Rozhodla jsem se, že i já se pokusím zaznamenat, jak přišla Klárka na svět. Porod naší dcery Klárky byl v pořadí můj třetí. Mám ještě dva syny, rodila jsem v roce 2005 a 2007 syna Dominika a syna Damiána. Klárka se měla narodit podle výpočtů 19.února 2017. Nicméně na svět se jí moc nechtělo a tak si dala trochu na čas...19.2. jsem věděla, že to jen tak nebude. Každý den jsme s manželem asi jako všichni netrpělivě čekali, kdy se začne něco opravdového dít, protože poslíčky jsem měla asi už měsíc. Nedělo se nic a ani nic nepomáhalo...ještě večer před nástupem do porodnice jsem ze zoufalství vydrhla celou koupelnu. Čas Klárka dostala do 2. března, to jsem měla nástup k vyvolání porodu. O půlnoci se začalo něco dít, nemohla jsem spát a čas mi krátili Přátelé 🙂...(že by koupelna pomohla?)Začaly mi nepravidelné kontrakce, které byly různě dlouhé, měly různou intenzitu a postupně odcházela hlenová zátka.Ještě musím říct, že jsem na porod byla dobře připravená (byl můj třetí). Měla jsem sepsaný porodní plán a byla jsem rozhodnutá, že chci porod co nejpřirozenější bez zásahů a bez bolesti.Takže fakt, že mám nástup k vyvolání mi to dost kazil. Porod se tedy rozběhl sám zhruba o půlnoci, dala jsem si sprchu a na dvě hodinky usnula. Za normálních okolností bych do porodnice jela až ke konci porodu, ale v 8h. jsem se musela hlásit k příjmu.Tak jsme vyrazili se mnou to bylo pořád stejný, šlo to pozvolna. Tímto tempem by se narodila asi až 3.března (jako druhý syn Damián). Dorazili jsme do porodnice rozloučila jsem se s tím, že až budu rodit zavolám manželovi a on přijede (je to 15 minut). Moc si přál být u porodu a bál se aby o to nepřišel. První věc, kterou jsem hned musela řešit, byla košile...jedna ,,milá"kolegyně (jsem taky sestra) se rozhodla, že se musím převléknout do anděla (bílá košile vzadu na šňůrky). No abych to zkrátila...odmítla jsem s tím, že si vezmu svojí. Asi po několika minutách dohadů mi řekla, že ,,To vás v Motole taky pacienti neposlouchají?"Odpověděla jsem, že jsem tam přišla porodit svojí dceru a né abych jí poslouchala!😋Po přijímacím řízení jsem ve své proužkované košilce odcházela na porodní box a už byl klid. Podstoupila jsem dobrovolně klyzma, střeva se vyčistí a pomáhá , aby se porod dobře rozběhl. Přišla za mnou lékařka s několika možnostmi (oxytocin, tyčinky k čípku). Přistoupila jsem pouze na amniotomii (umělé píchnutí vaku blan a odtok plodové vody).To bylo v půl 12 dopoledne. Po píchnutí jsem volala manželovi, aby nepospíchal, ale pomalu dorazil. Manžel přijel v poledne a porod se pěkně rozbíhal. Kontrakce začaly být pravidelné i na monitoru. Celou dobu jsem se snažila být na míči a sprchovat se teplou vodou (ještě, že se neplatí účet za vodu, to by bylo😆) Asi ve 14:30 mě lékařka vyšetřila a byla tam 4cm branka. Manžel si hrál na mobilu hru a v klidu mi povídal, ,,Tak co?Pořád nic co?"(jeho první porod, na tuhle hlášku nikdy nezapomenu)😂Tak jsem mu vysvětlila, že ač to tak nevypadá, tak že už tam několik hodin rodím , On na to: ,,Fakt jo?"oba jsme se moc smáli😁...ach ty chlapi. V 15:45 už mě to začalo nutit na tlačení, byla jsem úplně otevřená, šly jsme na to (my holky). Moc jsem se těšila až JÍ uvidíme...až jí pochovám. Šlo to jak pomásle a na druhé zatlačení byla venku. Porod byl nakonec tak, jak jsem si ho přála. Nikdo nás nerušil...nikdo nic nechtěl bez nástřihu a nesmyslů do žíly a ani jí neměřili a nekoupali.Všechno jsem si udělala sama až po dvouhodinovém bondingu. Klárka 2. března 2017 15:47, 50cm 3,5kg brzo bude mít 11měsíců.❤Všichni jí milujeme.

Ráda bych se podělila o můj druhý, řekla bych bleskový, porod 🙂.

Na počítadle byly zase nuly a miminko nedávalo najevo, že by se mu za námi chtělo. Ani jsme neměli potvrzené pohlaví, jeden doktor tvrdil holčičku a druhý chlapečka a pak už se miminko neukázalo. Takže moje zvědavost se s nulama na počítadle násobila 🙂.  Termín jsem měla dle ms. 11.1.2018 a dle UZ 14.1.2018. Můj skvělý gyndr mi před vánoci říkal, že do nového roku asi nevydržím.. no možná ho asi vyměním 🙂 🙂. Takže od vánoc jsem chodila už do porodnice na kontroly, ale aspoň si člověk vyslechl více posouzení situace tam dole od různých doktorek. Dle všech jsem byla krásně nachystaná (to jsem byla ráda) a porod na spadnutí. 15.1. kdy se stále vůbec nic nedělo, ani nenaznačovalo, jsem si řekla o hamiltona... no.. nějak to nezabralo. Paní doktorka mi sdělila, že pokud nezabere, tak vzhledem k minulému porodu by bylo lepší porod vyvolat. Nevím přesně proč, ale kdyby to na mě asi přišlo o víkendu, tak by tam bylo málo doktorů. Jinak se dál nic nedělo, ani po hamiltonu, jen odcházela zátka.. 

Nastal den vyvolání. 18.1.2018, měla jsem být v 7 ráno v Bohunicích. Staršího jsem si večer dala k babičče a ráno jsme vyrazili i s přítelem mhdčkem do porodnice, všude byl sníh 🙂, tak jsem byla ráda, že jsme v pořádku dojeli. Po chvilce čekání následoval monitor, kde jsem seděla s dalšími 3 maminkami, co šly taky na vyvolání, jako já. Pak si nás postupně volala doktorka, že dnes mají plno a jednu z nás 4 by potřebovala poslat domů. Ale ani jedna z nás nechtěla, jedna kvůli hlídání, druhá, že zas končí přítelovi dovolená, atd. Tak musela přijít jiná doktorka a zvážit, kdo je nejmíň bez rizika, tak půjde domů. Myslela jsem si, že to, jak vždycky, vyjde na mě. Ale když si mě zavolali, tak mi dr. řekla, že mě určitě vezmou. Pak utrousila, že jsem teda dost odvážná, že jdu rodit znovu a četla si u toho moji zprávu z prvního porodu.. no evidentně to byl asi větší průšvih, než se tehdy tvářili. Takže prý tentokrát udělají vše pro to, aby se to neopakovalo. Takže jsem třikrát zamávala přirozenému porodu a byli jsme odkázáni na porodní box. Koukala jsem, jakou proměnou boxy prošly. Za mě super! Nemuselo se přes chodbu na wc nebo do sprchy 🙂.

