Jsem učitelka. Pro mnohé lidi je to "jen" povolání, podle jiných je to poslání a pro některé to znamená vlastně určení diagnozy. Jako člověk schopný sebekritiky se přikláním ke všem možnostem. Své povolání miluju, naplňuje mě a taky o mě něco vypovídá. Jsem akční člověk, který musí stále něco dělat. Nejraději mám veškeré tvořící aktivity, takže když se objevila možnost testovat Canon Creative Park, hned mě to zaujalo a přihlásila jsem se. Jelikož se nás ale přihlásilo hodně, moc jsem nedoufala, že to vyjde. A ono to vyšlo. Takže ještě jednou děkuji za možnost testování a pojďme už na recenzi tohoto produktu a také na popsání peripetií, jež naše "testování" provázely. Ještě před samotným příběhem se ale podívejme, co to ten Creativ Park vlastně je a jak celá "záležitost" funguje.

I mimino musí pořádně prozkoumat, co to máma s bráchou testují. Ps: Tyhle papíry od Canonu něco vydrží a dítě je jen tak nerozžužlá, což v momentální situaci opravdu oceňuju🙂

Canon Creativ Park - online prostor pro všechny kreativce

    V podstatě se jedná o internetovou stránku (http://cp.c-ij.com/en/index.html), kde můžete najít a zcela ZDARMA stáhnout ohromné množství šablon, vystřihovánek, doplňků ke scrapbooku, kartiček, ... Vše je velmi přehledně seřazeno do několika kategorií (např. zvířata, architektura) a na stránce funguje také vyhledávání, stačí tedy zadat libovolné slovo, které by vás zajímalo, a za malou chvíli už se můžete kochat výsledky. Tato stránka nabízí opravdu hodně možností a troufám si tvrdit, že zde  každý najde "něco" podle svého gusta a svých představ.

    Když si vyberete konkrétní projekt, stačí ho jen dát stáhnout, vytisknout a za malou chvíli už můžete začít stříhat, lepit a někdy se třeba i vztekat.

Canon Creative Park u nás doma

Prvně bych chtěla poděkovat za možnost testování sady Canon Creative Park, bylo úžasné kolik kreativních příležitostí se nám tím naskytlo a ten společně strávený čas s dcerou, kdy jsme spolu vystřihovaly a lepily byl skvělý.

Testovací sada obsahovala 3ks natištěných modelů, 1ks poskládaného modelu myši, nůžky, lepidlo, tužku a 100ks lesklého papíru.

Už u modelu myši nám bylo jasné, že testování bude stát opravdu za to. Modely jsou jako živé 🙂. A hrály si s něma i naše kočky 🙂

Tvořily jsme hlavně ze sady pro začátečníky, neboť dcerce budou 3roky a při náročnějších modelech ztrácela pozornost. Ale i to bych zdůraznila, že v Canon Creative Park můžete tvořit i s malými dětmi, dcera za malé asistence dokázala vytvořit nejjednodušší modely a to je super, ráda si s nimi i nadále hraje.

Velké obliby se u nás těší modely, které si děti můžou samy vybarvit. 

Během týdne testování, jsme rozlouskli kvízové otázky, typu: "Jaká je nosnost slona?" či :"může se potkat čínský drak se zebrou slonem,myší atd?", ale zvířátka se u nás i vánočně naladila 🙂

Když jsem dostala zprávu z MK, že mě vybrali pro testování Canon Creative Park, měla jsem ohromnou radost. Tohle testování bylo přesně pro mě. Strašně ráda tvořím, ale ke  svému tvoření potřebuji nějaký nápad, nebo ještě lépe návod 🙂

Po otevření stránek jsem zajásala. Návody jsou jasné a srozumitelné, to lehce zvládnu.

Jako první jsem si zkusila vyrobit zvířátka, která přišla v balíčku od Canonu. Na nich jsem si vyzkoušela, jak to vlastně funguje. Seznámila jsem se se značkami pro stříhání, prostřihávání, ohýbání nahoru i dolů a lepení. Tyto značky jsou stejné ve všech návodech, takže další skládání už bylo o to jednodušší. Ze zvířátek měl největší radost syn. Udělali jsme si malou ZOO, se kterou jsme si krásně vyhráli.

Pak už jsem se vrhla na vánoční tvoření. Vánoce miluji, a tak bylo jasné, že v tomto krásném předvánočním čase budu testovat právě tuhle část Canon Creative Park stránek. Večer u skleničky vína a u vánočního filmu jsem si vystříhala vše potřebné na obálku, pop up přáníčko a zvonečky. Ráno jsem začala zlehka tak, aby se mohl zapojit i můj 2,5 letý syn. Lepení obálky mu šlo moc dobře a bylo vidět, že ho to baví. Asi bude po mamince 😀

I naše šestiletá neteř si tvoření užila, když k nám přišla na návštěvu. A musím říct, že moji pomoc skoro vůbec nepotřebovala. Santa Clause zvládla úplně sama, u zvonečku jsem pomohla jen s přehýbaním a lepením. 

Je fajn, že si na stránkách může najít každý něco podle toho, na co se cítí, a co zvládne.

Když jsem v listopadu našla // od té doby sem si představovala svoje těhotenství a porod jako krásnou zkušenost. Realita byla ale jiná. 

První problém nastal v lednu kdy mi zjistili vysoký tlak. Nasadili prášky a říkala jsem si, že do porodu to bude pohoda, ale nebylo to tak. První hospitalizace v nemocnici byla ve 23tt kdy jsem si tam poležela 5 dní než nás pustili. Měla jsem nařízen klidový režim, ale copak to jde když se připravuje vše pro příchod miminka? Takže mi zvedli dávku prášků aby ten tlak byl alespoň na hraně. Dělala jsem sice doma stejně ale pomaleji a s hodně přestávkami. Ve 28tt mi zjistili těhotenskou cukrovku, byla jsem z toho hodně vystreslá protože jsem v těhotenství dost ujížděla na sušenkách 🙂 Ale dalo se to zvládnout, co bych pro malého neudělala že. Všechno probíhalo skvěle až do 35tt kdy mi ten tlak začal hodně růst. Opět jsem byla hospitalizovaná v nemocnici na týden. Ale naštěstí mně pustili ještě před porodem domů. V 39tt jsem byla hospitalizovaná opět, ale to mi už nevadilo, byla jsem dost unavená jak jsem měla obr břicho neustále prášky, nesměla jsem sladkosti ani ovoce kvůli cukrovce tak už sem se těšila až porodím a dám si obrovskou porci vodního melouna. V pátek na vizitě se rozhodli že ho od soboty 15.7.2017 začnou vyvolávat jelikož jsem měla termín 23.7.2017 ale malému se nechtělo absolutně ven a já byla zašpuntovaná jako kdybych měla rodit až za několik měsíců. A v tu sobotu začla moje nejhorší noční můra POROD!

