Plná Peněženka, největší cashbackový portál v Česku, na září připravil online tipovačku, ve které můžete vyhrát krásné ceny pro celou rodinu. Nejpřesnější soutěžící vyhrají dle své volby buď týdenní pobyt v rakouských Alpách v apartmánu až pro 6 lidí nebo pětidenní zájezd do Paříže pro dvě osoby. Nachystáno je ale spoustu dalších dárků, žádný soutěžící neodejde s prázdnou!

Co je cashback a kdo je Plná Peněženka?

Cashback je systém vracení peněz z online nákupů. Díky cashback portálu Plná Peněženka takto šetří více než půl milionů lidí. Peníze nazpět můžete získávat i vy a to v téměř 650 oblíbených e-shopech jako jsou třeba na Mall.cz,Dr.Max.cz,ProDěti.cz, zahraniční Aliexpress nebo Booking. Stačí se do vybraného e-shopu přes Plnou Peněženku prokliknout a nakoupit. Jakmile e-shop váš nákup potvrdí, připíše se vám pár procent z utracené částky zpět na váš profil v Plné Peněžence. Tyto peníze si můžete kdykoli převést na váš běžný bankovní účet.

Zní to možná trochu neuvěřitelně, ale je to právě takto jednoduché. Registrace je zcela zdarma, bez jakýchkoliv poplatků. Peníze od Plné Peněženky můžete pouze získat. Firma už takto svým uživatelům rozdělila přes 86 miliónů korun!

S Plnou Peněženkou na hory nebo do Paříže

 Plná Peněženka nejen že vrací peníze z nákupů, ale po celý rok připravuje pro své uživatele společně s partnery pro řadu akcí, kde je možné získat hodnotné ceny. Jen v letošním roce tak rozdá ceny v hodnotě jednoho milionu korun! A právě září je podobných akcí plné.

Zdravá výživa a zdravý životní styl se v dnešní době dostává stále více do popředí. Lidé obecně začínají více přemýšlet nad tím, co jí. Jako maminka chcete, aby mělo vaše děťátko vyvážený jídelníček, díky kterému se může správně vyvíjet a růst. Jednou z možností, jak ozdravit každodenní stravování, je připravit si klasický žitný kvásek a zkusit z něj upéct domácí chléb. Pro toho, kdo se o něj ještě nikdy nepokusil, to vypadá složitě, ale ve skutečnosti to není tak hrozné a rozhodně to stojí za to. A dokonce k tomu nepotřebujete ani pec či moderní domácí pekárničky na chleba, postačí vám obyčejná trouba.

Možná si kladete otázku, proč byste měla péct chleba a ještě k tomu z kvásku, když si ho můžete jednoduše a bez práce koupit v pekárně nebo supermarketu. Klasický kváskový chléb je totiž jiný než ten, co běžně koupíte v supermarketu (kynutý s použitím droždí). Rozdíl je ve vůni, chuti a především ve složení, chléb pečený z žitného kvásku je totiž zdravější.

„Já peču kváskový chleba nejen pro nás, ale už i pro známé. Lepší jsem nejedla, je fakt luxusní. Klasickou mouku beru od mlynáře, ostatní kupuji většinou bio a 'alternativní'. Už i konopnou jsme měli. Vždycky přidávám semínka, různě to obměňuji (dýňová, slunečnicová, sezamová, lněná, chia…). Na kváskové mapě jsem už taky zanešená. Kvásek je prostě další člen naší rodiny.”

Kvásek versus droždí

Klasický kvásek z droždí je pouze jedna kvasinková kultura, která se množí a přitom produkuje oxid uhličitý, tím vlastně těsto kyne. Droždí se dnes vyrábí za pomoci několika přidaných látek (kyseliny sírové, fosforečnanů, amoniaku a různých emulgátorů). U nás se droždí už nevyrábí vůbec. Droždí, které najdete v obchodech, je z dovozu.

Žitný kvásek je složen pouze z žitné mouky a vody. Jeho složení je tedy mnohem čistší než u droždí. Kvásek začne za příznivé teploty díky bakteriím a kvasinkám, které se vyskytují ve vzduchu a žitu, přirozeně kvasit. Při kvašení vznikají aromatické látky, kyselina mléčná a octová a také oxid uhličitý. Tyto látky výsledný produkt (chléb) zároveň konzervují, proto vydrží déle čerstvý a nezplesnivý.

Když vyjedem na vycházku s naším dvoukočárem a občas řvoucím dítětem, připadám si opravdu jak pojizdná antikoncepce. Třeba dneska. Řekla jsem si, že je na čase si rodičovskou dovču užívat. Nastavila jsem nám budíka na 8hodinu, abychom nechrápali do 9ti jako obvykle (hold venkovní žaluzie udělají své). Plná optimismu, že dneska je krásny den a musí se to plně využít.  Plán cesty byl jednoduchý. Jdem do asi kilometr vzdáleného obchodu a koupíme šunku. Nic přehnaného a zdálo se to jako jednoduchý úkol. Ovšem to bych musela jít sama. Starší dcera se stále vyrovnává s příchodem mimča, žárlí, rostou ji zuby a nejspíš nás navštívilo období vzteku nebo nějaká předčasná puberta. Když se to vše nakupí, vzniknou z toho situace při kterých se tváříte, že ten šíleně řvoucí spratek opravdu není váš. Ovšem na vesnici se to težko praktikuje a jakmile ji někde řvoucí necháte stát, začnou se hýbat záclony a místní drbny zjišťují kdo  právě vyrazil na výcházku. Navíc když zapůsobí zákon schválnosti a začnou se dít super věci. ( Vždy sebou vemu nosítko a téměř nikdy nevyužiji). Náhle se ze řvoucího sóla stává ještě horší duet. Maly si vzpomene, že vlastně nechce ležet a čučet do stříšky kočárku, když svět je tak úžasné místo a on může pozorovat vše okolo z máminy náruče.Ovšem nostíko tentokrát zůstalo doma na botníku. V ten moment se z cesty do obchodu stává křížová cesta. Má několik zastavení a při všech se modlíte..Jsou to neustále stejné modlitby dokola. Ať už neřve, ať už neřvou, ať už jsme doma, ať už je večer a dám si deci apd.. Místo kříže si nesu vlastní dítě a druhé tlačím v kočáru. To už je pak úplný očistec. Ale věřím, že jednou ten 18m rozdíl mezi nimi ocením.

...  Zatím jsem se stále neodhodlala s nima vyrazit sama na výlet. Nechápu jak to kdo dělá, ale mně by to přivedlo asi brzy do blázince 🙂 Ale pokud máte nějaký tip tak sem s ním 🙂

Testování LOVI mě zaujalo hned, jak jsem tuto možnost na koníku našla. Značku LOVI jsem objevila, když měl syn necelý rok. „Bohužel“, už tehdy dudlík neměl, tak jsem se rozhodla, že u druhého určitě nějaký hezký design od LOVI využijeme. A ejhle, mladší dudlíky moc nemusí….to byla trochu čára přes rozpočet. Tak jsem si řekla, že zkusíme později nějaký hrníček. A proto testování přišlo v pravou chvíli, když jsme zrovna začali řešit pitný režim syna.

Já jsem se do designu zamilovala ihned, když jsem ho spatřila. Dokonalost sama. Decentní, něžný, roztomilý a v neutrálních barvách. Navíc motiv ledního medvěda zbožňuji. Posuďte sami, takovému exteriéru nic nechybí.

Do testování jsme se pustili tedy hned, jakmile hrnek dorazil. Synovi udělalo radost už samotné rozbalování. Nejraději by ochutnával i všechny papírky, tak jsem musela zakročit a hrníček rozbalit nakonec sama, umýt a naplnit vodou. Trochu z něho šlo cítit „vůní“ nového plastu. Ale to po 2. umytí a vyvětrání přes noc zmizelo.

