Krásné ráno všem,

na koníka jsem se zaregistrovala koncem roku 2015, když jsem byla asi ve druhém měsíci s našim prvním synem. Protože jsem nikdy nebyla mateřský typ, děti v kočárcích mě nechávaly chladnou a dovolené jsme volili spíše v lokalitách, kde to vyloženě nelákalo rodinky s malými dětmi, ani ve snu by mě nenapadlo, že zrovna já budu někdy aktivní na takových maminkovských stránkách 😀 Ale člověk míní a život mění. Pomalu jsem se tu rozkoukávala, radila se, našla podobně smýšlející duše. A po pár měsících jsem narazila na jednu krásnou a inspirativní maminku, která měla pod svou profilovkou označení ambasodorky. Hrozně mě to zaujalo a postupně jsem zjišťovala, co to obnáší atd. Byla to Terezka a dělala ambasadorku značce Femibion. Jestli se nepletu, byla to vlastně úplně první značka, která tu na koníku svou ambasadorku od května 2015 měla.

Za tu dlouho dobu se toho hodně změnilo. U mě minimálně to, že jsem se z nemateřského typu stala mámou dvou úžasných chlapečků, pro které bych snesla modré z nebe a vlastně vůbec nechápu, že jsem někdy zvažovala možnost zůstat bezdětná. Mít děti je to nejvíc, co může život člověku nabídnout. V roce 2017 jsem si na půl roku  vyzkoušela práci ambasadorky u skvělé české značky Phyteneo a u značky Femibion se vystřídaly tři ambasadorky . Já měla čest být tou poslední.

Když jsem v březnu 2019 objevila konkurz na ambasadorku pro Femibion, byl to poslední možný den, kdy se šlo zapojit. Na koníku jsem to měla ráda, nějaký čas jsem tu trávila, i když už ne tolik, o ambasadorování jsem něco věděla a vyzkoušela si ho…tak jsem moc nepřemýšlela a zkusila to. A ono to vyšlo! Nemohla jsem tomu pořád uvěřit a už jsem dostala termín na školení v Praze. Smlouvu jsem měla na rok a tak nějak doufala, že když už je tu Femibion tak dlouho, třeba se ještě prodlouží. Nakonec jsem byla ambasadorkou téhle skvělé značky dlouhé dva roky! Práce mě moc bavila, na školení i při čtení různých odborných článků jsem se toho spoustu dozvěděla a některé informace se vám tu snažila předat. I když to byl někdy pěkný oříšek, protože ambasadorování zrovna pro tuhle značku bylo specifické v tom, že jde o doplněk stravy, který již podléhá přísným kontrolám a informace o něm zase přísným pravidlům. Proto jsem si musela připravovat příspěvky delší dobu dopředu a každý z nich procházel přes kontrolní systémy. Kolikrát stačilo trošku jiné slovní spojení a musel se předělat, někdy se stalo, že po předělání už vlastně pozbýval smysl, který jsem vám chtěla předat… Takže chápu, že jsem mnohým z vás přišla asi méně aktivní, co se týče komerčních příspěvků, než jiné ambasadorky, ale zase jsem se to snažila odčinit příspěvky osobními 🙂

Když jsem jela v dubnu 2019 na školení jako budoucí ambasadorka Femibion, ještě jsem neměla ani tušení, že přesně za měsíc objevím na těhotenském testu podruhé dvě čárky a stanu se tak i jeho aktivní uživatelkou. A teď, po dvou letech, se loučím s pozicí ambasadorky, ale aktivní uživatelkou zůstávám dál. Náš nejmladší totiž nevypadá, že by se v brzké době se svým mléčným barem chtěl také loučit 🙂