Ráno proběhla klasická kontrola, monitor + zavedení tablety na přípravu porodních cest. Každé 3 hodiny jsem měla kontrolu na monitoru, kvůli prospívání miminka jelikož jsem měla po zavedení bolesti. Ty trvali celý den ale byli nepravidelné a já ležela v postely a čekala co se bude dít. Den ubíhal hrozně pomalu a jelikož jsem byla na porodních sálech kvůli sledování nesměl za mnou ani manžel, takže celý den sama na pokoji, bez jídla a v bolestech. Samozřejmě se nic nedělo a v 18hod. večer jsem dostala čípek, prý na zmírnění bolestí a dostala jsem najíst. Bolesti neustopili a trvali celou noc ale pořád byli nepravidelné. Ráno opět ten samý postup, kontrola, monitor, sledování, bolesti, bez jídla, sama, večer čípek a večeři. Přicházela na mně depka pač tento postup se opakoval každý den a já neměla vedle sebe člověka co by mně podržel. Byla sem celá bolavá z neustálých kontrol jestli se otvírám nebo ne, z prášku co vyvolávají porod. Bylo mi špatně jak jsem každý den byla o hladu, přece co kdyby se to rozjelo a když mi každé ráno doktorka na kontrole zahlásila úplně stejný nález jako jsem měla v pátek když mně přijímali vždy sem to obrečela. Byla jsem unavená z neustálých bolestí, otrávená ze všeho co se v ty dny dělo a bylo to pořád stejné. V neděli 23.7.2017 se dohodli doktoři že už se mnou něco udělají jelikož v ten den jsem měla termín a správně se s cukrovkou nesmí přenášet. Už takhle mi hrozili že malej bude mít něco přes 4kg. Rozhodli se mi dát nějaké tyčinky abych se začala konečně otvírat. Jejich aplikace byla bolestivá asi tak jako když vám za živa řežou spodek. Se slzami v očích sem to zvládla a věřila že konečně v pondělí bude den D a já porodím. V noci samozřejmě bolesti a to dost velké a nepomohl ani čípek. Ráno totálně nevyspalá, ubolavená a hladová jsem šla na klasickou kontrolu kde mi ty tyčinky vybrali ( myslela jsem že polezu po zdi )  a doktorka zahlásila otevřená na dva prsty čípek totálne na cucky. Hurááá konečně sme se pohli o 1 prst. Takže se zavedla tabletka na vyvolání a šoupli mně na porodní sál jako vždy,měla jsem tam už svůj oblíbenej. V 9 začali bolesti sílet a začínali být pravidlené po 10 minutách hurá. Volala jsem manželovi ať přijede, že dnes to už konečně bude. Udělali monitor kontrakce byli krásně vidět. V 11 hodin zavedli druhou tabletu, pak za 30 minut praskli vodu a v tu chvíli začal můj úplně nejhorší zážitek v životě. Předešlé dny kdy byli bolesti a trvalo to 8 dní byli oproti tomuhle procházka růžovou zahradou. Kontrakce byli co 3 minuty hodně bolestivé a tak jsem si říkala no musím být otevřená aspoň na 5 prstů. Nastal čas kontroly jak to postupuje a od 9 rána kdy začali bolesti sílet a zpravidelňovat se jsem se neotevřela ani o špičku prstu a to byla 1 hodina odpoledne. Začala jsem panikařit protože na bolesti nepomáhalo nic, a neotvírala jsem se. Tak mi pani doktorka navrhla Epidural okamžitě jsem souhlasila. Ten mi přišli píchnout v 16 hodin a nemohli se trefit jelikož jsem měla neustálé kontrakce bez přestávek takže jsem řvala bolestí, nesměla jsem se hýbat a ještě k tomu jsem byla oplácaná. Takže museli volat jiného anesteziologa co mi to měl píchnout. Takže šestý pokus a konečně se trefili ALE! Epidural vůbec nezabíral, bolesti byli šílené a já se vůbec neotvírala. Nastalo rozhodnutí dát kapačku oxitocinu. V 18 hodin mi ji píchli v 19 měla proběhnout kontrola, ale mezitím jsem ječela bolestí. Byla to trvalá neustálá kontrakce kde jsem si myslela že mi to urve spodek, břicho, záda no prostě všechno. Manžel už nevěděl co se mnou nebyla jsem schopná vstát, jen sem ležela a přímo ječela bolestí. V 19 hodin dorazila doktorka že se jukne jak to vypadá, měla jsem problém se otočit na záda musel mi pomoct manžel. V duchu jsem si říkala 10cm 10cm a když mi řekla že jsme se nepohli ani o malinký kousíček propukla jsem v šílený pláč a nešlo to zastavit. Mezitím koukli na monitor a zjistili že se malej moc nehýbe. Okamžitě zastavili kapačku a rozhodli že půjdu na císaře že já prostě normálně neporodím a tento stres malému jen ubližuje. Takže mně začali připravovat na CS a pořád jsem byla napojená na monitor jenže anesteziolog mohl až kolem 20 hodiny takže se čekalo. Pořád v bolestech bez pohybu jelikož se sledovaly ozvy malého, ale bylo 20 hodin 20:30 a pořád se nic nedělo a přišlo mi divné že nevidím na monitoru pohyby už vůbec. Manžel hned volal doktorku a když přišla zjistili že mu začaly klesat ozvy. Takže okamžitě na stůl. Jelikož jsem byla unavená musel mně tam manžel odnést a vůbec mu to nezávidím nebyla jsem lehká jak pírko, ale říkal že v té situaci by udělal cokoliv. Na stole se čekalo až mi zabere anestéza na sekci ale pořád nezabírala, furt jsem cítila jak mně štípou do břicha a po 20 minutách se rozhodli pro celkovou. Takže mně hned uspali a malého vytáhli ve 21:11. Pamatuji si jen útržky kdy mně budili že už je po a že mi manžel ukazuje nejakou fotku malého ale já pořádně neviděla. Ale ve 4 hodiny ráno mi malého přinesli na kojení a já poprvé viděla to malinkaté klubíčko a na všechnu bolest jsem okamžitě zapoměla. Pustili nás domů 28.7.2017 jelikož krásně přibíral i když jsem měla mlíko 3 dny po císaři a pak už je to moje nejšťastnější období v životě. 

Malý se narodil 24.7.2017 s váhou 3880gr a 50cm a jsem ta nejšťastnější máma na světě.

Co je to bolest při porodu? Nevím stačil mi jeden jediný pohled na něj a vše bylo zapomenuto. 

A neodradilo mně to ani na myšlenky na druhé miminko. Chceme začít hned jak malému bude rok jizva už bude zahojená 🙂 

Rozhodla jsem se s vámi podělit o svůj příběh..

S manželen jsme se vzali v dubnu 2015. Byl to nádherný slunečný den kdy jsme si slíbili věčnou lásku a oporu. Pár dní po svatbě jsme se bavili o dětech, jestli už je čas nebo ještě počkat. Rozhodli jsme se pro " ano už je čas ". Začali jsme se teda snažit o miminko což se nám 2 měsíce nedařilo. Ale nehrotila jsem to dělali jsme s manželem obsměny takže jsme se viděli jen o víkendech. V červenci se mi stal úraz takže jsem zůstala doma na nemocenské a světe div se v srpnu jsem našla //. Byla jsem neskutečně šťastná že se nám to povedlo a budeme mít miminko. No jo moje radost byla předčasná. První UTZ byl v 6tt podle menstruace a bohužel nebylo vidět nic jen prádzné místo. Byla jsem objednaná znovu za týden. Konečně bylo vidět něco maličkého hurááá byla jsem ráda. Znovu mně objednali za 2 týdny jak to postupuje. Ale příroda to chtěla jinak a já začala týden po kontrole krvácet. Zhroutil se mi svět, ten stres co se děje a proč se to děje, byla jsem strašně vyplašená. Okamžitě jsem volala manželovi ten přijel z práce a jeli jsme na pohotovost kde mi řekli že je to moc maličké a že to nevidí pozitivně. Probrečela jsem dny, noci a nakonec to skončilo v září revizí. Nic moc zkušenost ale ve směs o tom člověk skoro neví. Po příjezdu domů jsem se rozhodla že nebudu řešit to co bylo, ale budu se soustředit na to co bude. Počkali jsme 6 neděl než jsme se spolu zase mohli milovat. Rozhodli jsme se že chvilku počkáme a pak to zkusíme znovu, jelikož nás doktor ujišťoval že jeden potrat prožije 90% žen. V prosinci jsme se rozhodli že to zkusíme znovu a bum opět na konci ledna //. Volala jsem doktorovi a ten mi řekl že mám počkat aspoň do 7tt abych se zbytečně nestresovala. Objednala jsem se na kontrolu a dva dny před termínem jsem začala opět krvácet. To už mi bylo jasné že opět potrat. Byla jsem na sebe šíleně naštvaná že nedokážu udržet ani miminko. Na kontrole mi brali krev kvůli HCG a po týdnu bylo na nule. Rozhodla jsem se že počkáme aspoň do léta že nechám tělu ať se vzpamatuje. Ale v březnu ms nedorazila, říkala jsem si jestli to není stresem vrátila jsem se do práce z neschopenky, ale po týdnu zpozdění mi to nedalo a udělala jsem si test a bum opět //. Radost už jsem neměla protože jsem nějak vnitřně cítila že to opět nedopadne. A znovu po 14 dnech přišlo krvácení. Byla jsem naštvaná že mi je to jedno ale řešit to tak bych se zbláznila. Naštěstí mi dr. vypsal žádanku na Genetiku do Plzně pač 3 potraty už normální nejsou. No to mi došlo. 

V Květnu jsme byli poprvé na Genetice na testech, svitla ve mně kapička naděje že jednou to miminko mít budeme. Jelikož jsme byli geneticky zdravý odeslali nás na imunologii. Čekali jsme na výsledky z krve 2 měsíce, ale vůbec mi to nevadilo. V srpnu přišla velká rána kdy nám řekli, že mám Antifosfolipidový syndrom a protilátky proti Zona Pelucida ( normálně řečeno hodně silná imunita a protilátky proti spermiim ). Takže nestačilo že moje imunita zabíjela ve mně všechno co se snažilo vyrůst ale ještě jsem vytvářela obranu proti spermiim. Fakt úžasné v ten den jsem jen brečela a manžel nechápal ( prostě chlap ). Předepsali mi prášky které by na 30% měli pomoct, ale doktor to neviděl růžově, rovnou mně připravoval na to,že nikdy vlastní dítě mít nebudu. Já jsem si ale řekla " prostě ne a budu mít vlastní dítě ". Měli jsme zákaz se snažit do prosince než bude kontrola jak prášky zabírají. V listopadu jsme si ale nedali pozor ( byla to rychlovka v kuchyni 🙂 ) a 17.11.2016 na to nikdy nezapomenu jsem našla //.  Ještě jsem se neradovala přece jen ta pochybnost tam byla veliká, ale někde ve vnitř jsem cítila že teď to bude ono a že to bude chlapeček. První kontrolu jsem měla 9.12.2016 to jsem byla v 7tt a dr. viděl srdíčko i mi ho ukázal jak tam buší. Bylo hrozně maličké ale bylo tam. Dostala jsem fotečku a šíleně nadšená jsem jela domů ukázat ho manželovi. Byli jsme dojatí oba.

Moje ponaučení z toho je nevěřit všemu co řeknou doktoři a věřit v samu sebe, ve své tělo. A HLAVNĚ NIKDY SE NEVZDÁT!! Každý má nárok být rodičem.

