Asi skoro jako každá holka jsem si hrála s panenkou, že to je mé miminko. Chovala jsem ho, převlékala a mazlila. 

Když mi bylo 22 let, zjistila jsem, že jsem těhotná. S (ex)přítelem jsme v té době byli spolu 4 měsíce. Narodil se nám krásný zdravý syn Sašík. Starala jsem se o něj, jak jsem nejlépe uměla a dělám to dodnes. Jenže ... 

Asi mám trochu pomalejší myšlení, ale vdžycky jsem si říkala, že JÁ budu mít dítě. Ale nikdy jsem si neříkala, že dítě bude mít MĚ. Že to jsem já, kdo ho povede celý život. Jsem to já za kým přijde, když se něco stane. Jsem to já, kdo tu pro něj vždy bude s otevřenou náručí. A to samé pro mého druhého miminkovského syna. 

Uvědomí si tohle každá máma, když toho malého cvrčka nosí pod srdíčkem? Musí tu pro své dítě být v dobrém i ve zlém. Je to nádherný pocit, který mě zároveň svírá dech. Ráda bych ze svých dětí vychovala slušné lidi. Nechci jim ublížit. 

Někdy mám pocit, že tátové takové pochybnosti nemají. Někdy si ani neuvědomí, že i oni tu jsou pro své dítě. Znám takové pány, které jen dali semeno a své děti si berou, kdy se jim ho zrovna hodí. A myslím si, že to není dobře. Táta by tu měl být pro své dítě úplně stejně jako máma. Bohužel si to asi neuvědomují. Často rodinu opustí a jdou si dál svou cestou. A některé maminy bohužel své děti proti tátovi očkují. Nedivím se pak, že z dětí rostou takoví parchanti co bohužel někdy vídám. Vždyť to rodinné zázemí chybí. Ta jistota. Bezpečí. Otevřená náruč. 

Je dobré se na sebe podívat očima svého dítetě. Představit si jaká jsem máma pro své dítě, jak to cítí. 

Článek obsahuje reklamní sdělení společnosti GlaxoSmithKline, s.r.o.

Rotaviry jsou velmi odolné a rychle se množící viry. Jsou nejčastější příčinou akutního průjmového onemocnění a zvracení u kojenců, batolat a malých dětí. Téměř všechny děti se během prvních pěti let života s rotavirovou infekcí setkají.

Toto onemocnění, známé jako gastroenteritida, může vést kvůli častému zvracení, horečce a vodnatému průjmu k dehydrataci organismu, což u malých dětí může skončit hospitalizací. Většinou se jedná o 4 až 5 dní v nemocnici, kdy jsou děti napojeny na infúzi. V České republice je ročně hospitalizováno přibližně 4000 dětí s rotavirovým průjmem. Bohužel i v našich podmínkách se výjimečně vyskytují úmrtí na rotavirózy u jinak zdravých dětí. Rotavirům se nedá vyhnout, jsou součástí našeho běžného života. Tyto viry jsou odolné proti většině běžných čisticích a dezinfekčních prostředků. K přenosu dochází především ústy z kontaminovaných předmětů, nejčastěji hraček, kde může rotavirus přežívat celé týdny. 

Proto se doporučuje očkování kojenců, například vakcínou Rotarix, která pomáhá chránit před těžkým průběhem onemocnění. Toto očkování se aplikuje formou suspenze do úst. Jsou možné nežádoucí účinky (např. řidší stolice po dobu sedmi dnů), většina dětí ale žádnou reakci po tomto očkování nemá. Vakcína Rotarix se užívá ve dvou dávkách již od 6 týdnů věku. Očkování musí být dokončeno do 24. týdne věku. Ochrana přetrvá až po 3 roky, což je věk, kdy je výskyt rotavirových průjmů největší.

Další zdravotní komplikaci pro malé děti mohou představovat pneumokoky. Streptococcus pneumoniae (neboli pneumokok) je častým původcem běžných zánětů nosohltanu, ale i invazivních infekcí. Pneumokok je součástí běžné flóry na sliznici dýchacích cest až asi u poloviny dětí. Invazivní infekce vznikají průnikem pneumokoků do normálně sterilních částí těla, např. do krve či mozkomíšního moku. Onemocněními způsobenými pneumokoky jsou nejvíce ohroženy děti do dvou let a osoby starší 65 let věku. V naší republice ročně onemocní na respirační pneumokoková onemocnění desetitisíce až statisíce lidí.

Infekce pneumokokem se šíří kapénkami z dýchacích cest při kašlání, kýchání nebo mluvení. Pneumokokům se velice dobře daří tam, kde viry nejdříve oslabí imunitní systém a poškodí sliznice. Tím umožní bakteriím (pneumokokům) způsobit další komplikující onemocnění. To znamená především záněty nosních dutin, záněty středního ucha a záněty průdušek, ale také spektrum vážných nemocí, jako je zánět mozkových blan, otrava krve a závažné formy zápalu plic.

Dnes je 1. září 2016… prázdniny oficiálně skončily a i chladný noci už nám nějaký ten den dávají najevo, že s létem už to jde taky z kopce. 🍃🍁🍂 I když přes den si ještě pořád sundáváme vrstvy, které jsme si oblékli když jsme v osm ráno docházeli z domu. Děti jdou do školy. Ty šťastnější až v pondělí🙂 I já si vzpomínám, jak jsem nenáviděla konec prázdnin, ale zároveň s velkou nervozitou a zároveň těšením vyhlížela první školní den, kdy uvidím všechny ty obličeje okolo, budu mít svůj penál s ořezanýma pastelkama a nový sešit. 📝 Je to pro mě taková příjemná nostalgie a o to víc, když tenhle článek píšu “doma” v bytě, kde jsem vyrůstala a na základní školu se dívám z okna..🙂

I dneska mám v sobě tu známou nervozitu a těšení, protože od pondělí mě čeká takový malý nástup do “školy” 🙂 Mám zas chuť ořezávat pastelky, jít si koupit novou propisku a sešit a zvýrazňovače, desky a penál… Ještě mi chybí pytlík na bačkůrky… 😀 Ale teď vážně, bude to náročný, ale moc se na to těším!!! Spoustu nových důležitých informací a zas o kus blíž mým snům... I když by mi k tomu pravděpodobně stačil počítač, stejně si o víkendu připravím aspoň zvýrazňovače, propisku a vkládací desky s velkou zásobou papíru a lepíků… to jsem prostě já ☺

S podzimem přichází nižší teploty a víc vrstev oblečení, to ale neznamená, že je čas přestat se o sebe starat a spoléhat na to, že se ty špíčky schovají! 🙂 Žádný takový!💪

O to víc je potřeba začít makat, aby jsme se hezky zahřáli a mohli si pak na Vánoce bez výčitek dát svařák, cukroví a nebo řízek se salátem 😝 Pro mě se cvičení a zdravé jídlo stalo už rutinou, něčím, co je pro mě 80%. Těch zbylých 20% jsou kávičky a dortíčky s kamarádkou v kavárně, oběd u babičky nebo rodičů, romantická večeře s manželem nebo filmový večer s pizzou… 🙂 Naopak je pro mě podzim takovým “vysvobozením” od letních lákadel (vy víte o čem mluvím🍦🍻🍰 ) a hodlám toho pořádně využít ve svůj prospěch. Takže doufám, že se vám budu moc brzo pochlubit nějaký progresem! 🙂 Pojďme v září zazářit díky dobrému jídlu a pohybu. Věřte mi, že budete mít mnohem víc energie! 💃

☀Užívejte teplých dní a nechte se inspirovat ☀

Po vyslovení, pro mně v tu chvíli, dosti zdrcující diagnózy, se rozjel koloběh vyšetření. Má psychika se pozvedla konzultací u skvělé onkoložky Terezy Kohlové. Mým největším strašákem byly metastázy do dalších orgánů. Doktorka mě uklidnila, že na 99% nikde nic nebude. Aby se to potvrdilo, vystavila mi milion poukazů na různa vyšetření. Určila mi termín první chemoterapie, ještě týž týden ve čtvrtek...Ufff, fofr...Ale byla jsem ráda.

A co jsem vše absolvovala:

Mammograf - jo, zmáčkne, resp.slisuje vám to prsa, ale nebolí to.

Rentgen plic - naprostá pohoda, mě dopadl dobře, mohla jsem si připsat další malé vítězství

Krev - kvůli chemoterapii, taky dobrý

Scintigrafie kostí - to bylo nadýl, musela jsem poslat děti s mamkou na jih, poněvadž mi píchli nějaký nuklid a byla jsem radioaktivní (asi jako Homer v Simpsonech). Ale od začátku.

Na začátek opět moc děkuji za Vaší přízeň. Moc si vážím toho, že jste si udělali čas k přečtení mých článků.

     Dnešní téma bude těch nekonečně dlouhých pár týdnů před porodem. V tomto období byste na místě zastřelila každého, kdo vám začne vyprávět o tom, že těhotenství je krásné…a nejlépe když to řekne chlap…vrrrrr… Když opomenu to, že je člověk opravdu velký a kulatý, tak jste k tomu ještě nevyspalá, ufuněná, učůraná a už vás to prostě nebaví 😀 Já jsem si říkala, že to ta příroda skvěle zařídila….už jsem se nemohla dočkat porodu a to, že to bude bolet mi bylo úplně jedno, hlavně aby už byl ten satan venku 😀

    Nejhorší byly noci, když si lehnete na záda ( což by těhotné neměly, hrozí syndrom dolní duté žíly – vysvětlím na konci článku) tak se vám blbě dýchá, na levém boku vás bolí levá kyčel, na pravém boku pravá…a ve všech polohách vás ten malý miláček kope pod žebra, popřípadě kroutí hlavičkou do močáku…a to pokusy o spaní končí a jdete se vyčůrat. My máme doma ložnici v patře a koupelnu se záchodem dole…takže  jsem si hezky vždycky seběhla (no pokud se tomu dá ještě říkat běhání) dolu a pak jsem se vyškrábala po schodech do ložnice a jelikož jsem měla anemii, tak jsem se vždycky parádně zadýchala a dopadala jsem do postele funící jak lokomotiva…a to se opakovalo tak 3x až 5x za noc… Naštěstí mě minuly oteklé nohy… ale vy, co to teď čtete s nohama jak konve a tiše závidíte, tak buďte v klidu….já jsem otekla až po porodu a konve jsem si nesla z porodnice 🙂  Další problém, který ženy trápí ke konci těhotenství, jsou bolesti v oblasti symfýzy (spony stydké)…s tím se bohužel nedá nic moc dělat, pánev se před porodem přirozeně povoluje, aby umožnila průchod plodu….je to velmi nepříjemná věc a po porodu se časem většinou vše upraví.

    No a v neposlední řadě už vás trápí takové to napětí a čekání…kdy už to začne a jak to začne a poznám to vůbec? Teorii znám skvěle….dokud nebudou kontrakce po 5 minutách nebo neodteče plodová voda…no fajn už chápu proč se na mě všechny těhotné koukaly tak zoufale, když jsem jim to říkala 😀 Břicho mi tvrdlo a pobolívalo už od 20. týdne a od cca 36. týdne to bylo takové kontinuální tvrdnutí a jak se Míša pořád mlel a někdy do mě opravdu šťoural hodně brutálně, tak mě to neustále pobolívalo….a teď babo raď, ale vzpomněla jsem si, že  nastávajícím maminkám vždycky na poradnách říkám s úsměvem, jako bych vlastně věděla o čem mluvím: "… to nepřehlédnete…" …a teď když už vím o čem mluvím, tak to budu říkat dál…protože TOHLE opravdu nepřehlédnete 😀

   Co sem opravdu musím napsat je pár věcí, o kterých se moc nemluví…ale myslím si, že jsou problémem nadnárodního rozsahu…tak za prvé jak to udělat, aby člověk neměl na nohou nehty jako zapomenutý voják v zákopu ? Je to dost oříšek a musím říct, že než abych riskovala, že třeba přijdu o nohu, když oslovím přítele, tak jsem se párkrát dovalila na pedikůru…Další problém je, jak si zkultivovat "spodek". Nechci tady rozvádět diskuzi, zda se holit či neholit….to je samozřejmě každého věc, ale já si osobně neumím představit, že bych dorazila ke kolegovi na prohlídku a neměla to tam dole upravené. Zkrátka necítila bych se dobře. No jo ale jak na to…kamarádka mi radila a sáhodlouze popisovala, jak to dělala sedící ve vaně s jednou nohou vystrčenou ven a se zrcátkem opřeným o sprchový gel…což znělo dost nadějně….no do té doby než mi doma došlo, že máme sprchový kout :-O.  Tak jsem si řekla, že jako gynekolog mám tyto partie skvěle v oku a tak to dám i poslepu….škoda, že nemáme tu vanu a evidentně jsem už nebyla panna, protože jsem si mohla dát krvavou lázeň a vypadat stále mladě jako Čachtická paní. No a rozsvítil to můj přítel, když se ho ptám, jestli by se na mě nepodíval….  jestli to tam dole vypadá v pohodě, tak mi odpověděl…,"no hele máš to tam nějaký takový buclatý…"   No néééé asi, jsem celá buclatá…ty chlapy umějí vždycky potěšit ….

   Poslední důležitá zkušenost, o kterou se chci s vámi podělit je vyšetření a věta, kterou my gynekologové často říkáme a to : "tak tady si vyskočte"….Opravdu se hodně divím, že mě  dosud žádná těhotná pacientka  neposlala do pr…. Co je to za blbost,  jak mám někam vyskočit, když za svůj vrcholný výkon považuju to, že jsem se zvedla  v čekárně ze židle ??? Myslím si, že dostat se na tu ,"kozu" ke konci těhotenství je výkon srovnatelný s dosažením vrcholu Mount Everestu. A na Everestu taky nikdo v základním táboře neřekne, že si vyskočí na vrchol…. Takže já už nikdy žádné z vás tuhle šílenou větu neřeknu a tímto se omlouvám všem, kterým jsem už řekla 🙂

Mám dvojčátka, krásné zdravé holčičky, které jsem kojila, ovšem pak přišly zdravotní komplikace a mlíčka začalo ubývat, začala jsem tedy uvažovat o dokrmování, se kterým je spojený i výběr vhodné lahvičky na mlíčko. V dnešní době je takový velký výběr lahviček, které nejsou zrovna levná záležitost, nevěděla jsem, které vybrat a představa, že holkám nebudou sedět (Agátka od narození trpěla na bolení bříška) a budu kupovat další a vyhazovat tak peníze z okna, byla hrozná. Proto mi přišlo testování MAM lahviček na Modrém koníkovi vhod a já se zaradovala, když nás vybrali, aspon za MAM lahvičku ušetřím
Balíček přišel opravdu brzo, tak nám nic nebránilov testování. Poprvé pily holky dost nejistě a krmení trvalo déle než obvykle, přisuzuju to ale tomu, že z lahvičky pily poprvé. Kupodivu neproběhlo žádné typické kroucení po dopapání, Agátka hned spokojeně usnula. Lahvičku jsem honem zaběhla umýt- ocenuju možnost lahvičku rozebrat, umytí je pak otázkou pár sekund. šoupla jsem ji do mikrovlnky, vysterilizovala a šla jsem nakrmit Gitušku. Ta se savičkou nejprve taky bojovala, ale pak našla ten správný styl a mlíčko bylo spapané jedna dvě Další krmení probíhaly ve stejně klidném spokojeném duchu, holky si velmi rychle zvykly na savičku a mlíčko vždycky rychle bez problémů spapaly.
Jelikož se nám lahvička MAM osvědčila, hned jsem koupila další, ted má každá dcerka lahvičku svoji a krmím je zároven. Dokoupila jsem i větší lahvičky na čajík a stále jsem s nimi spokojena a Agátka a Gituška taky
Díky jejich snadnému rozebrání a samosterilizaci jsme zvládli i prodloužený víkend v Luhačovicích, kdy nám bez problémů lahvičku šoupli na pár minut do mikrovlnky a my tak mohli výletovat bez nutnosti vracet se pořád na hotel.
Určitě zůstaneme lahvičkám MAM věrni

Je to již delší dobu, co jsem pro vás na základě svých zkušeností napsala článek o tom, jak můžete svému dítěti pomoci připravit se na školku

https://www.modrykonik.cz/blog/apacheee/article/manual-pro-spokojene-ditko-skolkou-povi-20uowg/

a slíbila jsem, že připravím ještě jeden článek s praktickými radami, které se týkají už období, kdy vaše drahá ratolest školku navštěvuje. V současné době jsem vyměnila "školkové" prostředí za středoškolské, takže to potřebuji sepsat co nejdříve, dokud mám vše ještě v živé paměti🙂

A nyní už v bodech:

• školní řád - jakkoliv se vám to může zdát úsměvné, poctivě si ho přečtěte a řiďte se jím - jsou v něm formulovány důležité požadavky, které vaše školka může vyžadovat a vás by ani nenapadly🙂 Velice často například vymezuje nošení řetízků na krku - ve většině školek jsou z hlediska bezpečnosti zakázané a věřte, že je to naprosto oprávněné🙂
• choďte včas - každá třída v mateřské škole má svůj harmonogram, kterého se v běžných dnech drží - já ideálně doporučuji přijít nejpozději 15 minut před plánovanou řízenou činností - dětem vždy velmi prospěje, pokud se mohou nejprve samy věnovat činnosti, kterou si zvolily samy dle svého přání. Pokud dítě přivedete na poslední chvíli, "musí" se hned zapojit do řízených činností, což některé zejména menší děti nenesou zrovna libě. Samozřejmě, že vám to nevyjde vždy, ale fakt se snažte. Navíc většina školek má stanoveno, dokdy nejdéle máte dítě přivést - pokud budete tuto dobu neustále porušovat, hrozí vám minimálně domluva od ředitelky ústavu🙂
• náhradní oblečení - mějte pro své dítě ve školce VŽDY, ideálně v několika variantách, a to včetně spodního prádla - možná vám to bude připadat zbytečné, protože se vaše dítko nepočůralo tak dlouho, že si ani nedovedete vzpomenout🙂 I takovému dítěti se totiž občas může ve školce nehoda stát - je to pro ně ohromná změna a je potřeba si zvyknout. Nehledě na tyto nehody se velmi často stává, že se děti třeba polijí, umažou, případně i propotí, a je super, když jim my učitelky můžeme obléknout jejich vlastní oblečení. Většinou ve třídě vždy máme jakýsi erár, ale věřte, že i malé děti se mnohem lépe cítí ve svém vlastním oblečení
• všechno oblečení pro své děti mějte označené - pro malé děti je nejideálnějším označením jejich vlastní značka, která jim byla přiřazena. Tyto značky jsou velice snadno namalovatelné - nejčastěji maminky malují na cedulky u oblečení, ale dají se koupit i nažehlovací samolepky
• přezůvky - většina školek požaduje pevnou obuv - není to nějaký výmysl či buzerace rodičů, je to opět jen z hlediska bezpečnosti. Sama vyznávám BF boty (nebo alespoň jejich kompromisy) a ve většině školek budou přístupní domluvě, ale opravdu je potřeba, aby bota dobře držela na nožce. V praxi jsem viděla, že opravdu velká část rodičů chce dětem do školky dávat Crocsky a jejich napodobeniny - na tyto boty prosím úplně zapomeňte, v MŠ si snad ani neumím představit nebezpečnější obutí:( V umývárkách bývá občas od dětí mokro, botičky se pak smekají, vyzouvají  a úraz je takto velmi brzy na světě. Navíc se ve školce třeba i několikrát denně cvičí, hrají hry, pobíhá se a v těchto botech to fakt nejde
• oblečení do školky - je mi jasné, že většina rodičů chce, aby i jejich dítko bylo ve školce krásné (a já taky určitě nebudu výjimkou), ale dávejte dětem do školky oblečení, u kterého nebudete v případě jeho zničení či ušpinění trhat vlasy ani sobě, a  ani paní učitelce🙂 Ideální je pohodlné oblečení, u kterého se dají dobře vyhrnout rukávy a nebude vadit, když se třeba trochu umaže. V mojí třídě jsme například snad denodenně pracovaly s barvami, modelínou, v teple se často chodí na písek a tráva potvora taky maže. Z vlastní zkušenosti vidím, že na takové dítě, které ví, že nic z tohohle dělat nesmí (a tolik by chtělo), protože by se mohlo umazat a maminka by se pak zlobila, je velmi smutný pohled
• hračky z domova - v některých školkách velmi neradi vidí, když si děti nosí z domova hračky, nicméně ve většině případech si děti své hračky do třídy brát mohou. I zde však pamatujte, že ve třídě je mnoho dětí a ne každé si s hračkou dokáže hrát tak jako vaše dítě, proto rozhodně nedávejte dětičkám hračky, u kterých je snadné poškození, případně vám na nich hodně záleží. Většina těchto hraček z domu po zabouchnutí dveří končí někde pohozená a paní učitelka opravdu nemá čas dávat pozor na jejich "bezpečnost"
• obuv pro pobyt venku - vyvarujte se obuvi s tkaničkami, pokud je to jen trochu možné - při lítání venku se dětem velmi často rozvazují, a i když je paní učitelka mileráda zaváže, nemusí si toho vždy všimnout hned. A děti si toho samy většinou také všimnou až po delší době. Přísahám, že jeden chlapeček nosil boty, které jsem musela každou vycházku převazovat i 30x:(
• čtěte nástěnku (případně jejich alternativy - školní maily, webové stránky) - najdete zde všechny důležité informace, včetně výletů a provozních záležitostí
• neprotahujte loučení - když se loučíte s dítětem, obzvláště pokud docházku teprve začíná, nedramatizujte to, rychle se rozlučte, dejte pusu a pápá🙂 Děti to pak nesou mnohem lépe, nemají ani čas zamyslet se nad tím, co se děje, a vevnitř už na to pak nemají čas. Zažila jsem maminku, která se s dcerkou loučila 15 minut, každý odchod obrečely obě dvě a maminka neustále pronášela věty "strašně moc tě miluju, čas bez tebe je hrozný, když nejsme spolu, je to špatné" - atd. I když to tak cítíte, vašemu dítěti to rozhodně neprospěje. Asi ani nemusím povídat, že holčička se pak ještě 2 hodiny dávala dokupy
• dodržte, co řeknete - když dítěti řeknete, že jde domů po obědě, nenechte ho nikdy čekat a pak nepřijít. Pokud se něco neodkladného objeví, zatelefonujte do třídy paní učitelce a ta na to dítko připraví
• nedávejte do školky nemocné dítě - sami asi víte, jaké to je muset být někde, když vám není dobře, proto to nedělejte ani vašemu dítěti. Nehledě na to, že jedno takové dítko dovede nakazit celou třídu, včetně paní učitelek, uklizeček a kuchařek. I jiní lidé musí chodit do práce
• mluvte s učitelkami - pokud máte jakékoliv požadavky, neváhejte se na ně obrátit. Pokud mohou, rády vám určitě vyjdou vstříc. Bohužel neovládají telepatii, takže pokud jim to neřeknete, samy na to nepřijdou. Pokud s nimi chcete prokonzultovat cokoliv ohledně svého dítěte, s důvěrou se na ně obraťte, troufám si říct, že nenajdete nikoho kromě rodiny a jich, kdo by znal vaše dítě lépe. Nebojte se svěřit se, učitelka musí zachovávat pedagogické tajemství
• nežárlete na paní učitelky - když budete mít štěstí a vaše dítě si paní učitelku zamiluje, věřte, že je to to nejlepší, co vás mohlo potkat. Žárlivost je zbytečná, pro své dítě stejně budete vždycky ta nejlepší ženská, i když vám to třeba v danou chvilku nemusí tak připadat. Takže když vaše dítě 20 minut mele o tom, jak má paní učitelka nádherné vlasy a že je princezna, v klidu to svým drahouškům odkývejte. Přijde doba, kdy nás začnou zase nesnášet🙂

Jelikož se nový školní rok blíží mílovými tempy, přeju všem dětičkám a jejich rodičům skvělý vstup do školek, škol, univerzit... A nezpomínejte, že zachovat klid je mnohdy to nejdůležitější🙂

    Jak je mým zvykem, musím na začátku opět poděkovat. Jsem šťastná, že se vám články líbí.

Dneska se budu věnovat pohybům plodu.

       V učebnicích porodnictví se toho píše mnoho ( btw. většinu slavných knih o porodnictví napsali muži), ale ta realita…ten prožitek…to opravdu nejde popsat pokud to člověk nezažije. Na porodním sále jedné velké nejmenované pražské porodnice jsem si odsloužila mnoho a mnoho hodin na porodním sále a přivedla jsem na svět …. no už docela dost miminek (do 500 jsem to ještě počítala🙂). Ale až teď vlastně vím na co se ptám, když řeknu ,, A pohyby cítíte?´´  

      Na ultrazvuku jsou první pohyby vidět už od cca 7. t.t. To je ještě takové nekoordinované mrskání ze strany na stranu, ale později už je to opravdu vtipné, jak se tam ten drobek už od cca 9. týdne mele. Tohle byla moje droga, od 11. týdne jsem si dělala ultrazvuk přes břicho a špehovala  Mišku snad obden. Sestřičky ze mě měly strašnou srandu a jelikož malý tam vždycky dělal neskutečné psíkusy, tak se vždycky chodily koukat a všichni jsme se pokaždé po ránu od srdce zasmály 😀 Jednou, a na to nikdy nezapomenu, mi v té děloze běhal jako křeček v takovém tom kolotoči…to jsem se málem počůrala smíchy (a že v tom těhotenství člověk nikdy nemá k počůrání daleko😀).

     Co se týče vnímání pohybů plodu, tak se knižně udává, že prvorodičky cítí okolo 20. t.t., u vícerodiček je to okolo 18. týdne, ale to je opravdu velmi individuální. Já jsem třeba pohyby začala vnímat jako pohyby až asi tak 25. týdnu…a to ještě tak, že se mě ptala sestřička, jestli už teda cítím pohyby a já na to, že je to jako divný, ale ještě ne, ale trápí mě nadýmání…a ona na to…,,no a jak to Vaše nadýmání vypadá paní doktorko?´´ A já: ,, No tak nějak mě divně žbluňká v podbřišku…´´ a ona záchvat smíchu…,,no ale to jsou ty pohyby pani doktorko´´…aha tak jo no 😀 A od té doby jsem cítila pohyby, o pár týdnů později už začal Míša boxovat a kopat a šťourat a tak to už nešlo přehlídnout….  

Jinak pohyby mimča jsou hlavní způsob jak může těhotná kontrolovat, zda je v pořádku. Pozor i miminka v děloze mají své zvyky a období dne, kdy jsou aktivní a kdy spinkají. Reagují na podráždění mechanické či zvukové. Cítit pohyby by měla těhotná alespoň 2x do hodiny a cíleně kontrolovat pohyby plodu cca 3x denně. Typicky jsou pohyby cítit víc večer než přes den…obvykle to není tím, že by se dítě hýbalo víc večer, ale spíš proto, že je těhotná večer v klidu  a víc se na to soustředí. Další věc je ta, že každé miminko je jiné, některá jsou víc a některá míň aktivní – to věřím, že nějaké vícenásobná maminka potvrdí v komentářích… Takže se nenechte vystresovat tím, že kamarádce přeskakuje celé břicho zleva doprava a vám se jen tu a tam decentně vyboulí na břiše nožička. Co je ale důvod k obezřetnosti je, když dříve aktivní břišní kickboxer začne být najednou klidný, nepohybuje se v době kdy se dříve pohyboval atd…tady bych rozhodně doporučovala zajet na kontrolu do porodnice.... Pozor ale na období několika týdnů před porodem, to mimču už v děloze docela těsno a pohyby už nejsou tak intenzivní, respektive jsou na vnímání trošku jiné, a další věc když už se tělo chystá na porod, tak jsou pohyby také méně cítit…Ale každopádně já radím jednoznačně jediné správné řešení a to: pokud necítím pohyby a mimčo nereaguje na podráždění – jedu !!!!

Milé modrokoníkovky, dostalo se mi té pocty zůčatsnit se hned první testovanací výzvy @koník_testuje a to Krém na opruzeniny Sebamed #test_sebamed.

Testovala ho moje dcerka Verunka, které na začátku testování byli 3 týdny a krém jsme poctivě mazali při každém přebalení další 3 týdny.

Nejprve k organizaci testování.

O testování jsem byla informováno soukromou zprávou, poté mi @konik_testuje napsal, že balíček je odeslaný, abych dala, vědět, zda dorazil. Hned druhý den už u mě pošta zvonila a krém doručila. Takže opravdu bleskové dodání.

Sebamed krém - balení, vzhled, vůně

Balení: mile překvapilo, jedná se o krém 100ml, čekala jsem nějaké menší balení

Sháníte aktovku? Určitě chcete pro své dítě to nejlepší – aby byla pohodlná, splňovala veškeré normy a vyhovovala potřebám prvňáčka. Vybíráme je podle nejpřísnějších kritérií. Pokud splňují veškeré kvalitativní požadavky na ergonomii, hmotnost a mají reflexní prvky, jsou zařazeny do nabídky školních aktovek a batohů. Ostatní batohy nabízíme v kategorii pro volný čas.

Jistě vás potěší, že u nás v SEVTu nabízíme velký výběr školních aktovek a batohů. Jen pro samotné prvňáčky jich prodáváme několik desítek aktovek. Ty, které máme skladem, si můžete přijet vyzkoušet přímo do naší prodejny na Praze 8, kde vám poradí ochotný a vyškolený personál.

Přečtěte si našeho průvodce a dozvíte se, na co si dát při výběru školní tašky nebo batohu největší pozor. Při nákupu nekvalitní aktovky, která nerespektuje ergonomii a požadavky dítěte, by mohlo dojít ke špatnému vývoji páteře, bolestem zad i hlavy.

Školní aktovku nebo batoh?

Prvňáčkům doporučujeme spíš aktovku. Snáz se jim otevírá jedna klopa, než zip u batohů. Aktovky mají také přehlednější vnitřní členění – je v nich jedna velká přihrádka. U batohů najdete více komor. V nabídce našeho obchodu máme tři různé kategorie rozdělené podle věku dítěte.

Školní aktovky – pro první a druhou třídu
Školní batohy – pro žáky prvního stupně
Studentské batohy – pro druhý stupeň základních škol a výše

Nejen touto větou mě inspirovala žena, se kterou jsem se před časem seznámila. Její životní příběh už čítal mnoho stránek a nebyla to procházka růžovou zahradou. Seděly jsme dlouho a ona mi ochotně barvitě vyprávěla, co jí život přinesl a jak s tím naložila. Nejvíce na mě však zapůsobila věta: „Možná až příliš pozdě jsem si uvědomila, jak často používám slovo „až“." Pořád si prý opakovala: „Až dokončím ten úkol, dám si den volna,“ nebo „Až mě nebudou potřebovat, začnu dělat, co mě baví.“ Žila v domnění, že je všechno v pořádku. Pracuje na plné obrátky, stará se o chod domácnosti, pečuje o své nejbližší a večer, když je vše hotovo, už nemá energii na sebe. Mohlo to takhle „fungovat“ dál. Ale něco se přihodilo.

Člověk jejímu srdci velmi blízký zkolaboval kvůli závažné příhodě, a to  mu nebylo ani 30 let. „Když jsem ho ten večer dovezla do nemocnice, lékař si mě vzal stranou, aby mi oznámil, že jsem mu včasným příjezdem zachránila život. V tu chvíli se vše převrátilo naruby. To, co do té doby bylo důležité, rázem ztratilo význam. Dostavil se tzv. "AHA moment", tedy vteřina, kdy mi všechno došlo." Bylo to jako blesk z čistého nebe, když si uvědomila, že už takhle dál nemůže žít a musí okamžitě něco změnit. „Poodkrýt pokličku a nahlédnout do toho, co se ve mně ukrývá, byl oříšek. Já jsem se ale nevzdala. Dříve jsem tajně doufala, že jednou přijde den s velkým D, kdy ráno vstanu a hned s prvním nadechnutím mi bude jasné, že dnes je správný čas na změnu! Částečně se to skutečně plnilo. Přicházely dny, které přinášely změny. Jenže většinu těch změn jsem pozorovala ráno v zrcadle ve formě nových vrásek kolem očí." Rozhodla se, že už nebude dál nečinně přihlížet. A v době, kdy se díky skvělým lékařům její blízký přítel začínal vracet do života, ona se díky této zprvu hrozivé zkušenosti, navracela do života také.

„Po těch letech co mám za sebou, vím, že jsem dostatečně silná na to, abych zvládla jakoukoliv životní výzvu. A vždycky, když mě napadá, že na něco nemám, vzpomenu si na to, jak jsem tehdy večer v nemocnici pevně tiskla ruku svého přítele a klidným hlasem ho konejšila, že všechno zvládne." Od té chvíle uběhl rok. Stále na sobě pracuje a řídí se pravidly, která fungují. Prvním krokem ke spokojenosti je UVĚDOMIT SI, že něco není v pořádku. Druhý krok je ROZHODNUTÍ něco s tím udělat a třetí krok - prostě ZAČÍT. A krásné je, že na to nemusí být člověk sám. Existují kolem nás lidé, kteří rádi pomohou, ale někdy je třeba nevědomky odháníme. S každou novou vteřinou nám život dává novou příležitost zase něco posunout dál. Hlavně musíme žít vždycky TEĎ A TADY. Ať už chcete cokoli, nejlepší čas na to, odrazit se z místa, je právě teď. Udělat první krok a dát věci do pohybu. Nejtěžší je začít. Ale ten pocit, co přichází poté, stojí za to.

   Jelikož mě doslova nakoplo stále se zvyšující množství čtenářů mých článků,  tak mi to nedalo moc práce  se přemluvit k napsání dalšího pokračování. ...

   V minulých třech částech jsme se přes pozitivní těhotenský test, první ultrazvuk a nevolnost dostaly k prvotrimestrálnímu screeningu....a odteď  už  se cítíme tak jako opravdová těhotná se vším všudy... Mě osobně v tomhle období,  kdy člověk obvykle pouští informaci  o svém jiném stavu už necenzurovaně  do světa,  nejvíc bavily ty komentáře okolí...jakože někdo řekne ,, no joooo  vždyť tobě už se kulatí    bříško'' a vzápětí někdo jiný ,, vážně?  vždyť na tobě není nic vidět. ..'' a pak se třeba v tom 12. týdnu někdo světaznalý zeptá : ,, a už kope ??? '' No jasně teprve včera mu vyrostly  centimetrové nohy a už mě kope 😀 Nejvíc mě ,,potěšil'' můj bratranec, když mi řekl ,, no jako břicho ti moc neroste..., a já  se v duchu natřásala, že je to přece samozřejmé,  jsem lékař a vím, že se nemám přejídat a vytvořila jsem si vyvážený  jídelníček, vždyť musím jít svým pacientkám příkladem že....no mé myšlenky zmrazilo pokračování. ...,, břicho fakt ne, ale prdel ti dost narostla''.... COŽE ??? Takže asi tak...    

Co se týče toho bříška,  tak mam pocit, že vesměs je to tak, že to má tři fáze: 1. jsem těhotná, ale zatím vypadám jako přejezená  a už se těším až budu mít bříško, 2. už to bříško mam a je to ok, 3. už se nemůžu dočkat až  ho zase mít nebudu 🙂

   Celkově přibírání na váze a stravování v těhotenství je dost ožehavé  téma.    

Tabulky a grafy na vás útočí na každém rohu, ale kde je realita ? U žen, které mají nadváhu se samozřejmě doporučuje přibrat jen minimálně...ale co třeba těhotná , která měla ani ne 50 kg před těhotenstvím. ...mám takovou  pacientku a ta přibrala neuvěřitelných 30 kg ano 30 a po 6tinedělí  přišla na kontrolu v sukýnce velikosti XS...no a pak jsou zase opačné extrémy. ...

   O tom jak se máme stravovat toho opravdu najdete mraky...hromady informací a doporučení jak má být strava rozmanitá a hodně ovoce a bílkovin a málo cukru a nepřejídat  se....no ale na to, že se z vás každý večer stane krvelačná  bestie,   která   by pro tabulku čokolády neváhala s dlažební kostkou v ruce vykrást vietnamskou večerku - tak na to vás žádná moudrá   tabulka nepřipraví ☹ A jestli si myslíte, že ty, které  mají nevolnosti jsou toho ušetřeny, tak omyl....mě  bylo blbě a do toho jsem byla krvelačná bestie...akorát když už jsem se ten svuj úlovek chystala rozsápat a sníst,  tak se mi zvedl žaludek a nešlo to..... totální zoufalství !!! No ale pořád lepší než když přišla fáze :  nevolnost je pryč, ale žravost  zůstává 🙂

Znáte ten pocit, když nevíte už co stím? sedíte na tím, přemýšlíte, a už fat nevíte co by vám s tím sakra mohlo pomoct? A pak to přijde samo 🙂 Byla jsem vybrána, abych otestovala na Nikolčině zadečku Sebamed 🙂 Ze kterého se mimochodem stal nejen zliňující přípravek na zarudlou prdelku ale i na ulidnění nenechavých ručiček 😀 jen jsem si říkala, jestli by nemohly být ty hranky trošku víc dokulata? 🙂 To bych možná vypíchla, že by stálo za uvážení 🙂 ale samozřejmě vím, že to není hračka, ale krém - A JAKÝ!

            No úvod jsem zvládla že? 🙂 Tak na začátek mě moc překvapila voděodpudivost! 

Víte,na mého brášku jsme doma používali Bep.... a dřív to tedy bylo mazadlo, jak se sluší a patří, ale to co jsem dostala od babičky pro Nikolku se sejným názvem.... obsah tedy stejný rozhodně není! A tak máme s Nikolkou vyzkoušených vícero krémů, které většinou poskytovali vzorky. (od sudocremu, bochko, dm krém, aviril......

     Žádý z nich však nedovedl to co tento krém. A to není že bych chtěla vychvalovat, protože jsme ho dostaly. Ono totiž je třeba najít vhodnou kombinaci. Pokud tedy člověk nelátkuje a nemyje zadeček perlanem a používá ubrousky tak už u nich to všehno začíná. Já osobně doporučuju nejdřív to vyzkoušet i na svém zadku! 😀 Zkoušely jsme linteo modré, červené, huggies, pampers, bla, bla... no všecko. Od kolegyň z práce malá dostala dárečky, od každé jiné ubrousky a to pak opravdu nastává možnost testování 🙂 Některé byly strašně mokré, jiné pění, některé se trhají a některé pekelně štípou. Ano! zkoušela jsem to na sobě. Ale to už by byla recenze na ubrousky 🙂 vraťme se zpátky ke krému 🙂 No naše kombinace je jasná:

Proč ten pudr? Sebamed je super, ale na Nikolky prospanou 12hodinovou noc prostě sám nestačil 🙂 a na tesco krémy jsem slyšela jen chválu a tento pudr zrovna vyprodávali asi za 25,- 🙂 tak jsme ho prubli, vždyť přeci i babičky používávaly pudr ne? 🙂 A světe div se, po večerní koupeli jsme ho nasadily  a zadeček už nejeví nejmenší známky začervenání 🙂 Takže můžu za sebe krém od Sebamed jen doporučit 🙂 hezky se roztírá, příjemně voní, není přeparfémovaný, je opravdu odpudivý vůči ,,čůrkám"(čti vodě 😀 ) a hlavně Funguje! 🙂 Takže já jsem za tohle testování moc vděčná 🙂 Nikolku od té doby trápím už jen já a ne nějaké hloupé opruzeniny a začervenalý zadeček 🙂 

Blog jsem chtěla založit už dávno, dávno...v době kdy byste bloggery spočítaly na prstech jedné ruky a jedné nohy s plným počtem prstu...Nejprve o cestovaní..Napsala jsem několik článků, rozuměj DVA, dala je na facebook...a nikdo je nečetl...NIKDO...resp.nikdo mi nedal lajk...takže tím skončil první pokus o to založit blog. Pak jsem porodila první dítě, druhé dítě...a kolem mně se vylouplo asi milion mama blogů, jakoby matka, která nemá blog o tom, čím umývá posraný zadek, čím ho posléze maže, co maže na sebe a kde dává kávu a fotí ji nejlépe Iphonem c.6, nebyla in...No, co vám budu povídat, ten svět načančaných dětí, pohodového sezení u kávy (pro mě dost sci-fi,v klidu si vypít kafe se dvěma dětmi za zády), krásného líčení, akcí pro bloggerky...vypadal dobře...ale dost povrchně...takže blog na téma děti jsem vzdala ještě dříve, než jsem o něm začala premýšlet...A pak to přišlo...rána jak z čistého nebe...nevinná bulka v podpaží nalezená při táborové rozlučce asi u pátého piva a nevimkolikáteho panáku...ze které se vyklubala metastáza k nádoru v prsu...Když jsem si poplakala, vše to nějak přežvýkala a ujasnila si, že bych na tom mohla být i hůře, tak jsem si řekla, že toto je to téma, o které má smysl psát. Jednak doufám, že si svým slovním průjmem ulevím na duši a utřídím myšlenky a jednak by to také mohlo někomu pomoci. Že i vážná nemoc má v životě nějaký smysl a může mít i pozitiva...

Více zde http://prsavhaji.blogspot.cz/

   Na začátek vím, že se opakuji, ale opět moc děkuji za Vaši přízeň a pozitivní reakce a ano...opravdu jsem to nečekala 🙂

   Hned na začátek musím podotknout, že opravdu nechápu koho napadla taková kravina, aby celodenní pocit na zvracení nazval ,,ranní nevolnost´´.... ?!? Omlouvám se všem pánům, ale tuhle blbost musel vymyslet chlap  😀

   Tahle obtíž provázející  obvykle časné těhotenství je velmi častá a v různé míře se s ní setká snad každá těhotná (dámy vy co jste šťastné výjimky, tak čtěte dál, ať nás můžete alespoň politovat🙂 ) . Obvykle  je to otázka prvního trimestru a do cca 16. týdne obtíže vymizí...bohužel jsou i výjimky. 

   Nejedná se ale jen o ranní zvracení...velmi často totiž ke zvracení vůbec nedojde a je pouze jen ten nepříjemný pocit na zvracení, kdy se neustále cítíte jako byste v další vteřině zvracet měla, ale nezvracíte a když to trvá celý den nebo vás to budí v noci, tak je to dost nepříjemné....odborně tomu říkáme nauzea. No a tahle nauzea je dost na prd, protože se s ní dost těžko něco dělá....navíc vás nějak neohrožuje, takže když si postesknete u vašeho lékaře, tak se pravděpodobně dozvíte něco v tom smyslu, že to k těhotenství patří a časem se to určitě zlepší. Což není moc povzbuzující...

   Jinak pokud se přidává i časté zvracení, jedná se o hyperemesis gravidarum, což už je klinická diagnoza, která vás může i na pár dní uložit na nemocniční lůžkou k infůzní terapii z důvodu rizika dehydratace....

   Tak a teď moje osobní zkušenost...samozřejmě že mě to neminulo 😀 Asi tak od 7. týdne mě okolo páté hodiny ranní budil pocit na zvracení. Na začátku jsem vždycky běžela rychle na záchod a ....a nic....prostě žádná akce, takže jsem si po pár dnech řekla že tedy hyperemeza nebude a už jsem tolik nespěchala 😀 Co byl kámen úrazu, to bylo čištění zubů....to byl impuls pro můj žaludek, aby akci dotáhl do konce...a ne opravdu jsem si kartáčkem čistila jen zuby a ne mandle... No jo ale kdo by chtěl jít do práce s nevyčištěnými zuby že ? A navíc kdo by chtěl jít ke zvracejícímu lékaři, který si nečistí zuby? Nakonec jsem vymyslela, že si dám ráno vlažný čaj (vždycky buď mátový nebo slabý zázvorový) a to mi opravdu moc pomohlo zklidnit žaludek...a teprve hygiena a snídaně. Vím, že se na všech webech o těhotenství zázvor moc nedoporučuje, ale já ho v malé míře pacientkám povoluji, protože to opravdu funguje a na to, aby se vám po zázvoru zvýšil natolik tlak, že byste potratila...to byste musela toho zázvoru schroupat minimálně celou plantáž. Takže za me trocha slabého vlažného zázvorového čaje třeba s troškou medu = ideální start dne pro budoucí matky s nauzeou. Taky se dají koupit zázvorové bonbony a lízátka. No a jinak moje nauze se objevovala povětšinou celý den až do 12. týdne...

Přiznám se, že za dva roky, co starší syn používal pleny, jsem si oblíbence mezi krémy na opruzeniny nenašla -- měla jsem asi tři značky, které nám oběma celkem vyhovovaly a kupovala jsem tu, která zrovna byla v akci. Sebamed jsem za celou tu dobu nevyzkoušela ani jednou -- ne z přesvědčení, spíše proto, že pravděpodobně nebyl součástí vzorků, které jsem dostala v porodnici, takže jsem se k němu nedostala. 

I proto jsem se přihlásila do testování a byla ráda, když jsem byla vybrána, abych krém tři týdny testovala. Testování probíhalo s následujícími figuranty: Honzík (2 roky) a Alan (3 týdny):

Ani jeden z kluků nepatří do rizikové opruzeninové skupiny. Honzík je už několik měsíců bez plen a Alánek většinu dne v látkových plenách, ani u jednoho nepoužíváme vlhčené ubrousky. Nicméně, dalo by se říct, že jako na zavolanou se Honzík zrovna v době testování značně oprudil, takže mohl být do testovací skupiny zařazen také 🙂

Po třech týdnech testování mohu vyzdvihnout následující pozitiva krému: 

1. Krásně voní -- se zcela čistým svědomím mohu prohlásit, že ze všech krémů na opruzeniny, které jsem kdy používala, Sebamed rozhodně voní nejpříjemněji -- je to velmi jemná pudrová vůně.

2. Má výbornou konzistenci -- díky obsahu pudru (zde drobná výtka, na tubě ani na stránkách Sebapharmy se mi nepodařilo dohledat přesné složení krému) je krém poměrně suchý, výborně se nanáší, stačí pouze tenká vrstva, takže i 100 ml tuba dlouho vydrží.

..... No, tak jen v kratkosti shrnu, co nasledovalo po tom, jak jsem tu s devcaty ze skupinky: Prirozeny porod, konzultovala obavy z nepritomnosti kontrakci. Proc v kratkosti? Protoze to kratke bylo! A byl to masakr. Na jednu stranu vse krasne prirozene bezelo, na druhou stranu, vse prirozene prijezdem do porodnice skoncilo!Ve 21h praskla voda, do 22h kontrakce zadne. Zabalila jsem veci do porodnice, sepsala porodni plan, dala prat pradlo, osprchovala se a dodavala si kuraze neplasit a predcasne neodjizdet do porodnice, kdyz se nic nedeje. Od 22h cca do 23h sem tam nejaka kontrakce pochybne sily. V pohode jsem je ustala. Radim stale spal. Usnul, jak uspaval Adama, naseho dvouleteho synka. Me to vyhovovalo, aspon jsem mela klid a nemusela s nim resit, ze jeste nikam jet nechci. Ve 23:30h jsem pro nej sla, ze bychom se meli zacit chystat, ze se to asi pekne rozjelo. To bylo 2 a pul hodiny od lupnuti vody a naslednem nezamenitelnem odchodu hlenove zatky. Nanosili jsme tasky do auta. Kdyz jsme nakladali Adamka, tak uz jsem mela docela problemy, protoze jela jedna kontrakce za druhou. Ale kupodivu jsem stale zvladala. Misto, abych funela jak uriceny pes, povolila jsem cele bricho, panevni dno a jen zhluboka dlouze vydechla. O pulnoci jsme vyjeli do 25km vzdalene jablonecke porodnice. Jeli jsme z vesnice, takze cesta byla sama zatacka a samy hrbol. No, nic moooooc. To uz vazne bolelo, ale stale pomahalo, se uplne uvolnit dolu do bricha a zhluboka vydechovat. Radim to kulil po okreskach asi 120km/h. Kdyz jsme prijeli k porodnici, 25 minut po pulnoci. Rozrazila jsem dvere od auta, stoupla jsem si, jeste v aute a uz to jelo. Jeste, ze jsem mela saty a pod nimi nemela kalhotky. Zacla jsem rvat jako tygr, uplne samovolne se to ze me dralo, a citila jsem, jak se dere hlavicka. V tu chvili mi blesklo hlavou, aha tak takhle to ma vypadat, kdyz jde mimco pekne samo, ne jako pred dvema lety, kdyz ze me tahli Adamka po dvou infuzich oxytocinu a bez kontrakci, pod pohruzkou cisatskeho rezu, jestli ho okamzite neporodim. Zacal se sbihat personal ze vsech stran, zrizenci jeli s vozikovym kreslem, dalsi s lehatkem a dalsi s gumovou matraci. Zacli na me rvat, at si lehnu, ze dite spadne na chodnik. Normalne, nejradsi bych vsem vrazila kudlu do zad. Zacla jsem na ne rvat, ze je hlavicka mezi nohama, ze se nehnu, ze si ani nesednu, ani nelehnu, ani nic jineho, a ze si dite chytim, ze nemusi mit strach, ze spadne na zem. Opravdu jsem se citila takhle ve stoje naprosto pevne v kramflecich. Fakt to bylo dobry. Nakonec jsem ale udelala kompromis a jednou nohou poklekla na nabizenou matraci. V tu chvili, pet minut po prijezdu pred porodnici, asi na treti kontrakci, byl Stepan venku. Parada, ja fakt netlacila. Vsechno bezelo samo. Chtela jsem si ho hned vzit k sobe. Nechat dotepat pupecnik. Mela jsem tam pripravenou osusku. Prd. Dite okamzite odstrihli a uz s nim mizeli v utrobach porodnice. Tvarili se, jak kdyz se deje nejaky horor a ne normalni prirozeny porod. Bylo videt, ze jsou opravdu vykolejeni z toho, ze neprobehla cetna vysetreni, monitoring, preventivni ATB, preventivni nastrih atd.... Me nalozili na vozik a vezli na siti. Rikam, privezete mi miminko na bonding? Smula, pry je na zahrati v inkubatoru. Stepanek vazi 3850g, takze zadny drobek. Radim..... ten, chudak sedel v predsali, protoze nevedel, ani kde jsem ja, ani kde je Stepanek. Nooooo, asi po hodine pod zarivkou s nohama do praku jsem videla aspon Radima a za dalsi hodiny mi pak prinesli zakukleneho Stepanka. Stejne mam radost, ze jsem se tomu vsemu, co v porodnici brzdi porod, vyhnula. A vida, slo to 🙂 A tady je vysledek.

PS: Nejsem zcela presvedcena o pozitinim pristupu jablonecke porodnice k porodnim planum a prirozenemu porodu vubec. Ale je mozne, ze jsem je nakrkla svym nezodpovednym prijezdem na posledni chvili a svymi nemistnymi pozadavky 🙂

   Nejdříve bych chtěla moc poděkovat za mnoho pozitivních ohlasů a přečtení mého prvního článku. Moc mě potěšilo, že vás v tak krátké době bylo tolik a tak mě to pozitivně nakoplo, že  dnes přidávám ještě  část 2.  A pak už půjdu s Míšou na procházku 🙂

    Tak a je tu cca 6. týden těhotenství a nastává další epizoda. Po tom co se vám uleví, že tedy těhotná jste a těhotenství je tam, kde má být, tedy v děloze a máte potvrzeno, že ta vaše fazolka (která už teď je hezčí než všechny ostatní fazolky  🙂)) má akci srdeční, si na pár chvilek oddychnete a říkáte si …..uf tak teď už je to ok…..OMYL !!!!!  Následuje totiž kontrola za 2 až 3 týdny a pak prvotrimestrální screening (někdo tomu říká že jde na ,,genetiku´´).

Tak ale teď je tu jiný problém: Jak jako za 2-3 týdny ???? Co když se něco stane?...v téhle fázi těhotenství jsou 2 týdny srovnatelné s rokem čekání…a přece vůbec nevím co se děje s mojí fazolkou???… Upřímně bohužel jiný postup prostě není a i by to bylo zbytečné… V prvním trimestru může dojít k tzv. zamlklému potratu (také missed abortion, zkr. missed ab., naší hantýrkou myšák). Je to vždycky šok pro všechny zúčastněné…..zkrátka dojde k tomu, že se embryo přestane vyvíjet…obvykle bez žádného varování či klinických projevů.  Prostě to příroda v určité fázi ,,utne´´, zastaví a je konec… Vždycky když musím říct těm dvou velkým vyděšeným očím plným naděje a očekávání, které touží po ujištení, že vše bude v pořádku, že tentokrát to bohužel nevyjde….no je to moc smutné a nepříjemné, ale bohužel se to stává. Tím rozhodně nechci nikoho děsit. Co se týče příčiny, tak úplně přesně nevíme, uvažuje se o možné virové infekci, ale v podstatě se to vysvětluje tak, že to embryo je laicky řečeno nějak ,,vadné´´ - zní to ošklivě, ale je to tak a příroda to zkrátka ukončí hned na začátku, aby se nevyvíjel zárodek, který nemá předpoklady k přežití…a v tuhle chvíli si říkám, že je to tak správně…čím dříve tím lépe…dokud necítíte pohyby a fazole je fazole a nemá ručičky a nožičky…. Ale chápu, že i tak to strašně moc bolí… Ale i kdybychom dělali ultrazvuk každý den, tak tomu nezabráníme…dokonce i kdyby se nám zastavila akce srdeční u embrya v přímém přenosu, tak jsme bezmocní…neumíne v děloze resuscitovat centrimetrové embryo ☹

Takže těch několik týdnů od ultrazvuku k ultrazvuku holt musíme přetrpět a myslet pozitivně. Tak a teď moje vtipná realita 😀 Jelikož pracuji na jedné velké pražské nejmenované klinice, tak se bohužel setkávám s případy, kdy to nedopadne dobře, každý den, tudíž míra mých paranoidních představ by předčila i to nejšílenější sci-fi…. No a jelikož jsem zatím chtěla držet v tajnosti své těhotenství, tak jediná šance jak uspokojit své obavy o srdeční akci mého embrya bylo udělat si ultrazvuk sama….ubezpečuji vás, že přes břicho to v 7. týdnu opravdu nejde…takže vaginální sonda…sama sobě….😀  Při představě, že mě na ambulanci načapá sestřička nebo nějaký kolega jak si sama sobě zavádím vaginální sondu ….nooooo….nevím….ale naštěstí se tak nestalo….ale bylo to hodně vtipné opravdu….a upřímně cítila jsem se dost divně  😀  asi tak 100x jsem si zopakovala, že jsem pako 😀 a udělala jsem to jen jednou, míra nepatřičnosti tohoto vyšetření byla 100 % a výtěžnost téměř 0…..za hodinu mohlo být všechno s fazolí úplně jinak…a tak jsem se rozhodla myslet pozitivně a věřit že za těch 14 dní to bude ok….a bylo…..a jelikož jsem dost intenzivně pracovala, tak naštěstí nebylo až tak moc prostoru pro zamýšlení se nad tím co všechno by se mi mohlo stát….

Ve 12. týdnu +/- přichází první klíčové vyšetření – prvotrimestrální screening. Tady si dovolím trochu teorie…často se setkávám s tím, že nastávající maminky vůbec netuší o co jde… Toto vyšetření se skládá ze dvou částí, jejíž výsledky dohromady určí míru rizika vrozených vývojových vad ( jedná se hlavně o Downův syndrom a další). Jde o náběry krve, které na některých pracovištích i o několik týdnů předchází ultrazvukové vyšetření, které je druhou částí screeningu. Výsledky krve vám nikdo interpretovat nebude, tak po nich zbytečně nepátrejte…dají se dohromady s hodnotami naměřenými při ultrazvuku a to vše dohromady nám dá výsledek screeningu. Na ultrazvuku se měří tzv. ,,NTýčko´´ - NT – nuchální projasnění, šíjové projasnění + celkově se plod zkontroluje…srdce, ledviny, horní ret atd….  Pokud je vše v pořádku tak je screening negativní a vy máte před sebou pár dní, kdy budete v klidu, než se zase začnete něčeho bát 😀 V případě, že to v pořádku není, tak ještě není vše ztraceno….a pravděpodobně vás bude čekat CVS (odběr choriových klků) nebo poději AMC (aminocentéza, odběr plodové vody)…ale to už je velmi individuální….a nechci tady z toho udělat školící portál pro gynekology amatéry 😀

Takže asi tak…holt je to o čekání a strachu a napětí a příjemném těšení se něco nového a neznámého. A alespoň já jsem si říkala, že až budu cítit pohyby, tak už to bude v pohodě …. Njn naivní prvorodička 😀

   Jsem lékařka, obor Gynekologie a porodnictví. Vždycky jsem byla k těhotným pacientkám maximálně empatická a snažila jsem se vžívat do jejich stesků a obav....ale až potom co jsem si tu devítiměsíční adrenalinovou jízdu na horské dráze zažila na vlastní kůži, tak teprve můžu  na 100% říct, že opravdu vím, jak se mé těhotné pacientky popř. čerstvé maminky cítí.  A tak když se na to koukám zpětně, říkám si, že spousta věcí, které my gynekologové děláme a říkáme ,může nastávajícím maminkám připadat totálně na hlavu. No a proto jsem se rozhodla začít psát tato články a postupně v nich rozebrat - konfrontovat - pohled těhotné a pohled lékaře v kontextu ,, Dopoučených postupů v managmentu fyziologického těhotenství´´.

   První část jsem tématicky ,,Dvě čárky ´´.

Milé dámy jistě se většině z vás stala modelová situace....přijdu ke svému gynekologovi s větou ,,pane doktore já jsem asi těhotná, mám dvě čárky na těhotenském testu´´ a pan doktor se zatváří jako byste mu vnucovala, že před amulancí přistála kosmická loď a zeptá se jak dlouho se vám zpozdila menstruace a když mu hrdě odpovíte, že už o celé 2 dny, tak si můžete být jistá, že ten pohled znamená, že by vás chtěl do té kosmické lodi posadit 😀 Určitě vám řekne, že je to moc brzy a na ultrazvuku stejně nebude nic vidět - a světě div se opravdu nic vidět nebude - jen vysoká sliznice....vy se ještě zeptáte jestli by vám neměl nabrat krev....a on buď rezignuje a do té ruky vás teda nechá bodnout, aby vám druhý den zopakoval to, co řekl těhotenský test, nebo vám řekne, že to opravdu nemá význam a pozve si vás za týden na kontrolu.....

   Tak a teď ten pohled z druhé strany 🙂 Jako správný gynekolog jsem samozřejmě nečekala týden a těhotenský test jsem si udělala - světe div se - už 2. den zpožděné menstruace...ty 2 čárky mě tak vyvedly z míry, že jsem je pro jistotu vyfotila a poslala kamarádce jestli to taky vidí (kamarádka není lékařka a shodou okolností je i moje pacientka)...ten záchvat smíchu, který se ozval z telefonu, když mi vzápětí volala si budu pamatovat už celý život 😀 Takže jsem měla potvrzeno, že těhotenský test je pozitivní .... no a co jsem neudělala...hned druhý den v práci jsem samozřejmě poprosila kolegyni, aby mi udělala ultrazvuk....kdybych náhodou byla zázračná výjimka a na ultrazvuku bylo něco jiného než ona vysoká sliznice........a světe div se kolegyně mi řekla, že.....tam mám vysokou sliznici 😀  Inu řekla jsem si, že už se budu dál řídit jen svým lékařským rozumem (naivka) a počkám si ten týden.... 

Ale no pro jistotu jsem si tu krev nabrala....nezjistila jsem opravdu nic jiného než mi řekl těhotenský test....opravdu mám pozitivní hCG a modřinu na ruce....super 😀

   Po týdnu už byla na ultrazvuku typická dutinka - určitě od nás uslyšíte slovo kavitace....a mě se ulevilo...není to mimoděložní uf...

Barefoot

Kompromisní

Kurzívou jsou označeny typy, které jsou vhodné spíš do sucha. Růžově pak značky, které nejsou k sehnání v ČR, je nutné objednat je ze zahraničí, většinou přímo od výrobce.

V první řadě bych za možnost testování krémíku chtěla moc poděkovat. Zatím jsem neměla to štěstí něco testovat a proto jsem byla velmi mile překvapena, když jsem obdržela zprávu, že jsme byli vybraní k testování. 

V pátek 29.7.2016 jsme obdrželi balíček. Jelikož můj nyní  2 letý  syn měl kolem roka problémy s atopickým ekzemem,tak jsme se na tuto možnost připravovali  i dcerky, ta se narodila 20.7. A to sekcí, uz v porodnici ji dělali  odběry kvůli vyrážce na nožičce, se kterou se narodila. Dopředu  jsme nekupovali žádnou kosmetiku. Dcera měla po narození hodne zarudlý zadecek a oblast kolem genitalií. Jelikož jsme krém seba med obdrželi  krátce  po propuštění  z porodnice,zacli jsme rovnou s ním.  

Hned po otevření me překvapila jemná a příjemná vůně krému. Krém jsem používala v tenké vrstvě. Již pro dalším přebaleni bylo vidět zlepšení. Po 2 dnech uz po tarudnuti nebyly ani stopy. Ale dáváme i preventivně při každém přebaleni. Během 2. týdne testování  se dceři  na nožičce objevila vyrážka, kterou měla po narození, zkusila jsem nožičku namazat krémem seba med a po 2. namazání nylo po vyrážce a zatím  se nevrátila.

V těchto vedrech jsme krém vyzkoušeli  i na synovi, který je již mimo věkovou  kategorii ale samozřejmě zabral hned na jedno namazání a žádná reakce.

I přesto te je krému pouze 100 ml myslím, že vydrží dlouho, je ho potřeba  opravdu malinko.

Za další  plus považuji voděodolnost krému, na kterou jsem narazila při mytí rukou 😉. 

Život ženy je občas boj. Zvládla jste zabavit hyperaktivní dítě, odpovědět na jeho zvídavé otázky, muže jste umlčela teplou večeří a už to vypadá, že jsou všechny nástrahy překonány.

Ale chyba lávky! Nakonec totiž zjistíte, že jste sama sobě tím největším nepřítelem a život si ztěžujete hlavně jen vy sama.

1. Lepší než jar!

To je tak, když si dáte sirup a jar vedle sebe. Pak jednoho krásného dne jdete mýt nádobí a asi 10 minut se pořád divíte, proč je pořád to nádobí ulepené, neustále dáváte "jar" na houbičku a stále myjete a myjete, dokud nezjistíte, že si tam celou dobu dáváte sirup. Oooo, Ivi, dej si facku a vzpamatuj se. 

(iww9)

2. Domácí buchta

Ahoj, zdravím všechny uživatelky modrého koníka,

od dnešního dne jsem nová ambasadorka firmy Vileda, zde na modrém koníkovi. Dovolte mi, abych se Vám představila.

Jmenuji se Iva, letos mi bude 30 let. Zatím jsem bezdětná, ale termín porodu mám příští rok v únoru. Jsem dva roky vdaná, s manželem jsme spolu 11 let. Po základní škole jsem se rozhodla pro obchodní akademii, pak VŠ v oboru právní administrativa v podnikatelské sféře. Nyní již 8 let pracuji v oboru všeobecná účetní. Práce mě velmi baví, naplňuje a troufám si říct, že za ty roky už mám slušnou praxi. Okolí mě vnímá jako hodné, milé, usměvavé a ochotné děvče. Manžel zase říká, že jsem velmi upovídaná a hodně aktivní. Doufám, že i na Vás, zde na modrém koníkovi, budu takto působit.

Nikdy jsem se o projekt, modrý koník hledá ambasadorku, nezajímala. Asi proto, že to nebyly témata vhodná pro mě. Až u firmy Vileda jsem udělala výjimku a žádost poslala. Miluji úklid, je to moje forma relaxu a pohody. Uklízím každý den a ano, troufám si říct, že jsme doma nikdy neměli nepořádek. Manžel občas říká, že jsem blázínek, který pořád lítá s hadrem v ruce.

Ráda bych Vás všechny naučila mít úklid ráda právě s firmou Vileda. Jejich výrobky Vám usnadní úklid a zároveň čas strávený uklízením zkrátí. Pojďme společně zasvětit do úklidu i naše drahé polovičky. Třeba právě s výrobky Vileda začnou mít úklid rádi.

Kdykoliv se na mě obratťe. Každý den tady budu pro Vás. Budeme společně soutěžit o srdíčka a věcné ceny.

Běh. Taková pitomost. Na základní škole jsem byla dobrá na krátké tratě, ale dlouhé mě naprosto děsily. Udýchaná, červená a usoplená jsem dobíhala mezi posledníma a modlila se, abych po cestě z těláku nepotkala svého idola a neviděl mě “takhle”...

Kdo může běhat dobrovolně? Co je to za blázny? Taková ztráta času! Akorát si ničí kolena. 10 km? 20 km? 40 km?

Taková sebevražda! Nebo ne?

Není to ani tak dlouho, co jsem takhle uvažovala… Nechápala jsem, jak s tím někdo může ztrácet čas. Bylo to hodně krátkozraký, já vím🙂 Tak kdy se to změnilo?

Psal se březen 2015 a já objevila FitMami. Říká vám něco bootcamp? Podle mě geniální věc - střídání běhu a základních silových cviků s vlastní vahou. Na tomhle principu jsou založené lekce pro maminky s kočárky. Klušeš s kočárem například 200 metrů, a pak se zastavíš a děláš kliky, dřepy nebo výpady. Měla jsem tehdy kolem osmdesáti pěti kilo. Myslím si, že tohle byla pro mě ideální varianta. Zároveň kombinace kardia a silovýho tréninku. To bylo období, kdy mi běh už nepřišel jako takový nesmysl. Chytlo mě to a bavilo mě sledovat, jak s mi líp a líp běhá a dýchá. Na FitMami jsem chodila tři měsíce, pak Naty povyrostla a měla těžkou kočárkovou krizi. Chtěla všude lézt a chodit a nešlo s ní někde hodinu pobíhat a funět. A tak jsem zase zanevřela na běh a pokračovala ve cvičení doma.

Návrat k běhu...

Na začátek uvedu, že by mě ani ve snu nenapadlo, že nebudu moct přirozeně otěhotnět. Ještě na střední jsem se i přes braní HA bála, že budu těhotná, kdybych tenkrát tušila 😀 Po pár neúspěšných vztazích a po vyblbnutí se jsem našla toho pravého a po cca roce jsme se začali snažit o mimi. Zprva to snažení bylo o tom, že jsem vysadila HA a zkrátka jsme se nechránili, ale už jsem po pár měsících začala být nervózní. Jelikož jsem tenkrát chodila na gyndu, která byla zíroveň i carem, tak jsem to začala s dr řešit, udělal hormonální profil, ale to, že ve 23 letech jsem měla špatné amh nijak moc neřešil, stejně tak špatné hodnoty štítné žlázy a Prolaktin tam vůbec nebyl. Na co jsem se nezeptala, to jsem nevěděla, no a já nevěděla na co se mám ptát 😀 Ještě zmíním že od 19 nemám jeden vejcovod z důvodu prodělání velikého zánětu, který i přes mé prosby neřešila moje úplně první gyndařka. Tak, dr v caru mi delal cca rok ultrazvuky, zjišťoval, kdy bude ovu, naordinoval styk a vyžádal si 900,- Já naivně řešila, že takový má být postup.Po několika měsících mi už ale docházela mi trpělivost, přirozeně. Ještě stihli spermiogram a v listopadu jsme letěli do jiného caru, naštěstí cary máme ve městě dva. Pak jsem zjistila, že tehdejší dr řešil rozvod a tím pádem na pacientky zkrátka kašlal, ale to mě nezajímalo, neměla jsem už důvěru. V novém centru jsme inseminaci odmítli s tím, že jdeme rovnou do ivf. První stimulace měla být v lednu 2016, ale vyskytly se komplkace s hormonem Prolaktin, takže odklad o pár měsíců a já měla nervy a vztek, kdybych věděla, že tím to jen začíná. Taak v dubnu první ivf. Ve vzduchu plno obav plno strachu a naděje, a to všechno ale vystřídal fakt, že nereaguju správně na stimulaci lékem Puregon. Vytvářelo se mi málo folikulů až tak málo, že to chtěli stopnout, ale přišli by jsme o jeden z části hrazený pokus od pojišťovny a to jsme nechtěli, když už jsme došli až sem. Po punkci byly 4 folikuly a jen 3 vajíčka z toho 2 embrya. Cca 2 dny před transferem šok, že bohužel transfer nebude, protože se obě embrya přestala vyvíjet. Když mi asi po 5 minutách od telefonátu došlo, že to celé bylo na nic, propukla jsme v pláč, ale takovou bezmoc jsem ještě nikdy necítila, ještě teď, kyž to píšu mám nakrajíčku. Nevím jak, ale druhý den to opadlo a jako by se nic nestalo. Šli jsme do car s tím co bude dál. Dle dr je další postup takový, že mi dají nejvyšší dávky hormonů. no když měla být druhá stimulace, musela se odložit o měsík kvůli cystě, nasadili mi na jeden měsíc HA jako pojistku, aby se mi cysta neudelala zase, kdyby to neudělali a já měla zase cystu, museli by jsme znova žádat o schválení léků u poj. Pojišťovna je schvaluje na 3 měsíce, pokud se nevyzvednou musí se žádat znova a na schálení mají cca 30 dní. To jsme si dovolit nemohly celé by se to rapidně oddálilo. Nakonec cysta zmizela a my mohli začít druhý pokus. Píchala jsem si kolem 300 jednotek Gonalu a dalších preparátů. Během druhé stimulace se mi honilo hlavou, jak asi budu reagovat teď. Reakce byla lepší, ale žádný zázrak, po punkci 6 folikulů a 3 vajíčka, čili stejný počet jako při prvním ivf. Propadla jsem panice. 5 dní kultivace pro mě byly peklo. Nakonec se stalo to čeho jsem se obávala nejvíce. V den transferu mi volal sám dr s tím, že ho to mrzí, ale že embrya opět nevydržela. Když jsem položila telefon zase mi cca 3 minuty trvalo, než mi to došlo. Ale když mi to došlo, bylo to hrozný, hysterický pláč, nepopsatelná bezmoc.Vyplácali jsme druhý pokus a nic z toho nebylo, úplně zbytečný. Bylo ještě ráno, leželi jsme s přítelem v posteli a přítel mě hladil věděl, že nemá nic říkat, jen mě hladil. Ten den jsem chodila jak bludná duše a byla bez nálady. Druhý den jsme se zbalili a jeli na 3 denní dovolenou jen tak a blind. No když už to pominulo a byly myšlenky na to co bude dál, zavolala jsem do caru mému dr a ten mi sdělil naše možnosti : 1) minimální stimulace- paradoxně telo může vytvořit více vajíček- pojišťovna nehradí, ale stojí to jako jedno hrazené ivf což je kolm 16 tis. Šance né o moc vyšší než byly teď s tím, že opět nemusí dojít na transfer,ale neubyde nám pokus od poj, jediné co ubude, tak 16 tis a další kus našich sil. 2) ivf s darovanými vajíčky - garance min 2 embrii v perfektnim stavu, možných transferu do dělohy. Pro nás vítězí bod číslo 2) s mými vajíčky nechci už počítat a nepočítám🙂 Vidím v darovaných výhodu, i když by mimi nemělo ze mě nic po genové stránce, oni už dnes vyberou dárkyni, tak šikovně, že mi bude potomek i podobný. Hlavně, že já ho odnosím, porodím a vychovám 🙂 Tak to beru. Nyní máme konec prázdnin a máme pauzu od všeho kolem umělého oplodnění. Pauza potrvá min do Vánoc. Během tohoto volna si necháme udělat genetiku a imunologické vyšetření po domluvvě s dr. Viděla jsem zde na koníku spoustu případů, kdy žena měla zasebou i 10 neúspěšných pokusů a nelze říci, že já se 2 neúspěšnými bych měla cítit menší trápení, každá to vnímáme jinak. Jediné co vím, že nikomu na světě, ani nejhoršímu nepříteli nepřeju, aby někdy musel řešit podobnou situaci. Jediné za co jsem vděčná, že to, že žiju v této době, kdy je možné mít dítě i jinými metodami, díky bohu za ně!! Jinak nevím. Přeji všm ženám hodně sil, pokud řeší podobný problém.

Rok 2017 v lednu mi našel car dárkyni vajíček s tím, že vše proběhne v únoru. Mezitím jsme dostali výsledky z imunologie a v krvi mám zvýšené NK buňky, což jsou buňky které vypuzují vše cizí z těla, tedy embrya. Takže mi byly předepsány nitrožilně intralipidové infuze. První týden před ET druhá týden po a posledni týden po pozitivním tt. No a teď k únoru, první infuze byla za mnou vse jsme zaplatili, dárkyni odebrali vajíčka a druhý den na Valentýna mi volala dr, ze má špatnou zprávu. Z 28 odebraných folikulů nebylo ani jedno vajíčko. Takže mi najdou novou dárkyni, a taky že našli, asi za hodinu mi volali, že už jí maji a odsouvá se to celé na březen 2017. ET je naplánovaný na 11.3 nebo 11.3 tak uvidíme, jam se to bude vyvíjet. No a vyvynulo se to tak, že se nám 8.11.2017 narodil krásný synáček, náš andílek z nebes Samuel. Narodil se o 3 týdny dřív, kvůli mému vysokému tlaku. Takže ono to nakoc všechno vyšlo, podařilo se to, i když jsem už kolikrát ani nefoufala. Teď na to všechno koukám tak, že to tak mělo být, i když v tu danou chvilku mi to tak absolutně nepřišlo. V tomto případě sedí rčení: Trpělivost, přináší růže (andílky, miminka)