Nejdříve bychom chtěli moc poděkovat za možnost testovaní Igračkovych hraček, hraček mého mládi.

Rozbalenim obr balíčku u nás nastaly několika denní "Vánoce" pro obě deti, Nicoušek ten vubec neveděl kterou hračku dříve vzít do ruky, a kterýho "pána" vyzkoušet a maličká ta byla nadšená z krabice a její náplně 🙂

Musím napsat, že u nás měli největší úspěch dělníci, popeláři a policajti samozrejme 🙂 Nic jinýho jsem u mého chlapečka ani nečekala 🙂 

Igráček se vyrábí od roku 1976 s cílem přiblížit dětem svět kolem nás a ukázat jim, jak fungují jednotlivé profese. A jak se měnil v průběhu let profesní svět, měnil se a vyvíjel i Igráček. Dnes kromě klasické figurky s několika doplňky se vyrábějí autíčka MultiGo, nákladní i osobní, Igráčci pracují ve svých stanicích, např. na policejní nebo poštovní apod. Díky tomu si dítě může vytvořit své vlastní město a vlastní příbeh nebo pohádku 🙂

U nas je to vždy mix všeho,policajti jako pomocní řidiči nebo letajici supermani 😀 proste dětská fantazie nezná konce a tím i mě ten detský svět fascinuje. Nicoušek byl nadšený z policajtu a vymýšlel jim spoustu aktivit od lítani až po pomocne práce a hlídani pracovního mista 🙂

Během poznávaní Igracka a jeho vozovýho parku mě strašně mile překvapila nakladni auta. Ke každému autu se dají koupit samostatné náhradní korbičky a velmi lehce vyměnit.

Mám vyzkoušeno, že aby se žena cítila ve své kůži, musí se sobě líbit fyzicky. Jenže co s těmi kily navíc, fleky na kůži, striemi, vráskami, vyrážkou, vypadávajícími vlasy, šedivějícími vlasy, třepícími se nehty... Napadá vás ještě něco? Klidně připište. Ono to totiž musí ven.

Pustě ven to, co vás na vašem těle hněte a podívejte se pak na sebe z venku směrem dovnitř, abyste uviděly, že vytahaná prsa jsou památkou na nádhernou dobu kojení. Císařská jizva na den, kdy se vám narodilo dítě. Vrásky z vás dělají zkušenou ženu. I kila navíc můžou být plus, když se na ně podíváte jako na zásoby, které chrání vaše tělo před nemocí.

Je mi jasné, že své nedostatky jen tak nepřijmete, ale první krok je snaha o změnu, druhý vědět, jak na ni a třetí zkusit s tím pocitem něco dělat.

Je to jednak kus práce na sobě v duševní rovině, ale taky i na té fyzické. Chce to totiž najít rovnováhu nebo sladění, jakkoliv to nazýváme, mělo by to být uvnitř i navenku.

Problém je, že my ženy bychom to chtěly hned, ale za změnou je cesta, která netrvá jeden den. 

Během jednoho dne můžete udělat dílčí krůček směrem ke své spokojenosti, ten první bývá nejbolavější.

Chtěla bych jako první poděkovat týmu MODRÉHO KONÍKA, který vybírá  maminky a jejich ratolesti k testování IGRÁČKA.

Když jsem zjistila, že jsem vyhrála testování IGRÁČKA, měla jsem obrovskou radost. Poprvé se mi poštěstilo vyhrát tak krásnou a pro děti praktickou věc. Říkala jsem si, že bude fajn vyzkoušet  IGRÁČKA s AUTEM. Netrpělivě jsme očekávali  poťáka, který doveze onu výhru. Když jsem viděla pána jak nese obrovskou krabici, myslela jsem si že se balící tým zbláznil. Proč jedno autíčko proboha zabalili do tak obrovské krabice. 

Znovu jsem krabici zalepila a přenesla holkám na zahradu.

Bylo krásné slunečné odpoledne a já využila času a holkám oznámila, že nám pan pošťák donesl moc velký balíček.Poprosila jsem Rozárku jestli by mi s krabicí pomohla. Samozřejmě je to šikulka a pomohla. Byla moc udivená kdo to poslal. Máme období  "PLOČ" tak jsem  ji vysvětlila, že ježíšek zapomněl doručit vánoční dáreček a našel ho až teď.

Odpověď byla jasná "to je popleta", ale je dobře že ho našel. Po otevření krabice se objevil na její tváři obrovský úsměv. Rychlosti blesku ze sebe vyhrkla "Maminko, dívej tolik křupek."  Nešlo se  smát a zároveň jsem ji musela vysvětlit, že to křupečky opravdu nesjou. Ať  zkusí  kouknout pod "křupečky".  Ručičky zajely pod polystyrén a už  se linul na tváři další úsměv. "Maminko koukej HASIČI." Vyhrkla opět ze sebe. Tolik radosti z jednoho autíčka. A to ještě nevěděla, co vše tam bude. 

Domeček jsme tedy nechali na doma s tím,že nám pomůže tatínek. Radostně dál  rozbalovala krabici po krabici. Ta jiskřička v dětských očích je neskutečná. "Koukej koukej."  Co vám budu povídat. I já měla velkou radost, že jsem si mohla vyzkoušet nové hračky. Zkoušela měnit postavičky. Hasiči vedli na plné čáře. Z pusinky  ji vyhrklo, maminko to je tatínek a já další, kdo nejvíce zaujal byl pan policista který měl zbraň. Ozývalo se stůj nebo střelím...

„Měla jsem z prvního manželství hodně špatnou zkušenost a tak jsem nový vztah ani nehledala, chtěla jsem zůstat se synem sama. Ale člověk míní a pak je najednou všechno jinak. A tak mi za pár let můj v té době čtyřletý syn 'sbalil' toho nejsympatičtějšího zákazníka, kterého jsem v trafice, kde jsem prodávala, měla. Prostě na nás úplně samozřejmě čekal před kinem, kam jsme měli dopředu naplánováno jít na pohádku, syn se s ním už z dálky vítal a oznámili mi, že jde do kina s námi. Dnes je synovi už dvanáct let, kromě něj máme ještě tříletého prcka a jsme manželé. Takže za sebe myslím, že je úplně v pohodě možné najít si prima chlapa i s dítětem a to i v případě, že žena nehledá.“

Jste maminka bez partnera s jedním nebo více dětmi, napjatým rozpočtem a nedostatkem volného času. Jak si v takovém případě najít partnera? Mnoho žen na pokusy o seznámení raději rezignuje. Kde ale může osamělá matka najít muže a přitom „nekrást“?

