Bříško se krásně kulatí, miminko si veselo kope a vy si užíváte příjemné chvíle při vybírání výbavičky, kočárku, roztomilých dupaček nebo dudlíků a těšíte se, až si konečně toho svého miláčka pochováte. S těhotenstvím a narozením dítěte je ale spojené i papírování a vyřizování. A to jak před porodem, tak i po něm. Dnes se zaměříme na to, co je nutné vyřídit před porodem.

Otcovství a prohlášení o jménu dítěte

Jestliže nežijete v manželství a nejste s partnerem oddáni, je potřeba úřední doložení otcovství, aby byl váš přítel uveden v rodném listu dítěte. Pro doklad o určení otcovství si zajdete na matriku, nemusí to být tam, kde máte trvalé bydliště, ale kdekoliv v ČR. Tuto záležitost vyřizovala i uživatelka smardik z fóra: S otcem dítěte nejsme manželé. Na matriku před porodem?: „Máme to stejně a vyřizovali jsme to ještě teď v těhu. Vyřídíš to na jakékoli matrice, ale musíte přijít oba, protože to podepisujete a potřebujete: občanské průkazy, rodné listy a ty těhotenskou průkazku. A také jsme tam hned psali jména - jaké příjmení dítě bude mít - holčičí i klučičí. Celé to trvalo asi 15 minut. Dostali jsme dvě kopie a jednu si mám vzít s sebou do porodnice.“

Jestliže jste vdaná, na matriku nemusíte a prohlášení není nutné mít vyplněné ještě před porodem. Ale určitě je to lepší, ať máte po porodu o starost méně. Tento dotazník musí být podepsán oběma rodiči.

Nezapomeňte si přinést tedy:

• občanské průkazy (váš i partnera/manžela)
• rodné listy (váš i partnera/manžela)
• těhotenskou průkazku
• pokud jste manželé, tak oddací list (dokument musí být buď originál nebo ověřená kopie)
• pokud jste rozvedená, tak rozsudek o rozvodu (dokument musí být buď originál nebo ověřená kopie)

Dříve bylo samozřejmé, že narozené děti a jejich rodiče se navštěvují až po skončení šestinedělí. Byly k tomu velmi dobré důvody. Maminka se po porodu potřebovala zotavit, zvyknout si na své nové povinnosti a sžít se s dítětem. Teprve poté je opravdu připravená začít přijímat návštěvy.

Nejdříve návštěva těch nejbližších a pak přijdou na řadu kamarádi a známí. A lidé by toto rozhodnutí měli respektovat. Bohužel se dnes na toto období již tak nekouká a kolikrát jsou maminky v šestinedělí spíše lynčovány za to, že o návštěvy hned po porodu nestojí. Soukromí ženy po porodu a novorozence by mělo být ale samozřejmostí.

Zásady návštěvy ženy v šestinedělí

• Uvařte něco dobrého a zdravého – Maminka po porodu nemá sílu a ani čas vyvařovat a připravovat si pestrá jídla. Velmi často se odbývá, což určitě není dobře. Připravte nějaké nenadýmavé jídlo a doneste ho kamarádce, sousedce či příbuzné, která porodila. Pár krabiček s obědem pro ni bude mít větší cenu než dvacátý dudlík či chrastítko. Jídlo předejte ve dveřích a odejděte. Prokažte svou laskavost a zájem, ale respektujte soukromí. Návštěvu s jídlem ocenila i uživatelka bramburka: „Já tedy návštěvy vítala, donesli většinou jídlo, k malé byli ohleduplní a nešahali na ní. Když, tak jsem jemně upozornila, kde je koupelna. Tchýně super, každý den přišla, jukla na malou, předala jídlo a šla.“

• Na návštěvy jen s pozváním – Na návštěvy k ženě v šestinedělí choďte zásadně jen na výslovné pozvání a nebuďte naštvaní či zklamaní, že vám pozvánka přišla později než někomu jinému. Takto to má i shine2015: „Já myslím, že to každý rozumný člověk pochopí. Mě nenapadlo k nikomu chodit, když přišla SMS nebo tel., že se narodilo mimi. Pogratulovali jsme a řekli, že až se budou cítit na návštěvy, ať dají vědět, že my nespěcháme, ať si užijí sebe navzájem, zajedou si systém doma a ozvou se. A přijde mi to logické. Šestinedělí je od toho, aby se žena dala do pořádku, miminko taky, byli chvíli doma a měli klid. Vždyť člověk, který přijde z nemocnice nebo v závěru i z dovolené, je rád, že už je konečně doma, chce se vrátit do nějakých zajetých zvyklostí, natož když je nový člen rodiny.“ Není nic horšího, než když musíte návštěvu přijmout v neuklizeném bytě a obsluhovat ji, když by čerstvá maminka raději spala se svým novorozencem. A něco dobrého na zub samozřejmě sebou.

• Krátká návštěva, dobrá návštěva – Nevysedávejte na návštěvě celé odpoledne. I když jste tak moc chtěli vidět miminko, a ono zrovna spí. Poseďte, popovídejte, přineste něco dobrého a během půl hodinky hezky odejděte. Miminko si pochováte jindy. Takto to rozhodně dobře není: „Já měla tchýni na návštěvě už v porodnici 3 hodiny po porodu. Prostě musela malou vidět přesně v momentě, kdy jsem z porodního boxu dolezla do postele. Fakt jsem nechápala. Kdybych nebyla tak vyčerpaná, měla bych asi infarkt z ní. Následně v šestinedělí jsme taky měli návštěvy - rodina. Já osobně bych chtěla v tu dobu na návštěvu akorát mou mamku, jinak nikoho, ale člověk jim to nevysvětlí. Člověk, ať chce nebo ne, musí před návštěvou uklízet, chystat, poklízet po návštěvě, převléct se z pyžama. A byla jsem úplně mrtvá z toho.“

Bonding. Slovo cizího původu, které začíná být v naší zemi konečně pořádně skloňované. Jedná se o termín pocházející z angličtiny a znamená připoutávání se, připevňování či lepení. Přeneseně ho můžeme označit úplně jednoduše jako proces sbližování se. Ve většině případů se s tímto pojmem setkáme v souvislosti s porodem a novopečenou maminkou.

Bonding bývá také označován jako zlatá hodinka po porodu - tedy čas, kdy právě narozené miminko začíná poznávat svět a především své nejbližší. Vlivem porodu se mu do krve vyplavilo velké množství adrenalinu, čímž se spustilo velice intenzivní vnímání světa. Právě narozené miminko tedy vše vnímá na maximum.

Dítě se nachází ve stavu klidné bdělosti, má doširoka otevřené oči a pohybuje se jen velmi málo nebo pomalu. Bonding přináší mnohá pozitiva - za všechny vzpomeňme například snadnější nástup laktace, stabilizace dýchání miminka či lepší vyrovnávání  se s porodními i poporodními bolestmi u maminek. To vše se samozřejmě týká především situace, kdy bonding probíhá s maminkou. Co se ale stane, když žena není po porodu z jakéhokoliv důvodu schopná mít miminko u sebe?

Když přijde na řadu tatínek

Nejčastěji dochází k bondingu miminka s tatínkem v případě, když byl porod proveden císařským řezem - zpravidla v celkové narkóze a maminka tak nemůže o své novorozené děťátko pečovat sama. V takovém případě je nejlepší volbou provést bonding s další neskutečně důležitou osobou v životě dítěte - tedy s tatínkem.

