Udála se taková věc, že mě Modrý koník testuje vybral na testování Nutrimama cereálníych tyčinek. Ani jsem nevěřila, že se mi to může poštěstit. Vždy jsem v tomto typu věcí neměla úspěch. 

Modrý koník testuje mě suprově instruooval co a jak. Řekl, že v pondělí, nejdéle v úterý 23.05.2017 mi přijde balíček. A fakt že přišel. Paní co mi to předávala povídala, že tam byla už v pondělí, ale že me nezastihla. 

Doma samozřejmě netrpělivě otevírám balíček a tam dve krabice Nutrimama cereálních tyčinek. Jedny cerealní tyčinky brusinly a malinka a druhé brusinky s čokoládou.

Tyčinky jsou jen doplněk stravy. Bohužel i když to vím, tak jsem kolikrát byla ráda, že jsem snědla aspoň tu tyčinku. Hlad na nějakou dobu zahnala a to je hlavní. Ne na dlouho, jen tak na hodinku, ale to jsem už pak věděla že se musí jíst a udělala si jídlo.

Super bylo, že jsem si tyčinku dala k snídani ještě s jablekem a to dopoledne s mrňusem jsem zvládla skvěle. 

Tyčinka byla i nedílnou součástí při výletóvání a všech našich, no spíše zatím jen mých  aktivitách. 🙂 Šikovná věcička do tašky ke kočárku. 

Testovat „léky“ a psát o výsledku smysluplný výstup, je z mého pohledu trochu jiné, než povídat o tom, jak na nepůsobily hračky, nebo elektrické spotřebiče, či úklidové prostředky.

„Lék“ nebo doplněk stravy je prostředek, který působí na každého jinak a jeho hodnocení je velmi subjektivní.

Z počátku testování přípravku GYNIMUN Intim Protect jsem se snažila výstupy pro Modrého koníka pojímat trochu vesele a s nadsázkou, aby uživatelky bavilo si je přečíst. Dneska bych závěrečné shrnutí chtěla napsat naprosto vážně.

Tablety Gynimun jsem začala užívat zhruba 7 dní před menstruací. Měla jsem probíhající mykózu, tak jsem si řekla, že mi přijde smysluplnější je začít zavádět ve chvíli, kdy mám problém, než je pak užívat jen „preventivně“.

První dva dny jsem tablety zaváděla na noc, dle pokynů z příbalového letáku a stav mé „nemoci“ se nezhoršil, ani nezlepšil. Říkala jsem si, že dám přípravku čas a uvidíme.

Třetí den, cca hodinu po zavedení tablety u mě nastala kožní alergická reakce. Došlo k otoku vnějšího genitálu a připojila se mírná dušnost. Příznaky dušnosti odezněly po podání léku na alergii, otok genitálu cca o dvě hodiny později.

Tak jsem byla vybrána. K testování #test_nutricia2. Musím předem upozornit, že nejsem příliš velký příznivec průmyslově upravené stravy, teoreticky zastánce základních zdravých potravin. Mám 4 děti (9, skoro 5, 2, a skoro 1/2 roku). Pracovně podle věku označované čísly. 

Znáte to - teorie je krásná věc. A realita? Ráno odevzdajíc jedničku a dvojku do školního a předškolního ústavu rychle nakupuji v drogerii chybějící vybavení na děti. Mající hlad, kupuji tyčinku. No, tedy proteinovou. Ale tyčinku. Chutná mi. Přijedu domů a dopíjím slastně kávu s mléčnou pěnou a dvěma lžičkami cukru. Pak dojím po jedničce a dvojce snídani, pokud to už neučinila trojka s tatínkem. Ten si dává sladký koláček a jde do práce. Stravuji se tedy formou "co zbyde".

Po posledním porodu mi do mé původní váhy zbývají ještě dobré 4 kg. Těším se, že si vyšetřím čas na mé intenzivní tréningy a běhání. A - do toho přijde balíček s tyčinkami, které bych si asi sama nekoupila. Ani nevím proč, přijdou mi takové "vědecké" - názvem i obalem. Ale radostně ihned otevírám krabici a vybírám příchuť "Brusinka & čokoláda".

Čekám sladkou chuť, čekám, že budu cítit umělé vitamíny. Ale ono mi to prosím chutná. Pečlivě koušu, poctivě se snažím jazykem identifikovat chutě. Musím říci, že jednoznačně a překvapivě mi tyto tyčinky chutnají více než proteinové tyčinky ze syrovátky, které jsem občas volila "jako nouzovku".  Na dlouhou dobu mě opravdu zasytily. Překvapilo mě, že chutě u těchto tyčinek nejsou "zesíleny". Na obalu je doporučení jíst jednu tyčinku denně. Opravdu by mě nenapadlo jíst jich více, obsahují potřebné vitamíny a jakási DHA - dokosahexaenová mastná kyselina.. Ač je o "uměle" dodaných vitamínech a minerálech povědomí, že nefungují, že jich tělo většinu vyloučí, mám pocit, že mě tyčinky opravdu "nakoply".

Protože po třetím dni jsem dostala konečně chuť začít znovu po porodu běhat. Zvítězila odhodlanost nad pohodlností a možná, že tyčinky od Nutricie byly právě tím správných impulzem a já do toho šla. Zatím běhám a střídavě jdu a za týden jsem zhubla asi 1/2 kg váhy, zpevnil se mi zadek, mám radost a energii. I když jsou všechny tyčinky z testovacího balení už snědené (a to výhradně mnou - nikomu jsem nedala), určitě si je koupím a budu dál užívat. Nestanou mou každodenní stravou, ale už vím, že je dobré je mít - jako pojistku a možná zopakuji "kůru" 10 ks.

Jsem přesvědčena, že vitamíny a minerály si moje tělo z těchto tyčinek opravdu nabralo. Z testovaných příchutí - Brusinka & čokoláda nebo Brusinky & maliny mi chutnaly více druhé uvedené, ale nutno říci, že velký rozdíl - díky brusinkám jsem nezaznamenala.

Ahojky jmenuji se Martina a jsem maminkou dvou kluků. Tříletého Tadeáška a dvouměsíčního Matyáška.  Kromě toho, že jsem šťastnou maminkou, jsem i pěkně unavenou maminkou, kluci mi dávají zabrat a často nemám čas dát si alespoň malé sousto jídla, natož si vařit zdravé výživné obědy, hodné kojící matky.

Osobně bych se charakterizovala jako maminka, která ráda mlsá.  Jenže to dilema mlsat, nebo se vzdát své neřesti na dobu kojení Matyáška aby mlékem do svého těla nezískával zbytečně velké množství jednoduchých cukrů. Všechny víme, jak je těžké se takové neřesti vzdát.

Na modrém koníkovi jsem si všimnula, možnosti vyzkoušet si cereální tyčinky od společnosti Nutricia, které jsou určeny pro kojící matky. Mohu tedy mlsat a zároveň získat živiny potřebné pro správný vývoj svého dítěte? Skvělá zpráva, ani chvíli jsem neváhala a zúčastnila jsem se výběru o možnost testovat pro modrého koníka cereální tyčinky Nutrimama Profutura.