Najít normálního muže je pro mnoho samotných maminek často úkol takřka nadlidský. Ne každý muž má dostatek odhodlání na to, začít vztah se ženou s dětmi. Někteří chtějí jen nezávazný vztah, jiní se ještě pomalu ve 40 letech drží matčiny sukně a u vás by rádi, aby to probíhalo stejně jako doma a normálního muže, aby člověk hledal pomalu lupou. Kde najít toho pravého chlapa s velkým „Ch“, kde najít „Pana Božského“? Je mnoho žen, které to dokázaly a vy si z nich můžete vzít příklad.

Jarmilka: „Mám to taky za sebou, mám dvě děti, kluk 7, dcera 4. Já nikoho nehledala, našel si mě sám a pořádně mi otevřel oči. Byla jsem s ex přítelem 8 let, celou dobu jsem zažívala peklo, bil mě, chodil po hospodách a podváděl, nic nešlo odpustit, držely mě jen děti. Pak se objevil on. Jsme spolu rok a půl, je mi s ním moc dobře, děti ho mají rády, což je pro mě důležité. Dítě nechce, takže vím, že to nebude napořád, zatím si to užívám naplno.“

Johanda: „Já jsem se s manželem seznámila právě na takové oldies dýze. V životě by mě nenapadlo, že se tam vyskytují i normální chlapi a jeden se teda vyskytl. Až později jsem zjistila, že dokonce chodíme na stejnou školu. Jinak hledání partnera bych taky nechala volný průběh. Řekla bych si, chci fajn chlapa a fajn tátu pro prcka, ale nedržela bych se toho nějak křečovitě, jakože jinak se mi zhroutí svět. Však on přijde ten pravý, tomu jsem vždycky věřila.“

Jak si najít dobrého partnera po rozvodu či rozchodu?

Porod je záležitostí, která se určitě do detailu naplánovat nedá. Mnoho věcí ale ovlivnit žena může. A jak? Třeba rozumně a dobře sestaveným porodním plánem. Ten byl ještě v nedávných dobách trochu tabu, ale dnes již až na některé výjimky není v porodnici problém s jeho akceptováním. Porodní plán se může stát dobrým komunikačním nástrojem rodičky se zdravotníky. Jaké informace by v něm neměly chybět?

K čemu slouží porodní plán?

V podstatě se jedná o soupis toho, jak by měl váš porod ideálně probíhat. S jeho pomocí si ujasníte priority, ale k tomu samozřejmě potřebujete kvalitní informace. Ty můžete získat v knihách, na internetu, předporodních kurzech, u porodních asistentek nebo zkušenosti maminek, které si už samy svůj porodní plán připravovaly. Velmi zajímavá diskuze na toto téma se nachází i na Modrém koníku.

Jak by mohl porodní plán vypadat?

V první řadě si odpovězte na několik otázek. Koho chcete mít u svého porodu, jak se stavíte k jednotlivým zákrokům, které ano a které ne. Jak si představujete první chvíle s miminkem. Při sestavování porodního plánu je vhodné uvést hned v úvodu vaše důvody pro výběr té konkrétní porodnice. Zmiňte příjemné prostředí i personál. Následně se rozepište o tom, jaké máte požadavky pro každou dobu porodní.

Začněte nejdůležitějšími požadavky

Paráda, byla jsem vybrana na testování. Poprvé, co jsem si všimla, že se bude na nějaké testování vybírat a zrovna šlo o kosmetiku, což já mám ráda. A super, vyšlo to, mně, která nikdy nic nevyhrává. 

V pátek přišel očekávaný balíček, který jsem prebirala v rucniku od pana dorucovatele, který hodil vtípek, že jsem ho mohla do sprchy taky pozvat. Takže výhoda tohoto boostru pro nezadaný, může vám dohodit i chlapa 😂

Hned po rozbalení me mile překvapilo skleněné balení, vypadá luxusně. Vuni nemá žádnou, není parfemovany, ikdyz já mám ráda voňavé produkty. Po nanesení se booster okamžitě vsakl, trošku jsem se bála, že bude obličej lepit a ono vůbec, pleť je potom hladká jak děcka prdelka.

Co mě nejvíc potěšilo je, že v těchto vedrech nesteka z obličeje, některé krémy to umí.Ted v létě nosím jen bb krém místo make-upu a booster mi vyhovuje jako podklad. Nikdy jsem nemela nějaké velké problémy s pleti, takže nemůžu posoudit, jestli pomáhá třeba na akné nebo vysusenou kůži, ale cítím, že je pleť taková "stavnatejsi". Proč jsem do testování šla, jsou mimické vrásky, testuji teprve chvíli, takže nejde ještě posoudit, jestli je tento booster zázrak, ale co si budeme, vrásek se už jen tak nezbavime a co, jsou přece krásné a jsou důkazem, že se rady smejeme😊😋

Budu tento"zazrak"testovat dal a věřím, že jak jej spotrebuju, tak už nesahnu po ničem jiném, hlavně v těchto teplých dnech. Takže za mě ano, paráda, za ty peníze stojí. A děkuji konikovi za možnost testování😊

Na první pohled se nám moc líbil design dudlíků. Dokonce i manžel, který obvykle mé nadšení ohledně dětských věciček nesdílí, se ptal kde jsme vzali ty dudlík, že jsou hrozně hezké.

Davídek je sice kojený, ale v době testování bylo velké vedro a domívám se, že je dobré dávat dětem ve vedru napít čaj nebo vodu. Dělala jsem to tak i se starší dcerou, abych nemusela kojit každou hodinu, což není pohodlné a myslím, že to není dobré ani pro dětské bříško. Savička mě příjemně překvapila- nemá tvar dudlíku, což mi na lahvičkách vadí, ale přecejen jsou na trhu lahvičky, které jsou tvarem dudlíku pro kombinaci kojení a pití z lahve vhodnější, např. lahvička, kterou běžně používáme.

