“Ahoj, tak už jsem tu zase s dalším týdnem svého těhotenství, tentokrát už se čtvrtým. I nyní se můžete těšit nejen na informace o tom, co se děje v tuto dobu v ženském těle, ale i na to, jak tyhle chvíle prožívám já."

Zatímco v předchozích článcích, které se věnovaly prvním třem těhotenským týdnům (1. a 2. týden těhotenství, 3. týden těhotenství), jsem psala jen o hypotetickém těhotenství, tentokrát to bude jiné. Hodně jiné. Nyní totiž přišel čas, kdy se opravdu ukáže, zda nás s manželem bude na cestě za vlastním potomkem čekat další snažení, nebo zda se budeme společně radovat nad pozitivním těhotenským testem a jeho pověstnými dvěma čárkami, které jsou snem snad každé “snažilky”.

Musím říct, že si občas možná ani neuvědomuju, jak zásadní životní okamžik života právě prožíváme. Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy se píšou důležité kapitoly našeho životního příběhu. Jsem strašně napnutá, zda se nám zadaří hned napoprvé, nebo zda si budeme muset nějakou dobu počkat. Emoce se mnou mlátí ze strany na stranu a já už se vidím v představách, kdy nakupuju růžovou nebo modrou výbavičku. A dost! To opravdu moc a moc předbíhám. Ale ruku na srdce - doufám, že i vy ostatní to máte (nebo jste měly) také tak. A ještě k jedné věci se vám musím přiznat: pozoruju se. Pořád. Hodně. V každém píchnutí v břiše hned hledám jasné příznaky svého těhotenství. Ale kamarádky mě uklidňují, že to měly úplně stejně a já vidím, že jsou stále normální. Tak budu doufat, že i já se časem vrátím do normálu.

Co se v tomto týdnu těhotenství reálně děje?

Ve třetím týdnu těhotenství u většiny žen proběhl důležitý okamžik - ovulace, tedy uvolnění zralého vajíčka. Pokud během plodných dnů opravdu došlo k oplodnění, začínají v těle nastávající maminky probíhat ohromné změny (samozřejmě neviditelné zrakem). V tomto týdnu vajíčko cca po pěti dnech doputuje do dělohy, kde se uhnízdí. Tento proces se označuje jako nidace (v českém prostředí  se používá spíše termín uhnízdění) a probíhá zhruba 7 - 12 dní po ovulaci. Chytré knížky upozorňují, že při tomto procesu mohou některé ženy krvácet (tzv. nidační krvácení) a někdy tento jev mohou dokonce zaměnit za menstruaci.

Uhnízdění je jednou z nejkritičtějších fází vývoje již oplodněného vajíčka. Údajně 30 až 60 % všech oplodněných vajíček zaniká pro poruchu vývoje anebo pro poruchu uhnízdění. Zaniklé, i když původně oplodněné vajíčko, je v termínu očekávané nebo o něco opožděné menstruace odplaveno s menstruační krví.

Čím víc se těhotenství blíží ke svému velkému finále (tedy k porodu), tím důležitější informací se stává umístění miminka v bříšku a jeho poloha v něm. Víte, jak můžete vy samy miminku pomoci s otočením? Existuje mnoho různých - normálních i bizarních metod.

Co jste možná nevěděly o porodu miminka koncem pánevním

V rychlosti si pro začátek připomeňme jen pár nejdůležitějších faktů o porodu koncem pánevním:

Nezapomínejme hlavně na to, že i miminko, které je uložené v bříšku v poloze koncem pánevním, je ve fyziologické poloze.  Při splnění několika podmínek je samozřejmě možné, aby proběhl vaginální (i přirozený) porod. I tak se ale mnoho maminek z důvodu neotočení miminka do správné polohy hlavou dolů trápí a snaží se najít cestu, jak miminku pomoct otočit se.

Další důležitou připomínkou je fakt, že miminko se do očekávané polohy hlavou dolů může otočit v podstatě kdykoliv, třeba i již při rozběhnutém porodu nebo pár minut před naplánovanou sekcí. Je tedy zbytečné dopředu podléhat panice, naopak tuto informaci berte s klidem a pořádně si promyslete různé možnosti, co se bude dít dál.

V Českém prostředí je samozřejmě mnohem jednodušší rodit miminko, které je otočeno "správně" - tedy hlavou dolů. Z tohoto důvodu se tak velká většina maminek, jejichž děti se nachází v poloze koncem pánevním, snaží dětem pomoci, aby se v bříšku otočily. 

„Mám nedonošeného syna, Vojtovu metodu mu neurolog doporučil už v porodnici a zrušil nám ji až začal lézt, zhruba v devíti měsících. U nás šlo spíše o prevenci, syn neměl žádnou vážnou diagnózu. Já na ni nedám dopustit, cvičili jsme opravdu poctivě a díky ní je Tomášek tam, kde je."

V dnešní době zná Vojtovu metodu asi každá maminka. Spousta z nich ji také musí doma pravidelně cvičit se svým miminkem. Cvičení vypadá složitě, ale chce to cvik. Většina rodičů ji bere jako trápení dítěte, protože děti při ní hodně křičí a pláčou, ale věřte, že samotné cvičení děti nebolí. Metoda má své opodstatnění a dítěti, které má nějaké problémy, může velmi pomoct.

„My cvičíme touto metodou už třetí měsíc. Malý měl problémy s tím, že dával hlavičku jen k jedné straně a hodně ji zakláněl. Teď už je to o dost lepší. Samozřejmě mi spousta lidí říká, že by se to zřejmě upravilo samo i bez cvičení, ale vím, že by do budoucna mohly být problémy s páteří, držením těla apod. Takže si myslím, že snad není co pokazit. Malému to pomohlo i s celkovým zklidněním, je i více spavý. Měl totiž jako diagnózu i celkový neklid a zvýšenou dráždivost. První dva měsíce opravdu nebyly lehké, řval nám třeba celou procházku. Teď už je většinou pohodové miminko. Někdy je teda o nervy, že celé cvičení provzteká a propláče, ale za chvilku na to zapomene. Tím, jak cvičíme už pár měsíců, tak už to není tak hrozné.”

Vojtovu metodu popsal Prof. Václav Vojta po dlouhodobém a systematickém zkoumání držení těla a pohybů dítěte. Pan Vojta byl uznávaný neurolog a dětský neurolog a působil v České republice a později v Německu. Ze začátku byla tato metoda vytvořena pro děti, ale úspěšně se aplikuje i na dospělé.

Princip Vojtovy metody

Základem této terapie je reflexní lokomoce. To znamená, že fyzioterapeut, později rodič, vyvíjí cílený tlak na určité body na těle a tento podnět vyvolá u miminka, dítěte, ale i dospělého automatickou a nevědomou pohybovou odpověď. Z výchozí polohy na břiše vede komplex reflexního plazení k určitému druhu plazivého pohybu a z výchozí polohy na zádech vede komplex reflexního otáčení přes bok do takzvaného pohybu na všech čtyřech.

Léto je tady. Stromy a záhony se plní ovocem a zeleninou. Ideální doba pro testování smoothiemakeru NutriRocekt od firmy Klarstein. 

Co to ten NutriRocket vlastně je? Jedná se o stolní mixér vhodný pro přípravu smoothie nápojů. Kromě toho jsem přístroj využila pro přípravu dětských příkrmů, ovocných přesnídávek, zmrzlin a nanuků. Posloužil k výrobě rostlinných mlék, ořechových másel, pomazánek, pesta nebo k přípravě raw zákusků a cukroví. Poradíl si i s ledem a proto jsem ho během horkých dní ráda využívala k přípravě ovocné ledové tříště.

Po vybalení jsem zjistila, že obsahem balíku je samotný mixér s výkonem 700 W, dvě násady s břity - jedna s křížovými břity, jedna s plochými. Podle výrobce je křížová násada ideální pro sekání, mixování smoothie nebo pro přípravu polévek a kojenecké výživy. Nástavec s plochými břity je vhodný na mletí a šlehání, například namletí kávy, ořechů či vyšlehání smetany. Smetanu jsem v přístroji zkoušela vyšlehat a bohužel se mi to nepodařilo. Dále jsou součástí dvě menší nádoby o objemu 600 ml, jedna větší nádoba o objemu 1000 ml, dvě víčka a dva závity s uchem. Já bych využila i nádobu mnohem menší než je malá v balení, protože i malá nádoba je příliš velká pro mixování jedné porce kojeneckého příkrmu. Co mě v balení chybělo, byl český návod k obsluze. Ke dnešnímu dni je cena přístoje na stránkách výrobce 1249,- Kč. Přístroj je v tuto chvíli zlevněn z původní ceny 1929,- Kč.

S testováním přístroje jsem začala okamžitě. Ovládání je velice jednoduché. Pro výrobu smoothie stačí nádobu naplnit oblíbeným ovocem a zeleninou, zalít tekutinou a zašroubovat nástavcem s břity. Nádobu zatlačíme a pootočíme v mixéru, který v tu chvíli začne dělat svou práci. Čím déle mixujeme, tím je výsledek hladší. Obvykle stačí několik sekund, aby smoothie bylo jemné a bez kousků. Pak už jen čepele vyměníme za závit s uchem a můžeme smoothie vypít rovnou z nádoby a není třeba špinit další sklenici. Případně nádobu zašroubujeme víčkem a nápoj si vezmeme s sebou na cesty.

Jako hlavní součást testování jsem se rozhodla přístroj porovnat s podobným přístrojem jiné značky a to s NutriBulletem Pro 900 od Delimano.

NutriBullet má 900 W, jeho cena na stránkách výrobce je v současné době 4299,- Kč. Lze jej pořídit i ve variantě 600 W nebo 1700 W. Oba přístroje jsou na pohled totožné. Dokonce na sebe jednotlivé komponenty pasují. Nutribullet má vzhledem k vyššímu výkonu pouze jednu křížovou čepel. Ve verzi 600 W je součástí balení i plochá čepel.

„Soudkyně mě nakonec propustila sednout a já celá unavená a propocená čekala, co bude dál. Bohužel tím, že stihla vyslechnout pouze mě, odročila jednání až na březen následujícího roku! Vyšla jsem ze soudní síně, sedla si a plakala. Cítila jsem takovou lítost a bezmoc. Proč nemůže maličká s námi strávit Vánoce a musí je trávit v ústavu? „

O tom, že každému dítěti je nejlépe v jeho vlastní rodině, snad už v této republice nikdo nepochybuje. Nebo ano?  Ústavní zařízení hlavně u nejmenších dětí velmi zraňují jejich duše, a pokud je tu rodina, která by o ně mohla a chtěla pečovat, pak by vždy měla mít přednost před ústavním zařízením. Nebo ne?

Dnešní příběh není rozhodně tendenční, ani se bohužel neodehrál před mnoha lety v době temné totality. Ke šťastnému konci došel teprve nedávno. Vzhledem k tomu, že pěstounská maminka bojující za to, aby jí byla svěřena z ústavního zařízení její vlastní neteř, mi psala velmi smutné zprávy a informovala mě o vývoji jejího příběhu, znám ho z první ruky. Téměř rok jsem jí dodávala naději a sílu bojovat proti systému ...

Moji adoptivní rodiče si mě přivezli domů z ústavu před mnoha lety jako dvouletou vyjukanou holčičku. Jsem jim moc vděčná za to, že se mě ujali a dali mi lásku a rodinu. Dnes už jsem sama mámou. Mám úžasného manžela a tři krásné děti. Proto mě velmi zasály události posledního roku.

Byl květen a mě zazvonil telefon, na jeho druhém konci byla sociální pracovnice a chtěla vědět, zda bych nechtěla do péče svou neteř umístěnou od narození v kojeneckém ústavu. V té době už jí byly téměř dva roky. Proč volali až teď? Tím, že jsem byla adoptovaná, jsem měla jiné jméno a celkově se oficiálně vazby na biologickou rodinu zpřetrhaly. Proto trvalo delší dobu, než mě sociální pracovnice na popud mé biologické sestry nalezly.

Mé pocity?  Úzkost, strach a beznaděj. Bála jsem se, jak bude reagovat můj manžel. Přece jen už máme tři děti. Jak to říci dětem? Jak asi budou reagovat? Ale pak jsem si vzpomněla na svůj příběh, na to, jak si mě rodiče vzali z ústavu a jak moc jsem jim za to vděčná. Proto jsem hned druhý den vše řekla manželovi i dětem. Všichni mě překvapili tím, jak hned nadšeně souhlasili s tím, že tam maličkou přece určitě nenecháme!

Když se do rodiny narodí postižené dítě, je to velká zatěžkávací zkouška jak pro každého rodiče osobně, tak pro jejich vztah. Speciálně pedagogické centrum pomůže s diagnostikou a poradenstvím při vzdělávání postižených dětí, ale i třeba právě s problémy, které se z tohoto důvodu objeví přímo v rodinách.

Speciálně pedagogické centrum je školské poradenské zařízení, které je zakládáno při mateřských a základních školách pro děti s různými druhy postižení. V případě, že rodiče hledají odbornou pomoc, mohou se obrátit na speciálně pedagogické centrum určené pro autisty, hluchoslepé děti, děti s mentálním, fyzickým, sluchovým, zrakovým postižením, případně kombinovaným postižením, ale i pro děti s vadami řeči. Tato centra poskytují pomoc v rámci regionů, je tedy potřeba najít to konkrétní vhodné podle místa bydliště a druhu postižení.

„My jsme byli ve speciálně pedagogickém centru v Praze pro kombinované vady a byli velmi ochotní. Syn žádnou konkrétní diagnózu nemá, přesto nám asistenta pedagoga, hlavně na mé přání, doporučili. Skutečně se snažili pomoci.”

Existuje věkové omezení?

Zpravidla jsou tyto služby určené dětem ve věku 3-19 let, ale klienti mohou být i děti mladší, případně starší, nejdéle však do 26 let věku. Klienti jsou dále také rodiče a učitelé těchto dětí, kteří zde mohou najít odbornou, pedagogickou či psychologickou pomoc. Tyto služby jsou bezplatné a k objednání nepotřebujete žádné doporučení od lékaře.

„Řešíme nástup do školky, rozhodli jsme se pro speciální třídu s menším počtem dětí, která nám byla i doporučena. Trošku základních informací, kdybyste některá z Vás procházela podobnou situací. Přijetí do takové školky vyžaduje doporučení o integraci a žádost o asistentku, které vystavuje speciální pedagogické centrum. Doporučení je vystaveno po přijímacím vyšetření s podmínkou stát se klientem tohoto centra a pravidelně ho navštěvovat po dobu, co bude potřeba. Pro dětičky je to zábava, hrají si a zdokonalují se. Takže jsem i ráda, že tam budeme chodit a doufám, že získám i nějaké rady, jak pracovat a fungovat s naším dítkem.”

Seboroická dermatitida neboli také seborea je onemocnění kůže, které se objevuje nejen u miminek a malých dětí, ale setkat se s ní můžete i v dospělém věku. U novorozenců a miminek je však její výskyt nejčastější. 

Seboroická dermatitida se nejčastěji projevuje jako nažloutlá krusta na pokožce. Postihuje zejména oblast hlavičky (ve vláscích), případně se může rozšiřovat také na čelo, oční víčka a do oblasti obočí. Už ne tak rozšířený je její výskyt na jiných částech těla. O příčinách tohoto kožního onemocnění se toho příliš mnoho neví. Jako nejčastější důvod je udávaná nadměrná produkce mazových žláz. Více o onemocnění jako takovém se dozvíte na stránkách Modrého koníka ve wiki článku Seboroická dermatitida. 

Objevila jsem stroupky na hlavičce mého dítěte

V případě, že jste u svého miminka našly ve vláscích bíložluté až žlutohnědé mastné stroupky, které se odlupují (mohou vypadat jako lupy), může se jednat o seboreu. V některých případech se jednotlivé stroupky mohou slévat do jednoho a tvořit na hlavičce miminka krustičku. Jistě se jako každá maminka bojíte, aby miminko něco nebolelo. V případě seboroické dermatitidy nemusíte mít žádné obavy - toto onemocnění nebolí a ani není nijak nepříjemné. V nejhorším případě extrémního výsevu mohou dítě krustičky svědět, ale to je spíš vzácné.

Pokud jste ve vláscích vašeho miminka nalezly pár ložisek, nemusíte hned propadat panice. Seborea se v kojeneckém věku ve většině případů sama spraví. V okamžiku, kdy ale hlavičku dítěte pokrývá souvislá krustička, nebo jsou ložiska rozsáhlá, určitě doporučujeme navštívit pediatra. Ten vám s největší pravděpodobností doporučí návštěvu odborníka, případně poradí, jak seboreu efektivně léčit. Toto onemocnění se totiž rádo vrací a je-li rozsáhlé, je lepší bojovat s ním "pod dozorem".

Dá se s tím něco dělat?

V internetových diskuzích se čím dál častěji objevuje stravovací metoda nazvaná Baby-led-weaning, neboli "dítětem vedené odstavování".  Mnohé maminky si pokládají otázku, zda to opravdu funguje. A anglická porodní asistentka a zdravotní sestra Gill Rapley jim vzkazuje, že rozhodně ano. Byla to právě ona, kdo tuto metodu vymyslel a vydal k ní i stejnojmennou knihu, která je dnes známá po celém světě.

„Ahoj, ráda bych znala názor na BLW metodu, máte s ní zkušenost? Také by mě zajímalo, jak dáváte jídlo, když ještě nesedí, a přesto si má brát samo? Proč se má to jídlo nejdřív podusit? Chápu to u tvrdé zeleniny, ale přijde mi úplně jedno, jestli mixuju čerstvé jablko nebo podušené, “ zajímá se jedna z maminek v diskuzi Jaký máte názor na BLW metodu.

Co obnáší BLW metoda?

Hezky to shrnula uživatelka luvie z diskuze Baby led weaning aneb první příkrmy jinak: „Baby led weaning (BLW) je metoda postupného zavádění příkrmů, kdy dítě ve věku asi 6 měsíců nedostává kašičky, ale přímo kousky různého jídla, z nichž si samo vybere. Nejdříve bude jídlo pravděpodobně jen zkoumat a olizovat, postupně se naučí žužlat, kousat a polykat.

Svému dítěti jsem doposud občas dávala kousky intuitivně, začalo to tak, že mi sama kradla syrovou zeleninu při snídani, teď krásně užužlá kus okurky, sní kousek banánu. Kaše mi moc nejí, za dva měsíce přikrmovaní se stalo 4x, že snědla víc než dvě lžičky... Téměř vždy ale sotva ochutná a jídlo ze lžičky odmítá. Ale kousky zkouší s velkou chutí, i když toho taky mnoho zatím nesní. Uvažuju, že se se kašiček zbavíme navždy. Pro mě je stresující každý den vařit jak ďas a pak si to sama sníst.“

Dovolte dětem, ať rozhodují samy

Na narození vašeho děťátka jste se moc těšila. Měla jste připravené všechny věci, pokojíček, četla jste mnoho knih o tom, jak být dobrou mámou, jak se o miminko dobře starat. Pravděpodobně jste ale vůbec neměla chuť přemýšlet o tom, že až se stanete maminkou a váš muž tatínkem, stále budete také pár, který funguje i mimo rodičovství.

A určitě vás nenapadlo, jak strašná nechuť může přijít směrem k intimnímu životu, až budete balancovat mezi tím být mámou, ale také milenkou. Pokud si uvědomujete, že se o sex nechcete připravit, natož ho provozovat s nechutí a zaťatými zuby, zkuste se postupně naladit a váš milostný život zase oživit!

Na sex teď fakt nemyslím!

V diskuzi na koníku je několik stránek plných obav žen, které po narození dítěte nepřišly sexu na chuť. Nejste tedy rozhodně jediná.  Hlavně v prvních týdnech a měsících po narození miminka jsou všechny prožitky kolem miminka tak intenzivní, že na sex prostě nezbývá ani prostor, ani energie.  V prvních týdnech jste se učila kojit, možná jste si hojila rány, které vznikly při porodu. Samo o sobě rozbolavělé a zraněné tělo potřebovalo čas na to, aby se zregenerovalo. Mysl se pak musela smířit s tím, že se ve vašem životě stalo něco ohromného, radost se střídá s obavami. Jestli však tohle všechno něco převyšuje, pak je to nejpravděpodobněji touha po spánku.

Až opadne ten největší šok, vaše tělo se zahojí, kojení začne být nebolestivou a příjemnou samozřejmostí, věci “doma” se začínají dávat do pořádku. Vaše mysl se uvolní, ale jen pomalu začínáte mít v hlavě prostor i na něco jiného, než zajistit si stravu a nocleh pro sebe a miminko. Postupem času dokážete myslet i na to, že máte muže, který má také potřeby.

Až po delší době si uvědomíte, že jste vlastně kdysi měla ráda sex. Možná se připomenul váš muž sám. Nejhorší je, že na něj nemáte ani pomyšlení, ani energii. Zároveň si však uvědomujete, že odpírat si v parnerství vzájemnou intimitu určitě není to, co by vám prospělo. Za nechutí k sexu mohou být nejen hormony, které vaše tělo během začátků kojení produkuje, ale třeba také ještě nepřišla menstruace, v jejíž ovulační fázi chuť na sex přichází nejčastěji. Pokud jste si preventivně nechala nasadit hormonální antikoncepci, přičinu své nechuti na milování můžete hledat i tady. Touhu k sexu se svým mužem a obnovení tak společného lože se vším všudy ale můžete také stimulovat i drobnými praktickými cvičeními. Jak na to?

Fáze první - Chci spát, ne se milovat!

„Speciální potvrzení pro dyslektiky může dítěti ve škole výrazně pomoct. Není to tak, že by se potom na něm někdo vozil a posmíval, že je dyslektik. Učitelé mu musí poté vystavit individuální plán, dítě dochází do poradny, do dyslektického kroužku, má různé úlevy při diktátech a podobně.”

Přechod z předškolního vzdělávání na základní školu je pro dítě velká změna. Některé děti se s ní poperou bez problémů, ale některé dětí, i když to tak ve školce nevypadalo, začnou mít problémy s učením a škola se tak pro ně stane místo, kam chodí neradi, jsou ve stresu a každé ráno vymýšlí výmluvy, jak do ní nejít.

Co je to dyslexie?

Dyslexie je nejčastější specifická porucha učení. Jde o poruchu ovlivňující čtení a krátkodobou paměť, na těchto základech dále také psaní. Pro děti je to velmi nepříjemné, protože nestačí v těchto činnostech úrovni a tempu svých vrstevníků. Trpí proto pocity méněcennosti a mohou se kvůli tomu stát i terčem šikany (bohužel v některých případech i ze strany učitelů, kteří nerespektují, že dítě potřebuje jiný přístup a tím vlastně jeho problémy ještě zhoršují). Následně se mohou děti se specifickými poruchami učení uzavírat do sebe a tyto pocity a problémy si s sebou mnohdy nesou po celý svůj život.

Mezi další specifické poruchy učení patří dysgrafie (porucha projevující se v oblasti psaní), dysortografie (porucha v oblasti pravopisu) a dyskalkulie (porucha matematických schopností). Mezi méně časté patří dysmúzie (porucha v oblasti hudebních schopností), dyspinxie (projevující se nízkou úrovní kresby) a dyspraxie (ovlivňující špatnou obratnost).

„Syn dostal papír na specifickou poruchu učení a hyperaktivitu. Naše učitelka, která si na něj od začátku zasedla, to 'oslavila' tím, že mu dala dvojku. Takže chudák už tak zklamaný a dotčený, že ho paní učitelka neustále opravuje a děti se mu smějí, že neumí to a ono, teď ještě těžce nese, že dostal jako jeden z mála dvojku. Dohodla jsem okamžité přestoupení do jiné třídy, protože i psycholožka řekla, že syn účelně tuto učitelku bojkotuje a neprojevuje sebemenší snahu, což mu doma problém nedělá, když se s ním učím já nebo manžel.”

V dnešní době, kdy můžeme libovolně cestovat, stěhovat se a bydlet tam, kde se nám zlíbí, je čím dál více párů, kde má každý partner jinou národnost. Pokud se po nějaké době rozhodnou, že spolu chtějí žít a založit rodinu, stojí před nimi velká otázka. Jakým jazykem budeme mluvit na naše dítě? Časem se podobných otázek vynořuje čím dál více. 

Když je dítě vychováváno v dvojjazyčném a nebo i vícejazyčném prostředí, mluvíme o bilingvní výchově. Samotné dítě je poté nazýváno bilingvní, to znamená, že do budoucna bude mluvit více jazyky jako rodilý mluvčí, aniž by se je muselo učit ve škole.

Je to výhoda a nebo nevýhoda vychovávat dítě dvojjazyčně?

Může to s sebou nést i nějaké problémy? A opravdu bude mít oba, případně více jazyků, na úplně stejné úrovni? „Moje děti mluví třemi jazyky. Bez problémů přechází z jednoho jazyka do druhého a mluvená forma jazyka jim nedělá vůbec žádné problémy. Se mnou mluví jen česky, do budoucna čekám, že budou mít problém s gramatikou, protože čeština je těžký jazyk, ale mluvení jim jde dobře. S tátou mluví anglicky a ve škole a školce španělsky. Přesně ví, na koho a jakým jazykem mají mluvit a fakt se jim nestává, že by na mě mluvily jinak než česky. Já na ně mluvím pouze česky, protože moje jazykové znalosti ostatních jazyků nejsou dobré. Zároveň nechci, aby na ně mluvil česky manžel,  protože má přízvuk a problém s výslovností hlásek Ř, Č, Š. Pokud třeba mluvíme ve škole s paní učitelkou, tak ona na mě mluví španělsky, syn mi odpovídá v češtině, ale jí ve španělštině. Taktéž s manželem, my spolu mluvíme anglicky, ale děti mě odpovídají v češtině, ač se bavíme všichni anglicky. Dcera má 9 let a syn 4 roky. Do budoucna to pro ně vidím jako velkou výhodu.”

Kdy se jedná o bilingvní výchovu

Nejčastějším modelem, kdy dochází k vícejazyčné výchově je, že jsou rodiče rozdílné národnosti a každý mluví na dítě svým mateřským jazykem. Často také nastává situace, kdy jsou rodiče schopni komunikovat spolu pouze v angličtině, protože rodný jazyk toho druhého neovládají. Dítě je tedy vystaveno dvěma rodným jazykům rodičů a společné angličtině. Nebo jsou  rodiče rozdílné národnosti, například Angličan a Češka žijící ve Francii. Dítě se pak může učit jazyky třeba i tři.

V největším testu jednorázových plenek jsem vyzkoušela 20 značek BIO/EKO a jednorázových plenek. Celkem jsem do testu zařadila 25 plenek a otestovala jsem je všechny pečlivě a podrobně. A jak to dopadlo? Pojďme se podívat na shrnutí mé několika měsíční práce.

Nejdůležitější: Poměr ceny a kvality

Do testování jsem zařadila 26 druhů plenek a ohlížela jsem se na savost, délku a kvalitu savého jádra, zkoumala jsem, jak dlouho plena vydrží, zda je vhodná na noc. U jednorázových neekologických plenek mě zajímal také chemický zápach. Velmi výrazným faktorem pro mě byl poměr ceny a kvality, protože o ten jde při nákupu plenek především. Co jsem dále hodnotila? Zajímalo mě, jak jsou pleny dostupné běžnému spotřebiteli, protože na vesnici nebo v malém městě není možné pořídit všechny druhy plen v kamenném obchodě, stejně tak mě zajímala kvalita lepicích pásků. Znáte to. Někdy je potřeba plenku zalepit opakovaně a co s plenami, u nichž se lepicí pásky trhají? Ty můžete jenom vyhodit. A s vyhozenou nepoužitou plenou vyhazujete své peníze. Ohlížela jsem se také na to, zda velikost uvedená na obale skutečně odpovídá hmotnosti dítěte.

Jaké pleny jsem zkoušela

Nakoupila jsem plenky značkové, ekologické a hypoalergenní plenky a také pleny privátních značek obchodních řetězců, protože mě zajímal poměr ceny a kvality. Nejdříve jsem testovala ty levnější plenky, které často koupíte v akci: Toujours a Lupilu z Lidlu,Albert se sovičkami a také Šmoulové plenky, které jsem nakonec z testu vyřadila, protože je Albert stáhl z prodeje. Měli jste pleny se Šmoulíky rádi? Já také a je velká škoda, že se už neprodávají.

Vyzkoušela jsem pleny Happy Mimi, Bella Panda, samozřejmě také Babylove, Pampers, Bella Háppy, Huggies, Tesco, Rossmann, a poté jsem se pustila do těch ekologických. V testu nechybí Nappynat, Naty, Muumi Baby, Bio Babby, Kolorky, Seventh Generation (z USA), Bambo, Moltex, Beaming Baby či Babylove Öko.

Pro většinu lidí právě začíná to nejkrásnější roční období - léto. Teplé letní dny nás lákají ven, do přírody, do lesa, k vodě, na výlety... To s sebou však bohužel přináší i stinnou stránku věci v podobě zvýšené šance chycení klíštěte. Pojďme se podívat na příznaky a léčbu klíšťové encefalitidy. Jaká snížit riziko nakažení touto velice nepříjemnou chorobou?

Tahle malá a značně nesympatická zvířata jsou cizopasníci, kteří patří mezi roztoče a jsou nejčastějšími přenašeči onemocnění jak u zvířat, tak u lidí. Asi nejznámějším onemocněním přenášeném klíštětem v České republice je klíšťová encefalitida. Bohužel však rozhodně není jediné, čím vás může klíště nakazit. Mezi další nemoci, které tohle zákeřné zvíře přenáší, patří například i lymeská borrelióza, ehrlichióza, bartonellóza, babesióza či rickettsióza.

Jak se klíšťová encefalitida přenáší?

Klíšťová encefalitida je infekční onemocnění virového původu, které postihuje mozek a mozkové blány. Virus klíšťové encefalitidy je přenášen zejména klíšťaty (nakazit vás ale bohužel může i infikovaný komár nebo jiný bodavý hmyz) či požitím nedostatečně tepelně zpracovaného kravského, kozího nebo ovčího mléka pocházejícího od nakaženého zvířete.

Jak se klíšťová encefalitida projevuje?

První příznaky tohoto onemocnění se obvykle projevují za 7 - 14 dní od vstupu viru do organismu (ve většině případů tedy od zakousnutí se klíštěte). Někdy však inkubační doba může být delší (zdroje hovoří až o měsíci) a ve výjimečných případech může nemoc proběhnout i bezpříznakově.

"Jsem už dva a půl roku po kojení, kojila jsem jen šestinedělí a přesto se mi prsa i teď lehce plní mlékem a pak to bolí. Musím to vymačkat a pak je to zase ok. Je to normální?" Takto se ptají maminky v diskuzích. Na vině je hormon prolaktin. Co s tím?

Prolaktin je hormon, který je symbolem mateřství. Krom toho, že ze zcela neaktivní mléčné žlázy dokáže prolaktin vytvořit zdroj potravy pro právě narozené miminko, vytváří zároveň mezi maminkou a dítětem láskyplné pouto, které samotné kojení doplňuje. Co ale dělat, když se mateřského mléka nemůžete zbavit ani dlouhou dobu po ukončení kojení?

Jak vlastně kojení funguje?

Během těhotenství je vliv prolaktinu potlačen vyšší hladinou estrogenů, ale některé nastávající maminky zaznamenávají vytékání mateřského mléka z prsu již během těhotenství. Tento jev je v pořádku - prolaktin se v tomto případě snaží mléčnou žlázu připravit na období kojení. Jeho hlavním úkolem v našem těle je společně s oxytocinem stimulace tvorby mateřského mléka a tento proces se spouští ihned po porodu.

Krom toho, že díky prolaktinu máme po narození miminka pro novorozeně neomezené množství vynikající stravy na míru, prolaktin také ovlivňuje náš vztah k dítěti.

Spolu s oxytocinem pomáhá vytvářet vazbu na narozené miminko tak, že se do něj zamilujeme. Ale je to i hormon tzv. stresový - krom toho, že spouští produkci mateřského mléka, nám i pomáhá vyrovnat se stresem vzniklým během porodu a po něm, kdy se adaptujeme na roli maminky.

Poprvé na Modrém Koníkovi jsem zkusila štěstí a dostala jsem se mezi testerky na mop Vileda Ultramat Turbo .🍀

Byla jsem totálně zaskočená, nadšená a natěšená... No prostě jak malá holka jsem pištěla, když mi přišla zpráva, že jsem byla vybraná :D Neskutečně jsem se těšila na to, až mi balíček přijde a já budu toho krasavce moc vyzkoušet. Dokonce jsem se na to vytírání úplně těšila a to ho 2x nemusím, protože to dělám několikrát týdně a je to taková ta povinnost. Už dlouho jsem přemýšlela nad tím, že si pořídím nový mop ,ale pořád jsem nevěděla jakou značku. Jelikož jsem vyzkoušela asi 2 typy a ani s jedním jsem nebyla úplně spokojená, měla jsem obavu nějaký objednat. Ale na Viledu jsem byla moooc zvědavá.

Balíček mi od kurýra přebírala sousedka, tak si hned zamluvila mop, že ho taky zkusí. A byla nadšená mým testováním.

Ještě ten den jsme mop s manželem a dětmi dali do kupy. Krabice mi přišla lehká a nijak velká, ale mop byl krásně poskládaný, tak jsme vše vybalili a poskládali, přesně tak, jak bylo v návodu na krabici. Hned na první dojem mě zaujal design a kvalitní materiál, ze kterého je mop vyroben.

Druhý den jsem se dala do vytírání, byla jsem nadšená jak když malé dítě dostane do ruky novou hračku. Kýbl je lehký a madlo krásně sedne do ruky při přenášení. Rukojeť u samotného mopu mi přišla lehká a skvělé je, že je teleskopická a dá se měnit její délka, podle toho kdo s ní zrovna vytírá. Když jsme mop vyndávali, zarazila nás prvotní délka rukojeti, ale po prostudování návodu jsme vše pochopili.

U nás jí samozřejmě museli vyzkoušet všichni. Jak manžel, tak i čtyřletá dcera, kterou to teda dost chytlo , hlavně to šlapání (ždímání). Poprvé mi docela dalo zabrat, než jsem přišla na to jak správně vyždímat. Ale jakmile jsem se do toho dostala byla to pecka.

Základních novorozeneckých reflexů existuje asi několik desítek, standardně se uvádí cca 27–35. Z těch nejčastějších jsou to například hledací, sací, chodící, úchopový, Babinského nebo Moorův reflex. Ve všech případech jde o reflexy nepodmíněné. To znamená, že reakce na podnět jsou vždy stejné. Pozor právě na záměnu s podmíněnými reflexy, které dítě získává až v průběhu života.

Mezi nejčastější reflexy patří například:

Sací reflex

Díky tomuto reflexu se novorozenec přisaje na matčino prso a saje mléko, stejně jako saje všechno, co mu dáte do úst. Například dudlík nebo prst.

Tento reflex se objevuje do 4 měsíců věku dítěte.

Potíže

Chystáte se s dítětem poprvé do letadla? V každém případě byste měli mít zjištěné konkrétní informace o pravidlech cestování s dětmi u konkrétní letecké společnosti. My se dnes společně podíváme na trochu jinou přípravu - tu psychickou.

Než vyrazíte na letiště

Příprava by měla samozřejmě probíhat přiměřeně věku. S batolaty můžete denně pozorovat letadla na obloze, ukazovat obrázky v knížkách, zakomponovat je do pohádek. S předškolními dětmi se vrhněte například na vystřihovánky nebo malování. Starším dětem můžete na internetu například ukázat aplikaci, kde lze sledovat letový provoz nad Českou republikou a podívat se na detail jednotlivých letů, odkud letí, kam letí. Zkrátka a dobře - seznámit ratolest s tím, jak letadla fungují.

Není od věci také ukázat dětem, jak to funguje uvnitř letadla. Můžete si například hrát na cestujícího a letušku, a to ideálně se vším všudy. Vysvětlit, proč se musí sedět, z jakého důvodu se rozsvítí světýlko bezpečnostního pásu (a co se musí udělat), provést dítě bezpečnostními pokyny, přesně jako letuška. A také si vyměňte role, ať si to váš potomek sám vyzkouší. 

Zároveň také nezapomeňte na to, že cestovat letadlem nemusí být jen příjemné, ale můžete se setkat také s negativními pocity. Například v okamžiku vzletu a přistání. Děti by měly být připraveny na to, že dochází ke změnám tlaku a že můžou cítit tlak v uších. Dítě by mělo také vědět, co jsou to turbulence a samozřejmě to, že z nich nemusí mít strach. Dá se říct, že pokud je s "nebezpečím" seznámeno, lépe pak reaguje, pokud situace nastane. Dítě je klidnější, protože nastalá situace pro něj není něčím úplně neznámá a je už z domova seznámen s tím, co znamená a jak se v té situaci má chovat. 

V žádném případě děti nestrašte a pokuste se vyhnout tomu, aby (i kdyby ze srandy) to dělal kdokoli ve vašem okolí. Stejně tak se vyhněte ventilování svých strachů v jeho blízkosti. Jak je známo - děti jsou houby a nasají všechno, včetně negativním pocitů.

Ať už se vám narodí malý plešounek nebo miminko s pořádným hárem, jednou přijde doba, kdy bude potřeba vaše děťátko poprvé ostříhat. U každého dítěte to bude v jiné době, ale jako maminky si na tohle "poprvé" budete pamatovat moc dobře. Někdy se to neobejde bez dětských slziček, jindy je to zase naprostá pohodička. 

Pověry ohledně stříhání dětí

Možná už jste se setkaly s názorem, že by se děti do jednoho roku neměly stříhat. Vůbec. Údajně jim to totiž zkracuje život. Děti by se také neměly vodit na hřbitov, vy byste neměla mít doma kočárek před porodem, a vinou lidové pověrčivosti se staly černé kočky velmi neoblíbenými.

Je však jen na vás a vašem rozhodnutí, zda podobným věcem věříte, či zda se jimi budete řídit. "Já se přiznám, že jsem poměrně pověrčivá a i přesto jsem kočárek měla doma od 20. týdne těhotenství. Nic se nestalo. Samozřejmě. Můj prvorozený byl malý plešounek, a tak do roka rozhodně nebylo co stříhat, nicméně vím  jistě, že kdyby měl dlouhé vlasy a ty mu bránily ve výhledu, šly by nekompromisně dolů."

Rituál stříhání ve světě

První stříhání je v mnoha světových kulturách považováno za velký životní mezník, který mívá dokonce formu rituálu. V některých společenstvích je první stříhání spojeno dokonce s pojmenováním dítěte - tak velký význam je tomuto aktu přikládán. A jak to vypadá v konkrétních případech? 

Ačkoliv opravdu nemám ráda „tabulkování“ nebo porovnávání dětí, tak v případě tohoto průzkumu jsem udělala výjimku, protože právě ony tabulky se staly jakousi zbraní proti nosícím maminkám a pokud mělo nošené dítě jakýkoli problém ve vývoji, bylo to svedeno na nošení. Pokud by ale ona maminka přijela na rehabilitace s kočárkem, na co by se daný problém svedl? Každopádně, toto mě k tomu vedlo - osobní zkušenost. Syn měl predilekci, měl ji od narození, nejspíš kvůli poloze koncem pánevním a nakonec měl i porod o něco složitější, byť jsme jej z KP otočili manuálním obratem, ale při porodu byl v zadním postavení, což je vždy o něco těžší a nějaké následky mohly zůstat. Nicméně i tak byly jeho problémy sváděny na nošení, ačkoliv jsem v době rehabilitací až tolik nenosila, protože jsem z toho měla obavy. Dotazník měl primárně pomoct maminkám, které také nosí a musí oponovat zdravotníkům či rodině. Výsledky ukazují jasně – nošení pomáhá k dobré náladě miminka i psychomotorickému vývoji 😉. Nošené i nenošené děti jsou na tom podobně, v mnohém jsou na tom nošené i lépe. Kvůli dotazníku jsem zjišťovala i do kdy má dítě danou věc stihnout, nejsem tohoto příznivcem, ale vím, že mnoho pediatrů či neurologů toto hodně řeší, proto jsem to zjišťovala a kompromitovala to s výsledky průzkumu 😉.

Nevím proč, ale vždy, když něco dělám (hlavně průzkumy či články), tak se najdou rýpálci, kteří začnou kritizovat např., odkud jsem vybírala respondenty atd., tak právě těm chci říct, že toto dělám pro ty, kteří si musí nošení, případně kojení obhajovat před lékaři a zdravotníky i rodinou, čelit tomuto není snadné. Vyhradila jsem si zbytky volného času a strávila na tom mnoho hodin, abych těmto ženám pomohla si nošení obhájit, nemusela jsem to dělat, ale chtěla jsem nějak pomoct 😉.

Úvodem jsem se maminek ptala na typ nosítka, ve kterém maminky nosily, cíleně jsem vyřadila z průzkumu ty, které nosily v neergonomickém nosítku (klokánky, krosny, hipseaty), protože mohou vývoji naopak ublížit. Tyto ženy nemohly dotazník vyplňovat dále. Naštěstí jich mnoho nebylo, jen 6 🙂.

Teď už k výsledkům:

Z krajů, kde se nosí nejvíce, je to na prvním místě Moravskoslezský kraj (29,5%), poté Praha spolu se Středočeským krajem (obojí 13,5%) a na třetím místě byl Jihomoravský kraj (11,6%).

O trochu více nosí ženy s vysokou školou – tj. 53% nosících oproti 46,7% nenosících maminek s VŠ.

Píší to všude. Zaručené tipy na otěhotnění. Počítání plodných dní, polykání tabletek, půst, koktejly nebo speciální milostné polohy. Když se konečně zadaří, opět jsou všude. Tipy, co jíst, aby miminko prospívalo a správně se vyvíjelo. Patří k nim řada minerálních látek, živin a vitamínů. Každý z nich ovlivňuje jiný mechanismus a dohromady tvoří důležitý souhrn živin pro ten malý dar života, který nosíte pod srdcem. Znáte je všechny? Začněme třeba jedním zajímavým vitamínem.

Řeč je o kyselině listové. Jde o vitamín rozpustný ve vodě, patřící do skupiny B-komplexu. Přispívá ke správné krvetvorbě, hojení ran a k normálnímu růstu a vývoji lidského plodu. Důležitost jejího podávání v období těhotenství je, že u plodu pomáhá dělení buněk, podporuje jeho růst a tvorbu tkání, hlavně v oblasti nervové soustavy. Právě její užívání snižuje riziko vrozených vývojových vad (rozštěpové vady v obličeji, různé typy kýl, postižení ledvin a jiných orgánů) plodu. Pomáhá také připravit dělohu pro nového obyvatele, dostatečně ji vyživit a zajistit tak budoucímu podnájemníkovi příjemných devět měsíců.

Hlídejte dostatečný příjem kyseliny listové

Kyselina listová se v těle přeměňuje na důležité látky, foláty. Bohužel, organismus téměř 50 % žen z genetických příčin nedokáže přeměnit dostatek kyseliny listové na tyto látky. Jejich nedostatečné množství v počátku těhotenství může způsobit spontánní potrat, rozštěp páteře či vrozenou srdeční vadu. V těhotenství je denní potřeba kyseliny listové 3–4krát vyšší než obvykle. Před otěhotněním to je 0,4 mg/den, poté 0,6-1 mg denně ve formě potravinových doplňků.  

Doporučuje se užívat již 2–3 měsíce před otěhotněním, aby se vytvořila dostatečná hladina v těle už pro první dny těhotenství, kdy se tvoří základy všech orgánů plodu a uzavírá nervová trubice, a dále po celou dobu těhotenství.

Zdroje kyseliny listové

Svačina by měla zahnat vlčí hlad mezi hlavními jídly a dodat tělu energii, potřebné vitamíny a živiny. U malých dětí to platí dvojnásobně. Objevování a pozorování světa je náročné a brzy při něm vyhládne. Jak by měla vypadat svačina, která nezaplácne žaludek a navnadí na další výpravu do světa?

Chléb náš vezdejší

Obligátní houska se salámem není zrovna dobrou volbou. Už jen výběr pečiva je tak rozmanitý, že vybrat to správné je mnohdy hotová věda. Pravidlo je jednoduché: vyvarujte se bílému pečivu a sáhněte po celozrnném a kváskovém. To bílé dodá tělu pouze energii, zatímco celozrnná varianta vlákninu, řadu vitaminů, minerálních látek a v neposlední řadě i dobře chutná a zasytí na delší dobu.

Proto je tak výhodné si péci vlastní pečivo. Budete mít přehled o použitých surovinách a jejich kvalitě. Do těsta navíc můžete přidat další oblíbené suroviny jako bylinky, sýr nebo sušená rajčata. Pod vašima rukama tak mohou vzniknout dalamánky, housky, rohlíky nebo třeba sluníčko či věneček. Vše záleží jen na vaší a dětské fantazii.

Kdo maže, ten jede

Už víte, čím naplníte housku nebo co namažete na chleba? V každé správné svačině by určitě neměly chybět bílkoviny, které představují důležitý stavební kámen pro svaly a tvorbu nových buněk. Může to být třeba kvalitní šunka, která obsahuje minimálně 92 % masa. Nebo čerstvé a tvrdé sýry. Ty navíc obsahují vápník, který podporuje růst kostí a zubů a vitamín D, který zlepšuje jeho vstřebávání.