Preventivní opatření proti koronaviru se začínají uvolňovat a my můžeme konečně pomýšlet na dovolenou. Než si ale můžeme užívat dnů odpočinku, čeká nás maraton příprav a balení zavazadel.

Balení většinou nepatří k oblíbeným činnostem. Pokud vyrážíte s rodinou může být hlavním tématem, co vše vzít, a hlavně kde na to vzít prostor. Přinášíme vám 5 tipů na věci, které byste rozhodně neměli zapomenout a které vám pomohou ušetřit místo v cestovním zavazadle.

PEČUJÍCÍ EMULZE S ALOE VERA PRO CELOU RODINU

Také vždy stojíte zoufale nad množstvím tělových a pleťových mlék a krémů, krémů po opalování pro sebe i zbytek rodiny a nevíte, co vše zabalit a bez čeho se obejdete? Už nemusíte. Lehká emulze Avinya s bio šťávou z aloe vera a přírodními oleji je dokáže všechny nahradit. Navíc neobsahuje žádné silikony ani konzervanty, takže se nemusíte obávat použít ji i pro vaše děti a na citlivou pleť obličeje. Poslouží i jako noční péče, hydratace pro ruce a zklidňující péče po opalování. Pokud přibalíte praktické cestovní znovu plnitelné balení emulze Avinya, můžete ji mít vždy po ruce i na výletech a túrách. 

NENECHTE SI ZKAZIT ZÁŽITKY NEPŘÍJEMNÝM HMYZEM – REPELENT NESMÍ CHYBĚT

Ať už jedete k českému rybníku nebo do zahraničí, určitě je pravděpodobné, že se setkáte s nepříjemným hmyzem. Komáři, mušky nebo klíšťata dokáží znepříjemnit i ten nejkrásnější zážitek. Různých repelentů je na trhu nepřeberné množství. Mnozí z nás ale raději sáhnout po osvědčených receptech, které jsou méně agresivní pro naši pokožku i okolí. Můžete například zkusit aplikovat pár kapek rozmarýnového, hřebíčkového nebo tea tree oleje na zápěstí a kotníky. Další variantou je odvar z rozmarýnu smíchaný s octem a vodou, který dáte do rozprašovače a aplikujete na sebe nebo svoje zvířecí miláčky. V prostoru komáry odpudí vůně máty, rozmarýnu, libečku, vratiče, šalvěje, česneku nebo citrónové trávy. Pokud si chcete zjednodušit, sáhněte po přírodním repelentu Incognito, který využívá výtažek právě z citrónové trávy, je přírodní a můžete ho použít už pro děti od 6 měsíců. K dostání je ve spoustě variant, takže kromě klasického spreje můžete využít roll-on, deodorant nebo repelentní hydratační krém. Při večerním posezení určitě vyzkoušejte vonné tyčinky proti hmyzu nebo osvěžovač vzduchu, vůně citrónové trávy komáry odradí a vám navodí příjemnou atmosféru.

Je to tady! Stala jste se mámou. Přivoněla jste poprvé ke svému voňavému miminku a zaplavil vás pocit nekonečného štěstí, lásky a odhodlání. Víte, že vás čekají bezesné noci. Víte, že vás možná čekají potíže s kojením, náročné vracení se do kondice… Na to vše jste připravená. Co když vás ale čeká další výzva? Výzva, o které se tolik nemluví? Co když vám do života vstoupí nezvaný host a vy se budete muset vypořádat s únikem moči?

Komplikace, která není tak horlivě diskutována ve fórech, přestože postihne až 21 % žen po spontánním porodu. Pravděpodobnost, že budou trpět inkontinencí je dokonce u žen, které porodily vaginálně, až dvaapůlkrát větší, než u žen, které nikdy nerodily. Právě porod, vícečetná těhotenství a menopauza jsou faktory, které zvyšují pravděpodobnost, že ženu postihne samovolný únik moči.

Smích, kašel, kýchání, prudké pohyby či zvedání těžkých břemen. To vše může vyvolat nekontrolovaný únik moči. A ten si nevybírá, jestli jste zrovna doma nebo ve frontě na čerstvé pečivo. To je také důvod, proč má poporodní inkontinence zásadní vliv na emoční (ne)pohodu v poporodním období, která je už tak pod vlivem hormonálních změn a nových životních situací velice křehká. 