Takový bonding probíhá, podobnějako tomu je u maminek, jen s jednou velkou změnou - s tatínkem není možné provést první kojení. Miminko je bezprostředně po porodu přiloženo na nahou hruď tatínka a i zde se tedy doporučuje zachovávat pravidlo skin to skin - tedy kůže na kůži. Pokud stojíte o bonding v zastoupení otce, je lepší si toto přání napsat do porodního plánu. Zatím u nás bohužel není moc porodnic, které by tuto možnost nabízely automaticky.

Máme-li v domě dítě, je pro nás naprosto samozřejmé uklidit z jeho dosahu předměty, které pro něho mohou být nebezpečné. To se samozřejmě týká i lékárničky a léků v ní obsažených.  Přesto se však může stát, že se dítě k lékům dostane.

Zachovejte chladnou hlavu

Potkat to může každého z nás. Stačí okamžik, zapomenutí. Malé děti jsou vynalézavé a snadno si přistrčí židličku, kam potřebují. Mnoho z nás nosí např. léky proti bolesti i v kabelce, která je rovněž častým středem zájmu našich drobečků.

Pokud tedy zjistíme, nebo máme podezření, že naše ratolest spolkla lék, který neměla, je třeba jednat. V první řadě ale zachovejte klid a chladnou hlavu a nekreslete si ty nejhorší scénáře.

Kontaktujte odborníky

U dětí nevyvolávejte zvracení a nepodávejte solný roztok, ale nejdříve volejte odborníky! Vyvolání zvracení nechte do doby, dokud vám to neporadí odborník, může to mít opačný efekt nebo nemusí být vůbec potřeba a zbytečně by to pak dítě zatížilo.

Pokud se žena ocitne na rodičovské dovolené, nemůže si většinou moc vyskakovat. Příspěvek od státu nepostačuje ani na to nejnutnější a tak se žena ocitne v závislém postavení na svém partnerovi. I na mateřské je ale možné si nějakou tu korunu přivydělat.

Co na to zákon?

Nemusíte se bát, že pokud byste začala na rodičovské vydělávat peníze, ztrácíte automaticky nárok na rodičovský příspěvek. Prakticky je tomu tak pouze tehdy, pokud byste dítě umístila do obecních jeslí či do školky, která hlásí zde umístěné děti České správě sociálního zabezpečení. Ta vyplácení příspěvků zastaví, pokud nepečujete  o dítě celý den.

Přivydělat si lze i na mateřské dovolené. Musí jít ale o jinou práci, než tu, kterou žena prováděla před nástupem na mateřskou dovolenou.  Pokud budete chtít pracovat pro svého původního zaměstnavatele, nesmí to být na stejnou pracovní smlouvu, ze které čerpáte mateřskou. Podle zákoníku práce totiž platí, že pokud si chcete přivydělat u svého zaměstnavatele, pak byste v tomto „náhradním“ pracovněprávním vztahu neměly vykonávat tutéž práci, respektive práci stejného druhu, jakou pro něj děláte běžně. 

 Co se formy zaměstnání týká, přichází do úvahy například zaměstnávání na dohodu o provedení pracovní činnosti nebo na živnostenské oprávnění.

Kdo se vám postará o dítě?

Po miminku touží většina žen. Už od malička si hrajeme na maminky a staráme se o panenky, které miminko představují. Dříve či později přijde doba, kdy hru vystřídá realita a touha po skutečném miminku. Některým z nás děťátko vstoupí do života nečekaně, jiné plánují a snaží se. Proběhne-li nám hlavou věta „Chci otěhotnět!“, obvykle se snažíme udělat vše možné a nemožné, aby se nám to podařilo co nejdříve.

Co tedy dělat, když chceme otěhotnět a začínáme se snažit

Podstatou všeho je být psychicky a fyzicky v pohodě. Zdravotní stav však na začátku snažení většinou nezjišťujeme.

1. Kdo tedy chce, může navštívit lékaře a absolvovat alespoň preventivní prohlídku, kterou dlouho odkládá.

2. Přestaňte užívat antikoncepci. Nejlépe alespoň pár měsíců dopředu, aby se tělo pročistilo. 

3. Omezte alkohol na nulu a pokud možno i kofein, cukr, umělá sladidla a dochucovadla atd. To vše má na nás negativní účinky. Snažte se jíst pravidelně a vyváženě. Samozřejmě nemusíte překopat celý svůj jídelníček, ale pro zdravé fungování těla prostě určitá vyváženost vitamínů důležitá je. Kdo nechce spoléhat na přirozené zdroje v potravě, může v lékárnách sáhnout po speciálních přípravcích. Nezapomínejte ani na kyselinu listovou, která je pak také důležitá pro správný vývoj miminka v bříšku.

Pocity nejistoty, bezradnosti, záchvaty pláče a vzteku. To vše proto, že se nedokážeme popasovat s novou rolí, do které jsme postaveny - s rolí matky. Nejen pro nás je ale naše role nová. I náš partner to tak může mít jako otec. O poporodní depresi u žen toho bylo popsáno mnoho. Ale můžeme se s ní setkat u mužů?

Trocha statistiky

Podle organizace National Childbird Trust není poporodní deprese u mužů až tak výjimečná, jak se možná předpokládá. Poslední výzkum ukázal, že jí trpí až 38 % novopečených tatínků (výzkum z roku 2013-2014). 

Poporodní deprese u žen přímo souvisí s psychickým (nová role matky) i fyzickým (porod, devítiměsíční zátěž, hormonální výkyvy) vyčerpáním. U mužů se na jejím rozvoji podílí zejména psychická stránka. Tento fakt má souvislost s poměrně novou rolí otců, kterou ve společnosti zaujímají. Zatímco dříve byli zcela jasně postaveni do role živitele rodiny, dnes se po otcích chce mnohem víc.

Přítomnost u porodu, péče o dítě, pomoc v domácnosti, tlak na finanční zajištění rodiny. Toto je časté očekávání, které je na novopečené tatínky kladeno. Navíc najednou mohou trpět nedostatkem spánku a negativně vnímat změny partnerčina chování. Není toho málo. A pokud ještě navíc přičteme to, že najednou nejsou středobodem zájmu a mohou se u nich objevovat pocity žárlivosti na vlastní dítě, máme na psychický problém zaděláno.

Jak poznat, že se něco děje

I přesto, že se v České republice porod do vody netěší takové popularitě jako v zahraničí, stává se čím dál více oblíbenou metodou alternativních porodů. A jak už to tak u takových věcí bývá, vyvolává řadu bouřlivých diskuzí. Pravdou ovšem je, že i přesto, že o něm hodně budoucích rodiček uvažuje, většina nakonec do vody neporodí.

Co to vlastně je?

Jako o porodu do vody mluvíme o takovém porodu, při kterém probíhá vypuzovací fáze (druhá doba porodní) pod úrovní vodní hladiny. Před vlastním porodem plodu může rodička strávit v bazénu/vaně různě dlouhou dobu, pokud ale dítě porodí mimo ní, nejedná se o porod do vody. Jednoduše řečeno, abychom mohli hovořit o porodu do vody, musí se miminko narodit po vodní hladinou.

Tato metoda porodu je v České republice akceptovaná od roku 1999. Česká gynekologická společnost však stanovila podmínky, za jakých je možné porod ve vodě připustit. Patří k nim i požadavek podpisu rodičů pod informovaný souhlas s porodem do vody, který by měl obsahovat i seznam možných rizik. 

