Dnešní soutěž začínám omluvou. Původně jsem avizovala dvě soutěže s Dr.Brown's v prosinci, ale nakonec jsem se rozhodla uspořádat bleskovku s Jamieson místo Dr.Brown's bleskovky. Vím, že s Jamieson soutěžíte moc rády, tak snad to bude pro vás milé překvapení.

--------------------------------------------------------------------------

Prosinec je plný nadělování a já mám velkou radost, že dnes mohu odstartovat bleskovou soutěž s Jamieson, kanadským výrobcem vitamínů a doplňků stravy. V nadcházejících dnech budeme hrát o TŘI krabičky probiotik pro miminka. Dle mého je to produkt, který se vyplatí mít připravený ve vaší domácí lékárničce. Chcete vědět víc? Zaujala vás tato soutěž? Pak čtěte dál...

JAMIESON PROBIOTIC BABY – PROBIOTICKÉ KAPKY S BB-12® 8 ML

Kapky jsou jednoduché na dávkování a jsou vhodné pro miminka a děti do tří lety. Obsahují BB-12 (Bifidoacterium) vysoce klinicky studovaný kmen probiotik, který pomáhá ke spokojenosti bříška. Kapky jsou bez příchuti a mohou být přidané do MM, UM, kravského mléka a dalších alternativ, ale také mohou být přímo dávkované na jazyk, lžičku či dudlík. 

Tak co říkáte, hodily by se vám? Pravidla soutěže jsou velice jednoduchá. 

PRAVIDLA:

1. Dejte LIKE tomuto článku

2. Odpovězte na soutěžní otázku v komentářích pod touto soutěží

SOUTĚŽNÍ OTÁZKA: Jste už plně nachystané na Vánoce? Co vám ještě chybí "ošéfovat"? 

Soutěž trvá do středy 16.prosince 2020 do 23:59 (pozor, je opravdu krátká!!). Generátor náhodných čísel poté vybere TŘI vítězky, které se mohou těšit na jednu krabičku tohoto skvělého výrobku. Vybrané maminky a jejich uživatelská jména budou uveřejněna u mě na profilu do několika dní od ukončení soutěže. 

Přeji mnoho úspěchů!

Tato soutěž vyšla v rámci projektu Dvanáct dní Vánoc.

Pokud jste nečetly první díl, tak ho najdete ZDE. V něm jsou vysvětlené různé termíny a jak jsem se vlastně k této práci dostala. Doporučuji si předchozí článek přečíst. V tomto článku bych vám chtěla ukazát, jak můžeme vypadat takový běžný den v životě letušky. Popisuji reálný den z roku 2016. Bylo těsně před Vánoci a já pracovala pro svoji leteckou společnost teprve šest měsíců. 

Letiště v Denveru, Colorado.

'''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''''

Tak a už jsem zase vzhůru. Dnes začínám tzv. reserve days a musím být na telefonu, kdyby mi společnost zavolala s létáním. Podívám na hodinky a jsou tři ráno. Super...Jelikož jsem vzhůru, tak se podívám online na svoji schedule (rozpis), jestli náhodou tam už něco není. A je! Vypadá to, že tam mám pracovní cestu na dva dny. První let je až v osm hodin, takže můžu jít ještě spát na několik hodin. Stisknu tlačítko “acknowledge” a crew scheduling už se o mě nemusí starat. 

Odlet je v osm ráno, takže nejpozději v sedm musím být na letišti za security a udělat “check-in” na portále letecké společnosti. Takhle scheduling ví, že jsem tam a jsem připravená letět. Ačkoliv bydlím jen dvanáct minut od parkoviště pro zaměstnance, tak i tak musím vyrazit kolem šesté. Jsme v Denveru, je nasněženo a celkově je ráno velký provoz a nechci nic riskovat. Dvoudenní pracovní cesta znamená, že budeme někde přenocovat. Mám štěstí a budeme v teple v San Antoniu v Texasu. Sbalená už v podstatě jsem. Mám ráda, když je vše připraveno a člověk se tím nemusí stresovat, pokud mu urgentně zavolají. V kufru mám potřebnou uniformu - sukně, košile, jedny šaty, svetr, boty do kabiny, náhradní šátek a zásobu silonek. Vždy beru jeden celý náhradní set uniformy pro strýčka příhodu. Na sebe si pak obleču kalhoty, košili a sako. Samozřejmě přidám povinné doplňky jako šátek, pásek a křídla. Makeup musí být střídmý a vlasy si většinou dělám do drdolku. Ve zbývajícím čase sejdu dolů do kuchyně a snažím se zabalit nějaké jídlo. Většina posádky má tyto tašky, kam se dá zabalit jídlo na několik dní. Ne vždy máme čas na jídlo a utrácet za předražené pokrmy na letišti nebo hotelu není zrovna to nejlepší řešení. Pak už jen zkontroluji, jestli mám vše potřebné - licence, průkazky, cestovní pas a další věci potřebné ke své práci. Posledním kouskem uniformy je zimní kabát. Brrrr…

V tomto domě jsem si pronajímala pokoj jako letuška.