Důležité je si uvědomit, že v období po porodu není únik moči výjimečná komplikace, není nezvratná a lze se s ní nejen elegantně vypořádat tak, aby vás její přítomnost neomezovala ve vašem každodenním životě, ale je taky možné s ní zatočit jednou provždy. 

V době těhotenství je na svaly pánevního dna a na močový měchýř, které se přizpůsobují rostoucímu plodu, vyvolán zvýšený tlak. Tenhle tlak a následné roztahování při porodu vede k oslabování svalů pánevního dna a jejich neschopnosti dostatečně se stáhnout a tím zadržet únik moči. Uvolnění bederních kloubů, roztažení děložního hrdla, změna polohy svalů u kostí pánevního dna, hormonální změny v době těhotenství i po něm a taky kontrakce dělohy ovlivňují správné fungování močového měchýře. Období šestinedělí je dobou, kdy se tyto změny vracejí do normálu, nicméně, často se stává, že ochablé svaly pánevního dna potřebují pomoc dostat se zpět do formy. 

Nejčastějším typem inkontinence postihujícím ženy po porodu je stresová inkontinence, která vzniká při napětí břišních svalů. Oslabené svaly pánevního dna podepírající močový měchýř při zvýšeném nitrobřišním tlaku nejsou schopny udržet moč, která následně nechtěně uniká. V poporodním období tak může docházet k nepatrnému úniku moči, ale výjimkou není ani závažná a silná inkontinence. Až dvě třetiny žen trpící stresovou inkontinencí prodělají také epizodu urgentní inkontinence, kdy dochází k náhlému silnému nutkání na močení a následnému samovolnému úniku moči.

Jednoho dne koukám na koníka, a co to? Možnost dalšího testování, tentokrát Fridababy? Fajn, no tak to musím zkusit. Za několik dní mi došel balíček. Teda to je opravdu paráda. 

Jako první používám rektální katetr. Masíruji Lucince bříško, protože má prdíky, kupodivu samotnou masáží nějaký ten prdík vyšel, ale i tak vytahuji rektální katetr a i když se divím, jak je rozdílný oproti rektální rource, vsouvám jej Lucii do zadečku a opravdu za pár vteřin se ozývá jakýsi zvuk a katetr se začíná plnit. Toto jsem opravdu nečekala. Oproti rource se snadněji používá a já jsem teda smutná, že katetr již nemám. 

Nosní odsávačka taky super. Hlavně narozdíl od klasické odsávačky ji mohu mít stále u sebe ve fajn krabičce a nestane se mi tak, že by mi ji "kradly" starší dcerky. Samotné použití odsávačky jsem měla možnost vyzkoušet, ale u starší Verunky, protože zrovna ta měla rýmu a i když teda smrkat umí, šlo to hladce. 

Taky kapky jsem vyzkoušela na Verunce a super, za pár dní byla bez rýmy. Kapky i lépe snášela, tak vím, že jakmile Lucka dostane svou první rýmu, hned beru do ruky onu odsávačku a následně poté kapky. 

Jediné, co jsem teda nevyzkoušela, a to je mi líto, je gel na zoubky a náprstek. Bohužel malé ještě zoubky nerostou a ani v mém okolí není žádné miminko, kterému zoubky rostou. Ale určitě vyzkouším, jakmile malé prdelce zoubky porostou. 

Závěrem bych chtěla ještě jednou poděkovat za možnost tuto značku vyzkoušet.

Dnes je ti Lexíku 1 měsíc a já mám chvíli čas (nakonec ti je půl roku 🙂, abych sepsala, jak jsi přišel na svět.

Pamatuji si, že ten den jsem si říkala, že je hezké datum a že by bylo fajn, kdyby ses narodil. Dopoledne jsem byla u doktora a dlouho jsem tam čekala. Babička hlídala tvého bráchu Maxíka. Odpoledne jsme šli s bráchou a babičkou ven – na poštu a do města. Pořád jsem se cítila fajn a nic nenasvědčovalo tomu, že by ses měl narodit. Večer si táta hrál s bráchou na řidiče kombajnu a já jsem to natáčela na mobil. Možná že už jsem cítila, že je něco jiného, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Zhruba kolem půl 8 jsem šla bráchu uspávat. Povídala jsem mu pohádku a tam jsem začala cítit pravidelné bolesti. Bráchovi se moc nechtělo spát a já byla už trochu nervózní, protože jsem věděla, že se porod blíží.