Lahvička je samosterilizační, takže jsem nemusela vytahovat sterilizátor do mikrovlnky, který obvykle používám. Je to užitečná funkce, protože mohu sterilovat jen samotnou lahvičku. Sterilizace je rychle hotová, za minutu a půl. Sterilizace v mém původním sterilizátoru trvá 7 minut a často jsem vymýšlela co do něj ještě dát ať zbytečně nesterilizuji jen jedinou lahvičku. Samotná sterilizace je velice jednoduchá, i když se přiznám, že návod jsem napoprvé docela dlouho studovala, abych vše udělala správně. Ve zkratce ale nalejeme trochu (30 ml) vody do takového většího víčka, naskládáme do něj všechny části, včetně savičky, a přiklopíme tělem lahvičky. Celé to vložíme do mikrovlnky a za 90 vteřin máme hotovo. Pak už stačí chvilku počkat, než lahvička vychladne a můžeme ji zase použít. Praktické jsou i "kleštičky", které zajistí čistou manipulaci se savičkou.

Při sání z lahvičky krásně odcházejí bublinky, takže bych řekla, že "antikolikový" systém je funkční. Rozhodně neměl syn při používání lahivčky Lovi větší bolesti bříška než normálně.

Na testování dudlíků jsem byla docela zvědavá, zejména protože syn měl od narození pouze jednu značku dudlíků. Říklala jsem si, jak bude reagovat, když se jedná o jinou značku s trošku jiným tvarem. Přechod na dudlíky Lovi ale proběhl úplně bez problému. Na první tři pokusy dudlík vystrčil jazykem, ale při dalším pokusu už se "chytnul" a během několika vteřin usnul. Dudlík je z obou stran stejný a nemusím tak řešit, jestli jsem ho nedala "vzhůru nohama".

Praktický je také krásný klip na dudlík, ten používám do kočárku a hlavně do autosedačky. Když jedu s dětmi sama autem, často (při zastavení na semaforech) podávám dudlík a s klipem ho lze dobře najít, ikdyž syn sedí v sedačce za mými zády a já to tak dělám prakticky po slepu. Každý dudlík má také kryt, což oceňuji hlavně při delších procházkách, kdy syn střídavě dudá a dudlík plive, zůstane tak hezky čistý. Jediný nedostatek je, že klip lze použít pouze na dudlíky, které mají kolečko, za které lze zaháknout. Nicméně to chápu, každý výrobce chce, abychom kupovali jeho výrobky a Lovi dudlíky bez kolečka se nevyrábí.

Každý kdo má doma miminko chce dopřát jeho pokožce to nejlepší co se na českém trhu nachází, co je krásnější než spokojené vonavé čisté miminko které tak sladce spinká pro žádnou maminku nic není víc.

Zapojila jsem se do testování této kosmetiky jelikož dcerka má sklony k ekzému ale zatím se naštěstí neprojevily takže jsem ráda ale počítat s tím hold člověk musí tuto kosmetiku dcera snáší velmi dobře ale hlavně i krásně voní je vyrobená přesně pro tu citlivou dětskou pokožku která je po této kosmetice heboučká. S výtažkem z mandlí a kvasinek vytváří ochraný plášt proti kyselinám což nepomáhá dětské pokožce být v přirozeném prostředí.

Sprchový gel je super stačí málo a krásně pění takže na umytí naší princezny stačí vážně malinko, olej a tělové mlíko taky super jen mlíko používáme přes den a olej na noc s masáží tělíčka co je víc než spokojené miminko s plným bříškem po koupeli namazané užasně vonící kosmetikou.

Za mě super jen je škoda že v sadě na testování nebylo něco na zadeček to je trošku zklamání, a ubrousky kromě té vuně mi nepřipadaly nějak jiné než ostatní. Máme nakoupeno větší balení a určitě budeme používat dál.

Matýsek je ojedinělý internetový obchod, který nabízí široký sortiment nejrůznějších polštářů pro miminka, těhotné a kojící ženy i jejich rodiny.

V e-shopu www.matysek.cz naleznete i tzv. tulící polštář či pelíšek pro miminka, o který můžete soutěžit.

Více informací o tomto zajímavém obchůdku a o jeho produktech se dočtete v rozhovoru se spolumajitelkou Marcelou Sekerkovou.

Jak a kdy vlastně Matýsek vznikl?

Jsme rodinná firma, která se do podnikání pustila před 9 lety. Vzhledem k tomu, že moji rodiče podnikají v textilní výrobě, měla jsem odmala velmi dobrou průpravu v samotném šití i všech pracích kolem, výběr krejčovské školy byl tím pádem jasný.

Hlavním impulsem pro otevření e-shopu bylo ale narození našeho prvního syna. Zjistila jsem totiž, že pořádné a pohodlné polštáře pro miminka nebo těhotné maminky na trhu chybí. Takže jsem je začala šít pro sebe i kamarádky, a nakonec jsme s manželem založili naši firmu.

Existuje velmi rozšířený mýtus ohledně mléčných zubů. A to ten, že nemají kořeny. Je to ale nesmysl. Kořeny mají. Mnoho lidí tomu věří hlavně proto, že obvykle nemají kořeny při vypadnutí. Ale ani to není stoprocentní pravda, a proto bychom měli být obezřetní při každém viklajícím se zoubku. Někdy je zkrátka nutné nechat trhání mléčných zubu na odborníkovi.

Jak je to s kořeny u dočasných zubů?

Zuby se začínají vyvíjet již někdy kolem pátého až šestého týdne těhotenství. Prořezávat se začnou většinou kolem půl roku života dítěte a na tomto procesu se právě hodně podílejí zubní kořeny. Jak se v čelisti kořen vyvíjí a formuje, tlačí korunku ven z dásně. Každý ze zubů má tedy své kořeny, které působí proti viklání zubů a zabraňují jeho vypadnutí.

Aby trhání mléčných zubů nebolelo

Příroda je velmi moudrá a v době, kdy nastává čas, aby mléčné zuby přenechaly místo těm trvalým, se aktivuje vývoj kořene trvalého zubu, který postupně posunuje korunku tohoto zubu ven. Kořen mléčného zubu se postupně rozpouští a vstřebává se. V podstatě zmizí a mléčný zub se začne kývat, uvolňovat a po čase vypadne nebo je vytržen, pokud působí potíže.A tady často rodiče řeší otázku, zda mléčný zub vytrhnout, nechat vypadnout nebo jít s dítětem k zubaři.  