Syn má teprve 8 měsíců, tedy o něco míň než udává výrobce (9m+). A to je možná důvod, proč si ze začátku moc nedokázal poradit s napitím. K tomu zřejmě přispělo i to, že syn stále preferuje mléko, tak moc nejí a proto si někdy nevzpomenu mu pití nabídnout. No ale uběhlo cca 10 dnů a syn z něho pije jako profík. Teče pomalu, ani jednou se nestalo, že by vodu nestihnul polknout a vytekla mu z úst. Jsem si jistá, že starší dítě techniku pití zvládne do 2 dnů. 

Hrníček se dítěti dobře drží a nekápne z něho ani kapka, pokud není v ústech dítěte. Syn s ním různě manipuloval a nikde nezůstala ani stopa po vodě, což se u jiných hrníčku často stává.

Musím přiznat, že syn dosti otestoval kvalitu materiálu J. Tou jsem si ovšem já byla jista hned, když jsem ho chytla prvně do ruky. Hrníček je z kvalitního plastu. Pítko je ve srovnání s jinými námi vyzkoušenými hrníčky dostatečně pevné. Nebojím se prokousání, až přibydou další zuby. Navíc tento hrnek má skvělé dno a drží na každém povrchu. Nahoře pro ochranu pítka před znečištěním je kryt, který opravdu pevně drží. I v batohu vždy zůstal na svém místě.

"Zpočátku to vypadalo, že mě těhotenské nevolnosti minou. Inu, spletla jsem se. Udeřily v 7. týdnu a pořádně. Upřímně netuším, proč se tomu říká čistě ranní nevolnost, mně bylo zle komplet celý den, snad i v noci občas, to jsem usínala hotová únavou. Nevolnosti mi skončily cca v 15. týdnu těhotenství, občas se mi objevily jen v případě, když jsem měla nízký tlak, bylo mi moc horko nebo jsem si sama nechtě stlačila žaludek například při obouvání," popisuje průběh ranních nevolností jedna z maminek na Modrém koníku.

Těhotenství je úžasná jízda, ale časté (nejen) ranní nevolnosti nám ji dokážou velmi znepříjemnit. Existují však možnosti, jak nutkání na zvracení alespoň částečně omezit. Těhotenská nevolnost se objevuje u více než poloviny žen. A více než polovina žen absolutně nechápe, proč se tomu říká ranní nevolnost, když ten nepříjemný pocit může trvat klidně celý den! 

"Co mi pomohlo, respektive alespoň mírně ulevilo:
- ucucávat colu 
- zázvorové nealko pivo
- čistá voda s ledem a citronem, občas s mátou
- slabý černý čaj s agáve sirupem místo cukru 

Později (cca 5.-7. měsíc) už jsem si občas dala i normální pivko a na zvýšení tlaku (rovněž příčina mého zvracení v pozdějších fázích těhotenství), jeden hrnek kafe nebo 2 dcl červeného vína, samozřejmě jsem to nepřeháněla. No a celkově - ono to prostě přejde. Ačkoliv budete nadávat, budete hotové, protivné, opravdu to přejde, je to třeba vydržet. Ten výsledek - malý uzlíček ve vašem náručí opravdu stojí za to. Najednou byly veškeré nevolnosti a strasti v těhotenství ty tam a šla bych do toho znovu," shrnuje maminka pod přezdívkou senoritapetra.

Kroky ke zmírnění nevolnosti:

• mějte u postele připraveno pár sušenek, které sníte ještě před vstáváním,
• vstávejte postupně, klidně, nikdy ne ve spěchu,
• jezte často malé porce - nejlépe lehce stravitelné potraviny s nízkým obsahem tuku,
• nejezte příliš tučná a kořeněná jídla,
• mezi jídly dávejte přednost zdravým svačinkám (žaludek tak nebude nikdy zcela prázdný, což pomáhá předcházet pocitům nevolnosti. Zkuste potraviny s vysokým obsahem bílkovin - zakysané výrobky, jogurty),
• pijte tekutiny 1/2 hodiny před a nebo po jídle, ale ne během jídla,
• pijte malé množství tekutin v průběhu dne, aby se zabránilo dehydrataci,
• otevřete okna a nebo zapněte ventilátory, pokud vám vadí zápach,
• mějte dostatek odpočinku a spánku během dne,
• vyhněte se teplým místům (teplo přispívá k nevolnosti),
• přivoňte si k citrónu a zázvoru, pijte limonády a nebo jezte meloun na zmírnění nevolnosti,
• jezte slané brambůrky,
• cvičte,
• nechoďte si po jídle lehnout,
• nejezte maso, které není dostatečně zpracováno

"Nevolnosti mě trápily už od 2. týdne těhotenství. Prvotní ranní nevolnost se plynule roztáhla na celý den. Ocitla jsem se velice záhy v začarovaném kruhu: když jsem měla jen trochu hlad, bylo mi zle, ale cokoli jsem snědla šlo zase ven. Zvracela jsem až do 4. měsíce a místo přibírání moje váha klesala. 

Zachránila mě hloupá cola. Já vím, kofein. Já vím, kvanta cukru. Ale! To byla skutečně jediná věc, co mě trochu probudila k životu a oddálila pomyšlení na sebevraždu (zní to hrozně, ale já zvracela i v metru!). Posléze mi pomohly i piškoty, které jsem ale musela hned ráno sníst ještě před tím, než jsem vstala z postele. Jinak to bylo zase špatně. Ustalo to samo a začalo nezřízené obžerství červené řepy a zakysané smetany. Ale to už sem nepatří. Závěrem bych doporučila nosit blicí pytlík s sebou. Občas to totiž zachrání situaci."

Na druhé miminko jsme čekali přes rok, když jsem na těhotenském testu viděla // byla jsem šťastná...první trimestr však probíhal velmi bouřlivě. 3x pohotovostpro krvácení, nicméně přestáli jsme to a 12tt se mi ulevilo, krvácení už se neobjevilo, nevolnosti pominuly, 1. screening na výbornou...a já si to začala užívat.

Jako zdravotníci jsme si u prvního dítka vyžádali vyšetréní ♡ v rámci 2.screeningu, proto ani druhé mimi nemohlo přijít zkrátka. Bylo domluveno na 4 dny před 2. screeningem, aby pak bylo vše kompletní. Manžel zvažoval, zda jít se mnou, či dřív pro syna do školky, kde si teprve začal zvykat..nakonec šel, protože 2.scr nemohl absolvovat...před vyšetřením jsme vtipkovali a už chtěli být se synem...

Šok nastal nečekaně...paní doktorka se zmínila o defektu septa komor, pak dlouho mlčela a já čekala..pak nám sdělila ortel-významná vada ♡ (k septu i nerozdělení velkých cév, zůstal trunkus), ihned nás druhý den objednala do Ostravy k přesnějšímu vyšetření..pláč..strach...manžel mne uklidňoval, že to vše zvládnem..

V Ostravě nám velmi milý pan doktor vše vysvětlil, prognóza, operace, omezení života...pláč, zoufalství, bolest, strach...strach z rozhodnutí, které bylo na nás

...odcházeli jsme v tichosti..večer po uspání syna, že to proberem.

Několikahodinová diskuze, plná pláče, zoufalství, bolesti..obou...v podstatě jsme rozumově říkali, co vše drobečka čeká, co čeká nás a našeho 3letého syna...bez ortelu v pláči spánek nespánek..MANŽEL-ať se rozhodnem jakkoli, nikdy si to nebudeme vyčítat, ať to budem citit jakkoli, bude to podle tebe, protože je to v tvém ťele, a já to budu espektovat..