Tak se na nás před časem usmálo štěstí a byli jsme vybráni jako jedni z testovačů hraček Fisher-Price. Tímto chci poděkovat odborné komisi, že měli ten den dobrou náladu a vybrali z té záplavy adeptů zrovna nás! Vyšel na nás balíček pro předškolní děti, s Beat boo, housenkou, žábou a globusem. A teď teda co jsme z našeho laického pohledu zjistili, jo?

BeatBo

Tancující panáček, jinak mu děcka neřekly.  Co umí? Hlasitě hrát a zpívat a vrtět se a blikat. Takže i 5 měsíční Karel na něm mohl oči nechat, i když se ze začátku asi docela bál..🙂 Formou písniček učí děti barvy (svítí mu podle barev bříško), abecedu (jedna z písniček vyjmenovává písmena abecedy, která ale v češtině vyznívá trochu zvláštně), nebo čísla. Je tady i hra na "sochy", která bavila hlavně 4 letou. JInak hraje různé písničky, na které můžou děti tancovat a skákat. Nejsou teda příliš dlouhé, takže tlačítka se musí mačkat docela často.

Největší úspěch u nás mělo nahrávací tlačítko, které když se zmáčkne, nahraje zvukový záznam v délce cca 6 sekund, který následně přehraje současně s jakousi předfabrikovanou melodií. Záznam tedy není moc kvalitní, jde rozumět trochu špatně a děcka do toho hlavně zkoušeli různé skřeky a zvuky. Pepina teda ze začátku zpívala, ale znělo to fakt divně :( Mačkat se dá i panáčkovo břicho, které nahodile hraje písničky, nebo přehrává naposledy nahraný záznam. Na provoz budete potřebovat 4 baterie AA.

Karla nejvíc zaujaly ruce a uči téhle hračky, které jsou látkové a velmi dobře masírují dásně a sajou sliny..🙂 Hračka je to hlasitá, slečna, která ho nazpívala a namluvila má takový vtíravý hlas, ale to je pro děti asi žádoucí 🙂

http://www.youtube.com/watch?v=OdJg3TEHq4Y

Krásný den přeji,

jmenuji se Katka a společně s mým synem Kryštofem jsme byli vybrány lékarnou Dr.Max k testování pokračovacího kojeneckého mléka Amilk Bifido 2 od 6-12m.

Syn byl od narození kojený ale bohužel okolo 8 měsíce věku jsem jej musela odstavit kvůli mému zdravotnímu stavu, který nedovoloval v kojení pokračovat. Vyzkoušeli jsme snad všechna dostupná kojenecká mléka. Bohužel žádné malému nevyhovovalo natolik abych byla spokojená já i syn. Takže zdlouhavé hledání vhodného mléka pokračovalo.

Když přišla možnost testovat mléko Amilk Bifido 2, které jsem doposud neznala, brala jsem to jako "znamení" 🙂

Kurýrem nám byl doručen balíček který obsahoval 4ks krabic jedna o hmotnosti 600g.

Jedna krabice kojenecké výživy obsahuje dva samostatně balené pytlíky sypké směsi o hmotnosti 300g a jednu odměrku na správné dávkování směsi. Samotný obal má krásný vzhled. Na obalu je také jednoduchý popis na přípravu mléka pro určitou věkovou kategorii . Také oceňuji hezky rozepsané složky, které mléko obsahuje.

V první řadě bychom za tuto možnost chtěli moc poděkovat modrému koníkovi, protože hračky nejsou zrovna nejlevnější, tak mě(a následně děti) tato zpráva o možnosti testovat moc potěšila. 

Tak a teď k samotnému testování. Samozřejmě, když hračky přišly jelo to tu jak u kolotočářů, všechno hrálo najednou. Jiné týdny jsem jim hračky nebrala, jelikož stejně věděly, že je dostaly(krom housenky tu dostal Matýsek až déle a stejně když přišla, tak ji viděl a do oslavy se po ní stále ptal :D ) ale nenápadně jsem jim podstrkovala určitou hračku abych viděla jak je baví a nebaví. 

Na plné čáře u nás i přes "podstrkování" vyhrál:

• Tančící panáček Beatbo

Panáček funguje na 4 baterie typu AA a i když je to u nás nejvíce hraná hračka, stále funguje s původními baterkami. Hračka je určena pro děti od 9 měsíců a tuším že právem. Kamarádčin dokonce 8 měsíční syn na něm mohl také oči nechat. Nejenom, že krásně bliká a svítí ale i se celý vrtí, což se samozřejmě malému líbilo. A nejen jemu. 

BeatBo tedy zpívá, bliká, tancuje, ukazuje barvy, nahrává a mnoho dalšího. Dětem se nejvíce líbí nahrávání takže tu pořád poslouchám "když mi zčervená bříško tak něco řekni a já to zazpívám" ..noo a tak pořád hulákaj Ahooj--ahooj, jak se máš -- jak se máš  a tak furt dokola .. :D 

Maminky a tatínkové,

udělejte svým ratolestem radost skvělou českou kreativní stavebnicí ROTO ABC a vyhrajte hodnotné ceny pod stromeček! Ve hře je 10 voucherů na nákup hraček v e-shopu Efko v hodnotě 3 000 Kč a 30 stavebnic ROTO ABC – Auta, D v hodnotě 349 Kč.

Česká společnost EFKO - karton s.r.o., která mimo jiné vyrábí legendárního Igráčka či populární deskové hry, vyvinula ve spolupráci s časopisem ABC a zkušenými pedagogy stavebnici ROTO ABC. Stavebnice je určena pro děti od 6 do 12 let.

Stavebnice ROTO ABC podporuje přirozený dětský rozvoj a probudí ve vašem potomkovi malého inženýra. Děti si rychle osvojí základy práce se stavebnicí i intuitivní systém uchycování jednotlivých dílů. S velkými kartonovými díly snadno manipulují i mladší děti, ty nejmladší pak mohou spolu s rodiči sestavovat jednoduché základní modely.

Jednotlivé sety stavebnice je možné kombinovat a vybudovat tak rozsáhlé stavby podle návodů nebo fantazie mladého tvůrce. Stavebnice ROTO je neustále inovována a nových sad tak bude v nadcházejících letech přibývat. Variabilitu stavebnice a možnost vytvořit si vlastní modely oceňují nejen děti, ale i odborníci.

I proto vznikla ve spolupráci s firmou Bosch a krajem Vysočina edukativní edice ROTO z Vysočiny, kterou při výuce úspěšně využívají školky a školy na Vysočině. Z edice ROTO z Vysočiny vychází vyspělejší a rozsáhlejší stavebnice ROTO ABC. Ta je volně prodejná a všechny její sety můžete zakoupit v každém dobrém hračkářství nebo v e-shopu Efko.

Rozhodla jsem se napsat průběh mého porodu, něčeho tak neuvěřitelného a přitom tak skutečného 🙂

Moje dcerka se jmenuje po babičce Antonie, kdyby mi v bříšku vydržela o den víc, narodila by se i na její narozeniny. Babička byla nejlepší člověk na světě kterého jsem znala (samozřejmně až na mámu). O jménu pro svojí dcerku jsem se nemusela tudíž s nikým radit, bylo to jasné, nehledě na tom že s jejím tatínkem nežiju.

Tak tedy ... 15.11.17 Večer kolem 21:30 jsem snědla konzervu ananasu (píšu to proto že za to co se stalo třeba ten ananas může :D, nebo taky ne :D ) Pak jsem si šla lehnout a v 22:00 jsem vstávala abych si došla na WC. Mám ho od pokoje pár kroků a najednou přímo před jeho dveřma jsem cítila divný pocit v břiše a najednou jsem měla mokrý celý kalhotky. No říkala jsem si, že jsem se asi počůrala. Vyměnila jsem kalhotky, došla si na toaletu a šla si zase lehnout, ale divný pocit mě neopustil, nic mě ale nebolelo. V 3:00 ráno se mi stalo úplně to samé, dojdu před WC a zase najednou celé kalhotky mokré. To už jsem si říkala že to asi bude plodovka. Jelikož jsem si ale den předen zapomněla vybrat peníze z bankomatu tak taxi jsem si zavolat nemohla a sanitku jsem se zase bála, protože furt mi tam hlodalo něco že to bude planý poplach. Přece mi nic nebylo. Navíc jsem měla dopoledne poradnu tak to vydržím. Napustila jsem si tedy vanu, oholila jsem se, umyla hlavu a už teda vážně neusnula. Ráno jsem vstala a při každém zvednutí jsem cítila jak něco pomaličku teče, takový nepříjemný pocit, ale nic hrozného.Dobalila jsem si zbytek věcí do tašek a všechno naskládala na postel. Věděla jsem že domů už dnes nepůjdu, ale přesto jsem to nechtěla tahat sebou. Doběhla jsem na bus (15min busem do nemocnice). Byla to docela sranda, bála jsem se zvednout ze sedačky :D Naštěstí jsem celá v pohodě došla nahoru na porodnici kde jsem to řekla sestřičce. Ta mi dala novou vložku a na mojí nakapala roztok který ukázal že to plodovka nebude. Jaký to omyl když jsem po monitoru došla dolů na poradnu, tam to řekla dr a ta nakapala taky... Ááá najednou modrozelená barva.. okamžitý příjem a už to bylo ( mimochodem se bavili ženský v poradně že plodovku až jim praskne určitě poznají, tak jsem jim řekla že možná jak kdo :D ) Každopádně jsem tedy volala mamce která mi přivezla věci a já se přemýstila na čekačku. Parádní pokoj, televize, toaleta, super holka na pokoji, co víc chtít 🙂. Udělali mi monitor, sepsali papíry. Nahlásila jsem že mi voda začala odtíkat večer a oni že teda do 24hodin bude malá na světě (kdybych řekla ráno tak se narodi na ty babičky narozeniny, ale přece nebudu lhát 🙂) Každopádně až na hlad mi nic nebylo.. Večer tam převezli holku co jsem znala z gyndy, která tam už ležela 3 dny na vyvolávačce a večer jí praska voda. Její holka se narodila ve 3 ráno a prostě za ten den bylo asi 6 porodů a já furt v klidu nic... Ráno za mnou přišla PA se představit a že uděláme klistýr a že se pak mám pobalit a že půjdu na box... Docela mě to vyděsilo pač mi fakt nic nebylo a byla jsem totálně zavřená... No co už, když už to má být 🙂 Na boxu už byla dětská sestřička a ptala se mě co čekám aby připravila zavinovačku a pak přišla doktorka aby mě zkontrolovala. Prý na 2 prsty a zavedla připravovací tabletu. (to zavádění bylo teda dost nepříjemný). Po ní jsem šla do sprchy, kde jsem myslela že umřu, kontrakce jak blázen, jsem nevěděla čí jsem, ale to byla ještě brnkačka oproti tomu co přišlo potom...

