Tohle je takový můj rychlo průřez mým bojem. Že jde v mém případě o kvasinky jsem začala aktivně řešit 1.2.2018. Dnes 12.3.2018 nemám vyhráno, ale cítím se absolutně jinak. Na úplném konci článku najdete souhrn co jím, čím se mažu. Třeba někomu pomůžu. Na internetu se o boji s kvasinkami v podobě ekzému píše hlavně v souvislosti s miminama, takže to byla pro mě motivace to takto sepsat.

Ráda zodpovím vaše dotazy 🙂

Moje historie:

Jako mimino jsem měla atopický ekzém a v podstatě odešel jako přišel. Nic tak dramatického. V hlavě se mi, odhaduju kolem 20. roku, objevila seborea. Nicméně nebyla vidět, občas větší občas menší. Jen jsem hlídala lupy. Ale nenapadlo mě řešit, že jde o problém. Prostě jsem s ní žila v nevědomosti. Odevždy snad jsem trpěla na suchou kůži po těle, lišeje nad horním rtem. AE mám i geneticky daný – babička jím trpěla co jí znám, měla pokryté nohy. V pubertě jsem nechápala, proč tam miluje modrou indulonu. A můj táta, její syn, má seboreu v hlavě, já jsem vždycky myslela že má jen problém lupy.

Cca kolem 23. roku se mi objevily červené fleky v loketních jamkách, zašla jsem za jedním kožařem, hlavně aby to bylo bez čekání. To byl největší úchylák kožař na světě. V ordinaci štosy starých novin, Za celou dobu prohlídky se mě ani nedotkl, při placení 30,- poplatku jsem si musela vrátit z kasičky sama, aby se ničeho nedotkl hlavně. Jen svým pravítkem. Na papírek mi napsal latinský název a ať si to najdu na internetu. Bohužel ten název už nemám, ale z popisu vyplynulo, že jde o psychickou věc, který mají nervní ženský a drbou se. Moc fajn.

Ekzém chvíli byl a chvíli nebyl. Kolem 26. roku, kdy už se na mě manžel nechtěl dívat, jsem šla na kožní. Kožařka mi originálně předepsala diprosone a ať si koupím linolu, to bylo vše. Ono to zabralo, jednou jsem mázla a bylo po ekzému. Takhle to vydrželo jara 2017. Ekzém se začal objevoval na těle. Nejvíce se to rozjelo asi po návštěvě v termálech v Budapešti. Měla jsem rozjetý ekzém na prsou a hrudníku. Začátkem léta se objevil na rukách mezi prsty dishydrotický ekzém. Úporné svědění pupínků, praskání a hojení. Stále dokola. Šla jsem na kožní. Předepsala mi další kortikoidy, zvlášť tělo, zvlášť ruce a dehtový šampon. Trochu více se mi věnovala, ale neprohlídla mě. Při kontrole jsem navrhla, zda by mě mohla dát žádanku na alergologii, že mám z mamčiny strany silné alergiky a já sama jsem testovaná nikdy nebyla. Odpověď: „To není potřeba“. A předepsala mi jakési tabletky. Po vyzvednutí jsem zjistila, že se jedná o antihistaminika. Paní doktorka má smysl pro humor, jak pak poznamenali na alergologii, kam jsem se dostala přes obvoďačku. Té jsem pro jistotu řekla, že mám v létě rýmu – aby byla jistota, že žádanku dostanu. Pan doktor alergolog je náš rodinný známý. Udělal mi opravdu naprosto kompletní testy. Zpětně jsem koukala na výpis VZP, že to byly testy za 15.tis! K mé lítosti mi pan doktor řekl, že jemu je to moc líto, ale že nejsem jeho pacient. Nevyjela mi ani jedna špatná hodnota. Ani náznak alergie. Sám to nechápal, má můj alergický zbytek rodiny v péči a že jsem fakt klikař. A ať už nechodím k té kožařce a zajdu si tady u nich. Ihned jsem šla.