„Učím svého 1,5letého syna jíst lžící a vidličkou. Netrefuje se úplně přesně, sem tam mu po cestě něco spadne, většinu řidších věcí vylije, ale učí se, v pohodě. Jenže - druhou volnou ruku strká do misky a hrabe se s ní v jídle, kousky čehokoliv rozmačkává (nejlépe šťavnaté ovoce), hází všechno na zem (dívá se mi přitom do očí a směje se) nebo i na zeď, plive na mě, prská na mě, mlátí lžičkou do polévky, aby mě pocákal, vyndavá si jídlo z pusinky…“  Že v této situaci poznáváte sebe a své dítě? Není divu! Problémy s kulturou stolování své ratolesti má spousta maminek.

Kdy je dítě zralé, aby dostalo do rukou příbor a najedlo se jako člověk (a ne jako nějaké zvířátko)? Jednoznačná odpověď neexistuje. Vše záleží na konkrétním dítěti. Pro efektivní používání příboru je nezbytná vyspělost jemné motoriky, apetit dítěte a jeho temperament. U divočejšího dítěte prostě musíte počítat s tím, že budete uklízet více; průzkumník bude zase jídlo zkoumat ručně a umělec vám vymaluje kuchyň.

Některé děti se naučí příbor používat brzy: „Já učila dceru jíst lžící už, jak měla příkrmy v půl roce. Vždy dostala do ruky malou lžičku, a pak to po mně opakovala. Sama se naučila, já ji od roku nekrmila. Jedla sama. V roce a půl jedla s přehledem polévku a vše co měla v talíři.“  

„Nikdy jsem ho neučila jíst. Opravdu vůbec. Když to chtěl zkusit, zkusil. Když ne, nakrmila jsem ho. Kdykoliv, ani nevím do kolika roků, ale šlo to postupně, polívkou jsem ho krmila ještě ve třech letech, ale jogurt jedl sám, asi ve dvou? Nevím. Nenapadlo mě si dělat starost s tím, že by měl umět jíst v nějakém věku tak nebo tak. Je mu pět, jí úplně jako my,“  berenika39 dala synovi prostor, aby se naučil používat příbor, až sám bude chtít.

To je obecně doporučovaný přístup – vyčkat, až dítě projeví zájem krmit se samo. Nejprve pravděpodobně bude chtít zkoumat jídlo rukama, a to je naprosto normální chování. Nechte dítě jídlo prozkoumat, vždyť je to tak zajímavé! Poté často projeví zájem o lžičku, kterou ho krmíte. Půjčte mu ji. Sice nejprve skončí víc jídla na zemi, než v puse, ale trénink dělá mistra!

„Já jsem nechala malou, aby se krmila sama, když o to začala projevovat zájem - no zájem byl celkem brzo, v jídle se ráda patlala rukama, ale protože jinak ji jídlo moc nebavilo, tak jsem ji nechala. Časem se jí zlepšila motorika a zvládala si brát rukou hodně malé kousky jídla a začala mít chuť to zkusit lžičkou. Teď už asi měsíc jí víceméně sama -  prostě buď bude jíst sama, nebo jíst nebude - ode mě třeba jídlo ze lžičky vyplivne, ale sama ho sní! A teď už se jí daří čím dál víc, dokonce někdy zvládne i polívku a na bryndáku toho moc neskončí!“ píše maminka lenchita.

Existují důkazy o tom, že okolní prostředí, včetně prvních potravin a doby jejich zavedení do jídelníčku dítěte, mohou hrát klíčovou roli v rozvoji alergií. Potravinová alergie postihuje asi 6–8 % dětí. Dobrou zprávou je, že riziko vzniku alergie je možné snížit díky vhodné stravě.

Při zavádění nových potravin do jídelníčku dítěte může dětský imunitní systém nepřiměřeně zareagovat na bílkovinu v potravě. Jedná se například o vyrážky, otoky úst a rtů, rýmu nebo i průjmy a zvracení, a to všechno dokáže maminky pořádně vystrašit. Nejčastějšími původci těchto reakcí jsou: kravské mléko, vaječné bílky, arašídy a ořechy, sója, pšenice, ryby a mořské plody. Alergické reakce se mohou projevit ihned po snědení potraviny, ale i za několik dní. Minimalizujte riziko vzniku alergií a držte se několika základních opatření.

Sedm opatření, která mohou snížit riziko vzniku potravinových alergií

• Kojení je v prvních šesti měsících života pro dítě nejdůležitějším příjmem potravy. Mateřské mléko je svým složením ideální výživou pro vaše děťátko. Poskytuje ochranu imunitního systému a podporuje zdravý růst.
• Pokud je nutné z jakýchkoliv důvodů kojení ukončit, informujte se vždy u svého pediatra na možnost zavedení hypoalergenní kojenecké výživy, tzv. H.A. s částečně hydrolyzovanou 100% syrovátkovou bílkovinou, jejíž prospěšnost byla prokázána klinickými studiemi. Do této skupiny patří například kojenecké mléko BEBA OPTIPRO HA, které bylo vyvinuto po vzoru mateřského mléka. Je doporučeno zavádět příkrmy mezi ukončený čtvrtým až šestým měsícem věku dítěte.
• Není potřeba odkládat zavádění nových druhů potravin, (včetně arašídů, ořechů, sóji, vajec, ryb a pšenice) ve snaze zabránit alergiím.
• Nové potraviny zavádějte v první polovině dne, kdy je dítě aktivní a v dobré náladě, abyste mohli sledovat, jak na ně zareaguje.
• Přidávejte vždy jen jednu novou potravinu a další až po 3–5 dnech a zapište si případné reakce.
• Kravské nebo kozí mléko zavádějte až v době, kdy bude dítěti nejméně 9 až 12 měsíců. Místo něj můžete opět použít kojeneckou výživu H.A. s částečně hydrolyzovanou 100% syrovátkovou bílkovinou.
• V případě zjištění alergie je třeba danou potravinu neprodleně vyřadit z jídelníčku a kontaktovat dětského lékaře, případně alergologa.

Jak poznáte, že má dítě alergickou reakci?

Alergické reakce se zpravidla objevují během několika minut až hodin poté, co bylo tělo vystaveno alergenu. Mezi tyto reakce patří:

„Máme doma 4,5letého syna a od malička je jiný než ostatní děti. Narodil se v termínu, ale porod byl zdlouhavý a nakonec skončil zvonem. Jako kojenec byl hodně plačtivý (což je slabé slovo, prostě řval a řval klidně i hodinu a nikdo nevěděl proč, uspávání byl horor). Všeho se bál - vysavače, rádia a hlasité hudby, hračky, které vydávaly nějaké zvuky, byly pro nás tabu do 2 let. Na vše si dlouho zvykal, na lidi, prostředí. Přesto jsem s ním chodila do mateřského centra, kde jsme vždy vyčnívali z davu,” začíná vyprávět jedna z maminek na Modrém koníku svůj příběh.

„Do školky začal chodit ve 2,5 letech, ale to byl také horor. Ráno ve školce řval a učitelka ho musela odvléct do třídy a zavřít, prý se vždy zklidnil. Odpoledne opět řev, ať jsem pro něj šla já nebo manžel, vždy vyběhl ze třídy plačící se slovy 'Běž pryč, jsi ošklivý(á) tatínek/maminka, nemám Tě rád' a ještě přidal plácnutí. Dali jsme se na homeopatickou léčbu, která nás myslím hodně posunula k lepšímu, ale stále ve mně hlodá, jestli to neřešit ještě někde jinde.