Na parkovišti pro zaměstnance jsem do půl hodiny. Parkujeme na speciálním tzv. SIDA parkovišti. Jenom zaměstnanci letiště, kteří prošli přísnou prověrkou, tam mohou parkovat. Máme speciální průkaz, který nám nejenom dovoluje přístup na toto parkoviště, ale také se můžeme pohybovat kolem letadel a celkově máme přístup do různých “tajných” prostor letiště. Z kufru auta vylovím pracovní kufr a jdu na zastávku autobusu pro zaměstnance. Bus jezdí každých deset minut a zaveze nás přímo do terminálu. Nejdeme vůbec přes security. U výtahu je člověk, který se podívá na naši průkazku a to je všechno. Pokud nechceme využívat tohoto SIDA parkoviště, tak máme do terminálu ještě jednu cestu. Musíme parkovat na jiném parkovišti pro zaměstnance, opět naskočit na autobus, který nás pak vysadí před terminálem. Poté jdeme speciální řadou, která se jmenuje Known Crew Member (KCM). Neprohlíží nás, neskenují tašky. 

Je až šokující, jak jednoduché to je se dostat do letiště pro nás posádku.

Jakmile jsem v terminálu, ihned zamířím do naší “crew lounge”. Na mobilu také udělám online check in. Od této chvíle dostávám zaplacený per diem, ale ne můj normální plat. Ten začne běžet až od zavření dvěří letadla. Mám ještě dostatek času, než musím být na letadle. To je odpočinková místnost pro posádku. Je tam kuchyňka, gauče, počítače a televize. Pak máme ještě jednou spací místnost. Je tam naprostá tma a jsou tam pohodlná polohovací křesla. Věřte mi, taková místnost se hodí. Dále jsou v oblasti crew lounge kanceláře pro vedoucí a manažery naší aerolinky. Do crew lounge si jdu vytisknout “trip sheet”. Tam jsou všechny nutné údaje pro lety, které budu v následujících dvou dnech operovat. Trip sheet udává časy odletu, typ letadla, destinaci, délku letu, jak dlouho budeme na zemi mezi lety, jména kolegů a také název hotelu na našem layoveru. Stejné informace máme online, ale většina z nás si to stejně vytiskne. V Denveru je nás několik tisíc, takže skoro každou pracovní cestu létam s novými lidmi a navzájem se moc neznáme. Na těchto letech jsem suverénně služebně nejmladší. Podle zaměstnaneckého čísla vidím, že piloti a některé letušky jsou se společností minimálně 10 let. Nerada chodím do letadla na poslední chvíli. Pokud to jde, tak si ráda vše připravím bez spěchu. Navíc, celé tyto dva dny budu pracovat v první třídě a budu mít extra povinnosti. Letuška obsluhující první třídu je automaticky “lead”. Budu sloužit jako komunikátor mezi piloty a letuškami a také budu komunikovat s gate agenty a zaměstnanci na rampě. Budu mít na starosti čtení různých ohlášení a atd. 

Tak kam vlastně letíme? Je naprosto běžné, že letušky operují několik letu během jednoho dne. Máme přísná pravidla ustanovené Federal Aviation Administration (FAA), které nám dovolí pracovat jen určitý počet hodin. Tohle je všechno hlídané. Vypadá to, že  dnes jsem měla štěstí a mám jenom jeden let a to z Denveru do San Antonia, Texas. Zítra letíme ze San Antonia do San Francisca a pak zpět do Denveru. Letectví je plné různých zkratek a kodů. Je to pro mě jako další cizí jazyk. Většina pracovníků v letectví zná kody letišť a nikdo např. neřekne “letím do Los Angeles”...místo toho řeknou “letím do LAX”. Stejně tak nikdo nenapíše “kolik máte pasažerů v letadle?”...Napíší “kolik máte pax v AC?”

Jedno z našich letadel. 

Můj trip sheet říká, že let bude kolem dvou hodin. To je důležité. Musím si šikovně rozvrhnout práci a ujistit se, že mám dostatek času na servírování snídaně. Vypadá to, že první třída není plná, ale vlastně do poslední chvíle nevím, kolik budu mít lidí. Pasažéři, kteří mají s aerolinkou status dostanou zdarma upgrades do první třídy. Také zaměstnanci mohou dostat sedadlo v první třídě. To je jeden z hezkých bonusů práce pro aerolinku. A navíc, letenky se prodávají do poslední chvíle. Nejprve musím udělat inspekci kabiny. Ve své sekci musím zkontrolovat různé pomůcky k první pomoci, jestli fungují světla, toalety a prostě jestli mám vše co potřebuji a jestli to funguje. Nefungující pomůcky, ale třeba i “jen” rozlepená krabička s první pomocí, pak vyžadují opravení a klidně se kvůli tomu může zpozdit letadlo a to nikdo nechce. Mezi tím přijel catering. Do letadla se naskládají nápoje, svačiny a také snídaně pro první třídu. Poté další věci jako skleničky, příbory a plastové kelímky. Jakmile naskládají jídlo, tak opět musím vše projít a zkontrolovat, že mám vše potřebné. Občas se stane, že něco zapomenou přinést, ale minimálně o tom musím vědět. Bylo by trapné nabídnout v první třídě mimosu, ale nemít šampaňské. Vypadá to, že k snídaně budou mít pasažéři buď “breakfast sandwich”, což je anglický muffin s vajíčkem, sýrem a šunkou. Pak je tam ještě granola s jogurtem. K oběma variantám je také banán, jahody a borůvkový muffin. 