Po půl hodině přišla znovu doktorka, tableta se mnou vůbec nic neudělala až na ty bolesti. Dali mi vykapat glukózu a po ni mi oznamili že dostanu kapačku oxitocinu (tak to už jsem se klepala pač jsem z doslechu slyšela co dokáže). Popravdě řečeno. Od té doby co začal oxitocin zabírat a že to bylo za pár minut jsem přestala vnímat čas. Jen vím že bylo před 15hod odpoledne. PA byla úžasná, dýchala se mnou, já nemohla už ani chodit, ležet už vůbec ne, kontrakce jsem prodýchavala tak že jsem měla v křeči i prsty u nohou. Po chvíli říká PA ať si lehnu a že při kontrakci se podívá jak jsem otevřená. Když mi oznámila že normálně na 4 a při kontrakci na 5 tak jsem měla radost ale na druhou stranu ještě toho bylo hodně přede mnou... PA hlásí že mi píchne něco na bolest, nevim co, stejně to určitě nepomohlo... Pak mi řekla ať si lehnu že natočí malou... No a od té doby už to byl masakr. Malou najít nemohla, najednou se seběhla druhá PA a doktorka... Přivezli nějaký přístroj a doktorka mi říká že malé se ve mě nelíbí a že jí musí na hlavičku napojit sondu na snímání. No v tu chvíli jsem mysela že umřu, ještě ke všemu když se nemohla trefit. Bolest neskutečná. Pak už to mělo rychlý spád. Musela jsem klečet na žíněnce pouze v jedné poloze, koukala jsem na ty čísla přede mnou a věděla kam se nesmí pohnout, takže jakmile jsem se pohla čísla klesala, takže já musela být vážně jen v kleče a skoro se nehýbat. PA mi podává kyslík, dýchá se mnou pač já už řvala že to nedám. Doktorka mi říká že císař udělat nejde, že by nám šlo o život oboum. Přijde druhý doktor a říká že v týhle poloze nejspíš i porodim ale doktorka to hned zavrhla... (tohle všechno jsem poslouchala jen z povzdálí pač kontrakce snad v kuse mi nedali na výběr) Najednou řvu jak cítím jak se ta sonda ve mě posouvá ven a už mě tahali na lehátko, PA na mě mluví ať se posunu vejš (jak asi, měla jsem co dělat se zvednout natož se na té posteli ještě posouvat) Pak začali všichni lítat okolo a připravovat to na porod. Já už jen řvala... Najednou cítím jak projela hlavička ven, na další zatlačení cítím jak je malá venku celá a řev... V tu chvíli veškerá bolest přešla a já se ihned ptala jestli to je vážně holka (potvrzená jen ve 21tt na screeningu :D - doma vše růžový, včetně kočárku :D ) PA že ještě neví, otočí se a ano je to HOLKA. Začala jsem brečet. Malou očistili a dali mi jí, uplakanou, krásnou .. no co vám budu povídat, pro každou mámu je její dítě nejkrásnější na světě...

Bohužel placentu se povedlo vytlačit až za hodinu a já musela za 2 dny ještě na revizi protože ve mě něco zůstalo.. domů jsme šli 5tý den i když malá mohla už 3tí den po porodu.

Měla jsem 3 kosmetické stehy nahoře a 3 maličké dole. Všichni mě chváli jak jsem to jako prvorodička zvládla. No nevim.. každopádně malá se narodila 17.11.17 s míry 47cm a 3150g a v 15:55 takže cca za hodinu od píchnutí kapačky oxitocinu... Co víc dodat, byl to nakonec docela fofr. Ten porod byla krásná záležitost a tu bolet a bezmoc už si nepamatuju 🙂

Stydím se. Jsem matka od dvou dětí a tradice mě - většinou, moc neosloví. Dnes je na pořadu dne Mikuláš a jeho čertovsko-andělská banda. Přemýšlím, kdy je vhodné pozvat Mikuláše... nebo raději navštívit firemní, vesnickou mikulášskou oslavu? Nebo bych měla začít otázkou, zda Mikuláše a spol. pozvat?

Odkud se vzal Mikuláš, jsme za dnešní den v televizi a radiu slyšeli mockrát - biskup, snaha ochránit děti, aby je rodiče nemuseli udávat na své dluhy atd...Tradice obdarovávání se vzájemně, nebo jen dětí, je příjemná. Ukazuje, že na sebe myslíme. Stačí i jen ta brambora nebo malý uhlík do pytlíku. Má to něco společného s dnešní tradicí "chodit na Mikuláše"? Jako dítě si pamatuji, že kluci po Mikuláši házeli petardy, když jsme odrostli, sami jsme se za něj převlékali a chodili do rodin s malými dětmi. Někde rovnou řekli: "Čerte, pojď dál..", jinde naopak. Ať raději pekelník zůstane za oknem a chrastí řetězem. Bylo milé děti povzbuzovat, aby řekly básničku, písničku cokoli... a bylo nepříjemné, když se dítě rozplakalo a nebylo k utišení ani andělem...

Kvůli dětem jsem se rozhodla, že tradice budou mít zelenou. Proč by děti kvůli tomu, že maminka tuto zábavu moc nechápe, o ni měly přijít? Tak jsme se vydali na Mikulášskou párty spojenou s rozsvícením stromečku na náměstí. Mladší (5 měsíců) celou akci, průvod čertů, návštěvu pekla.. prospala, starší (2 roky) se už několik dní dopředu těšila. Půjdeme na čerty!! Jak viděla prvního, zarazila se, pak ho pojmenovala Guláš, netuším proč, a dívala se na něj z dálky. Sama je povahou malý čertík, tak jsem byla zvědavá, zda bude chtít být u mámy, či bude objevitelem. Při návštěvě pekla ji jeden z četíků pomaloval nosík.. to už nedala a rozplakala se, byť po celou dobu napjatě pozorovala okolí - ohýnky, čerta na chůdách... Pro začátek tj. náš první mikulášský zážitek byl tímto dovršen. 

Teď, den po té, přemýšlím, zda napřesrok čerty a spol. pozvat domů? Má cenu dítě/děti strašit? Aby bylo hodné? Od toho má přeci mě jako rodiče, abych je usměrnila...proč by mělo dítě stát před tou vysokou osobou s plnovousem a poslouchat, co vše udělalo špatně...? Sama též nemám ráda kritiku před lidmi - z očí do očí je to něco jiného, ale přede všemi? Tak docházím k tomu, že své děti miluji, zážitek jim dopřát chci, avšak nikoli za cenu toho, že se budou bát spát v posteli, mít hrůzu z pekelníka. 

Došla jsem k závěru, že u svých dítek povedeme výchovu strašidla jsou kámoši, nikdo tě nemá co strašit a za své činy jsi zodpovědný sám - jak za hezký obrázek, tak neuklizený pokojík. Ráda bych, aby moje děti - stejně jako já - měly rády pohádky o strašidlech a nebály se po jejich přečtení usnout. Vice versa ani Mikuláš, aby neměl trauma z plačícího dítěte.

hezký sváteční večer

Když jsem koncem října odpovídala na otázky ohledně testování nového mléka Amilk Bifido, ani ve snu by mě nenapadlo, že se štěstí usměje zrovna na nás 🙂 Syn Tobiášek (8.měsíců) byl už od narození přikrmovaný UM a od šestého týdne je na umělém mléku úplně. Byl to boj, najít mlíčko, které bude chutnat, nebude hrudkovat, nebudou bolesti bříška, pravidelný bobek.... no zkrátka prcek má za sebou slušnou řádku vyhozených poloplných krabic, které prostě nesedly.