Na tříleté prohlídce doktorka nic nepoznala a ani jsme to nijak neprobírali, vůbec na to nebyl čas, jen vůbec nechápal, co se po něm chce, když sestřička šeptala slova a on je měl opakovat. Každý den ve mně roste myšlenka, kam s ním jít a kde to řešit. Protože vše, co prožíváme u nás doma, není asi úplně normální. Syn vydá za dvě děti a dokáže na sebe strhnout pozornost tak, že by jeden zapomněl, že má ještě druhé dítko. Nevím, co nás ještě čeká s nástupem do školky, loni jsme tomu kvůli nemocnosti moc nedali, tak ani pořádně nevíme, jak bude fungovat měsíc v kolektivu. Už uměl počítat do 10 a je to pár dní a on neví, že po 2 je 3. Nástup do školy je moje noční můra.”

Porucha pozornosti a hyperaktivita

Spousta dětí v dnešní době trpí na různé problémy různé intenzity. Ty mohou, ale i nemusí, mít společnou příčinu. Může jít například o problémy s udržením pozornosti, problémy v oblasti vývoje řeči, poruchy učení, problémy s pamětí, noční pomočování atd. Za těmito všemi, a mnoha dalšími problémy, může být takzvaná lehká mozková dysfunkce. Dnes se už tento pojem moc nepoužívá, místo něj mluvíme o ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) nebo ADD (porucha pozornosti bez hyperaktivity). Lehká mozková dysfunkce ale není pouze o poruše pozornosti, problém je to mnohem rozsáhlejší.

„Mému synovi diagnostikovali lehkou mozkovou dysfunkci a ADHD letos v lednu, psycholožka měla podezření, potvrdili to na EEG vyšetření na neurologii. Ale ADHD nemusí znamenat vždy hyperaktivitu, syn hyperaktivní není, vydrží u činnosti, u hry, u jídla, ale má velké problémy s chováním, afektivní stavy. Řeč má celkem dobrou, má trochu horší výslovnost, ale výbornou slovní zásobu. Potvrzení jsme dostali od psycholožky i neurologa,” popisuje své zkušenosti další z maminek.

Aktualizace: recenze na tento velmi příjemný a multifunkční BAZA plus krém si můžete přečíst tady. Získá si i ve vaší koupelně své čestné místo?

---

Maminky, vzpomínáte na testování před dvěma lety, kdy jsme si posvítili na BELOBAZA krém od společnosti Belupo? Teď můžete otestovat jejího hustějšího bráchu, který bude, díky obohacenému složení, pečovat o mnoho kožních problémů vás i vašeho miminka.

Představujeme vám BAZA plus krém, tak čtěte pozorné dál.

Co testujeme

Testovat budeme příjemný víceúčelový krém. 

„Dcera od kamarádky má asistenta již 3. rokem. Dva roky ve školce, to ho měla na 3x týdně 3 hodiny) a teď v 1.třídě na 4 hodiny denně. Má lehkou formu autismu a lehkou mentální retardaci. Na příští rok žádají zase. Začala chodit do normální školky a následně školy a již na začátku se jim podařilo najít studentku VŠ, která to dělá celou dobu. Pro školku i školu to byla první zkušenost s asistentem pedagoga a zatím jim to klape. Určitě záleží i na přístupu školského zařízení.”

V současné době se stále častěji setkáváme s pojmem asistent pedagoga. Možná se s ním i vy setkáváte ve školce nebo škole, kam chodí vaše dítě. Víte, proč je takový asistent ve třídě a co je jeho náplní práce? Co znamená jeho přítomnost ve třídě pro vaše zdravé dítě?

Asistent pedagoga je pedagogický pracovník, který může provádět přímou pedagogickou činnost nebo pomocné výchovné práce. Podle toho je také dáno, jaké vzdělání musí asistent mít. Pro přímou pedagogickou práci s dětmi musí mít vzdělání ukončené maturitou a k tomu pedagogické vzdělání (SŠ, VOŠ, nebo VŠ pedagogického směru nebo kurz asistenta pedagoga). Pro pomocné výchovné práce stačí vzdělání ukončené výučním listem, nebo ukončené základní vzdělání a k tomu kurz asistenta pedagoga.

Asistent pedagoga není osobní asistent dítěte

Často se tyto dva pojmy zaměňují a v praxi dochází i k tomu, že se míchá dohromady jejich náplň práce. Osobní asistent je určen konkrétnímu dítěti a platí ho rodiče dítěte. Většinou pomáhá dítěti se sebeobsluhou, doprovází ho třeba ze školy a tráví s ním čas odpoledne, než se dítěti budou moct věnovat rodiče.

Asistent pedagoga je zaměstnanec dané školy a nepracuje pouze s jedním konkrétním dítětem, ale se skupinou dětí, případně s celým kolektivem třídy. Neplatí ho rodiče, na jeho plat se získává dotace z konkrétního kraje.

Jaký je názor fyzioterapeutky? Na internetu je dětské obouvání hojně skloňované téma. Aby taky ne, když výběrem bot ovlivňujeme pohybový vývoj našich nejmenších. Pokud se o dětské boty trochu zajímáte, určitě jste již slyšeli termín barefoot boty, bare nebo BF boty. Jaké jsou trendy v dětském obutí, co je to ten barefoot a jak to vidí fyzioterapeutka.

Barefoot v překladu znamená bosá noha. Tímto termínem se označují boty, které nohu jen minimálně omezují a chůze v nich by se měla co nejvíce blížit chůzi bosé. Základními parametry, které by měla BF obuv splňovat, jsou tyto:

• měkkost a ohebnost – celá bota (vč. podrážky) by měla být ohebná v podélném, příčném i diagonálním směru bez použití velké síly. Bota by neměla omezovat pohyb kotníků.
• prostornost, respekt ke tvaru nohy – BF obuv zohledňuje nejen délku chodidla, ale i jeho šířku a tvar. Především prostornost v oblasti prstů je důležitým prvkem barefoot obuvi.
• rovná stélka a podrážka – tvarovaná stélka či podrážka, zvednutá špička nebo dokonce podpatek k barefootové obuvi nepatří
• váha boty by měla být co nejnižší

Realita běžně dostupné dětské obuvi bývá však jiná – botky bývají tuhé a těžké, s kulatou špičkou, která neodpovídá tvaru prstců, a podpatkem. Často také nepřiměřeně svírají kotníky a brání jim v pohybu.

Lékaři a fyzioterapeuté se někdy neshodnou

Dřívější lékařská doporučení prosazovala kotníkové boty s pevným opatkem, tvarovanou stélkou a silnou podrážkou. Takováto bota by podle dřívějších teorií měla mechanicky přispět k vytvarování klenby nohy, tlumení otřesů a především být prevencí tzv. vbočených kotníků. Fungovala by v podstatě jako taková dlaha či ortéza, která by zajistila, že nohy dětem narostou správně. Ještě dnes se s takovými doporučeními můžeme v praxi setkat.