Součástí galley jsou atlases, ve kterých se skladuje jídlo nebo pomůcky k servisu.

Během mé inspekce “galley” (kuchyňky) se do kabina začíná zaplňovat další posádkou. Navzájem se představíme. Ačkoliv jsem služebně nejmladší, dnes jsem vlastně jejich šéf. Pozice v letadle jsou většinou dané “seniority” (odsloužená léta ve společnosti). Jenže v mém případě jsem dostala tuto cestu jako rezervista, čili zaskakuji za letušku, která měla tyto lety původně a pozice v první třídě byla její. Nakonec dorazí i piloti, kteří mají za sebou už jeden let a jejich báze je v San Franciscu. Jedním z mých úkolů je komunikace mezi kokpitem a kabinou. Diskutuje se bezpečnostní protokol a také různá upozornění. Já pak předám tento briefing zbytku posádky, když máme volnou chvíli. Tento briefing musí být předán před příchodem pasažerů. Čtyřicet minut před odletem přijde gate agent a zeptá se mě, jestli jsme připraveni na boarding za pět minut. Máme přesné “timelines”. Jak jsem už řekla, cíl je vždy odletět na čas. Opožděný boarding může být rozhodující. Bezpečnost je ovšem na prvním místě, takže občas nastanou situace, kdy musíme i tuto timeline porušit. 

Začíná boarding. Moje úloha je stát v “galley” a vítat pasažéry. Už jsem si zvykla, že pozdraví tak každý druhý. Už se nad tím ani nepozastavím, ale je to rozhodně jedna z věcí, která mě poměrně fascinuje. No nic...Pasažéři v první třídě mají na stolečku připravenou vodu, ale musím jim nabídnout tzv. Přeodletový drink. Ačkoliv mi nevadí pracovat v první třídě, tohle je určitě nejhorší část této úlohy. Někdy je opravdu těžké udělat dvanáct přeodletových drinků. Mimo to, pohybuji se v uličce a objednávky na nápoje beru průběžně a za mnou jsou další pasažéři a pletu se jim pod nohy. Opravdu si přeji, aby neexistovaly předodletové drinky. Naštěstí pasažéři často řeknou, že jim stačí ta voda. Lidé v první třídě jsou často pasažéři, kteří cestují klidně i několikrát týdně a vědí, že nemá cenu si objednat kávu, neboť ji třeba nestihnou vypít před odletem a oni už vědí, že musím sbírat drinky ještě před odletem. Udělám pár džusů a jednu kávu a mám hotovo. A vypadá to, že budu mít jen šest pasažérů v první třídě. Patnáct minut před odletem je ukončený boarding a gate agent uzavírá let. Agent pak přijde ke dveřím letadla. Ještě se naposledy zeptá, jestli něco nepotřebujeme. Máme služební iPady a můžeme komunikovat z gate prostřednictvím speciálních zpráv a často toho využíváme. Poté gate agent zavře dveře letadla a my musíme “arm doors”. Poté si zavoláme přes telefon v kabině a všichni mi musí potvrdit následující, že jsou dveře zabezpečené (jedná se o to, že do dveří jsou zabudované záchranné skluzavky a před odletem se musí zabezpečit). Od zavření dveří dostávám také oficiálně zaplaceno. Ostatní kolegové také několikrát projou kabinou, jestli je vše řádně připravené k odletu  a můžeme začít s naším “safety demo”. Toto ohlášení se promítá v kabině, ale my i tak ukazujeme jak se zapíná pás a záchranná vesta, kde jsou východy a jak nandat kyslíkovou masku. Po demu opět zkontrolujeme kabinu a já nakonec zavolám do kokpitu a řeknu: “Cabin secured for departure.” Mezitím dojedeme na aktivní taxi runway a čekáme na povolení na odlet. Piloti pak udělají oznámení, že jsem číslo tři na odlet a dají nám pokyn si jít sednout. Speciální sedadla pro letušku se nazývají jumpseat. Do pár minut jsme ve vzduchu a čekáme na “ding”. To znamená, že jsme nad 3000 km. Také můžeme začít komunikovat s piloty, pokud to potřebujeme. Před “ding” máme tzv. sterile flight deck. Vzlet a přistání jsou dvě nejkritičtější fáze letu a případná komunikace by mohla rozptýlit piloty .Letuška v zadní kabině udělá ohlášení a začíná fungovat wi-fi. Za pár minut zmizí ze stropu světýlko, která nám dá pokyn, že se můžeme zvednout a začít pracovat. 

Jako první si nasadím zástěru, zmáčknu tlačítko na kávovaru a udělám dvě konve kávy. Pak se zeptám pasežerů v první třídě co by rádi pili a jedli. Jakmile mám objednávky, tak připravím horké ručníky, které se podávají v první třídě na otření rukou.Teplé snídaně dám do trouby a ohřeju je. Pak začínám pracovat na nápojích. Ty postupně odnáším do kabiny a pak také začínám odnášet snídaně k pasažérům. Na stoleček patří ještě velký látkový ubrousek, na který pak přijde tác s jídlem. Je pravidlo, že pasažéři v první třídě by nikdy neměli čekat dlouho na servis. Pokud dojí, měla bych tác okamžitě uklidit. Zároveň bych také měla monitorovat, jestli mají dostatek nápojů. Mnozí pasažéři jsou nenároční a rovnou mi řeknou, že už nic nepotřebují. Na ostatní občas kouknu. Někdy je složité najít balanc mezi dobrým servisem a přílišným obtěžováním. 