Femibion byl na koníku dlouhých a krásných 6 let. A já jsem hrdá na to, že jsem mohla být ty poslední dva roky jeho součástí. I když je práce ambasadorky možná náročnější, než se může na první pohled zdát. Chtěla bych moc poděkovat celému týmu MK za tuhle příležitost a za podporu, všem, se kterými jsem komunikovala ve Femibionu, konkrétně hlavně mým dvěma jmenovkyním Hance a Hani, které mi vždy pomohly a poradily, z celého srdce děkuji všem minulým i současným kolegyním ambasadorkám, které pomohly a poradily vždy, když bylo potřeba a dokázaly zorganizovat skvělé společné projekty. Málo kdy tolik ženských pohromadě tak parádně funguje! Děkuji i mému manželovi, který mi bez frflání umožnil "ležet" hodiny před počítačem při čtení a sepisování různých článků nebo příspěvků. A hlavně, hlavně děkuji vám všem uživatelkám (uživatelům), každému jednomu z Vás, bez Vás by to nešlo! Děkuji za každý lajk, komentář, zprávu, že jste si našli čas a četli moje příspěvky a články. Bez Vás by tahle práce a vlastně ani tahle stránka neměla smysl! Pokud jsem někomu na něco neodpověděla, nereagovala, moc se omlouvám, ale přiznám se, že poslední dobou už jsem to s těma dvěma malýma rarachama a k tomu se stavbou, nezvládala jako dřív. Kolikrát jsem u odepisování při kojení usnula a vzbudila se až za několik hodin s telefonem na hlavě 🙂

Resuscitace dětí se v některých bodech významně liší od resuscitace dospělých. Dva z nich jsou nejdůležitější: 

1. U dětí bývá nejčastější příčinou srdeční zástavy dušení/zástava dechu (u dospělých jde naopak převážně přímo o problém se srdcem), proto se liší začátek resuscitace dítěte od resuscitace dospělého – u dětí zahajujeme resuscitaci vždy pěti vdechy! Je to dáno tím, že u dítěte je velká pravděpodobnost nedostatku kyslíku v organismu již při zahajování resuscitace. Navíc je tu možnost, že se nám rovnou podaří  dítě rozdýchat bez nutnosti další resuscitace.
2. U dospělých se v prvé řadě volá RZS (rychlá záchranná služba), u dětí se vždy nejprve jednu minutu resuscituje a až poté se volá RZS! (Zase jde o to, co nejdříve dodat dětskému organismu kyslík jako v předchozím bodě). Pokud je přítomno více lidí, jeden okamžitě zahajuje resuscitaci a další ihned volá RZS.

A kdy je vlastně potřeba zahájit resuscitaci? Myslím, že to v dané situaci asi každý pozná, ale jde o tyto dva body:

1. Dítě nedýchá (nezvedá se hrudník, necítíme dech na své tváři, když se k dítěti skloníme) 

2. Nereaguje (nejde probudit, nereaguje např na „štípnutí“).

Pokud dítě nedýchá a nereaguje, vždy zahajujeme resuscitaci!

Zoubky a noční kojení.
Už jsem tu pár příspěvků na téma zubů napsala, ale byly věnovány spíš péči o zuby v těhotenství. Teď bych se ráda přesunula k dětským zoubkům. Slyšela i četla jsem spousty názorů, že noční kojení zoubky kazí, nebo je naopak před kazem chrání. Jak to tedy je? Pokud víme, jak vzniká zubní kaz, stačí už v podstatě troška představivosti a odpověď je na světě. Když zoubky správně a pečlivě čistíme, na zoubcích není povlak a nějaké kojení v noci jim tedy nijak neublíží. Ano, i mateřské mléko obsahuje cukry, ale pokud je zub bez povlaku, nemají vlastně cukry komu sloužit jako potrava, netvoří se kyselé prostředí a nevzniká kaz. Pokud nejsou zuby dostatečně vyčištěné, mají na sobě povlak, v něm mikroorganismy, které se budou „živit“ cukry z mateřského mléka, bude vznikat kyselé prostředí v ústech a to spolu s nízkou tvorbou slin během noci tvoří živnou půdu pro vznik kazu.
Takže na konec shrnutí: Pokud jsou zoubky řádně čištěny, hlavně před spaním, kojení je v pořádku. Pokud je na zoubcích povlak (ať už z jakéhokoliv důvodu, nemusí to znamenat, že rodiče zanedbávají čištění – ono zoubky řádně a efektivně vyčistit, obzvlášť když dítě navíc nespolupracuje, je opravdu obtížné a chce to cvik), případně už je přítomna demineralizace (ztráta minerálů ze skloviny) či přímo kaz, noční kojení je na místě odbourat, protože bude stav zhoršovat.