Předpoklady pro porod do vody

Těhotná žena, která se rozhoduje pro porod do vody, nesmí mít žádné zdravotní problémy. Její těhotenství musí probíhat fyziologicky a musí dosáhnout aspoň 37 ukončených týdnů bez přítomností známek hypoxie (sníženého obsahu kyslíku) či jiných problémů plodu. 

„Maličký ležel schoulený na koberci, hlavu měl schovanou a křičel. Nebrečel, přímo řval! Nemohli jsme se k němu vůbec přiblížit. Tohle trvalo asi deset minut. Přinesli jsme mu nějaké hračky, tak jsme je vybalili a začali si s manželem s nimi hrát. To malého zaujalo a po očku nás začal pozorovat a pak si nechal nějakou tu hračku i podat. Ale dotknout se ho? To jsme nemohli v žádném případě!“

Dětská dušička je velmi křehká. Miminko po narození je vnitřně připraveno a nastaveno na to, že zde bude máma, která ho bude milovat a starat se citlivě o jeho potřeby. Pokud se něco zkomplikuje a místo mámy je zde několik cizích tet, místo domova ústavní zařízení, je to prostě špatně pro psychický i duševní vývoj děťátka.

Pobyt v ústavním zařízení bohužel každou tu dětskou dušičku nějakým způsobem zraní. Někdy je to ale ještě horší, pokud zraněné dítě už najde nový domov a ten je mu následně opět odebrán. Co se asi při návratu do ústavního zařízení v hlavičce takto zrazeného dítka může dít? 

Takto zraněné a zrazené děti potřebují až bolestně najít svého člověka - mámu a tátu, i kdyby náhradní, kterým můžou věřit. Co víc, u kterých se jejich zraněná dušička začne léčit a děti opět mohou věřit v to,  že svět je dobrý a ony samy také.

Přijmout takto zraněné děti je ještě mnohem složitější a těžší než v jiných případech a přitom právě zde platí, že ti, kterým je lásku dávat nejtěžší, ji potřebují nejvíce.

Přechodní pěstouni jsou připraveni přijmout dítě v ohrožení do své péče (domova) kdykoliv – ve dne v noci, v týdnu i o víkendu. Je to jejich práce. Většinou se o tom, o jaké dítě se boudou starat, dozvědí telefonicky jen několik hodin nebo dnů před tím, než ho reálně převezmou do péče.

Proč se lidé v dnešní době berou a proč naopak raději zůstávají ve svazku na "psí knížku"? Co znamená manželství pro nás ženy a jaké v něm vidíme výhody a nevýhody?

Manželství v číslech

Česká republika je země s jednou z největších rozvodovostí v Evropě. I přesto, že míra rozvodovosti již neroste tak prudce jako v minulém desetiletí, pořád stagnuje mezi 45-50 %. Jednoduše řečeno, každé druhé manželství je dle statistik odsouzeno k zániku. Navzdory těmto odstrašujícím číslům se lidé ale stále berou. 

Počet sňatků obyvatel ČR má však dlouhodobě klesající trend. V období po roce 2000 jich výrazně meziročně ubývalo zejména v letech 2008-2011. Zatímco na počátku století bylo obvykle ročně uzavřeno 52-53 tisíc manželství, v roce 2013 jich bylo evidováno 43,5 tisíce ročně. Podle údajů ze sčítání lidu z roku 2011 je víc jak polovina obyvatel nad 20 let ve stavu vdaná/ženatý. Až do počátku 90. let 20. století přitom uzavíralo manželství 90-95 % obyvatel ČR. 

Stejně jako se zvyšuje věk, kdy mají ženy své první dítě, i věk pro vkročení do svazku manželského roste.  V roce 2013 bylo ženichům při prvním sňatku v průměru 31,3 let a nevěstám 28,5 let. 

Úplně nejoblíbenějším dnem v týdnu pro svatbu je sobota, po ní následuje pátek. Velmi zřídka se obřad koná v jiný den. Svatby se nejčastěji konají v červnu a jiných letních měsících (až dvě třetiny všech obřadů), lidé také přestali být pověrčiví ohledně májových svateb a květen se těší čím dál větší oblíbenosti. Skoro nikdo se potom nechce vdávat v lednu.

Vypadají jako děti, ale jsou to dospělé ženy. Malý vzrůst, mírná deformace obličeje, vyrážka a především neplodnost. Toto onemocnění postihuje pouze dívky. Malá šance stát se matkou je tím nejhorším důsledkem Turnerova syndromu. „Turner“ změnil život nejen jim, ale také jejich rodinám a partnerům. Prarodiče přijdou o možnost mít vnoučata, manželé děti. Jak toto vzácné onemocnění vzniká, jak mu čelit a existuje účinná léčba?

Jak a proč vzniká

Lidské tělo se skládá z mnoha miliard buněk. A každá má ve svém jádru soustavu 46 chromozómů. Každý z těchto chromozómů v sobě nese množství genů, které určují to, jakou barvu vlasů nebo očí bude člověk mít.

44 z 46 z těchto chromozómů nazýváme autozómy. Jejich podoba je u žen i u mužů stejná. Zbývajícím dvěma chromozómům se říká heterochromozómy neboli pohlavní chromozómy. Ony rozhodují o tom, bude-li vznikající malý človíček chlapcem či děvčetem a vyroste-li jednou v dospělého muže či v dospělou ženu.

Ženy mají dva ženské pohlavní chromozómy, chromozómy X. Proto se jejich sestava chromozómů (neboli karyotyp) označuje jako 46, XX. V této formuli značí číslo 46 celkový počet chromozómů a XX dva ženské pohlavní chromozómy X. Muži naopak mají každý svůj pohlavní chromozóm jiný - jeden mužský Y a jeden ženský X. Jejich sestava chromozómů se popisuje jako 46, XY.

Pokud vajíčko či spermie přináší o jeden chromozóm méně nebo pokud se jeden z chromozómů ztratí při jejich vzájemném splynutí, vzniká sestava 45 chromozómů. Chybí-li jeden pohlavní chromozóm a zůstal-li jen jeden chromozóm X, bude mít člověk karyotyp 45, X. A to je právě typický karyotyp pro dívky a ženy s Turnerovým syndromem.

„Moje těhotenství probíhalo krásně a přirozeně. Stejně tak jsem si představovala svůj porod. Z představy o klidném a silném osobním prožitku z příchodu našeho dítěte na svět mě bohužel vyvedl zdravotnický systém. Cítím, že mi byl můj porod ukraden.“

Lze traumatům předcházet?

Psychologická stránka porodních prožitků je stále zásadnější i pro odborníky, kteří čelí nárůstům porodních traumat. Odhadem 9 % žen trpí po porodu posttraumatickým stresovým syndromem. Ovšem ještě v devadesátých letech bylo i renomovanými vědci prohlašováno, že neexistuje vztah mezi emocionálním a fyzickým prožitkem ženy během a po porodu. 

Na základě informací, které o syndromu ukradeného porodu máme, je mylné se domnívat, že tímto traumatem utrpí ženy, které měly vyloženě komplikovaný porod či rodily císařským řezem. Stejně tak nelze tvrdit, že přirozený porod zaručí rodičce netraumatický zážitek. Například u žen, které si porod císařským řezem přály (z důvodu  strachu z porodního prožitku), může být naopak spouštěčem porodního traumatu právě pocit bezmoci a potřeba být lékařsky kontrolována z důvodu obav o své zdraví a život dítěte. 