Utekl týden a já se dočkala, byla mi domů doručena zásilka. Uvnitř se nacházelo balení pěti kusů cereálních tyčinek s příchutí brusinky a maliny, a balení pěti kusů cereálních tyčinek s příchutí brusinky a čokolády. Každá tyčinka o hmotnosti 40 g. Do ruky se mi tak dostaly cereální tyčinky od společnosti Nutricia, která je spíše známa pod názvem svého hlavního výrobku, kojeneckého mléka Nutrilon.Doma již mám už pár týdnů i instantní nápoj od Nutricia. 

Doporučenému dennímu příjmu omega-3 mastných kyselin pro dospělé, tj. 250 mg omega-3 mastných kyselin (DHA a EPA). No abych řekla pravdu, složení na mě působí sympaticky, všechny tyto látky jsou skutečně potřeba, raději sním tyčinku, než po ránu sníst lžíci rybího oleje.

Konečně nastal čas, a já vybalila z obalu první tyčinku s příchutí brusinky a čokolády, tyčinka nebyla vůbec suchá, při pohledu bylo patrné, že se v ní nachází skutečně brusinky a na horní části tyčinky byla mléčná čokoláda.

Mé princezně jsou 4 měsíce a přes den už toho moc nenaspí, tím pádem mě nezbývá moc volných chvil na dělání svačinek. Většinou sáhnu pro nějakou sušenku nebo čokoládu a měla jsem z toho špatné svědomí. I proto jsem měla velkou radost, že jsem byla pro testování tyčinek Nutrimama vybrána.

Balíček přišel rychle a dovezla ho moc milá paní a já jsem se těšila, co bude uvnitř. Součástí balíčku byla dvě balení tyčinek po 5 ks, takže svačinky na dlouhou dobu. Velkou radost mi udělala také mapa psychomotorického vývoje od 1 měsíce do 1 roku, která se mi líbila už v porodnici.

Musím přiznat, že nejsem velký milovník müsli tyčinek, protože mi všechny přijdou hrozně uměle navoněné, a tak jsem byla zvědavá, jak u mě Nutrimama dopadnou. Jako velký milovník čokolády jsem si na první procházku vzala variantu brusinka – čokoláda. Musím přiznat, že jsem byla velmi překvapená. Tyčinka byla šťavnatá, tak akorát sladká a moc mi chutnala. Jako svačina byla dostačující a já jsem opravdu neměla hlad až do oběda.

Další den byla na řadě varianta brusinka – malina. Oproti čokoládě byla nakyslejší a bohužel mi přišlo, že má trochu umělý ocásek, ale ne nijak výrazný. Rozhodně ne tolik, aby mě to odradilo od dalšího ochutnávání, ale pro mě je prostě čokoláda jasným vítězem.

Tyčinky bych doporučila všem maminkám jako zdravou variantu svačinky, kterou můžete mít pořád v kočárku nebo kabelce. Skvěle chutná, zasytí a dodá energii na naše prťousky.

Ještě jednou děkuji celému týmu za zaslání tyčinek. 

    Ahoj maminky. Chtěla bych se s vámi podělit o zážitek ze svého druhého porodu, protože to nabralo velmi rychlý průběh a málem jsem to do porodnice nestihla.

    Termín podle MS jsem měla 12.5, podle UTZ z 13tt 5.5. Porodnice se řídila podle termínu dle UTZ.

    V útery 2.5 jsem byla na plánované kontrole v porodnici. Byla jsem 39+4. Monitor mi natáčeli na 3x, první dva se jim nelíbily kvůli vysokému tepu miminka a tuším nízké aktivite miminka. Doktoři řešili, jestli si mě tam už mají nechat a porod vyvolat nebo mě ještě pustit domů. Až ten třetí monitor byl ukázkový a nakonec mě pustili domů. Doktorka mi ještě udělala "malého" hamiltona po mém svolení (já, která ho nikdy nechtěla) a objednali mě na pátek na kontrolní monitor.

    V úterý v noci jsem potom najednou začala krvácet jasnou krví. Dost jsem se lekla, tak jsme s manželem radši jeli do porodnice na kontrolu. No bylo to spojené s tím hamiltonem, monitor i vyšetření ok, tak jsme se vrátili domů.

    Ve středu odpo jsem ještě byla víc jak dvě hodiny se starší dcerou Simonkou na hřišti, celkem nic mi nebylo.

    Večer potom začaly bolesti, byly i dost intenzivní, ale interval dlouhý. Nepravidelné, někdy 10 minut, někdy třeba 45 minut. Šli jsme s manželem uspat Simonku a já zjistila, že vleže mi je celkem fajn. Nakonec jsem i spala 2x víc jak 30 minut mezi kontrakcema.

...a neb svět se zbláznil a jak to vidím já.

Lesana = žena, co má děti

Biomatka = žena, co má děti

Mamynka = žena, co má děti

Maminka = žena, co má děti

Všechny jste/jsme matky, neřeště se na vzájem a přestaňte být podlé...je to trapné, mnohdy urážlivé a nevhodné.

Konik_testuje si mne vybral pro otestování vaginálních kapslí Gynimum a mé srdce (a nejen to) zaplesalo! Díky za tu možnost. Od svého porodu mám neustálé problémy se svěděním, pálením nebo štípáním. Kdo to zná, ví, že to není nic příjemného. Ozkoušela jsem různé čípky, koupele a efekt téměř žádný nebo klid jen na dva dny. Upravila jsem i stravu, ale ani to nebylo nijak platné.

Za pár dnů kapsle dorazily, překvapil mne velmi maličký balíček, ale bylo v něm vše, co bylo potřeba. Ocenila jsem, že příbalový leták je velmi přehledný, výstižný a stručný. Zjistila jsem z něj vše, co jsem potřebovala během pár minut. Žádné složité slohy. V malém praktickém uzavíratelném dávkovači je deset kapslí. V letáku se uvádí, že je potřeba minimálně užívat léky devět dní. Případně je možné léčbu protáhnout. Trochu mne zmátl vzhled kapslí, prvotně jsem si myslela, že se polykají. 😀 Ale ne, v návodu jsem si ověřila, že se klasicky na noc zavádí do pochvy.

Samozřejmě mě zrovna trápilo nepříjemné svědění (poprvé se to docela hodilo), takže jsem hned natěšeně večer kapsli zavedla. Kdo má zkušenost s vaginálními čípky, tak u těchto kapslí ocení, že si na noc stačí vzít pouhou intimku a pak i přes den. Po kapsli se objeví slaboučký výtok a vlastně skoro nevíte, že jste nějakou kapsli použila. 

První dva dny jsem moc nepozorovala žádnou změnu, ale naději jsem neztrácela – ještě je brzy! Třetí den to bylo už lepší a další dny postupně obtíže totálně vymizely. Dobrala jsem všechny kapsle. Zatím hurá! A dál? Musím říct, že do dnešního dne nemám žádné problémy. Neskutečná úleva, pohoda a paráda! Dokonce jsem se jeden den naládovala sladkým a světe div se, svědění a pálení se nekonalo. Takže za mne kapsle Gynimun jednoznačně doporučuji a jestli mě zase něco začne „tam dole“ trápit, tohle bude to první po čem sáhnu.