Zvýšená teplota je přirozený a žádoucí jev lidského organismu – potažmo imunitního systému, když se něco děje (typicky když je přítomna infekce). Není proto žádoucí za každou cenu snižovat jakoukoliv teplotu. Tělo musí vynaložit k jejímu zvýšení nemalé úsilí a bojuje tak proti infekci. Někdy už právě jen jejím zvýšením dokáže zničit některé bakterie či viry. 

Normální teplota dítěte je 36,7 – 37st. Pokud měříme teplotu v konečníku (což je podle mě stále nejpřesnější), nezapomeneme odečíst 0,5st. Jestliže tedy v konečníku naměříme např. 37,9st (což je tzv. vnitřní teplota), skutečná teplota, která nás zajímá, je 37,4st. Tady bych ráda zmínila, že takovouto teplotu řešíme (samozřejmě podle stavu a chování dítěte) nejčastěji svlečením jedné vrstvy oblečení, což tělíčko přirozeně ochladí a pokud nejde o nějakou vážnější příčinu, infekci atd, mělo by to pomoci. Pozor u malých miminek v šestinedělí. Tam konzultujeme jakoukoliv zvýšenou teplotu s pediatrem!

Pokud naměříme teplotu 38st a vyšší, jedná se již o horečku. Nad 38,5st už je na místě horečku srážet (samozřejmě se zase řídíme také stavem dítěte, já jsem srážela až při 39, pokud byl jinak syn „v pohodě“).

Ke srážení teploty můžeme použít buď fyzikální, nebo farmaceutické metody. Fyzikální jsou známé chlazení různými chladnými obklady, typicky povrchových tepen např. v tříslech, vlažná sprcha, octové obklady atd. 

Farmaceutické jsou podání antipyretik – léků proti horečce. Dětem se podávají antipyretika ze dvou skupin: 

1) Obsahující paracetamol (např. Paralen, Panadol) – může se použít v jakémkoliv věku

Jednou z věcí, se kterou se jako rodič můžete doma reálně potkat a měli byste ji umět neprodleně řešit, je dušení. Malé děti se mohou dusit jídlem, případně čímkoliv z drobných věcí, co nepozorovaně strčí do pusinky. Nejzásadnější je reagovat ihned a okamžitě začít s tzv. vypuzovacími manévry (pokud dítěti zaskočí před vámi, máte tak cca 1 minutu na to, začít jednat)! 

Tady však pozor – co je potřeba si zapamatovat, vypuzovací manévry se liší u dětí do 1 roku a nad 1 rok. U všech dětí se používají údery do zad, ale u dětí do 1 roku nemůžeme použít stlačování břicha – tzv Heimlichův manévr. Je to kvůli uložení jater – ty nejsou u dětí do 1 roku věku ještě chráněna hrudním košem a mohlo by tak dojít k jejich poškození. Místo toho se u takto malých dětí provádí stlačování hrudníku, stejné jako při resuscitaci.

Podle velikosti dítěte je potřeba zvolit vhodnou polohu – u nejmenších dětí je to poloha na předloktí, hlavička směřuje dolů a bradičku držíme mezi palcem a ukazovákem. Poté provedeme vypuzovací manévr úderem hřbetu ruky do zádíček - na spojnici lopatek. Údery jsou vedeny pod úhlem, ne shora dolů (v podstatě pod stejným úhlem, v jakém máme položené děťátko na předloktí). Provádí se z pravidla 5 úderů, poté, pokud jídlo nebo předmět nevypadne, otočíme děťátko pouze na druhou ruku – na zádíčka, zůstává nakloněné hlavou dolů a provedeme 5 stlačení hrudníku (prsty). 

Údery do zad a stlačení hrudníku se střídá tak dlouho, dokud se nám nepodaří dýchací cesty zprůchodnit, nebo pokud dítě neupadne do bezvědomí – poté je potřeba zahájit neodkladnou resuscitaci (o té zase někdy příště).

U větších dětí již nevolíme polohu na předloktí, ale posadíme se a položíme si je obličejem dolů na naše stehna, jeho nožičky vedou roztažené dozadu podél našeho těla (naše nohy podklesneme, aby byla hlavička níž). Dál už je to stejné jako u nejmenších dětí.

