Vítejte u posledního dílu kočárkového speciálu Jak vybrat kočárek. Zaměříme se v něm na různá cenová rozpětí, co dokáže s cenou udělat příslušenství a kde hledat bazarové kočárky. To vše spojíme s konkrétními informacemi od maminek!

Je samozřejmé, že každá z vás, které si v tuto chvíli vybíráte kočárek (nebo pokud vás to čeká) máte jiný finanční rozpočet a disponujete jiným zůstatkem na běžném účtu. A to, že kočárek nepatří mezi nejlevnější položky na seznamu “Co pořídit pro miminko” je jisté. Ba právě naopak - kočárek může být (a často skutečně je) tou položkou nejdražší.

Konečná cena kočárku se odvíjí zejména od následujících faktů:

• variabilita - přemýšlejte, zda se jedná pouze o podvozek s hlubokou korbičkou, nebo dvojkombinaci se sportovní sedačkou, případně o trojkombinaci se sedačkou do auta,
• příslušenství - některé kočárky obsahují automaticky pláštěnky, síťky proti hmyzu, slunečníky, sluneční clony, tašky ke kočárku, nákupní tašky apod.,
• značka - existují kvalitní kočárky, které nemají známou značku, stejně jako ty, které jsou považovány za ikonické právě díky své značce, u těch druhých si samozřejmě za značku připlatíte.

Kočárková variabilita

Nejčastější varianty kočárků na českém trhu jsou v tuto chvíli dvojkombinace a trojkombinace. Dvojkombinace znamená, že si kupujete hlubokou korbičku pro miminko a sportovní kočárek.

Jak už jsem předeslala v minulém díle, po proběhlém potratu k nám zavítalo nové miminko.

Přesto to nebylo úplně lehké a bez komplikací...

V šestinedělí dorazila moje první popotratová menstruace, která trvala skoro 14 dní, no a po konci šestinedělí na kontrole u doktora vše ok.

Týden před očekávanou další menstruací, se dostavilo lehké krvácení, které bylo jen sem tam. Trvalo to několik dní, občas silnější, kdy už jsem si říkala, že se rozjela MS, potom se to zase zklidnilo.

Cítila jsem se podrážděná, nervozní, nafouknutá, břicho mě taky bolelo, a k tomu to krvácení/nekrvácení. Až mě asi tři dny před termínem měsíčků napadlo si udělat test.

Pidi midi dušík, sotva viditelný okem, tam ale  přeci jen naskočil.

Jelikož jsem od narození druhého potomka v jednom kole a chvilky klidu využívám k jiným činnostem, zatím nebyla příležitost k napsání příběhu o tom, jak se nám do života vetřelo druhé dítě. 

Dítě číslo dvě v plánu bylo, ale ne tak brzo po sobě, ale co už, prostě chyba v kalkulaci 🤗, takže mají naši drobci věkový rozdíl 1,5 roku.

Celé těhotenství bylo v pohodě, opět jsem však skončila na dietě a inzulínu proti cukrovce, ale tentokrát jsem na to byla už psychycky připravená. Po předchozím císařském řezu jsem chtěla zkusit rodit klasicky, leč nesplnila jsem všechna kritéria pro takovou možnost a jedním z nich byl odhad váhy miminka (těsně před porodem tak max 3 kg, no a my měli odhad už 3,8 kg), takže jsem si prostě zvolila datum plánovaného císaře a tentokrát jen v částečné narkoze. 

Den před porodem jsem nastoupila na gynekologické odd. a strávila příšernou noc hledáním vhodné polohy na té jejich neskutečně tvrdé betli. V šest ráno budíček, žádná snídaně (poslední jídlo byla večeře), ještě nás nahnali na monitor a pak příprava na operaci. Sestřičky ruce studené, do každé ruky jsem dostala kanylu, a cévka jim dala docela zabrat. Cestu o dvě patra výš jsem absolvovala nahá pod peřinou - dost nepříjemný pocit. Na sále jsem samozřejmě klepala kosu, jaká je tam vždycky zima. Napíchnutí spinálky bylo nakonec to nejmíň bolestivý ze všech těch příprav. Pak mě celou zarouškovali a čekalo se až anestezie zabere. Necítila jsem nic, jen nějaký tahání a škubání a přesně tu chvíli, kdy mi těch 4,37 kg živé váhy vytáhli z břicha, to byla paráda. Těch pár minut bylo úžasných, ale přípravy a pak následné sešívání bych klidně mohla prospat. 

Syna mi ukázali na sále a pak jsem ho viděla až druhý den, co jsem mohla vstát (první jídlo po porodu byl oběd druhý den). Měl hodně nízkou hladinu cukru, tak musel být na kapačce. Já pak taky dostala glukózovy roztok, páč mi taky klesal cukr, ale sestra to nastavila na nějak rychle, takže to do mě zahučelo a bylo mi pak trochu divně a mdlo. 

Jako jeden z příšerných pocitů si z toho odnáším těch pár hodin po porodu, než mi břicho a nohy přišly k sobě. Celou dobu mi hlavou běželo, jestli se takhle cítí vozíčkáři, ta bezmoc, když člověk necítí nohy, toho je při celkové narkoze člověk ušetřen.