Určitě čekáte i nějaká negativa. Pokud ano, zklamu vás, žádná jsem opravdu neobjevila.

Konečné a jednoduché shrnutí pozitiv :

„Dala mi miminko do náručí a já necítila nic, vůbec nic kromě obrovského zmatku v hlavě. Ano, byla nádherná, ale bylo to, jako když Vám dají do náruče jakékoliv cizí dítě.“

Sen každého adoptivního rodiče je přivést si domů krásné, zdravé miminko přímo z porodnice. Rodiče tak zažijí s miminkem vše od prvního úsměvu, přes první krůčky až do dospělosti. Je to úžasná životní zkušenost, která s sebou ale alespoň na začátku nese velkou pachuť strachu z toho, aby se miminko nevracelo zpět do biologické rodiny.

Někdy je ale celá zkušenost s adopcí mnohem komplikovanější ve smyslu směsice pocitů a zkušeností, které přinese. Více už se dočtete v příběhu, který nás dnes zavede do blízkého zahraničí a za který moc děkuji adoptivní mamince dnes tříleté holčičky, kterou přijali s manželem přímo z porodnice …

Cesta k adopci

V době, kdy jsme s manželem měli za sebou už velmi dlouhou cestu za miminkem a dozvěděli jsme se, že ani poslední pokus o umělé oplodnění nevyšel, jsme se rozhodli podat žádost o adopci.

Přípravy ani všechno to papírování, které proces schvalování obnášel, nás vůbec nestresoval nebo nezatěžoval. Naopak vnímala jsem obrovskou úlevu v podobě naděje, že na konci celého tohoto procesu určitě budeme rodiči!

Když čekám návštěvu nebo se u nás koná nějaká větší akce, nikdy mě nenapadne začít mísit ingredience na koláč nebo chystat obložené talíře či mazat chlebíčky. Vždycky se chopím hadru a vysavače a za půl dne si říkám, že já jsem někoho nepozvala už mnohem dřív, že my nezveme návštěvy častěji. To bychom doma měli stále krásně čisto. Studená plotna nechává i mě chladnou, bábovka ze supermarketu to jistí.

Můj muž je pravý opak. Mohl by návštěvu hostit v kůlničce na dříví, ale slušnost by mu nedovolila, abych ta supermarketová bábovka vůbec přišla návštěvě na oči, natož na talíř. Když je času víc, vyvařuje a maže o sto šest, když méně, šoupne do trouby nějakou sladkou rychlovku. Coby hostitelé jsme tedy ideální pár.

Co se každodenního domácího vaření týká , už to není taková legrace, jako nachystat se na víkendovou návštěvu. Tam si nějaký ten nezdravý hříšek nebo pracnější chystání člověk může dovolit. Dětem ale potřebujeme vařit zdravě a hravě, rychle a efektivně. A hlavně tuto činnost během dne skloubit s tisíci jinými povinnostmi.
Jak to zařídit, abychom doma měli navařeno, ale netrávili u plotny celé dny?

Za svítání

Uživatelka @kaleilah má recept pro ranní ptáčata: "Ráno vstát, udělat dětem snídani a zatím hodit sprchu. Mezitím už mi ale bublá polívka - někdy jediný jídlo, děti nepotřebují polívku a hlavní chod..." Pokud ho ale dospělí vyžadují, ani to není překážkou při brzkém vaření, jak dosvědčuje uživatelka @drzticka81: "Vařím polévku na dva dny a k tomu každý den druhé jídlo - to, znamená, že hned jak se probudím než vyjdeme do školky, mám navařeno - celé dopoledne jsme pryč, teď až bude hezky, budeme venku celé odpo až do večera." A pozor, to není recept jen pro maminky jednoho dítěte, ale autentický návod od maminky tří dětí! Obdivuhodné, já se se třemi dětmi ráno ani nenasnídám.

Po soumraku

První po čem jsem toužila, když mi bylo oznámeno, že mám v prsu zhoubný nádor, bylo, aby mi ho proboha co nejdřív vyndali. Nakonec jsem si na to musela počkat půl roku, až tam vlastně žádný nádor nezůstal. Chemoterapie si s ním poradila, ale operaci jsem stejně musela podstoupit. Už kvůli metastáze v uzlinách v axile (podpaží, pro ty co nemluví latinsky🙂 a kvůli jednotlivým buňkám, které nelze zjistit žádným vyšetřením.

Operaci už mám tedy za sebou. Ač mi všichni drželi palce na operaci a po operaci všichni říkali - "Super!!! Máš to za sebou"!!, tak operace byla to nejlepší, z celého procesu kolem toho. To vás prostě uspí a ač se snažíte, seč to jde, zůstat vzhůru, abyste alespoň koutkem oka zahlédli kdože vás bude operovat, tak během pěti vteřin jste odtáhnuti do říše snů a je vám srdečně jedno jestli vás bude operovat řezník nebo špičkový onkochirurg. O to horší je následné probuzení. První, co si pamatuji, je děsná zima. Tu, když sestřička vyřešila tím, že přes mně přehodila alobal, který rozdávají na běžeckých závodech (rozuměj nějakou aluminiovou přikrývku), vystřídala celkem výživná bolest. Takže moje třetí věta (hned po tom, že mi je zima a kde to vlastně jsem) byla "dejte mi nějaký dryják proti bolesti"!!! Má prosba byla vyslyšena....upěnlivě jsem sledovala hodiny (bolestí se mi vyostřil zrak a zcela jasně jsem viděla na hodiny, které byly od mně 15m a ráno jsem na ně už neviděla😀 a přemýšlela, za jak dlouhou dobu zaberou opiáty pouštěné přímo do žíly. Po 45 minutách, kdy jsem stále přemýšlela, přišla sestřička a oznámila mi, že jsem si pokrčenou rukou skřípla kanylu a opiáty mi do těla neproudí...hmmm...okamžitě jsem ruku narovnala a pak jsem s ní už ani nehnula, abych o přívod té blahodárné tekutiny do těla nepřišla. A tak jsem vydržela do rána...Hodinu co hodinu mně tedy budil tlakoměr, celou noc mě otravoval oxymetr na prstu, ale díky opiátům jsem byla tak oblblá, že jsem vždy jen zamžourala a spala dál. Nějaký hlad, kterým jsem trpěla před začátkem operace mně vůbec nezajímal...ať žije jídlo do žíly!!!

Ráno přišla fyzioterapeutka (ehm...raději bych ji nazvala jinak, abych nám fyzioterapeutům nekazila pověst, ale nenapadá vhodné jméno🙂)...no nebudu tady popisovat její postup vertikalizace, ale měla jsem reálné obavy, aby mi nevytrhla nějakou hadičku, které ze mě vedly...Docela ji bavilo tahat mi za cévku a řeknu vám, není to nic příjemného...ale vzhledem ke svému povolání, každá zkušenost a tím spíše špatná, je pro mě přínosem. Ale přežila jsem, stoupla jsem si, přesunula se k umyvadlu a tím jsem se kvalifikovala k přeložení na normální oddělení a vyndání cévky. Hurá!!! Jedna hadička pryč!!! S přesunem na normální oddělení se pojila jedna smutná věc - zastavení přísunu drog přímo do žíly a dohadování se se sestřičkou, jestli už mám nárok na další čípek či prášek proti bolesti. Jednou jsem kvůli tomu raději podstoupila i injekci do zadku, s vidinou toho, že to bude fungovat déle😀. No zadek mě bolí ještě teď. Ale první den jsem přežila. Sice jsem s redony (to jsou ty hadičky, které mi odváděly odpad z operované rány), chodila jak robokop a neustále jsem se bála, že je někde zapomenu (což by bylo dost nemilé, když mi vedly z těla), ale zvládla jsem to a další den jsem se jich zbavila. A to si pak připadaté volná a ladná jako lesní víla🙂. Ještě jsem je ukecala, aby si mě tam jeden den nechali, užila jsem si nemocniční pohodu a další den hurá domů!!! Musela jsem se dát dohromady, abych mohla na sobotní koncert Ennia Morriccona. 