Mléko Amilk Bifido byl pro mě zcela nový produkt. Musela jsem trošku gůglit, abych zjistila o co jde. Přišlo mi, že mléko je málo propagované, nemá skoro žádnou reklamu. Snad až po 14 dnech testování jsem teprve postřehla reklamu v televizi (akce v Dr. Max). Myslela jsem si, že nám budou poslány max dvě krabice mléka, proto jsem byla příjemně překvapená, když jsem objevila mléka čtyři. Mléko se mi na první pohled zalíbilo, protože naše dvojka má na obalu krásného medvídka (infantilní já vím ale prostě se mi líbí). Nadšený byl i malý krabicofil.

Po rozbalení mléka jsem byla příjemně překvapená dvěma sáčky. Určitě je to hodně praktické pro děti, které už mléko nepijí tak často. Přibalená malinká plastová odměrka mi ze začátku připadala jako pro panenky ale pak jsem si zvykla. U předchozích UM jsem měla odměrku vždycky olepenou ale u Amilk se mi to nestalo.

Mléko po rozbalení příjemně voní. Je to vlastně první věc, kterou dělám vždy, když otevírám krabici, protože některá mléka "voní" po rybách a umělotině. Dalším ohromným plusem je nehrudkovatění. Náš tatínek je takový kouzelník, že dokáže udělat hrudky v jakémkoliv mléku avšak Amilk mu statečně odolává. Prášek se krásně rozpouští a nedělá na lahvičce ošklivý film. Tobíkovi mléko chutná. Nemá žádné zažívací potíže, bříško nebolí i bobek je stále 2x denně jako předtím. Jsem ráda, že jsme byli do testování vybráni. Sama bych asi ani nepřišla na to, že Dr. Max má svoji značku umělého mléka. Co jsem tak koukala tak bývá docela často v akci. Takže další plus je i cena 😉 a u nás je další balení už na cestě.

Takže za mě a za Tobiáše mléko doporučuji :o)

Níže naleznete můj osobní názor, ale také vyjádření o tom, jak hračky vnímají nebo si užívají moje děti (jakkoliv kluci neměli možnost mi do psaní článku zasahovat). 

Když krabice dorazily, vypadalo to, že se děti pohádají o to, kterou hračku vytáhneme jako první. Pravidla zněla jasně - každý týden 1 hračka. Ale která, když každý chtěl jinou? Nejstarší chtěl žábu, prostřední housenku a nejmladší chtěl Beatba. Na nějakou dobu to dokonce vypadalo, že hračky můžeme vyhodit a dětem bude stačit výplň krabic, která měla zabránit poničení hraček. Nakonec se ale k hračkám vrátili a o pořadí testování musel rozhodnout los. Následují tedy recenze o hračkách v takovém pořadí, v jakém je děti testovaly. 

Housenka Code-a-pillar

Vybalení hračky je trošku hlavolam. Housenka je v balení v demo módu, a tak je pečlivě připevněná, aby si každý mohl sáhnout a viděl, jak reaguje a jaké zvuky vydává (nebo aby se při vybalování lekl jako já :D), ale nemohl ji snadno vyndat.

Balení obsahuje hlavu housenky s 8 základními články k zapojení, dva terčíky, návod a kartičky s informacemi o možných rozšiřujících článcích. Housenka uveze až 15 dílků najednou a tyto rozšiřující články poskytují např. větší variabilitu zvuků nebo zatáček. U návodu oceňuji, že je stručný, srozumitelný a hlavně, čeština je v něm na prvním místě. Terčíky slouží pouze k označení tratě, kterou má housenka projet, nejsou nijak interaktivní, jsou to jen plastové výlisky s protiskluzovou úpravou – aby se neposunuly, když na ně housenka vjede (terčíky jsou velmi nízké, takže je nepovažuje za překážku).

Provoz housenky je na 4 baterie typu AA, uloženy jsou samozřejmě bezpečně pod šroubovacím krytem. Spotřeba je opravdu velká, z toho důvodu výrobce doporučuje alkalické baterie, které jsou pro velkou zátěž nejvhodnější. My do hraček používáme kvalitní nabíjecí baterie a také to s nimi šlo. Nejprve vydržely jen asi 14 dní, ale to housenka jela od rána do večera. Od té doby jsme baterie znova měnit nemuseli, takže mi spotřeba baterií přijde únosná.

Na začátek musím uvést, že tato hračka na mě na první pohled moc dojmu neudělala a tedy jsem od ní moc nečekala. Globus – pár tlačítek, hraje to písničky… No ale co s tím jako? Útržky informací od mých testujících kolegyň vyznívaly podobně a tak tento můj dojem posilovaly a utvrzovaly mě v tom, že tato hračka prostě není nic moc. Dětem se líbila, ale tak nějak si ji stejně nechali v testování až na konec… A jaký z ní mám dojem po týdnu testování? Pojďme se na to podívat.

Hračka je výrobcem určena pro děti od 18 do 36 měsíců. Je, jak jinak, na baterie, tentokrát budete potřebovat 3 kusy typu AA. Provedení je velmi stabilní a robustní, děti u něj nejraději sedí či leží a „studují“ 🙂. Má k dispozici 2 úrovně hlasitosti, ale děti výhradně používají tu hlasitější :D (ta nižší je ale také použitelná). Obsahuje především spoustu písniček a popěvků, do kterých se výrobce snažil nacpat nejrůznější poznatky a vědomosti (někdy to působí až jako trošku přehnaná snaha, ale snaha se cení, že jo 🙂). Mluví a zpívají tam 2 „hlasy“, přičemž jeden z nich je vyšší a bohužel můj dojem je takový, že je mu občas špatně rozumět (někdy jsem až na několikátý pokus rozluštila, co se to tam vlastně piští za slovo…).

Globus má barevně odlišená moře a také jednotlivé kontinenty, rovněž obsahuje velmi výstižné obrázky (třeba loď, letadlo, chobotnice, velryba, motýl monarcha… Eiffelovka, Taj Mahal…) a také popisky (jednotlivé kontinenty, oceány, rovník – ten je i plasticky zvýrazněn). Trošku mi teda vadí popisek Severní polární kruh – neboť je barevně je zvýrazněna spíše Arktida (i když s jistým zkreslením) a Severní polární kruh má jiný význam. Nerozumím tomu, proč není použit název Arktida (a tohle jediné mi na hračce opravdu vadí).

Globus poskytuje 3 módy hraní/učení:

Poslouchat a učit se

Zde jsou pozdravy, dítě se otáčením globusu nebo mačkáním jeho tlačítek dozví, jak zdraví zvířata (trošku úlet je klokan, který zdraví takovým tím „skákacím zvukem“) nebo jak se zdraví v různých zemích. „Knížečka“ v základně globusu přehrává 2 písničky o dopravních prostředcích (podle toho, na které dopravní prostředky otočíte jednu pohyblivou „stránku“).

Díky Modrému koníkovi, jsme měly se Sofinkou tu čest, otestovat pět parádních hraček od firmy Fisher-Price, od které máme mimochodem doma nejvíce hraček 🙂

Jelikož bylo Sofince čerstvých 6 měsíců, snažila jsem se začít hračkami, se kterými by si zvládla vyhrát.

Začaly jsme tedy Veselým jablíčkem - to se taky, troufám si říct, Sofince nejvíce líbilo. Nejvíce si samozřejmě vyhrála s kostičkami, které vytahovala z jablíčka. Super písničky doprovázely její hru. Až bude větší, myslím si, že krásně bude kostičky i do jablíčka vkládat. Jediné mínus u této hračky shledávám repráček na spodu hračky, který tlumí zvuky písniček. Ale chápu, že možná jinak, jinde nešel umístit.

Jako druhou hračku jsme vybraly Chytrý telefon - Tato hračka nás oslovila nejméně. Jak mě, tak dceru.  Zatím nám soužil jako blikající kousátko 🙂 Sem tam se snažila posunout s modrým "odemykáním" telefonu.  Ale je to určitě věkem dítěte. Jakmile bude mít dcera z hračky více rozumu, určitě si vyhraje a bude mačkat jednotlivá tlačítka sama. Mínusem této hračky jsou krátké melodie. Písnička mohla hrát déle.

Třetí hračkou byl Smart stages tablet, který dceru zaujal více než telefonek. Tablet krásně bliká a zároveň má 3 úrovně, které dítě učí abecedu, poznávat obrázky a zvuky zvířat aj. Navíc také hraje různé písničky, které jsou delší než u telefonu. Tohle bych hodnotila velmi kladně, jelikož učení např. abecedy, zpříjemní veselá písnička.

Jako mínusový bod bych to vyloženě nenazvala, ale tablet není určitě pro šestiměsíční děti, ale opravdu pro starší, které už rozumí a sami si s hračkou vyhrají atd.

Mám velkou radost, že si Dr.Max vybral na testování pokračovacího mlíčka Amilk Bifido právě nás. Něco málo úvodem 🙂 Můj syn Theo 6 měsíců je od narození plně na UM. Když se narodil tak měl 2740 g a každý mi říkal "takové malé miminko" musíte ho hodně krmit. Nemohla jsem kojit kvůli lékům, které musím brát, jelikož od narození trpím na chronickou nefrititidu (bílkovina+krev v moči).