Když není žádný problém, zvládnete vše v klidu doma. Někdy zub vypadne a ani nevíte jak, jindy si ho děti vyviklají jazykem. Pokud tomu chcete pomoct a zub se viklá opravdu hodně, je nejjednodušší použít suchý buničitý čtvereček nebo složený papírový kapesník a zoubek rychlým pohybem dopředu jakoby vylomte. Takto se vyndavají přední zoubky. U zadních je to o něco náročnější a často si už musí rodiče pomoci nehtem. Jestliže se bojíte, že to vaše dítě bude bolet, nebojte se navštívit zubaře, který celý problém vyřeší za pár vteřin.

Předem bych se ráda omluvila za dvě věci. Ta první je, že se můžou v recenzi vyskytnout pravopisné chyby, budu ráda, když mě na ně upozorníte. Ta druhá, důležitější, že článek měl vyjít už včera. Jenže, viděli jste jak včera bylo? Navíc jsme si hnula se zády takže se mi včerra už psát nechtělo, to je taky důvod, proč nejsem novinářka. Teď už ale k recenzi.

Modrý koník moje děti vybral na testování igračka a jeho MultiGo. To bylo první překvapení, druhé bylo, když přišla obrovská krabice plná hraček. Fakt jsem to nečekala, a asi jsem se měla předem pořádně podívat, co nám to vlastně příjde. A co jsme vlastně ddostali? Několik autiček, dvě výmněné korby, domeček, ošetřovatele, policajta a ještě něco, ale sotva jsem to vyfotila a už si to rozebrali.

První pohled ohmatání: Igráček je ikona už hodně dlouhou dobu a jsem ráda, že za tu dobu neklesla kvalita plastu, ze kterého jsou Igráček a jeho propriety vyrobené. Kdybych to měla k tvrdosti a kvalitě k něčemu přirovnat pro lepší pochopení, bylo by to duplo. To mimochodem je kompatibilní na kostičky, které spolu s Igráčkem přišly. Všechny součástky vypadají, že pevně drží. Domeček je sice z kartonu, ale vypadá bytelně.

Druhý pohled rozbalení a skládání: Autíčka už jsou sestaveny, mají výměné korby na bajonetový závyt, takže je velmi jednoduché je vyměnit a zároveň pevně drží na autíčku. Všechny části jsou křížem na sebe kompatibilní. Problém nastal s Igráčkovým domečkem. Na krabici je sice nakreslený návod jak ho sestavit, ale to jsem si v prvotní euforii nikdo nevšiml a děti krabici roztrhly kde neměli. Druhý kámen úrazu je pak samotný návod. Domoček se sestavuje jako kostka, která pro mě ze začátku byla trošku rubikova, a zajišťuje se takovými knoflíky. Chvilku nám trvalo, než jsme přišli na to jakou stěnu kam nejdřív a jak strčit. Bála jsem se, že ten karton špatně ohnu a pak už to nedostanu kam mám. Dírky na spojování knoflíky, jsou ale vyraženy přesně.

Třetí pohled hraní: Kdo má doma 4 leté dítě ví, že hračky dostavájí pěkně na frak. U nás si snad kromě ledu a ohně prošli vším. Občas s námi i vařili, takže se nacházeli i v lednici. Koupali jsme je, hráli si s nimi v písku, padaly večer z palandy, jezdily po trávě i betonu, přežily žužlání 4 měsíčního miminka a v neposlední řadě prošly i myčkou. I když se Igráčci sestavují z malých částí, jsou kromě vlasů a čepic pevně připojené a malé dítě nemá šanci je sundat. Nedokázala jsem to ani já. Plast je opravdu kvalitní, ano, sem tam se vytvořil škrábanec, ale i neumyslné dupnutí na korbu popeláře mým mužem s ní nic neuddělalo. Protože děti už některé Igráčky mají a také máme Igráčky staré 20 a 30 let, mohli jsme porovnat jeji výdrž skrz generace a musím shledat, že Igráček je stále tam, kde kvalitou byl vždy, možná o chlup lépe. Domeček z papíru by ale za trošku vylepšení stál. Bylo by dobré vymyslet nějaké vyztužení, které by podpíralo strop v přízemí.  Papírový zásek totiž neni dostačující, zadní stěna se přirozeně prohýbá a strop se vysunuje ven a vzniká tak díra mezi stropem a stěnou.

Závěr?

Pro některé ženy je porod doma děsivou myšlenkou a pro jiné naprostá samozřejmost. Porodit v domácím prostředí je to nejpřirozenější, co můžete zažít. Teprve pak může žena poznat, jak mnoho podob může mít. Pokud se pro něj rozhodnete i vy, měly byste se na něj pečlivě připravit, abyste co nejvíce eliminovaly rizika, která jsou s porodem spojena.

Na ženy, které se rozhodnout rodit doma se stále ještě pohlíží jako na nezodpovědné osoby. A tento způsob porodu není příliš rozšířený ani v západních zemích. V Německu takto rodí asi 2 % žen, v USA asi 3 %. Oproti tomu v Holandsku se doma narodí až 30 % dětí. Ženy se k tomu kroku rozhodnou z různých důvodů. Velmi často je to proto, že mají špatné zkušenosti z předchozích porodů v nemocnici, nechtějí, aby jim do něj někdo zasahoval, nebo si chtějí vychutnat celou atmosféru zrození nového života doma se svými nejbližšími. Abyste skutečně mohla rodit doma, musíte mít naprostou jistotu, že to skutečně chcete a víte, že domácí prostředí vám evokuje bezpečí.

Kdy můžete o domácím porodu uvažovat?

Abyste o tomto způsobu porodu mohla uvažovat, musíte být naprosto zdravá a mít těhotenství bez komplikací. Zároveň je nutné neužívat žádné léky a samozřejmě ani návykové látky. Vaše děťátko by na konci těhotenství mělo spočívat v podélné ose a hlavičkou dolů. Jestliže již porod začal, může poklidně pokračovat, pokud se neobjevily žádné zdravotní překážky v jeho průběhu, dítě je stále uloženo v ideální poloze, kontrakce jsou pravidelné a sílí. Plodová voda musí být čirá a nezakalená.

Samozřejmostí je to, že nekrvácíte jasnou krví. Pro hladší průběh porodu je dobré, abyste při něm nebyla sama. Ideální je u sebe mít tatínka a porodní asistentku.

Porodní asistentku si musíte sama zaplatit, její péče není hrazena z veřejného zdravotního pojištění a někdy může být velký problém sehnat k porodu opravdu dobrou a zkušenou osobu. Stejně tak pamatujte na to, že některé administrativní záležitosti si musíte zařídit taktéž sama. Počítejte i s odsuzujícím pohledem některých lidí nebo lékařů, může být problém sehnat pediatra, který se na vaše novorozené miminko podívá do 24 hodin.

