„My jsme se s manželem snažili o miminko 6 let. Byla jsem 5x na umělém oplodnění, ale nikdy jsem z něho neotěhotněla. Dle doktora jsme byli oba dva v pořádku a prostě to nešlo. Po 6 letech jsem se začala smiřovat s tím, že už dítě mít nebudeme. Mám sice 18letého syna z prvního manželství, ale tak jsme si přáli dítě s druhým manželem. Začala jsem hledat jiný smysl života, nešlo to z hlavy vymazat jen tak jednoduše. Ale plánovala jsem a snažila se myslet na to, že se to fakt nepovede, ale že tím život nekončí. Pak jsme jeli na dovolenou na druhý konec světa a já měla plnou hlavu dovolené, balení a těšení se. Na dovolené jsem zjistila, že jsem těhotná. Po 6 letech jsem otěhotněla přirozeně a v postýlce nám teď spinká 9 měsíční holčička. Chtěla jsem dle mých zkušeností říct, že je to v hlavě - psychice. A čím více se člověk snaží, tím víc to nejde. Holky, ať se vám to brzy povede a kdyby náhodou ne, hlavně, ať se vám z toho nestane posedlost po dítěti.“

Cesta k vytouženému dítěti nemusí být pro všechny páry zrovna procházkou růžovým sadem. Existuje celá řada příčin, jak na straně ženy, tak na straně muže, které brání přirozenému početí vlastního potomka. Patří k nim genetické důvody, zvyšující se věk prvorodiček, gynekologická onemocnění, kvalita spermií, kouření, obezita ale i jiné zdravotní komplikace. Nicméně svoji roli hrají i příčiny psychické. Psychika může být u neplodného páru dvojsečná – má vliv na to, že se páru nedaří přirozeně počít, a zároveň se na psychice páru následně podepisuje dlouhodobá bezúspěšná a mnohdy urputná snaha o početí.   

Neplodnost bývá vedle rozvodu či smrti blízkého člověka označována za jednu z nejbolestivějších životních zkušeností. Je to stresor, který do značné míry ovlivňuje psychiku páru. Nejčastěji vyvolává pocit viny, hněv, frustraci a beznaděj. Špatné psychické rozpoložení pak může spustit lavinu dalších psychických problémů. Objeví se pocit zklamání, zoufalství, smutek, strach, ponížení, či deprese, které potíže s otěhotněním stále více prohlubují.

„Psychický problém s otěhotněním může nastat právě až ve chvíli, kdy se pár dostane za pomyslnou hranici, kterou si vytyčil pro naplánování těhotenství. Situaci zhoršuje i tlak okolí, otázky či rady blízkých, i postoj společnosti, která má stále řadu předsudků a neplodnost vnímá jako neúspěch či selhání,“ říká Mgr. Zuzana Stejskalová, psychoterapeutka, která denně přichází do styku s neplodnými páry na klinice asistované reprodukce Gennet.

Psychika hraje významnou roli

Vliv psychiky na schopnost otěhotnět ukazují i výsledky průzkumu agentury STEM/MARK realizovaného v lednu 2017. 61 % žen označilo psychický stav za faktor, který má na plodnost největší vliv. Muži psychice rovněž přisuzují velký význam – jako příčinu neplodnosti ji na druhém místě hned po dědičnosti označilo 36 % mužů. Průzkum rovněž ukázal, že klíčovou roli v této souvislosti hraje komunikace o problému s okolím. Zatímco mladší ženy (cca do 25–35 let) bývají v komunikaci otevřenější, nevadí jim mluvit o problému a v okolí hledají podporu, pro starší ženy (35 a více let), které problém s plodností řeší déle, je to mnohdy intimní téma. Rozhovorům na téma rodičovství se častěji vyhýbají, nechtějí své okolí zbytečně zatěžovat, ale také se chrání před dalším tlakem a stresem. 

Když jsem zjistila, že jsem byla vybrána na testování odsávačky Canpol Babies, hned se mi rozzářily oči, že konečně budu moct poprvé vyzkoušet i tuhle techniku "kojení" 😌😄

Testovat jsem začala až druhý den po rozbalení balíčku. Jelikož jsem antitalent a jak věci vůbec fungují zjišťuji až postupem používání výrobku 😇 

Ale večer jsem si vytáhla návod a vše pečlivě prostudovala, ať pak nezmatkuji, že mně něco nejde. Další krásné ráno jsem vše pečlivě vyvařía a dala se s plnou chutí a plnými prsy do testování.

V porodnici jsem měla možnost na zkoušku el. odsávačku, ale ta mi teda tak moc nevyhovovala. Necítila jsem se tak uvolněně a v klidu. Malá je ceckoň, takže při testování dostala mlíčko i do lahve, protože v jejím věku se fakt nebojím, že by se pak nepřisála 😂 Problém je spíše naopak ☺️ Já měla to štěstí a prsa se mi nalily a zvětšily v porodnici hnedka. Za což jsem byla fakt ráda.

(Malá si to smontovala po svém 😂 )

Samotné odsávání jsem zahájila odpoledne a zeleného čaje a mého oblíbeného filmu. Jelikož jsem potřebovala klid, abychom se první seznámily. První se mi zdálo, že odsávačka spíše psro drtí. Až po pár minutách jsem přišla na správnou techniku. Poprvé se mi podařilo odsát cca 20 ml, ale i tak jsem z toho byla neskutečně nadšená a šťastná. Vložila bych i foto, ale věřte, že takové konkrétní detaily by se Vám moc nelíbily 😄 Dcerka byla nadšená také, teda hlavně z návodu a obrázků miminek. 

„Poruchy učení mohou dítěti pěkně zavařit, pokud je to nějaká těžší forma, tak je to docela peklo. Samozřejmě se s nimi dá vystudovat i vysoká škola, s intelektem to většinou nemá nic společného. Ale dítě s dys poruchou musí vynaložit velké úsilí, aby se něco naučilo.”

Písmo každého člověka je jedinečné. Někdo píše krasopisně jako paní učitelka v první třídě, zatímco jiný píše tak, že to po něm nikdo nepřečte. Některé děti mají s psaním opravdu problém a není to jen o tom, že píší škaredě, ale jejich psaný projev nese více znaků, které jsou charakteristické pro poruchu psaní, tedy dysgrafii.

Dysgrafie patří mezi specifické poruchy učení stejně tak jako dyslexie (porucha čtení). Jde o dva nejčastější problémy, které se u některých dětí projeví v prvních letech povinné školní docházky. Dítě za tento problém nemůže a nepomůže ho nějak trestat, naopak, je potřeba začít s ním správně pracovat a pomoci mu tuto, pro něj velmi stresovou, situaci lépe překonat.

„Já jsem dyslektik a dysgrafik, manžel je také dyslektik a dysgrafik. Syn to podědil po nás a má také obě tyto poruchy učení. Ale neberu to jako tragédii. Vím, co ty „dys” znamenají, sama jsem si tím prošla, naučila se učit a vystudovala dvě vysoké školy. Takže mu dokážu pomoct s učením od začátku. Po nástupu do školy jsme nechali v pedagogicko psychologické poradně vypracovat individuální vzdělávací plán a vše je celkem v pohodě.”

Poruchy učení se dědí

Tato specifická porucha psaní je z padesáti procent dědičná. Pokud tedy vy, jako rodiče, trpíte nějakou specifickou poruchou učení, je velká pravděpodobnost, že ji bude mít i vaše dítě. Bohužel nevzniká pouze na genetickém základě, ale dítě ji může také získat, pokud mělo komplikovaný průběh porodu nebo měla matka komplikace v těhotenství. Za tímto problémem může vězet také přeučování leváctví nebo zkřížená lateralita.

Tuhle naše mamka povídá mému muži: "Hele, nechápu to, ona se s ním měla tak krásně - on jí pomáhal v domácnosti, uspával děti, ona "si mohla" chodit, kam chtěla, kdy a s kým, zahrnoval ji dárky... Ty večery a víkendy jí nevyčítal. No prostě jako se má tvá žena s tebou...".

Debata šla pak jiným směrem.

V poslední době jsem si však, když si tak pročítám ty články nebo slýchám kolem sebe, jak jsou některé ženy nešťastné - "všechno je jen na mne, on mi s ničím nepomůže, nestíhám děti a on mi vyčítá, že na něj nemám čas, musela jsem ten dětský pokoj vymalovat sama, musela jsem malému na tu aktovku tajně našetřit...", uvědomila jednu věc.

Já to jinak prostě ze své rodiny neznám - u nás byl tím, kdo dost vařil, táta. A táta nás učil plavat. A táta vynášel koš / vysával / někdy mi pomáhal s úkoly (z té trojky za papírové dopravní značky jsme byli upřímně znechucení oba). Viděla jsem odmala, že se takhle v rodině funguje - že jsou na to rodiče dva a o práci i radost se dělí.

A když jsem byla nějakou dobu ve vztahu, kde jsem to musela všechno táhnout, protože synek byl navyklý, že všechno odtáhla máma, šla jsem o dům dál. Respektive, raději jsem byla sama, než podobně přežívat.

Takže ano - muž vysává, uspává, čte pohádky, učí děti jezdit na kole. A ano, zpočátku se mu moc chodit s kočárkem nechtělo. A taky jsem se dozvěděla po příchodu druhého dítěte do rodiny, že "už nejsem tak hodná, jako dřív...". 

"Myslela jsem si, že umírá. Po křečích, které trvaly přibližně minutu zůstal syn úplně modrý, nedýchal, visel mi v náručí jako hadrová panenka. Takovou paniku jsem neměla nikdy v životě, jen jsem křičela, aby dýchal a dávala mu umělé dýchání. Manžel zatím volal záchranku," popisuje jejich zážitek maminka ve fóru na Modrém koníku. První setkání s febrilními křečemi bývá děsivé. Často rodiče o jejich existenci netuší a pokud ano, na ten pohled nelze připravit.

"Bylo to hrozné, třásla jsem se a bála o něj. Vůbec nereagoval, vyvrácené oči. Rychle jsme volali záchranku. No a následovala hospitalizace, vyšetření. Teď se bojím a stále mu jen měřím teplotu, když vidím, že je nějaký podivný, neboť ty křeče přišly tak náhle, že jsem se nestihla ani vzpamatovat," popisuje další vyděšená matka svou zkušenost s febrilními křečemi.

"Také jsme si zažili febrilní křeče u starší dcery. Poprvé se objevily jako nechtěný dárek na její první narozeniny, při 6. nemoci. Na tento otřesný zážitek nikdy nezapomenu. Usnula na polední spánek se zvýšenou teplotou 37,5. Probudila se o hodinu se záškuby končetin, zmodraly jí rty a vůbec nedýchala. Hned jsem věděla, že jde o febrilní křeče, už jsem se s tím setkala během práce na dětském oddělení. Ale když se to stane vašemu dítěti, tak máte pocit, že jste úplně bezmocná a měla jsem pocit, že mi odchází před očima," popisuje svůj zážitek maminka z Modrého koníka.

Vznikají kvůli podráždění mozkových center

Febrilní křeče jsou nejčastější neurologickou poruchou dětského věku. Doprovázejí horečky a způsobuje je především prudký a rychlý nárůst či pokles teploty. Předpokládá se, že onemocnění vzniká na základě podráždění mozkových center horečkou, které vyvolávají stahování a uvolňování svalů. Jejich projevy jsou velmi očividné. Dítě má horečku, křeče, potí se, může mít vyvrácené oči, otok či dokonce zmodrá.

"Dcerka měla vyvrácená očka vzhůru, kmitající pohyb celého těla, po chvilce nastala dušnost, která se projevovalo i vytékáním slin. Je třeba být duchapřítomná, nedělat paniku, ale snažit se dítěti pomoci," radí na základě vlastní zkušenosti další maminka ve wiki.

Neštěstí ve hře, štěstí v lásce - tímto příslovím jsem se vždy "utěšovala", když jsem v něčem nevyhrála. Ať už to byla tombola na vesnické zábavě nebo jen stírací los. A musím říct, že to není daleko od pravdy. Mám báječného manžela a k tomu dvě krásné děti, bez kterých si svůj život už nedovedu představit.

Ale další přísloví tvrdí, že výjimka potvrzuje pravidlo, a tak se konečně usmálo štěstí i na nás a vyhráli jsme se synem testování plenek Pampers Pants a Pampers Splashers. Za tuto šanci a zkušenost moc děkuji. Testování jsem si užila a snad i ten náš malý neposeda.

V první řadě bych ráda zhodnotila plenkové kalhotky, neboť tyto jsme využívali nejvíce.

Pampers Premium Care Pants

Vzhled plenkových kalhotek Pampers je typický pro tuto značku - zelenobílý. Tyto plenky jsou ale doplněny o barevné obrázky zvířátek, které jsou decentní, nijak křiklavé. Už toto mě mile překvapilo, neboť to plenky tak nějak oživilo.

Když jsem šla plenky poprvé vyzkoušet, ani jsem moc netápala, kde je předek a kde zadek plenky. Selským rozumem jsem usoudila, že proužek na zalepení použité pleny patří na zadeček našeho mrňouse. K tomuto rozhodnutí mi pomohl i indikátor vlhkosti (proužek), který plenky mají a již z dřívějška jsem zvyklá, že bývá vepředu. Ten u plenek velice oceňuji, protože nemusíte přebalovat každou chvilku, když vidíte, že proužek není dostatečně zbarvený. Další výhodou plenkových kalhotek je vysoký pružný pas, který je poddajný a přizpůsobí se jakékoliv postavě dítěte. A nikde netlačí.

Tak zas po delší době jsem se sem podívala a ráda bych se s Vámi podělila o zkušenosti  posledních měsíců.... od října jsme chodili do gennetu, tam mi řekli ze musím zhubnout že mě neuspi na odběr vajíček, protože anesteziolog nemá intubační set a jsem pro ně riziková.... po opakovanych odběrech  na štítnou žlázu která mi lítala jak na horské dráze byl vždy závěr ,,to ještě není na euthyrox ,,. Jedna neúspěšná inseminace na gonalu za mnou a nějak mi pak odcházela naděje, lékařka v gennetu mi přímo řekla ať si najdu CAR v nemocnici.... tak jsem se objednala k Apolináři a čekala. Během čekáním na Apolináře  jsem byla na průchodnosti  vejcovodů - už nikdy nebudu číst zkušenosti na netu jsem se normálně bála a nakonec pohoda jazz. Tak jsem pak v rámci hubnutí vyměnila frajerka kolečkové brusle za koloběžku a po třech kilometrech jsem si urvala lýtkový sval.... (mezi námi nikdy jsem větší bolest nezažila) takže další inseminace odložena protože jsem se doma mazlila s nechodici sadrou 7 týdnů... a najednou to bylo tu návštěva CAR u Apolináře.... měla jsem strach, že mi řeknou jste tlustá přijďte jako Heidi Klum a že budou všichni protivni( možná po pracovní zkušenosti ve VFN těžko rict ). Nakonec to bylo skvělé, vrátili mi naději, jinak se to říct neda. A co hůř doktor nadával jak špaček, že na to že jsem byla v gennetu tak dlouho tak mě v podstatě nevyšetřili. Co se tyče mě váhy lékař na mě kouknul a říká ano musíte zhubnout, ale nikdy nebudete mít ideální BMI, neurazte se ale vy máte ramena jako já.... a v září začneme stimulovat 🙂 což po skoro roce byla jedna z nejhezčích zpráv. Dnes se nadávání na gennet zopakovalo u lékařky z endokrinologie že už jsem dávno měla mít nasazený euthyrox že mám na graviditu hypofunkci... Běhání po doktorech - CAR, psycholožka, nutriční, endokrinologie, obezitologie, je náročný připadám si jako ti důchodci, pro jteré je toho hlavní náplní, ale musím říct, že to nese ovoce. Za prvé se něco děje (ten slavný psychologický efekt) a za druhé mám 10 kilo dole, až na to že na mě plandají mé nejoblíbenější šaty je to skvělý pocit. Jsem hlavně velmi ráda, že se najdou lékaři, kteří se neřídí jen jednou hodnotou BMI, ale dívakí se na člověka komplexně a místo odsouzení přijde pomocná ruka. Začínám věřit v dobré konce.....🙂 

Díky Modrému Koníku jsme měly s naší princeznou Sárinkou možnost vyzkoušet Pampers Premium Care Pants a Pampers Splashers - koupací plínky do vody.

To bylo radosti, když přišla od Modrého koníka zpráva, že vybrali právě nás. Balíček dorazil a děti natěšeně otevíraly krabice s plínkami. Na plenky do vody zrovna nebylo počasí a tak jsme začaly s testováním plínek Pampers premium Care Pants.

Měla jsem z nich obavy, přece jen jsme zvyklé na klasické pampers se samolepkami na bocích. Otevřela jsem balení a už při vyndávání první plenky byla cítit krásná vůně. Tu vůni mám moc ráda. Plínka je příjemná na dotek, voní a má pěkné obrázky. Na plence je žlutý proužek, který změní barvu na modro, když je třeba plenku vyměnit. Na zadečku je samolepka, se kterou jsem si nejdříve nevěděla rady, ale nakonec pochopila, že je to na zabalení použité pleny. Měla jsem strach z oblékání plínky, ale po několikátém nandavání jsem si to nacvičila a už mi to tak nepřijde.

Ani Sárinka při oblékání neprotestovala. Plínka se krásně přizpůsobí Sárinky tělíčku a všude krásně sedí i kolem nožiček. Při sundávání se plenka roztrhne na bocích, což jsem ocenila, když se nám stalo, že plínka protekla přes zádíčka, tak jsem přebalovala na bříšku a roztržení bylo super a bez ušpinění bavlněné plenky pod Sárinkou. Překvapilo mě, že plínka drží a přitom se i lehce roztrhne, když je potřeba ji sundat. Za mě super a Sárince se také líbí. Plínka vydržela i přes noc, jen jednou se stalo, že se Sárinka probudila s mokrým overálkem, ale to se stává i u běžných plínek. Takže za nás super, plínky Pampers Premium Care určitě doporučuji.

První testování plínek Pampers Splashers. Konečně nám sluníčko přálo, a tak jsme mohli do bazénu. Princezničce Sárince jsem nandala první plínku na plavání Pampers a je to paráda, rychlé a příjemné, bez breku. Ve vodě se plenka nerozepíná, nenafukuje se, prostě super. Sárince se ve vodě velice líbí, v plínce byla moc spokojená a plavání si užila. Při nejvíce očekávaným okamžikem – sundavání mokré plenky – jsem byla mile překvapena, že jsem to zvládla sama, bez pomoci druhé osoby. Díky pants to jde skvěle, i dvě ruce to zvládnou bez problému, s jinými plínkami musel manžel držet Sárinku a já tahala plenku, a že mokré plínky moc stáhnout nejdou, s Pampers pants to jde prostě samo stáhnout i roztrhnout na bocích, takže jsme nadšené. Opravdu tleskám, Sárinka se usmívá, já se usmívám, prostě krásný sluníčkový den.

Plenky Pampers mohu doporučit a tímto děkuji Modrému koníku za možnost si plínky vyzkoušet. Děkujeme.

Když jsem zjistila, že budeme testovat kartáček a lahvičku byla jsem moc ráda. Hlavnímu testerovi, zdálo se, to bylo zatím šuma fuk.

Přišel balíček. Doma bylo "haló",že je pro miminko... jakože co mu přišlo? A proč ne nám? Tak mu aspoň starší byli velmi nápomocni při vybalování.

Tester byl nervózní a nejdřív trénoval bublinkovou fólii a všechny výplně v krabici. Nakonec se ale dostal až na dno a vylovil si kartáček i lahvičku.

Prvním zjištěním bylo, že lahvička i kartáček jsou kompatibilní a dají se do sebe strkat a míchat a bubnovat a vše, co vás jen napadne. A vlastně i nenapadne, neb malé děti nejsou svázany tím, co by se s čím mělo dělat.

Lahvička byla podrobena detailnímu ohlodání, oslintání, pádům z výšky i z "nížky", pádům na tvrdý povrch (a ne, nebylo to málo) i do měkkého. Byla myta doma, v polních podmínách, myčce nádobí. V jednu chvíli byla považována za ztracenou, ale našla se po dvou dnech v autě. A k mému překvapení v ní voda nesmrděla, ani neměla lahvička takový ten vnitřní slizký povrch. Lahvička přežila vše a není na ní znát sebemenší používání. Obrázky to ustály taky vcelku, nesmyly se ani nebyly ohlodány. Jedinou vadu na kráse jsem viděla v tom, že se nám parkrát povedla špatně zakroutit a mladý pán se zmáčel od hlavy až k patě. A taky z ní udělal krásně vylévací, když jí otočil vzhůru nohama a bouchal savičkou o zem tak dlouho, než byl obsah lahvičkypřítomen na zemi. Ještě že pije vodu :o) Oblíbenou byla i krytka savičky, ale neuměl si jí sám otevřít, pouze zavřít, takže probíhal trochu vztek...

Kartáček jsme vyzkoušeli také precizně. Dá se s ním hrát na topení, na vanu, na dveře, koupelnové skříňky... takže pro budoucí bubeníky je jako dělaný. Co se týče čištění zubů, tak i k tomu slouží dobře. Dobře se držel v ruce, neklouzal a k mému překvapení jej do pusy strčil jen asi 2x opačně, jinak stále správnou stranou. A jelikož měl doma další dva vzory, čistil dlouho a rád. Snad díky tomu bude mít zdravý a silný chrup. Aktuálně se derou na svět 3 stoličky, takže máme veselo.

„Když jsem vcházela vyděšeně do ordinace, dokončovala doktorka zrovna rozhovor s předchozí maminkou a říkala jí, že start porodu se nedá nijak ovlivnit, že si to řídí nadledvinky miminka. Tak jsem se rovnou zeptala, jestli má vůbec cenu trápit mě Hamiltonem, když teď sama řekla, že porod spouští jen samo mimčo. Paní doktorka je velice milá, trpělivá a hlavně ochotná v klidu a pečlivě vše vysvětlit.”

Konečně je to tady. Toužebně odpočítáváte poslední dny svého těhotenství a nemůžete se dočkat až budete držet své miminko v náručí. Jenže na porod to stále nevypadá. Kromě všemožných babských rad vyvolávajících porod se často využívá takzvaný Hamiltonův hmat. Co to vlastně je a jak to probíhá? Je třeba se ho bát? Přečtěte si zkušenosti maminek, které jej podstoupily.

„Jelikož mě tento obávaný hmat čekal, tak jsem několik dní dopředu pročítala různé diskuze na toto téma. Někde ho maminy zatracují, jinde chválí. Dnes jsem 37+3 a čekala jsem, že mi ho bude chtít doktorka kvůli těhotenské cukrovce provést. Když jsem vcházela vyděšeně do ordinace, dokončovala doktorka zrovna rozhovor s předchozí maminkou a říkala jí, že start porodu se nedá nijak ovlivnit, že si to řídí nadledvinky miminka. Tak jsem se rovnou zeptala, jestli má vůbec cenu trápit mě Hamiltonem, když teď sama řekla, že porod spouští jen samo mimčo. Paní doktorka je velice milá, trpělivá a hlavně ochotná v klidu a pečlivě vše vysvětlit.

Vzala model dělohy a popisovala mi hrdlo a mechanismus porodu. Jak se musí to hrdlo pod tlakem hlavičky v průběhu porodu začít zkracovat a zanikat a že je to celkově nejdelší část z celého porodu. Přirovnávala to k oblékání elasťáků. Jak do nich noha leze, materiál se napíná, rozšiřuje a zkracuje. Když ona provede Hamiltona, vůbec to není za účelem vyvolání porodu. Docílí tím toho, že hrdlo děložní začne dozrávat, zkracovat se a zanikat. A konečným výsledkem je, že až přijde čas miminka a samo si spustí porod, tak už je hrdlo částečně zaniklé a tím ušetří maminkám v průměru tak 5-6 bolestivých hodin na sále. Za to si myslím těch pár sekund stojí vydržet a rozhodně to není o tom, že by miminka doktoři volali na svět předčasně.

Ano, i tak je to trochu proti přírodě, ale při porodu starší dcery mi Hamiltona předchozí lékař neudělal a trpěla jsem v bolestech 20 hodin a švagrová, co jí ho lékař udělal, měla odrozeno za 3 hodiny od začátku kontrakcí (obě děti). Je to samozřejmě individuální, ale já bych si ho nechala udělat. Dnes mi sama doktorka řekla, že by mě zbytečně trápila, že to necháme na příště, ale že je to čistě jen a jen na mně a můžu ho samozřejmě i odmítnout.”

Hamiltonův hmat je zákrok, který se provádí ke konci těhotenství, přesněji řečeno v den termínu porodu a dále, a pouze tehdy, je-li prostupné děložní hrdlo, tedy když je rodička otevřená alespoň na 1 centimetr. Měl by jej provádět zkušený lékař a cílem tohoto zákroku je uvolnění dolní části plodových obalů naléhajících na pánevní vchod.

Neplodnost se v současné době týká až 20 % českých párů a jejich počet každým rokem mírně narůstá. Na druhou stranu – i léčba neplodnosti se v průběhu let výrazně posunula a je-li zahájena včas, dokáže pomoci až v 95 % případů.

„Osvěta laické veřejnosti hraje v problematice léčby neplodnosti důležitou roli, protože vývoj jde v této oblasti stále kupředu. Navíc neplodnost je onemocnění, jež se vlivem řady faktorů týká stále většího počtu párů. Chceme proto zvýšit informovanost české populace a podnítit mladé lidi, aby se zajímali o prevenci neplodnosti a nechali se včas vyšetřit, i když třeba zatím dítě neplánují,“ vysvětluje MUDr. Radka Jarošová, vedoucí IVF programu klinik GENNET.

Bouřlivé diskuze v médiích

Téma asistované reprodukce je pod drobnohledem médií. Poslanecká sněmovna v minulém roce zamítla návrh poslance Františka Adámka umožnit umělé oplodnění i ženám bez partnera. Tento návrh vyvolal bouřlivé diskuze. Na jedné straně podpora single žen, které touží po dítěti, na straně druhé narušení tradiční struktury rodiny. Nejostřeji proti návrhu vystoupila bývalá poslynkyně za TOP 09 Jitka Chalánková, podle níž mít dítě není základní lidské právo.

„V Česku je legislativa v oblasti IVF liberálnější oproti jiným zemím. Naši specialisté navíc patří ke špičkám v oboru. Poskytujeme služby na úrovni západních zemí, ovšem ceny zůstávají na úrovni zemí východních. To jsou také důvody, proč o IVF roste zájem a proč se u nás rozvíjí tzv. medicínský turismus. Že hraje legislativa jednotlivých států zásadní roli, ukazuje současná situace např. v Irsku či Itálii. V těchto zemích dochází k postupné liberalizaci legislativy týkající se IVF, čímž se přirozeně snižuje zájem irských a italských párů o léčbu na českých klinikách,“ doplňuje MUDr. Radka Jarošová.

Postoj k problematice ve světě

Kde jinde jsou perfektní nekončící rovinky než v kraji kaprů a rybníků? A že je tu co k vidění! Milovníci přírody ocení krásné rybníky a lesy (CHKO Třeboňsko, Rožmberk - největší rybník v Česku) a kdo má rád historii, může navštívit zámek, pivovar nebo nádherné náměstí. Vse doplňují muzea, cyklostezky a různé kulturní akce v průběhu roku. A že je to lázeňské město je už jen třešnička na dortu. 🙂

Třeboň mám moc ráda, několikrát jsme tu byli na dovolené na kolo nebo jen navštívit mamku v lázních. Rozhodně doporučuji i festival Okolo Třeboně - jeden rok jsme vychytali koncert Jarka Nohavici v zámeckém parku a byl to nezapomenutelný zážitek. Nebe, pávi a Jarek - co víc si přát? 🙂

Letos poprvé jsme vyrazili i s prckem a zjistili jsme, že místo je ideální i pro dítě v kočárku. Centrum a přilehlé parky kolem Bertiných lázní a lázní Aurora se přímo vybízí k procházkám a promenádám (však je to taky v lázních, že 🙂 ), ale pokud se vám město omrzí, vyražte do okolí!

Cesta kolem Světa je trochu delší, tu doporučuji spíš na kole, ale s kočárkem je perfektní procházka ke Schwarzenberské hrobce. Cesta je příjemná - po hrázi rybníka a pak parkem, a když vyrazíte v červnu, máte šanci udělat si malý piknik s borůvkami. 

My jsme tedy cestu museli absolvovat s jednou přestávkou na kojení a zpáteční cestu s šátkem, ale odměna, kterou jsem si pak dopřála na náměstí, za to stála...

A ani tatínci nepřijdou zkrátka. 🙂

Po Paříži Vídeň. Tentokrát dvakrát více dětí a stejně dospělých. Já, sestra a čtyři děti, nejmladší čerstvě tříletá, nejstarší skoro sedmiletá. Celkem jsme strávili ve Vídni tři dny a bylo to tak akorát. 

Cesta

Jeli jsme z Brna vlakem společnosti Regiojet. Cesta trvá hodinu a půl a jednou nám vyšlo  i luxusní dětské kupé. 

Ubytování

Opět jsme se spolehli na Airbnb a našli si byt. V centru nám byty připadaly dost předražené, a tak jsme si našli byt jednu stanici od Schonbrunnu. Vždy si vybíráme byty v blízkosti metra, protože doprava metrem nám přijde s dětmi nejlepší. 

Metro

Kazda mama ma nejvetsi strach o vlastni deti.. strach ktery mame hluboko v sobe, nepripoustime si, ze zrovna nam se tohle stane..

Vse bylo v poradku, nam se to prece stat nemuze.. 14.5. den jako kazdy jiny, vse v pohode. Odpoledne prochazka, pak hrani, koupel, mleko a spanek..

Dcerku jsme meli v posteli, z niceho nic zacala chrcet, muz ji hned vzal do naruce a dcera prestala dychat... Ano nocni mura kazde z nas se stala skutecnosti.. vterina trvala vecnost, pohled na dceru, ktera nedychala nas privadela k silenstvi..

2 roky zpet jsem byla u velmi vazne nehody motorkaru, nezvladla jsem to, chlapovi trcela kost ven, slecna mela telo bez kuze, mela jen triko a kratase, jak se kutalela po silnici, tak si ji sedrela..udelala jsem co jsem mohla, od te doby vim, ze nesmim podlehat panice a jednat..

vytacim 155 a hlasim, ze dcera nedycha, polykam slzy, nastesti pan me uklidnil a navedl nas co mame delat, jak male pomoci.. behem toho se hroutila starsi dcera pri pohledu na nehybnou sestru..mezitim jsem prosila dedecka ktery uz mezi nami neni, aby nam malou nebrali.. mezitim se mala snazila nadechnout, ale neslo ji to.. prijizdi sanitka, behem dalsi minuty pristava vrtulnik...

Dcera dycha.. sice tezce a melce, ale dycha.. ma plne plice mlekem..

„Čtyřletá dívka byla jednoho horkého letního dne se svou maminkou na koupališti. Dítě se prakticky po celou dobu pohybovalo na slunci. Večer po návratu domů si začalo stěžovat na bolesti bříška, začalo také zvracet,“ začíná vyprávět příběh z praxe mluvčí záchranné služby.

O nemoci z přehřátí hovoříme v souvislosti s celkovým poškozením organismu tepelnou energií. Lokálním působením tepla vznikají popáleniny. Podle příčiny vzniku se nemoc z přehřátí dělí na úpal a úžeh. Kromě nich pak rozeznáváme ještě další dvě nebezpečné stavy vzniklé horkem a sluncem.

Úpal

Vzniká z důvodu nedostatečného odvodu tepla z organismu, kdy dochází k selhání termoregulace a přehřátí, spojené s dehydratací. „Příznaky jsou bolest hlavy, závrať, nevolnost až zvracení, zrychlené dýchání, zrychlený tep. Stav se může velmi rychle zhoršovat do bezvědomí s křečemi až do šokového stavu,“ doplňuje MUDr. Stanislav Machart.

Zpravidla jde o přehřátí při fyzické námaze, práci. Tato situace nastává nejčastěji, pokud se zdržujete v nadměrně vlhkém, nedostatečně větraném a horkém prostředí jako je například skleník nebo zavřené auto.

K úpalu patří zvýšení tělesné teploty k hodnotám okolo 40 °C, zarudnutí v oblasti obličeje, silný pocit žízně. Tento stav může vyústit k vážným poruchám vědomí.

Jedou vaše děti na letní tábor, který není zrovna, co by kamenem dohodil? Pak nejspíš dopředu řešíte, co zabalit do táborového kufru/brašny/batohu. Určitě nechcete nic zapomenout, ale zase toho zbytečně nabalit moc.

Pokud je to možné, balte věci společně s dětmi, aby měly přehled o tom, co všechno si sebou na tábor vezou, ale především se budou podílet na výběru oblečení. Je zbytečně dávat jim věci, které doma nerady nosí, nebudou je nosit ani na táboře. Zároveň je ale vhodné přibalit nějaký kousek, který se může zničit.

Co zabalit dětem na letní tábor?

Níže vám přinášíme seznam věcí, které může vaše dítě potřebovat na letním táboře. Seznam je počítán na 14 dní. Celkový počet oblečení i dalších věcí musíte přizpůsobit délce pobytu, místu, kde se tábor uskuteční i tématu, kterému je věnován. Je jasné, že na vodní tábor budete balit o trochu jiná zavazadla než na tábor čarodějný. Ideální je, když s předstihem kontaktujete vedoucího tábora nebo se podíváte na internetové stránky, které už dnes většinou dětské tábory mají. Tam bývají veškeré potřebné informace i seznamy oblečení. A teď už k samotnému seznamu.

Oblečení a obuv

• Spodní prádlo (ideálně na každý den, aby si dítě nemuselo prádlo prát nebo nosit víc dnů po sobě)
• Ponožky (slabší opět nejlépe na každý den a alespoň 3x silnější)
• Tričko s krátkým rukávem 6x
• Tričko s dlouhým rukávem 4x
• Tílko 2x
• Teplý svetr či mikina 4x
• Nepromokavou bundu 1x
• Tepláky 4x
• Kraťasy 3x
• Pláštěnka
• Kšiltovka, šátek nebo klobouk
• Plavky
• Pyžamo nebo oblečení na spaní 2x
• Oblečení do města
• Sportovní obuv
• Holínky
• Sandály
• Boty do vody (záleží na vás)
• Pantofle

Do testování jsem se přihlásila 11.června s měsíčním synem oliverem, nějak moc jsem nedoufala že se na nás usměje štěstí a budeme mezi 10maminkami které budou mít možnost odsávačku testovat, ale byla jsem mile překvapena když jsem 18 června koukla do zpráv a zjistila že jsem byla vybrána na testování.

Baliček s odsávačkou mi dorazil za čtyři dny od zjištění té skvělé zprávy že testuji taky. Hned jsem balík doma rozbalila, a zkoumala co vše obsahuje a jak.

Odsávačku jsem celou rozebrala na sterilizovaní a pročetla si jak správně odsávat, a mohlo se jít na věc. Ze začátku mi odsavaní moc nešlo, byla jsem rada že jsem odsala aspoň 20ml, ale postupem času se to lepšilo a teď už mám zasoby mléka i zamrazené kdyby nahodou.

Plusy odsávačky jsou- určitě tedy to že se lehce rozloží a krásně se všechny dilky sterilizuji, jde i velice lehce a rychle složit.

Další plus bych dala tvaru odsávačky, krasně přilne k prsu a nikde netlačí. Odsavaní je bezbolestné tedy aspoň pro mě a hlavně odsávačka neni nijak hlučná jak to je u elektrických.

Minusy jsem nepostřehla žádne, odsavačka je super pomocník a určitě ji budu nadale využivat stejně jako lahvičku, kterou maly bezproblemu přijal a nezačal odmitat prso. To byla asi jedina věc ktere jsem se bala, ale ikdyž manžel syna krmil přes lahvičku ktera ma široký tvar tak pro malého je prso stale na prvním mistě.