Koncert jsem zvládla a byl parádní, teď tu polehávám jak lemra, normálně si nenamažu ani chleba...Nevím jestli jsem precitlivělý simulant nebo to fakt bolí??? No, zítra jdu na kontrolu tak se asi zeptám...Mohla bych si teda stěžovat, jak je to děsný a tak, že nemůžu nic, o všechno musím někoho prosit, kolem mě bordel...Ale já si ještě před rokem přála, abych mohla jen tak ležet a nemuset nic dělat, takže teď držím ústa a krok 🙂)) A snažím si to v rámci možností užít, čtu a koukám na blbý film, protože vím, že brzy zas nebudu moct...Ale taky se už dost těším zase na roli matky na plný úvazek se vším všudy, on je taky docela vopruz, pořád někoho prosit a žádat, jestli by mi sem nepřijel pomoct...Sice všichni (rozuměj babičky především) tvrdí, že to dělají rádi...ale...😀 Prostě člověk vždy touží po tom, co nemá...že???

No, ale abych to shrnula🙂) Jsou horší věci, třeba bolest zubu, poporodní bolest, nebo kocovina po opravdu velké párty...😀 Takže operace byla další zkušenost do života. A zkušenosti, ty nám nikdo nevezme. Prsa mám obě, jedno navíc vyzdobeno krásnou jizvou, takže vlastně super🙂 

Update: kdyby vám neseděli časové osy, je to tak..článek je z února 😀DD

        Predstavujeme vám našich hotelových maskotov Kamarátov z Trinity, ktorý sú nie len súčasťou animačných programov ale už druhým rokom tvoria  tanečno - hudobnú skupinu. Myšlienka založiť kapelu vznikla z viacerých dôvodov. Najprv k chlapcom maskotom (ČĽUPKO, KOPKO a SKALKO) pribudli dievčenské postavičky (VLNKA, SVETLUŠKA a OZVENKA) a následne viaceré akcie a ich spoločné vystúpenia aj mimo ich domovské hotely. Zažiť všetkých šiestich na jednom pódiu, tancovať a zabávať sa. Začalo nám to chýbať a tak sme založili kapelu, dali dokopy „veľké“ hlavy, napísali texty, zavreli sa do štúdia a vzniklo prvé debutové CD

        Kapela Kamaráti z Trinity má spolu 6 členov plus jednu veľmi šikovnú moderátorku, ktorá počas celého vystúpenia deti aktívne zapája do programu, ktorý nie je len o tanci, spievaní a zábave, ale aj o príbehu, prečo ma Skalko veľké svaly, prečo treba papať veľa zeleniny a ovocia, aké zvieratá žijú v Tatrách či na seneckom jazere a podobne.

        Vyše hodinové vystúpenie je zamerané na interaktívne tancovanie priamo s maskotmi Kamarátmi z Trinity. Počas koncertu nezabudnú na ani na jedno dieťa, ktoré si môže s kamarátmi zatancovať, zabaviť sa, odfotiť sa a navyše sa aj niečo naučiť.

          Naši Kamaráti sa odlišujú od ostatných postavičiek svojou jedinečnosťou, nekopírujú žiadnu rozprávku a vystihujú príbeh hotela Čľupko vodník, Kopko banský škriatok, Skalko horský vodca.

Kde môžete zažiť koncert Kamarátov z Trinity

        Všetkých šiestich Kamarátov môžete vidieť na koncertoch, ktoré majú počas celého leta v našich hoteloch a počas vybraných pobytov, mimo koncerty však vždy stretnete danú dvojicu v ich domovskom hoteli:

Ahoj holky,

jsem rád, že vám můžu představit novou Ambasadorku pro šikovnou službu Twisto - účet, která zjednodušuje nakupování a platby. Bára, nebo jinak @indy2, se stala hlasem a tváří značky a bude tu pro vás a všechny vaše otázky.

Má pro vás připravené množství soutěží, hádanek a také užitečných informací, kde vám vysvětlí, jak můžete s Twistem nakupovat dnes a platit za nákup až příští měsíc, jak se vám to hodí.

Přidejte se k ní do skupiny a sledujte její blog! 🙂

Báro, hodně štěstí.

Vivi

Od srpna 2016 to ve mně bublá touhou po vyjádření pokaždé, když čtu nebo slyším mnohdy až agresivní komentáře u různých článků o snaze rodit jinak než pod přísným nemocničním dohledem.