Příklad jídla v první třídě. Osobně se jídlu v letadle vyhýbám. Je přesolené. Věděli jste, že díky nadmořské výšce jídlo chutná ve vzduchu jinak?

Jelikož jsem se vším hotova, nádobí je uklizené, tak začnu pomáhat kolegům v economy. V USA se neservíruje jídlo v economy na letech po USA. S výjimkou par leteckých společností a jejich opravdu dlouhých letů (např. Atlanta-Honolulu). Moje pomoc je tedy sbírání odpadků. Kabinou procházíme takhle několikrát. Moniturujeme letadlo a čekáme na “ding”, který ohlašuje “initial decent” (začínáme klesat). To pro nás znamená úklid a přípravu na přistání. Několikrát zkontroluji galley a jestli je vše zabezpečené. Pokud ne, tak těžké atlasy začnou létat po kabině a mohou někoho vážně zranit. Pak už přichází “ding, ding” a to znaméná, že podvozek je vysunutý a my si musíme jít sednout do jumpseat. Jumpseat není nic extra pohodlného. Mírně předkloním hlavu, sednu si vzpřímeně a ruce dám na stehna. Této pozici se říká “brace”. Musíme v ní zůstat po celou dobu na aktivní runwayi. Potom udělám přivítací oznámení. Jakmile jsme u gate začneme s procedurou otevírání dveří. Na druhé straně nás také čeká gate agent a můžeme začít s “deplaning”, což je odchod pasažérů. Od otevření dveří už nedostáváme zaplaceno a zároveň se nám začíná počítat tzv. Release time. Ten trvá patnáct minut a během této doby jsme naposledy dostupní pro náš crew scheduling. Po release time nám totiž začíná odpočinek. Rozloučíme se s piloty, kteří odcházejí na “dead head”. To znamená, že sedí v letadle jako běžní pasažéři, ale dostávají za to zaplaceno. Společnost je buď přemisťuje zpět do báze nebo do další destinace. 

Zbytek posádky se společně přemístí do místa, kde čekáme na smluvenou přepravu do hotelu. Hotel a přeprava je něco, co samozřejmě neplatíme. Shuttle už na nás čeká, což je fajn a společně ještě s jednou aerolinkou odjíždíme do smluveného hotelu v centru San Antonio. Máme ve smlouvě, že naše hotely musí mít jistou úroveň a vybavení jako posilovnu, nesmíme být v prvním patře, musíme mít mikrovlnku a nesmí nás dávat blízko k výtahu. Tyto hotely mají s aerolinkami domluvené speciální ceny. Za pár minut jsme v hotelu Sheraton a jdeme se ubytovat. 

Hotel Sheraton v centru San Antonia.

Samozřejmě každý z nás má vlastní pokoj. Není vůbec neobvyklé, že crew nechce na layoveru nic dělat a každý si udělá vlastní program. Na recepci jedna letuška prohodí, že by ráda viděla Alamo, tak se domluvíme, že se tam půjdeme společně za dvě hodinky podívat. Na layoveru si můžeme dělat co chceme. Je to náš volný čas. Pořád dostáváme per diem. Za každou hodinu na layoveru dostaneme pár dolarů, ale nastřádá se to. Jen pro představu, můj běžný měsíční per diem byl kolem $800. Jakmile je mi přidělený pokoj, tak se jdu ubytovat. Letecká společnost nám klade na srdce, že si máme pokoj zkontrolovat. Vím, že to může znít až neuvěřitelně, ale těch historek o pokojích, co jsem slyšela...zkontroluji, jestli jsem v pokoji sama a zabezpečím dveře. Pokoj je celkem běžný. Nejvíc mě vždy zajímá postel a preferuji king size.

 Poté si dám sprchu a vyrazíme k Alamu - historické budově v San Antonio. Alamo hraje úložitou roli v boji o nezávislost Texasu od Mexika. Můžete si o tom přečíst víc ZDE.

Je sice před Vánoci, ale v Texasu je opravdu příjemně. Také se projdeme kolem řeky, která je krásně osvícena. Říká se tomu "River walk".  

Jsme v dobré náladě a rozhodneme si dát jednu margaritu a k večeři tacos a potom vyrazíme zpět k hotelu. Zítra nás čeká poměrně brzké vstávání. Na pokoji si dám heřmánkový čaj, aby se mi lépe usínalo. Zároveň si také připravím uniformu a můžu jít spát. Z hotelu máme opět domluvený odvoz na letiště. Musím si nastavit budíka. Zaspaní by mohlo ohrozit včasný odlet letadla a to rozhodně nechci riskovat...Tak dobrou!

===========

Tento článek vyšel v rámci projektu Dvanáct dní Vánoc.

Jedno z nejkrásnějších období roku je tady. Vánoční čas by měl být časem pohody, klidu a míru. Já doufám, že vám můj článek o Vánocích v USA navodí příjemnou atmosféru a pokud ještě nemáte na stole hrnek s čajem nebo horkou čokoládou a talíř s cukrovím, tak honem pro ně a užijte si je společně s tímto článkem. Článek je opravdu dlouhý... 