A teď samotný porod.

Byla jsem strašně ráda za přidělěnou PA, moc sympatická, řekla bych moje krevní skupina 🙂. V 9:45 mi zavedla půlku tablety a nabrala krve a říkala, že tak do půl hodinky by se mohlo začít něco dít. No, za půl hodiny přišla, tak já na to, že nic zatím, tak PA, že dojde za další půlhoďku. To jsem občas už cítila tak jako menstruační bolesti, přišla PA a že jsem tak na 2-3 prsty a že zase přijde za půl hoďky. No, začala jsem mít obavu, že tu budu celý den.. ale za tu další půl hoďku se začly bolesti stupňovat a už jsem musela občas prodýchnout. PA přišla a ptala se, co a jak, tak jsem říkala, jak to je a ona mě vyšetřila a byla jsem tak max na 3-4prsty.. Ríkala, že kdyžtak prasknou vodu, když se to do 12 nerozjede a já na ni, že jsem chtěla do 12 porodit 🙂, tak jsme se zasmály.. No, jenže v 11:40 mi praskla voda a od té doby jsem měla pocit, že mám nepřetržitou bolest, ale ne kontrakce, ty pořád chyběly. Tokograf ukazoval 20-30 🙂. Ale miminko mělo čím dál vyšší tep, no a bolest byla tak intenzivní, že jsem se třepala jak ratlík a volala PA čudlíkem, ta zrovna rodila jinou maminku, ale do pár minut přiběhla, když viděla tep miminka, tak dovezla nějakou jinou sondičku, že ji dá miminku na hlavičku, aby se vědělo líp, jak na tom je. To už jsem křičela, že to nevydržím, že to je šílená bolest! Tak mi říká, že jsem na 5 prstů, že to ještě nebude. Kontrakce pořád nikde, jen ta bolest dole, jak kdybych se měla roztrhnout. A dvě minuty na to jsem měla šílený a už známý tlak na konečník, tak jsem volala, že rodím a oni na mě, že to není možný, ale pak už koukala hlavička, tak se rychlostí blesku seběhl personál a na dvě zatlačení byl malý Karlík v 11:55 venku. Vlastně jsem ani moc netlačila, jen jsem lehce přitlačila a vyletěl skoro sám. Okamžitě bolest ustala. Placentu mě nechali tentokrát porodit. Malej se krásně přisál po chvilce. Tak jsem to nakonec do těch 12:00 stihla 🙂)).Pak mi dali kapačku na smrsknutí dělohy a nějakou injekci na srážlivost krve. Pak přišel dr. na šití, naštěstí nic nenašel, co by zašil, ani ten čípek nebyl roztržený, tak to taky nechápali, jak se tam ten prťousek procpal 🙂. No a pak jsme měli jít na pokoj, ale přišel nejvyšší nejvyšší 🙂 a říkal, že vzhledem k předchozímu porodu zůstanu na boxu až do večera a dají mi další kapačku - pro jistotu, ale už se nic nestalo. Malej si odnesl z porodu pořádný kefalohematom, ale jinak jsme oba v pořádku. Po třech dnech jsme šli domů. 🙂. Myslím, že to byl skvělý porod!!

Řekněme si to na rovinu - letošní zima zatím úspěšně připomíná spíš parodii na zimu a věřím, že mnoho z vás je s tím naprosto v symbióze. A my ostatní, které netrpělivě čekáme, až zamrznou rybníky a napadne sníh si zatím můžeme promyslet, jaké vybavení pořídit dětem, aby si zimu (která určitě přijde!) pořádně užily!

Kvalitní oblečení je základ

Prakticky nezáleží na tom, jaký sport jste se rozhodli se svou drobotinou vyzkoušet, protože obecně na zimní sporty budete děti oblékat velice podobně. V první řadě myslete na to, že dítě bude sportovat - tedy mělo by se mu v oblečení dobře pohybovat. Je obecně lepší použít víc lehčích (a kvalitních) vrstev, než z dítěte udělat "sněhuláka" v obrovské péřové bundě, ve které ani nepřipaží. 

Základ oblečení vhodného pro zimní sporty tvoří jednoznačně kvalitní termoprádlo. Ptáte se, proč je termoprádlo důležité a proč by ho nemělo nahradit obyčejné tílko a punčochy? To je velmi jednoduché - termoprádlo je dělané tak, aby dítě zahřálo (což samozřejmě umí punčochy taky), a zároveň dokázalo dostatečně odvádět pot od těla. Dítě zůstane pěkně v suchu a nehrozí, že ho tzv. ofoukne. A tuto funkci obyčejné punčochy bohužel nemají. Při jeho výběru dbejte na to, aby bylo dítěti těsnější. Jen tak si totiž zachová všechny své funkční vlastnosti.

Další vrstvení volte podle sebe - kolik vrstev máte na sport vy, tolik jich s klidem dejte dítěti. Vhodné je jednoznačně oblečení z přírodních materiálů (například bavlna). Podle venkovní teploty tak můžete dítě vybavit například bavlněným trikem s dlouhým rukávem, případně rolákem, který bude tvořit základ ochrany krku. Pokud venku až taková zima není, může už klidně postačit pouze mikina nebo svetr. Velmi dobrou službu udělají tzv. fleecové mikiny, které sice mohou působit "slabším" dojmem, ale jsou krásně hřejivé. 

A jsme u poslední vrstvy - bunda a kalhoty. Jak je již zmíněno v úvodu - u obojího volte sportovní střih a tak, aby se dítě dokázalo pohodlně pohybovat. Vzhledem k tomu, že následující chvíle bude trávit na sněhu nebo ledu, nevyplatí se podceňovat tzv. vodní sloupec. Čím vyšší, tím samozřejmě lepší. Přeci jen - počítat s tím, že se dítě sněhu nebo ledu nedotkne je tak trochu naivní. Děti budou se sněhem či ledem v kontaktu neustále - budou pravděpodobně padat, budou chtít řádit, nebo se prostě jen na chviličku posadit. A v dnešní době neexistuje důvod, proč jim to nedopřát. Společně s vodním sloupcem sledujte také hodnotu prodyšnosti - jistě nechcete, abyste drobka vytáhly z oblečení mokrého (a to bez ohledu na kvalitu termoprádla). Pokud by oblečení tzv. nedýchalo, držel by se všechen pot uvnitř a mělo by to takový skleníkový efekt. Jen si vzpomeňte, jak je ve skleníku vlhko a kapičky vody se často drží na skle. Nepromokavé by měly být samozřejmě také rukavice. Ty volte s teplou vložkou uvnitř a takové, ve kterých půjdou ohnout prsty. Jestli dáváte přednost prstovým nebo palčákům už je čistě na vás (spíš tedy na vaší ratolesti). 