Mám za sebou pět porodů. První z nich před deseti lety v Motole byl klasicky lékařský. S oxytocinem, dlouhým ležením připojená na monitor. Ani mě nenapadlo zpochybňovat nějaké postupy, jsou to odborníci, ví, co dělají. Do konce těhotenství jsem chodila do práce, nic jsem dopředu nestudovala, měla jsem v nemocnici absolutní důvěru. Porod, který vypadal, že půjde jak po másle, skončil rupturou hráze III. stupně, dlouhým šitím, dole to vypadalo jak po výbuchu granátu. Ale přišlo mi, že tak to asi má být, je to přece porod. A s naprostým nepochopením jsem kroutila hlavou nad domácími rodičkami. Vždyť i zdárně se vyvíjející porod může skončit takovou hrůzou jako u mě! Nebýt v nemocnici,  nejenže ho snad vůbec neporodím, ale následně by mi tou dírou snad vypadl i mozek z hlavy! Podruhé jsem rodila po necelých dvou letech ve Zlíně. Mohla jsem si zvolit SC, ale chtěla jsem porodit normálně, čemuž se doktor na příjmu divil a příliš se mu do toho nechtělo. Ale skvělá PA mávla rukou, že tohle dáme v pohodě. Po klystýru a vaně  bez jakýchkoli dalších zásahů byla do dvou hodin od příjezdu na světě dcera, jen s PA, doktor nestihl ani přijít. Žádný nástřih, minimální poranění. Při třetím a čtvrtém porodu jsme zopakovali osvědčený postup - klystýr, sprcha a max. za dvě hodiny byli venku i kluci. Třetího rodila lehce protekčně lékařka, nicméně jsem došla k závěru, že příště raději už zase jen PA. Ale to byla tak jediná má výhrada, všechno probíhalo jinak hladce, jen přístup porodních asistentek mi připadal přirozenější a trpělivější. S tímto požadavkem neměla zlínská porodnice problém a čtvrtý syn byl venku natotata jen za asistence PA. Popáté jsem si řekla, že proceduru klystýr, sprcha absolvuji doma v klidu a ve své sprše. U tohoto porodu bych chvilku zůstala. Po obědě jsem si šla lehnout, něco málo se dělo, ale poslíčky jsem měla u posledních tří vždycky urputné, pravidelné, těžko rozeznatelné od rozjíždějícího porodu. Po jedné hodině jsem si zapnula měřič kontrakcí na mobilu, byly tak po čtyřech minutách, ale lážo plážo. Mamku, která měla hlídat děti, jsem poslala ještě nakoupit. O půl druhé jsem šla do sprchy, při každé kontrakci mě zalívala nádherná záře a teplo, už jsem věděla, že je to ono, že všechno běží jak má a  je to nádherné. Děti byly doma, hrály si, manžel pracoval z kanceláře v domě, nahřála jsem si yal a vrátila se do sprchy. Opřená o bosu na všech čtyřech jsem s radostí sledovala, jak to postupuje, pořád to bylo snesitelné, sprchovala jsem si záda a bylo mi dobře. Kolem druhé ale začala být každá další kontrakce silnější a silnější, houkla jsem na manžela, ať volá mamce, nákup ať nechá stát v obchodě a jede hned k nám, že musíme jet. Za deset minut byla u nás, ale to už se na suchu nedalo vydržet, vrátila jsem se do sprchy a zkusila rukou, jak to vypadá. Ačkoliv úplný laik, jasně jsem poznala, že je vše otevřené a hlava v cestách. Byla jsem úplně v klidu, věděla jsem, že všechno jde tak, jak má, zbytku jsem oznámila, ať mě nechají v klidu v koupelně, že nikam nejedu a porodím tam. Odmítla jsem sanitku, chtěla jsem hlavně klid. Manžel začal tahat hrnce na vodu, vyvařovat nůžky, chystat ručníky, ale mamka ho přinutila k zavolání sanitky. Za chvíli k nám naběhlo asi pět osob různých funkcí, ani jeden nebyl schopný mě zkontrolovat. Po obligátní otázce "jak často máte kontrakce?" sami zděšeně zjisili, že asi po minutě a už pomalu tlačím. Kolem 14,45 jsme to nějak zvládli do sanitky, při jedné kontrakci jsem se i modlila, ať neporodím na ulici u popelnic před zraky všech sousedů v oknech okolních domů. Podle řidiče dojezd od nás do porodnice tři minuty. V houkající sanitce se všechno uklidnilo, známý klid před bouří, se smíchem jsem trochu pobledlého doktora poprosila o foto pro kamarádky, že tohle mi neuvěří. Vyvezli mě na lehátku k porodním sálům, porodní asistentka už čekala, byli tam prý informováni, co jim to vezou za případ. Bylo mi fajn, slezla jsem z lehátka a porodní asistentka mě odvedla ke skříňkám. Příjem 14,58.  Jediné, co se řeší: "Nachystejte si těhotenskou průkazku, papír na jména, kartičku pojištěnce".  Tak ok, to jsou samozřejmě důležité věci. Bez toho se porodit nedá. Začnu hrabat v kabelce,  do toho mě ale chytne kontrakce. "Prodýchávejte to!!! netlačte!!!! slyšíte, netlačte!!!!" Asistentka do mě nevybíravě dloube prstem, abych ji začala poslouchat. Neposlouchám, potřebuju porodit, nebudu brzdit porod kvůli papírům. Kontrakce poleví a asistentka se milostivě uvolí vzít mě na monitor. Zřejmě je potřeba zkontrolovat, jestli mám opravdu kontrakce a nevymýšlím si to. Udělám dva kroky a ucítím ostrou bolest, zařvu, že se řeže hlava ven, což asistentka okomentuje slovy:"já jsem vám říkala, ať netlačíte!"Dovlečou mě na křeslo, "Chytněte si nohy a tlačte!", "Nechci si chytnout nohy, to mi nevyhovuje. Nechci být ani na zádech", " A co chcete?", "Chci si stoupnout", "Cože?!!!! A jak budeme chytat mimino?" no nic, končím debatu a nějak rodím. Ještě slyším: "Pošlete někdo pro toho tatínka, vždyť to ani nestihne!" Tatínek rozprávěl na chodbě se záchranaři. Syn se narodil v 15,00. Tzn. že celou svou závěrečnou a nejdůležitější fázi jsem strávila debatováním s asistentkou, jejíž míra empatie by se dala skousnout tak leda na pitevně. Byl to obrovský rozdíl proti tomu, jak celý porod probíhal doma. Jak šlo všechno naprosto přirozeně, samozřejmě, lehce a krásně.  Naráz už vůbec nebyl prostor pro záři, teplo a krásný pocit i při bolesti. Bylo to pět minut nekomfortu a nepříjemností, nenesu si z toho nic špatného, žádná hrůza, ale došla jsem tím k pochopení, proč tohle někdo nechce podstoupit. Vnímám porod jako naprosto zlomový okamžik v životě ženy a není jedno, jakým směrem se její duše posune. Zpackaný porod, byť pro mnohé nehmatatelně a těžko vysvětlitelně, spoustu žen poznamená. Nejsme žádné stroje, co vyplivnou dítě na požádání. Nestojím na žádné straně, nic neobhajuji ani nezavrhuji, jen jsem popsala svůj zážitek a pocit propastného rozdílu. A jsem přesvědčená o tom, že psychika ženy hraje u porodu i po porodu podstatnou roli. 

Mám pocit, že ti rozumím, alespoň o trochu líp. "Jak mi můžeš rozumět? Ty, která máš dítě?" Zeptáš se s bolestí v očích. 

Jak ti můžu rozumět já, která jsem cítila růst nový život ve svém těle? Já, která jsem nevešla do dveří a kolem které se všechno točilo. Já, která jsem během hodin zažila tu nejintenzivnější bolest a tu největší euforii v momentě, kdy jsem porodila. Já, která má doma malé dítě objevující svět. Já, která mu fouká bolístky a drží ho v náručí. Já, které říká "mami." A přece mám pocit, že ti rozumím, tak trochu líp.

Lidé, kteří říkají, že ti bolest něco dá, lžou. Bolest ti nedá nic, to jen ty sama si v sobě musíš přerovnat myšlení. Lidé, kteří říkají, že ti nemoc něco dá, lžou. Moje nemoc mi nedala nic, moje nemoc mi vzala možnost být znovu těhotná. "Jsou tu přeci možnosti," řekneš mi ty, která jsi prošla vším co ti nabídli a pak jsi čekala s nadějí, která se pokaždé změnila v zoufalství. "Ano, možnosti tu byly," odpovím ti. Ano, možnosti tu byly, ale s mojí diagnozou a vědomím toho, že na odebrání vajíček je potřeba hormonů, které moje tělo v tu chvíli nepotřebovalo. S mojí diagnozou, kdy dalších minimálně pět let budu brát prášky, které mě možná uvedou do předčasné menopauzy, se možnosti změnily v nic. Mám pocit, že ti rozumím, tak trochu líp.

