Porodnice Děčín

4 zkušenosti

Porodnice Děčín
Porodnice v Děčíně , spolu s gynekologickým oddělením, pečuje o ženu ve všech ženských onemocněních. Pečují o ženu v oblasti diagnosticko-terapeutické, preventivní i dispenzární. O ženu a plod je pečováno během těhotenství24, porodu28 i v období šestinedělí10.

Během I. doby porodní je rodička1 umístěna na jednom ze dvou klimatizovaných pokojů s televizí, hudbou a může s ní být i doprovod137. Rodičce je k dispozici sprcha, gymnastický míč a také anesteziolog, který jí pomůže od bolesti různými analgeziemi, např. epidurálem22.

Ve II. době porodní je rodička přesunuta na jeden ze dvou prodních boxů. Během porodu může vystřídat různé polohy11 nebo vyzkoušet různé alternativní4 metody.

Co porodnice Děčín nabízí:

Tým porodnice

funkcejménoe-mailtelefon
primářMUDr. Pavel Rubešpavel.rubes@kzcr.eu412 705 318
zástpce primářeMUDr. Libuše Trudákoválibuse.trudakova@kzcr.eu412 705 361
vrchní sestraLenka Hanouskoválenka.hanouskova@kzcr.eu412 705 312
staniční sestra - šestinedělíKvěta Bošínovákveta.bosinova@kzcr.eu412 705 298

Související články

Použité zdroje

  1. Oficiální stránky porodnice Děčín
Pomohl ti tento článek?
 / Ne

Zkušenosti s porodnicí Děčín

Průměrné hodnocení:
Máš zkušenost s porodnicí Děčín?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost
roseofnight
4. únor 2016

Porodní oddělení OK, novorozenecké katastrofa!

I přesto, že jsem se děčínské porodnice bála, byl přístup porodnického oddělení naprosto v pohodě. Měla jsem tedy štěstí na PA, které byly moc milé a moc mě neotravovaly. Super bylo také to, že jsem tam byla jediná rodička, takže jsem měla pokoj sama pro sebe (a manžela). Hodně času jsem trávila ve sprše, to mi hodně pomáhalo. Bohužel kontrakce vždycky zhoršily nutné monitory, kdy jsem musela půl hodiny ležet, což jsem fakt nedávala a zvracela u toho.

Porodní box byl hezký, teď tam mají i nové porodní křeslo, kde je možné vybrat si z několika různých poloh. Já vystřídala tři.

Doktorka byla taky moc milá (nějaká Slovenka). Nástřih mi preventivně nedělali, až v závěrečné fázi tlačení, kdy bylo jasné, že to stejně rupne. Na žádost mi pak malou bez problémů položili hned na břicho a tam jí chvíli nechali. Pak klasika - měření, vážení a dostal jí do rukou manžel. Já jsem nemohla, prý by mi mohla spadnout.

Co se týče následného pobytu v porodnici, tak oddělení šestinedělí naprosto OK. Sestřičky i doktoři moc milí a ochotní, ovšem novorozenecké je naprostá katastrofa. Řekla bych, že mají snad v popisu práce každou maminku totálně zdeptat. Výhrůžky, že když nebudeme kojit, tak nepůjdeme domů, naprosto odlišné informace od sester ohledně kojení/koupání/stravování, potírání mateřského instinktu s tím, že ony jako sestry vědí mnohem líp co vaše dítě potřebuje. Poslední noc mě dokonce sestra dvakrát v noci vzbudila, aby se mě zeptala, kdy jsem kojila a kdy zase budu kojit. Byla jsem ráda, že jsem vypadla.

Jo a nejvtipnější bylo jídlo: k snídani jsme pravidelně dostávali čerstvé pečivo a nějakou kynutou buchtu, k obědu byla dokonce kroupová polévka! :-D
1 poděkování
pindrusice
15. srp 2015

Tak vy jste ta s porodním plánem?

Myslím, že jsem se na porod připravovala - cvičila jogu, plavala, četla, používala epi-no, připravila si porodní plán... Přesto nebo právě proto jsem se bála poprvé rodit doma, byť je mi pobyt v nemocnici nepříjemná a stresující, takže jsem tušila, že by to mohl být problém. A taky že byl.

