Prosím prosím o radu... Holky malá má 3 měsíce a dva tydny, normálně vypila cca 200-250ml čaje a nehlídala jsem to přesně ale tak +/- 5x za den po 180ml ... nekdy víc někdy méně jak kdy... Ale poslední tři dny mi jídlo v podstatě odmítá.. Dneska jsem si psala kolik za cely den snědla a za uplně celý den od 8 rána do této chvíle vypila 180ml mlíka.. ale čaje dvě flašky po 160 .... Zítra fičím k doktorce... Ale přítel se semnou hádá že plaším zbytečně ... Že prej je to normální že někdy vypije tak a někdy tak... Teď usoudil že jí nebudeme dávat ani ten čaj, protože je pak napitá a proto nechce to mléko ( Vždy ji prvne dávám flašku s mlíkem a pak až když to plive dám čaj ) ... Celej den tady není, v noci k ní nevstává a tvrdí mi že jí normálně když já vidím že ne... Teplotu nemá, průjem nemá.. Setkala jste se s tím některá? Už jsem s nervama fakt v háji.. Děkuju předem za odpovědi... :´(
"Všem maminkám, které sedí ve vaně a potřebují jen na minutku klid, než jim steče slza po tváři.
Všem maminkám, které sedí na gauči, potom, co křičely na svoje děti kvůli malé blbost a teď se cítí provinile...
Všem maminkám, které jsou tak unavené, že už ani nemůžou udržet otevřené oči a daly by všechno za chvilku spánku navíc...
Všem maminkám, které sedí v autě, samotné, tlačí do sebe ty hnusy z fastfoodů, protože nechtějí, aby je někdo viděl, jak jí takové jídlo...
Všem maminkám, které se snaží nasoukat do těch starých riflí, protože se na sebe chtějí podívat do zrcadla a vědět, že pořád vypadají dobře...
Všem maminkám, které nechtějí vyjít z domu, protože je toho teď na ně prostě moc a ony mají pocit, že to nezvládají...
Všem maminkám, které se cítí osaměle, ať už jsou samy v místnosti, nebo stojí v davu....
Jste dost dobré.
Jste důležité.
Jste krásné.
Je to jen životní fáze. Jenom opravdu těžká, náročná, vysilující a šílená fáze našeho života.
Na konci to bude stát za to. Ale teď je to těžké. Je to těžké pro mnoho z nás v mnoha ohledech. Nemluví se o tom dostatečně, ale je to těžké... a ne jenom pro tebe.
Jsme dost dobré.
Děláme vše, co je v našich silách.
V očích, které k nám vzhlíží - v těch jsme perfektní. V těch jsme víc než dokonalé.
Pro ty malinkaté ručičky, které nás chtějí obejmout - pro ty jsme nejsilnější. Pro ně jsme ti, kteří ovládají celý svět.
Pro ty malé jazýčky, které jí jídlo, které jsme uvařily - pro ně jsme ty nejlepší kuchařky.
Pro ty malé srdíčka, které nás milují - ty nechtějí nic jiného. Ty chtějí jen a jen nás.