Tak a teď něco k testování mlíčka 🙂 Obdržela jsem poštou balíček, krabici se čtyřmi Amilk Bifido 2.

Velmi se mi líbí design krabiček. Oceňuji také popis obsahu složek mlíčka. Po rozbalení krabičky jsem našla dva stříbrné sáčky po 300g a praktickou bílou odměrku na dávkování mlíčka.

Vzhůru do testování! Theo vypije kolem 210 ml, někdy méně a někdy trochu více, takže raději míchám celkem na 240 ml. Zkušenost mi ukázala, že je lepší zbytek vylít než běžet přidělat další dávku a riskovat tak řev, za který by se nemusela stydět né jedna bájná siréna 🙂

Takže něco k míchání, nejdříve si odměrkou nadávkuji (první dny jsem míchala půl původního a půl Amilk mléka) a pak zaleji horkou vodou a následně studenou, samozřejmě obě vody převařené. Po namíchání se mlíčko nehrudkovatí a dobře se rozpouští, což je opravdu velké plus, neboť hrudkovatění mi několikrát způsobilo ucpání savičky, následné vyndání z úst syna a pláč.

Ohřáté mléko na 37 stupňů má příjemnou nasládlou chuť a voní příjemně po cereáliích. Jakmile ale mléko zchladne, vůně se změní na lehce po olivovém oleji a i chuť je taková olejová.

Tak jsem byl požádán o vyslovení mých slov týkajících se pocitu z porodu. A poněvadž svou ženušku moc miluji, tak jí i takovouto drobnost sepíšu 🙂

Než začnu dnem či dny před zrozením našeho klučíka, tak bych rád řekl, že já jakožto muž i manžel jsem se zapojil do sázek (samozřejmě bez finančních výher, nejsme Kellnerova rodinka) o určeni data narození deťáťka. Rodina tipovala všechna možná data, to měla v hlavě nejvíce vryté asi ženuška, a její mamča, ale já jako první sdělil, že mé díťe se narodí 16.6. , vše sem si těch 9 mesíců dopředu naplánoval, od dovolené až nakonec po rodičovskou 🙂 A krom všech možných datumových tipů od brzkých dat až po zdlouhavé přenášecí data, se na můj tip přifařila ta o berle se pouze opírající , čaryfuctvím se zaobírající babička ze strany ženiny🙂 Bral jsem to jako srandu, protože to bylo datum které slyšela jako první, tak ho zřejmě jen zopakovala.

Dále bych rád zveřejnil, že nápad s miminkem a stvořením dalšího ďábelského potomstva po tatínkovi byl hlavně a hlááávně můj nápad. Maličká se toho totiž strašně bála, ale to už je nyní minulostí, byl jsem tááák neodolatelný, neodbytný a mé geny by byla škoda nevyužít 🙂

A naposledy bych sdělil skutečnost, že i přes prvotní neskutečné přaní maličké holčičky, jsem strašně rád za toho maličkého mužíčka co nyní máme. Byl jsem s tím vyrovnán asi tak 2 sekundy po tom, co nám to pan doktor na 3D ultrazvuku sdělil na 100% s tím, že našeho kluka nadobíčko mu už určitě neupadne a velectěny pan Rosenberg by mu ho jen záviděl . Asi tak 2 sekundy poté jsem totiž přestal vnímat okolní svět a dění a viděl se mezi regály v nákupním centru, kde vybírám ten nejfanovějši obleček pro mýho kluka🙂 Horši to bylo u Maličké, té to trvalo déle, padlo pár slz , že mi nesplní holčičku, že už se těšila, ale pak po opětovném zapůsobení mé osobnosti pochopila, že kluk či holka je ve finále jedno, hlavně že je miminko zdravé a má všech 20 prstů . A pro mě je to tak, že to beru z pohledu, že holčička bude lepší až jako druhá, kluk bude už větší, takže sestřičku bude bránit.

A teď k samotnému dni, kdy se nám tu vyloupl malý klučík jménem Kristianek. Samozřejmě musím uznat, já už byl doma o týden dřív, kdy začali první větší poslíčci, ihned jsem prohlásil, že do práce nejdu, zůstávam doma v očekáváni toho malého človíčka. Určitě jsem svou dotěrností svou ženušku dostl štval, ale ona moc dobře ví jakou jsem z toho měl radost. I přes pár náznaků a předvojů nakonec den D padl v nočním čase 15.6., kdy já jsem byl tak v očekávání, že jsem vytuhl na posteli 🙂 Naštěstí mě Sašenka vzbudila s tím, že jí zřejmě praskla voda. Poté co jsem viděl čůrek vody po její nožce, jsem ihned ožil (větší vzpruha než 2 plechovky redbullu zapité mým půl litrem kávomléka). Samozřejmě nejsem takový znalec ani študovaný doktor , pouze jsem si něco málo vygooglil a přečetl , ale nejlépe ihned jsem chtěl vyrážet. Mé oblečení trvalo pár sekund, Usain Bolt by si ani nenavlíkl trenky jak jsem byl rychlý. Ale naskytl se problém, má žena nikam nepojede dokud se trochu neopláchne a hlavně neupraví, takže jsem tam prešlapoval jako blázen a pořád opakoval, už bychom měli jet, už bychom měli jet. To víte , plný euforie a očekávání, vždyť má nejčastější otázka na denním pořádku a už budeš rodit?? A už dneska?? A už?? 🙂 V tu chvíli jsem se nemusel ptát , ale musel jsem dostat ženu do auta, což občas není lehký úkol, támhle to vzít, támhle to, támhle to, ještě že psi do nemocnice nesmí, jinak bych musel sešít dvě Ikea tašky k sobě a vzít i našeho maxi psa Connie 🙂

Když už jsme zamkli konečně dveře s rozloučením se se spící Connie, přiměřeně rychle, nespěchající cestovní rychlostí( co já vím, kdo to bude číst:D ) jsem nás dopravil do porodnice v Ostrově nad Ohří. Měl jsem to natrénováno z předešlých týdnů, čas zveřejňovat nebudu, ale Schumacher by mi určitě nabídnul misto ve stáji🙂
Po přihlášení na porodní sál, převlečení do zelených mondurků k porodu , otestování ženy, zda to není jen Kristiankovo další diskotéka, jsme se přesunuli na porodní sál, který jsme měli předem vybraný🙂
Uznávám byl to náročný týden, samozřejmě víc pro mou maličkou ženušku s bříškem náročnější než pro mě, ale i tak. Po několika koupelích, několika procházkách, několika sezeních, kdy jsem chtěl nakonec otestovat kvalitu sedacího pytle pro rodící maminky, ve kterém jsem vytuhnul dokud mě neprobudila sestřička🙂 Značku pytle nevím, ale kvalitní poleženíčko. Maličká okolo mě vždy s kontrakcemi prošla, chytala mě za ruku a šetrně se mi jí při své bolesti snažila rozdrtit na maličkaté kůstky a ještě menší kostičky 🙂 A pak že nemá sílu, od teď nosí nákup do 4. patra sama, sil má evidentně víc než já🙂 Podporoval jsem ji, že to vše hladce zvládne, samozřejmě totiž panikařila, že to nezvládne , což asi říká 90% žen 🙂 Je tu chvíle, kdy započal porod , 16.6. něco určitě před 8 hodinou ranní, nemám pamatováka na časy, žena v polostoje či jak to mám nazvat, porodni asistentka u ní, úžasná to paní porodní asistentka, vše hlídala, vše kontrolovala, a hlavně ve všem se snažila poradit a pomoci, přatelský a rodinný přístup, což dost pomohlo tomu, že má maličká žena nebyla pod tlakem a ve stresu a je po porodu bez poranění a jakéhokoliv šití. V polostoje Sašenka tlačila, kupodivu nekřičela, uklízečka se i jednou spletla a už chtěla jít uklízet . Tlačila, já se nakonec stal oporou za jejími zády, samozřejmě jsem využil opět sedacího pytle, tentokrát už jsem spát nedokázal, ba naopak vůbec nechtěl. Snažil jsem se jí pevně držet , ulehčit jí nápor na nohy při tom tlačeni s porodními bolestmi musel být totiž neskutečný. Když jsem prvně uviděl po menší krvavé lázni malou vlasatou hlavičku, věděl jsem, že už to za chvilku bude a miminko bude u nás v náruči. Byl jsem natěšený, porodní asistentka náhle při rychlém zatlačení mé vysílené ženušky drží maličké fialkové miminko, odmotává šňůru z krčku a my při pohledu na sebe víme, že to je nová generace nás a nový začátek našeho společného života. Ten pocit, kdy jsem poprvé viděl toho malého človíčka, kterého jsme si vysnili nedokáži ani popsat. Ale vnímal jsem nadšením pouze ženu a to čerstvě narozené miminko. Kdyby venku řádil orkán či padali bomby , tak já nic nevěděl. Viděl jsem pouze krasné, maličké, pro mě jako strašně hygienicky založeného člověka neuvěřitelně čisté a jemné zrození nového života , života který se stal součástí nás. Přestřihnul jsem pupeční šňůru, přál jsem si to (z fleku bych mohl být doktor já vím🙂), doufám, že maličkej bude mít v paměti, že já byl ten kdo ho odřízli od toho provazu a dal mu volnost pohybu dál než na toho necelýho půl metru.