Dle TP jsem přenášela tři dny, každý den jsem musela do porodnice na monitor. Chodila jsem na všechny povinné prohlídky a absolvovala všechny povinné testy.

Tři dny po TP, po návratu z monitoru, jsem se cítila divně. V poledne mi odešla hlenová zátka a začaly postupné kontrakce. Večer v osm hodin již byly pravidelné, po cca 4 minutách. Rozhodli jsme se odjet do porodnice.

Zvoníme, sestra vtipkuje co tam chceme. Ve výtahuje jedeme s jinou těhotnou, která se bude připravovat na ranní CS. Mezi kontrakcemi se snažím svléknout, partner je vykázán za dveře. První, co sestru zajímá je, jestli souhlasím se zveřejněním informace o narození miminka v místním plátku. A pak se vytasí s přiloženým porodním plánem, významně mrká na druhou sestru a upozorňuje doktora. Následně konstatuje, že toto vše se tu dodržuje.

Následuje vyšetření, napojení na monitor (jak jinak) krátce na to mi praská voda. Půl hodiny se dohadujeme ohledně kanyly a odběru krve. Nesnáším jehly, vím, že mě nenapíchne. Jsem příliš slabá nakonec odporovat a na potřetí se to podaří. (Jednou vyjede, když mě píchá během kontrakce a já musím nuceně ležet na zádech, a to bez hnutí opravdu nedám). S klystýrem nemám problém. Otevřená jsem na jeden prst. Partnera nepošlou domů jen proto, že bydlíme na druhé straně řeky a nemáme auto.

Na pokoji skáči na míči, chodím do sprchy... Po hodině další prohlídka v sesterně. Zase blbej monitor. Žádný pokrok. Mám zákaz se pohybovat, chodit, skákat na míči. Přes preferenci přirozeného porodu bez medikamentů do mě už vše ládují horem dolem. Následuje snad nepřetržitý monitor a manutální pomoc PA mezi nohama. Kontrakce mám po minutě, jednu větší, jednu slabší, dle jejich soudu stále slabé. Podávají oxytocin, střídají s oblbovákem, protože se to nedá vydržet. Na Aru nikdo na epidurál není. V šest ráno jsem stále jen na 7 prstů. Na porodním sále, kam mě odveleli, dostávám kyslíkovou masku, při funění se mi chce zvracet, mám vyschlé hrdlo a nesmím pít. Koukají na mě tři doktoři a čtyři PA, každý si musí sáhnout. Primář naznačuje, že má miminko špatné ozvy a že se jde na akutní CS. Naštěstí dostanu aspoň lokální anestezii. Všichni jsou milí.

Miminko mi ukážou, otec se na něj má jít podívat během nezbytně nutných úkonů, jako je vážení, měření a mytí. Od jiné PA dostává vynadáno, že prochází kolem další rodící ženy. Mají tu jen jeden porodní sál, dvě lůžka oddělená polozdí. Žádné místo na cokoliv jiného než polohu na zádech na porodním křesle.

Ležím na JIP, dožaduji se syna. Mám ucpaný nos a nemohu dýchat. Nikoho to nezajímá. Návštěvy ke mě nesmí, mobil musím mít vypnutý. Konečně mi ho také přinesou ukázat.

Druhý den ráno poté, co jsem zvládla sprchu, mě přesunou na pokoj. Každá směna sester říká něco jiného. Po 4 dnech by mne pustili, ale syn se osypal, musím ho odvážet na novorozenecké na koupele, jak kdybych byla nesvéprávná a nedokázala ho v tom odvaru vykoupat sama. Konečně po 8 dnech mohu jít domů.

Zážitek, na který se nedá nikdy zapomenout. Příště jedině doma!

PS: Sestry chodily a pravily: "To vy jste ta s porodním plánem? Tak ty dopadnou vždy nejhůř...."
3 poděkování
ammmi
14. srp 2015

V pohodě

Tak to já mám vcelku opačnou zkušenost než spodhorska.