VÁNOČNÍ ČAS

Vánoční přípravy

Jakmile se ze stolu uklidí zbytky večeře na svátek Díkůvzdání (Thanksgiving), Američané začnou z půdy snášet vánoční dekorace. Díkůvzdání je vždy čtvrtý čtvrtek v listopadu, takže většinou se zdobí zhruba měsíc před Vánoci. Spousta rodin, včetně té naší, jde také vybrat vánoční stromeček. Tradičně se chodí na Black Friday, tedy pátek po Díkuvzdání, nebo v sobotu. Jezdíme na stromečkovou farmu, kde si stromek sami uřízneme. Letos jsme jeli ještě před Díkůvzdáním a bylo to dobré rozhodnutí.

Preferujeme stromek živý, ale dost tu letí i umělé stromky a poslední dobou jsou v módě ty se sněhem (flocked). Stříkají se i živé stromky.

Stromečky se tady zdobí velice podobně jako v Česku. Akorát se tady moc nevedou řetězy na stromky. Nevím, jestli je to v České republice stále populární. Řetězy tady v obchodech tedy také najdete, ale málokdo je používá. Líbí se mi tradice, kdy ozdobičky mají nějaký význam. Třeba ji vyrobily děti nebo jste si ji koupili někde na výletě. Pro mě hodně znamená ozdobička miminka s rokem 2019 - rok kdy se narodil Mav. Jinak mám ale stromek plný různých postaviček a tomu stylu říkám "modern christmas farmouse".

Možná teď některé z vás následující informace překvapí, ale dekorace se Santa Clausem se tady opravdu moc nevedou. Ačkoliv Santa je ten, který nosí dětem dárky, tak se tady s ním moc nedekoruje a není všudypřítomný. Opravdu jsem viděla víc Santů v Česku, než v USA. Mezi časté dekorace patří girlandy, věnce, světýlka, mašle, candy cane, sobíci a atd. Některé americké domky jsou opravdu nazdobené od střechy až po sklep. Existují i firmy, které vám namontují vánoční osvětlení. Loni jsme se dívali na to, kolik to u nás stojí. Dvoupatrový dům by vyšel na 700 dolarů! Nicméně, dekorace mohou vypadat skvěle, ale také jako absolutní kýč.

Já jsem spíš na dekorace v domě. Byla jsem v domech, kde to vypadalo jako by tam doslova vybouchly Vánoce, ale dá se to udělat i velice střídmě a nenásilně.

Pod hezky nazdobené stromečky patří také dárečky.Tradičně v USA dětem nosí dárky Santa...ale také rodiče. A děti vědí, že jsou ty dárky od rodičů, ačkoliv třeba věří na Santu. Najdou se i rodiny a není jich tak málo, které dětem rovnou řeknou, že Santa neexistuje. Rodiče nesouhlasí s tím, jak je Santa prezentován a taky celý koncept "hodné a zlobivé dítě" je proti jejich přesvědčení. A také nechtějí dětem lhát. Naprosto to respektuji. Ono je to podobné jako s českým Mikulášem, kdy strašíme děti, že dostanou uhlí, protože byly zlobivé. Pokud ale na Santu věří, tak menší dárky jsou většinou od Santy a větší od rodičů. Na dárky to lidé i napíší např. 

FOR: Maverick

FROM: Mom and dad (od mamky a taťky)

Dárky se dostávají i od dalších členů rodiny a děti vědí, že to mají třeba od babičky. Američané dárky dávají pod vánoční stromek jakmile je zabalí. Ano, to může být i několik týdnů nebo dní před Vánoci. Akorát dárky od Santy se objeví z noci na 25. Prosince. Osobně se mi nelíbí dávat dárky pod stromeček takhle brzo. My to jedeme českým způsobem, kdy schováváme dárky po domě a pak je dáme pod stromeček až před rozbalováním. Na druhou stranu, nemusíte přemýšlet kam dárky schovat a asi je jen tak v té skrýši nezapomenete.

Jinak si myslím, že dárky jsou tady identické jako v ČR. Dává se to, co se potřebuje, ale také dárky pro radost. Američané rádi nakupují dárky online. A já to také preferuji. Nakupovat se chodí i do obchoďáků (mall) nebo třeba do Target (asi bych ho přirovnala k Tesco). Obchody jsou určitě plnější před svátky, ale nikdy mi úplně nepřišlo, že tam byly nějaké tlačenice. Je zajímavé pozorovat výzdobu v obchodech, která musí být přece jen alespoň trochu “politicky korektní”, i když často vánoční stromečky jako dekorace nechybí. Vánoce nejsou jediným svátkem v tomto období. Často také uslyšíte, že vám tady nepřejí “Merry Christmas” (veselé Vánoce), ale přejí vám “Happy Holidays” (šťastné svátky). Na obrázku je můj oblíbený "mall" City Creek v Salt Lake City v Utahu. Je vždy decentně nazdobený a opravdu krásně vánoční. 

Nicméně, zpět k těm dárkům.  Díky online obchodům mám už skoro všechny dárky připravené. Pořídila jsem, mimo jiné, nějaké oblečení pro muže, tašku do práce, knížky pro Mavericka, hračku, sběračku MilkFlow a tuto nadupanou sadu lahviček se sterilizátorem od Dr.Brown's pro těhotnou švagrovou a dárkovou kartu pro tchyni. 