Protože my jsme dost dobré. My jsme přesně takové, jaké máme být....jejich maminky.❤
Holky, nemáte někdo stravenky Ticket Restaurant? Potřebovala bych se na něco zeptat. Díky moc
Miláček má za sebou prohlídku v 10. měsíci. Váží 9700g a měří 77cm. Je to kus chlapa, ale ty vlasy nějak pořád nechcou růst :D . Má 7 zoubků, podle doktora je šikovnej, má kůži jak samet a nejlepší byla otázka čím mu mažu prcinu, že ji nemá ani trošičku červenou 🙂 jediná věc, která mě moc trápí je to, že jen co se k němu pan doktor začal přibližovat, tak začal pobrekávat a na konci prohlídky už měl šílený hysterák až byl i fialový :( a trvalo to tak dlouho než se uklidnil... Doktor, sestřička i já sme ho chlácholili ale bez výsledků, dokonce od nich dostal plyšáčka 🙂 Ve 12. měsících má dostat dvě injekce, prosím poraďte mi co mám za ty dva měsíce udělat aby byl u doktora klidnější? Dneska plakal, jako kdyby sme ho tam vraždili, nedokážu si představit ten pláč ještě po dvou píchancích :( když si vzpomenu jakej to byl frajer, když dostával ty první injekce, to ani neplakal a ještě se při odchodu na pana doktora usmíval, takže vůbec nechápu co se stalo :( Pro zvířata existují nějaké kapky aby nebyli ve stresu (třeba při převozu autem) neexistuje něco takového i pro miminka? nebo homeopatika? prosím poraďte cokoliv 🙂
Využila jsem slevy na Slevomatu a klukům objednala dárek k svátku. Už se těším, až je nafoukneme. Já je jako dítě bohužel neměla :(
dnešní hokus pokus
🎀moje🎀
Ahojte maminky, muzete mi poradit prosim? pobiram rodicovsky prispevek. dostala jsem nabidku prace na plny uvazek a tak moje otazka je jestli o rodicak prijdu nebo ne? dekuju
Holky si hrajou..
B: Luci, tohle je teď jako Amálka.
L: Tak joooo. Análko, pojď sem. No tak, Análko, kde jsi?
L: Baru, ty zapneš bobky?
B: Ty myslíš stopky?
L: No vždyť to říkám 😀
Prosím, máte někdo tip kam na prodloužený víkend s dítětem?Ať je tam bazén a něco pro dítě a s polopenzí...
Děkuji
Jedna momentka z koncertu Kamarátov z Trinity, ktorý tento rok naspievajú tri nové pesničky a vy môžete byť ich súčasťou, sledujte môj blog a už zajtra sa dozviete viac 😉
PS: nebude chýbať motivácia pre všetkých aktívnych v podobe ďalšieho pobytu pre jedného z vás
Dovolenkujte tento rok na Slovensku – vyberte si z obľúbených pobytov 4 noci za cenu troch alebo celotýždennú dovolenku v jednom z našich hotelov. Pri rezervácii pobytu do 4.2.2018 zvýhodnené FIRST MOMENT CENY pričom teraz zaplatíte len 1/3 z celkovej ceny dovolenky.
Stačí si vybrať destináciu Senec, Vyhne alebo Tatry a následne aj témy dovolenky podľa dátumov. Katalóg letných pobytov nájdete na našich stránkach: http://www.trinityhotels.sk/pobytovy-balik-letn...
Co by se válel po koberci když podlaha je tak krasne tvrdá 😂❤️
Holky chtěla bych se zeptat těh,které byly na laparoskopickém odstranění žlučníku.Jak dlouho jste byly v nemocnici,jaká byla rekonvalescence?Jak dlouho jste musely držet dietu...atd.Děkuji za odpovědi 🙂
Do tretice pesnička o kamarátovi Kopkovi – postupne ste si mohli pozrieť 3 pesničky o Skalkovi, Čľupkovi a Kopkovi.... a už zajtra vyhlásime sľúbenú súťaž o ďalší pobyt v našich hoteloch.
Cieľom SÚŤAŽE bude spoločne zostaviť novú pesničku o Kamarátoch z Trinity – preto sledujte naše doterajšie skladby, inšpirujte sa, lebo už zajtra pošlete možno práve vy verš, ktorý použijeme v pesničke, za ktorý vás odmena neminie 😊
A máme ji doma, dodání teda rychlejší nez psali. ☺️ tim lepe. Zatím ji nemáme v autě, ale systém Click & Safe funguje naprosto dobře,klikne a nepustí. Polohování je jen do dvou pozic, ale pro nas je polohování vporadku(stačí to)
Zase na mě na netu všude skáče to jak se kojením strašně skvěle hubne....kojim už 10měsíců, kojim ve dne, kojim v noci, kojim furt.... a pořád sem sádlošpek...sem naštvaná, je mi do pláče.....