Upozornění: Vše, co je v článku napsáno, je fakt pravda – pouze jsem změnila jména dětí🙂

První den školního roku 2013/2014 – třída nejmenších dětí (od 2 a ¾ roku do 3,5 let)

6:45

Přestože mám dnes směnu až od půl deváté, jsem už v práci, protože s kolegyní očekáváme 25 nových dětí, které ještě nikdy nechodily do školky – mnohým z nich nejsou ještě ani 3 roky. Jsem tu dobrovolně, a to ze 3 důvodů:

• s kolegyní chceme, aby děti od začátku věděly, které paní učitelky k nim budou patřit
• nechci, aby moji kolegyni hned na začátku kleplo
• prostě a jednoduše by to jedna p. uč. neměla šanci zvládnout (a i ve dvou to bude masakr)

    Přestože naše třída funguje oficiálně až od 7:00, dobývají se na nás první nedočkavci. Necháváme to být a bereme si dětičky hned – většina rodičů si s námi přeje promluvit, sdělit nám spoustu důležitých informací (a samozřejmě mnohdy i těch nedůležitých) nebo se prostě jen svěřit se svými obavami a strachy. Většina dětí reaguje zprvu moc hezky, ale jakmile zjistí, že máma jde pryč, nastává peklo. Pro ně i pro nás. Jiné děti to zase naopak berou naprosto v pohodě a utíkají poznávat nové hračky a kamarády. V 7:20 už máme 15 dětí a začíná to být děs. Děti kupodivu moc nepláčou, ale jsou prostě zvyklé na nepřetržitou pozornost dospělého, takže na nás střídavě visí a povídají jedno přes druhé. Mezitím stále probíhají rozhovory s rodiči. Od jednoho nepříjemného tatínka přebírám krásnou holčičku, Leničku. Tatínek se na mě tázavě podívá a povídá:

"Když jsem se rozhodovala pro kočárek, byla jsem trochu znechucená. Jsem staromilec a ty moderní kočárky se mi prostě nelíbí (neřeším teď jejich super udělátka, ale prostě jen vzhed). Jsem v tomhle konzervativní a staromilec. Pak mi na moderních kočárcích vadí většinou malá a ÚZKÁ korba. Proto jsme obešli s manželem kde co a prohlíželi internet snad věčnost. Najít retro kočár, který by byl i finančně přípustný, bylo něco. Nakonec jsme jej objevili. Byl prostě dokonalý..."

V rámci seriálu Jak vybrat kočárek a rozebírání jednotlivých parametrů se dnes zaměříme na ty, které souvisí se vzhledem a jeho praktickými vychytávkami a případnými nástrahami. Je samozřejmé, že určitě nechcete brázdit ulice s kočárkem, který se vám nelíbí. A stejně tak je jasné, že vkus každé z vás je o malinko (nebo taky úplně) jiný. Co se týče vzhledových parametrů, dnešní trh vám rozhodně jde naproti - ať už hledáte klasiku, něco ultramoderního nebo naopak chcete vozit miminko v retro stylu, určitě si vyberete.

Holčička nebo chlapeček?

Jedním z často podstatných kritérií pro budoucí rodiče při výběru kočárku je pohlaví miminka. Jde vlastně o to, do jakých barev chcete svůj kočárek ladit, jestli do červených, růžových nebo dalších ryze dívčích tónů (na trhu najdete kočárky v lososové, lila, fialkové a dalších barvách), nebo naopak do modrých, zelených, tyrkysových, pistáciových, mentolových - zkrátka chlapeckých barev. Často tak dáváte kolemjdoucím najevo, jaké vlastně miminko v kočárku vezete (samozřejmě to také nemusí být pravidlo). 

Abyste si mohly pohodlně udělat obrázek o barevném ladění, podívejte se do naší Kočárkopedie na vybrané příklady. Za klasicky holčičí (svým zabarvením) kočárky se dá považovat například Bugaboo Cameleon v červené barvě nebo jeho žluté a oranžové varianty. Toužíte-li ale po klasicky holčičkovsky růžové, zkuste se inspirovat u kočárku Momon After 53. Krásnou chlapecky modrou stříškou se pak chlubí kočárek Hauck Atlantic. 

• Bugaboo Cameleon 3, Fresh Collection Soft Pink, dvojkombinace, cca 30 000 Kč.
• Raf, White Lux, dvojkombinace, růžový, cca 8 000 Kč. 
• 4Baby Cosmo, dvojkombinace modrý, cca 5 500 Kč. 

Tuto a mnoho dalších vět slýcháme od dětí hned, jakmile do šatníku uklidíme zimní bundy. Pokud ještě neumí mluvit, jsou naše zlatíčka schopna všelijakých posunků či pláče, jen aby nám oznámila, že sluníčko do očí prostě nepatří. A že takhle to vlastně nepůjde. Hlavně pokud nás samotné často vidí, že jsme ve slunečních brýlích schopni trávit celé dny.

Ačkoliv Míša oslavil teprve třetí narozeniny, má již své čtvrté sluneční brýle. První měl snad ještě ve sporťáku jako roční miminko. V kombinaci s kšiltovkou či kloboučkem to pro něj bylo lepší, než mu zaclonit výhled z kočárku plínkou nebo stříškou, pod kterými bývá občas nesnesitelné horko.

Bohužel, jeho potřeba zkoumat a ničit věci byla často zaměřena právě na sluneční brýle. Jedny prakticky rozšrouboval, druhé rozsedl a třetí jsme nejspíš nechali na hřišti či v obchodě. Každý, kdo již kvalitní sluneční brýle kupoval, ví, že to není levná záležitost, hlavně když je žena na rodičovské dovolené.

Letos jsem vsadila na kvalitu v kombinaci s cenou. Na stránkách firmy Alensa (alensa.cz) jsem pro Míšu vybrala krásné brýle s modrými detaily a zrcadlovými skly, ze kterých je naprosto unešený. Velkým překvapením pro mě byla cena těchto brýlí, která začíná na 179Kč. Za tuto cenu jsem kvalitní brýle, chránící zrak dětí, ještě neviděla.

Protože jsem krátkozraká a brýle na dálku jsou pro mě nezbytností, podívala jsem se na stránkách firmy Alensa ještě na kontaktní čočky. Především v letních horkých dnech mi totiž brýle nejsou vůbec příjemné. Při koupání na nich často mám kapky, bez nich zase vůbec nevidím. Také při sportu mi překáží. Vybrala jsem si jednodenní čočky TopVue Daily, které teď můžu kombinovat se slunečními brýlemi a nosit je jen v případě potřeby. Čočky jsou z kvalitního materiálu a sedí mi tak, že o nich vůbec nevím. UV ochrana, stejně jako cena, jsou velmi příjemným bonusem.

Zrak je tím nejcennějším smyslem, který máme. Očima vnímáme až 80 % okolního světa a jsou pro nás opravdu důležité. To platí nejen pro nás ale i pro naše nejmenší.

"Nových hraček jsme synkovi moc nepořizovali, protože jsem měla schované nějaké hračky ještě po mně, něco jsme dostali. Byt nemáme nafukovací, takže jsme usoudili, že nepotřebuje dvacet různých chrastítek a patnáct kousátek, ale snažili jsme se vždy koupit něco, co ještě neměl."

"Jako malinký samozřejmě nevydržel u ničeho, vlastně až teprve teď (v 9 měsících) ho začínají hračky více zajímat. Hodně se u nás osvědčily aktivní kostky, plastové balonky, zvukové hračky a leporela - s těmi si vyhraje nejvíc. Naopak moc ho nezajímají plyšové hračky, různí muchláčci a usínáčci. 

Co ale u nás vede na plné čáře, jsou různé provázky, šňůrky a mašličky. Syn má talent objevit každou sebevíc skrytou šňůrku na kdečem, takže mě věčně vysvlíká z tepláků, vytahuje šňůrky na mikině, škube řetízky na krku, rozvazuje mantinely v postýlce a ohrádce. A každou šňůrečkou je ohromně fascinován a dokáže ji žmoulat v ruce a prohlížet i několik minut. A druhou hračkou, se kterou si náš syn zaručeně vyhraje jsou papíry. Stačí ho na chviličku spustit z očí a nechat v jeho dosahu nějaký leták a už ho trhá na kousky a pojídá. Takže jak my doma říkáme: Je zbytečné kupovat dítěti haldy hraček, třeba to naše si bohatě vystačí s bílým papírem do tiskárny a tkaničkami do bot," popisuje svou zkušenost jedna z maminek na Modrém koníku

Hraček je všude kolem mnoho, není ale snadné vybrat tu pravou. Často i váháme, pro jaký věk se konkrétní aktivity a hračky hodí. Přiblíží-li se určité situace, pak si často klademe otázku, co dítěti vlastně pořídit.