Což mi připomíná, že tady dost frčí dárkové karty - do restaurací, do obchodů na všemožné. Dárkové karty jsou často tzv. Stockings stuffers. Určitě znáte punčošky, které Američané věší nad krb nebo na zábradlí. Do těch se tradičně dávají menší dárky, třeba i blbinky nebo něco praktického. Tradičně by je měl naplnit Santa. Loni jsem muži dala deodorant, sladkosti a snad i něco dalšího. Maverick dostal nové savičky na lahve a dudlík. Punčošky se tradičně rozbalují ráno 25.prosince před dárky. Tento den je pro Američany “Christmas”. 24.prosince se označuje jako “Christmas Eve”.

Sváteční jídlo

Vánoční večeře bývají opět tradiční. Většinou se dělá krůta, šunka nebo nějaká pečeně. K tomu jsou různé přílohy jako např. bramborová kaše, rolky, sladké brambory, nádivka, fazolky, nějaká omáčka a jako moučník třeba koláč. Vánoční večeře se buď podává 24.prosince nebo 25.prosince. Zažila jsem obojí. Některé rodiny sní večeři a pak si rozbalí třeba jeden dárek a zbytek ráno. I když to rozbalování, třeba i jednoho dárku večer, není úplně tradiční. Nebo naopak mají vánoční večeři jako završení tohoto svátku a hodují až 25.prosince večer. V Česku jsou vánoční svátky tři dny, což je vcelku dostatečná doba vidět rodinu, pokud nebydlí opravdu daleko. Tady je to oficiálně jen jeden - 25.prosince. Často musí rodiny cestovat přes celé Státy, aby viděli celou nebo většinu rodiny na Vánoce. Hostitelem jsou pak často rodiče, kteří hostí dospělé děti a jejich rodiny. Takže u vánoční večeře můžete mít opravdu hodně lidí. 

Vánoční cestování

Není žádným tajemstvím, že s dovolenou to tady není pro hodně lidí růžové. Přijde mi, že se to poslední dobou ale lepší a zaměstnavatelé jsou flexibilnější. I mimo covid karantény hodně lidí pracovalo z domu, nebo alespoň částečně, což udělá cestování mnohem snadnější. Nečekejte, že běžný Američan má čtrnáct dní volna přes Vánoce, ale často lidé plánují dopředu, sbírají dovolenou, kterou si pak přes Vánoce vyberou. Plánovat se musí třeba i z důvodu zakoupení letenek, které se mohou opravdu prodražit, pokud cestuje početná rodina přes celou Ameriku. Jak už jsem zmínila, Vánoce jsou často jedinou dobou, kdy se celá rodina sejde pohromadě. Spousta rodin má nastaveno to, že jeden rok se slaví Díkůvzdání u rodiny ženy a ten stejný rok se slaví Vánoce u rodiny muže. Další rok se to prohodí. Díkůvzdání u rodiny muže, Vánoce u rodiny ženy. Pokud má žena třeba dva sourozence, všichni přijedou s rodinou a slaví společně. Americké domy jsou poměrně velké, mají několik koupelen a velké pokoje. Vánoční návštěva se tak normálně vejde a nikdo nemusí zůstávat po hotelech. A také není zvláštní, že prarodiče v důchodu koupí větší dům právě proto, aby mohli pohodlně “nacpat” všechny rodinné příslušníky. Ne každý žije od rodiny extrémně daleko. Často rodina bydlí v pohodlné vzdálenosti. I tak se rodiny často rozhodnou, že se zůstává v jednom domě a večeře a rozbalování dárků se děje v přítomnosti celé rodiny. Američané jsou poměrně pohostinní a za svobodna jsem byla často pozvána do domácností mých kamarádů k večeři. Američanům by přišlo poměrně zvláštní mít vánoční večeři jen mezi vaší domácností (taťka, mamka, děti). Počítá se s rozšířenou rodinou.

V USA neznají pojem “adventní neděle/ advent”. Moc se mi líbí tradice zapalování svíček na věnci. To tady není. Občas mají děti adventní kalendář. Já mám čas adventu spojený s pečením cukroví. Američané nepečou cukroví, které se pak konzumuje přes vánoční svátky. Mnohé rodiny ovšem pečou nějaké varianty sušenek, třeba “sugar cookies”, na které mají vánoční vykrajovátka a polevu. 

Tyto sušenky se ale většinou hned konzumují a neschovávají se na Vánoce. Nicméně, tím nechci říct, že Američané si neužívají předvánočního času. Užívají. Ráda bych vám představila některé z běžných vánočních tradic a aktivit.

Vánoční aktivity

Perníková chaloupka - Už jsem tedy nakousla, že jednou z vánočních aktivit je pečení sugar cookies. Další “sladká” aktivita je zdobení perníkové chaloupky (gingerbread house). Ta se dá v mnohých obchodech koupit už i s polevou a dalším zdobením. Není přímo určená ke konzumaci. V minulosti jsem byla na party, kdy jsme takovou chaloupku zdobili. Měli jsme drinky, občerstvení a soutěž o nejhezčí chaloupku.

