Zánět vedlejších nosních dutin ( sinusitidy ) vzniká u dětí jako součást zánětu sliznice horních cest dýchacích, který může být akutní nebo chronický. Většinou je postižených několik dutin, málokdy jde o postižení pouze jedné sinusové dutiny.
Vedlejší nosní dutiny se nachází v kostech a ohraničují nosní dutinu. Jsou čtyři:
Všechny vedlejší nosní dutiny jsou spojeny s nosní dutinou, vyúsťují do ní.
Každý člověk má čtyři vedlejší nosní dutiny, ne všechny z nich jsou vyvinuty hned po narození28. Při narození jsou přítomny etmoidové dutiny, ostatní se vyvíjí postupně. Čelistní dutiny se vytvoří kolem prvního roku života2, čelové kolem čtvrtého roku, sfenoidové v osmém až desátém roce. Růst nosních dutin je zcela ukončen kolem 20.roku života.
Zánět etmoidálních dutin se může objevit už u kojenců, zánět čelistních dutin se objevuje obvykle kolem třetího roku a zánět čelních dutin se objeví kolem pátého roku.
Zánět vedlejších nosních dutin vzniká na základě infekce, která se dostane do nosních dutin z nosu. Někdy může tento zánět vzniknout na základě zubního zánětu. Ve výjimečných případech zánět vzniká při infekci zevně, tedy při ranách, při kterých se poškodí kožní kryt.
Pokud jsou postiženy všechny vedlejší nosní dutiny, mluvíme o pansínusitídě .
Záněty nosních dutin se dělí nejčastěji na:
Další dělení je podle toho, která dutina je postižena. Může jít tedy o zánět čelních, čelistních, sfenoidových nebo etmoidových dutin.
Nejčastěji se vyskytuje zánět čelistních dutin, který vzniká jako komplikace při virové infekci horních cest dýchacích. Mnohem častěji se vyskytuje v zimních měsících.
Za vznik onemocnění jsou odpovědny následující patogeny: hemofilové, streptokoci a v některých případech i stafylokoci.
Sliznice v nose je oteklá a zanícená a v nose se hromadí sekret, který těžce odtéká a postupně uzavírá vedlejší nosní dutiny, ve kterých se může začít hromadit hnis.
Hlavním projevem je hlenohnisavý sekret , který neustále vytéká z nosu nebo zatéká do nosohltanu. Sekret v nosohltanu vyvolá u dítěte kašel , který se projeví zejména tehdy, když dítě leží nebo spí.
Dalším projevem je horečka1 . Bolest je vzácná a může vystřelovat směrem k oku.
Léčba je symptomatická, to znamená, že se léčí projevy zánětu. Dětem se podávají nosní kapky, které uvolní ucpaný vývod a sekret z nosu může odtékat. Dětem se podávají vitamíny a případně i léky proti bolesti.
Hnisavý zánět se léčí antibiotiky1. Podle lokálního nálezu se provádí výplachy dutin a někdy je nutné provést i drenáž.
Zánět etmoidových dutin nejčastěji postihuje kojence a malé děti. Při bakteriálním zánětu jsou přítomny vysoké horečky , otok horního a dolního víčka . V očnici se může vytvořit hnisavé ložisko a sliznice nosu je zanícená a červená s hnisavým sekretem.
Při léčbě jsou nutná antibiotika, někdy je nutné přizvat ke konzultaci i očního lékaře a otorinolaryngologa.
Zánět čelové dutiny je u dětí vzácný, častěji se objevuje u dospělých. Zánět se do čelové dutiny dostane z nosní dutiny. Hnisavý sekret se hromadí v čelové dutině, protože při zánětu se ucpe vývod z čelové do nosní dutiny.
Zánět čelové dutiny se projeví bolestmi hlavy5 , bolest je lokalizovaná nad čelní dutinou, při kašli11 se zvýrazňuje. Tento zánět se léčí podobně jako u ostatních zánětů nosních dutin.
Subakutní zánět vedlejších nosních dutin se nejčastěji vyskytuje u batolat2 a u dětí v předškolním věku. Zánět trvá dlouho a přetrvávají období, kdy je zánět relativně potlačen, v klidu, s obdobími, kdy je zánět zvýrazněn pestrými klinickými projevy. Nejvíce jsou postiženy čelistní a etmoidové dutiny.
U dětí se subakutním zánětem je často přítomna bronchitida.
Za vznik tohoto zánětu jsou zodpovědné viry a bakterie a různé deformity nosu, které ztěžují odchod sekretu.
Sekret v nosní dutině vytváří podmínky pro rozmnožování bakterií, které způsobují zánět sliznice. Zanícená sliznice je oteklá a ucpe otvory vedlejších nosních dutin a sekret se tak začne hromadit v dutinách. Hnisavý sekret stéká po hltanu, dítě ho spolkne a část se dostane do průdušek, a tak vzniká bronchitida.
Chronické záněty vedlejších nosních dutin jsou u dětí vzácné, většinou postihují čelistní a etmoidové dutiny.
Projevy jsou často nenápadné, mezi první projevy patří únava, nechutenství4.
Diagnóza se stanoví na základě RTG snímku, CT vyšetření, mikrobiologického a alergologické vyšetření.
Chronický zánět vedlejších nosních dutin se léčí antibiotiky, aby se zničily všechny bakterie, dále je potřeba odstranit příčiny, které způsobují chronický zánět jako např. anatomické abnormality, nosní polypy.
//
sk.wikipedia.org/wiki/Pr%C3%ADnosov%C3%A9_dutiny