Pamatuji si jak mě před čtyřma lety v době "tak to zkusíme a uvidíme" napadlo, že se to nemusí zadařit. Ta myšlenka vlastně nikdy natrvalo v mojí hlavě neuvízla. Tehdy to nebolelo. Tehdy nebyl čas. Musela jsem spát a živit toho novýho človíčka uvnitř. Nikdy mě nanapadlo, že se jednou budu potýkat s pocitem "nikdy víc!" Ten pocit, který je někde hluboko v hlavě a krákorá mi do ucha jako ten černej havran "Nikdy, nikdy víc!" Ten pocit tam někde hluboko v břiše, který mě svírá a svírá až mi nedovolí dýchat a mě pak vrhknou slzy do očí. Ten pocit, který někdy vypluje na povrch, když vidím těhotnou maminku. Mám pocit, že ti teď rozumím, tak trochu líp.

Taky jsem byla jednou z těch těhotných, které se štastně valí ulicí. Nevěděla jsem, že je ti tak strašně. Nevěděla jsem, že tě může bolet se na mě podívat a že tu bolest skrýváš úsměvěm. Ta bolest není vidět a je tam, tam hluboko v tobě, viď. Ta touha držet miminko v náručí a dívat se mu do očí. Ta touha poleví, viď? Já vím, někdy je silnější než jindy a někdy není vůbec. Tak to je alespoň pro mě, která ti rozumí jen tak trochu líp. 

Někdy se mi chce křičet na to, jak je život nespravedlivej. Někdy se podívám na věci, který jsem schovávala "na to další" a přes slzy se směju. Směju se, když si vzpomenu na ty okamžiky, kdy v těch teď prázdných tričkách pobýval můj chlapeček. A třeba zase jednou bude nějaké moje miminko nebo malé dítě. Dítě, které mě nebude kopat pod žebra a které tam někde pro mě určitě je. Dítě, které bude chtít, abych ho objala a pochovala. Já vím, že tobě rozumím jen tak trochu líp. 

Ahoj všem! 

Jmenuji se Pavlína a mám doma skoro 7měsíčního synka Milíska. 

Bylo pro mě velmi milým zjištěním, když mi přišla zpráva od @konik_testuje, že jsem byla vybrána pro testování tyčinek Nutrimama pro kojící maminky. 

Kojení jsem se od začátku těhotenství bála... všichni v rodině mi moc podpory nedali, jelikož ani moje mamka, ani tchýně nekojily a já byla "odchována" jako většina tehdejších dětí na ředěném kravském mléce. Naštěstí se mi zadařilo a i přes "velmi milou" zkušenost s dětskou sestrou a laktační poradkyní v jednom už v porodnici, se kojení podařilo. Milísek je tak z 95% kojený a jsem na sebe pyšná 🙂 

Den, kdy dorazil balíček, byl pro mě dost náročný, jelikož Milajze trápily horečky a byli jsme zároveň i na pohotovosti. Poté se z toho vyklubala alergie na jahody, ale o tom někdy jindy, haha:D Velmi mě potěšil i pán, který mi balíček dovezl, byl to sympaťák 🙂

Po rozbalení jsem byla udivená, kolik tyčinek vůbec přišlo! Čekala jsem jedno balení. Radost pohledět, když nakonec byla balení dvě a napadlo mě, super, bude co mlsat a bez výčitek svědomí 🙂 

Na MK jsem již několik let, ale většinou jen jako pozorovatel. Nejsem uplně ten typ, který by se zapojoval do diskuzí a ruzných komentářů i když mám na některé věci svůj názor 🙂

V každém případě testovací příspěvky sleduji a když jsem viděla možnost testovat tyto kapsle neváhala jsem a hned svůj komentář s mými potížemi přihodila.

Mé překvapení když jsem uvidela, že mě k testování vybrali bylo velké - "Já? Já která nikdy nic nevyhrála?" Super, moc jsem se těšila neb na můj první výtok si už ani nepamatuju kdy byl poprvé, protože je to již spousty let co mě to trápí. Tajně jsem doufala, že jednou až porodím mě to otravné pálení, svědění přejde a ono ani po prvním ani po druhém porodu nic... A po třetím? Je to snad nejhorší. Takže možnost testování přišla v tu nejvhodnější dobu.

Když mi přišel balíček, hleděla jsem na tak malé balení a myslela si že se spletly 🙂 Po tom, co jsem vybalila balení z krabičky a uviděla tak malé "prášky" jsem si říkala přesně jako @tvvigina to se jako poliká? Kuknu na návod a fakt vaginální, no to jsem zvědavá. 🙂

Přiznám se, že mé dosavadní zkušenosti se zaváděcími tabletami byli jiné, buď bylo zavádění větších kapslí, které měli uplně jiný tvar a který se velmi dobře zaváděl a nebo měli menší tablety aplikátor na zavádění.

Po prvním zavedení se přiznám, můj pocit nebyl uplně jako že bych skákala radostí. Ta malinká tableta se mi zaváděla blbě, pořad se mi tam nějak točila a cítila sem ji a nedokazala jsem ji nějak zformovat, ještě štěstí že to bylo na noc. Nicméně praxe dělá divy a po pár dnech už to bylo lepší, ale ne uplná hitparáda. 🙂 Takže za mě ta velikost bez aplikátoru je trochu mínus.

Ahoj,

tímto článkem bych se s vámi všemi chtěla podělit o své dojmy z tyčinek Nutrimama. Tyčinky jsem již předtím, než mě vybrali na testování znala. Jednu jsem dostala u dětské doktorky v době, kdy jsme bojovali s kojením a teprve několikatýdenní syn nepřibíral. Nakonec jsem si v obchodě koupila celé balení spolu s vanilkovým nápojem pro kojící matky Nutrimama. Ano, opravdu jsem byla ochotná udělat cokoli, abychom se synem sehráli a přehoupli se přes tyto těžkosti. A proto, když jsem zjistila, že je možnost přihlásit se k testování, hned jsem se přihlásila, avšak ne proto, že by problémy s kojením přetrvávali. Synovi jsou již čtyři měsíce a z „neduživého“ miminka je sedmikilový chlapák, takže jsem si řekla, že je potřeba, aby se mu dostávalo dostatek živin. Proč tedy k zobání vitamínů a probiotik ještě nepřidat zdravou svačinku. Zároveň jsem si říkala, že mě to třeba odradí od zmrzliny a jiných lákadel a poporodní kila půjdou snáz dolů.

Balíček mi doručil velmi milý usměvavý pán, který ochotně počkal, než za ním dojdu. Přiznám se, že mi to nedalo a krabici jsem hned dychtivě rozbalila a vzala si jednu tyčinku na procházku. Krabice obsahovala dvě balení po pěti tyčinkách, a to příchuť brusinky-čokoláda a brusinky-maliny. Tyčinky jsou relativně velké a balené v silném obalu, takže se nemusíte bát nějaké nehody v tašce, i když se do nich kvůli tomu špatně leze 😃 Někdy jsem, přiznám se, trošku bojovala, abych se k nim dostala, ale výsledek stojí za to.

Co se týče příchutí, tak s příchutí brusinky-maliny jsem měla premiéru. A musím říct, že velmi příjemnou. Oproti druhé variantě je tato příchuť svěží, trošku nakyslá, ne příliš sladká, v teple tedy celkem žádoucí. Já však, ruku na srdce, spíše preferuji brusinky-čokoláda. Byť je tam čokoláda, tak jí je tak akorát, po snězení nemáte pocit přeslazení, a přesto jsou vaše chuťové buňky uspokojeny a pak vás nehoní mlsná.