V 8 týdnu těhotenství mi přestaly absolutně chutnat cigarety jako ze se mi z nich dělalo špatně no ale teď už aby 4 týdny trpím na bolesti hlavy, motani a mdloby proste hnus ani nemůžu v klidu spát . Tlak a vše v pořádku. Nemůže to být tím ze tělu chybí nikotin ? Protože já už nemůžu je to opravdu nepříjemné a už uvažuju ze zajdu pro cigarety 🤰🙄
Hlavně mě neukamenujte ze chci kouřit.. nechci ale ta myšlenka ze už by mi nebylo zle je lákavá
Smiř se s tím, jaké je Tvoje dítě!
Také Vás Vaši rodiče směřovali a přetvářeli k obrazu svému? Nebo Vám naopak dali volnost a nechali projevit Vaši osobnost? Já jsem od mala byla ukázkový šprt, takže už od první třídy jsem měla naplánovanou střední i vysokou školu (bylo mi umožněno vybrat si jaké školy to budou). Na jednu stranu jsem za vzdělání ráda, ovšem na druhé straně jsem to pociťovala jako neustálý nátlak a očekávání, které musím naplnit. Věděla jsem, že se mamka chce pochlubit kámoškám, že jsem na dobré škole a já ji rozhodně nechtěla zklamat. Do teď se mi svírá žaludek, když si vzpomenu, co pro mě znamenalo zkouškové období. Takže jsem se rozhodla, že svému dítěti dopřeju přirozenější vývoj. Ovšem narazila jsem už v prvních dvou letech jeho života a nebýt manžela, tak by celé moje předsevzetí bylo dávno to tam. Začíná to nenápadně tím, jestli už miminko pase koníky, pak jestli už sedí, stojí, chodí, jestli už mluví a zda už chodí na nočník. Netroufám si odhadovat, co přijde na základní škole a později. Syn má dva a půl roku, plínky má na noc, s mluvením to také není žádná sláva. Pod palbou otázek a následných rad, co mám dělat pro to, aby se to zlepšilo (o žádné rady jsem nežádala), jsem se začínala cítit pod tlakem, že dělám něco špatně. Můj syn nesplňuje tabulky, co teď? Manžel mě několikrát nachytal, jak sedíme doma na gauči a učíme se barvy, ovšem ze hry se stal domácí úkol. Začala jsem od syna očekávat něco, co on zatím nezvládal. Stěžovala jsem si manželovi, že dělám co, můžu a stejně to nemá valný výsledek. Ostatní děti přece tohle a tamto už dávno zvládají, nebylo čím bych se mohla pochlubit kamarádkám. Odpověď byla vždy stejná: "Ale my nemáme ostatní děti, smiř se už s tím, jaké máme dítě!" a měl pravdu. Manžel tak naštěstí zatáhnul za brzdu a já pochopila, že se chovám stejně jako moji rodiče.
Náš syn opravdu ve svém věku ještě dost věcí neumí, ale věřím mu, že je zvládne, až bude chtít a bude na to připravený. Učíme se a poznáváme věci nenápadně hrou, bez nátlaku a velkých očekávání. Můj manžel mi k tomu velmi rád připomíná, že i Albert Einstein se naučil mluvit až ve čtyřech letech.
Když milovaná dcera touží po zeleném delfínovi , tak jí ho prostě ušiješ, i když jsi manuální střevo ♡♡♡ radost k nezaplacení
PALACINKY - jedlo, ktoré miluje doslova každý – my sme v našom Foodie v spolupráci s so športovcom TOMI KID KOVACSOM a jeho rodinou zostavili zdravú a chutnú variantu.