U dětí, které již chodí a dokáží se před nás postavit, je pouze přidržujeme jednou rukou před hrudníčkem, aby nespadly a v jejich mírném předklonu opět vedeme 5 úderů do zad, zase na spojnici lopatek. Síla úderu je poměrně velká, ale věřím, že to nejlépe vyhodnotíte v dané situaci ( i když pevně věřím, že ji nikdy nezažijete!). 

Mezi velmi časté a přitom závažné úrazy dětí patří popáleniny. 

Dítě se může popálit/opařit vřelým čajem, kávou, polévkou… Jelikož právě tyto případy bývají nejčastější příčinou, v přítomnosti malých dětí vařte vždy na zadních plotýnkách, nenechávejte vřelé nápoje stát bez dozoru na konferenčním stolku, na okraji stolu atd (pozor na přečnívající ubrusy)!  

Pozor ale také na méně běžné popálení – např. vřelou vodou ze zahradní hadice, která leží na sluníčku, na rozpálené kovové skluzavky, krbová kamna, žehličky…, ale také na popálení elektrickým proudem (zapojené nabíječky). 

V případě popálení se v prvé řadě zahajuje první pomoc. Ta má totiž velký vliv na následné hojení i na výsledek! Poté dle vážnosti a rozsahu volejte rychlou záchrannou službu. Okamžitě volat RZS je však určitě na místě, pokud je rozsah popálení velký – např. dítě na sebe převrátí hrnec vřelé polévky! Pozor na to, že u dětí je třeba zohlednit rozdíly od dospělého - větší povrch těla vzhledem k hmotnosti (zde také platí, že čím je dítě menší, tím větší je povrch jeho hlavy), snížená odolnost k podchlazení, až 15x větší citlivost kůže atd. Ku prospěchu je snad jen to, že dětská kůže má oproti kůži dospělého lepší schopnost hojení.

Pro představu, za těžké popálení je považován rozsah: 

• u dětí do 2 let větší než 5% povrchu těla
• u dětí 2 - 10 let větší než 10% povrchu těla
• u dětí 10 - 15 let větší než 15% povrchu těla

Pořád jsem si říkala, že se k tomuto tématu už nebudu nějak moc vyjadřovat. Ale prostě teď mi to už nedá. Klidně pište své názory, já se ale upřímě do diskuze asi moc zapojovat nebudu.

Covid 19, opatření, respirátory, očkování... to teď asi nejvíc ze všeho ovlivňuje životy nás všech. Troufám si říct, že se to dotklo úplně každého, i když někoho to postihlo daleko víc než jiné (ať už po zdravotní stránce, nebo finanční až existenční). Na čem se podle mě shodne většina všech, i těch z jinak "různých" táborů, je podle mě naprosto tristní vláda s neexistujícím plánem čehokoliv smysluplného, znechucení, unavení a otrávení lidé a to, že jde, obzvláště tady u nás, obrovský prů.er.

Já nerozumím politice, ani ekonomice (jediné co je mi jasné je, že je to teď obojí fakt hodně špatně), ale dovolím se vyjádřit (já vím, budu litovat 😀 ) k tomu, čemu myslím vcelku rozumím. A opravdu se tu nepasuju do role nějakého odborníka, kterým nejsem!

Respirátory/roušky - docela mě překvapilo, jaká vlna odporu se zvedla s povinností nosit respirátor. Je mi jasné, že v pozadí si tím zase chce někdo namastit kapsy, ale kurnik - vždyť je to spolu s omezením kontaktů základ, jak to aspoň trochu ukočírovat!! My osobně už používáme respirátor v obchodě atd od září. Není to přece celé o tom, kdo něco přikáže. Nehledě na to, že naše vláda ty opatření těžce nezvládá.