Pravda, nedali mi syna na břicho a přiložení bylo takové hala bala, ale před samotným tlačením jsem tam byla hodinu a na monitor se mi sestřička omlouvala, že mě tam dává, pořád se ptaly, jestli nechci do sprchy a i když jsem si pak dělala co chtěla a neposlouchala je s dýcháním a tak, všichni byli v pohodě, milí, i když jsem při tlačení měla "dlouhé" intervaly mezi kontrakcemi, pořád se čekalo, Dr. mi u toho masírovala hráz. Při šití jsem brečela a cukala a taky nikdo nic neřekl, snažili se utěšit. Synka jsem měla vedle sebe v postýlce po tom, co ho zabalili a řekli kolik váží a tak. Ještě mě tam chlácholila PA, když jsem pak bulela dojetím. :-)

Na šestinedělí všichni super, moc si nás nikdo nevšímal a když už, většinou s námi vtipkovali a tak, jen 2 sestry z novorozeneckého byly takové neutrální, zamračené, ale komunikace v pohodě.

Také když jsem byla na začátku těhotenství 3x na pohotovosti a 2 dny na gyndě, všichni! byli hodní.

Opravdu nečekejte přirozený porod a moderní prostředí, ale na přístup si nemůžu vůbec stěžovat.
0 poděkování
spodhorska
13. srp 2015

To byl teda porod...

Do porodnice Děčín jsem jít rodit nechtěla. Právě kvůli tomu, že je vyhlášená tím, že není baby friendly.

Upřímně, chtěla jsem rodit doma, a to už po druhé. Najala jsem si porodní asistentku, ale ta z neznámého důvodu v závěru porodu zpanikařila a zavelela odjezd do porodnice. S obrovskými kontrakcemi jsem tedy sešla 4 poschodí u nás, nasoukala se do auta a vylezla v porodnici. Ano neměla jsem sepsaný porodopis, nechodila jsem na povinné prohlídky, ultrazvuk nic. 14 dní jsem přenášela, a to se v Děčíně netoleruje. Proto jsem dostala mezi dveřma sprchu o tom jak si to vůbec představuju. Velmi pomalu jsem se svlékla se zakrvácených kalhot a oblékla jejich košili a lezu na stůl, když najednou slyším: "Tatínku, počkejte si za dveřma, vás sem nepustíme." Seběhla se další lavina nadávek, výhružek a nakonec po poradě s porodní asistenkou, že na to nemají právo, svolili s přítomností otce u porodu.

Teď už jsem mohla na ten porodní stůl a jen co dolehnu tak hned: "Sestro, monitor!" a já říkám: "Nemůžete to lehátko nějak zvednout? V téhle poloze přeci nemůžu rodit, vždyť jsem skoro hlavou dolů, já se potřebuju trochu nadzvednout." Žádná reakce, jen nechápavé pohledy. A zase znovu, sestro ten monitor a já na to, já žádný monitor nechci, já už mám hlavičku mezi nohama. Odpověď: "Maminko, tady nám nebudete říkat, co máme dělat." A tak jsem zatlačila. Sestra řve: "Netlačte, musíte počkat na ten monitor, musíme vás napojit". Tak tlačím co můžu. "No tak už nemusíte sestro, mám tu hlavičku, tak teď tlačte pořádně." Já na to, že nemůžu, protože nemám kontrakci. "To mě nezajímá, říkám, abyste pořádně zatlačila!". Nemůžu, nemám kontrakci, musíte počkat až na další. "Nemůžeme čekat, prostě tlačte!" Zatlačím, nejde to, zatlačím znovu, nejde. Sestra řve ať tlačím, a já tlačím mimo kontrakci jak nejvíce můžu jen proto, že na mně řve a hle! konečně přišla kontrakce a jde to samo ven, hurá!!