Keď budete v našich hoteloch, vyskúšajte FOODIE aj vy! 😊 – zážitkové kurzy varenia pre celú rodinu. Miesto, kde sa deti hravou formou naučia, ako sa pripravuje jedlo, zažijú pritom kopec zábavy a hlavne sa tešia výslednému ochutnávaniu a verte, že aj deti, čo bežne vymýšľajú pri obede, svoj uvarený výtvor s chuťou zjedia (nie len ochutnajú). Pre nás mamičky je dobrá správa, že po varení sa o riady a kuchyňu postarajú iný 😎
Holka vs. kluk aneb jak jsem pochopila nepochopení
Jsem maminkou dvou dětí. Mám syna a dceru. Synovi je dva a půl roku, dcerka má tři měsíce. Ty tři měsíce, co je s námi, mi stačily k tomu, abych pochopila, jak moc nechápaly ostatní maminky, kamarádky a dokonce i moje vlastní maminka, když jsem jim vyprávěla, jak je to se synem obtížné. Syn byl od narození uplakané miminko, naspal jen pár hodin denně, celé noci jsme si ho s manželem střídali a chovali. Trápilo ho bříško, později zoubky, očkování vždy provázely horečky atd. Byl velice živé a společenské dítě. Od 4 měsíců jsme ho brala na cvičení s miminky, pak na plavání, angličtinu a snažila se ho všemožně včlenit do dětského kolektivu. Ovšem dost často to končilo průšvihem, náklonnost k dětem projevoval objímáním, ale nejednou se do nějakého dítka u toho i zakousl. Hlídala jsem ho, jak to šlo, ale ne vždy jsem to uhlídala a opravdu nikomu nepřeju vysvětlovat cizí mamince, že to syn nemyslel zle a že se za něj moc omlouvám a tak do nekonečna... Vyvrcholilo to, když mu byly necelé 2 roky, opět proběhl jeden kousací incident, tentokrát byla jeho obětí krásná blonďatá holčička v dětském koutku. Její babička tam přede všemi na mě začala křičet, že zavolá ochranku a co s tím hodlám dělat a jak to budeme řešit. Strašně jsem se omlouvala, syna rychle sbalila a jeli jsme pryč. Cestou domů jsem skoro neviděla přes slzy. Strašně mě to mrzelo. Vždyť jsem mu neustále vysvětlovala, že nemůže ostatní děti kousat, že je to bolí, ale nebylo to nic platné. Tou dobou jsem již byla těhotná. Děsilo mě, jak se bude chovat k miminku, jak tohle zvládneme. Vyhledávala jsem na internetu rady psychologů, radili kde co, ale v jednom se shodovali všichni, chce to čas, některé děti to prostě dělají a zhruba mezi 2-3 rokem se zklidní.
O pár měsíců později jsme dali syna na 3 dny v týdnu do školky. Je neuvěřitelně zničující přijít do školky a poslouchat, že tahá holčičky za vlásky nebo kouše do dětí. Připadala jsem si jako malá holka, kterou paní učitelka kárá za špatné chování. Domů jsem jezdila s brekem. Měsíc na to přišla na svět dcerka. Hodně kamarádek mi tvrdilo, že s příchodem sourozence se syn zklidní. Přiznám se, že jsem v to doufala. Stalo se. Sice má pořád přebytky energie, ale je to kluk, takže je živější, ale přestal ubližovat dětem a hlavně ségru chrání a hlídá.
A jak se mi podařilo pochopit pohled ostatních maminek na toho našeho ďáblíka? Velice jednoduše, dcerka je anděl. Spinká, krásně baští, bříško ji netrápí, zapláče jen občas, takže konečně chápu, co je pohodové mateřství, jak vypadá hodné a klidné dítě a jak musí takový divočejší kluk vypadat pro někoho, kdo nemá děti nebo má doma andílka. Většina takových lidí vás hned odosudí, že si nejste schopni své dítě pořádně vychovat a koukají na vás skrz prsty.
Kouzlo dětí spočívá i v tom, že je každé jiné, s některými je to snadné, s jinými je to trochu obtížnější. Nám nezbývá než se s tím smířit a podle toho ke každému dítěti přistupovat a zároveň respektovat i ostatní maminky. Věřte, že mnohdy dělají, co je v jejich silách a co považují za nejlepší a stejně se jejich Pepíček nebude chovat tak ukázkově, jako sousedovic Anička, které stačí jednou vysvětlit, že z okna se skákat nebude, Aničku pak ani nenapadne to zkusit, zatímco Pepíčka nezastaví ani dětské zámky na oknech.
Lukášek 2+ roste jako z vody