Když jsem dostala zprávu, že nás koník a Igráček vybrali do testování, byla jsem nadšená a vubec jsem tomu nemohla věřit. Radost v naší domácnosti byla vážně velká. Manžel se těšil, že se podívá, jak se Igráček změnil od jeho dětských let. Anetka se těšila a ptala, jestli tam bude i něco pro ni a Maty se těšil na "dájek"

V den, kdy měl balíček dorazit jsem byla strašně nervózní. No ano, nazveme to přesně... Natěšená víc jak ty děti 🙂 Všichni měli smé igráčky už doma a u nás stále nic. Postupem času jsem již ztrácela naději a nevěřila, že se ten den dočkáme. V tu chvíli mi zvonil telefon a na druhé straně sluchátka se ozvalo: "Dobrý den, paní Hejdová. Vezu vám balík. Budu u vás během 5 minut." Hurááá, balík je na cestě!

Zrovna jsem věsila prádlo, když v tom... Jistě to znáte... Pošťák zvoní dvakrát... V našem případě tedy pošťák nakukuje přes branku na dvakrát😀 

Dočkali jsme se. Máme doma Igráčka. U branky byla první Anetka, v závěsu měla tatínka, psa a Matýska. Pan doručovatel se smál a říká," mám tu pro vás balíček, uneseš ho?" A naše Anetka se na něj usměje a slaďoučkým hlasem, kterým by se dal mazat chleba prohlásila:" Se vsaď" 😀 

Velikost balíku nás hodně překvapila. Byl opravdu OBROVSKÝ! Anetce domů pomohl tatínek s Matýskem. Anet a Maty pištěli nadšením tak, že všechna divoká zvířata z přilehlého lesa vzala dozaječích, pes pro jistotu zůstal na zahradě a kočky zmateně opouštěli obývací prostory našeho domu.

Musím říct, že jsem měla krásně vymyšleno, jak budeme postupně vybalovat. Jak jim budu dávkovat každou věc a jak to všechno krásně zdokumentuju.... Jooooo, omyl, Hejdová, omyl. Ještě jsem se nestihla pořádně vyzout a už slyším manžela a děti" Anetko, uhni, já to otevřu nožem" A: "Božííí" Maty: "wow" ... a sakryš, sakryš... Mé plány vzaly za své. Pořádně nestíhám ani fotit vytahování všeho z balíku, se zvukových projevů nadšených dětí... A tatínka se mi dělají mžitky před očima a klepe se mi čočka foťáku v mobilu.

Fibromyalgie znamená hlavně každodenní bolest, která se nepředvídatelně a v různé intenzitě stěhuje do různých částí těla, pocit únavy, ze které se snažíte vyspat a různé další obtíže, například se spánkem, s mluvou, s koordinací těla. Co všechno čeká člověka při podezření až po potvrzení tohoto onemocnění?

Co je fibromyalgie?

Fibromyalgie je onemocnění způsobené neurologickou nerovnováhou v centrálním nervovém systému. Mezi hlavní  a prvotní projevy tohoto onemocnění patří chronická bolest, která mění intenzitu i místo bolestivosti.

Bolest doprovází únava, ze které je obtížné se vyspat, odpočinek nepomáhá. Únava je tak intenzivní, že připomíná vyčerpání těla i mysli, zároveň je však pro nemocné obtížné dosáhnout dobrého spánku, při kterém by si odpočinuli.

K chronické bolesti se poté přidávají i příznaky připomínající neurologická onemocnění, například roztroušenou sklerózu nebo následky mozkových příhod, včetně paralýzy nějaké části těla, potíže se zrakem, s mluvou a myšlením.

Co při fibromyalgii doprovází bolest?

 „Těšila jsem se na porod, epidurál jsem nechtěla, protože jsem si chtěla porod 'užít' se vším všudy. A nelituju tady toho přístupu, lepší, než se stresovat. A jinak já měla porodnici půl hodiny od baráku a prvních 12 hodin jsem strávila doma. Jela jsem, až když kontrakce byly +- kolem pěti minut. Dřív to stejně nemá smysl, pokud pojedeš, když budou kontrakce delší, je možnost, že tě stejně ještě pošlou domů,“ popisuje své zkušenosti s prvním porodem jedna z maminek.

Která budoucí maminka se netěší, až si konečně potěžká své miminko v náručí. Porodu se sice trochu obává, ale zároveň se ho už nemůže dočkat. A co si budeme povídat. Není to jen kvůli tomu, že se těší na miminko, ale ke konci těhotenství už bříško docela překáží, žena se sotva valí, nemůže si zavázat ani tkaničky, otékají jí nohy a zkrátka už se ani trochu necítí jako krásná budoucí maminka.

Spolu s porodem ale vyvstává také jedna otázka. Jak poznám, že už mám jet do porodnice? Zejména pro prvorodičky je tato otázka dost zásadní a my se pokusíme vám na ní odpovědět.

„Komplikace jsem si nepřipouštěla, byla jsem do poslední chvíle celkem aktivní a tak to bylo taky po příjezdu do porodnice velmi rychlé. Jasně, že to bolelo, zase tak nějak jinak, než to člověk zná. Zároveň víte, že ven to musí a zároveň se těšíte, až to bude za vámi a pak je vám to všechno úplně jedno. Já měla jeden problém, který mi přišel blbý: dostala jsem klystýr, měla čekat asi 10 minut, do toho po dvou minutách stahy - jak to udržet?

Taky jsem nevěděla, jak to poznám, jestli budu venku, praskne mi voda - lidi si budou myslet, že jsem počůraná. Nakonec jsem byla na kontrole, doktorka mě odloupla, dojela jsem k mamce (5 min autem od fakultky, tak jsem už třetí den sídlila tam) a po hodině něco začalo a protože to bylo stále a stále a byla jsem 40+3, tak mě poslíčci ani nenapadly. Nemá cenu se hnát hned rodit. Doma je doma - vana, gauč, pořád dokola, pak už to bylo po 3 minutách a jela jsem.“ 

Poslouchejte své tělo

"Mám doma předškoláka. Chodí do školky, od malička navštěvujeme různé kroužky, kamarády, jsme docela akční. Doma často kreativně tvoříme, mluvíme, čteme, kreslíme. Socializujeme se často. Ve školce má malý kamarády, rozumí si se všemi, konflikty nemá. Doma mi řekne vše, co je potřebné vědět v jeho věku - jméno, tvary, barvy, adresu atd. Komunikuje se známými lidmi zcela běžně a normálně. Jakmile je ve školce, tak mlčí, neřekne nic. Prý se stydí (jak říká sám). Dnes šel ze školky domů a cizí paní učitelka po něm chtěla, aby řekl na shledanou. Neřekl nic. Třikrát do něj ryla, ať to řekne a neřekl. Jakmile je na něj pak tvořen nátlak, tak zarytě mlčí. Proč se stydí? Máte někdo zkušenost?" Takto popisuje jedna z maminek svou zkušenost s malým stydlínem.