Maxík nakonec usnul a já šla do obýváku, kde táta koukal na seriál Vyprávěj. Řekla jsem mu, že mám bolesti a začala si je měřit (byly cca po 4 minutách, což mi přišlo, že je moc unáhlené). Pořád jsem nevěděla, zda to nejsou poslíčci, které jsem občas zažívala v noci poslední týdny. Po půl 9 večer jsem volala babičce a říkala jsem ji, že asi budou muset s dědou přijít, ale že jim dám ještě vědět. Pořád jsem tomu nevěřila, resp. nechtěla věřit, že by se už porod blížil.

V 9 hodin večer přišla babička s dědou a přemluvili mě, ať určitě jedeme do porodnice. Bolesti jsem měla zhruba po 2-3 minutách. Mně se pořád moc nechtělo, protože jsem tomu nevěřila, že by ten nástup bolestí byl v tak krátkém intervalu, ale zároveň jsem se bála, abychom stihli dojet do porodnice. Brácha Maxík byl na světě relativně brzo. Každopádně Jirka (táta) také chtěl jet a tak jsme jeli. Zaparkovali jsme kousek před porodnicí a já ještě Jirkovi říkala, ať tašky nechá v autě, že se třeba vrátím (samozřejmě, že už jsem se nevrátila J).

Zazvonili jsme na příjem a otevřela nám porodní asistentka. Sdělila jsem ji, že jsem v 37+4 tt a že mám pravidelné bolesti po zhruba 2-3 minutách, ale že si nemyslím, že by to bylo už na porod, resp. že mi to přijde moc brzo. Sestřička, která se tam zaučovala, mně dala pásy a zapnula monitor. Kontrakce byly pořád pravidelné a občas už daly fakt zabrat. Na monitoru jsem sledovala, kdy zase přijde bolest (kolem 40). Porodní asistentka se mnou sepisovala anamnézu (hoooodně informací). Když skončily monitory (cca půl hodiny to trvalo), vyšetřila mě paní doktorka (opět ta samá doktorka, která byla u mého prvního porodu). Paní doktorka řekla, že jsem otevřená na 6-7 prstů a že za chvíli půjdu na porodní box. V té době jsem už měla hodně velké bolesti, které přicházely jedna za druhou. U toho jsem musela odpovídat na otázky porodní asistentky a často musela počkat, až kontrakce odezní. Co si pamatuji, tak jsem podepisovala přijímací protokol a tam bylo 22:00 h.

Takže… porodní asistentka mě zavedla do místnosti, kde jsem se převlíkla do nemocniční košile a řekla mi, ať počkám, že za chvíli půjdu na porodní box. Šla jsem si ještě uklidit věci do kabelky a v místnosti pro příjem nikdo nebyl a já už nevěděla, zda při kontrakcích mám sedět nebo stát. Fakt už to bylo náročné. Ale při každé kontrakci jsem myslela, jak už se tam rotuješ, sestupuješ, prostě jak se tělo připravuje na porod. A také jsem přitom myslela na babičku, která zemřela krátce předtím, než jsem začala rodit. Babička se totiž moc těšila na dalšího vnuka či vnučku.

Evi, pojďme si říct, jaké jsou benefity adoptivního kojení? Víš, takové ty velké důvody, proč se o něco takového snažit.

Rozkojování před synovým narozením mi s ním pomáhalo utvářet vazbu ještě dříve, než se narodil. Odsávala jsem pro něj mléko a dávala ho do mrazáku. Moje tělo pracovalo pro něj. Při každém odsávání jsem na něj intenzivně myslela a byla s ním ve spojení. Připadala jsem si užitečná a důležitá. Byl to můj způsob těhotenství.

Také díky blízkosti při kojení jsme mohli dohnat čas, kdy jsme nemohli být spolu. Zároveň jsem chtěla kojením svému synovi dopřát tu nejlepší potravu na planetě, kterou může dostat. Adoptivní kojení totiž přináší samozřejmě běžně známé kojící benefity - má prokazatelný pozitivní vliv na zdraví dítěte (i matky). 

Kojení mi dalo pocit normálnosti! Konečně jsem jako ostatní matky. I já mohu zažívat něco mateřského. Hovory o těhotenství a porodu jsou mnohdy pro nás ženy, které si těmito zážitky nemohly projít, velmi složité. Je náročné se nějak zapojit. Kojení mi nabídlo možnost být součástí konverzace.