Nedávno jsem s jednou maminkou řešila její strach z blížícího se porodu v porodnici. Postupně jsme společně odkrývaly skrytá zákoutí její mysli a podívaly jsme se na zoubek i jejímu traumatu z předchozího porodu prvního miminka. Naučila jsem ji některé vizualizační a relaxační techniky, které při porodu mohou pomoci  a úspěšně jsme přepsaly otisk negativního porodního zážitku z prvního porodu tak, aby dalšímu porodu nestál v cestě.

Abych zmírnila její úzkost z nemocničního prostředí, vzpomněla jsem si, že jsem kdysi u jedné porodní asistentky viděla „porodní oltář“ a tak jsem pro ni připravila jeho cestovní verzi, kterou si mohla vzít s sebou do porodnice.

Porodní oltář možná vypadá esotericky, ale ve své podstatě se jedná o účinnou vizualizační pomůcku, která napomáhá soustředění a zklidnění, posiluje záměr porodit tak, jak si přejeme a je také zdrojem, ze kterého můžeme čerpat vnitřní sílu spojením se s předměty, které pro nás mají hlubší význam.

Porod totiž není jen fyzická záležitost. Porodní oltář může v průběhu porodu pomáhat ve chvílích, kdy se maminka cítí zahlcená. Stává se tak oázou klidu a koncentrace, když se žena potřebuje spojit sama se sebou a se svým miminkem a vrátit se do svého vlastního středu . Je přípomínkou toho, že porod je i psychospirituální zkušenost, která může být značně posilující!

Většinou si do porodnice balíme tašku plnou praktických věcí.

Cestovní porodní oltář může být kouskem domova v cizím prostředí, kde se některé ženy cítí velmi zranitelné. Ve chvílích, kdy je nám po porodu v porodnici smutno může mít hluboce utišující efekt, protože si do krabičky můžeme jednoduše schovat drobnosti, které nám teplo domova připomínají. Navíc se dá snadno zaklapnout a uklidit do tašky v případě, že nám nejsou příjemné pohledy a poznámky okolí.

Za celých 6 měsíců jsem se neměla čas přemýšlet o tom jak to vlastně zvládají jiné maminy. Řídila jsem se s vím instinktem a říkala jsem si že přírodě stejně neporučíš. Včera jsem po dlouhých měsících potkala kamarádku s holčičkou  jen o 4 měsíce starší než je náš Štěpánek. Kamarádka celá vysmátá já naprosto vyřízená měla jsem právě za sebou 3 týdny růstu zubů mého broučka.Jsme si vyprávěli o různých věcech a ta kamarádka o které tu píši mi jen řekla to já vůbec neznám tuhle únavu já nekojím a malá mi spí v kuse celou noc, nějaké noční koliky jsou mi cizí mám přece holčičku.Po rozhovoru s ní jsem si řekla že o svých 6 měsících né o 6 nedělích napíši.

Začnu tedy od začátku a to tím jak mě přítel celých 1 rok přesvědčoval že po 5 letech našeho soužití je čas na miminko ,jen že já miminko nechtěla ,nikdy jsem ho nechtěla s nikým jsem ho nechtěla ale nakonec po celém roce jsem povolila a tedy začala jsem se připravovat a ono hned na poprvé se povedlo, pak následovala šílených 9 měsíců které byly pro mě dlouhé, nudné a přesto jsem se na porod těšila až to nudné ,dlouhé období skončí to že porod bude strašný jsem věděla a řádně se připravila ale na to že 6 neděl bude stát za prd jsem věděla ale pořád jsem si říkala ,že pak budu ta šťastná mamina z reklamy na mateřství. No ani po 6 měsících tomu tak není.

Porod shrnu jen několika větami  tom psát nebudu. Cesta autem prozvracená a dalších šílených 6 hodin též, mimčo mělo pupeční šňůru okolo krku tak že to nebylo zrovna ideální.To co následovalo po porodu bylo krásný to miminko sevřít v náručí na první pohled jsem se zamilovala a opravdu jsem toho malého drobečka milovala a takoví pocit lásky jsem zažila poprvé a nemít děti tak ten pocit nepoznám. Ovšem na pokoji 6 nedělí to začalo najednou moje miminko bylo tu a já ho nesnášela kvůli té bolesti kterou jsem zažila, dokonce mi vadilo první den na něj se jen podívat a když jsem se na něj podívala tak to bylo jen brečící cosi … zní to divně ale ta  počáteční láska nějak zmizela a nebo se přeměnila. Já jsem věděla že se o něj musím postarat a že to i udělám jak nejlíp budu umět ale ale. No už když jsem byla těhotná tak v noci řádil tak že jsem poslední 4 měsíce v noci nespala a spala sem tam přes den a po porodu to byl noční živel. Mamina co byla se mnou na pokoji tak měla holčičku moc mě podpořila v mém nočním utěšování toho malého vetřelce,uřvance a i sestry mě pdpořily a malého si brali abych se aspoň trochu vyspala. Kojení mi nedělalo problém i péči jsem zvládla na jedničku tak po 4 dnech jsem šla domů. Přítel měl dovolenou celých 14 dní moc mi pomáhal on byl s malým vzhůru od 9 až do 8h rána a nosil mi ho po 1,5 na kojení a já spala. V 8 šel spát a já se starala o to šíleně uřvané dítě o toho vetřelce který mě tak strašně ublížil, tak moc bolestivě.14 dní se překulilo a mě nastali dlouhé noci nakonec po dalších cca 14 dnech se malí začal otáčet a jakž takž spal v noci tak že jsem si říkala aspoň něco ovšem měli jsem kontrolu na kyčlích a široké balení 4-5 plínek přes den i noc .Během pár dnů se objevili koliky a další probdělé noci a tlačení bobků najednou jsem i já byla ta mamina která byla ráda za každej pšouk a bobek dítěte přesně ta matka kterým jsem se  smála a měla je ze blázny. Mamka mi řekla že až se začne víc pohybovat prý cca 3 měsíc tak už bude po kolikách tak že zase další světlo moc jsem se těšila ( TEĎ ZPĚTNĚ SI ŘÍKÁM ZDA TO NEMOHLO BÝT I TÍM ŠIROKÝM BALENÍM NEMOHL SE KLOUDNĚ HÝBAT) padl 3 měsíc a další kontrola na kyčlích ano ok široké balení 2 plíny přes noc do konce 4 měsíce no tak to uteče a bude líp konečně a musím říci , že skutečně bylo malej prděl sice jak starej páprda ale smál se a noční buzení bylo jen ojediněle ovšem šli jsme na očkování a mě napadlo se zeptat zda vadí když malej měl 3 dny zvíšenou teplotu DR.že pro jistou odebereme moč a uvidíme jestli dáme očkování. Ani tentokrát mi to nevyšlo a další problém moč v krvi a bílkoviny hned nás hnala do nemocnice kde si nás ihned nechali po celím 1 dni konečně přišly na to co to bylo a zánět močových cet tak že antibiotika po týdnu jsme odcházeli domů a dobírali antibiotika doma no další boj, malej nezá  lžíci jak mu t dát no injekční stříkačkou no super k tomu ke všemu jsme nemohli ven celí týden,pak další týden nesmíme mezi lidi zase super a to  měl být první advent a trhy a mi zase hnili doma. Po celím měsíci jsme byly vyléčení ovšem s podezřením na vrozenou vadu a testy každých 14 dní. Přehoupl se listopad a nastal předvánoční čas už jsem si říkala že bude konec a budeme zdraví a užijeme si vánoce já budu kojit do konce 6 měsíce a jako matka neselžu a pak budou příkrmy a začínala jsem cítit že by to už konečně mohlo být ono. No nebylo musela jsem za čít další boj a to s mojí váhou rapidně klesala dolů já mela už jen 48kg dětská doktorka mě poslala na vyšetření k obvoďákovi no a okamžitě přikrmovat malého a vy jíst hodně pravidelně a zdravě .No jsme na konci 6 měsíce já mám stále 48 kg váha nejde dolů malej je zdravej a už vážíme skoro 9kg. A máme další boj rostou nám zoubky dva na ráz a moje bezesný noci jsou opět tu.