Nastala chvíle ,kdy jsme mohli miminko držet ve svém náručí a tisknout ho ke své hrudi. Tu jsem si nemohl odpustit. Ten pocit , kdy cítíte ten rychlý tlukot vašeho maličkého potomka, každý jeho nádech byl nádechem nás tří dohromady. Teploučké a křehké tělíčko, konečně se červenajíci a prokrvující. Náš syn. Nemohl jsem se na to malé miminko vynadívat. Má první slůvka s nadšením byla, jak má krásně maličká ouška🙂 (jako já, celý tatínek naštěstí, hrozně sem se totiž bál sloních uší😀, nebudu radši říkat proč - ale žena je nemá 😀). V náručí jsme tiskli nový život, nerad jsem našeho maličkého Kristianka dával komukoliv z rukou, hold jsem netykavka, moje je moje 🙂 Na pokoji , kde žena po porodu byla jsem si udělal své teritorium , kde jsem trávil asi tak tři čtvrtiny dne, zbytek byl věnován závislačce Connie, jinak by mi asi ve spánku ohlodala nohu. Musel jsem tam být pořád, chtěl jsem to, přál si to, každá chvíle s maličkým Kristiankem byla jedinečná. Pořád jsem ho musel mít u sebe. Při návštěvách jsem se moc nadšeně netvářil, když Sašenka chtěla miminko nechat někomu pochovat, snad sem na někoho nevrčel 🙂

A jak bych toto všechno shrnul? Asi tak, že už je tu mezi námi, človíček s obrovskou budoucností, ďábelskými úmysly po tatínkovi a proklatě velikými kukadly po mamince 🙂 A otec, který nechce být u porodu a zrodu svého genetického potomstva, jen kvůli svým hloupým výmluvám a možnému podražení ega omdlením z krve je otec k ničemu. Pro mě srábotka co si dítě neměl dělat. Ten pocit prvního pohledu na čerstvé miminko je totiž nenahraditelný.

Ptáte se jak je to dnes? Je to tak, že 2 měsíce mých takzvaných děckých prázdnin na rodičovské dovolené jsme maminku potřebovali pouze jako chodící mléčný bar. Na kočárek mi nikdo nesmí sahat, to smí pouze pár vyvolených, i psa jsem díky obětování několika párečků učil aby kočárek hlídala 🙂 Týden před návratem do práce jsem musel Sašenku podrobit kurzu z rozkládání a skládání kočárku 🙂 Kristiankovo nebezpečně vypadající výtvory v plenkách mě nezastraší ( aneb nepřebaluješ své miminko? Neprožil si s ním to správné dětství a soužití) a uspávací techniky budu muset mou malou milovanou ženušku ještě doučit🙂

Na závěr bych chtěl poděkovat jen a jen mé ženě , malé ale i přesto nebezpečné Sašence , která mi splnila to přání splodit někoho tak úžasného jako je náš Kristianek. Pokud sem na někoho zapomněl, tak vás ujisťuji, že nezapomněl 🙂

Miluju vláčný a voňavý perník. A protože jsem setsakra zmlsaná, tak se nespokojím jen tak s nějakou "dusivkou". Proto jsem si více než oblíbila následující muffinky. Jsou to takové roztomilé jednohubky, které v sobě skrývají jedno nečekané (ale neuvěřitelně lahodné) překvapení.

Na asi 20 kousků budeme potřebovat:

• 280 gramů (2 hrnky) hladké mouky
• 160 gramů (3/4 hrnku) cukru krupice
• 1 balíček kypřicího prášku do perníku
• 1 vajíčko
• 120 mililitrů (1/2 hrnku) rostlinného oleje 120 ml (používám slunečnicový)
• 120 mililitrů (1/2 hrnku) mléka
• 1 polévková lžíce povidel
• 1 polévková lžíce medu
• 2 lžíce kakaa
• vypeckované sušené švestky (předem namočené do rumu nebo čaje)
• krystalový cukr na posypání                 

Jdeme na to:

Alespoň hodinu předem si namočíme sušené švestky do rumu. Pokud budeme muffinky podávat i dětem, švestky naložíme do čaje. Je jen na vás, jestli sáhnete po ovocném nebo černém, záleží na chuti. Sušené švestky krásně nasají chuť rumu i horkého čaje a stanou se neuvěřitelně šťavnatými.

Dnes jsem dělala jen poloviční dávku na jeden plech, ale když nepůlím, pak jednu formu na muffinky naplním švestkami pro dospělé a druhou pro děti. Pak už to jen nepoplést při servírování – v tom případě si pomáhám tak, že muffinky s čajovými švestkami na závěr zdobím třeba bílou čokoládou, brusinkami, oříšky a podobně. Vy si jistě poradíte. Byla by škoda se ochudit o tu poctivou rumovou příchuť, to mi věřte!

Letos se nám advent zamotal a nejenom na facebookovských diskuzích se dohadují, kdy vlastně ta 1.adventní je. Spousta z nás finišuje s vánoční výzdobou (přiznám se, stále mám na verandě dýně, teď komicky zasněžené) a dodělává věnce, abychom tu první svíčku v neděli mohli zapálit.

Venku nám celý den sněžilo, krajinu pokryla bílá peřina a na mě zlehýnka ta předvánoční atmosféra doléhá. K tomu zapálený krb, světýlka a voňavý čaj.

Loni i předloni jsem vyhlašovala vánoční kolotoč. Letos si říkám do třetice, naposledy?

Pokaždé, když otvírám poštovní schránku, jsem ráda, když tam něco najdu, pokud to tedy není složenka anebo pofiderní nabídka🙂 A teď  by to těšení bylo dvojnásobné🙂

Pravidla měnit nebudu, osvědčila se loni i předloni. Mnohým z Vás je již následující text důvěrně známý🙂 Jen znovu nabádám, pokud nechcete poslat pohled, nehlaste se anebo mi to pak napište. Nebylo mi vůbec příjemné číst i zklamané IP, že něco nedošlo:(

Princip je jednoduchý…

Dobře a je to tady 🤷🏼‍♀️ Rubrika Kristianek doporučuje 👏🏼

V první řadě bych doporučil tyto úžasné eko plenky @kolorky. Jak už jsem zmiňoval, jsou ekologické, bělené horkým vzduchem, nezpůsobují vyrážku, ROZLOŽITELNÉ mnohem dřív než ostatní plenky, májí ÚŽASNÝ design a hlavně ☝🏼 nepropustí ani kapku a to vám můžu zaručit. Máma mi je nandala a protože jsem věděl, že budeme psát recenzi, tak jsem je hned prubnul 🤷🏼‍♀️ ale aby to bylo pořádný testování, tak jsem tam poslal rovnou trojitou dávku 💁🏼 nejsem totiž žádný ořezávátko a světe div se, oni to vydržely ! Jo a ještě ☝🏼 oproti ostatním plínkám voní 😍 a jsou fakt stylový 🔝🔝 a já se zamiloval ❤️ jediný mínus je cena, jedna plínka vychází v mý velikosti M na cca 6,50 kč / plenku, ale nekup to, když pomáháš miminkovským prdkám, přírodě a ještě svýmu dobrýmu pocitu, že jo 🤷🏼‍♀️😂 za mě 10/10 ⭐️

Tak a máme tu recenzi na nejoblíbenější hračku z naší testovací čtyřky, a to je tanečník Beatbo🙂

Panáček má tři tlačítka (dvě na jedné a jedno na druhé nožce) + jedno samostatné tlačítko je pak bříško. Po zmáčknutí tlačítka na levé nožce je možnost nahrání krátkého textu, který pak panáček přezpívá. No, řekněme si upřímně, nápad dobrý, ale jinak kvalita nahrávání na bodu nula. Při poslechu nahraného textu musím hooodně napínat uši, abych vůbec rozuměla, co říká (zpívá). Každopádně dětem to prostě nějak nevadí a moje 14 léta neteř u toho strávila snad půl hodiny 😀 Při nahrávání svítí bříško červeně, takže přesně poznáte, kdy máte s nahráváním začít a kdy končit.

Jedno ze dvou tlačítek na pravé nožce přehraje jednu z 5 písniček, "nutí" děti tančit, tleskat, zadupat... 

Druhé tlačítko děti naučí abecedu, barvy (tady se mi hodně líbí, že při každé barvě svítí bříško tou určitou barvou), dále se děti naučí počítat do 10 a zahrají si hru na ledové sochy - panáček tančí, pak zavelí "Hudba nezní, ihned zmrzni!" a děti musí v tu chvíli ztuhnout v poloze, ve které zrovna jsou. Velmi oblíbená hra u Elišky, je schopna dát si kvůli tomu i nohu za hlavu 😀

Bříško bliká a svítí a po zmáčknutí se rozezní jeden z dalších pokřiků a popěvků jako "To je moje bříško", "Takhle tančím", "Zatřeseme rameny", "To jsou barvy duhy" atd.