Vánoční světla - Před Vánoci vznikají různá světelná pole, kdy přijede autem, zaplatíte vstup a projíždíte tím polem a díváte se na různé světelné konstrukce. Mají to tedy vymakané, většinou je k tomu i hudba. Možná to zní nudně a zvláštně, ale je to docela zábavné. Ještě se dělají “ZOO lights”, kdy si jdete projít ZOO po setmění a díváte se na světla. 

Vánoční přání - To je tradice, kterou bych jednou chtěla začít. Pošlete svým přátelům a rodinám vánoční přání s fotkou vaší rodiny. Je to takové více osobní, spousta lidí je má opravdu krásné a evidentně na tom strávili spoustu času. Celkově Američané jsou hodně na tyhle přání s fotkami. Posílají je jako svatební oznámení, oznámení o narození dítěte, pozvánku na promoci a atd. 

Návštěva Santy - V různých velkých obchodech se organizuje návštěva Santy, kdy děti k němu přistoupí, řeknou co by si přáli pod stromeček a poté se s ním vyfotí. Vždyť říkám, že Američané milují fotky. Pro spoustu rodin je tohle každoroční tradice. Loni jsme Mavericka vzali a celé to prospal. 

Bruslení - Bruslení je další oblíbená aktivita. A vypadá opravdu jako ve filmech. Půjčíte si brusle a vyrazíte bruslit. Jeden z mých velkých životních zážitků je bruslení u Rockefellerova centra v New Yorku.

Elf on the Shelf - Skřítek je malý neplecha a každý den přes noc se přemístí a děti ho musí najít. Abych to vysvětlila...rodiče přemístí postavičku tohoto skřítka na nějaké místo v domě. Děti ho pak ráno hledají a skřítek dělá třeba nějakou lumpárnu nebo jen tak někde sedí. Někteří rodiče umějí být opravdu kreativní. Posuďte sami. Celá pointa toho skřítka je vlastně v tom, že v noci jakoby oživne a něco dělá. Zároveň má ale podávat report, jestli dítě bylo hodné.

Ugly Christmas sweater - I Američané dostávají "měkouše" jako vánoční dárky. Pokud takový měkký dárek přijde třeba od babičky, tak je poměrně vysoká šance, že to úplně nebude váš styl. A tak asi vznikly vtipy o ošklivých vánočních svetrech. Je to prostě svetr, který je přehnaně vánoční a nehezký. Je to taková sranda, kterou lidé využívají třeba v rámci tématických vánočních večírků, kdy je pak takový svetr dress code a hraje se o nejkrásnější nejošklivější svetr 🙂. Nemusíte ovšem čekat na babičku, až vám takový uplete. Jsou k dostání v obchodech a nebo si je lidé sami vyrobí.

Vánoční večírky - Spousta firem pořádá vlastní vánoční večírek, což je akce pro všechny zaměstnance. Podává se jídlo, pití a nechybí třeba různé vánoční hry a aktivity. Tyto večírky jsou buď hodně ležérní nebo je to naopak šance vytáhnout vaše koktejlové šaty, lodičky a hodit se do gala. Tady jsem se svým mužem na jeho vánočním večírku v práci v roce 2018. Maverick byl asi už tři dny v bříšku 🙂. Večírek byl v hangáru, měli živou kapelu, tancovalo se a bylo to opravdu úžasné.

White Elephant, Secret Santa, Výměna dárku…- Toto jsou názvy pro různé hry nebo formy obdarování. V práci ale i v rodinách se lidé domluví, že nebudou dělat tradiční výměnu dárku. White Elephant je dárek, který je vtipný, je to nějaká blbost nebo jste ho od někoho dostali a nikdy nevyužili. Pak tím podarujete někoho jiného. Pointou je se zasmát, nečekejte žádné hodnotné dárky. Já třeba jednou dostala náplasti s potiskem slaniny a deku s barbie :D. Secret Santa je to, že je vám přidělená jedna osoba a té koupíte dárek. Ta daná osoba by neměla vědět, kdo je jeho "tajný Santa". Výměnu dárků hrajeme v manželově rodině. Každý rok máme nějaký limit a každý člověk koupí jeden dárek. Pak si sedneme kolem stolu a když padnou na kostkách dvě šestky, tak si můžete vybrat jeden dárek. Ten, kdo hodí další dvě šestky si pak může vybrat jiný dárek nebo ten váš "ukrást". Je to opravdu zábavné. 

Vánoční filmy - Sledování vánočních filmů a pohádek je nenáročná zábava a i já se každý rok těším na vánoční oblíbence. Sedět někde u krbu s horkou čokoládou a dívat se na vánoční pohádky a filmy je prostě fajn. K vánočním klasikám tady patří: Sám Doma, Christmas Story, Christmas vacation, Elf..A od půlky října televizní stanice Hallmark dává takové ty nízkorozpočtové slaďárny (jdou celý den), které mají předvídatelnou zápletku a konec. Jsou to ale odpočinkové filmy a snad každá žena v domácnosti se na ně dívá (já taky). 