Dokud je vaše dítě doma, kde to zná a cítí se v bezpečí, je všechno v nejlepším pořádku. Jakmile ovšem vyjdete ze dveří, promění se v někoho úplně jiného. Schovává se za vaše sukně, nepromluví a táhnete ho za sebou pomalu smykem. Trápí vás, že máte doma stydlína, ale nevíte, jak mu pomoci, abyste dětskou křehkou duši nějak nenalomili?

V cizím prostředí a mezi neznámými lidmi se většinou dítě leká náhle pozornosti, bojí se cizí tváře a neví, co si o daném člověku myslet. To, že není hned hovorný, ale nic neznamená, zkrátka se nejdřív potřebuje rozkoukat.

Sebejistota dětí se zvyšuje několik měsíců po prvním roce. I tak je ale stále ještě hodně nejisté. Musí si postupně vše vyzkoušet a okoukat. Nebojí se žádných nových věcí, ale lidé mu mohou vadit. Když dítě vidí někoho cizího, ihned běží k mámě nebo tátovi a stulí se mu do náruče. Neví, co může od tak velkého a cizího člověka čekat.

Stejný problém řešila i uživatelka podskocka: „Mám dvouletého syna, který se bojí ostatních dětí. On je spíše klidné dítě, takže ho vždycky vyděsí, když jiné děti vykřikují a perou se. Ale to by bylo v pohodě. Problém je spíš v tom, že mu děti berou hračky a on se neumí bránit. Vždycky jsme ho učili, že nemá nikomu nic brát, a když něco chce, tak má poprosit. Takže on to tak dělá, ale jiné děti ne. On je z toho smutný a raději se dětem vyhýbá. Současný stav je takový, že když se k němu přiblíží nějaké jiné dítě, tak on jen ztuhne a čeká, co mu udělá.“ 

Měli byste dítě nutit?

Jelikož jsme pětičlená rodina, kde se pračka vskutku nazestaví, měla jsem opravdu radost zkusit si něco nového 🙂

Když balíček dorazil, překvapila mě příjemná vůně, které byla plná krabice. Syn okamžitě danou krabici znárodnil, s ní i zelené pufované cosi a šel si vyrobit auto 😀 Já se rovnou pustila do praní nahromaděného prádla. Jako první mínus bych určitě vytkla, že víčko není ve formě odměrky. To mě docela zdržovalo...

Zkouškou tedy napoprvé prošlo použití na světlé prádlo. A žádná velká sláva se nekonala. Prádlo hezky vonělo, běžné fleky se vypraly, ale že by to nějak extra zářilo, to tedy ne. Navíc fleky od jídla na tričkách našeho skorotříleťáka zůstaly nehezky zaprané. Nu což, sluníčko si poradí. 

Dále přišlo na přetřes prádlo tmavé. Tady mám potíž, že tmavé je i po vyprání jakoby zatuchlé. Zda to dělají ty hromady manželových propocených triček z fitka, těžko říct. Nicméně tmavé kvůli tomu vždy peru na vyšší teplotu a s dvojitým mácháním, abych zápachu předcházela. Zkusila jsem tentokrát standardní postup jako u světlého - 40° bez přidaného máchání. Hm, nezadařilo se. Zatuchlina byla nepříjemná a propírala jsem narychlo znovu. Když jsem další várku tmavého vyprala podle zajetého postupu, bylo vše v pořádku. I manžel si pochvaloval, jak prádlo hezky voní 🙂

Potom přišla zkouška nejvyšší - plenky!

Naše nejmladší princezna je na látkovkách, převážně na čtvercích. Zde jsem se bála nejvíc, ani ne tak o fleky, ale hlavně na reakci pokožky. Tady gel příjemně překvapil. S fleky si samozřejmě neporadil, s tím jsem už tak nějak počítala (to nedává ani náš Ecover Zero, který na plenky používám běžně - opět pomohlo sluníčko), ale hlavně!!! - Žádná reakce prdelky 🙂 O to mi šlo nejvíc.

Když jsem viděla nabídku na testování Igracka, přihlásila jsem se, protože mám moc ráda retro hračky naší generace. Po pár dnech prišel mail, že nás vybrali. Byla jsem nadšená a během testování hraček moje nadšení ještě více nabíralo na obrátkách.

Igráček se vyrábí od roku 1976 s cílem přiblížit dětem svět kolem nás a ukázat jim, jak fungují jednotlivé profese. A jak se měnil v průběhu let profesní svět, měnil se a vyvíjel i Igráček. Dnes kromě klasické figurky s několika doplňky se vyrábějí autíčka MultiGo, nákladní i osobní, Igráčci pracují ve svých stanicích, např. na policejní nebo poštovní apod. Díky tomu si dítě může vytvořit své vlastní město.

Naše testovací sada obsahovala od všeho něco. Z velkých nákladních aut to bylo:

MULTIGO BUILD cisterna s řidičem

MULTIGO FIRE cisterna s hasičem

K tomu vyměnitelnou korbu cisterny s mlékem a přívěs.

Podle starého čínského učení feng shui je ložnice jednou z nejdůležitějších místností v domě. Aby taky ne, když v ní trávíme zhruba jednu třetinu dne a má sloužit k tomu, abychom načerpali energii na zbytek dne, odpočinuli si, milovali se. Pokud chcete čas strávený v ložnici ještě víc zkvalitnit, zkuste následující tipy.

Postel – základ všeho

Protože ložnice má sloužit primárně odpočinku a relaxaci, je jejím klíčovým prvkem postel a její pohodlí. Doporučuje se taková, která nám dodá pocit bezpečí – tedy co nejstabilnější, masivní, ideálně dřevěná. Ideální umístění postele je úhlopříčně ke dveřím. Tímto postavením získáme přehled o tom, kdo do místnosti vstupuje a nebude v nás vzbuzovat neklid pramenící z toho, že na dveře nevidíme. Ze stejného důvodu by také neměla být umístěna přímo pod oknem.