Hračka není jen hračka, má určitý účel

Pamatujte, že hračky sice jsou tu pro hraní, ale jejich skrytý účel je především vaši ratolest rozvíjet po všech stránkách, proto volte pečlivě, nekupujte zbytečnosti jen proto, že jsou v akci, vždy si představte, jak je vaše děti využijí a co jim pomohou rozvinout.

A ještě jedna důležitá věc, je jedno v jakém věku se vaše děťátko nachází, méně je více a přemíra hraček může být na škodu, zbytečně odvádí pozornost.

Aktualizace: mezigenerační testování oleje Bi-Oil dopadlo na výbornou. Přečtěte si recenze našich uživatelek, které testovali spolu se svou rodinou - od miminek až po babičky.

---

Oblíbený přípravek všech nastávajících maminek a žen obecně se pro svůj velký úspěch vrací na koníka. Bi-Oil je zpět.

Tentokrát jsme pro vás však připravili testování, do kterého můžete zapojit celou rodinu. Bi-Oil je totiž produkt, který je doopravdy určený pro všechny generace. Ocení ho i vaše babička, teta či dcera. Synátor spadl z kola? Bi-Oil zaručeně pomůže na jizvy na jeho rozbitém kolenu. Vaší milovanou maminku, babičku či pratetu trochu (nebo více 🙂) trápí vrásky nebo suchá pokožka? Díky pravidelnému ošetření Bi-Oilem můžr být její pleť výrazně hladší a pokožka hydratovaná.  

Toto testovaní bude testovaní napříč všemi generacemi vaší rodiny!

Co jsme připravili k testování

"Mám 19 měsíční holčičku a už začínám být psychicky na dně z jejího uspávání. V první řadě se nechá uspat jen ode mě. Je mi jasné, že je to naše chyba, měli jsme se v uspávání střídat. Největší problém ovšem je, že ji uspávám třeba i hodinu a půl. Leží v postýlce, dělá kraviny a ne a ne zabrat. Když na pár minut odejdu (samozřejmě řve) a pak přijdu, hned si lehne a vypadá to, že bude spát, jenže najednou někde nabere sílu a zase blbne. Tu vyřvávací metodu asi nedám, vždycky jsem z toho úplně vyřízená..."

O uspávání dětí by se toho dalo napsat mnoho. Názory i způsoby se různí a mnoho maminek se neshodne. Samozřejmě je ideální, když miminko uložíte,  ono okamžitě usne a spí celou noc, ale každé dítě je jiné. Hodně maminek má potíže s uspáváním svých dětí a zkouší různé způsoby.

Neexistuje univerzální postup vhodný pro všechny děti

Jedna z maminek do diskuze o uspávání dětí přidává svou zkušenost: "Moje dcerka spala bez problémů v postýlce cca do 5.  měsíce, nejhorší byla první noc po návratu z porodnice, nejspíš jí vadilo to nové prostředí. Jako nejpřirozenější mi tenkrát přišlo položit si ji na břicho. Takhle má dcerka strávila první noc doma." V první řadě zkuste poslechnout svůj vnitřní hlas, třeba vám napoví, co máte dělat.

Není žádný univerzální postup, který pomůže každému dítěti usnout. Svou roli hraje věk, zdravotní stav, denní režim i okolní prostředí. Pokud máte potíže se spaním svého dítěte, zkuste se zamyslet, kde by mohl být problém a následně sjednejte nápravu.

Teplota v místnosti, nadměrný hluk, světlo nebo tma, nevhodné oblečení i těžká strava před spaním. To vše může usínání ovlivnit. Nejdříve se tedy zaměřte na tyto zdánlivě nedůležité detaily, které ale svou roli jistě hrají. Vezměte to ze svého pohledu, když jdete spát a je vám zima nebo příliš teplo, tlačí vás žaludek, táhne vám na záda, ruší vás moc světla. Můžete usnout? Pravděpodobně ne. Vaše děťátko to bude mít podobně a umí vám to sdělit pouze pláčem.

Moje první těhotenství probíhalo asi tak, jako dnes probíhá zhruba u většiny prvorodiček. Těšíte se, ale zároveň máte strach z každého vyšetření. Vše co Vám je řečeno a doporučeno hltáte a snažíte se vše dodržovat do posledního detailu. Hlídáte si co jíst, co nejíst, pít a nepít. Četla sem nejrůznější články jaký bude porod, na co se mám připravit, co budu muset jíst po porodu, čemu se budu muset vyhýbat, zkrátka a dobře sem si mozek nakrmila nejrůznějšími informacemi a zahltila se tak euforií těšení a zároveň obrovského strachu. Nechodila sem ale na žádná cvičení, prohlídky porodnice a ani sem necvičila s aniballem, tohle pro mě byly věci zcela zbytečné. 

Jako prvorodičku mě samozřejmě zajímala ale  otázka, jestli vůbec poznám až budu rodit a ze všech stran jen předčítala, že to stoprocentně poznám. 

Když přišli první poslíčci, byla sem vystrašená, nevěděla sem co se děje a neváhala sem a raději jela do nemocnice. Po vysvětlení, že jde jen o poslíčky, sem se cítila jako naprostý idiot, ale byla sem klidná, nic se neděje. 

Když přišlo období přenášení, četla sem nejrůznější rady a pomoci na to jak vyvolat porod a kromě porodního “koktejlu” sem vyzkoušela opravdu vše. Nezabíralo nic a já se tedy smířila s tím, že si miminko řekne samo, ovšem po provedení dvou Hamiltonů už sem si zoufala, že nechci vyvolávaný porod. 

22.7 jsem měla v porodnici další kontrolu, termín porodu 12.7 byl už ta tam a já se zkrátka už dozvěděla ortel že termín vyvolání bude 27.4. 

Druhý den mě ve 3:30 vzbudili šílené bolesti břicha a já naivka opět jela do porodnice a odcházela s tím, že to jsou opět jen poslíčci. Celá zoufalá, že když tohle jsou poslíčci, tak porod nemůžu přežít. Bolesti přetrvávali, pravidelně každých pět minut celý den. ANO! Celý den. Prodýchávala sem poslíčky na naší chatce na zahradě, v bazénu, byla sem vyčerpaná, unavená a v 19:30 večer už zoufalá. Šla sem tedy domů dát si horkou sprchu s tím, že už to snad přestane. Bolest se náhle zvýšila, šla jsem znovu ven na čerstvý vzduch, když sem se podívala na čas telefonu, všimla sem si, že bolesti jsou najednou po dvou minutách. Všichni kolem mě (maminka, tatínek i partner) mě začali přemlouvat,

Víte, že úklid má svá pravidla a někdy se dopouštíme chyb? I když se nám zdá, že o této rutinní a neoblíbené činnosti víme vše. Zaběhnutá praxe, kterou kopírujeme od maminky, ale nemusí být efektivní.

V českých domácnostech je zažitá představa: čím větší množství čisticích přípravků, tím lépe. To je omyl! Příliš chemikálií nám škodí, navíc se může poškodit povrch materiálů.

Velkým nešvarem je použití známého přípravku Jar na vytírání podlahovin, stírání nábytku. Ten je určen pouze na mytí nádobí, dřevěné povrchy totiž odmastí, poškodí a konkrétně podlaha se nám pod nohama lepí a postupně ničí její povrch.

Špatně zacházíme i s leštěnkami: chybně je stříkáme několikrát za sebou rovnou na povrch, čímž se tvoří další a další vrstvy. Stačí jemně nanést na hadřík a pečlivě materiál ošetřit.