A teď se chci vrátit na začátek díky té mojí kamarádce jsem začala přemýšlet kdy se z malého vetřelce vlastně stal ten můj brouček.Ta láska k němu tady vlastně na jednou je. Jen jsem jí asi v tom zápalu boje nepostřehla. A díky té kamarádce jsem si uvědomila že mi nevadí kvůli němu nespat a být s ním vzhůru, nevadí mi když se na něj podívám. Vlastně bych se na něj mohla dívat pořád. Vlastně jsem jednou z těch spokojených mamin.  A mimochodem přítel mě přesvědčuje o 2 mimču no moc se mi do toho nechce.

Většina malých dětí, novorozeňátka, kojenci a často i batolata, mají neklidný a přerušovaný spánek. Snad každá maminka to zná. Když si konečně po celodenním maratonu péče o dítko a o domácnost sedne ke knížce nebo usne, obvykle se během chvilky ozve kňourání, v horším případě rovnou pláč malého človíčka. A takto se to opakuje klidně i několikrát za noc.

Pokud má dítě jakýkoliv problém – nepohodlí, nachlazení, chlad či teplo, nebo třeba moc či málo plné bříško, buzení bývá intenzivnější. Všechny známe potřeby svého děťátka a s většinou věcí si víme rady a snažíme se jim předcházet. Na stravu našich dětí dbáme víc než na svou. Chráníme jejich spánek i na úkor svého pohodlí, příliš netopíme a jsme odbornice na různé spací oblečky či pytle, pohádky, zpívání a bílý šum.

Vyzkoušely a udělaly bychom naprosto cokoliv, aby naše dítko bylo v klidu a spokojené.

Když ovšem přijde nachlazení, dostáváme se do úzkých. Co teď? Jak děťátku ulevit? Můžu léky z lékárny? Není to zbytečně moc chemie pro tak malý organismus?

Strach o dítě se střídá s potřebou mu pomoci a ulevit, která většinou proporcionálně roste s intenzitou pláče a počtem probdělých hodin. Léčba nachlazení jde totiž ruku v ruce s dostatečným spánkem a odpočinkem, ale jak jej docílit, když se nám zlatíčko stále budí a je neklidné? 

Vyzkoušela jsem BabyBalsam od VICKS, který přináší dětem okamžitou úlevu i při nachlazení a zároveň zklidnění, které je tak důležité pro navození spánku. Spolu s jemnou masáží hrudníčku a bříška jsou miminku dopřávány příjemné pocity z láskyplných dotyků rukou matky a zároveň krásné vůně. Balzám je speciálně vyvinut pro tu nejjemnější dětskou pokožku - pro děti už od 6 měsíců. Příjemně se roztírá, nelepí a na kůži zanechá příjemný zvláčňující efekt. Taková masáž je potěšením nejen pro miminko, ale i rodiče. Nevtírává a jemná vůně BabyBalsamu obsahuje ty nejlepší ingredience pomáhající i při nachlazení a neklidu: rozmarýn, levandule, mentol, eukalyptus a extrakt z Aloe Vera.

Maminky, rýmu, alergie a ucpaný nos znáte příliš dobře, že ano? Procházky s dětmi, výlety v přírodě, dovolené nebo jen trávení volného času se neobejde bez kapesníčků a smrkání. Smutná realita, která má ovšem příjemné a spolehlivé řešení v podobě mořské vody pro nosní hygienu značky Stérimar.

A tato v naší zemi velice známá a oblíbená značka hledá svou Ambasadorku!

Začátky značky Stérimar jsou spojené s vášní ke sportu. Vodní lyžař Francouz Francoise Herlemont trávil hodně času ve vodách Atlantiku a netrpěl díky tomu rýmou. Chtěl pocit dokonale propláchnutého nosu dopřát i ostatním, takže v roce 1975 uvedl pod značkou Stérimar vůbec první mořskou vodu pro nosní hygienu na světě. Do České Republiky se Stérimar dostal v roce 2003 a dnes nabízí tato značka mnoho přípravků – pro dospělé i pro ty nejmenší.

Značku Stérimar k nám přináší farmaceutická firma Merck, která působí v České republice od roku 1991. Zabývá se výrobou a distribucí léčiv, zdravotnických prostředků, doplňků stravy, ale také vývojem technologií, chemických sloučenin apod. Navíc již více než 350 let je řízena a vedena rodinou Mercků.

Jaká by měla být Ambasadorka Stérimar?

Kreativní, spolehlivá, komunikativní a akční maminka preferující zdravý životní styl, kterým žije i její celá rodina. Měla by být ve věku 30-40 let s minimálně jedním dítětem. Výraznou výhodou je zdravotnické vzdělání jakéhokoli stupně.  Ambasadorka by taky měla být samostatná a přemýšlivá s chutí se učit, cílevědomá, zodpovědná a přátelská.

Rozhovor s porodníkem Antonínem Pařízkem

http://https://video.aktualne.cz/dvtv/dvtv-22-1-2018-tereza-engelova-antonin-parizek-pavol-fejer/r~3c3a43ccff8b11e7ad1e0cc47ab5f122/?redirected=1516708034

Bohužel je škoda, jak moc je z rozhovoru s panem porodníkem znát ten despekt, se kterým se dívá na ty, kteří by rádi pro příchod svého miminka na svět zvolili tradiční cestu - tedy porod doma.