Zpřístupněte svou postel z obou stran. Umístění jedné její strany ke zdi způsobuje nerovnováhu. Pokud trváte na použití nočních stolků, měly by být stejné a umístěné hned vedle postele, v úrovni hlavy. Vytvoříte tak symetrický prostor, který podporuje proudění čchi. Plynulý tok energie naopak narušíte, pokud využíváte postel s úložným prostorem. Znemožňujete tím posteli "dýchat".  

Nad čelo postele, které má být přiraženo ke zdi, neumisťujte žádné poličky (a už vůbec ne s těžkými předměty), a pokud je to jen trochu možné, vyhněte se i obrazům. Pro ty naopak můžete udělat místo po obvodu místnosti. Rozhodně by se nemělo jednat o umění, které působí rušivě, smutně nebo depresivně. Do ložnice patří přírodní zemité barvy - odstíny béžové, světle hnědé, pískové apod. Tyto barvy pak nádherně vyniknou v tzv. měkkém osvětlení - tlumená teplá světla, která prostor dokáží ještě více zútulnit. A protože ložnice neslouží jen ke spánku, nebojte se také občas zapálit svíčky!

A co další nábytek?

Každá milující maminka se o své děti stará, jak nejlépe umí. K tomu samozřejmě patří i patřičná péče a hygiena. Někdy ovšem více než kdy jindy platí, že „méně, je někdy více.“ A právě sem patří i čištění uší u dětí. Jak je nejlepší čistit dětská ouška? Budete se divit, ale nijak.

Ušní maz je důležitý

I když se to nezdá, má ušní maz velmi důležitou funkci. Chrání vnitřek ucha a zvukovod. Je tvořen výměšky mazových žlázek, šupinky kůže i prachem. Tato pro nás nelibá směs se pomalu posouvá např. žvýkáním ven z vnitřní části ucha. Vevnitř proto ucho nikdy nečistěte, stejně tak to vidí i uživatelka kristi: „Uši se samy o sobě čistí samy, není třeba je nějak zbytečně namáhat.“

Na vatové tyčinky zapomeňte

Vatové tyčinky máme doma asi všichni. A většinou právě na odstraňování nečistot z uší. Ovšem vatové tyčinky určitě nejsou vhodné, a pokud už je chcete používat, volte ty s širším zakončením, které se nemohou dostat hlouběji do ucha. Vždy čistěte u miminek i větších dětí jen vnější oblast a vchod do zvukovodu. Když byste se snažili čistit vatovou tyčinkou maz z ucha vyšťouráním zevnitř, můžete udělat pravý opak a zatlačit ho ještě dál. Tím můžete dítku zadělat jen na potíže, protože se může vytvořit mazová zátka, která bývá příčinou zalehnutí ucha, bolesti i zhoršení sluchu. Mazovou zátku musí odstranit jedině lékař. A samozřejmě je tu i riziko poškození ucha, protože malé děti nevydrží příliš dlouho v klidu.

"Mladší měla několikrát zánět uší a hodně se jí uši špiní, tak chodíme 2x do roka na ORL čistit. Doktor vždycky říká, že čistit jen to, co je vidět, tyčinky vůbec do uší nestrkat. Prý nejlepším nástrojem na čištění uší je prst majitele ucha," píše jedna z uživatelek Modrého koníka.

Stát se testerkou Sava pracího gelu jsem přijala s nadšením. Ráda zkouším nové věci, testuji jejich vlastnosti a pak se dělím o svou zkušenost. Děkuji @konik_testuje za příležitost poznat další výrobek z  pracího trhu.

Na trhu je zatím velmi málo pracích prostředků,které by vyhovovaly mé rodině. Peru často, téměř denně. Pes a dva kluci ve spojení s neustálým pobytem v přírodě, jsou zárukou, že koš na špinavé prádlo je neustále plný. Měla jsem tak dostatek možností i času, Savo prací gel, pořádně podrobit zkoušce. Peru v 99% na 40 či 30st., testovala jsem Savo, na různém prádlu, od světlého po tmavé, od běžného znečištění až po fleky.

A teď k samotnému Savu pracímu gelu. Bylo pondělí, přivezli mi zásilku a testování mohlo odstartovat. Trochu jsem se bála dát ho tmavé oblečení, přeci jen Savo, že :D , ale riskla jsem to. Naštěstí k mému milému překvapení se "vyžrané" fleky nekonaly. To je, ale tak vše, čím mě Savo prac. gel, překvapil.

Pokud bylo prádlo běžně zašpiněné - prach, písek, pot, s tím si gel poradil. Ostatně to by zvládlo i mýdlo, řečeno s nadsázkou. Vzhledem k aktivitě rodiny, vyžaduji od pracího prostředku trochu víc. Skvrny, které můj obvyklý prací prostředek zvládá levou zadní, tam Savo značně pokulhává (čokoláda, hlína). To vidím jako problém. Potřebuji, aby byla skvrna od čokolády vyprána, což Savo nezvládlo. Flek od obyčejné čokolády a zůstal tam, velké zklamání. Nechci přece ať vypere jahody, mrkev či trávu. Takže jsem trika od čokolády a zmrzliny hodila zpátky do pračky a vyprala již bez problémů v jiném pracím prostředku.

Po této zkušenosti se přiznám, že jsem Savo prací gel používala jen se sebezapřením. Začala jsem ho více využívat na praní povlečení a ručníků, kde je čistota a dezinfekce žádána nejvíce. Tam Savo obstálo vždy 🙂

Nepřesvědčilo mě, ani co se týká vůně, která je svěží, nasládlá, ale na mě slabá, většinou na prádle žádná. Toto je, ale na preferencích každé z nás. Já miluji, když mi prádlo voní, provoní byt a voní i po vytažení ze skříně. I proto ujíždím na avivážích 🙂

Chtěla bych vyjádřit poděkování za to, že jsme mohli tyto hračky testovat. Udělalo nám to doma velkou radost.

Testery byli moji tři synové ve věku přibližně 6 a čtvrt roku, 4 a půl roku a 2 a půl roku.