Začínám rodit

„Několik dní před termínem porodu mi odešla hlenová zátka a druhý den jsem začala krvácet. 

Někdy v noci, když malou krmím, si představuji, jaké to bude, až budoucí rodiče zazvoní u vrátek a já jim malou předám a řeknu: "Tak to je ta Vaše holčička", moc se na to těším.

Do péče pěstounů na přechodnou dobu se dostávají děti z různých důvodů - například je máma opustí v porodnici nebo jsou rodičům děti odebrány z důvodu nedostatečné péče, někdy hůř - z důvodu týrání.

Každý příběh je jiný a vždy je vážný důvod pro to odebrat dítě z rodiny. A vždy je tou nejlepší variantou umístit takové dítě k „hodné tetě“, u které může dítě dobu, než úřady jeho situaci vyřeší, přečkat v její láskyplné péči. U této tety pěstounky můžou totiž děti zůstat pouze rok od rozhodnutí soudu, a proto úřady pracují na plné obrátky, aby jejich situaci v tomto termínu vyřešily.

Kam tedy odchází po zmíněném roce děti od těchto pěstounů? Variant je hned několik – buď dojde k sanaci biologické rodiny a dítě se do nových vhodnějších podmínek může vrátit nebo je mu nalezena náhradní rodina ve formě dlouhodobých pěstounů nebo osvojitelů. V případě nejhorším (děje se naštěstí ojediněle) odchází dítě do kojeneckého ústavu nebo dětského domova.

Kdo jsou tyto „hodné tety“? Co je vede k tomu dělat tuto velmi náročnou práci, kde víte, že dítě, o které pečujete, za několik dní, týdnů, měsíců předáte do jiné rodiny? O svůj příběh se podělila jedna z nich.

V kojeneckém ústavu

Snad každá maminka se s tímto citátem někdy v životě setkala. S největší pravděpodobností jsme ho dokonce slyšely od našich babiček. Nebo možná i od babiček našich dětí. Zatímco v prvním případě nám (především jako malé děti) citát vyloudil na tváři úsměv, v tom druhém už to asi taková sláva nebude.

Každý rodič si samozřejmě myslí, že své dítě/děti vychovává, jak nejlépe dovede, a proto bere často rady ostatních jako útok na svou osobu a hlavně na své rodičovské kompetence. Velice často se pak ve výchově střetávají 2 generace - rodiče a prarodiče. Tedy ti nejdůležitější lidé v okolí dítěte.

V poslední době se ve výchově dětí objevilo mnoho nových postupů a přístupů. Spoustu těchto novinek generace našich rodičů neznala a i z tohoto důvodu jim moc nevěří. Roky se to všechno dělalo nějakým způsobem a najednou je všechno jinak? Proč? S tímto přístupem prarodičů se tedy nelze divit, že v rodině vznikají třecí plochy, které občas způsobují hádky a někdy dokonce i dlouhodobé neshody. Nejvíce problémů se objevuje právě kolem babiček, které mají s výchovou dětí spoustu zkušeností. 

Psychologové už dlouhá léta zdůrazňují, že v rodině by měla panovat jednota, co se výchovných principů týká. Není se tedy čemu divit, že se rodiče zlobí, když babička přistupuje k jejich drahému dítku naprosto jinak, než se snaží oni doma. A v tomto případě je možná i tak trochu jedno, o co konkrétně se jedná - velice často jde například o velké množství sladkostí a nezdravého jídla, přehánění s dárky (hodnotou či množstvím), sledování pohádek či prostě přístup k jednotlivým výchovným záležitostem.

Co dělat, když babička rozmazluje moje děti?

Pokud se vám ve vztahu babička - vnoučata cokoliv nelíbí, mělo by být prvotním krokem to, že si o tom spolu promluvíte. V tom lepším případě babičce vysvětlíte, co a proč se vám nelíbí. Babička uzná, že máte třeba pravdu a bude vás a vaše přání akceptovat. Pokud se jedná o něco méně důležitého, můžete babičce ustoupit, či se domluvit na nějakém rozumném kompromisu, který zvládnou přijmout obě dvě strany. Rozhodně při tom nezapomínejte, že jste rodina a je tedy žádoucí, aby nebyly narušeny vztahy. I když to třeba přiznáváte nerady, vztah vašich potomků s jeho prarodiči je velice důležitý a rozhodně ho nechcete nikomu znepříjemnit, či dokonce v tom nejhorším případě zpřetrhat rodinné vazby. 

Zatímco některé ženy se těší, že si po porodu užijí plnou péči v porodnici, kdy nebudou muset vařit, starat se o domácnost či další děti, jiné ženy mají z této situace hrůzu. A právě pro tento typ maminek existuje skvělá možnost, jak porodit v porodnici s plnou lékařskou péčí a poté odejít (samozřejmě i s miminkem) do svého domácího prostředí. Tato možnost se nazývá ambulantní porod.

V zahraničí je ambulantní porod již pevně ustálen v porodnickém systému, v Čechách se jedná zatím o možnost poměrně novou, málo známou a využívanou jen malým procentem žen.

Zkušenost s ambulantním porodem v České republice už má však stále více maminek, jednou z nich je i uživatelka jizi, která napsala: "Během chvíle přichází Alča i Tom s Kačenkou a hudbou pro mé uši: odcházíme. Balím věci, převlíkám to malinkaté, perfektní stvoření, úžasného člověka, kterého jsme stvořili. Podepisujeme revers. Všichni jsou přesto, že jsme první, kdo kdy v Nymburce porodil ambulantně, milí. Nikdo ničím nevyhrožuje. Nikdo nás ničím nestraší. Všichni se usmívají a nejvíc ze všech já. Je šest hodin a my odjíždíme domů."

Co to ten ambulantní porod vlastně je?

Ambulantním porodem se rozumí situace, když žena odchází z porodnice do domácího prostředí v době zpravidla do 24 hodin po porodu. Většina porodnic se sice drží metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví, který říká, že žena po porodu by měla porodnici s miminkem opustit až po uplynutí 72 hodin, nicméně se opravdu jedná pouze o doporučení, tudíž není možné ho nějak vynucovat, pokud se rodiče rozhodnou jinak. Ambulantní porod je v České republice uzákoněn od 1. 1. 2014 a je tedy možné jej realizovat v kterémkoliv zdravotnickém zařízení.

Náměstek Ferdinand Polák vysvětluje, proč byly ambulantní porody vymezeny zákonem:  „Zůstat s novorozencem v porodnici tři dny po porodu jednoznačně doporučuji. Během této doby se provádí řada potřebných vyšetření, provádí se novorozenecký screening a řeší se případné komplikace, jako je například novorozenecká žloutenka. Pokud už se ale žena i přes doporučení lékařů rozhodne porodnici opustit dříve, snažili jsme se připravit takové podmínky, abychom veškerá rizika s tím spojená eliminovali na minimum.“

"Byla jsem v 11. týdnu těhotenství, už jsem si pomalu zvykala na své nové těhotné já a těšila se, jak s přítelem budeme kupovat výbavičku, zařizovat pokojíček, předčítat mu už v bříšku. V obědové pauze jsem se spontánně rozhodla a koupila jsem přístroj na poslech zvuků a srdíčka ještě nenarozeného miminka. Těšila jsem se, jak večer přijdu domů a budeme společně poslouchat tlukot srdíčka našeho drobečka. Jaké však bylo moje rozčarování, když jsem přišla domů a našla prázdnou skříň a na stole vzkaz 'Promiň, já nemůžu!' V tu chvíli jsem myslela, že se mi zastaví srdce."