Velmi ráda takové rozhovory poslouchám. Zajímavý na nich totiž není jen názor daného člověka, ale také jazyk, kterým svůj názor prezentuje.

Dlouhodobě mě udivuje, jak se v českých médiích rozmáhá nešvar "rodících mužů".

Na ukázku cituji některé titulky:
MUŽ ODRODIL MIMINKO S POMOCÍ NÁVODŮ NA YOUTUBE
MUŽ ODRODIL SVÉ DÍTĚ O PŮLNOCI NA SILNICI
POSLANEC VYSLOUŽIL: ODRODIL SI SVÉ DÍTĚ V AUTĚ
OTEC NA PŘÍBRAMSKU ODRODIL CESTOU DO PORODNICE VLASTNÍ DÍTĚ

v prvním těhotenství jsem používala jiný krém na strie naštěstí žádný strie nemám ani jednu ale po krému jsem měla mokré i tričko  I RUCE :(

zkusila jsem tenhle olejicek a na testovani a jsem spokojená počet strii stále nula,mazala jsem 2x denně a uplný opak jak při krému , když si kůži promasírujete přiměřeným množství oleje, pokožka ho dokonale absorbuje a Vy už chvíli po použití necítíte žádnou “mastnotu”.

První, co mě ovšem na tomto doslova zázračném oleji upoutalo, byla jeho úžasná vůně do které jsem se zamilovala  🙂 

Můj syn denně mazal bříško a neměl vůbec mastné ruce  🙂

 při dalším těhotenství si ho určitě pořídím  jinak jsem moc spokojená  tet už mám jen na dně trošičku takže přiště doporučuji dvě balení :D  

Mluvit jsme se naučili už jako děti, ale mnohdy vůbec netušíme, co vlastně říkáme. A přitom naše slova nám ukazují, co si vlastně myslíme.

Všimli jste si někdy, co říkáte o vaší postavě, co říkáte o sobě? Většinou to nejsou žádná superlativa. A pak se divíte, že vám nejde hubnutí, podnikání, že jste nespokojeni atd.

Takže, teď je nejvyšší čas, začít si všímat slov.

A nepůjde o ledajaká slova. Půjde o slova, která vám začnou měnit život.

Přitom jde o jednoduchou větu, která začíná slovem PŘEMÝŠLÍM.

Nejdříve vám uvedu několik příkladů:

chci pouze shrnout, jaké látkovky a kolik jsem pořizovala do výbavy. protože čím víc článků tím víc možností a víc zamotaná hlava! ale třeba někomu pomůžu...

libštátské pleny extra kvality 70x70

- 20 ks

- přírodní provedení: kvůli odlišnosti od ostatních čtverců + lépe se tam ztratí skvrny

- zapínáno na snappi sponku (2 ks)

- na novorozenecký sklad používané do konce 5. měsíce

V současné době hodně lidí přechází na bezlepkovou stravu. Ba, řekla bych, že spousta lidí přímo zavrhuje lepek a stal se pro ně nepřítel „číslo 1“. Jak to tedy s lepkem je?

Nu, každá věc může sloužit pro nás a nebo proti nám. Mnohdy záleží jen na našem způsobu použití a na správném využití.

Stejně tak je to i s lepkem. Znám spoustu lidí, kteří dodržují bezlepkovou „dietu“ a opravdu jim to prospívá. Nemusím chodit moc daleko. Můj manžel, již víc než rok jí bezlepkově a musím říci, že se opravdu dějí změny (k lepšímu).

Ale pěkně od začátku.

Lepek je složen z bílkovin. Jedna se jmenuje glutenin a druhá gliadin. Způsobují pružnost a tažnost těsta. Bez těchto dvou bílkovin, by jsme z těsta měli kaši. Vůbec by nedrželo pohromadě. Vyskytují se hlavně v pšenici. Lepek mají i jiné obiloviny, ale jsou trochu jiného složení. Nicméně, lepek najdete v tolik oblíbeném pečivu a chlebu. To jen tak na úvod, aby jste věděli, co vlastně lepek je, a s kým máte tu čest.

Abych vám lépe připodobnila celou situaci, použiji přirovnání o plynu. Jde mi o jeho využití. My jej známe jako úžasného pomocníka při vaření a hlavně při topení. Jednoduše nám hodně usnadňuje život a ten, kdo ho používá, si bez něj nedovede život vůbec představit. Co na to ale budou říkat lidé, kteří se s ním setkali za druhé světové války a díky plynu, mnoho lidí (a byly to miliony) přišlo o život? Ty budou mít asi jiný názor. A ve skutečnosti, vůbec nejde o plyn. Ve skutečnosti jde o člověka. Vždy jde o to, jak danou věc (ať už je to plyn, či lepek) využije.

Týden uběhl jako voda (a to doslova...), a tak bych vám chtěla moc poděkovat, že jsem se tu s vámi cítila jako doma. Byl to opravdu inspirující týden, plný zábavy i nových kontaktů. Děkuji za všechny podnětné diskuze, rady a tipy a hlavně za vaší chuť soutěžit!

Výherkyním ještě jednou srdečně gratuluji. Většinu z vás jsem již zkontaktovala, ale pokud se tak ještě nestalo, poprosím vás o zaslání jména, adresy a telefonního čísla, abychom měli dostatek informací, kam vyslat poštovní holuby z Rajecké doliny. 😉

Přehled všech soutěží a vylosovaných výherců:

PLETENÉHO MEDVÍDKA RAJEC vyhrávají: @dvorkada, @makynaeliska, @dzannet, @diginka1993 a @marcela8

FOTORÁMEČKY RAJEC vyhrávají: @ta_kacka, @bimmka a @jaja01k

MĚSÍČNÍ PITNÝ REŽIM PRO CELOU RODINU získává: @nijij

Pokud jde o čistou vodu, pak jednoznačně ano! 🙂 Těhotenství sice není choroba, jak s oblibou říkávají naše babičky a lékaři, ale pro tělo je to pořádná zátěž. A stává se, že nastávající maminky padají k zemi doslova jako shnilé hrušky...

Proč je potřeba dbát na pitný režim v jiném stavu?

• Těhotné maminky mají často utlumený pocit žízně a příjmu tekutin tak nevěnují dostatečnou pozornost. 
• Nedostatek vody se velmi rychle projeví ve formě dehydratace, otoků noh a těla.-Riziko dehydratace je u těhulek o mnoho vyšší i proto, že v průběhu těhotenství se téměř dvojnásobně zvyšuje průtok krve v jejich organismu!
• Dostatečný pitný režim pomáhá vyrovnávat i krevní tlak, dále pak při problémech se zácpou či bolestmi hlavy.

Těhulky, spolu se zvýšeným zájmem o zdravý životní styl věnujte vašemu tělu 2 – 3 litry tekutin denně! Další zajímavosti najdete na webu: www.rajec.com/pitny-rezim-cz/voda-pro-matky-a-deti.

