mnou chvíli byla čerstvá maminka po přirozeném porodu. Doktoři ji prý správně neodhadli velikost miminka (?). Podle bříška mělo být malé, ve výsledku mělo 3,7kg. Tak jsem se jí zeptala, jak je to možné, protože například já po každé návštěvě doktora vím, kolik prcek váží a neseděla mi informace o tom, že to "neodhadli". Co já vím, tak pohledem se to neodhaduje :D . Tak nevím, co si o tom myslet. Každopádně jsem se mezi řečí zmínila o nepovedeném obratu a o mých myšlenkách na císaře. Okamžitě řekla, že by do něj šla - "neodhalená" velikost mimina zapříčinila, že ji nenastřihli a ona se chudák roztrhla směrem vzhůru . Au. Chodila vcelku normálně - sice u toho funěla a vzdychala, ale chodila. Ale jak dlouho se bude hojit, to je ve hvězdách. Pořád jsem porovnávala její poporodní situaci s tím, co by bylo po císaři. Minimálně dvoudenní ležení s minimálním pohybem, kdoví jak rozdrchanou psychikou a co mě děsí úplně nejvíc je omezený kontakt s malou. S doktorem jsme nicméně naplánovali císaře. Příští týden ještě stíhám poradnu. Sice nevim jak, když to dvě ženský nedokázaly, ale pořád věřim, že se malá umoudří a otočí. 😀 minimálně se můžu na poradně poptat, jak je to s tou mojí KP polohou a nechat si sdělit názor lékaře na způsob porodu. Pořád váhám. Nedokážu se ztotožnit s přirozeným porodem, na druhou stranu se bojím operace. A nejvíce se bojím toho, že ať se rozhodnu pro jakoukoliv možnost, mohla bych toho později litovat. I dneska mám výčitky po tom obratu, ale to je asi spíš proto, že se nepoved. Po mně "dělali" ještě jednu maminu a u té se taky nepovedlo. Chci si být jistá, že jsem zvážila všechna pro a proti a rozhodnout se pro tu nejlepší možnost.

Hlavní je, když na to člověk není sám. Za prvý je tu doktor, který se nám v ideálním případě snaží porozumět, pokud to není vyloženě řezník a za druhé je tu partner . Neříkám, že má rozhodovat, jak se bude rodit, ale aspoň ten můj se mnou možnosti probírá ze všech možných stran, diskutujeme a pokud k něčemu dojdeme, stoprocentně mě podporuje a je v tom se mnou. V dobrém i zlém. Takže ať budu rodit jak chci, ať budu sešitá, zašitá, děravá, krvavá, tak pořád budu vědět, že za mnou někdo stojí, pomůže mi a nebude na mě koukat skrz prsty, že jsem se rozhodla blbě. A za třetí je tu rodina. Ta by měla podpořit v každém případě.

Porod by měl být na každé mamince, pokud vše probíhá v pořádku a neohrožuje život dítěte. Když se někdo necítí na to rodit dítě prdelkou a inklinuje k císaři, tak se na to holt necejtí a každýmu je do toho .... Nějaké paušální "mně to šlo tak proč tobě by nemělo" úplně vyignorovat. Ten člověk, který by touhle větou ovlivnil vaše rozhodnutí, na které jste dali a později toho litovali, se vám pak zodpovídat nebude. Člověk by se měl hlavně cítit dobře, stát si za tím, k čemu se rozhodl a cítit, že se rozhodl dobře. Jen se umět rozhodnout, že 😀 no nic. Všem nastávajícím maminkám držím palečky a ať všechno dobře dopadne, ať je to jakýmkoliv způsobem za jakýchkoliv podmínek ! 😉

@denik_matky ja sice mela malou v dobre pozici, dle dr. i idealni miry panve na prirozeny porod, nicmene naprosto nepripravenou me zaskocil zacinajici hellp , takze jsem skoncila na akutni sekci, s malou se taky dost narvali, nebyla pry sestoupena, no co taky 3 tydny pred terminem
byla jsem v celkove narkoze, kontakt s miminkem mel manzel. co se tyce dalsiho kontaktu, me malou vozili dost casto. nasledne nepohyblivosti se nebojte, oni dost rychle stavi na nohy, sekce probehla kolem 14h, probudila jsem se ke treti a o pulnoci uz jsem za asistence lezla do sprchy. clovek se musi mobilizovat.
mam taky prisernej strach z narkozy, operaci a tak, toto byla moje prvni akdybych si cisare aspon trochu pripustila nemusela jsem ty prvni dny byt tak psychicky v prcicich z toho soku. ale na druhou stranu zatimco jsem cekalana vysledky tak mi na pokoj dali dvakrat pani s normalnim porodem a ty bolesti musi byt fakt sileny. vsema sve pro a proti a urcite to zkonzultujte s lekari at vite moznosti, oni vedi co se da zvladnout.
jo a k tomu vahovemu odhadu-ono se fakt trefujou plus minus pul kila, u me prvni odhad 2600, druhy 3100 a vysledek 2780

@kotty tak teď jsem dočetla, co je to ten hellp, to mě mrzí že jste měla tyhle komplikace.. já si císaře připustila už tak před třemi týdny, když byla malá pořád KP a tenkrát ještě gyndař řekl, že šance na otočení je fakt minimální.. od té chvíle jsem byla rozhodnutá.. jenomže pak jsem přišla do nemocnice a tam mně řekli že tam maj paní, která se na ty obraty specializuje a byla tam zrovna ten den, tak mně hezky všechno vysvětlila a já si řekla proč ne.. dneska je mi teda po psychický stránce míň mizerně, než včera, ale stejně mám z toho všeho hlavu v pejru 😠 ... tak jestli se snažej po císaři rozhejbat tak tím líp, to je super, ale stejně je to pro mě neznámá voda, jakákoliv operace obecně.. akorát mně teda jednou za celkové narkózy trhali mandle a na to nevzpomínám úplně ráda.. :D samozřejmě když není vyhnutí, tak není, tím nechci nijak narážet na váš porod, vy jste si to nevybrala, žejo.. jinak k tomu váhovému odhadu - mně je jasný, že je to váhový odhad, ale paní mně to řekla stylem, jako by přišla na sál, podívali se jí na břicho a řekli "tři kila, pohoda" :D takhle se odhaduje velikost podprdy, ne dítěte :D

@kotty jinak koukám, že se to u vás všechno odehrálo nedávno, tak moc gratuluju k dcerce, ať vám dělá jenom radost 🙂