Pro mě jsou tyhle tyčinky na mateřské velkou záchranou, protože jaká je zásada kojení? Nehladovět! Někdy je to těžké se rychle najíst a Nutrimama vám právě toto umožní. Takže já je tahala všude sebou, na procházky, na výlety…. A když mi můj žaludek připomněl, že jsem ještě nejedla, tak jsem byla moc ráda, že je mám. Jsou celkem syté, hravě nahradí tedy celé jedno jídlo. A dají se jíst i při reálně probíhajícím kojení. Ano, i to jsem vyzkoušela, když jsem si jeden den svačinku zapomněla a pak vyhládlá dala syna k prsu a sama se taky najedla.

Za mě jsou tyčinky Nutrimama zdravou, užitečnou, dobře zabalenou a výživnou svačinkou. A doufám, že se výrobce rozhodne začít vyrábět i další příchutě, fantazii se přece meze nekladou. Možná můžete vidět jako negativum cenu v obchodech, avšak jedná se o celé balení s pěti kusy, tudíž jednotková cena vychází podobně jako u jiných podobných produktů.

Kde domov můj? 

,,.. a to jeee, ta kráásnáá zeměěě, země čeeská, domov můůůj, země českáá, domov můj." poslouchám z druhé místnostni známou melodii a zpívám si pro sebe.

    Právě ležím v nové posteli a dívám se z okna na nádhernou letní hvězdnou oblohu. Zítra vstávám brzy do práce, bude 24. prosince. Kluci v obýváku sledují český film Pelíšky, kde právě pan Jiří Kodet hraje na klavír českou hymnu po zprávě o okupaci Československé Republiky.

    To vše slyším přes zeď díky mizerné izolaci domů na Novém Zélandu. Ale možná nejen díky tomu. Vím, že i kluci vedle sedí jako přibití, se stejnými pocity jako já a ani nehlesnou. I spadnout špendlík by tam bylo slyšet. Neubráním se a slza mi stéká po tváři. 

    První Vánoce v zahraničí...

... a sama. První vánoce bez maminky a jejího cukroví, bez Popelky, bez Mrazíka a spousty dalších věcí, které mi vždycky přišly tak automatické, tak normální. A teď je všechno jinak.

Tak už tomu je 5 a půl měsíce, co mi k těm všem sociálním rolím přibyla i role mámy.

Feedback? Ještě, že mám hodné dítě, protože i tak nechápu, že tu obrovsky těžkou roli zvládám. Musím se totiž přiznat: "Ahoj všichni, jmenuji se Jana a jsem google matka." Mám první dítě, byla jsem zvyklá, a vlastně stále jsem, neustále se vzdělávat v tom, co dělám. Takže logicky teď dceru neustále sleduju, googlím každý pupínek a studuji psychomotorický vývoj dítěte v prvním roce života. Čtu diskuze, články, pro a proti u kontroverzních témat, jako je očkování, správné nošení apod., a výsledek? Zmatek! Každý tvrdí něco jiného, co je dobře a co je špatně. Co dítě může a nemůže. Mám za sebou bezesné noci, ne kvůli brečícímu dítěti, ale kvůli přemýšlení nad hexavakcínou. Mám za sebou výčitky svědomí, že i když svoji dceru plně kojím, dala jsem jí dudlík a vlastně jí tím šidím a oblbuju. Mám za sebou oslavy, když se poprvé přetočila na bříško a zvládla to "v termínu".

Až tak moc jsem někdy pošetilá. Tak moc mě ta dnešní doba ovlivnila. A já v samém zmatku a snaze o to, co nejlépe vychovat své dítě, někdy zapomínám jen na svou intuici a důvěru ve schopnosti toho drobka. 

Řekla jsem si STOP! Každý má svůj způsob, takže i my si najdeme tu zlatou střední cestu.

Pořád jen plně kojím, zatím žádné příkrmy, malá stále docela dost ublinkává, spí s námi v posteli nebo v postýlce přiražené k té naší vedle mě, má dudlíka, nelátkujeme, koupeme obden, nosím ji občas v šátku, má náušničky, má povinné očkování, nepovinné nebude mít, přetáčí se na oba boky, na bříško jen přes pravou stranu, hraje si, předává si hračky z ruky do ruky, zoubky ješte nerostou. Ano, občas ji vezmu tak, že ji chvilinku držím vertikálně, teď bojujeme s opruzenou prdelkou, někdy jí moc nabalím a je jí teplo. Ale jen ona mi dá najevo, co dělám správně a co špatně. Je to originál, který nikdo jiný nemá. Nacházíme si svůj vlastní způsob soužití a výchovy, příjímáme informace z venku, ale bereme si z nich jen to, co je pro nás důležité.

Nicméně za tetami na modrém koníkovi si pro občasnou radu pořád rády přijdeme. 🙂

Jupííí já něco vyhrála. A ne jen tak ledacos, ale vaginální kapsle Gynimun.

Měla jsem  vážně velkou radost. A to hlavně kvůli tomu, že mě pořád dokola trápí výtoky, svědění a pálení.

No co budu povídat, pořád se škrabat na vagíně není úplně optimální. Takže jsem se moc těšila jak to vyzkouším. Přišla malinká krabička, já na to hledím zda je to jako všecko :D No takové malé pilulky? To se jako má jíst? No ne mrknu na návod a vážně napsané vaginalní. No dobrá tak tedy začnem.

Za dva dny sem měla dostat menzes, tak sem počkala až mi skončí a spotřebovala všecky kapsle. Byly super malé. Největší bomba, to že neklouže z ruk jak čípek a nemusí se dávat klasická vložka, ale stačila slipovka. Bomba výtok z toho skoro žádný, úplně sem hleděla. Hned třetí den žádné škrabání nenastalo, výtok se sklidnil a o pálení při čurání ani nemluvím.A při sexu mě už nesvědí a nedře. Konečně si ho můžu i užít. Taková boží úleva, která trvá už tři týdny.

Mám jasno, jestli se to někdy zas vrátí snad ne, tak určitě si nechám napsat tohle. Za mě úplná jenička. 

Takže mooooooc děkuji, že ste si mě na testování vybrali. Velké díky.

Mám obrovskou radost, že se vám dnes můžu představit jako ambasadorka české značky Phyteneo.

Jmenuji se Hanka a se svým skvělým manželem mám úžasného syna Dominika, kterému bylo nedávno deset měsíců. S manželem jsme se brali před dvěma lety, ale to už jsme za sebou měli jedenáct společných a krásně prožitých let. Po svatbě jsme s miminkem počítali, ale že na testu objevím dvě čárky už po dvou měsících, mě nenapadlo ani ve snu. Když jsem začala zjišťovat všemožné informace o těhotenství a miminku, narazila jsem na Modrého koníka.

