Rozhodla jsem se, že napíši průběh mého porodu. Třeba zažil někdo něco podobné, ale samozřejmě to nikomu nepřeji. Naštěstí můj porod je se šťastným koncem. (kdyby nebyl, tak asi nenapíšu, že?🙂)

Termíny jsem měla 9 a 10.8. Na kontrole v porodnici jsem byla v pondělí 10.8, natočily monitor, váha, moč.... prostě klasika. A jelikož jsem byla v termínu, tak mi mudr. udělala Hamiltonův hmat a ve středu mám přijít zase. Nastala středa, já pořád 2v1, po Hamiltonu jsem začala jen špinit, jinak nic. Na prohlídce mi mudr. řekl ať dám sex, to jediné zabírá na vyvolání porodu. A jinak když nic, ať dorazím v pátek a když neporodím do pondělí, tak půjdu na vyvolávačku. Sex jsme nedali, protože manžel měl blbou náladu. A někde jsem četla, že na vyvolání porodu je, krom jiného, dobrý i pupalkový olej. Tak jsem si večer dala jednu lžíci a šla spát. O půl 4 mě vzbudilo bolení břicha. Si říkám: "co se děje?" Po chvíli mě napadlo, že by to už přišlo? Samozřejmě jsem už oka nazamhouřila a sledovala mé bolesti. Asi do půl osmé to bylo po 20min jen mírné bolení břicha, jako kdybych měla menzes. A jelikož jsem byla prvorodička, vůbec jsem netušila, jak poznám kontrakce. V osum hodin jsem volala kámošce, aby mi poradila, bo rodila přesně 2měsíce přede mnou. Moc mi neporadila, protože říkala, že ona měla bolesti v zádech. Ale ať prý zkusím horkou vanu nebo sprchu a když to poleví, tak o porod nejde, pokud naopak, tak to asi kontrakce budou. Dala jsem na její radu a hned se naložila do vany. Bylo asi devět hodin, když jsem z vany vylézala a bolesti už byly podstatně větší a intenzivnější. Tak jsem usoudila, že to už bude ono. Ještě jsem tedy po sobě vytřela koupelnu, mezitím to pár krát prodýchala.... pořád se mi do nemocnice ještě jet nechtělo, chtěla jsem si ty dlouhé chvíle bolesti přečkat raději doma. Ale jak mě viděl manžel, tak zavelel, že jedeme. Tak jsem se v bolestech chystala, balila, každých cca 6min ve shrbené poloze nebo na čtyřech prodýchávala kontrakce a asi v 11 jsme dorazili do nemocnice.

Po chvíli si mě vzali do ordinace, prohlédli a mudr. mi sdělil, že skutečně jde o porod, ale že nejsem ještě vůbec otevřena. To znamenalo, že porod bude dlouhý. To mě tedy radost neudělal, kontrakce jsem měla již více jak 7hodin a ještě min. 10hodin to prý potrvá. Vždy jsem si o sobě myslela, že jsem silná, že něco vydržím. Ale toto mě dostalo. Tak jsem tedy rovnou doktorovi řekla, že možná budu chtít epidurál, pokud už budou bolesti nesnesitelné a porod stále v nedohlednu. Prý v pohodě, stačí říct, vezmou mi tedy krev aby si mě na to tedy připravili.

Po té jsem odkráčela do šatny, návlekli mě do noční nemocniční košile a odnesli mi mé oblečení. Spolu s manželem jsme šli na "hekárnu". Vzala jsem si z domu knížku vtipů, hru... abychom si s manželem ty dlouhé chvíle zkrátili a já nemyslela na bolesti. Jak jsem byla bláhová. Na nic z toho samozřejmě nedošlo, svíjela jsem se v bolestech prakticky od začátku, co jsem přišli na pokoj. Porodní asistentka mi natočila monitor, prohlédla mě a zase odešla. Jen mi sdělila, ať chodím, nebo skáču na balóně a také abych si zašla do sprchy. Do sprchy jsem chtěla jít až po klistýru, chůze, skákání, sezení, ležení..... nic nešlo. Bolesti byly nesnesitelné. Přišla mě navštívit i mamka (pracuje v nemocnici a jak zjistila, že rodím, hned přiběhla). Jaké bylo její zděšení, když mě viděla. Kontrakce jsem měla už téměř pořád. Když viděla, jak to prodýchávám, jen řekla: "toto já jsem nezažila". To mi fakt pomohlo🙂 Potom přišla opět sestra, opět natočila monitor, opět mě prohlédla, otevřena jsem byla asi na 1cm. Opravu můj porod postupoval mílovýmy kroky. Řekla, že mi dá klistýr. Tak manžel na chvíli odešle, sestra dala klistýr a já po té utíkala pro jistotu na záchod. Nikdy jsem to před tím neměla, takže jsem netušila, jak to funguje. Úleva nenastala žádná, skoro nic ze mě nevyšlo. Šla jsem tedy do té sprchy. Nějak jsem to v rychlosti zvládla, ale už jsem byla fakt vyčerpaná. Potom přišel manžel a já mu sdělila, že si asi dám ten epidurál. Byla jedna hodina pryč. Čas ubíhal šíleně pomalu, neotvírala jsem se prakticky vůbec, porod pořád v nedohlednu, za to kontrakce byly už nesnesitelné. Ale pořád jsem nevěděla, jestli si ten epidurál mám dát, nebo ne. Celá jsem se klepala, nemohla jsem nic.............