„Miluji sport a pohyb a nemůžu bez toho být. Před otěhotněním jsem běhala a chodila 4x týdně na aerobik. Od začátku, co jsem zjistila, že jsem těhotná (3.týden), tak jsem necvičila. A ani teď ještě necvičím a to jsem v 11+5tt. Je to kvůli tomu, že je mi od začátku špatně a jsem dost unavená, takže to zatím ani nešlo. Ale určitě bych na nějaké cvičení chtěla najet, ať se hýbu, neztratím kondici, jsem fit a cítím se fajn.”

Cvičení v těhotenství je v dnešní době velmi populární. Na své si přijdou nastávající maminky, které byly zvyklé intenzivně cvičit již před otěhotněním, ale i ty, které třeba cvičily jen trochu. Proč je vlastně cvičení v těhotenství dobré? A jaká pravidla je nutné dodržovat? Cvičení v těhotenství se nebojte, ale vždy raději konzultujte svůj záměr se svým gynekologem, který vám řekne, zda je pro vás vhodné nebo ne. Nevhodně zvolenou aktivitou byste mohla sobě nebo svému miminku ublížit a za to žádné cvičení nestojí.

Pokud se rozhodnete, že byste chtěla v období těhotenství cvičit, máte na výběr z různých možností. Samozřejmě se vše odvíjí od toho, kde bydlíte. Ve velkém městě bude výběr daleko větší, zatímco na vesnici se budete muset spokojit třeba jen s jednou aktivitou v dojezdné vzdálenosti. Stejně tak se bude lišit i cena.

„Bydlím v malém městě a nabídka těhotenského cvičení zde bohužel nebyla příliš široká. Nakonec jsem chodila 1x týdně na cvičení, které pořádala přímo porodnice a cvičení vedla vždy některá z porodních asistentek. Cvičit jsem začala na konci 1. trimestru. Cvičení trvalo vždy hodinku a ke cvičení jsme používaly velké gymnastické míče, podložky a overbaly. Cvičení bylo fajn, sice nebylo vůbec fyzicky náročné, ale ke konci těhotenství už dalo zabrat podstatně více než na jeho začátku. Jako příjemný bonus bych uvedla i to, že se člověk potkal s dalšími těhotnými ženami z okolí.”

Pokud jste nic vhodného ve vašem okolí nenašla, stačí jít denně na delší procházku, i to je fyzická aktivita, která se počítá. S chůzí má velmi dobrou zkušenost i jedna uživatelka z Modrého koníka, která napsala do diskuze: „A hlavně chodit, chodit a chodit. Nějaké cvičení je určitě fajn na protáhnutí a tak dále, ale svižnější procházky jsou podle mě nejlepší, je to nejpřirozenější a nejúčinnější druh pohybu. Já chodím od začátku těhotenství asi 5x týdně dle času 5 - 10 km denně, jím docela dost, přibrala jsem 8 kg a včera mě doktorka pochválila, že nemám na břiše ani gram tuku. A to nejsem teda úplně hubená, spíš tak normální.”

Kde můžete absolvovat cvičení pro těhotné?

První rok školky - období, které je nejen rodiči označováno za nejnáročnější, co se nemocnosti dítěte týče. Dítě začne pravidelně chodit do kolektivu a tím začíná (zdánlivě) nekončící kolotoč rýmy, kašle a teplot. Pojďte se podívat, co můžete už nyní udělat pro maximální posílení imunity vašeho kojence. Oceníte to nejen v prvním roce školky. 

Vyvážená strava

Není potřeba rozepisovat se o tom, že kojení je pro děti to nejprospěšnější, co jim můžete dát. Pokud nekojíte, jistě podáváte miminku kvalitní kojenecké mléko. Výrobci se v tuto chvíli velmi snaží, aby se co nejvíce podobalo mateřskému mléku. 

Zhruba od 6. měsíce (u někoho dříve, u někoho později) jsou k mléku zaváděny první příkrmy. A v rámci této aktivity už můžete děti programovat (učit je) stravovat se vyváženě a zdravě. 

Dostatek spánku

Potřeby spánku dětí se v  prvním roce velmi rychle mění. Některé děti spí ještě 3krát denně, některé už jen 2krát. Podstatnější než to, kolikrát denně váš drobek spí, je to, kolik naspí hodin. Ideálně by to mělo být okolo 14 - 15 hodin, samozřejmě včetně nočního spánku.