Jsem tu registrovaná rok a půl a musím říct, že jsem tady za tu dobu načerpala spoustu užitečných informací, našla spoustu inspirace a díky radám zkušených maminek objevila parádní vychytávky, které by mě jinak vůbec nenapadly. Třeba že síťku na kočárek koupit raději černou než bílou, protože je přes ni lépe vidět, nebo že přebalovací podložka na komodu má být raději trojhranná, než dvojhranná (mimochodem bez této vychytávky by už měl náš velmi energický syn nejspíš otřes mozku, protože by při každém přebalování narážel hlavou do zdi J ). Mám tady své oblíbené maminky a spoustu z vás ráda sleduji.

Řekla jsem si, že když už tu trávím nějaký ten volný čas, bylo by fajn skloubit to s něčím užitečným, a proto jsem se začala více zajímat o projekt ambasadorek. Sledovala jsem vypsané konkurzy, a asi pět měsíců na to se objevil konkurz na ambasadorku Phyteneo – značku, která je významným výrobcem moderních fytofarmak v České republice. Řekla jsem si - to je přesně ono, tuhle značku chci reprezentovat! Ptáte se proč právě Phyteneo?

Celý svůj profesní život se pohybuji ve zdravotnictví. Po maturitě, kterou mám v oboru zdravotní laborant, jsem pracovala jako instrumentářka ve stomatochirurgické ordinaci a načerpala tak nenahraditelné vědomosti v oblasti stomatologie. Po pěti letech jsem se ale vrátila ke svému oboru a začala pracovat jako laborantka v mikrobiologické laboratoři. Při práci jsem si doplnila vzdělání dálkovým studiem bakalářského oboru Zdravotnická bioanalytika na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy a atestací v oboru mikrobiologie.

Jako mikrobiologická laborantka jsem v práci viděla spousty případů, kdy i u mladých pacientů absolutně selhávala antibiotická léčba. V dnešní době se antibiotika nadužívají ve velkém. Někteří praktičtí lékaři je předepisují běžně na chřipku, většina z nich je pak předepisuje bez potřebných vyšetření. Druhá věc je, že lidé se jich často sami domáhají. A přesně toto nadužívání vede ke vzniku antibiotické rezistence – tedy, že antibiotika začínají být neúčinná.

Jsem tak nadšená, že vám hned musím sepsat článek! Slyšeli jste někdy o Floatfit? Pokud ne, pokračujte dál... 🙂 A pokud ano, tak taky😁

Já jsem dnes totiž absolvovala svou první lekci a byla to pro mě absolutně skvělá zkušenost! Ale teď k tomu, o co se jedná. Floatfit je netradiční cvičení na principu HIIT – High Intensity Interval Training. Cvičíte klasické cviky, na které narazíte v každém běžném workoutu, ALE... NA VODNÍ HLADINĚ!
Respektive na speciální podložce, která se vznáší na hladině a je jednoduše připevněná tak, aby ,,nikam“ neujížděla. Fór je v tom, že rozhodně není stabilní a vaším úkolem je se na ní nejen udržet, ale právě i provádět méně nebo více náročné cviky. Díky tomu jste nuceni neustále zatínat střed těla – vnitřní břišní svaly – chcete-li core. Jakmile povolíte – padáte pod vodu. 🙂,,Co si na sebe teda mám obléct?" běželo mi hlavou. Máte dvě možnosti - buď vyprané sportovní oblečení (za mě doporučuji třičtvrťáky, sportovní podprsenku a tenké tílko). Nebo plavky vcelku - z čistě praktických důvodů! 😉 Pánové - ano na lekcích jsem viděla i dva chlapy! - si vystačí s plaveckými nebo sportovními kraťasy. 

 Adrenalin, legrace, bolest pracujících svalů v celém těle, pocit, když se potopíte a zase se na tu ,,zatracenou“ podložku vydrápete zpátky a jedete dál...! 

 Jak probíhala lekce Floatfit? Na začátku nám naše instruktorka – skvělá Péťa, která mě přivedla i k FitMami – popsala, jak bude cvičení probíhat, na co si dát pozor a čeho se nebát. NESMÍTE SE BÁT SPADNOUT DO VODY. Přijde vám to legrační? Ale věřte mi, je to vážně důležitá součást a po doplavání k podložce a krátkém seznámení s ní ( 🙂 ), jsme kromě stability zkusily i takový malý pád pod vodní hladinu.

Základem bylo 5-6 základních cviků: squat – klasický, na špičky a s výskokem, angličáky - základní i s výskokem, plank, ,,lodičku“ (viz foto), houpání ze strany na stranu v rychlém tempu. Opakovaly se a nabalovaly v pravidelných intervalech a cílem instruktorky bylo, abychom překonaly sami sebe a zkoušely jsme aspoň chvíli nejtěžší verzi. Mezitím jsme se několikrát ,,vykoupaly“ a v závěru lekce už to nebyla vůbec legrace, vydrápat se zpátky na podložku.

Snažila jsem se dělat cviky v pokročilé verzi a v jednu chvíli jsem opravdu nevěděla, jestli ze mě teče pot, nebo voda. 😀 I přes to, že už nějaký ten pátek cvičím a troufám si tvrdit, že mám nějakou fyzičku, byl to zase úplně jiný styl cvičení a rozhodně mi dal zabrat!

23.5. 4:35 domnění že to jsou spíš poslíčci jsme dorazili do porodnice

4:50 jsme byly přijati, budeme rodit 😂

6:00 jsme si nechali pomoci propíchnutí vody

7:05 no už jsme na 4cm začínám funět a mírně stiskávám chlapa 8-10:00 spíš řvu a strhávám chlapovi mundur i s chlupama 💋 statečně drží

10:30 úleva pro záda v teplé koupeli 👌

10:45 řevem kácím stromy a jsme na 9cm přesun na lóže monitor plus slabší analgetika žádný epidural ani oxytocin START tlačim na boku a jde to, jsem vysílená po asi 5 zatlačení jsem šla na záda mezitím škubu maso z chlapovi paže ANI NEPIP dr.: "vidím vlásky" chlap se tam hned podíval 😂 4x zatlačení ohromná úleva bolest jak kdyby předtím nebyla a pocítila tu největší lásku 💗

Aktualizace: Recenze uživatelek na gorenje Baby kolekci naleznete ve fóru tady.

---- 

S příchodem miminka do domácnosti přichází nejenom radosti, ale také starosti a hodně práce. Gorenje Baby kolekce, ze které můžete dva produkty otestovat, vám některé z vašich starostí usnadní. Všechny spotřebiče mají společnou jednu důležitou věc: přinesou vám očekávané výsledky a pomůžou s péči o miminko.

Všechny výrobky z gorenje Baby kolekce určené pro péči o dítě jsou dostupné v kompaktní velikosti, a proto pro ně najdete snadno místo. Jsou navrženy v EU s ohledem na mladou rodinu. Zamilujete si je, protože mají jednoduché použití, čištění i údržbu. Jsou vyrobeny způsobem šetrným k životnímu prostředí a neobsahují žádné škodlivé chemikálie. Jsou vyrobeny z materiálů bez obsahu BPA.

Co testujeme

Multifunkční hrnec pro přípravu dětské stravy BFM900BY- velmi lehký hrnec, který se vejde do každé kuchyně. Každá maminka jistě ocení přípravu zdravých pokrmů pomocí sekání a mixování, které zajistí jídlo pro mimiko do 15 minut.