Takže můj pohled - respirátor nosit tam, kde je vyšší riziko nákazy, větší množství lidí, vždy. Dvě roušky - myslím si, že jelikož jsou respirátory dobře dostupné, je to blbost. Pokud ano, určitě chirirgická a na to bavlněná - podstatou je hlavně to, aby ta bavlněná chirurgickou lépe utěsnila. A to je to nejpodstatnější ať už jde o respirátor nebo roušky - musí dobře sedět a těsnit na obličeji!!! Jinak pozbývají smysl. A ano, chápu, že je to pro někoho nákladná záležitost. Ale! Pokud nemám respirátor na sobě x hodin, ale nasadím si ho do obchodu, do MHD....klidně se může používat opakovaně! Důležité je nesahat na něj zepředu, jen za gumičky a po sejmutí jej umístit např. někam do garáže na háček, do sáčku....prostě dát ho do karantény, ideálně na 3-5dní. Viry tak dlouho v aktivní formě nepřežijí.Takže stačí mít třeba 3ks a takto je točit a vydrží nám klidně měsíc (záleží na četnosti používání, jejich znečištění atd).

Omezení kontaktů - nepřestává mě udivovat, jak obrovský je to pro většinu lidí problém, ale bez toho to nepůjde! Nejde ale jen o to, zrušit akce o stovkách lidí, zredukovat oslavu z 50lidí na 20 atd. Prostě omezit kontakt ideálně na rodinu z jedné domácnosti, plus to nejnutnější!! (práce, pokud jsou rodiče v práci, tak školka...). Mě se to taky nelíbí, nebaví mě to, unavuje mě to, moje mamka žije sama a vidíme se jednou za čas a to pouze venku a s respirátorem... 

Už dlouho jsem si pro vás nepřipravila žádnou soutěž, tak tady máte jednu tématickou 🙂

Protože co se k produktu jako je Femibion hodí víc než svátek zamilovaných, Valentýn? Ano, určitě spousta z vás namítne, že jde o převzatý svátek, že v Česku je tradiční první máj… určitě souhlasím. Ale proč nevyužít jakékoliv vhodné příležitosti, obzvlášť v této nelehké době.

Takže slibuju, že pokud bude zájem, domluvím pro Vás další ceny a letos si těch soutěží uděláme víc.

Všude kolem sebe vidím samé nastávající maminky, i spousta celebrit se chlubí bříškem (Martina Pártlová, Patricie Pagáčová, Nikol Štíbrová…), takže šířit povědomí o důležitosti kvalitního stravování, ale i doplňování důležitých makro/mikro živin právě v období těhotenství je myslím více než na místě. A Femibion zůstává i přes velký počet konkurenčních přípravků jedničkou na trhu!* Je to doplněk stravy obsahující pouze pečlivě vybrané látky, které nastávající maminky potřebují ve zvýšené míře a je často velmi obtížné získat jejich dostatečné množství z běžné stravy. Navíc jako jediný na trhu nabízí přípravek vyvinutý přímo na míru pro kojící maminky.

A o co si tedy zasoutěžíme dnes?

Výhra bude tentokrát zaměřená na maminky, které své děťátko ještě nemají v náručí, ale již ho nosí pod srdcem  -  výhrou bude krásný valentýnsky laděný balíček obsahující dvoutýdenní balení Femibionu 2 a vykrajovátka na sušenky. Navíc tento balíček můžou vyhrát rovnou tři z vás!

Tak je to tu! Malá přísavka konečně usnula a já mám pro Vás vyhlášení vánoční soutěže s ambasadorkami 🎁

Příspěvky jsem poctivě přečetla a ač jsem si to nikam neznačila, troufám si říct, že mezi vánočními barvami stále na plné čáře vedou červená a zlatá 👏😍

Pak se hodně objevovala i stříbrná, případně různobarevné kombinace - na ty jsem já osobně byla zvyklá v dětství 😊

Nebudu to déle natahovat, tři z Vás, které se můžou těšit na balení Femibionu dle svého výběru jsou: 

Moc gratuluji! ❤

Pokud jste nevyhrály tak nezoufejte, slibuji, že příští rok bude soutěží víc 😊

Krásné úterý.

Soutěž s #femibion je konečně tady!

Ač to podle počasí nevypadá, tuto neděli zapálíme na adventním věnci už třetí svíčku! Je až neskutečné, jak to letí. Tento rok snad ještě rychleji, než kdy jindy.