Hned chtějí stříhat pupečník, oba s manželem řveme, nechte ho dotepat. Zase nějaký kecy, ale už to moc nevnímám. Sestra počkala a asi po minutě říká: "No tak už dotepal, vidíte?" Tak ho potom stříhá. Berou malýho a chtějí ho někam odnést, řvu: "Kam ho nesete? Dejte mi ho hned sem" manžel startuje směrem k dítěti. Musíme ho zvážit a změřit a zjistit, zda je v pořádku. "Apgar má 10-10-10, takže já ho chci na sebe.", "Ne, to nejde, musíme ho vyšetřit."; "Já ho chci na sebe!" blablabla... Dávají mi ho na sebe, přikládám si ho sama k prsu a sestra po chvíli: "Tak už mi ho dejte, musím ho očistit, atd.". "Ne, já ho chci mít ty 2 hodiny, co tu budu ležet, u sebe." Koukají na mne s vytřeštěnýma očima, jako že to slyšely asi poprvé v životě a začnou mlít, že to nejde a kde jsem to slyšela, že by to jako šlo, že oni za něj mají teď odpovědnost a blablabla. Říkám: "V Kadani jsem měla dceru normálně celou dobu u sebe a nebyl jediný problém, nechápu, co vám na tom tak vadí?" Dětská sestra: "Já za něj mám zodpovědnost a bez něj teď nikam nemůžu, takže tu u vás budu muset ty 2 hodiny stát, aby vám náhodou nespadl na zem a kvůli tomu se nebudu moc postarat o jiné děti, co tam teď pláčou a nebudu moc být u nich. Na to jí říkám, že ať k nim jde, že my ji k ničemu nepotřebujeme, dítě je v pořádku. "Ne, to nejde, to jsou předpisy, musím tu být celou dobu." Říkám: "Tak mi dejte něco podepsat a jděte k těm dětem, my vás tu určitě nepotřebujeme, jsme tu 4 tak to snad nějak bez vás zvládneme". Další kecy samozřejmě. Pak tam půl hodiny stála a nakonec to vzdala a odešla. Konečně klid. Omyl! Začal výslech typu: A proč jste nechodila na kontroly? A proč jste nesepsala porodopis? A proč jste přijela tak pozdě, to jste nepoznala, že rodíte? Vyslechla jsem si přednášku o tom, jak jsem nezodpovědná matka a hlavně mi miminko mohlo umřít, protože jsem měla zelenou plodovku a šňůru 2x kolem krku. Začali jsme diskuzi o mýtu šňůra kolem krku a rychle skončili, paní to dělá 30 let a má něco za sebou, tak ji nebudeme poučovat, co ona ví přesně.

Oddělení šestinedělí - jedním slovem: Hrůza. Na pokojích koše, do kterých se nesmí házet vložky ani dětské pleny. Na záchod se nesmí s miminkem, musíte ho nechat na pokoji nebo dovézt k sestře na hlídání. Záchody špinavé, uklízí se jen 1x denně a místo koše v každé kabince je jeden prádelní na vložky a pleny u umyvadla. Takže každá maminka musí šahat na víko od toho koše tou špinavou rukou ze záchodu, takže když jdete pak vyhodit pouze plenku od miminka tak šaháte zase na to stejné víko. Zřejmě problém pořídít bezdotykový koš nebo alespoň šlapací, když už nemají na 3 koše do kabinky. Sprchy taky 1x denně, a to kolem 10. hodiny, takže ten binec z večerního sprchování je tam ještě ráno. To si uvědomíte až když všude na záchodech nebo ve sprchách vidíte krev, je to fakt nechutný.

Dětské sestry katastrofa, ty mají pocit, že všechny maminky musí vychovat, že jsou všechny neschopné. Buzerují, každá říká něco jiného, stresují, chudáci prvorodičky. Takový stres bych opravdu nechtěla zažít.

Mne si po porodu označily a chovaly se ke mně jako k problematické, takže už dopředu i nově příchozí sestry se ke mne chovaly jak ke kusu hadru a dělaly, že mne ani nevidí, bavily se odměřeně, co taky s takovou, která se nechová jako všechny ostatní, že?

Je mi z toho smutno, porod je něco jedinečného, výjimečného, a to, co tu denně zažívají maminky, je fakt hrůza. Naštěstí pro většinu z prvorodiček neví, že by to jinde mohlo být úplně jinak.
4 poděkování