S citlivou pokožkou to není jednoduché, obzvláště u malých dětí. Citlivá pokožka je velmi náchylná a reaguje na každý podnět, to jistě potvrdí nejedna maminka. Pak je vždy na místě, vyhýbat se všemu potencionálně škodlivému počínaje pracími prostředky. Nabízí se tedy otázka, v čem prát oblečení děťátka s citlivou pokožkou?

Základem je změna pracího prostředku

Praní je totiž skoro každodenní nutnost, zvláště u dětí, které dokáží během dne vyprodukovat horu špinavého prádla, na jejich věku přitom vůbec nezáleží. Běžné prací prostředky ale přinášejí potencionální riziko a mohou velmi dráždit. Obsahují totiž různá rozpouštědla, konzervační látky, rozjasňovače a vůně. To vše však pro citlivou pokožku vhodné není.

Jak tedy prát? Vhodným krokem je určitě změna pracího prostředku a vynechání aviváže. Výběr vhodnějšího pracího prostředku ale nemusí být tak jednoduchý, jak se zdá. Možností alternativ máme hned několik.

Možností je několik

Jako první většinou sáhneme po jiném pracím prostředku.  Prostředku pro citlivou pokožku nebo speciálnímu určenému na oblečení pro děti. Takové prací prášky obvykle nejsou parfemované, ale stále v menší míře obsahují konzervační látky, rozpouštědla či rozjasňovače, které mohou pokožku zbytečně dráždit.

„Od chvíle, kdy nastoupil syn do školky, mám pocit, že je doma téměř neustále. Stále dokola s tím stejným scénářem – rýma, kašel, 14 dní doma, vyléčit, zpět do školky a do týdne znovu,“ svěřuje se jedna z maminek z Modrého koníka s příběhem, který má vyústění až v adenotomii – odstranění nosní mandle.

„Než syn nastoupil do školky, prakticky nebyl nemocný. Na teploty vůbec netrpěl a netrpí ani teď, ale ta neustálá rýma a kašel jsou zničující.“ Infekce horních cest dýchacích jsou u dětí od kojeneckého věku do cca šestého roku života jedním z nejčastějších onemocnění, a to zejména v podzimním a zimním období. Prakticky znamená, že dochází k zánětlivému postižení sliznice horních cest dýchacích – tedy nosu, hrtanu, až na úroveň průdušek. Samotné průdušky, průdušinky a plicní sklípky pak již patří do dolních cest dýchacích. U malých dětí se běžně vyskytuje i sedmkrát do roka, zejména pokud navštěvují jesle, školky, nebo jakékoli dětské skupiny.

Infekce horních cest dýchacích se přenáší pouhým kýchnutím

Onemocnění se přenáší kapénkami – stačí tedy, aby si v okolí vašeho potomka kýchlo nemocné dítko, a na problém je zaděláno. A ruku na srdce – jak často se vám při příchodu do šatny stává, že okolo vidíte děti pobíhající s nudlí u nosu, případně kašlající, se skleněnými očky? „Máme s mužem veliké štěstí, že můžete být se synem doma, když je nemocný. Manžel z domu pracuje a já mohu využívat home office. Syna tedy zpět do školky vracíme zdravého. O to víc nás potom ničí, když v šatně vidíme jasně nemocné děti a víme, že za pár dní budeme mít doma znovu malého maroda. Je to zkrátka takový nikdy nekončící boj,“ potvrzuje maminka svou vlastní zkušenost.

Klasickým ukazatelem tohoto typu infekce je rýma a kašel, v prvních dnech se může přidávat zvýšená teplota, nechutenství, únava, výjimečně i horečka. Rýma se může projevovat lehce nažloutlým nebo nazelenalým, volně tekoucím sekretem až po hustý zelený nebo žlutý hlen. Přidat se může suchý kašel, který postupem času přechází v kašel vlhký. Děti velmi často dráždí zejména poloha vleže, kdy jim hleny stékají do krku a tím je dáví. Doporučuje se proto zvýšená poloha postýlky nebo postele pod hlavičkou.

Onemocnění je většinou otázkou jednoho týdne až čtrnácti dnů, pokud se nevyvíjí do závažnějších onemocnění. I s rýmou a kašlem, ač mohou vypadat banálně, se ale s malými dětmi vyplatí navštívit lékaře. Infekce horních cest dýchacích je ve většině případů záležitostí virovou. To znamená, že vás pediatr vybaví recepty na léky, které pomohou vašemu dítěti s odkašláváním a obecně s odhleněním, samozřejmě s ohledem na věk. Spreje do nosu, mořská voda na ředění hlenu, sirupy na kašel. U virového onemocnění se totiž řeší symptomy a zejména u dětí je cílem jim samozřejmě ulevit. Právě pediatr by měl určit, zda se nejedná o onemocnění bakteriální a není třeba nasazovat antibiotika.

Občas se stane, že Vám život přinese radostnou událost ve chvíli a ve formě, ve které ji vlastně už vůbec nečekáte.

U nás uplynuly skoro dva roky od druhé přípravy žadatelů o osvojení. Dcera byla pomalu předškolačkou a já tak nějak začínala propadat smutku a depresím z toho, že k nám to druhé miminko už asi nikdy nepřijde. Navíc informace z kraje byly stále stejné a velmi negativního rázu. Stále dokola jsem slyšela, že dětí do adopce je méně a méně a jsme druhožadatelé, na které se pravděpodobně vůbec nedostane. Poslouchat tohle stále dokola dva roky bylo pro mě opravdu psychicky velmi ubíjející.

Přestávala jsem věřit a uvažovala co dělat, abychom nezůstali u jedináčka. I když moc milovaného jedináčka, za kterého jsem byla velmi vděčná a stále jsem. Nicméně, ta potřeba být ještě jednou maminkou, vozit kočárek, vstávat v noci k tomu malému bezbrannému stvoření a také, možná něco udělat třeba lépe, nebo nadělat nějaké nové výchovné chyby, ta potřeba tu prostě byla. A byla to velmi nenaplněná a bolestná potřeba.

V té době jsme si doma otevřeli téma přímé adopce. To je, pokud moc netušíte, o co jde, taková „adopce na divoko“. Prostě si nějakým způsobem najdete, seznámíte se s maminkou v nesnázích, která chce dát miminko do adopce. Pokud si sednete jako lidé, pak je možné se domluvit a vše formálně připravit tak, aby maminka rozhodla, že její miminko půjde po narození k Vám. Že prostě budete pečovat vy a stanete se novými rodiči.

Má to spoustu úžasných přínosů a také velké množství rizik. Obrovský přínos je zde v tom, že jste příběhu blízko. Potkáte se osobně s biologickou maminkou Vašeho nenarozeného dítka a slyšíte důvody, prostě příběh z první ruky. Navíc se dozvíte spoustu dalších bonusových informací, jako je třeba podrobná zdravotní anamnéza biologické rodiny apod. Prostě jednou můžete svému adoptivnímu potomkovi říct: „Vím, jak tvoje maminka vypadala a proč jsi šel do adopce. Byla jsem u toho.“

A pak jsou tu i nevýhody přímé adopce, jednou z největších je to, že jste na to sami. V celém tom procesu a papírování není nikdo, kdo by Vám pomohl, poradil. Navíc je jasné, že maminka si adopci může kdykoliv, a to ještě docela dlouho po porodu, rozmyslet. A to je asi riziko největší. Navíc, už máte jedno dítko doma, které by to celé s vámi žilo.

„Zajímalo by mě, jak zabavujete děti, když jsou nemocné. Mám syna, kterého neodradí skoro žádná teplota, v posteli mi zrovna moc ležet přes den nechce. Vy s aktivními dětičkami, jak jim přes den hledáte zábavu?“ Když děti marodí, trpíme spolu s nimi a přejeme si, aby jim bylo zase lépe a vrátila se nám ta naše zlobidla. Jakmile se jim ale uleví a naše přání se plní, nastává nový problém. Jak udržet neposedy v klidu, aby se nemoc opravdu pořádně vyléčila?

Samozřejmě se nabízí jedno velmi jednoduché řešení – televize. Jenže nechat dítě sledovat televizi od rána až do večera příliš vhodné a ani výchovné není. Pevně věříme, že v článku najdete dostatek inspirace, která vám pomůže ve chvíli, kdy vaše dítě skáče ze schodů a běhá po bytě místo toho, aby bylo v klidu a odpočívalo.

Jak zabavit děti při nemoci?

„Pokud se cítí celkem dobře, tak ho nenutím být vyloženě v posteli, ale nesmí lítat, řádit apod. Takže klidně si maluje u stolečku, nebo něco skládáme, natáhne se v obýváku na pohovku a koukne na pohádky, staví si v klidu něco. Občas ho na chvíli zaženu do postele a třeba si čteme, nebo povídáme s plyšáky. Znám to moc dobře, syn se i při teplotě 39 chová v podstatě úplně normálně, vlastně to na něm ani není poznat, dokud na něj nesáhnu. Většinou i normálně jí, a že by třeba přes den usnul, když je nemocný, tak to ani náhodou,“ svěřuje se maminka z diskuze na Modrém koníku.

Je-li to jen trochu možné, naplánujte takové hry a aktivity, na které běžně nemáte tolik času, kolik byste si přáli. Vytáhněte ze skříně všechny společenské hry, puzzle, knihy, hrajte divadlo, odpočívejte společně a užívejte si společný čas.

Pohrabte se ve vzpomínkách

Mnohogenerační soužití bylo v rodinách dříve velmi běžné, řešila se jím nedostupnost vlastního bydlení. Nyní, u našich generací, je to spíše rarita, která se udržuje zejména na menších městech a vesnicích. 

Společné soužití několika generací rodiny pod jednou střechou je věky prověřené. Pokud v rodině nechochází ke konfliktům, je podle psychologa a manželského poradce Luciana Kantora, který na toto téma poskytl rozhovor Českému rozhlasu, generační soužití pro děti spíše přínosem.

Výhoda společného soužití několika generací přináší dětem podle Kantora hlavně možnost pozorovat rozdílnost několika generačních názorů, které se dokážou navzájem tolerovat. Pro dítě je to pak možnost naučit se naslouchat, třídit názory a vytvářet své vlastní pohledy na věc.

Společné soužití prarodičů, rodičů a dětí je generacemi prověřené

V minulých dobách, kdy pravděpodobnost získání vlastního bydlení, zejména v éře socialismu, byla na úrovni dostupnosti tropického ovoce a hygienických potřeb, bylo společné soužití několika generací pod jednou střechou často jediným východiskem. Mladé rodiny, často čekající na přidělení vlastního bytu, žily v jednom domě či dokonce bytě s rodiči dlouhé roky. Společně tak vychovávali narozené děti, dělili se o kuchyně, koupelny. Sdílení společného prostoru s sebou přinášelo výhody a samozřejmě i konflikty.

Dnes již tento trend pomalu vymírá. Mladé páry dnes díky možnostem nejprve budují vlastní bydlení a až později rozšiřují svou rodinu. Společné soužití v jednom domě tak přetrvává spíše u rodin, kde se z generace na generaci předávají volné prostory v rodinných domech.

Bambulka. Můj třetí porod, poprvé bez možnosti porodit ve Švýcarsku. Smířila jsem se s představou domácího porodu, i můj muž o něm mluvil jako o hotové věci. Jenže pak jsem otěhotněla. Jakmile jsem měla v břiše opravdové dítě, On dostal strach. Požádal, abych si našla porodnici, protože se bojí. A já ho u porodu potřebuju mít jako skálu, pod kterou se schovám, kde budu v bezpečí a o kterou se opřu s vědomím, že se ani nezachvěje. Ale taky jsem chtěla porodit do vody, takže jsme měli vlastně jedinou reálnou možnost – Rakovník. Registrovala jsem se hned po potvrzení těhotenství u gynekoložky, abych měla jistotu.

Poprvé jsem do Rakovníka přijela na ultrazvuk v třetím trimestru. A zrovna mě to neuklidnilo. Prostředí jako z laciného hororu, dlouhé čekání na chodbě, lékař, který se ani nepředstavil. Začala jsem sepisovat Dříve vyslovené přání s citacemi všech paragrafů a bála se. Podruhé jsem tam přijela na poradnu ve 36. týdnu. Hned v přízemí nás zdravili saniťáci, usměvavá sestřička mě obskakovala jako nějakou celebritu a pak jsem se poprvé setkala s doktorem Čapkem. Asi není potřeba zabíhat do podrobností, ale domluvili jsme se na všem, co jsem chtěla i nechtěla, vysvětlil mi rizika, ale uznal nesmyslnost některých postupů, které se v Česku málokdo odváží zpochybnit, a domluvili jsme se na další poradně pár dnů po termínu. Rozloučili jsme se s tím, že už se neuvidíme. A já doma celé DVP vymazala. Rozhodla jsem se důvěřovat – svému rozhodnutí a profesionalitě zdravotníků v Rakovníku. Sepsala jsem mnohem stručnější porodní přání, sbalila tašku a začala se těšit.

S tou taškou to vlastně není tak docela pravda. Začala jsem ji balit, to ano. Ale pak nějak nebyl čas… Třetí dítě, no. Prostě jsme nestíhali. V termínovce už všichni čančali polštářky v postýlkách a my pořád neměli natřenou postel pro syna, aby uvolnil postýlku miminku. Hlavně, že to On sliboval od června… Ve středu 10. října, den před výročím naší svatby a 10 dní před termínem, jsme využili toho, že děti byly u babičky, a rozhodli se vyrazit na večeři. A já využila toho, že On dorazil z práce dřív, a donutila ho tu postel smontovat. Prskal, pak si dal o pár skleniček víc a já z legrace mluvila k bříšku, ať dneska ještě ven neleze, že by měl tatínek průšvih.

Ve čtvrtek jsem svému chlapečkovi povlékla postel, nakoupila dobroty na klidnou domácí oslavu výročí, a zatímco byly děti ve vaně, povlékla i postýlku pro miminko. Když jsem vázala poslední mašličku mantinelu, ucítila jsem vlhké teplo v kalhotkách, jako kdybych si učůrla. A po chvilce zase. Došla jsem se vyčůrat, vzala si vložku a stále cítila pomalu odtékající plodovku. Poslala jsem smsku manželovi (Dneska ani pivo, zacala odtekat plodovka. – Jedu!) a na večerní čtení a povídání si do postele pod sebe dala ručník. Těsně před usnutím jsem dětem řekla, co se děje. Že to možná bude ještě pár dní trvat, ale… To už neslyšely. Skákaly po posteli a řvaly Hurá, hurá! jako blázni. Smála jsem se a vtom do dveří vešel On. Nezapomenutelná chvíle.

Akorát, když děti usnuly, přišla první kontrakce. Po deseti minutách druhá. A pak třetí. Místo plánované oslavy výročí jsem poslala manžela spát a napustila si vanu. Kontrakce se ale nerozjely, naopak zpomalily, tak jsem si poležela ve vodě, dokud nevychladla, a pak šla spát. Kontrakce přicházely po čtvrt hodině, když zrychlily zase na deset minut, přesunula jsem se do obýváku. Pustila jsem si relaxační hudbu, na gauči si z polštářů udělala hnízdečko, lehla si na bok a dál odpočívala. Plánovala jsem zavolat našim a vyjet, až budou kontrakce zhruba po sedmi minutách, přeci jen nás čekala hodinka cesty, ale najednou byly kontrakce rovnou po pěti minutách.

Zavolala jsem našim (máma to zvedla po druhém zazvonění), vzbudila muže, nachystala mu svačinu a dobalila tašku. To už volali naši, že dorazí za dvě minuty, ať klidně jedeme. On odnesl tašky k autu, já si uvařila čaj a vyrazila za ním. U dveří se potkala s mámou, dole u auta stál táta. Rozloučili jsme se, cítila jsem z něj kouzelnou směs obav a těšení. V očích měl malou holku, přitom si v tu chvíli připadala dospělá jako nikdy. Tuhle chvíli si chci zapamatovat navždy…

Miluji tě. Dvě čarovná slůvka, která každého zahřejí u srdce. Neodmyslitelně patří ke komunikaci zamilovaného páru, ale rozdíl je v tom, jakým způsobem jsou podaná. Upřímná slova dnes často nahrazují emotikony v podobě smajlíků nebo srdíček, osobní rozměr se vytrácí. Kam se vytratily vlastnoručně psané dopisy? Kdysi bylo pravých milovníků opravdu víc. 🙂

Žijeme v uspěchané době a často zapomínáme na to, že čím víc jsme online, tím méně času reálně trávíme s nejbližšími, okolím nebo v přírodě. Právě proto dnes člověk ještě víc ocení zamilovaný dopis, láskyplné vyznání nebo milou básničku. Potřebujeme se navzájem poznávat, poslouchat a být tu jeden pro druhého. Bez ohledu na to, jak vyspělé technologie máme právě k dispozici.

Když píšete zamilovaný dopis, vše okolo se na chvíli zastaví. To žádný e-mail nebo status na Facebooku nedokáže. Ručně psané dopisy jsou unikátní i tím, že jimi můžete krásně vyjádřit svou individualitu. Možná někoho překvapí, že stejně jako zdravá strava či cvičení, denní ruční psaní má také příznivé účinky a prospívá k vaší celkové pohodě. Mnohé studie dokazují, že psaní dopisů dokonce zlepšuje kondici lidí s různými onemocněními. Přenos myšlenek na papír je praktickým způsobem, jak zmírnit stres, osamělost nebo úzkost například během delšího pobytu někde v zahraničí…

Znáte starší lidi, kteří uchovávají zamilované dopisy v krabici pod postelí? Je to z dobrého důvodu. Takto napsané dopisy vám dávají příležitost zastavit čas, zachytit kousek minulosti a utřídit si myšlenky, které jste měli v daném čase, když jste dopis dostali. Výjimečnost dopisu zvýraznily i stopy parfému nebo růže…

Věděli jste, že podle statistického údaje švýcarského Brain Research Institute bylo v roce 2015 na celém světě odesláno 141 miliard dopisů? Ať už se to jeví jako velmi vysoké číslo, v porovnání s neskutečnými 268 miliardami listů v roce 1990 jde o výrazný pokles. Přitom první papírová vyjádření lásky se začala objevovat už v 10. století. Ve vyznáních se předbíhali zejména Angličané, jejichž básnické nadání postupně inspirovalo ostatní země. V 19. století se tato tradice zejména díky výraznému rozvoji masových komunikačních prostředků rozšířila do celého světa.

Ideální příležitostí, jak projevit tyto pocity prostřednictvím dopisu, je například svátek svatého Valentýna, který slavíme vždy 14. února. Každoročně se v tento den posílají miliony valentýnských pozdravů z celého světa. Překvapte i vy svou spřízněnou duši krásným dopisem – ať už bude adresovaný vaší drahé polovičce, osobě, po které toužíte, nebo člověku, kterému za hodně vděčíte.

Už sice nepatříte k „náctiletým“, přesto i tak si můžete o dokonalé a čisté pleti jen nechat zdát? Akné v dnešní době netrápí jen teenagery, ale často se s ním setkávají i dospělé ženy. Pokud i vy patříte ke skupině žen, které řeší tyto nepříjemné kožní problémy, nebo máte doma dospívající dítě s problematickou pletí, toto testování vás určitě zaujme.

Co budeme testovat

Péče o pleť, obzvlášť o tu problematickou, je více než důležitá. BAZA light krém od společnosti Belupo o pokožku pečuje, ochrání ji, regeneruje ji a čistí. Používá se k regeneraci citlivé a podrážděné pokožky, a to především při léčbě ovlivňující její přirozenou lipidovou bariéru – ochranu. Zinkum-glukonát a bisabolol pokožku chrání a zklidňují a jsou vhodné také pro udržování jejího dobrého stavu během obnovy přirozené kožní bariéry.

Přípravek je vhodný také pro dospívající s problematickou mastnou pokožkou, jelikož čištěním pleti snižuje výskyt rozšířených pórů. Také pokožku matuje a potlačuje drobné nedostatky a začervenání. BAZA light krém obsahuje i látky změkčující, jako je skvalan, přirozeně se vyskytující v tukové vrstvě pokožky, který zabraňuje vysoušení, obnovuje vláčnost, pružnost a zajišťuje celodenní hydrataci.

Trojkombinace účinných látek zinek-skvalan-bisabolol, která není jinak v současnosti na trhu, vám pomůže k dokonalé pleti. Vždyť která z nás by netoužila mít pleť jako miminko?

Koho hledáme

Jestli přemýšlíte nad tím, kam se vydat na svatební cestu, mohu doporučit Dubaj. Připravila jsem video z našich záznamů - ta podle mě nejkrásnější místa v Dubaji, která stojí za navštívení - Atlantis aquaventure, Gold souk - zlatý trh, plavba na loďce (Abra), Dubai Mall - obří nákupní centrum (které jsme nedokázali celé obejít) s vodopádem uvnitř a obřím aquáriem se žraloky. Dále pak nejvyšší budova Dubaje - Burj Khalifa s nádherným výhledem a zpívající fontánou - velmi romantický zážitek.

odkaz pro mob.: https://youtu.be/MDM1XwnnXo4

odkaz pro PC: https://www.youtube.com/watch?v=MDM1XwnnXo4&t=24s

Určitě mnoho z Vás napadne, jestli je toto místo vhodné, když se různé věci v emirátech na veřejnosti dělat nesmí. Dubaj je ovšem pokroková země. Můžete si vzít na sebe šaty (ze slušnosti bych nevolila šatičky do pul zadku), můžete se držet za ruce (za ruce se držely i některé místní zahalené ženy se svými partnery - například v nákupním centru jsem takových párů viděla několik). Nemusíte se bát, že Vám za polibek na rty někdo utrhne hlavu. 

Naši vesnickou školku navštěvujeme s přestávkami 7 let...

U Lu to bylo celkem ok, v roce byl hodně napřed, ve dvou už by klidně školku zvládnul, ve 3 ho vzali, ale! nastoupil až 18.9 ,  dřív nemohl, protože dřív než ma 3 roky do školky nemůže...

Celý 3 roky, co do školky chodil, nebyl problém, trošku začal být,když sme se rozhodli ho dát rovnou do města do školy a ne do naší jednotridky (ve meste pracuji,je tam delší družina,u nás do 15, ve městě 16.30, ve meste i rano),  navíc, 5.tride by stejnedo města musel....

Holky nastoupily, když byl Lu ve 3. třídě ,  vše ok...holky byly spolu, zvládli sme všechno, jedna je víc na zpívání druha víc na malování...ale školka s nimi  šlape...

Ale letos  nastal problém...

Vi...

Příchodem dítěte na svět se narodí i další osoba – máma. Je důležité, aby cesta mateřstvím a novou, celoživotní úlohou, začala co nejjednodušeji a nejradostněji.

Značka Canpol Babies pomáhá maminkám s každodenními radostmi i starostmi. Už více než 25 let se Canpol babies stará o to, aby cesta mateřstvím proběhla hladce a bez překážek. Maminkám se snaží poskytovat prostřednictvím široké škály produktů pomoc a podporu, aby si co nejvíc vychutnaly nejhezčí období jejich života.

Jaká by měla být Ambasadorka Canpol babies?

Měla by si užívat poslední trimestr těhotenství nebo mít svoje malé, maximálně 1-měsíční, klubko štěstí čerstvě na světě. Maminka, kterou hledáme, by měla mít mladého ducha, být komunikativní, kreativní, akční, měla by mít cit pro estetiku a chuť pustit se do jakékoliv výzvy. Měla by také ráda fotografovat a zachycovat všechny všední i nevšední momenty. Výhodou by bylo, kdyby byla aktivní i na Instagramu.

Pokud máte rády aktivní způsob života, v kterém chcete pokračovat i během mateřství a připravit tak svému drobečkovi dětství plné zážitků, neváhejte a chopte se své šance.

Jaké výhody přináší práce Ambasadorky?

Projektor se u nás v ložnici opravdu zabydlel a pouštíme si jej každý večer, ačkoliv samotnou by mě předtím nenapadlo jej koupit. Čím mě projektor tak oslovil? Všechno vám to tedy shrnu 🙂

Projektor je vlastně taková koule na nožičkách, která promítá na strop hvězdičky a hraje melodie nebo bílý šum. Ovládá se pomocí tlačítek na zadní části, kde je 5 tlačítek pro spuštění nebo výběr melodie, bílého šumu (déšť, cikády nebo digestoř), promítání hvězdiček, svícení samotného projektoru střídajícími barvami a ovládání hlasitosti. Hlavní tlačítko na zadní straně je potom pro výběr délky režimu (10/20/30 minut) a vypnutí.

Projektor tedy může jet v režimu samotného promítání, samotného svícení barvami, samotné melodie nebo šumu, nebo v kombinaci těchto režimů, například může promítat hvězdičky a k tomu hrát melodii, to je u nás doma nejčastější 🙂

U nás doma se tedy projektor používá při uspávání hlavně jako takové malinké světýlko, abych vůbec viděla, kde to svoje miminko mám 🙂 Takže si pustíme hvězdičky a když Maximek ještě není úplně grogy, tak na ně kouká na strop a ukazuje na ně prstíkem, nebo si vezme sám projektor do rukou a promítá hvězdičky na zeď a taky sám na sebe 😀 U toho máme puštěnou většinou melodii. 

Melodie se opravdu příjemně poslouchají, já tedy nejsem žádný hudební expert, ale mně se moc líbí a usíná se u nich pěkně (dle mé vlastní u mužovi zkušenosti) 🙂 Po nastavené době se světlo a melodie sama ztiší a vypne. 

A pozor, k projektoru patří také malý motýlí kamarád, je to malý plyšový medvídek převlečený za motýlka, kterého dítě může posadit do projektoru nebo si s ním samozřejmě může také hrát 🙂 

Ten den jsem věděla, že vypadnu z domácího stereotypu a udělám si malý výlet. Mamka přijela lehce po desáté ráno. Ve dveřích jsme si řekly, co a jak má dělat a dalších víc jak osm hodin měla na starosti ty moje dva malé lumpíky. Hlídala Dominika a Karin, abych já mohla odjet do Prahy vstříc nově vznikající spolupráci se značkou Sunar.

O tři měsíce zpět…

Už ani nevím, kdy přesně na mě vyskočil článek na Koníku, že Sunar (který jsem mimochodem v létě díky MK testovala) hledá ambasadorku. Chvilku jsem přemýšlela, jestli je to pro mě vhodné, přece jen mám dvě děti a dokončuju VŠ a čeká nás stěhování… Nicméně pak jsem si uvědomila, že Dominikovy oblíbené kapsičky a Karinčiny kašičky jsou od Sunárku. Tedy tu značku znám, používám a vím, že dětem chutná, tak proč tuhle radost nešířit dalším maminkám. 🙂 Jdu do toho! Když to dobře dopadne, aspoň mám jistotu, že je to značka, se kterou já sama mám dobrou zkušenost.

První kolo probíhalo klasickým dotazníkem na MK spolu s pár větami navíc, proč právě já a moje děti… Asi po čtrnácti dnech se z Koníka ozvali s tím, že postupuju do „druhého kola“. Jeeee tak to jsem měla velkou radost. Pak jsem dočetla zprávu, která dál pokračovala tím, co máme za úkol a to už tak veselé nebylo… 😀 Mezi vánočními svátky, jsem přemýšlela, jak to asi celé dopadlo a ještě ten samý den zapípal mobil a na obrazovce vyskočilo: „Gratulujeme…“ v první moment jsem si myslela, že jsem vyhrála v nějaké koníkovské soutěži, ale pak jsem otevřela celou zprávu a radovala se z malého povánočního dárku. Spolupráce se Sunarem…

V Praze se nás sešlo celkem osm. Čtyři lidé ze Sunaru, tři z Koníka a já. Setkání bylo velice příjemné a přišlo i na ochutnávky. 🙂 🙂 🙂 Asi po čtyřech hodinách zajímavých informací a diskuzí jsme se rozloučili a já jen tak tak stihla vlak a zase odfrčela zpět za Dominikem a Karinkou…

Pro všechny maminky je připravena skupina Sunar zná tajemství dětské chuti. Tam se dozvíte plno zajímavých informací o Sunaru/Sunárku a zasoutěžíte si o mnoho zajímavých produktů.

I vy tak zbožňujete vůni čerstvě vypraného prádla? Její jemnost a svěžest? Nechte se rozmazlovat hebkým voňavým prádlem díky tekutým avivážím a parfemovaným perličkám Silan. Díky dlouhotrvající svěžesti, dokonalé jemnosti a široké škále vůní se budou cítit skvěle všichni členové vaší rodinky.

Co budeme testovat

Navoďte si pocit něžnosti a jemnosti. Aviváže a vonné perly Silan dodají vašemu prádlu jedinečnou vůni, svěžest a hebkost. Aviváž se však nepostará jen o svěží vůni a měkkost, která zaručuje příjemnější nošení prádla, ale i o jeho jednodušší žehlení. Navíc poskytuje ochranu a péči vašim oblíbeným kouskům oblečení. Těšte se z voňavého prádla co nejdéle a nechte se rozmazlovat jeho hebkostí.

Zpříjemněte si ne právě oblíbenou činnost, jakou je praní, a udělejte z něho zážitek pro vaše smysly. S těmito voňavými produkt Silan bude praní radostí.

Silan Sensitive je aviváž určená speciálně pro tu nejjemnější a nejcitlivější pokožku. Jemná vůně je ideální pro vaše nejmenší, stejně jako pro ty, co mají sklony k alergické pokožce.

Ponořte se do tajemné vůně kokosu a minerálů. Silan Aromatherapy Coconut Water Scent & Minerals je inspirován přírodními ingrediencemi a díky esenciálním olejům dodá vašemu prádlu svěžest až na 10 týdnů.

Jak určitě mnohé z vás ví, v pondělí jsem oznámila spolupráci se Sunarem. Jsem ráda, maminky, že jste se přidaly do skupiny Sunar zná tajemství dětské chuti a než se s vámi podělím o velké množství produktů, ráda bych vám řekla, jak jsme dospěli k Sunaru my.

Přiznám se, nebývala jsem striktně sunarovská maminka. Střídala jsem kapsičky různých značek, kaše, a dokonce i náhradní mléčnou výživu, kterou jsem dříve používala od konurenčních značek (UM – nerada tu zkratku používám, ale o tom příště...) proto doufám, že pro vás bude moje vyjádření o to důvěryhodnější.

Začnu u staršího Dominika – v porodnici nám nešlo moc kojení, neuměl se dobře přisát a byl netrpělivý, když první dny nic moc neteklo – teda aspoň ne dle jeho představ. Bodejť by ne – rodil se 41+3 a mám pocit, že mu od začátku kojení úplně nestačilo. Trvalo dlouho, než jsem se rozkojila a mezi tím si asi navykl na náhradní mléčnou výživu. Střídavě jsme kojili a krmili do ukončeného druhého měsíce. Pak jsem sáhla na plno po náhradním mléku. Zůstala jsem u konkurenční značky, kterou mu dávali v nemocnici. Ta mu zůstala až do roku a půl… Sunar poznal v období kašiček a hotových jídel, které nás zachraňovaly, když jsme doprovázeli tátu na cyklistických závodech po celé Republice. Kdo by taky s sebou chtěl tahat tuny skla, když může vzít jídlo v kapsičce.  Momentálně jsou jeho nejoblíbenější ovocné COOL kapsičky. 🙂

U mladší Karin byly začátky snazší. Snad i proto, že se narodila 37+6, mám pocit, že nebyla tolik hladová. Bohužel, díky zánětu jsem kojila opět jen dva měsíce. :( A protože jsem si myslela, že náhradní mléčná výživa je úplně stejná a liší se jen název výrobce, nenapadlo mě přečíst si složení, tak jak to běžně dělám u jídla, které vybírám pro sebe. A tak jsem jí dávala od dvou měsíců opět konkurenční UM. To trvalo do půl roku věku, kdy jsme díky testování na MK zkusily Sunar. Karin si tenkrát jeho chuť moc oblíbila. Až tehdy jsem měla možnost porovnat složení dvou vedle sebe stojicích obalů s náhradní mléčnou výživou.

A proč to všechno píšu..? Čtěte, čtěte, čtěte složení a hledejte pro své nejmenší to nejlepší. Zjistíte, že i mezi mléčnou výživou pro děti jsou rozdíly stejně jako mezi kvalitou kapsiček různých značek… Já vím, že dnes už bych volila jinak, než když byly děti malé. Ano, samozřejmě mám obě zdravé, ale (teď mi odpusťte to přirovnání) mezi některými UM je rozdíl asi tak velký, jako když si koupíte různé tablety do myčky: classic – all in – gold. „Nádobí vám umyjí všechny, ale v některých je něco navíc.“ To něco na víc, co hledám já u mléčné výživy, je mléčný tuk.

Pevně věřím, že toto téma nerozpoutá ohnivou diskuzi o tom, že kdybych kojila do dvou let, nemusela bych řešit toto. 🙂 Proto prosím neberte tento článek jako kritiku konkurenčních výrobků, ale spíš zamyšlení se nad tím, jak rozpoznat mezi alternativami ty lepší a horší. A že ty rozdíly jsou… Bohužel…

Náš příběh začal pravděpodobně už po narození dnes skoro 2,5 leté dcery, ale mě to došlo až když jí byl rok...
Narodila se koncem září 2016 a už v říjnu mívala hodně červené tváře, jako kdyby je měla odřené do krve. Vzhledem k tomu, že vůbec v rodině nemáme nikdo atopický ekzém, vůbec mě ani ve snu nenapadlo, že by to mohl být. Vždycky jsem to přisoudila různému otírání plenkou po tvářích, nebo dudlík venku v kočárku, atd.
Dětská lékařka mi na to dala mastičku, že prý to má jen "opruzené". Tak jsme čas od času namazali, někdy to pomohlo, někdy ne.
Když byl dceři rok a čtvrt, jednou po koupání jsem jí šla mazat a koukám, že všude po těle měla takové suché hrubé ostrůvky kůže. Ne a ne to pořádně promazat. Tak jsem hledala na internetu, co by to mohlo být.
Velmi mě překvapilo, že dcera může mít atopický ekzém, když vůbec nikdo u nás v rodině, kam až mi paměť sahá, nemáme.

Bylo to těsně před Vánoci, začal dlouhý kolotoč hledání a zkoušení různé kosmetiky, vyřazování potravin z jídelníčku, atd. Ke kožní lékařce jsem nikdy nešla, protože rozhodně co nechci, je cpát dceru kortikoidy. Vyzkoušeli jsme toho mraky, od obyčejné Indulony, až po krémy, masti, oleje a ovesné prášky do koupele, až po kosmetickou řadu určenou pro atopii sahající do tisíců kč měsíčně. Vyřazováním potravin jsem zjistila, že jí nejspíš vadí petržel a celer, cokoliv s mandlemi (nedávno se mi totiž hrabala v kabelce a vytáhla mi lůj na rty a strašně se mi po něm osypala, poté jsem zjistila, že v něm je výtažek z mandlí, stejně tak jako když u mých rodičů sebrala sušenku, která měla příchuť mandlí). Zjistila jsem, že oleje do koupele, byť jsou určené pro atopii, tak jí kůži paradoxně ještě více vysušují. Mazání čím hutnější složení, tím lepší. Samozřejmě každý to má jinak. Dcera přímo zbožňuje koupání, je to kachna schopná sedět v hodně teplé vodě i půl hodiny. To bohužel padlo. Maximálně rychlá sprcha ve vlažné vodě, pouze pokud máme zrovna jak já tomu říkám období klidu, může se jednou za čas vykoupat. To zmíněné období klidu bylo hlavně přes léto, začátkem podzimu a hups, opět je to tu a dcera je zase celá "hrubokožka ". Ještě, že to aspoň v obličeji už nemá. Tedy pokud sní něco na co reaguje, tak tváře na pár hodin zčervenají, ale do rána je vždy zase ok. Testování přišlo v nejvíc vhodnou dobu, takže jsme velmi rádi.

A-DERMA Exomega creme - Emolienční krém:

Krém je velmi hutný, ale dobře se s ním promazává, vůně je taková spíš neutrální. Druhý den ráno, když dceru převlékám z pyžamka, tak je pokožka pořád krásně promazaná, opravdu jí dlouhodobě udržuje vláčnou, nevysušuje se. Ze začátku jsem mazala večer i ráno, ale po pár dnech se hrubá kůže zjemnila a stačilo v pohodě mazat už jen jednou. Přiznám se, že i já si s ním mažu ruce 😀

A-DERMA Exomega CONTROL Zvláč.sprchový olej 500ml:

Sprcháč mi nepřijde jako olej, je sice takový hustší, ale trochu pění, takže ráda využívám při osprchování, když jsme nekoupali. Při napouštění vany se udělala pěna, takže malá měla radost. Poslední dobou se moc nekoupe, tak si pěny a hraček ve vaně neužije ☹