Taky milujete Vánoce a tu vánoční atmosféru jako já? Jak už jsem zmiňovala ve svém článku o symbolu adventu, jsem hrozná konzerva a Vánoce se pro mě vždy nesly a vždy ponesou v duchu červené a zlaté.A s barvami souvisí i dnešní otázka - Jakou barvu letos volíte k vánoční výzdobě a zdobení stromečku? A měníte, nebo zůstáváte věrní své oblíbené kombinaci?

Letos si zasoutěžíte o balení inovovaného Femibionu dle vlastního výběru - můžete si tedy sami vybrat, zda chcete Femibion 1 - pro plánování těhotenství a dále do ukončeného 12tt, Femibion 2 od 13tt do konce těhotenství nebo Femibion 3 vyvinut speciálně pro kojící maminky. A nezapomeňte, že Femibion je prima tip na dárek pod stromeček pro každou ženu, která se na miminko připravuje, čeká jej nebo kojí 🙂 A pozor, vyhrát můžou rovnou tři z Vás! Hodně štěstí!

Jak se tedy do soutěže zapojit?

Na úvod bych chtěla Modrému koníku moc poděkovat za to, že jsme byli vybráni k testování této skvělé party Linkimals od Fisher-Price. Když mi přišla zpráva, měla jsem obrovskou radost. A co teprve radost dětí, když dorazil a rozbalili jsme balíček! Takže ještě jednou, mockrát děkujeme, bylo to skvělé!

V krabici nám dorazili tři parťáci Linkimals od Fisher-Price – lenochod, los a lama. Můj favorit byl od začátku lenochod, starší syn, který má čtyři a půl roku, byl u vytržení z toho, jak spolu všichni tři komunikují a mladší, devítiměsíční syn si je dle mého názoru oblíbil všechny! Při prvním setkání je bedlivě zkoumal, ale jelikož už doma máme díky staršímu synovi spoustu hraček od Fisher Price, rychle vše pochopil a pak už u nich doslova výskal radostí. Krabici jsme rozbalili až odpoledne a bylo úžasné, jak starší syn hned pečlivě tomu mladšímu ukazoval a vysvětloval, na co přišel. Leželi u toho spolu dobrou hodinu, ani se od toho nehnuli.

Velice mě překvapilo, jak rychle se mladší syn naučil sám ovládat a pouštět lenochoda i losa! Jediné, co ho myslím trošku mátlo bylo, že los se mačká a pouští na bříšku a lenochod, i když mu bříško taky svítí, se tam pustit nedá. Pořád to zkoušel a zkoumal. 

U lamy si víc než kroužky oblíbil její hlavu, kterou neustále sundával a okusoval. 🙂

Má teď období, kdy se pořád u všeho staví a člověk ho nemůže nechat ani vteřinku bez dozoru. Málo co ho dokáže zabavit natolik, aby ho to udrželo na zemi a nesápal se na nožky u stolu, u židle, u gauče… Takže já jsem maximálně ocenila, že když jsem vzala tyhle tři parťáky Linkimals, položila je v kuchyni na zem, mohla jsem vařit a syn u nich opravdu třeba 20 minut vydržel! Navíc máme i období růstu zoubků, takže když byl v noci křik, Linkimals ho dokázali rozptýlit a pak zase usnul. Takže u nás frčeli i v noci. 🙈

Pojďme se teď podívat na jednotlivé parťáky víc zblízka.

Když jsem byla malá, dodržovali jsme doma spoustu vánočních zvyků a tradic, ale nikdy jsme neměli adventní věnec. Vlastně jsem jeho existenci začala poprvé vnímat, až jsem poznala manžela. Je to už 16 let, co jsem adventní věnec uviděla u manželových rodičů a hrozně se mi to zalíbilo. Ještě ten rok mi ho tchýně vyrobila a já si ho nadšeně odnesla domů. Od té doby jsme už s mamkou doma adventní věnec pořizovaly také. 