...říkal nápis na kojeneckém body.

A že jsou pro nás dotyky životně důležité se pořád ještě učíme chápat. Učíme se uchopit se, držet se, dotýkat se. Být spolu.

A jsme spolu vlastně už 15 let, i když svíček Ellinka na svoje narozeniny na Silvestra sfoukla 14.

Nemůžu ale nepočítat i ty měsíce prenatálního života, které v našem životě pořád rezonují. Projevuje se to v drobnostech jako je třeba to, že Elča miluje makové koláčky, však jsem si je v těhotenství dopřávala v hojném počtu. Stejně jako vajíčko naměkko. Když byla malá říkala mu "tekutý" a dožadovala se svého sytě žlutého žloutku, který si nabírala titěrnou lžičkou.

"Na co dneska koukneme? Matrix?!", ptám se.
"Já ten film nesnáším!", řekne a podívá se na mě s důvěrou, že vím, o čem mluví. Začnu se smát a odpo-vím: "To jo, nesnášela jsi ho už, když jsi byla u mě v bříšku! Byli jsme na něm v kině a ty jsi kopala tak moc, že moje břicho připomínalo rozbouřený oceán!".

Je tolik střípků, které jen dohromady dávají ten nádherný obraz našeho vzáJemného putování životem.

• Víte, že voda tvoří až okolo 75%našeho těla? Vodu obsahují naše svaly, trávicí šťávy, máme ji ve všech orgánech, kostech, dokonce i naše krev je z 91 % voda. Voda navíc plní spoustu důležitých funkcí. Slouží k přenosu živin a odpadních látek, transportuje teplo a podílí se na všech činnostech týkajících se látkové a energetické přeměny. Pokud tedy toužíte shodit nějaké to kilo, rozhodne nezapomínejte na pravidelný pitný režim!
• Víte, že ráno máme po hodinách spánku velký deficit tekutin? Pokud se vám podaří vypěstovat si dobrý zvyk a do dvanácté hodiny vypít přibližně litr čisté vody, vaše tělo se vám odvděčí.  😉 Optimálním nápojem pro váš organismus je čistá pramenitá voda s nízkou mineralizací (150 – 400 mg/l).
• Víte, že malé děti a těhotné ženy často nepociťují žízeň? Proto jim je potřeba pravidelný režim pravidelně připomínat. Vzhledem k tomu, že děti rostou, musí mít kromě správné výživy i vydatný přísun tekutin, a to obzvlášť čisté pramenité vody s nízkým obsahem minerálů.
• Víte, že denně bychom měli vypít 0,5 litru na každých 15 kg naší hmotnosti? To znamená, že 60-kilogramový člověk by měl ideálně vypít 2 litry nesycení pramenité vody. Pokud chcete zjistit, kolik vody byste měli vypít právě vy, vypočítá vám to naše kalkulačka. Najdete ji na www.rajec.com/muj-dobry-zvyk. 🙂

4:15, zvoní budík. 
4:20, zvoní budík.
4:25, zvoní budík.
4:30, zvoní budík. Vstávám, čistím si zuby, oblékám se, češu se, zabalím si svačinu a pití, zamykám byt, marně přemýšlím, kam jsem, sakra, včera večer zaparkovala auto?
5:15, parkuju auto před garáží, peláším na výprvanu, beru "noty" a zjišťuju, čím dneska pojedu. Prohodím pár slov s kolegy, občas stihnu i kafe a jdu hledat autobus. Kontroluju, jestli je alespoň on připraven na novej den, zda má dost oleje, dost vody v chladící soustavě, dost všeho. Zda mu drží kola, má v pořádku pneu, není nikde odřenej, uvnitř není bordel, nikdo neukradl hasičáky, sedačky drží a dveře fungují. 
5:45, vyrážíme na první část směny. Šejdr má to "kouzlo", že člověk neustále jezdí ve špičce. Je hodně lidí, je hodně aut. Sem tam stojím v kolonách (možná by bylo lepší říct, že v nich sem tam nestojím 🙂), sem tam si za něco, co není moje vina, nechám vynadat. Ale vem to čert, hlavně že řídím. 
9:30, přijíždím do garáže, tankuju, jedu na lux a když se mi chce, tak i do myčky. Parkuju autobus, vypíšu papíry, podívám se, zda mi cestující něco nerozbili, odnesu "noty" na výpravnu a s velkou slávou dnes podruhé hledám, kde jsem zaparkovala auto. 
10:00 Hurá domů. Většinou se ještě před tím vypravím na nákup, neb manžel pracuje z domova a u toho zvládá papat jako polskej zájezd, takže v lednici neustále něco není. Vařím oběd/večeři, mezitím se snažím pofackovat, co je potřeba, nebo spíš co stihnu. Snažím se dát si alespoň na 30 minut šlofíka. Když Sára není ve školce, místo spaní si hrajeme.
13:00 Tentokrát bezpečně vím, kde jsem nechala auto. 
13:15 Parkování, "noty", autobus. Pokud mi zůstal ten z rána, což většinou ano, odpadá mi kontrola. Pokud ne, čeká mě opět technická desetiminutovka.
13:30 Vyrážíme na směnu. Dnes podruhé. Kdo to má? Já se mám! Chvíle, kdy mám pocit, že mám nejlepší práci na světě, střídají chvíle, kdy potřebuju někomu neodkladně rozbít ciferník. 
20:00, garáž. Tentokrát jen tankuju, protože to musím. Nemyju, to nemusím, spěchám domů. Vypíšu papíry, proběhnu autobusem, že je všechno v pořádku, odnesu "noty" na výpravnu a cupitám k autu. 
20:30, konečně doma. Sára je ráda, že mě konečně vidí, takže si chvíli hrajeme, než půjde spát. Umyju jí, vyčistím jí zuby, oblíknu jí do pyžama, dám jí pusu, občas ještě přečtu pohádku, když chce. 
21:15, dávám prát/skládám prádlo/plním myčku/vyklízím myčku/uklízím v kuchyni/zametám/povlékám postel, zkrátka dělám všechno, na co jindy nemám čas a už to celkem hoří.
22:30, jdu do sprchy, pak do postele. Pustím si něco na usnutí, většinou nestihnu ani začáteční titulky. Když sem tam přijde manžel, nepouštím si nic, navíc u toho nesmím usnout, takže na prd. :D
23:00 Spím. Aspoň na chvíli. 
4:15, zvoní budík.
...

Když jsem si myslela, že mateřská je náročná, tak jsem byla fakt vtipná! 