VÁNOCE

Štědrý den (Christmas Eve) je pracovní den a není považován za svátek. Ovšem spousta úřadů, obchodů a kanceláří je zavřených. Děti jsou na vánočních prázdninách, které jsou časově zhruba jako ty české. Američané už stromeček mají dávno ozdobený a naklizeno je také. Štědrý den je tedy hodně o domácí pohodě, dobalování posledních dárků, mnozí lidé také zamíří do kostela. My chodíme do protestantské církve, která dělá několik “Christmas services”. Loni jsme byli na vánočním programu, kde zpívaly děti. Zpívají se moderní křesťanské písničky. Pokud se rodina rozhodne mít vánoční večeři na Štědrý den, pak se tedy začíná hodovat v běžném čase pro večeři. Mnohé rodiny, hlavně nábožensky založené, hrají u stromku takové mini divadlo, kdy děti hrají příběh z Bible o zrození Ježíše. Mají kostýmy a naučené krátké, jednoduché dialogy. Pokud si rodina rozbalí jeden dárek, tak často je to právě vánoční pyžamo, které si pak na sebe oblečou a jdou v něm spát. A nesmí se zapomenout na to nejdůležitější - sušenky a mléko pro Santu. Pokud má rodina krb, pak se to nechává u krbu. Je to taková hezká tradice, kdy rodina nechává svačinku pro unaveného Santu. Jakmile děti zalezou na kutě, rodiče připraví dárky od Santy a doladí poslední detaily u stromečku aby vše bylo připraveno na ráno. 

Dětská nedočkavost vytáhne spoustu rodičů z peřin opravdu brzy. Celá rodina se sejde u rozsvíceného stromečku, pod kterým se ukrývají dárky. Tradičně se nejprve rozbalí vánoční punčošky a pak se jde na hlavní dárky.

Ačkoliv si myslím, že večerní rozbalování má tak nějak větší kouzlo, tak pro děti je zase fajn to, že si užijí celý den s novou hračkou a nemusí hned jít spát. Rozbalování dárků nějakou chvilku trvá a pak se udělá snídaně. Nečekejte žádné cukroví nebo vánočku. Typicky vánoční snídaně tady úplně neexistuje. Američané ale milují vejce na všechny způsoby. Já asi budu dělat “french toast”. Zbytek dne je jedna velká pohoda. V televizi beží vánoční filmy a pohádky, děti si užívají dárků a volna. 

Vánoční výzdoba z amerických domácností zmizí hned po Silvestru, ale také klidně už 26.prosince. Přeci jenom Američané měli výzdobu v domech přes měsíc. Lidé se těší na nový rok a nové začátky. Děti jsou opět do školy na začátku ledna a vše se vrátí do běžných, nesvátečních kolejí. Musím přiznat, že je mi po Vánocích vždy tak nějak smutno. Miluji toto období.

 Ačkoliv budu mít jistě příležitost vám popřát krásné Vánoce i později, tak už teď bych vám chtěla popřát příjemně strávený advent a doufám, že se na letošní Vánoce těšíte a budou pro vás opravdu pohodové.

Veselé Vánoce a Merry Christmas

Trent, Marie a Maverick Groth & Dr.Brown's 

Pokud si Vánoce chcete ještě víc zpříjemnit, tak se zapojte do soutěže u @petuliiik01, která má pro vás nádhernou nadílku.

.

.

Tak je to tady...konečně mohu odtajnit takový můj osobní vánoční projekt, který jsem nazvala Dvanáct dní Vánoc. 

Ale abych vám vlastně řekla co vás čeká…

Dvanáct dní Vánoc bude akce plná překvapení a nadělování. Vlastně si to představte jako adventní kalendář s dvanácti okénky. Nebudu ovšem nadělovat čokoládu...no, i když...možná jo, kdo ví 🙂 🙂... Dalo mi docela práci vymyslet, co bych do tohoto projektu mohla dát a jak ho vánočně vyladit. Ale myslím si, že se vám to bude líbit a doufám, že vám moje skromná akce zpříjemní čas Vánoc. 

Dvanáct dní Vánoc budou probíhat v náhodných dnech od 1.prosince do 24.prosince 2020 na Modrém koníku. Tato akce tedy nebude každý den. A nemám ani dopředu vybrané dny, takže to bude jedno velké překvapení. Doporučuji vám sledovat můj profil, aby vám tyto dny neutekly. 

A konečně...co bude náplní Dvanácti dnů Vánoc? Co na vás čeká? 

• Soutěž s Dr.Brown's
• Šest krátkých zpráv, ve kterých budu nadělovat pohledy z různých míst a států Ameriky
• Článek o Vánocích v USA a článek o práci letušky (druhý díl)
• Dva vánočně, ale i nevánočně laděné Drinky s ambasadorkou (#drink_s_ambasadorkou)
• Vánoční překvapení 

Pořadí výše uvedeného bude opět náhodné a u soutěží a dalšího nadělování vysvětlím pravidla a atd. v samostatném příspěvku v ten daný den. 

Tak doufám, že se do Dvanácti dní Vánoc zapojíte a bude vás to bavit. Tato akce je vlastně takové malé vánoční poděkování za vaši přízeň a to, že čtete moje příspěvky a snad vás i baví. Určitě tady budu přidávat  i mimo tuto akci, kdy vám budu ukazovat (nejenom) předvánoční čas v USA. 

Startujeme už brzy! Opravdu se moc těším. 

S láskou, 

Marie

INSTAGRAM V ČJ: @marievamerice