Když jsme si před 11 lety koupily tehdy ještě s přítelem vlastní byt, strašně jsem se těšila na naše první společné Vánoce, jak budu zdobit náš první stromeček, uděláme si vše jen podle svého… 

Že bude adventní věnec byla jasná věc. První roky jsem kupovala, po pár letech jsem se dopracovala k tomu, že jsem si dozdobovala koupený korpus z větviček a letos jsem se poprvé vybičovala k tomu, že jsem si ho udělala celý sama! A letos je to taky poprvé (ač je to určitě ostuda), co jsem si o tomto symbolu adventu pořádně zjistila nějaké informace. Starší syn je totiž ve věku, kdy ho všechno hrozně zajímá a na všechno se ptá. A mě hrozně baví mu ty informace předávat. Takže tady zase Vám předávám pár informací, které jsou asi nejzásadnější, nebo které mě nejvíce překvapily.

Adventní věnec je vcelku mladý zvyk, který pochází z 30. let 19 století (některé prameny ale uvádí již 16. století). Věnec je od nepaměti vnímán jako symbol vítězství a královské důstojnosti. Dokonce i v Bibli se o něm mluví jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Adventní věnec by tedy měl být holdem tomu, kdo je očekáván, a kdo zároveň přichází jako vítěz a osvoboditel - Ježíš Kristus. 

V dnešní době je však adventní věnec spíš než jako symbol vnímám jako dekorace a proto jej můžeme vidět na nespočet různých způsobů, přičemž část z nich už s věncem nemá krom tradičních čtyř svíček mnoho společného. 

Většina z nás si věnec ladí podle svého vkusu nebo tak, aby se hodil do interiéru domácnosti, k ostatní vánoční výzdobě a podobně. Klasický adventní věnec jakožto symbol adventu má však své typické znaky.

Nezapojovala jsem se do žádné diskuze a nechtěla jsem se k tomu vyjadřovat. Ale musím.

V žádném případě se nepovažuji za žádného odborníka, ale dovolím se vyjádřit s ohledem na své vzdělání v oboru zdravotnická bioanalytika a hlavně s ohledem na mé zaměstnání, což je laborantka mikrobiologie (kde jsem pracovala 10let před mateřskou, z toho 2 roky na sérologii a virologii)

Nový koronavirus tu s námi je, ať se nám to líbí, nebo ne. Názory, že je to celé vymyšlené, nic takového neexistuje atd ani nebudu komentovat. To, že na jaře jsme to tady v České republice zvládli více než dobře, i když za cenu drsnějších opatření, je nepopiratelný fakt. A to, že teď jsme na tom daleko hůře než většina států Evropy, bohužel taky. Proč? Protože Češi se přece nenechají omezovat! Výsledek - slušně zvládnutou epidemii, kterou jsme pěkně ukočírovali když nikdo nic moc nevěděl, za cenu téměř zastavení ekonomiky, jsme si tu nechali pěkně rozjet, takže jarní zmrazení v podstatě ztrácí význam.

Bože, prosím vás, kdo máte trošku rozumu, je to opravdu takový problém vzít v potaz to, co se teď na celém světě děje a malinko se tomu přizpůsobit? Nesoustředit se jen na to, že naše vláda jedná zmateně a ne příliš jasně, že Babiš…ani nevím co k tomu dodat. Prostě jen prosím, pojďme zapojit selský rozum. Nový virus, který umí nadělat spoustu paseky tu je a momentálně dost využívá naši lehkovážnost. Někomu vadí roušky, někomu omezené cestování, někomu zavřené noční kluby. Omezování svobody? Ne! Nutná opatření pro situaci, která momentálně je a dříve naštěstí nebyla. Navíc - díky našemu přístupu nyní nezavíráme hranice my, ale většina ostatních před námi...

Opravdu si myslíte, že když budete ignorovat roušky, rozestupy, budete chodit do kina, na párty a dělat, že se to celé neděje, tak že to tady proběhne v takovém poklidu, jako tomu bylo na jaře?? Protože kdo tohle dodržuje je Babišova ovce nebo cvok, co věří něčemu, co neexistuje? Kéž by to tak bylo. Z mého pohledu máme velmi slušně nakročeno k tomu, aby to tady vypadalo jako v Itálii. Kolabs zdravotnictví a spousta mrtvých. To přece nikdo z nás nechce, nebo ano?

Dodržovat 3 základní R – roušky (v uzavřených prostorech), rozestupy (min. 2metry) a ruce (důkladné mytí rukou) je přece to nejmenší, co můžeme udělat!