ZPŮSOB, JAKÝM SE DÍTĚ NARODÍ..., DO ZNAČNÉ MÍRY URČUJE, KÝM SE STANE A JAK BUDE NAHLÍŽET NA SVĚT KOLEM SEBE. AŤ JE ČLOVĚKU PĚT, DESET, ČTYŘICET NEBO SEDMDESÁT LET, NĚJAKÁ JEHO ČÁST STÁLE VIDÍ SVĚT OČIMA TOHO NOVOROZENÉHO DÍTĚTE, KTERÝM KDYSI BYL.
Dr. Thomas Verny

A já těm dětem v nás moc ráda naslouchám a znovu s nimi prožívám jejich příběhy, od kterých někteří z nás utíkají seč nám síly stačí, ale je to jako v "začarovaném kruhu". Stejně nás to vždycky vrátí na začátek a dohoní nás otisky vlastního početí, pobytu v děloze i zrození, které v nás trvají dál.

Snad se na některém z těch obrázků poznáváte na úrovni pocitů, které ve vás vyvolávají. Třeba pohled na pytle s nemocničním odpadem, ve kterých skončila možná i vaše placenta přímo rezonuje s pocitem: "Za nic nestojím, nemám žádnou cenu!". Je to úplně jiný pocit než pohled na s úctou zabalenou a pohřbenou placentu, která zanechává pocit: "Váží si mě, mám své místo."

Někdy se zdá /a pro jistotu zopakuji, jak moc zdání klame/, že některé rituály našich předků byly primitivní a hloupé a že naši předci byli jen pověrčiví prosťáčci. Ale i naše dnešní vyspělá věda dokazuje, že naši předci přeci jen věděli něco, o co my jsme byli okradeni. Znali souvislosti. A tak pro ně poporodní péče o placentu nebyla jen rituálem z pověrčivosti, ale aktem víry - věřili totiž, že laskavé zacházení s životně důležitým orgánem se odrazí v tom, jak člověk později bude žít a kým se stane.

Když máme kus sebe v hlíně, ze které roste náš rodný strom - jsme doma, máme své kořeny, svůj střed, máme jistotu, ze které můžeme jíst, která nás sytí a vyživuje. Dává nám život.

Ale když kus nás skončil v nenávratnu...až příliš často máme pocit, že nikam nepatříme, že není kam se vracet, že jsme ztracenci v čase i prostoru a že bloudíme životem bez ladu a skladu. Nic neladí a věčně máme špatnou náladu.

... aneb dnes jsme měli dostat průkazku a místo toho jsme šli na revizi pro nepřítomnost srdeční akce a o týden menšího plodu. 

Pá bublinko, měj se tam nahoře krásně a pozdravuj brášku Dominička :-*

Aktualizace: recenze maminek, které testovaly Bioderma řadu Atoderm na atopickou pokožku, naleznete v našem fóru. 

---

Maminky, vítejte v novém roce!

Věříme, že pro vás bude úspěšný a radostný. Že se vám bude dařit, vaše děti budou spokojeně růst a těšit se z drobností. Také věříme, že vás budou problémy obcházet. Například takové problémy s pokožkou, která, pokud je citlivá, suchá a atopická, nyní v zimním období trpí ještě víc, než obvykle.

Otevíráme pro vás první letošní testování, vhodné pro malé i velké atopiky, tak čtěte dál.

Co testujeme

Už je to více než 3 roky. 3 dlouhé roky bez jediného pozitivního těhotenského testu. Člověk si pořád klade jen otázku PROČ? PROČ nás osud tak trápí, PROČ zrovna my nemůžeme mít v náručí taky kousek štěstí? 

Je to rok zpět, kdy jsme se s manželem objednali na naši první návštěvu v CAR. Po sériích různých vyšetření se u mě prokázala prolaktinémie, u manžela vyšel horší spermiogram. Na vyšší hodnoty prolaktinu v krvi jsem dostala léky. Ale z důvodu horšího spermiogramu nám bylo doporučeno rovnou IVF. Verdikt: Spermie jsou pomalejší a nemohou se dostat k vajíčku včas. Rozhodli jsme se tedy podstoupit naše 1.IVF. Stimulace hormony pro mě byla strašná. Musela jsem si píchat ještě injekce na ředění krve, protože mi z genetického vyšetření zjistili trombofílii (asi 3x vyšší sklon k žilní trombóze). Při OPU mi pak odebrali 10 vajíček, z nich bylo 8 oplodněno metodou ICSI, ale do konce kultivace přežila jen dvě embrya. Nechala jsem si tedy vložit 1 embryjko a čekala 14 dní na výsledek z krve. To, že to nevyšlo jsem ale zjistila už dřív z těhotenských testů, které jsem si v naději pořídila. Po prvním neúspěšném ET mi byl doporučen KET zamrazeného embrya hned následující měsíc. Dobře tedy, dalších 14 dní čekání a opět výsledek v podobě totálně bílého testu. Na kontrolní krev už jsem do CARu nešla ☹ 

Rozhodli jsme se tedy, že necháme tělo odpočinout od hormonů a budeme se zase snažit přirozeně. Měsíc po měsíci, menstruace za menstruací a výsledek žádný. Ani půlrok nic nezměnil. Po letní dovolené jsem se opět objednala do CAR a budeme zkoušet další pokus IVF. Nyní čekáme ještě na výsledky imunologie, ale už dopředu se obávám, co se zase objeví ☹ Jsem už strašně unavená, já i manžel. Ale bojujeme dál!!!

Aby ale jsme neměli život tak jednoduchý, díky IVF jsem přišla i o práci, kterou jsem měla ráda. Bohužel jsem byla v práci upřímná, řekla pravdu o naší snaze o miminko a to se mi vymstilo. 

Další rána přišla na Vánoce, kdy mi 26.12. v našem baráku zemřel strýček. Údajně mu selhalo srdíčko a spadl ze schodů. Dodnes jsem se s tím psychicky nevyrovnala, ale věřím, že on na nás dohlíží a pošle mi brzy dolů nějakou malou dušičku. Bohužel už začínám věřit teorii, že jeden musí odejít, aby se druhý mohl narodit.

Takže všem, které máte to štěstí, že můžete mít svá miminka, přeju hodně hodně zdraví, protože to je opravdu to nejdůležitější. A nám, které se ZATÍM marně snažíme o náš první uzlíček přeji pevné nervy a hlavně hodně sil do toho boje. Ale my to všechny JEDNOU vybojujeme!!!