Bohužel výše uvedený příběh není vymyšlený a bohužel ani ojedinělý. Spousta těhotných žen a maminek si musela něco podobného vytrpět. Je smutné, kolik je na světě mužů, kteří dokážou opustit ženu, matku jejich dětí v okamžiku, kdy je nejvíce potřebuje. Je také smutné, kolik těhotných žen muselo řešit existenční problémy místo toho, aby se v klidu radovaly z příchodu děťátka, které nosí pod srdcem.

Ale zároveň si ženy, které jsou svobodné mámy, které v sobě našly sílu postavit se znovu na nohy, oklepat se a být silné pro své děti, zaslouží náš obdiv. 

Jak takovou situaci řešit? Na co se zaměřit, kde hledat pomoc, na co máte nárok?

Proč to udělal?

Asi jedna z prvních otázek, které se vám budou honit hlavou je, proč to udělal. Někdy vás opustí bez vysvětlení, jako Moniku z našeho úvodního příběhu, jindy si vymyslí důvody typu, že není na dítě připravený, že už takhle dál nemůže, že mu vztah nevyhovuje, či milion jiných výmluv, aby nějak omluvil, že odchází od těhotné ženy. Nechceme mužům křivdit. Možná, že někteří k tomu mají opravdu šlechetné důvody. Pravdou ale je, že většina žen, kterým se to stalo, se shoduje, že dřív nebo později se dozvěděly, že jejich partner odešel k milence.

Vyladit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem není jednoduché. Pro to, abyste to všechno zvládla, nepotřebujete dělat ohromné životní převraty. Ve skutečnosti jde o skromné a jednoduché změny, které nejenže vám přinesou štěstí, ale také prospějí vaší rodině i kariéře. Podívejte se na pár užitečných tipů, které vám k dosažení rovnováhy dopomohou.

Udělejte si rána co nejjednodušší

Není nic horšího, než začínat ráno ve stresu běháním po bytě s tím, že dnes zase určitě přijedete do práce pozdě. Vyhněte se rannímu shonu tak, že si všechno připravíte večer.

Zabalte obědy a svačiny, připravte dětem oblečení na příští den (i sobě), zkontrolujte dětem školní batohy a úkoly. Uvidíte, jak všem tento rituál usnadní tolik nenáviděná rána. Další výhodou je i to, že si můžete vychutnat rodinnou snídani, aniž byste spěchaly z domu.

Vytvořte rodinný kalendář

Kalendář může zahrnovat rozvrhy dětí, seznam školních a rodinných událostí, mimoškolní aktivity nebo například splatnosti faktur. Existují také různé mobilní aplikace kalendářů, které můžete synchronizovat s kýmkoliv budete potřebovat. Každou neděli si připravte program na další týden, což pomáhá eliminovat různá “překvapení” během týdne.

Maminka na mateřské dovolené. Když většina lidí uslyší tento pojem, představí si unavenou ženu s mastnými vlasy a odrosty, mnoha poporodními kily navíc, oblečenou v teplákách a tričku s fleky od mléka. Prostě ženu, která absolutně nepřipomíná tu sexy lvici salonů kterou byla třeba i dříve. Jasně, je to klišé, ale... Ruku na srdce, někdy tak opravdu vypadá každá z nás. V následujících řádcích si pojďte přečíst několik rad, které třeba pomohou změnit mediální obraz ženy na mateřské. 

Protože to, že jsme mámy, rozhodně neznamená, že musíme přestat být krásné a neštěkne po nás ani pes. V našem případě tedy spíše kolemjdoucí muž. A nemusí ani štěkat. Stačí, když se ohlédne a přidá úsměv.

Kde na to vzít čas?

Když máte malé dítě a nemáte hlídání, většinou opravdu nemáte času nazbyt. A kolikrát nám chybí i ta chuť. V první řadě je potřeba začít přemýšlet a čas pro sebe si prostě naplánovat. Jasně, nevyšetříte ho pro sebe 10 hodin denně, ale správným managementem určitě potřebný čas ve svém nabitém denním programu najdete - a to rozhodně nemusíte být vrcholovou manažerkou.

A kdy tedy ten čas najít? Malé děti spí poměrně často a dlouho (samozřejmě ne všechny), využijte tento poklidný čas a věnujte se chvíli samy sobě. Zasloužíte si to. A vhodný čas může být klidně, i když jsou děti vzhůru. Zapojte je také (pokud jsou větší) , případně je nechte, ať se na vás dívají. Čím dříve si na publikum zvyknete, tím lépe.

Každá máma přece ví, že časy, kdy byla sama, jsou již dávnou minulostí. Děti nás často pronásledují i na záchod, což je pro mnoho maminek nepřijatelné. Ale když vás budou pozorovat při péči o sobe, může to být pro ně i legrace. Pokud máte holčičku, tak jí zároveň naučíte, že je potřeba o sebe pečovat. Uvidí to odmalinka a logicky to bude považovat za normu. A to je jedině dobře.

„Vždycky jsem toužila po spokojeném manželství, dítěti a domku s muškáty za okny. Jenže která banka ti dá hypotéku, když ve 40 umřeš? Mně se tak alespoň splnil sen o spokojené rodině. A hodlám si s nimi těch zbývajících 9 let života maximálně užít. Nenechám se tou nemocí pohltit. Prostě nenechám." Veronika, pacientka s cystickou fibrózou.

O co tu jde?

Cystická fibróza (CF) je dědičně podmíněné onemocnění, které postihuje zejména dýchací a trávicí ústrojí, ale i některé další orgány. Není nakažlivá, nemocný se s ní narodí a většinou během krátké doby (první měsíce či roky) se objeví její příznaky.

„To, že něco není v pořádku, tušili naši už asi od začátku. Jako malému miminku se mi špatně dýchalo, byla jsem pořád zahleněná, mateřské mléko i Sunar jsem hned vyzvracela, plakala jsem… Mamka skoro nespala. Lítali se mnou po doktorech a výsledkem byla diagnóza astma. Víš, narodila jsem se v roce 1986, tehdy doktoři tuhle nemoc ani pořádně neznali. Často se zaměňovala právě za astma nebo potíže s trávicím ústrojím.“ popisuje Veronika, moje kamarádka z vysoké školy.

Nikdo by neřekl, že trpí nějakou nemocí. Vždycky se usmívala, dávala opisovat poznámky z přednášek a díky její dokonalé postavě se za ní otáčeli i mnohem starší kluci. Nejhezčí holka z ročníku, která jednou za rok na 14 dní někam zmizela, aby se pak zase objevila a rozdávala dobrou náladu na potkání.

CF se projevuje opakovanými infekcemi dýchacích cest, které postupně způsobují poškození plic. Nemocní také špatně tráví potravu, protože jim nefunguje správně slinivka břišní vylučující trávící enzymy. Častou komplikací je cukrovka, cirhóza jater, osteoporóza a další.

Dříve bylo naprosto normální, že se matkami stávaly ženy (vlastně téměř ještě dívky) hned po ukončení školy. Jen se podívejte kolem sebe na ženy ve věku vašich maminek či žen o pár let starších - velká spousta z nich porodila své první dítě ve věku těsně po 18 letech. Kdo tenkrát s početím dítěte otálel, byl divný. Od těch dob se mnohé změnilo a trend se postupně vychýlil na druhou stranu.