Panáček Beatbo je jediná hračka, se kterou se vyblbou oba, takže za mě spokojenost🙂

Grrrr....to Vám povím tohle už ne😂

Do teď jsem byla jedním slovem nadšena z toho jaké možnosti  nabízi canon creative park,ale dnes jsem zhrozena😂

Ze začátku se jevil, jako krásný,rozkošný medvídeček k pomazlení,ale za tyhle dva dny se změnil.....změnil se v pěkně zákeřnou bestii😂

Jeden dlouhý den jsem jen stříhala....miniaturní trojůhelníčky všude kolem,na zemi,na gatích,na stole,dokonce mě proháněly i ze spaní...už na základce sem nesnášela vystřihování vánočních ozdob,ale tohle,tohle bylo vetší peklo😰

No večer jsem se tím prostříhala a šla sbírat síly na další den,toho sem se děsila ještě víc....už jen hledání správných dílů zabralo hodně času....ty díly byly všude...teda všude s nikde,jelikož mi nakonec stejně jedna část nohy chyběla...asi to chtěl se mnou taky vzdát a odejít dřív,než ho rozmačkám😜

Lepit to nešlo,nebo aspon ne tuhým lepidlem v tubě,takže na řadu musel přijít mini štětec a herkules,ještě, že tu byl,jinak bych to nedodělala ani za týden....chce to jemné ,dívčí,dlouhé prstíky,které se dostanou všude....ty nemám,takže sem se s tim musela poprat sama😃no nedrželo to,rozjíždělo se to,lepily se mi k tomu monstru prsty,proklínala sem ho....

Pokud má někdo nízký tlak, doporučuji mu nechat si něco doručit přepravní společností DPD (@dpd.cz), tlak se vám totiž v okamžiku zvýší, a to razantně.

Kurýrovi taktní, slušné a profesionální jednání absolutně nic neříká. Byť v SMS zprávě DPD proklamuje, že vás bude o čase doručení informovat, není tomu tak. Kurýr, respektive žena, která jej doprovází, mi oznámila, že do pěti minut budou balíček doručovat. Když jsem se chtěla domluvit na změně času doručení, protože jsem byla v práci a cesta domů mi trvá cca 10 autem, uslyšela jsem jen, to nemůžete myslet vážně. Tak jsem tedy přistoupila na doručení, s tím, že přítel je sice po noční, ale mají tedy zazvonit a balíček  mu předat. Bohužel nikdo nezazvonil, kurýr se totiž na doručovací adresu ani neobtěžoval dorazit.

Ve "sledování zásilky" se dozvíte spoustu informací, škoda jen, že absolutně nepravdivých. "Zásilku se nám nepodařilo doručit a vrátili jsme ji zpět na depo. Kurýr nezastihl příjemce zásilky a zanechal mu upozornění." Kurýr se o doručení zásilky ani nepokusil, jinak by někoho doma zastihl, byť jen přítele v tu dobu ještě rozespalého, ale již vzhůru. Nikdo nezvonil, a to je zvonek u vchodu řádně označen a funkční. A zajímalo by mě, jak vypadá ono upozornění, které nám měl kurýr údajně zanechat. Nemluvě o tom, že netuším, kde ono oznámení zanechal. Dále jsme se z údajů ve "sledování zásilky" dozvěděli že včera i dnes byl balíček přijat na depo, jedno a to samé. Kde byl tedy balíček ze čtvrtku na pátek, to netuším.

Již ve středu, kdy nám balíček kurýr nedoručil, jsme si v aplikaci "dpdkuryr.cz" změnili termín doručení, na pátek od 12-18. Ráno jsme aplikaci kontrolovali a najednou tam byl čas doručení 8-18. "Dobrá, zůstanu tedy i dopoledne doma", řekla jsem si. Když však bylo již po třetí hodině odpolední a nikdo se neozýval, chtěla jsem se zeptat manažera depa, co je s naším balíčkem. Ještě ve středu totiž měl pan manažer Jaroslav Burget (@jaroslav.burget) v aplikaci "dpdkuryr.cz" uvedeno telefonní číslo na mobilní telefon. Dnes tam již telefonní číslo není. Zůstala jen zcela nepravdivá informace "Dohlížím na to, abychom váš balíček doručili správně. Depo i kurýry vedu tak, abyste z nás mohli mít radost". Odstranění telefonního čísla na pana manažera však nebyla jediná změna v aplikaci. Bez našeho vědomí a bez jakéhokoliv upozornění byl změněn termín doručení na pondělí 4. 12. v době 8-18. Zkontrolovala jsem tedy ještě sledování zásilky, ale tam jsem se dozvěděl, že termín doručení je stanoven na 1. 12. v době 8-18. (Mám samozřejmě screenshoty obojího.)

Hledala jsem tedy kontakt na manažera depa jinde. Našla jsem však jen
telefonní číslo zákaznické linky. Na spojení jsem čekal 14 minut (ano, skutečně ČTRNÁCT MINUT), když jsem byla konečně spojena s operátorkou dozvěděla jsem se, že kontakt na manažera depa nemá a tudíž mi jej nemůže předat. Dále, že netuší, co se s mým balíčkem mohlo stát a maximálně se může pokusit zjistit, co se stalo. Asi po půl hodině volala zpět, s tím, že došlo k pochybení na depu, kde nepředali balíček k přepravě. Balíček tedy doručí v pondělí, jak je uvedeno v aplikaci. Tento termín mi však nevyhovuje, protože jsem pracovně na cca 130 km daleko, a tak jsem se zeptala, zda mi bude balíček skutečně doručen, pokud si opět změním termín doručení. Slečna či paní operátorka mi však oznámila, že to mi nikdo nezaručí. Snažila se to omluvit oznámením, že já bych se přeci také nezaručila za někoho cizího (měla na mysli kurýra).

Lituji toho, že jsem balíček již zaplatila. Protože doručení s DPD je čistá loterie, balíček vám buď doručí nebo ne, a ani jedno vám nikdo nezaručí.

„Byl to nejkrásnější, nejhorší, nejtěžší a nejsmutnější den v mém životě. Nejkrásnější protože jsem ji porodila. Nejtěžší protože sem musela sama zvládnout porod. A nejsmutnější den, protože jsem ji musela dát pryč. Nejtěžší je dívat se na to, jak se dvířka babyboxu zavírají. Naštěstí se hned ozval signál a v okně se rozsvítilo světlo…"

Mnohokrát jsem se u různých lidí setkala s názorem, že nedokážou pochopit ženu, která je schopna dát dítě k adopci. Vlastně ji otevřeně odsuzovali. Proč? Nedovedli si představit situaci, nebo stav, do kterého by museli dojít, aby nad podobným rozhodnutím jen zauvažovali.

Já vidím za takovým životním rozhodnutím mnohem víc. Vidím životní cestu, nelehkou a klikatou, která takovou ženu do tohoto bodu dovedla. Vidím také dítě, které dostane šanci na nový život v milující náhradní rodině.

Jak tato cesta vypadá? Co ženu dovede k tomuto rozhodnutí? A jak s tím rozhodnutím dál žít?

Nedávno jsem na všechny tyto otázky dostala odpověď. Děkuji za tuto otevřenou, smutnou, ale svým způsobem velmi silnou zpověď…

Moje maminka

Ještě v těhotenství jsem věděla, že kojení bude u mě problém. Bála jsem se svého nízkého prahu bolesti. Vždy jsem byla na bradavky háklivá a když jsem četla jak maminky brečely bolestí, že bolest byla tak nesnesitelná, že se jim kroutily prsty na nohou a bály se každého dalšího kojení, měla jsem z toho hrůzu už dopředu.

Na co jsem ale nebyla připravená, byla úplná absence mléka. V těhotenství se mi nevytvořilo mlezivo, ale s tím jsem si nedělala starosti. Četla jsem, že to není podstatné.

Porod byl v rámci možností klidný a téměř přirozený (v porodnici mi praskli vodu a zatlačili na břicho), proběhl okamžitý bonding. Malá se nepřisála, ale olizovala, ale to prý taky nevadí.

Začala jsem normálně kojit. Bolest byla přesně taková, jakou jsem očekávala. Poctivě jsem mazala po každém kojení ale celkem k ničemu. Bolelo to jako čert a nakonec mi i jedna bradavka praskla. Malá často plakala a mou spoluležící napadlo, zda to není hlad. Byla jsem přesvědčena že ne. Vždyť jsem měla načteno, jak miminkům maminčino mléko stačí a dokrmovat je blbost.

Poslouchala jsem rady od sestřiček: kojit co 2 hodiny po 10ti minutách. Věděla jsem že mám kojit na požádání, ale i těch 10 minut bylo pro mě utrpení a malá přece nemohla plakat hlady.

Nakonec jsem zašla za sestřičkou, jestli by ji nemohla zkusit dokrmit. V tu chvíli byl klid a Karolínka konečně spala jako miminko... O dalších 12 hodin jsem to nevydržela a šla znova požádat. Situace se opakovala. Sestřička mi zmáčkla bradavku a doteď mi zní v uších ,,Nula, nula, prd." Nemáte mléko. Tečka.