Pravidla správného úklidu:

• při úklidu postupujeme systematicky. V rodinném domě je to směrem odshora dolů. V jednotlivých místnostech po směru hodinových ručiček. Začínáme vždy koupelnou a toaletou
• máme-li v ruce během úklidu jeden hadřík, může se případná bakterie přenést po celé domácnosti. Odborníci doporučují zakoupit mikrovláknové utěrky, minimálně ve čtyřech barvách, a používat je na zvolený prostor v domácnosti (rozlišujeme čtyři barevné zóny - červená, zelená, žlutá a modrá)
• podlahové plochy vždy čistíme naposledy a před závěrečným vytíráním je pečlivě vysajeme. Na stírání podlahovin používáme mopy s teleskopickou tyčí s návlekem z mikrovlákna. Vytíráme vhodným přípravkem rozpuštěným ve vlažné vodě

Otázku jak odstavit dítě potkávám na maminkovských webech tak často, že jsme se rozhodla nasat tento článek - asi i proto, abych nemusela odpověď vvždy znovu vypisovat. Ale asi bych měla začít úplně od začátku.

V listopadu 2015 se nám narodil náš první syn. Porod byl rychlý a bezproblémový, i když byl vyvolávaný. Navíc v době, kdy se malovalo v Podolí a Motolské šestinedělí praskalo ve švech. I to se asi podepsalo na tom, že když jsme po čtyřech dnech odcházeli z porodnice, syn byl převážně na příkrmu. I když v porodnii jsem vzorně krmila po prstě, abych kojení nezkazila, doma jsem na shánění stříkaček neměla náladu a malý dostal svou první lahev. I když jsem měla pocit, že z prsou neteče vůbec nic, poctivě jsem přikládala... a malý měl zjevně jiný názor než já i váha.

Jeden z největších objevů těch dní mi předala moje maminka "prostě si ho vem do potele a takle přilož k prsu, budete to mít oba pohodlnější." Jelikož jsem tou dobou ještě skoro nemohla sedět, byl objev kojení vleže skutečným objevem Ameriky. Strávili jsme tak prakticky zbytek šestinedělí - malej se asi po třech dnech doma rozhod, že příkrm už nechce a prostě prso nedá z tlamičky. 

Kombinací živé a mechanické odsávačky jsme produkci mléka nakonec dostali na velmi uspokojvou míru a nedospotřebovali ani tu první pixlu příkrmu.

Malej byl opravdu kozomil - prso neodmítl snad nikdy a především v polospánku to byl veliký dravec, který měl prso i místo dudlíku... a tak všeobecně pro kontrolu, že máma je pořád tady a nikam nezmizela.

Mělo to ovšem i svou stinnou stránku: malý preferoval prso před čímkoli jiným a příkrmům nikdy moc nedal. Z toho důvodu mi bylo odstavení doporučováno už od přibližně roka. To se ale zas nehtělo mě - prostě jsme mu prso nemohla vzít.

"Indiánskou metodu jsem zkoušela už v osmnácti měsících, protože bylo teplo a ona byla pořád nahá, přišlo mi to jako ideální příležitost. Nezdařilo se. Druhý pokus přišel ve dvou letech a dvou měsících a bylo to úplně jiné..."

Teplé dny jsou ideální příležitost k tomu, zkusit začít dítě zbavovat plenek. Metod, jak k úplnému odplenkování dojít, je několik. Každá maminka si může vybrat tu, která nejvíc vyhovuje hlavně rodinnému životnímu stylu a dennímu programu. Indiánská metoda je i u nás známá a využívaná a některé maminky na ní nedají dopustit.

V čem indiánská metoda spočívá? V porozumění.

Tato metoda zbavení se plenek a naučení se na nočník opravdu pochází od indiánských kmenů a je podrobně popsána v knize Harveyho Karpa. Indiáni obvykle žádnou formu plenek pro samostatně běhající děti nepoužívali, děti prostě vykonávaly potřebu, kudy chodily. V době, kdy dětem bylo kolem dvou let, začínali starší obyvatelé kmene s hygienickou osvětou, kdy malému indiánovi sdělili, že potřeba se vykonává jen na určitém místě. Ve věku kolem 24 měsíců má totiž dítě natolik vyzrálou nervovou soustavu, aby svou potřebu dokázalo udržet tak dlouho, než najde nočník. Rovněž je už schopné pochopit, proč se je nutné chodit na nočník či záchod.

Jak poznáte, že je dítko na odplenkování zralé?

Kolem druhého roku života dítěte už je dítě natolik chytré, že dokáže i bez nátlaku pochopit, jak to s tím čůráním a kakáním je. Poznáte to i tak, že množství počůraných plen se zmenšuje, dítě čůrá méně, ale větší množství, což je známka toho, že močí vědomě. Když vykonává velkou potřebu, poodejde od společnosti nebo se někde schová, aby mělo klid. I to je známka toho, že je zralé.

Ahoj vsetsky maminky, predem me omluvte za diakritiku a take, ze jsem si dovolila tuto zpravu prekopirovat. 🤭 Zpravu, kterou jsem jedne mamince poslala. Protoze si neskutecne vazim vasi pomoci, od lidi co neznam. At uz jde o vybavení tak celkove příběhy od Vas vsech, kteří mi kazdy den davaji nadeji, odvahu ze v tom nejsem sama i pres to, ze bolest v mem srdicku a bohuzel dost matne vyhlidky přetrvávají.😞😞 Tedy Vam sdílím svuj pribeh ve zkratce, aby jste meli vubec tuseni, komu vlastne pisete a podporujete:

cekam holcicku v unoru 2019, ja a muj pribeh je dost na dlouhe vyprávění, mela jsem partnera 7let, nasla si hezkou praci odstehovala se do Prahy ze severu Cech🌸 jelikoz nemam rodinu, mam tedy jen maminku, ktera bydli v Ústeckém kraji ale po vazne nehodě je z ni ležák, tak jsem nikdy moc nesetrila penizepro sebe, vzdy kdyz jsem vydelala neco navic, tak jsem penize dala mamce na přístroje, na léčbu tak, aby tu byla snami co nejdéle. Sama sem pak v 19. Letech prodelala véke změny na děložního cipku a podstoupila jsem 4 operace. Po dlouhem snažení o miminko cca 5let na doporučení lékařů jsem chodila do centra asistovane reprodukce do Motola. Jelikoz jsem byla mlada tak jsem netlacila tolik na pilu a tim pádem to s partnerem nevyslo. Odstehovala jsem se od nej. Po 7 letech, nasla si najem v Praze a veškeré sve úspory dala do najmu vybavení bytu a tak.✊🙂 Netrvalo dlouho a poznala jsem Tomase( otce ditete), on se tak snazil aby me získal, ja jsem celkove trosku bala zase s nekym zit, na nekoho se vázat. 😞🙏Uz od zacatku působil na vsetsky jako velice sympaticky clovek bez chyby, byl prvoligový hráč a penize si sporem videlal moc hezke, postavil dum, je to veselý clovek, bohuzel ale sobec. Ja stale bydlela ve svem a on na me zacal nalehat, ze by semnou chtel zit, ze postavil ten dum pro rodinu. Ja jsem ale rekla, ze je stale brzy se stehovat do jeho domu a pokud chce rodinu, ze to muzeme zkusit, ze tomu dam volny prubeh( verila jsem svym 7letum beznadejneho snažení). Jenze, netrvalo mesic, dva a ja jsem zjistila ze jsem v jinem stavu. Mela jsem ohromnou radost a Tomas take. Jen me kvuli krvaceni a předešlým zdravotním stavu poslali hned na ryzikove. Jelikoz jsem pracovala jako kadernice pro jedno “nejmenované” kadernictvi sefova si krátila Dane uznávala nam minimální plat. Ja predtim, kdyz jsem pracovala tak to slo a fakt, kdyz jsem tahla tak sem utahla sebe a byt a tak. Jen ted na neschopence mi prislo 5000, z minimálního platu a ted uz 3 mesice nic. No nic. Tomas s ohledem na muj plat a zdravi me přesvědčil o tom, ze se nastěhuji k nemu a budeme zit jako rodina.💋🌸Váhala jsem a bala se ale prestehovala se a prožila s nim nadherne dva mesice co me držel na rukou, tesil se na me i na mimi.🤰🏻 Ve 3mesici tehotenstvi jsem sla na kontrolu, zjistili ze je vse v poradku a tak jsem sla domu. Vecer s Tomasem sem se lehce pohadala ale ne nic zleho, vlastne poprve v zivote vypenil za to, ze jsem vzala jeho telefon a přinesla mu ho. Rano kdyz jsme vstala mi rekl ze si musime promluvit.😞😞 Tekl mi, ze neni stastnej a ze dite neni z lasky a ze si ho mam nechat vzit. Ze nad tim posledni dobou premyslel, ze se snazil ale ze to nejde. Je. Mi to oznámil az na konci 3mesice náhle. Tak jsem zacala strasne plakat jak to muze rict, a on to stale opakoval ze semnou nechce byt a ze jestli si dite necham ze jsem hloupa. Zacal me strasne urazet, tak jako nikdo jiny, nikdy...😪druhy den me Odvezl pred nemocnici a tam mi rekl at si to nejak zaridim, ja sem byla zoufala plakala jsem a prosila ho tam pred lidma at to nedela, ze to po me nemuze chtit, ze udelam cokoliv, ze dite vychovam sama. Neverila jsem, ze tohle je muj Tomas, vo ten zvrat, jeste vcera bylo vse v poradku.Jenze on mi rekl ze to sama nezvladnu, ze nejsem dost silny clovek na to vychovavat dite at jdu a domluvim si potrat treba na cerno,ze je mu to jedno. Tak to uz mi vyplenili nervy. On dite vzdy chtel a takto si to naplánoval, Jenze nechtel me a v tu dobu mi to doslo, ze ja mam pouze sloužit jako inkubátor, proto cekal az do 3 mesice kdy bude nemožný potrat. Me tim psychicky zlikviduje a ja odejdu bez pevne půdy pod nohama jako matka samozivitelka bez jakýchkoliv podminek se o dite postarat sama😞 A ja na posledni chvilku, pustila bydleni zila s nim, nenasetrila s neschopenky a stala se na nem uplne zavysla.Tak jsem mu rekla v zoufalství a v bolesti ze za tohle uz svoje dite nikdy neuvidi ze se o to postaram. Tedy me pred nemocnici vykopl, odjel a od te doby jsem ho nevidela. Sla jsem k doktorovi a Ten mi rekl ze na potrat je pozde ze zacinam 4mesic. Takze jsem to Tomasovi napsala a on mi rekl ze za to ze jsem mu vyhrozovala, at si zbalim sve kramy a vypadnu z baraku a at si tam treba chcipnu. Takze jsem pobalila u nej doma par osobních veci. Odjela k segre ktera je o nekolik let mladsi a studuje a tam se psychicky zhroutila. Po dvou dnech na kapacce coz bylo v patek rano me pustili domu. V sobotu rano mi prisla sms od Tomase ze mu vykradli barak ze je tam skoda 200 000 a ze se pachatel dostal klíčema a ze jedinej kdo ma klice jsem ja tak komu sem to dala na starost😡😞😪. Jenze ja sem nebyla niceho takoveho schopna,takze ted litam po vyslechach. Jsem na neschopence kvuli diteti. Ujali se me dva kamaradi co je znam leta, bydlim ted u nich na gauci a snazim se nebyt ve stresu aby jsem diteti neublizila. A mam to jen tak tak. Smazala jsem si fb a instagram sem hodne zredukovala, musim ted bojovat protoze on mi dal na vyber bud on nebo dite. Ja se rozhodla pro dite a kazdy den se bojim jak to zvladnu😞, bojim se protoze jsem bez koruny, bez rodiny bez střechy nad hlavou. Mozna moje pýcha mi nedovoli jit do aziloveho domu. Ja si nikdy nezila spatne, protoze sem si na vse rukama vydelala. Jen ted? Je to cele v haji, v Praze jsou najmy strasne drahe aby jsem s miminkem tahla najem a zaroven miminko a nemam tu ani zadnou babicku nebo prave tu maminku. Ktera by mi pomohla rekla co a jak. Nemam trvale bydliste. Je ze me bezdomovec. Na socialce nemam zatim zadne pravo bez bytu. Od zari ted jsem si sehnala praci na recepci a budu muset zapracovat. Ale bojim se strasne co bude v prosinci, citim se tak sama. Tak sem si miminko vymodlila. Ted je to nejvetsi zlo v mem zivote, psychycky sem z toho rozebrána. Nechci dite dat pryc ale jak to udelat. S Tomasem nejsem v kontaktu on se absolutne nezajima. Napsal mi jen ze chce byt v papirech a ze bude platit nejake alimenty ale az se vyřeší jestli jsem vykradla jeho dum. Coz me uplne odrovnalo a zaroven urazilo jak si tohle muze vubec myslet. Jako zenu me to totalne sklamalo v lasce. Potrebovala bych vice casu nez do prosince, 😞 Tomas mi pak bude delat problemy dal, se stridavou peci a tak a uz ted si myslim, ze proti me jde jako na nesprisobilou matku. A bude chtit dite do pece jak vyhrozuje. Ma pravdu bohuzel,ja nemam nic 😞 nemam kde bydlet nemam na to zaplatit utz Natoz koupit plenky. S ohledem na to ze jsem se zamilovala do nepraveho, opustila jsem kvuli miminku a vidimy rodiny vse co jsem mela, sve priority alespon to bydleni, praci. Jsem ted v 17 tt skoro a sem uplne v prdeli, svou vlastni vinou 😞 ze sem mu verila, ze se zamilovala, a ted si kazdy den rikam co bude s tim spuntikem jestli dokazu byt dobra mama... dokazat mu a sobe hlavne pro to male. Ze nejsem tak slaba jak to rekl otec ditete. Jen ta prázdnota, bolest a beznaděj, kde zacit. Stale jen litam doktor, policie a úřady. Celkove nicim psychicky to male uvnitr. 😞 i kdyz věřte mi, snazim se

Aktualizace: Víte jak se dobře pere? Šikovně, efektivně, ekologicky a moderně. Dvě maminky otestovali pračku Samsung Quick Drive a zde si můžete přečíst jejich recenze. Trošku napovíme - tuto pračku si určitě připíšete na svůj vánoční seznam dárků!

---

Máme tu pro vás skvělé testování. Až dvě maminky můžou získat po jednom kusu prémiové pračky Samsung Quick Drive a konečně prát šikovně, rychle a prakticky. Jednoduše bomba.

Tak čtěte dál, pokud chcete jednoho pomocníka značky Samsung získat domů i vy.

Co testujeme

Tato chytrá kráska oblíbené značky Samsung se vyznačuje hned několika vlastnostmi, které jistě oceníte:

Aktualizace: recenze maminek, které se svými drobečky testovaly hračky Fisher-Price, si můžete přečíst v našich diskuzích. 

---

Význam hry a hraček je možné vypozorovat z nadšení a radosti dětí, když uchopí první hračku... Když hračky pomáhají batolatům v dosahování prvních úspěchů nebo když rozvíjejí představivost předškolních dětí.

S hračkami Fisher-Price, které s námi můžete otestovat, vykouzlíte svému děťátku úsměv na tváři a postaráte se o radostné výskání a zářící očka, když je uvidí.

Co testujeme

Pro testování dostanou vaše dětičky 3 krásné hračky.