Potom opět přišla porodní asistentka a já ji sdělila, že nevím co mám dělat a že nevím, zda si mám ten epidurál nechat píchnout. Ona rozhodla za mě. Asi jak viděla v jakém jsem stavu🙂 Odešla, po chvíli mi přišla říct, že anesteziolog o mě ví a že za chvíli dorazí mi píchnout epidurál. Byly asi 3 hodiny odpoledne, když přišla sestra a odvedla mě na porodní sál. Mezi tím mi sdělila, jak epidurál funguje a že po píchnutí a natočení monitoru budu moct opět normálně fungovat a téměř neucítím žádné bolesti. Jé, jak jsem se těšila!!!!

Na sále jsem si měla sednout na okraj postele, nohy svěsit dolů, nahrbit záda a totálně se nehýbat. Si dělají ze mě srandu, pomyslela jsem si. Jak se mám nehýbat, když se celá třesu? Naštěstí do mě cosi napumpovali, takže jsem najednou žádné bolesti necítila, přestala jsem se třást a byla úplně v klidu. Epidurál mohl být v pohodě zaveden. Trošku to štíplo, ale co je nějaké štípnutí, proti kontrakcím. A bylo to, žádné bolesti, pohoda a neskutečná úleva. Lehla jsem si na lůžku a začali natáčet monitor. Mezi tím mi píchli plodovku. Nic příjemné, protože hned pode mnou bylo mokro a já v tom musela ležet. Po píchnutí plodové vody jsem se konečně otevřela asi na 4cm. Bylo asi půl 4 a já pořád ležela na porodním sále. Monitor mi podezřele dlouho natáčely. Pořád sestra chodila, dívala se na záznam a něco se ji nezdálo. Tak řekla, že ho necháme jet dýl. Nakonec mi ho natáčely 40min, místo 20-ti. Po té přišel Mudr. prohlédl si záznam a sdělil mi, že jedeme na sál.

Ke všem výrobkům PUKY doprava zdarma. Neváhejte a nakupujte jako v kamenné prodejně.

Vážení tatínkové, také Vaše dítě rádo točí volantem, zapíná stěrače, mačká blinkry a zkouší klakson ve Vašem autě? Pořiďte mu jeho vlastní volant a když bude moc hodné, můžete mu k volantu pořídit i odrážedlo 🙂

Více na našich stránkách. 

Pro vaše ratolesti jsme zařadili do nabídky vychytané carvingové boby Zipfy Junior s jednoduchým ovládáním. Jsou velmi lehké (1 kg), roztomilé, v modré a růžové barvě.

více na našich stránkách

Chtěla bych reagovat na stále častější dotazy ohledně naší inspirace. Ptáte se na to, kde nastudovat teorii o montessori, kde hledat nápady na činnosti.

S teorií je to trochu horší, v českém jazyce nevyšlo mnoho knih a ještě méně jich je k sehnání. Pokud by chtěl někdo pochopit podstatu montessori pedagogiky celostně, tak je asi nejlepší navštívit nějaký z kurzů, které se občas konají v každém větším městě. Za sebe mohu říct, že se vyplatí si udělat třeba jedno či dvoudenní výlet do Prahy či Brna a užít si seminář plný nápadů, které pak můžete využít při práci se svým dítkem. Můžu říct, že pro můj život považuji absolvování kurzů o montessori pedagice a kurzu Respektovat a být respektován za jednu z nejstěžejních aktivit, které jsem na poli vzdělávání podnikla.

A nyní již slíbené odkazy. Nejdená se vždy o montessori aktivity, ale je to prostě můj zásobník inspirativních stránek:

www.montessoridoma.cz - hodně praxe, trochu teorie

http://www.sikovny-cvrcek.cz/tvoreni-pro-deti

www.rustspolecne.cz - hodně praxe, spousta úvah na téma respektující výchova