Byla jsem před týdnem na kontrole a doktor mi naordinoval přísný klid na lůžku. TAk jsem si udělala prázdniny u nás, protože doma by mě nutilo pořád něco dělat. Ségra je po operaci s kolenem, takže mě hlídá jak ostříž. Jediné, co můžu, je dat ráno psovi a umyt po sobě hrnek od kafé. Tím to asi tak hasne. Jinak se můžu jenom poflakovat. Jenže mě už to nebaví. Včera strýc schovával dřevo a měla jsem sto chutí se obléct a jít mu s těma kládama jít pomáhat. Nebo jít pomoct mojmu fajnovat komoru. Prostě cokoliv fyzicky namáhavějšího, než vyjít schody. Přitom jsme se šli asi na 15min projít a byla jsem úplně vyřízená. Z toho klidu mě začíná hrabat. Ale když dělám něco víc, tak mě to pak štva jednou tolik, protože jsem pak neschopná si dojít na záchod. No prostě hrůza.. taký rozdíl mezi černou a bílou jsem ještě nezažila. A šedá je přitom v nedohlednu. Příští týden jdu na kontrolu, tak uvidím, jak to vypadá. Jestli se to nijak zvlᚍ nezhorší, tak jdu dom. Komora prý bude už hotová, takže mě nebude moc co nutit a já se aspoň nezblázním. Už bych nejraději rodila ať je to za mnou. Mám pocit, že malá každým dnem roste ale břicho už ne. Takže ju cítím všady a už mě to nebaví. Někdy to vypadá, že kdybych kýchla, tak vypadne. Vím, že je dobré počkat a neriskovat a tak. Ale už mě ten klid leze na mozek. Prostě mám potřebu něco dělat a přitom valstně nesmím....
Tolik k pochodu myšlenek.

Život s atopickým ekzémem se dá zvládat v daleko větší pohodě, když pochopíme, proč tohle trápení vlastně vzniká a hlavně když najdeme způsob, jak podrážděnou kůži léčit a vyřešit otravné svědění.

Pojďme si v krátkosti shrnout to, co víme o atopické dermatitidě. Je to dědičná kožní nemoc, při které se oslabuje přirozená funkce kůže. Ta je pak díky okolním vlivům vysušená, zanícená a svědí. Je dobré připravit se na to, že období klidu, kdy je pokožka relativně v klidu, může vystřídat i fáze, kdy se znovu zanítí a člověk by se nejradši uškrábal. Tak s tím je konec! Odborníkům se totiž podařilo svědění jednou provždy zkrotit.

Konečně klidný spánek

Každý atopik vám potvrdí, že svědění je snad to nejhorší, co atopickou dermatitidu provází. Neškrábat se, to vyžaduje pevné nervy, ale vysvětlete to třeba malému dítěti, když i dospělákovi to dá někdy pořádně zabrat! Ať se člověk snaží sebevíc, myšlenky na to, kdy to zase začne, brání soustředit se během dne na další věci a ani na dobré náladě to nepřidá.

A co teprve v noci! Místo abychom si odpočinuli, svědící kůže nás budí a ráno máme pocit, že jsme se vůbec nevyspali. Ale nezoufejte. Svědění se zastavit dá, jen najít toho správného pomocníka. Měl by být co nejvíc hygienický, aby přecitlivělou kůži ještě víc nepodráždil a hlavně by měl rychle zabrat. A takový tu je! Na trh ho uvádí francouzská dermokosmetika Bioderma.

Atoderm SOS sprej je naprosto jedinečný a současně první bezkontaktní protisvědivý produkt s ultralehkou texturou, který se postará o okamžitou úlevu od svědění a co víc, tenhle efekt vám vydrží až po dobu šesti hodin! Kromě toho, že díky technologii Skin Relief a látce enoxolon kůži ihned zklidní, obsažený vitamin PP a skvalén zajistí její potřebnou hydrataci a ochranu.

Vždy jsem říkala  , že  ty co rodí dobrovolně doma , jsou blazni.

No nedobrovolně jsem si domácí porod střihla. 

První dcera se mi narodila 31.3.2010 do 6 hodin od první kontrakce. Měla jsem pěkné křížové bolesti, ale jako prvorodička jsem si říkala, že to bude asi ještě horší . No museli me nastřihnout, 1,5 měsíce jsem si nemohla sednout a rikala si už nikdy.

V roce 2012 srpen jsem musela ukončit těhu pro těžkou VVV. Bylo to těžké období. 

Ale 20.11.2013 se mi narodila druha dcera. Tu museli vyvolávat...placenta byla z půlky kaput. Kontrakce nastoupily hned po první tabletě...tu mi zavedli cca v 15:30 a ve 21:21 byla venku....bolesti byly silnější, rychlejší, opět křížové bolesti do zad. Mala byla menší, takže bez nástřihu a ja jak rybička. 

To jsem si říkala, že uz mam hotovo...žádné další nebude.

Téma smrti je dneska děsně populární. Zabývá se tím každý. Dobře, možná to není jen dnešní výstřelek módy. Připouštím, že se smrtí a jejím vnímáním už lidstvo nejspíš nějakou dobu zaobírá. Pár milionů let nebo tak něco. Ale dnes je ta doba, kdy je moderní všechno rozebírat. Takže se do toho také pustím. Chci říct, že pračlověk asi netrávil týdny tím, že by do skály vyrýval elaboráty na téma smrti.

Zřejmě to celé bude tím, že u nás v rodině byla smrt vždycky vnímána jako šílená tragédie. Něco, k čemu je třeba neustále se vracet, hledat hypotézy a pomilionté rozebírat situaci a celé skutečnosti přidávat nějakou tu tragickou přidanou hodnotu v podobě negativní emoce „svět se proti mně spiknul, všechno je tak zlé“. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si říkám: je to škoda. Žila jsem v domnění, že nehroutit se ze smrti znamená neúctu k člověku, kterého postihla. Teď už ale vím, že hroutit se ze smrti a zapomínat byť jen na chvíli žít, je neúcta k životu.

Zrovna v tomto týdnu kolem mě prošla jedna událost na sociálních sítích. Onou událostí je beseda s jistou velmi známou blogerkou, která se tématu smrti v posledních letech věnuje. Název debaty v podstatě nabádal k tomu, aby se lidé nebáli smrti a vrátili smrt zpátky do života. To mě zaráží.

Je možné nebát se smrti? Není to proti přírodě? Donutilo mě to zamyslet se nad tím, co vše dělám kvůli strachu ze smrti. Řídím auto a i když sebevíc spěchám, když padne červená na semaforu, zastavím. I když už je to třetí semafor s touto barvou na dvěstě metrech. Strach ze smrti mě také žene do daleko riskantnějších činností. Třeba do pravidelného cvičení. Ano, také tomu nemohu uvěřit.

Vždyť já prokristapána dokonce vařím! Copak toto není definitivně poháněno strachem ze smrti? Byť zde by bylo na místě poznamenat, že kdybych byla poháněna skutečným strachem o holý život, spíš bych se aktivit v kuchyni zdržela.

Nebát se smrti by mě mohlo přivést do hrobu. Vrátit smrt do života nejde. Takový pocit já mám. Při vší vážnosti. Pravda je, že když to člověk bere takto doslovně, dostává se až do paradoxních končin, kde by se i průmětně pošahanému filosofovi zamotaly hemisféry. V přeneseném slova smyslu to zřejmě lze pochopit jakože máme přijmout smrt jako součást života. A tady souhlasím. Smrt totiž může vrátit do života nás.