Igráček má u nás v ČR tradici (vyrábí se již od roku 1976) a mnozí si ho jistě pamatujete ze svého dětství. Za tu dobu samozřejmě prošel vývojem a je ještě dokonalejší.

Postavičky na sobě mají barevný potisk, mají nos a také mají otáčivé zápěstí. Postavičky i doplňky jsou vyladěné doslova do detailů. Líbí se mi, že mají různé účesy, různé výrazy tváře, rozmanité pokrývky hlavy, některé jsou naopak bez ní. Čepice i vlasy lze snadno sundat, což byla také jedna z nejoblíbenějších činností mého nejmladšího dítěte (věk necelých 2 a půl roku) - neustále Igráčky "skalpoval". Nacvaknout je zpátky nezvládl, i když vlasy lze nacvaknout relativně snadno (horší už je to s některými čepicemi, to se klukům prostě moc nedaří a i pro mě to bylo někdy obtížnější). Prostřednímu zase stačily samotné čepice bez panáčků, aby s nimi předváděl divadlo o tom, jak se pohádají a nakonec zase usmíří. Holt každý to pojal "po svém".

Nohy Igráčků jdou zapasovat mezi "čudlíky" Lego Duplo, takže lze panáčky zapojit do hry spolu s Legáčky.

Drobné doplňky Igráčků lze do jejich ruky nasadit relativně snadno, s trochou úsilí a povzbuzování to zvládl i nejmladší člen naší rodiny. Většinou to pro něj ale byla velká výzva, a tak mnohem raději používal pro hru samotné panáčky nebo předměty, např. "ryl" lopatou do koberce, píchal do něčeho vidličkou, dělal, že nožem něco řeže - on sám, nikoliv panáček 🙂... Myslím ale, že vyměňování doplňků v rukou Igráčků je skvělá činnost pro procvičování jemné motoriky. Drobné předměty bohužel mají v naší domácnosti tendenci se ztrácet, což platí i pro Igráčkovy doplňky. Zatím je máme všechny, ale vzhledem k tomu, že už během těch 14 testovacích dnů jsem je při úklidu nacházela na všemožných místech naší domácnosti, mám vážné obavy, že již brzy dojde na první ztráty (nejvíce se obávám toho, že něco přehlédneme a omylem vysajeme).

Tak tohle super vyšlo. Testování igráčků a těsně před dnem dětí. Na tohle jsem se obzvlášť těšila, zavzpomínat si na mladá léta a nenápadně si sama pohrát. Balíček přivezli večer, kdy už děti spaly, tak jsme s manželem nedočkavě krabici rozbalili sami. Byla přímo nabitá neskromnou dávkou zábavy a tvoření. 

Jako správné děti chtěly i ty naše všechno a hned. Tak jsme se s manželem pustili do skládání a rozbalování. Jako první jsme museli vybalit alespoň jedno velké auto pro syna, následně i jedno holčičí. Pak to chtělo nějaké ty řidiče a spolujezdce. Zatímco manžel se pustil do nejtěžšího úkolů, stavbu domu, já jsem se vrhla na jeho zařízení, tedy montáž nábytku. Ač sada neobsahovala detailní intrukce pro blondýny, hravě jsem to zvládla. 🙂

Od té doby se u nás bydlí, cestuje, parkuje a léčí. Zatímco syn si oblíbil auta, dcera panáčkům utužuje společenské vazby a buď všichni sedí u stolu, nebo jezdí na výlety několika auty s plným obsazením sedaček.

Jedinou výhradu bych měla k sundavacím vlasům, které ani jedno z mých dětí(2,5 a 4,5 roku) neumí nasadit.

Hurááá, Koník mě vybral na testování pracího gelu Savo. Je to novinka a nejednou jsem se na něj v obchodech dívala. Jakmile jsem se dozvěděla, že si ho budu moct vyzkoušet, tak jsem byla ráda. Máme doma fenečku a jedno sedmiměsíční mimčo. Takže vše od chloupku a od jídla (maminky pochopí).

V den, kdy mi přišel balíček, tak jsem akorát nachystala dvě pračky, které musím vyprat.

Hlavou se mi honila akorát jediná otázka:"jak Savo na prádlo bude asi vonět?" Nedokázala jsem si představit, jak asi Savo může vonět. Asi všechny známe "vůni" Sava. 

Konečně. Telefon. Balíček už je před domem. Letím pro něj a s nadšením otevírám. Naštěstí je mrňous hodný a hraje si, takže mám čas si to pořádně ovonět.

Voní báječně. Jemně nasládle, ale fakt jemně a cítím v tom "čistotu". Ok, takže z vůni jsem spokojená. Jdeme prát. Po první pračce se trošku zarazím. Vytahuju prádlo z pračky a moc vůně cítit nejde. Prádlo je krásně vyprané, musím říct, že i psí chloupky ze světle zelného prostěradla jsou pryč. To je super. Nemusím to složitě válečkem z toho dostávat dolů. No nic, dám prádlo na balkon na vzduch a třeba se vůně objeví.

No neobjevila se. Nevadí, zkouším dál. Teď příjde na řadu oblečení Filípka. Zaschlé skvrny od třešní. 

Milé dámy, jestli milujete čisto v kuchyni a čas pro sebe, tak robot Klarstein Grandprix prostě musíte mít! Včera jsem se rozhodla Mazlíka vyzkoušet dohromady a připravila v něm marmeládu ze čtyř kilo ovoce. Pominu-li vypeckování meruněk a třešní a očištění jahod. Trval celý proces 2 hodiny! Jedna várka ovoce cca půl hoďky. Nejprve jsem si připravila všechno ovoce, které se NEKRÁJÍ!, zvážila pomocí vestavěné váhy v robotu a pak už jsem téměř vše nechala na Mazlíkovi.

Opět je to fázová příprava.

V prvním kroku se v průběhu 10 vteřin ovoce rozmixuje s cukrem a šťávou z limetky, či citronu na sekací rychlost 8.

V druhé fázi se vaří 15 – 25 minut na 100 stupňů, míchací rychlost 3. A HOTOVO! Žádné míchání, prskání, spoustu sladké páry.

Rovnou z hlavní nádoby jsem přelila ovocnou směs do skleniček. Do nádoby jsem dala další ovoce a dvoufázově zpracovala. Po dvou hodinách jsem měla 24 skleniček marmelády, úplně čistou kuchyni, téměř žádné nádobí. Umyla jsem hlavní nádobu robotu a šla spát.

Recepty na marmelády: