od 4tt - délka embrya

od 8tt - délka od temene ke kostrči

od 20tt - součet délky hlavičky, trupu a nohou

                                                    cm                          g

4. týden těhotenství               0,1                méně než 1 g

5. týden těhotenství                0,2                méně než 1 g

Jsem jen já, vítr fouká, slunce svítí a nohy běží. Cítím, jako bych se odpojila od těla, které je jen dopravním prostředkem, vezoucím mě krajinou. Pozoruji přírodu kolem sebe a usmívám se, všechno to tady a teď miluji, nejde to jinak. Cítím se tak úžasně, ačkoliv o tom nepřemýšlím. Vlastně nepřemýšlím o ničem. Mám hlavu úplně prázdnou. Vnímám každým kouskem svého těla. Jsem v úplné přítomnosti sama se sebou. Nad hlavou mi krouží dvě káňata a já mám pocit, že letím s nimi. Sdílím jejich volnost, kterou si dopřávají díky křídlům a já díky svým nohám!

Běhám už třetí rok s čím dál lepším pocitem, že dělám něco jen sama pro sebe. Radost z rostoucí kondičky a toho, že jsem se dokázala rozhoupat a odmítla sledovat program, že na sport není v mém životě čas. Od běhu nic nečekám. Běžím jen, abych se proběhla, abych utekla na chvíli před všemi, za kterými se zas budu na zpáteční cestě těšit.

Můj styl je běžecký anarchismus. Nemám totiž sladěné Adidas nebo Nike vybavení a nesleduji také žádnou běžeckou školu, ani trendy. Nějak necítím, že by to bylo podstatné. Běžecké legíny a kraťasy jsem si pořídila, až když se mi v létě v místě tření oprudily stehna, což je prý klasika, když trochu běháte. A tak jsem poté naklusala do Lídlu ukořistit běžecké kalhoty. Běhám bez sluchátek v uších, bez chytrého mobilu připevněného na paži, bez speciálního běžeckého vybavení (i když to už není až tak úplně pravda), ale s radostí nadšence, který se za každou cenu nežene za zvyšováním své výkonnosti, ale běhá jen tak ve starých teniskách, na kterých už je vidět stopa času i vlezlé antuky z jejich původního určení. Nemám s sebou žádný přístroj, který měří tepovku nebo uběhnuté kilometry a nepotřebuji se na FB chlubit trasou, kterou jsem zrovna uběhla. Sleduji krajinu kolem, zvířata a rostliny a jsem v sedmém nebi, když mě doprovází ptáci a srnky křižují cestu. Úsměv na mou tvář přijde „jen tak“. A o to „jen tak“ si patřičně hýčkám.

Líbí se mi pocit, když plná sil vyběhnu z domu a nesnáším ten, který se dostaví záhy, a to, že to dneska nějak nešlape. Zbožňuji, když to překonám a nechám nohy dělat svou práci a vypnu hlavu. Jen běžím a medituji v pohybu. Jsem tam jen já se vším, co mám. Svoboda ve volné krajině. Šumění větru v uších, pot stékající po tvářích a ten výhled při západu slunce! Východ se mi ještě nepodařil! 🙂

Běžecká sezóna pro mě začíná v dubnu a končí v říjnu. V zimě zatím neběhám, musela bych nakoupit oblečení a naučit se správně dýchat nosem, a to ještě úplně nepřišlo. Ale něco navíc přeci jen přišlo. Vloni v létě se dostavila bolest!

Běžím a najednou ucítím nepříjemně stupňující se pocit v koleni, který začíná vystřelovat do lýtka, otáčím to raději domů, když mou nohou najednou projede tupá bolest, pod kterou se mi podlamují kolena. Zpátky dojdu silou vůle pomalým pajdavým krokem se slzou lítostí v oku. Za brankou se svalím a nemůžu udělat ani krok. Nemůžu ohnout nohu! Jsem úplně paralyzovaná. Co se mi to stalo?

Další článek z „dílny“ mojí nejstarší dcery🙂

Mám ráda lidi. Ráda je pozoruji, ráda se s nimi bavím a ráda zkoumám jejich myšlenky, názory a ideje.  Baví mě poslouchat jak mluví a ráda se zapojuji do diskuzí, i když už možná ne tak bezhlavě. Jsem totiž docela horká hlava a dřív jsem žila v tom, že každému musím říct svůj názor, ať ho slyšet chce nebo nechce. A úplně nejlíp mi dělalo, když s mým názorem nakonec souhlasili. Jasně, teď už vím, že je to nesmysl. A tak se snažím raději poslouchat. A přiznám se, že občas poslouchám i rozhovory cizích lidí, kteří sedí třeba u vedlejšího stolu. Připadá mi smutné a zarážející, jak negativně někteří přemýšlí.

Podle mě existují jen tři typy lidí. Lidé šťastní, nešťastní a ti, kteří jsou nešťastní, ale snaží se s tím něco udělat.

Poslední dobou se mi stává, že potkávám lidi, které jsem už dlouhou dobu neviděla. Spolužáky ze základní a střední školy, kolegy z mých předchozích zaměstnání, známé z mého dětství . Moje první otázka většinou zní – „Jak se máš?“. Mnoho z nás se ptá ze slušnosti, protože to máme zautomatizované nebo prostě jen, aby řeč nestála a konverzace se mohla dále rozvíjet. Ale víte co? Mě opravdu upřímně zajímá, jak se mají. V tom nejlepším případě mi začnou vyprávět o tom, jak jsou spokojení, šťastní, jak skvělou práci mají, kde všude byli co viděli….v tom horším, a bohužel dost častém, případě spustí o tom, jak chodí do práce, kterou nemají rádi, jak je štve co se děje ve světě. Jaký jsou lidi zrůdy a oni jsou ti největší chudáci, kteří ne a ne najít štěstí. Jak je bolí tohle a tamto a jak jim další člověk zlomil srdce. Samozřejmě i je, některé taky možná upřímně, zajímá jak se mám já. A víte jaká je moje nejčastější odpověď? „Mám se výborně!“

Mně totiž doma vždycky říkali, že dobře je za 3 a s tím já se prostě nespokojím.Jasně, člověk nemůže být pozitivní každý den a za každé situace. Ale je jen na něm, jak často a jak moc šťastný bude.

Když si vyslechnou moji odpověď následuje jejich „a jak to? Ty se máš výborně? Já se chci mít taky tak.“

Každý rodič si zvykl na to, že se mu uznání od jeho dětí prostě jen tak nedostane. O to víc ho ale potěší každá vzácná chvilka, kdy dítě přijde na to, že i rodiče to mají občas těžké. V těch nejlepších případech se dokonce děti snaží rodičům život zjednodušit a potěšit je. 

A jak to může probíhat? Tyhle praktické příklady vám napoví. 

1. Čůrací pomůcka

Tříletý synek ve sprše: "Maminko, taky si umyj pinďoura."

Já: "Já přece žádnýho nemám."

Áďa: "To musíme pořídit. Ať máš čím čůrat."

S Ivanou Procházkovou, spoluautorkou knihy S láskou i rozumem jsme si povídaly o ledasčem. Hlavně o emoční intelingenci, ale také o mýtech, které v souvislosti s dnešními dětmi zaznívají. Někdy více a někdy méně. Znáte to, jak babičky říkávají..za nás bylo všechno lepší. I ty děti. Co k tomu dodává Ivana? „Děti jsou prostě jen takové, jakými je my vědomě či nevědomě učíme být.“

Ivana Procházková vystoupí v úterý 17. května na konferenci "Vychovávejme své dítě aktivně, věnujme mu přítomný okamžik" v kině Lucerna (od 9 do 17 hod.). A bude to stát za to 🙂 Přijďte a zatím si přečtěte 5 mýtů, které o dětech kolují. Jak je to doopravdy? 

Mýtus č.1: Děti už nemají žádné dětství

Všichni kolem sebe slýcháme, jak děti jsou pouze zavřené doma, hrají si s počítačem, tabletem a nemají zájem o to, aby se scházely a hrály si spolu. Velký omyl, děti by si spolu hrály od určitého věku moc rády, ale my jim to nedovolujeme, organizujeme jim jejich volný čas natolik, že vlastně ani žádný nakonec nemají. A když mají, nenecháváme je si ho užívat po jejich.

Mýtus č. 2: Děti vůbec nechodí ven

Znáte dítě do 3 let, které by raději bylo zalezlé doma než venku? Já tedy ne. A to za každého počasí! Ať prší, mrzne, svítí slunce. Děti to přirozeně táhne ven, to my dospělí jsme se začali zavírat do domů a ven je pouštíme pouze v případě, že se chce nám.

Všechny orgány v těle mají své místo a svou důležitost. Snažíme se o ně pečovat, jak nejlépe dovedeme. Neměli bychom však zapomínat na orgán, o kterém se možná tolik nehovoří, ale který chrání všechny ostatní. Tím orgánem je kůže. Řada z nás o ní možná ani nepřemýšlí jako o orgánu, ale jedná se o ten vůbec největší orgán lidského těla. Představuje až pětinu naší hmotnosti a každý den přichází do styku s vnějším prostředím, čímž se stává prvním ochranným štítem proti nežádoucím vnějším vlivům. Dále kůže funguje jako imunologická bariéra a chrání člověka před dehydratací.

    Jiné to není ani u těch nejmenších, i jejich pokožka tvoří štít, který je chrání před škodlivými vlivy okolí. Od kůže dospělých se však liší, jelikož je tenčí, nemá plně vyvinutý ochranný kyselý plášť ani hydrolipidový film, tím pádem je velmi náchylná k útokům bakterií a nežádoucích prvků. Při narození je pH dětské pokožky 6,5, ale během prvních týdnů se sníží na hodnotu zdravé pokožky u dospělého jedince, tj. pH 5,5.

S postupným oteplováním a blížícím se létem je potřeba myslet na důkladnou ochranu před nebezpečnými slunečními paprsky, které mohou způsobit spálení pokožky a alergické reakce na slunce. Jak jsme si již vysvětlili, pH 5,5 je nejlepší volbou, dále bychom u přípravků na opalování měli hledat efektivní ochranný systém proti UVA/UVB, obsah zvlhčujících látek a také odolnost proti vodě a písku.

Jednou z hlavních předností značky Baby Sebamed je výborná snášenlivost s dětskou pokožkou, díky tomu je vhodná i pro děti atopické či ekzematické. Rodiče si díky širokému portfoliu značky mohou pořídit všechny produkty, které budou pro své maličké potřebovat. Všechny přípravky mají pH 5,5, které podporuje správný vývoj a obnovu kyselého ochranného pláště, u malých dětí velmi náchylného. Kosmetika Baby Sebamed je klinicky a dermatologicky testována a je neustálé prověřována dermatology i předními klinikami. Baby Sebamed nabízí řadu přípravků k mytí miminka, dále výrobky určené ke kompletní péči při přebalování a samozřejmě i krémy a oleje pro následnou hydrataci a masáže, které miminku uleví a upevňují vztah mezi rodičem a dítětem. Všechny výrobky jsou vhodné a bezpečné již od prvního dne života vašeho maličkého. Každý rodič chce pro své milované děťátko to nejlepší a o to samé se snaží i značka Baby Sebamed.

Soutěžte na Koníku o balíček opalovací kosmetiky Baby Sebamed v hodnotě 588 Kč.

Ahoj všem,

ráda bych se seznámila s maminkou z okolí Mnichovic. Mám dvě děti 2.5 roku a půl roku. 

Jana

Tento článek navazuje na úvod k terapii funkční ženské sterility dle Ludmily Mojžíšové - viz článek dříve “Metoda Ludmily Mojžíšové”

    Metoda L. Mojžíšové je založena jednak na práci fyioterapeuta a jednak na práci dotyčné osoby, která spočívá v poctivém cvičení sestavy cviků k uvolnění páteře, pánve, žeber a práci se svaly, které jsou stažené či ochablé.

    Fyzioterapeut provádí diagnostiku kloubních blokád a svalových spasmů (stažení) a terapii - mobilizační techniky kloubů (tedy uvolňuje kloubní blokády) páteře, pánve a žeber a uvolňuje svaly, které jsou napjaté (především pracuje se svaly pánevního dna).

    Tyto moblizační a uvolňující techniky mají přímý vliv na funkci ženských pohlavních orgánů a tím mohou odstranit některé druhy funkční ženské sterility a infertility, potíže při pohlavním styku či jakkoliv nepříjemnou menstruaci.

Příčiny a vznik funkční ženské sterility dle Ludmily Mojžíšové

Cesta vzniku je možná dvěma způsoby

Pravidelně se mě klienti ptají na to zda mohou používat Bachovy esence pokud již berou klasické léky, mají plánovanou operaci nebo procházejí nějakým onemocněním.

Velkou předností Bachovy terapie je právě to, že NEMÁ žádné kontraindikace. Je to díky tomu, že jde o bioenergetickou medicínu, ne o bylinné výtažky. Bachovy esence léčí a harmonizují přímo naši energii, která pak řídí náš psychický a fyzický stav. Díky tomu:

• nemají žádné vedlejší účinky
  
  
• lze je kombinovat s jakýmkoli druhem klasické i alternativní léčby
  Do naordinované terapie Bachovky nezasahují, ale pomáhají léčbu urychlit a prohloubit. Výhodné je kombinovat Bachovy esence s klasickou léčbou (např. inhalátor pro astmatiky, antidepresiva, léky na srdce, krevní tlak, štítnou žlázu, léky na spaní atd.), ale i s alternativními postupy – rodinné konstelace, regresní terapie, kineziologie, NLP.
  
  
• Bachovy esence fungují jako výborná prevence – posilují zdraví tím, že stabilizují naši psychiku. Ta je alfou a omegou péče o zdraví.
  
  
• jsou bezvadným podpůrným prostředkem při léčbě
  Čím těžší onemocnění, tím je úloha psychiky zásadnější – motivace se vyléčit, chuť do života, umění opravdu „vypnout“ a spustit tak samoléčebné síly organismu jsou jediným klíčem k úplnému uzdravení. Možná také netušíte, že často jsou Bachovy esence využívány při léčbě rakoviny, závažných autoimunitních onemocnění nebo jako podpůrná terapie při Alzheimerově chorobě.
  
  
• Bachovy esence mohou bez omezení používat ženy, které plánují otěhotnění a těhotné ženy. Často připravuji směsi na míru pro ženy, které procházejí IVF nebo je v těhotenství trápí velká únava, obavy z porodu nebo starosti ohledně změny životní role. Bachovky jsou skvělým pomocníkem při porodu a v období šestinedělí (adaptace miminka, sourozenců a rodičů na novou situaci).
  
  
• dokáží řešit stavy, se kterými si klasická medicína někdy neví rady: stres, syndrom vyhoření, workoholismus, fyzická únava až únavový syndrom, apatie, výkyvy nálad, frustrace a agresivita, problémy se sebepřijetím, nedostatek radosti ze života až deprese, nejistota, stydlivost, potíže s adaptací (nová práce, stěhování apod.), závislosti (elektronika, jídlo, alkohol, drogy), fóbie a strachy (létání, klaustrofobie, řízení auta..)
  
  
• osvědčená rychlá pomoc v případě náhlých událostí jako úraz, šok, konflikt, operace, zkoušky
  
  

Lída Salemová
Bachovky Praha
lida@bachovkypraha.cz
774 028 777
Fb: Bachovky Praha – Ludmila Salemová

Skype: ludmilasalemova

www.bachovkypraha.cz

Tak dnes, jsem zase po dlouhých 3.týdnech viděla našeho malého drobečka 🙂 Jeli jsme do olomouce na screening v 1.trimestru. Byl to krásný pocit jak z takové tečky, kterou jsem posledně viděla, už je plod o velikosti 10 cm 🙂 Už jsem viděla nožičky u ručičky 🙂 Podle ultrazvuku je všechno v pořádku,  ještě počkám až mi přijdou výsledky z krve kde snad bude taky vše v pořádku. Termím máme stanovený na 18.11.... Snad ani nejde popsat jak se na toho drobečka už teším 🙂

Minulý týden za mnou přišla moje nejstarší dcera. „Mami napsala jsem článek,byla bych moc ráda, kdybys ho dala na své stránky.“

Když mi ho přečetla, byla jsem překvapená i dojatá.

Tady je.

Jmenuji se Tereza, je mi téměř 26 let a jsem nejstarší ze tří sourozenců. Moje mamka se věnuje zdravému sebevědomí maminek a jejich dětí, a jelikož se i já v tomto směru pohybuji každý den, protože mám ještě dva mladší sourozence,chci se s vámi podělit jak celý tenhle mamčin projekt vnímám já.

Měla jsem krásné dětství, oba rodiče se mi hodně věnovali. Vymýšleli různé výlety, akce pro známé a jejich děti, posílali mi obden pohledy na prázdniny k babičce, které jsem trávila každé léto od pěti do třinácti let v Chodově. Pořádali stezky odvahy, honby za pokladem. V zimě jsme lyžovali, sáňkovali, v létě jezdili k moři nebo odpočívali na zahrádce. Měli jsme a máme opravdu krásný a hlavně kamarádský vztah.

Už od malička, tedy co si pamatuju, se mě snažili vychovávat jako parťáka.Jako někoho, kdo je na stejné úrovni jako oni. Nikdy jsem neměla pocit, že jsou mi rodiče nějakým způsobem nadřazeni. Jasně, ne vždycky byly postupy výchovy rodičů stoprocentní, ale důležité pro mě bylo, že jsem věděla, že za nimi můžu kdykoliv přijít. Ať už jsem provedla nějakou lumpárnu, zažila první nešťastnou lásku, rozchody nebo mě tížily špatné myšlenky a nálady. A musím říct, že je to super! A když vidím, jak to teď funguje ještě lépe s mými sourozenci, ze kterých už teď rostou opravdu rozumní človíčci, kteří jsou schopni vyjádřit svůj názor, nesouhlas, pocity, lásku – jsem na rodiče opravdu pyšná. A bez debat jsou oba tou nejlepší školou do našeho dalšího života!!!

Jako asi každá prvorodička jsem vůbec netušila co mě čeká a byla ze všeho vyjukaná a vystreslá 😀.V těhotenství jsem samozřejmě četla různé články o porodech a o tom jak ho mít co nejrychlejší a nejjednodušší. Nakonec jsem si poslední měsíc přála ať už to konečně přijde a já mám svojí lásku u sebe. Zkoušela jsem různé babské rady jak vyvolat porod tzv. pít maliník, horká vana, sklenka vína atd. Co myslíte nic nepomohlo😀.  4.ledna 2016 jsem měla termín, zároveň kontrolu a monitory. Samozřejmě nic nenasvědčovalo tomu že bych měla rodit a já byla zklamaná. Hned jsem si představovala vyvolávaný porod, což jsem samozřejmě nechtěla. 6.1.2016 ve 3:00 mě probudila bolest v zádech. Co to bylo?...No nic jdu zase spát.Po 15 minutách znova. To mě začali zase pěkně bolet záda, ale co u mě je to normální. Jdu se na pít a zase do postele. Vedle mě manželovo chrápání, skvělí.Po 10 minutách znova bolest. Tak já nevim že by to byl už porod? Jdu si měřit na telefonu intervali po kterých se bolest oběvuje 😀. No samožřejmě hodně nepravidelný jednou po 15 minutách po druhý po 7 minutách. Tak to jsou asi poslíčci ne? 😀 Tak jdu zkusit spchu.Ve srše uleva. Tak fajn to jsou asi fakt poslíčci. (Jasně učitě hlavně že už jsem měla po termínu a budou to určo poslové 😀)

jdu si zase lehnout a říkam si že stejně od osmi ráno jsem zase obědnaná na kontrolu a monitory do porodnice tak se uvidí jestli se něco děje. Manžela jsem nechtěla budit protože je to chudák a vstává ráno do práce 😀. Začínalo pomalu svítat a já v bolestech zad koukám na televizi proč ne? Asi jsem pořád čekala že to bude bolet víc kdyby to byl porod. Udělala jsem si v klidu snídani a manžela poslala do práce s tím že to nic neni. Jo odvážlivka jsem jela MHD na kontrolu do porodnice (ty lidi v autobuse asi ze mě nemohli).No ať to trochu zkrátím přijela jsem v 8 hodin do porodnice čekala do půl deváté v čekárně než mě vzali napojili na monitor no a samozřejmě na monitoru žádné kontrakce nebyli. Paní doktorka na mě koukala jako že si vymýšlím. Ani se nedivím když jsem se ještě smála jak měsíček na hnoji. 😀 něco po deváté mě ještě poslala na kontrolu k druhé pani doktrce aby mě prohlédla dole..čekala jsem zase v čekárně až do půl desáté.Když mě konečně zavolali skočila jsem na kozu a paní doktorka se zhrozila že jsem už otevřená na pět ceňťáku že rodim.Takže ihned na sál a klistýr. Na sále jsem byla pořád a neustále ve sprše, neboť bolesti byli silnější a silnější a začale jsem cítit strašný tvrdnutí břicha a tlak na konečník. V 11:00 přišla sestra a že mě ještě napojí na monitor. To už byli bolesti opravdu nesnesitelné. Po půl hodince monitorování přišla zase doktorka a že mě zkontroluje. Paní doktorko nemohla by jste mi dát něco na bolest? No to už nestíháme jste otevřená na devět centimetrů. Rychle přiběhlo asi dalších pět lidí plus moje maminka a můžeme tlačit. První zatlačení už vidíme vlásky, druhé zatlačení už je venku hlavička, na třetí zatlačení....pláč... dávají mi Kristýnku na břicho a já jsem neskutečně šťastná. Kristýnka se narodila v 11:42 hodin a její míry jsou 3240 kg a 50 cm. No jo manžel to bohužel nestihl, ale měla jsem alespoň u sebe mojí báječnou maminku 🙂

Sedí chlapík na baru, dopíjí už tak 8mého panáka. V baru je tak zakouřeno, že sotva vidí na dekolt barmanky, co přímo proti němu čepuje pivo... A jak tak ostří do šedavé mlhy.. Zatmí se mu před očima a skácí se jak pytel písku z barové stoličky na zem... 

Sní, bdí? Místo dvou krásných jablíček, vidí proti sobě rozostřenou postavu... Nevidí jí do obličeje, vlastně z ní nevidí skoro nic... jen cítí její přítomnost. Neznámá osoba k němu najednou promluví hlubokým, důvěru vzbuzujícím hlasem... "Posral sis to chlapče, posral... čeká tě asi poslední hodina života, právě ti volají záchranku a ty zkapeš na operačním stole. Máš těžký infarkt. " Jen to tak konstatovat, mezi řečí, jako kdyby to nic neznamenalo. Odmlčel se a pokračoval... "Co říkáš, je ti 30let. To je krátký život. Cos v něm dokázal? Chlastem a bláznivími večírky ses úplně odrovnal! Mám pro tebe nabídku!" Chlapík z baru mžourá na tajemnou postavu a najednou dostal pocit obrovské naděje... Hrdlo se mu svíralo. Promluvit nemohl. A tak přízrak pokračoval"Což tu být  alespoň dalších 30let?" Muž zakýval rozpačitě souhlasně hlavou, v duchu se ho zmocnil tísnivý pocit že mluví s ďáblem, co chce upsat jeho duši... Ale co?  Bude ještě žít!!! To za to stojí!!! 

Stín přistoupil blíž a začal s výkladem:" Dám ti zdravé srdce, za to si ale vezmu 5 let z nabízených 30." Muž kývl. "ale aby jsi mohl dále žít svá další léta, chce to i nové játra, to tě bude stát dalších 5 let života." Muž opět zmatene kývl... A hlavou se mu honilo"20, alespoň 20!!!!" ,Ale přízrak nezkončil a s výčtem pokračoval: "Tvé ledviny mají obě zhoubný nádor a dalších 20let by nevydržely, tudíž ti beru dalších 5 let za nové ledviny. Dalších 5 za nová střeva. Máš je tak slabá že mohou do pár let prasknout a co si budem nalhávat, tvé slepé střevo je časovaná bomba...!"Stín se odmlčel... Díky tomu jak jsi žil. ti byl vyměřený čas na druhou šanci..." poslední slova zněly už vzdáleně... 

Ostré světlo, naléhavé pípání všelijakých mašinek... "ŽIJU" pomyslel si... "Byl to jen sen, šílený sen!!!" A tato zkušenost ho na tolik poznamenala, že - přestal kouřit, sek s flámováním... Začal sportovat, zřídil nadaci pro opuštěné děti, začal studovat práva a psychologii, založil rodinu... Měl 2 děti, které na devše miloval. Žil každý den na plno. Lidé ho obdivovali, milovali a dávali si ho za vzor... To vše se událo během 10ti let od jeho kolapsu...

Muž zemžel ve věku 40ti let...Každý nechápavě kroutil hlavou... Proč právě on? Proč né támhle ten šmejd od naproti??? 

Proč, proč...

Stojíme v kuchyni a snažíme se být neviditelní (a hlavně neslyšitelní).

L: Nemlať do toho kelímku tolik...

M: Myslíš, že nás slyší?

L: Zatím si tam prohlíží knížku.

M. Hlavně nesmíme nahlas mlaskat... Pozor, škrábeš lžičkou o talířek.

L: Musí ty dvířka od lednice dělat takovej kravál?

 Pondělí

V první řadě bych chtěla poznamenat, že vůbec netuším, kde se ty vši vzaly. U nás doma, chápete? U nás doma! Skandální! Všichni členové naší rodiny žijí v prostředí zcela hygienicky nezávadném. Dětem nechávám lízátka ve vlasech jen do večera téhož dne, nejpozději do rána dne následujícího. Taky si vlasy pravidelně myjeme i bez incidentů zahrnujících lízátka a žvýkačky.  Podlaha vydrží čistá a nelepkavá obvykle den po umytí.  Zkrátka prostor pro přežití členovců a jiných hmyzovitých parazitů je minimální.

Také je důležité si uvědomit, že nikdo neumřel. Tedy kromě cizopasného parazita, jehož vraždu právě chladnokrevně plánuju.

No ale to bych spíš měla vykládat lékárnici a ne vám. Přede mnou v lékárně stále neubývá lidí a já se jen modlím, ať jich nepřibývá za mnou a můžu svůj problém vyřešit diskrétně.

To máte tak. Jednou jdete s dítětem ke kadeřnici a tam zjistíte, že máte vši. Nemůžete to zjistit potichoučku doma jako normální lidi, vlasy oholit, polít benzínem, spálit a pak kolem všivého ohýnku tancovat rituální tanec. Musíte se u toho hlavně cítit trapně. Obzvlášť když se s vámi kadeřnice loučí s dezinfekcí v ruce, kterou na vás výhružně míří, aby vás ani omylem nenapadlo se tam zdržovat ještě o vteřinu déle.

Ale zpět do fronty v lékárně. Zatímco vysvětlujete, že na ty vši potřebujete něco, co doopravdy zabere, lékárnice se vám neodbytně snaží vnutit jakýsi přírodní preparát, který je samozřejmě bio, eko, v souznění s přírodou, šetrný ke všem hrabošům a žábám (a nejspíš i vším) a máte myslet přeci i na dětskou pokožku, no ne?!  Po několika minutách konečně pochopí, že když říkáte: „Dejte mi to nejagresivnější, co máte!“, s humanitárním přípravkem neuspěje. Provázená opovržlivými pohledy lékárnice se sunu ke dveřím, kde už postává pár lidí. Zřejmě pracovníci sociálky. Vsadím se, že lékárnice zmáčkla nějaký tajný podpultový čudlík, když jsem jí vysvětlovala, že tím budu mydlit hlavy oběma dětem tak dlouho, dokud z nich ty vši nevytřesu.

Dlouhou jsem váhala, zda se s tím mám podělit, ale musím uznat , že bych ocenila si přečíst nějaké takové články a ušetřit si takové nepříjemnosti, které se mi přihodily.

Má dcera si usmyslela, že by si moc přála kostým Anny z pohádky Ledové království.

Donedávna jsem si nemyslela, že by to mohl být nějaký problém , ale teď z vlastní zkušenosti vím, že ano. Hledala jsem něco, co by nebylo, až tak cenově zdrcující, něco, co by mě a manžela nepoložilo, kdyby se ze šaty něco stalo.Našla jsem na internetu spousta inzerátu z čekací dobou 1 až 2 měsíce varování!!! tyto inzeráty většinou požadují platbu předem a zboží bud nedorazí a nebo je v takovém stavu, že se štítíte  ho navléci na vaše dítě. Reklamace u těchto prodejců je bud nemožná nebo zdlouhavé vyřizování , které vyjde i na několik měsiců, povětšinou reklamaci neuznají a peníze nazpět neodešlou a vám zbyde doma šunt.  

Po několika měsících bádání na internetu, jsem našla na seznam.cz inzerát od orchidej28907 a mohu říct, že ty šaty sice stály okolo 600 Kč, ale kvalitní a opravdu nádherné.S touto prodejkiní byla výborná a hlavně rychlá bezproblémová komunikace, která i poradí při výběru velikosti, což se mi nedostalo od ostatních prodejců a ani nebudu jmenovat kolik jich bylo. Mrzí mě, že není tolik stránek s ověřenými obchodníky aby si lidé ušetřily takové zklamání a potíže.

 Tímto vás vyzývám Maminky, aby jste se podělily o své zážitky.

Ráda bych se podělila se svými zkušenostmi s vozíkem za kolo. Musím se přiznat, že jsme byla velkým odpůrcem těchto vozíků. V době kdy jsme čekali první miminko, manžel koupil v Němcku vozík za kolo. Proti mé vůli. Bylo to v roce 2008. Vozík byl musím říct, na první pohled pro mne, naprosto příšerný. Hrozná práce ho vůbec sestavit a stál kolem 8 tisíc i s poštovným. Narodila se malá, a vozík stál vesele sestavený v garáži, bez povšimnutí.... ani jsem si na něj nevzpomněla. Chodila jsem kolem něj, a abych ho neměla na očích, přikryla jsem ho starým prostěradlem. Postupem času, asi kolem pátého měsíce věku naší dcerky, jsem po očku začala po vozíku pokukovat. Ráda jsem jezdila na kole, a chodila do přírody a do lesa, prostě tam, kde je klid, protože jsem před těhotestvím, měla dost náročnou práci od rána do večera ve velkém měste. Kolem osmého měsíce naší dcerky (kdy už mohla sama sedět, ale ještě potřebovala nějakou oporu do vozíku, kterou jsme ze začátku řešili dekami a polštářemi, později jsme dokoupili oporu od Chariota), jsme poprvé vyjeli na výlet  na kole. Jenom po okolí, sice po asfaltové cestě (kde nejezdí téměř nic) s mírnými dírami, kterým jsme se úspěšně vždy vyhnuli. Konečně jsme se dostali s malou do přírody s manželem, prostě všichni spolu. Nemusel jeden být doma a hlídat, než se druhý, aspoň na chvíli odreaguje malou projížďkou na kole, jak tomu bylo doposud. Vozík jsme neměli odpružený, o to více jsme museli dávat pozor na díry a nerovnosti. Nevydrželi jsme, a jeli i na lesní cesty, které sice byly trošku zasypané asfaltem nebo štěrkem, ale já stále trnula, jak to dcera bude snášet. Manžel táhl vozík, a já jela za ním, a neustále sledovala malou. Ta si vozík hned oblíbila. Jeli jsme pomaličku, s častými přestávkami, malou jsme vytáhli z vozíku, chvilku pochodili po lese a zase jeli domů. Všichni jsme se dostali na zdravý lesní vzduch, a při jízdě si v "klidu" s manželem popovídali a relaxovali. Úplně první zážitek, při první vyjížďce s vozíkem, kterému se dodnes směji, byl ten, že dcera během 20 minut usnula, a já jsme z toho měla šok, jak pojede, když ji padá hlavička a je ve vozíku ke straně, vyhnala jsme manžela, aby jel domů a dojel pro dceru autem, já jsem čekala s vozíkem a spící dcerou u cesty (né, silnice). Po silnicích jsme nikdy nejeli, pouze třeba přejížděli, ale s největší opatrností. Když jsme čekali druhé mimčo, už jsme měli jasno. Koupili vozík za kolo, s miminkovníkem, oporou hlavy a trupu, kočárkovým kolečkem, větším kolem do přírody. Musím říci, že na dovolených, ale i v běžném životě to nemách chybu, můj osobní názor. Ovšem, vždycky říkám, že se musí pokud vezete miminko jezdit velmi opatrně, do roku věku. Od roku, my už jezdlili s odpruženým kočárkem/vozíkem cestami, necestami🙂....Neměla jsem tehdy vůbec žádné zkušenosti, a ani moc času, shánět informace (pracovala jsem téměř do porodu), ale kdyby mi tenkrát někdo alespoň trošku o tom něco řekl či se podělil se svými zkušenostmi, fotkami, nebyla bych z toho tolik "vystrašená"🙂 a určitě by prvotní neshody, hádky a napětí s manželem nemuseli vůbec nastat🙂. Tak to jenom pro informaci, mé zkušenosti pro ty, kteří by to také rádi zkusili, ale zatím ještě váhají. Nakonec to došlo tak daleko, že jsme si otevřeli prodejnu se všemi značkami vozíků Thule Chariot, Croozer, Burley, Qeridoo, aby si přpadní zájemci mohli vozíky osobně vyzkoušet a nechat si poradit. Případně mrkněte a pokud budete mít nějaké dotazy, najdete mne zde www.aktivnesdetmi.cz.

Eva Špuláková

Pokud chcete své princezně koupit náušničky, určitě budete hledět na kvalitu. Budete asi chtít, aby byly originální stejně jako ona a aby vydržely všechny kousky, které s nimi bude provádět.

Na to všechno myslíme, a proto jsou naše dětské náušnice Cutie Jewellery stále oblíbenější. Vyrábíme je kompletně v Čechách – naše firma Danfil Jewellery sídlí v Liberci. Navazujeme na dlouhou šperkařskou tradici tohoto kraje a kvalita je pro nás samozřejmostí.

Důležitý je pro nás i originální vzhled – vybírat můžete z více než 100 modelů, které vytvořili špičkoví designéři. Mezi nejoblíbenější tvary patří pomněnky, srdíčka, kačenky, berušky a hvězdičky. Zvolit můžete bílé, žluté nebo růžové zlato a také různé barvy zirkonů, které jsou v náušničkách zasazeny. Veškeré námi používané zlato je prvotřídně technologicky zpracované, proto se nemusíte obávat alergických reakcí – uvolňování příměsových kovů u zlatých náušniček Cutie nehrozí.

Věříme, že vaší princezničce budou naše náušničy při objevování světa dělat radost. A když se na ně i později podívá, vzpomene si i na toho, kdo jí je daroval.

Na Cutie můžete nakupovat v klasickém e-shopu a vybírat z naší katalogové nabídky nebo si sestavit vlastní náušnice v našem unikátním konfigurátoru náušnic. 

Rodiče jsou nároční. Stejně tak i společnost MAM. Proto již více než 40 let vyvíjíme výrobky společně s odborníky z oblasti medicíny a výzkumu, které jsou jedinečné, co se týče funkce a designu, podporují individuální vývoj dítěte a usnadňují jeho každodenní život.

V polovině sedmdesátých let, nabízel trh náročným rodičům pouze buď a nebo: Dudlíky byly například buď s pěkným vzhledem nebo vyvíjeny s lékařskou kompetencí - oboje v jednom neexistovalo. Do té doby, než přisel MAM. Firma MAM začala s vizí vysoce kvalitních produktů pro děti, spojujících design, funkci a hlavně bezpečnost. Dnes je MAM vedoucí designovou značkou v oblasti péče o dítě, s prémiovými produkty, přítomnými na pěti kontinentech.

MAM nastoluje trend

Výstižné tvary. Jasné barvy. Chytrá funkčnost pro dítě i rodiče. Nebo jinak řečeno: Mimořádně moderní klasika designu dětských výrobků. To je MAM. Nezaměnitelný a nesrovnatelný.

Jedinečnost vzniká, protože na ní pracují jedinečné týmy: Ve studiích MAM navrhují designéři spolu s renomovanými lékaři, vysoce kvalifikovaní technici prosazují nápady s inovačními řešeními tvarů a materiálů. Výsledkem jsou výrobky, které dětem poskytují dobrý start do života. A nároční rodiče udávají styl.

Designéři MAM pravidelně navrhují limitované mimořádné série: Kolekce MAM. Není vždy lehké některý z těchto sběratelských kousků získat, protože jejich počty jsou omezené. Ale další kolekce na sebe nenechají dlouho čekat. Inspiraci pro ně nachází společnost MAM ostatně po celém světě - a někdy i mimo něj 🙂

Dneska jsme slavili Den Matek a Den Matek se v Americe bere hodně vážně. Pozná se to už podle toho, že se na ulicích, stejně jako se vynoří během deště rychloprodavači deštníků, vynoří přes noc rychloprodavači kytic.  A ráno jsou pak vidět davy chlápků, kteří se svejma ratolestma urychleně nakupují tu nej nej nejkrásnější a nejparádnější kytici.

Abych se přiznala, tak my jsme doma Den Matek až tak děsně vážně nikdy nebrali, ale jak vážně ho berou v Amíkově rodině jsem zjistila dost rychle. Tuhle historku napsala tchýně dokonce do knížky, je součástí sbírek "Slepičí polívka pro mámy." Tchán s tchýní jí mají doma v konferenčním stolku, aby kdyby se návštěva nudila si jí mohl každej přečíst.

Historka jde asi takhle: Amík byl prvním rokem na college asi tři hodiny od NYC. V pátek před Dnem Matek volá domů, "Hele mámo, přeju pšknej den matek. Domů se nedostanu, jeslti ti to nevadí, v sobotu máme koncert a prostě mi to nevyjde." Tady musí vypravěčka podotknout, že byl Amík kytaristou a zpěvákem jedný kapelky, takže účast na koncertu byla tudíž nutná. Tchýně, která je zlatá, ale spadá spíš do konzervativnější skupiny lidí, "to nevadí, zlato, seš hodnej, že jsi takhle zavolal." Amík, dle tónu tchýně, omluvně, "Mami, mě to fakt mrzí, ale prostě to nevyjde." "Nedělej si s tim hlavu, já to přežiju."

Amík naivně si myslící, že to parádně zvládnul si jde užívat nezřízenýho víkendu mladýho kytaristy prvním rokem na college. Koncert se mu v sobotu parádně vydařil, až tak moc, že si odbarvil vlasy na blond, což je u černovlasýho týpka poměrně znát. Koncert oslavil a do jeho collegeskýho pokoje pro dva se na noc vešlo asi osm kamarádů, hromada lidí, všichni spějí po zemi, v neděli ráno v Den Matek.

Mezitím se u tchánů, v pro Amíka bohužel nedalekém Brooklynu, schyluje k děsný akci. Tchýně si to celý nechala prolízt hlavou a rozhodla se, že jí to přece jenom mrzí, že neuvidí svýho synka v tak důležitym dnu a nasedla do auta, řekla pa tchánovi a v šest ráno vyjela.  No cesta jí trvala jenom něco přes dvě hoďky opět bohužel pro Amíka stále vyspávajícího rušnou sobotní noc.  Kolem devátý se ozval buchot na dveře Amíkova pokoje. "Zlatíčko," volá hláskem vlka škemrajícího u dveří karkulky tchýně,  "tak já jsem přijela. Půjdem ven." V Pokoji mrtvolný ticho, otevřou se dveře a tchýně nechápavě začne překročovat těla, vypravěčka se zmínila o tom, že tchýně je trošku na tý konzervativnější straně, nakukuje pod deky, čímž budí zmámený osazenstvo pokoje. Pořád marně hledá černou hlavu svýho synka až najednou najde jeho obličej pod blond vlasy, za který ho plakajíc začne tahat. "Sundej si tu paruku," naivně si myslící tchýně, že její syn má nějakou paruku. "Jak jsi se mohl takhle zřídit? Tohle je ten tvůj koncert? A tohle kamrádi?" Ukazuje tchýně na dav lidí prchající oknem, naštěstí to bylo okno přízemní. Amík naprosto nechápavě a silně pod zbytkovym vlivem, "Maaaaaaaa," on jí tak říká, "maaaaa, maaaa. Not cool."

No ale v tý knížce je tahle historka popsaná tak trochu víc z pohledu tchýně. já jelikož znám oba tak věřím Amíkově verzi. Chudák malej, dodnes z toho má osypky. Tak třeba dneska dopoledne, "Ma, krásnej Den Matek." To seš hodnej. Tohle mi nikdy nezapomeneš popřát, viď." "No nejen to popřání, ma."

Všímejme si včas "esemesek" od naší mysli: frustrace, úzkost, nedostatek radosti ze života, netrpělivost, vztek, přepětí, neklid. Všechny pocity do jednoho mají příčiny. A řešení.

Pokud si "esemesky" přečteme včas a začneme na základě nich správně jednat, pak tělo nemusí vysílat větší signály v podobě fyzické nemoci nebo psychického kolapsu.

Nemoc způsobuje stres. Když psychické vypětí trvá dlouhodobě, tělo ho začne vnímat jako mozkový pokyn: Chci se zničit. A protože co chceme, to si do života přitáhneme, nebeský džin vyhoví: Tvé přání je mi rozkazem. Výsledkem jsou nejrůznější obtíže:  poruchy imunity, bolesti zad a celkově přepětí v těle, alergie, ekzém, potíže s trávením, bolesti hlavy, ženské obtíže, podráždění, zhoršená paměť nebo spánek, ale i závažnější nemoci jako poruchy srdečního rytmu, astma, panické ataky, opravdové deprese nebo třeba únavový syndrom. A samozřejmě všechna autoimunitní onemocnění.

(Z článku o vážně nemocném mladém muži): „Měl jsem vlastně pořád strach. Strach o to, že nestihnu nějaký deadline, že mi uteče konkurence, že mi peníze nevystačí, že to nezvládnu… Můj život byl útěk od strachu, představ o tom, co by se mohlo stát."

Jaké rozkazy zadáváte svému džinovi?

Pokud jste se rozhodli opravdu změnit svoje myšlení a to jednou provždy, Bachova terapie je výbornou volbou. Esence vás dokážou udržet na té správné cestě i v těch hodně náročných dnech. 

Pro sepsání tohoto článku jsem se rozhodla, protože mi stále mnoho z vás psalo o rady pro výrobu teepee. Na úvod bych ráda podotkla, že jsem opravdu totální amatér, co se šití týče (jediná věc, co jsem kdy ušila, byly indiánské kostýmy na maškarní) – teepee jsem šila podle sebe a je proto možné, že exitují jiné postupy, jak to udělat lépe. Nicméně věřím, že tento návod poslouží pro mnohé z vás dobře, neboť si zcela neskromně troufám tvrdit, že naše teepee vypadá hezky a povedeně. Což mi potvrdilo i mnoho lidí, kteří se šití věnují. Toť na úvod a nyní už k samotnému článku.

Potřeby:

• 4 tyče (já koupila násady na koště v domácích potřebách, jedna vyšla na 63 kč)
•   2 metry látky, která bude základní (šíře 150 cm)
• 1 metr látky na přední ozdobnou stranu teepee (opět ideální šíře 150 cm – ale já si vybrala látku, která se v této šíři koupit nedala, a stačila mi tedy šíře 140 cm)
• látka na tunýlky na tyče
• množství a vzory látky na doplňky – tady už hrozně záleží, pro co se rozhodnete (já kupovala navíc látku třetí – obyčejnou jednobarevnou tyrkysku na podložku a doplňky, plus jsem brala více i od látek, co jsem vypisovala nad tímto bodem)
• šikmý proužek na olemování
• třásně (nejsou nutné)
• šňůra nebo provaz na svázání tyčí u hotového teepee
• nůžky, šicí potřeby, špendlíky, křída na látku,...

Výše uvedený seznam věcí pro ušití teepee zcela stačí, ale pokud se rozhodnete dělat i doplňky, pořiďte si:

• vatelín – na výplň podložky na zem (rozměr cca 1x1 metr ) – já pořídila 1,5 x 2 metry a šikovně jsem poskládala🙂
• duté vlákno – náplň do polštářků – jedna dávka mi vystačila na 3 pořádně naducané polštářky🙂
• vlaječky jsem ušila ze zbytků a odstřižků látek – a našila do šikmého proužku

Postup:

Ač je to už přes dva roky od tý doby co jsem byla těhotná, přeci jenom si to období pamatuju skoro jako by to bylo včera. Osm měsíců, který mi fakticky změnily život. Teď můžu konečně říct, že chápu svojí mámu, když mi v dětství popisovala fotky v rodinným albu, mojí tehdy oblíbený knížce, stylem, "to bylo než ses narodila." Popřípadě, "to bylo před svatbou." Pro mě to období než ses narodila vždycky znělo děsně tajemně a teď už vim jak znělo i pro mojí mámu.

Mých osm měsíců těhotenství mě naučilo,

že v angličtině není pojem jinej stav a jinej stav je jediný sousloví, který těhotenství popisuje naprosto parádně a bezchybně, tímto děkuji češtině.

že Amík může klidně skoro omdlít a málem se poblít štěstím.

že je Amík děsná kvočna a že jsem si to kvočnění měla víc užít a ne pořád říkat "jsem těhotná, ne nemocná".

že se Amík dokáže pěkně vytahovat.

ČLÁNEK JSEM NAŠLA  NA NETU ,JELIKOŽ SE O SMOOTHIE  VELICE ZAJÍMÁM DÁVÁM I SEM K PŘEČTENÍ  ..PODLE MĚ VELICE ZAJÍMAVÉ ...

|

Smoothie a hubnuti

Lze vůbec dohromady smoothie a hubnutí?

Tak jako se různě mění móda v oblečení, módní jsou třeba i rasy psů, značky aut a stejně tak se moderna dotýká i zdravé stravy a životního stylu, cvičení a třeba i různých zdravých potravin. Někdy je až zarážející, jak se díky nějaké slavné osobnosti dokáží rozšířit různé druhy nesmyslných diet či drastických detoxikací a lidé kopírují jeden druhého a naprosto bez rozmyslu.

Ve většině případů to však nedopadne moc dobře, ať už po zdravotní stránce nebo k nim zavítá jojo efekt. Nezbývá než všem pořád dokola a dokola říkat, že pro zdravé hubnutí a štíhlou postavu je potřeba změnit celý životní styl, vyvážit pohyb zdravým jídelníčkem a že na každého funguje něco úplně jiného!

Přátelé, 

již asi rok se připravovaly změny na Koníku. Hledali jsme nového člověka, který se ujme vedení stránek jako nadaný admin a bude Jokejem s velkým J a povede a udrží Koníka v dobré náladě. 

Konečně jsme našli takového člověka. A opravdu začíná na "J". Přivítejme novou hlavní adminku @janysevka.

Já tu budu nadále, v drobné, doprovodné úloze. Stále mě tu budete potkávat. Skalní příznivci vědí, že poslední dobou jsem tu byla občas a věnovala jsem se hlavně udržování prostředí bez nových iniciativních podnětů.

Budu se nyní více věnovat mým dlouhodobým "zálibám". Věnuji se intenzivně joze a z osobního koníčka vzrostlo profesionální povolání, kterému je potřeba darovat dostatek času.

Věřím, že nová adminka vás okouzlí a získá vaše srdce. Tedy buďte na ni shovívavé a ukažte ji, že Koník je parádní místo pomoci, porozumění a radosti.