Stále více začalo přibývat žen, které studovaly na vysoké škole a pak budovaly kariéru. A až později začaly myslet na založení rodiny. I z tohoto důvodu začal stoupat průměrný věk prvorodiček a velmi často se tak prvorodičkami stávaly ženy ve věku kolem 30 let. Dnes už se zase pomalu vrací trend mladších maminek a lékaři se jen radují. Podle nich je totiž ideální věk pro porod prvního dítěte kolem 25 let.

Článek hovoří o situaci, která je typická pro naši zem. Když se podíváme do jiných kultur, tak se samozřejmě setkáme s mnohem mladšími maminkami - rozhodně není výjimkou, když se maminkami stanou (z našeho pohledu) malé holčičky kolem 14 let. I u nás se samozřejmě setkáme s maminkami ještě před dovršením jejich plnoletosti, není jich však naštěstí mnoho. Pro potřeby tohoto článku si ještě upřesněme, že článek hovoří o mladých maminkách, které jsou zhruba ve věku 18 - 25 let. Jaké výhody pro tyto mladé maminky plynou? A nese s sebou mateřství v tomto věku i nějaké nevýhody? 

Na začátku si připoměňme frázi, kterou jste už určitě někdy slyšely: "Věk je jen číslo". Můžeme si vedle sebe postavit dvě dvacetileté slečny/ženy a zatímco jedné bychom mateřství s čistým svědomím doporučily, tak u jiné nám přijde, že je ještě brzy. Čím to je? Každý člověk má jiné zkušenosti, zážitky, životní cíle a něco jiného si prožil. Přestože jsou obě stejně staré, jejich mentální zralost může být na úplně odlišné úrovni. Takže vždy je potřeba vycházet z konkrétní situace.

Jaké mají mladé maminky výhody?

• ženy v tomto věku  jsou z fyziologického hlediska na vrcholu svých sil, dá se proto předpokládat, že náročné období těhotenství zvládnou "levou zadní", většina těchto těhotenství proto probíhá naprosto fyziologicky a dá se předpokládat, že jejich těhotenství a porod budou naprosto bezproblémové (ale samozřejmě toto nelze brát jako dogma - i zde se totiž mohou objevit komplikace a problémy)
• mladé maminky údajně méně trpí těhotenskými nevolnostmi
• mladé ženy jsou na vrcholu sil a jejich organismus ještě není tolik zatížen nemocemi či braním léků
• některé ženy v tomto věku neví, jakým směrem by se měl jejich život ubírat a kterou cestou by se chtěly vydat, dítě jim v tomto případě může ukázat směr, ve kterém se mohou realizovat
• mladé maminky mají více energie, proto i lépe zvládají náročné situace, které mateřství přináší - např. nevyspání a noční vstávání k miminku
• mladé maminky často přistupují k výchově s klidem, nejsou přehnaně úzkostlivé, dítě vychovávají v kamarádském duchu a dokážou vymýšlet a realizovat lumpárny, které miluje každé dítě
• těhotenství jim prostě sluší - uznejte, na mladé těhotné je krásný pohled
• po porodu se jim lépe shazují těhotenská kila
• až půjdou na maturitní ples svého dítěte, existuje šance, že si je někdo splete se starším sourozencem
• mladé maminky mají mnohem menší riziko genetických vad u dítěte

"Chudáci děti, teď nemají vůbec normální dětství. Žádné hřiště, prolézačky, pořád sedí jen u tabletů a telefonů." Věta, kterou teď okolo sebe slyšíme velmi často. Od kdy patří dětem do ruky zařízení typu mobilní telefony a tablety? Co je ještě normální a co je už úplně takzvaně za čárou?

Úhel pohledu

První věc, kterou si musíme uvědomit před tím, než na sociálních sítích sdílíme příspěvky typu "Dej like, pokud si pamatuješ tyhle prolézačky!" nebo "Sdílej, pokud si ještě měl/a normální dětství." je to, že i naše dětství někomu jistě připadalo "jiné". 

Potvrdit by vám to mohli naše babičky a dědečkové, prababičky a pradědečkové. A možná nemusíme chodit tak do hloubky, ale zkuste se zeptat svých rodičů. O barevné televizi, která pro nás byla normální, si oni mohli nechat zdát. Že by třeba moje prababička měla výběr z panenek od Mattela? Ani náhodou. Hrála si přesně s tou panenkou, kterou ji její maminka ušila. A takhle bychom mohli pokračovat. Takže ano, sdílejte příspěvky, pokud jste měli dětství, které bylo v té době obvyklé. Teď je to ale zkrátka trochu jinak. 

Příklad rodiče

Děti v batolecím věku jsou jako houby. Nasávají všechno kolem sebe, jsou zvídavé a neustále pozorují nejen nás, ale také naše okolí. A je naprosto přirozené, že jsme pro naše děti vzorem. Pokud ale nechceme, aby jejich vztah k elektronickým zařízením typu telefony a tablety byl až "nezdravý", musíme začít hlavně u sebe. Není náhodou to první, co vaše dítě ráno v posteli vidí, rodič, který si čte zprávy a sjíždí, co se na sociálních sítích stalo minulou noc? Nevidí dopoledne xkrát maminku, která kontroluje stav inzerátu na ochozené botičky, vyhledá si recept na ty zaručeně nejlepší meruňkové knedlíky a píše si přes messenger s kamarádkou, jak jsou ty děti dneska protivné? A když tatínek přijde z práce, do večeře ještě několikrát zkontroluje e-maily? Nemluvě pak o starším sourozenci, který vydrží klidně i několik hodin hrát počítačové hry.

Věděly jste, že vašemu miminku začíná bít srdíčko kolem 5. týdne od početí? A že už od 8. týdne těhotenství začíná být citlivé na dotek vaší dlaně skrze bříško? Mezi 10. - 12. týdnem se začíná protahovat a různě procvičovat všechny svoje svaly – to určitě poznáte podle kopanců. A sluch se začíná vyvíjet zhruba od 20. týdne těhotenství. Využijte tyto možnosti a navažte kontakt se svým děťátkem už v děloze. Znáte pojem prenatální komunikace?

Co je to prenatální komunikace?

Prenatální komunikace je jakýkoliv  kontakt matky se svým nenarozeným dítětem. I když to zní podivně, ve skutečnosti se pod tímto termínem skrývá třeba i takové obyčejné pohlazení po bříšku. Ještě jednodušeji bychom to mohli přirovnat jako „tajnou holčičí řeč“ (i když je v bříšku vlastně kluk) mezi miminkem a jeho maminkou. Toto pouto je pevně svázáno už v okamžiku početí a trvá celé těhotenství. Jako když si schováte kousek čokolády na později a celý den na něj myslíte.

Co všechno tedy je ona prenatální komunikace? V podstatě všechno, co zvenčí maminka vyšle do bříška k miminku, ho nějakým způsobem ovlivní. Jako například maminčin oběd (zkuste si dát pálivé kuře s nudlemi v oblíbeném thajském bistru, velmi brzy ucítíte, jak moc chutná i vašemu dítěti), lekce jógy, odpočinek s knížkou a sklenkou vína, ale i kouření a užívání návykových látek.

Toto všechno má na dítě větší či menší vliv. Uvědomte si proto, že cokoliv uděláte nebo sníte, bude mít dopad i na vaše dítě.

Na co pozor?

Na pískovišti jste velmi často svědkyní zajímavých scén. Zrovna nedávno jsem viděla, jak se jedna holčička uprostřed pískoviště z ničeho nic rozplakala. Bez viditelné příčiny. A v tu chvíli se okolo začaly dít věci - několik dětí k ní přišlo a začalo ji utěšovat. Pár dětem to bylo úplně jedno a plačící dítě ignorovaly. A několika dalším byl její pláč viditelně proti srsti, tak pískoviště opustily a šly si hrát jinam. V které skupině dětí by asi bylo vaše dítě?

Emoční inteligence

Pojem emoční inteligence se v psychologii objevuje poměrně nově -  od 90. let minulého století. Prvně jej použili američtí psychologové Peter Salovey a John D. Mayer. A ptáte se, co to vlastně je? Je zajímavé, že ani do dnešního dne se všichni psychologové neshodnou na jedné definici. Emoční inteligence by se dala popsat takto:

• schopnost pracovat se svými pocity,
• schopnost vnímat a pracovat s pocity ostatních,
• umění pocity rozvíjet (své i ostatních),
• umění motivovat sebe i ostatní,
• sebeovládání,
• vytrvalost 

Zkrátka a dobře - emoční inteligence je plná dovedností, které jsou někde na rozhraní rozumu a pocitů.

EQ

Určitě milujete své dítě nade vše a chcete mu zařídit co nejšťastnější dětství a vstup do života. A zcela určitě pro to děláte maximum! No a pokud se ještě navíc nebráníte (na naše poměry) netradičním řešením, můžete vyzkoušet feng shui.

Rozdělte pokojíček na zóny

Dětský pokoj je jednou z mála místností v domě, která musí splňovat více kritérií, aby uspokojila nároky svých malých obyvatel. Musí být zároveň ložnicí (zóna odpočinku), hernou (zóna zábavy), studovnou (zóna vědění) a často také šatnou (zóna praktická). Pokud navíc nedisponujete větším prostorem, můžete si v tuto chvíli říct, že těžko budete „čarovat“ s feng shui, když jste rádi, že se tam váš potomek vejde. K této myšlence ale není důvod, ba právě naopak. Děti se obecně ve velkých prostorech, které mají navíc obývat samy, nemusí cítit moc dobře. Pokud patříte k rodičům, kteří nešetřili metry, zauvažujte nad tím, že pokojíček vybavíte bunkrem, případně nějakým domečkem nebo stanem, který dá dětem větší pocit bezpečí (a také soukromí).

Co je to feng shui?

Starodávné čínské učení o vzájemném působení energie člověka v čase a prostoru. Feng shui (vítr a voda) se opírá o 2 hlavní školy – škola formy a škola kompasu. Hlavním cílem je zajistit ideální proudění energie čchi  [či], která má přímý vliv na zdraví člověka a harmonii jeho života. Hlavními aktéry při nastolování rovnováhy je pět elementů – země, voda, vzduch, oheň a kov. Pracuje se také s polaritou jinu a jangu.

Zóna odpočinku

„Někde jsem četla článek o tom, že otec dá doma dítěti úplně jiné předpoklady k základům do života. Jako třeba víc samostatnosti, větší riskování, rychlejší rozhodování. Matka zase víc citu, něžnosti, empatie, tvořivosti....“ Agne z diskuzního fóra.

Mateřská nebo rodičovská dovolená?

Mateřská dovolená začíná 6 – 8 týdnů před termínem porodu. Slouží především k načerpání sil na náročný den D, dokoupení výbavičky pro miminko, eventuálně dohnání restů na předporodním kurzu. Poté plynně navazuje šestinedělím, které je asi nejnáročnější z celého těhotenství a následného mateřství. V tomto hájeném období si zvykáme na nového člena rodiny a především se dáváme dohromady po porodu. Celková délka mateřské je pak 28 týdnů (v případě dvojčat a vícerčat až 37 týdnů).

Oproti tomu na rodičovskou dovolenou mohou nastoupit i muži. Maminky ji čerpají ihned po skončení mateřské, tatínkové na ni mohou nastoupit prakticky v den narození dítěte. Trvá 2 až 4 roky, podle rozložení a preferencí rodičů, jak dlouho chtějí nebo mohou (hlídání, školka a podobně) zůstat s dítětem. Jen pro zajímavost: je možné, aby v jeden okamžik byly doma oba rodiče. Maminka na mateřské a tatínek na rodičovské. Od 1.2.2018 dokonce začala platit tzv. otcovská dovolená, tedy týden volna pro novopečené tatínky.

Tradice naruby

Proč tatínci mění letité tradice a střídají se s maminkami na rodičovské dovolené? Důvodů je hned několik. Ten první je zcela prozaický: touha být co nejblíže svému dítěti a prožít s ním všechna jeho poprvé. Přiznejme si to, možná v tom je i trochu zdravé sobeckosti. Možná jste si toho nevšimli, ale otcové vmínají pokroky a růst svých dětí spíš zprostředkovaně, skrze matku a její vyprávění, fotografie a videa. Tatínkové tak slyší a vidí první potomkovo slovo, krůček, lžičku s přesnídávkou skrze telefon. Pomalu, ale jistě tak nastává doba, kdy budou chtít být u těchto přelomových okamžiků i oni.

„Pokud existuje peklo, bylo to právě ono,“ tak popisuje uživatelka své šestinedělí v jedné z diskuzí tomu určených. Ač se názory liší a některé ženy hovoří o naprosto klidně prožitých týdnech, jedno je jisté, šestinedělí patří mezi nejnáročnější období v životě ženy-matky. A není divu, během pár dnů se musí vyrovnat s životní změnou, která zasáhne život a fungování celé rodiny, a to vše s omezenými fyzickými silami a obrovskou hormonální bouří v duši.

Historicky bylo šestinedělí období, které bylo určeno k odpočinku rodičky a k sžití se s novým členem domácnosti. V mnohých, zejména asijských a arabských kulturách, měla šestinedělka pouze jediný úkol - odpočívat a věnovat se plně miminku. Mnohdy porodní bába zůstávala přítomna i po porodu a pomáhala novopečené matce s domácností.

Dnešní trend je přesně opačný. Určitý tlak na to, aby byla žena co nejdříve po porodu schopna fungovat jako dříve, způsobuje nemalé problémy zejména v psychické pohodě maminek - tedy těch, které ji právě nejvíce potřebují. Neméně k tomu přispívají i různé celebrity, které pár dní po porodu předvádějí dokonalé křivky ve spodním prádle či odzpívají celovečerní koncert. Nikdo už nám neprozradí, kolik lidí stojí v pozadí toho všeho. A vy si v tu chvíli přijdete nemožná o to víc. Nevěšte hlavu, nejste v tom sama.

Většina maminek přiznává, že byly teoreticky připravené na obtížnou dobu těhotenství, na problémy, které můžou nastat, na porod, který prostě musí zvládnout, ale nikdo je už nepřipravil na to, jak náročné období nastává pak. Buďte tedy napřed a pojďme se podívat, s čím vším se můžete setkat.

Fyzický stav

Miminko ve vás rostlo v ideálním případě 9 měsíců, tělo mělo celou tu dobu na to, aby se připravilo na vylodění vašeho děťátka. Chtít po svém těle, aby bylo zpátky ve formě za týden či dříve, je trochu nefér. Hodně maminek je smutných, že těhotenská kila nezůstala v porodnici, cítí se nepřitažlivé, protože mnohdy zůstává jako památka na těhotenství vytahané bříško.

Spousta maminek si před narozením potomka klade tuto otázku. Obojí má totiž mnoho variant. Rozeznat, co je pro dítě zdravé a co je jen módní hit, je někdy složité. Podívejte se, co si o těchto dvou variantách myslí zkušené maminky.

Takže v kostce:

• šátek si musíte navázat sama, kdežto nosítko je už připravené na dítě a zavírá se přezkou atp.,
• nosítko se hodí spíš až pro několikaměsíční děti, které aspoň drží samy hlavičku, kdežto se šátkem se dá začít už u čerstvého miminka. (mrkněte na tyto rady)

Jen se musíte naučit šátek správně vázat.  A právě tady je kámen úrazu, protože mnoho maminek se šátkových úvazů bojí kvůli tomu, že něco pokazí a miminku nechtěně ublíží. Rozdíly jsou i v tom, jestli je šátek pevný, nebo elastický. 

Jak trefně shrnuje uživatelka jitavrtule: „Šátek je šátek, nejlépe se přizpůsobí miminku, přesně ho obejme a přitáhne, jak je potřeba. Ale to první umotání je…smrt,“ přidává trošku humoru do konverzace. „Nicméně se to rychle poddá a je super, že existuje spousta různých úvazů, dopředu i na záda,“ doplňuje.

Těsný kontakt s matkou je pro děťátko přínosný. První šátkování popisuje jedna z našich maminek takto: „Bylo to jako kouzlo! Měla jsem najednou volné ruce a přitom jsme mohli být pořád spolu, což jsme si po náročném porodu oba přáli. Díky nošení se mi taky zlepšila laktace a pořádně jsem se rozkojila,“ chválí si.

O rizikovém těhotenství mluvíme, pokud je vážné podezření, že se miminko nenarodí úplně zdravé. Může hrozit vrozená vývojová vada plodu, předčasný porod anebo je například větší možnost potratu. Důležité je si ale uvědomit, že v tomto případě se jedná pouze o zvýšené riziko. Ne tak u tzv. patologického těhotenství – tam jsou již buď budoucí maminka, nebo plod vážně nemocni.

Rizikové těhotenství

Jde o všechna těhotenství, kdy je zvýšená pravděpodobnost, že se nenarodí dítě zcela zdravé. Nejčastěji se jedná o hrozící potrat nebo předčasný porod, při podezření na vrozenou vývojovou vadu plodu apod. Tento stav může také  způsobit vážná nemoc matky. Proto je více než nutné, aby tato nastávající maminka navštěvovala poradnu pro riziková těhotenství, kde ji věnují intenzivnější preventivní péči.

Patologické těhotenství

Znamená, že těhotná je buď sama vážně nemocná, anebo jen její dítě. Často mohou problémy potkat oba současně. U některých žen mohla existovat choroba již před otěhotněním, ale v požehnaném stavu se může ještě zhoršit (např. cukrovka, některá plicní a srdeční onemocnění). Jindy se může onemocnění objevit až v průběhu těhotenství (např. tzv. těhotenská cukrovka, preeklampsie apod.).

U dítěte se mohou vyskytnout vrozené vývojové vady, stavy s poruchou výživy, projevy Rh-izoimunizace matky (vzniku protilátek proti krvinkám plodu) apod. Patologická těhotenství vyžadují léčebnou péči, u lehčích forem často jen ambulantní, u těžších pobyt v nemocnici. Některé nepravidelnosti, vícečetné těhotenství, podezřelé uložení dítěte, nízko nasedající placenta apod. vyžadují často tzv. preventivní hospitalizaci před porodem. Maminka leží na oddělení pro riziková těhotenství. 

Období těhotenství a časného mateřství je velmi specifické pro každou ženu. Je to etapa života plná fyzických i psychických změn. V hlavní roli jsou zde bezesporu hormony, které mají velký vliv na psychické rozpoložení ženy. Dále také ovlivňují mnoho fyziologických procesů. Sex je velmi důležitá součást vztahu a při jeho dlouhodobé absenci často dochází k partnerským neshodám. Sexu po porodu se ale nemusíte bát.

Správný čas

Mnoho žen má po porodu strach z pohlavního styku. Většinou je na vině strach z bolesti. Průběh prvního poporodního styku má velký vliv na další sexuální život daného páru. Je důležité, aby žena nebyla pod tlakem a vše probíhalo pozvolna a aby partner nevytvářel zbytečný tlak. Není dobré zbytečně spěchat. Žena by měla být vnitřně připravená a měla by si být naprosto jistá tím, že nastal ten správný čas. Pokud je první styk nepříjemný a bolestivý, tak velmi často dochází k psychickému bloku, který v ženě vytvoří velmi výrazný odpor k partnerským radovánkám a to někdy na dlouhou dobu.

Kdo maže...

Důležité je mít na paměti, že v tomto poporodním období je ženské tělo ve velmi specifickém stavu. Ačkoliv jsou poporodní poranění zhojena, tak jsou jizvy ještě stále citlivé. Dále je vlivem hormonů pochva méně lubrikovaná a problémem je tedy suchost. Suchost pochvy je často hlavním viníkem fiaska prvního poporodního styku. Sliznice pochvy je při nedostatečné lubrikaci velmi citlivá a při mechanickém dráždění dochází k výrazné bolestivosti. Řešení je velmi jednoduché. Dostatek kvalitního lubrikačního gelu.  Dále jsou na trhu preparáty s přírodními látkami s chemickou strukturou podobnou hormonům, které zajišťují dostatečnou sekreci poševního hlenu. Jsou ve formě vaginálních čípků či krému a dají se koupit bez lékařského předpisu v lékárně.

Zkuste to jinak

Více než dvě třetiny dětí, jež trpěly nadváhou či obezitou, bojuje s tímto problémem i v dospělosti. Potíže s hmotností mohou být u nich spojeny se závažnými zdravotními a psychickými komplikacemi, které vedou k vyšší nemocnosti a následně k předčasnému úmrtí. A tak kojenec s nadváhou není dnes rarita, ale realita. Jak jsou na tom nejmenší děti, co může nadváha způsobit a kde hledat příčiny?

Těhotenství

Je prokázáno, že v souvislosti s rozvojem nadváhy dítěte je důležitá už skladba stravy těhotné ženy. Plod si totiž dokáže vytvořit návyk zejména v případě některých specifických potravin. Zřejmé je to u alkoholu a kofeinu, ale může to platit také v případě sladkostí.

Proto by strava těhotné ženy měla být pestrá, s dostatkem  bílkovin, vitaminů a minerálních látek (zvláště vápníku a železa). Energetický příjem potravy v prvním trimestru by měl být vyšší asi o 300 kcal/den. To pro zajímavost představuje např. jeden croissant nebo 850 gramů jahod. Čemu dáte přednost? Není tedy důvod se zbytečně přejídat.

„Mám 21 měsíční holčičku.  Od narození (porodní váha 3770g, výška 52 cm) byla cvalík, krásně přibírala. Všichni říkali, že to nevadí, že to vyběhá. Ale teď má cca 85 cm a téměř 17 kg! Od té doby co chodí (asi 7 měsíců) přibrala 6 kg.  Víc než její pětiletá sestřenice!“ Milius z diskuzního fóra Mám tlusté dítě, v 21 měsících váží 17 kg

Kojenecké období