Kojení mi také přineslo změnu vztahu k vlastnímu tělu. Podstoupila jsem náročné léčení neplodnosti, které vedlo k nedůvěře v moje vlastní tělo. Když syn začal sát u mého prsa, bylo to velmi léčivé. Byl to silný zážitek, který postupně obnovil důvěru k mému tělu. Svého těla si vážím a jsem mu vděčná, že dokázalo vyprodukovat tolik mateřského mléka a dokázalo naskočit na onu mateřskou hormonální vlnu.

Kojení mi tedy dalo možnost vyléčit mnohé mé ženské frustrace a bolesti. A věřím, že i našemu synovi kojení pomohlo překlenout a zahojit jeho krkolomný a nestandardní příchod na svět. Kojení je údajně léčivé pro adoptované miminko nebo pro miminko z náhradního mateřství, a pomáhá těmto dětem zahojit zranění způsobená ztrátou vazby, kterou mělo se ženou, která ho porodila. Takzvaný ,,bonding” neboli připojení je důležitý pro všechny děti. Při běžném průběhu narození vazba mezi matkou a dítětem začíná v děloze a prohlubuje se po porodu dítěte. Při adopci a náhradním mateřství kojení dítěti i matce pomáhá navázat a vybudovat tuto vazbu. I když je jistě pravda, že matky mohou milovat a cítit blízkost se svým dítětem bez ohledu na to, jak ho krmí, kojení bonding velmi usnadňuje.

Při příchodu miminka do náhradní rodiny a následné výchově je úplně nejdůležitější bezpodmínečné přijetí a láska na všech možných úrovních a vrstvách, které Vás jen napadnou. Jedině tak může zraněné miminko opět začít důvěřovat sobě a světu kolem sebe. Může se začít léčit. Jednou z cest, jak lze léčení pomoci, je tzv. kontaktní rodičovství - kontakt tělo na tělo, nošení v šátku nebo nosítku, ale hlavně klidné, pohodové a láskyplné nastavení náhradních rodičů. 

Další možností, jak lze vznikající vztah podpořit, je tzv. adoptivní kojení. Ano, i přijatá miminka lze za určitých okolností kojit. Ale právě zde platí ještě víc než kdekoliv jinde, že důležitější než výsledek je cesta, po které jdete. Protože víc než o to, zda bylo miminko kojeno nebo ne, jde v tomto případě o energii přijetí, pohody a lásky, kterou potřebuje od své maminky cítit. Způsob, jakým se tato energie k miminku dostane, je vedlejší. 

Pokud se náhradní maminka rozhodne, že se bude o adoptivní kojení pokoušet, pak je důležité, aby si položila a zodpověděla otázku, jak moc by ji zasáhl případný neúspěch celé akce. Po mnoha ztrátách plynoucích z neplodnosti, kdy adoptivní maminka nemohla své dítě nosit v bříšku a porodit ho, je toto další potenciální bolest náhradního rodiče. Byla by velká škoda si první dny a týdny s vysněným miminkem zkazit, pokud by maminka neúspěch vnímala jako velké zklamání, které by mohlo celé toto období s miminkem negativně poznamenat. Kojení není nutnost, je třeba ho vnímat jako další možnost jak vznikající vztah podpořit a prohloubit. Děti, které kojení nezažily, určitě nemusí být o nic méně milovány a přijímány.

Téma adoptivního kojení, které je stále tak trochu tabu, nám přiblíží velmi inspirativní žena, Eva Laurinová. Eva se díky vlastnímu příběhu a zkušenostem stala laktační poradkyní s velmi zajímavou specializací - pomáhá s kojením ženám, které své děti neporodily. 

Evi, povíš mi na začátek kousek ze svého životního příběhu? Vím, že máš úžasného syna Hynečka, který se ti tak úplně nenarodil a přesto jsi ho více než rok kojila. Jak se to celé stalo?

Celé to začalo už před lety, kdy jsem po zamlklém těhotenství musela jít na revizi dělohy. Bohužel mi při této operaci byla poškozena děloha. Po několika operacích, kdy mi byly rozrušovány srůsty v děloze vzniklé nepovedenou revizí, a po marném využití obvyklých i neobvyklých cest k dalšímu otěhotnění, jsem byla v zoufalé situaci. Přestože moje tělo produkovalo zcela kvalitní vajíčka, která se prokazatelně spojovala s manželovými spermiemi, stav mojí dělohy neumožňoval uhnízdění embrya. Velkou nadějí se pro nás tehdy stala velkorysá nabídka kamarádky, která přišla s nápadem, že nám miminko odnosí. Což se také jako zázrakem hned při prvním pokusu podařilo.