Na ten den, kdy se miminko poprvé přetočí na bříško, čeká každá maminka s napětím. Nejenže to znamená velký posun k novému a mnohem pohyblivějšímu životu, ale většina dětí se pak mnohem více i zabaví, než když jen leží na zádech. Kdy se obvykle děti začnou samy přetáčet a jak jim můžete pomoci tohoto okamžiku dosáhnout?

Kdy se miminko začne převalovat?

Ze zad na bříško se může začít převalovat klidně už ve třech měsících, ale může s tím začít i v šesti měsících. Obojí je z hlediska motorického vývoje naprosto normální. Pokud ještě s převalováním dítě nezačalo, věnujte pozornost určitým znakům, které naznačují, že by mohlo brzy začít:

• pomáhá si pažemi a prohýbá záda
• zvedá hrudník
• houpe se na bříšku a kope nožičkama
• pažemi může dělat tempa jako při plavání

K převalování dochází nejčastěji kolem pátého měsíce, protože v této době jsou již svaly zad a šíje natolik silné, že dítě dokáže vleže na bříšku sahat na hračku rukama a dokonce si s ní i hrát. Svaly mu pomáhají udržovat zdviženou hlavu a hrudník. Posílené svaly navíc umožňují dítěti, aby se aktivně otočilo z lehu na zádech do lehu na bříško.

V tomto měsíci si už také miminko chytá nohu rukama a strká si ji do pusy. V lehu na bříšku si dokáže přitáhnout jednu nožičku pod bříško.

Rýma dokáže potrápit a znepříjemnit den nejednomu z nás. Obvykle sáhneme po horkém nápoji z lékárny nebo účinném spreji do nosu. Jenže co dělat, když rýma zlobí naše miminko?

Jak vzniká

Rýmu chytnete, ani nevíte jak. Počká si na vás v autobuse, tramvaji, obchodě nebo v čekárně u lékaře.  Řadíme ji mezi tzv. respirační onemocnění (tedy ty, která postihuje dýchací cesty). V drtivé většině to jsou sezónní nemoci jako například kašel, zánět průdušek, nosohltanu, mandlí či právě rýma.  Stačí, aby si (bezohledný) nakažený v kině nebo nákupním středisku nedal při kýchání a pšíkání ruku před pusu. Nebo sdíleným stejné sklenice, ručníku či příboru. Právě v uzavřených a nevětraných prostorech, kde se soustřeďuje větší množství lidí, se rýmě a dalším virovým nemocem velice líbí.

Zdravý nos je takový lapač nejrůznějších nečistot z ovzduší. Pokud (například v období chřipek a nachlazení) dojde k oslabení imunity, nosní sliznice se vysuší a viry snadněji pronikají do těla, kde dojde k zánětu. V tomto okamžiku se zaktivují osobní strážci našeho zdraví v podobě bílých krvinek. Ty rozšíří cévky, a ty zase zapříčiní otok sliznice a ta začne ve velkém produkovat hlen.

Je to jako obrovský dominový efekt, sled situací a akcí, které mají jeden jasný cíl: zvlhčit opět sliznici nosu. Hlen je ze za částku spíše bezbarvý a tekutý. Později se zabaví do bílo-zelena až žluta a konzistence je mnohem hustší.

Průběh rýmy mohou doprovázet i další onemocnění:

 „Já rodit první dceru doma, tak jsme to pravděpodobně nepřežily ani jedna. Navíc jí druhý den objevili v krvi infekci. To by asi doma taky nikdo nezjistil.“ denyzuza06 z diskuzního fóra Také vás tak vytáčí domácí porody?

Možná je to o štěstí, možná o dispozicích a duševním a tělesném stavu. Každá z nás, ať si sáhne do svědomí, jestli zvládne rodit doma. Klobouk dolů před ženami, které to daly. Myslím, že si s tou myšlenkou pohrává každá z nás. 

Jak to je

Současný zdravotnický systém uznává dva druhy porodů. Lékařsky vedený nabízí medikamenty k tlumení bolesti a zajištění bezpečnosti rodičky i dítěte. Druhou možností je tzv. přirozený porod. Tedy takový, který samovolně začne, samovolně probíhá a také tak skončí. Není vyvoláván ani urychlován. Musí být u něho přítomna porodní asistentka, která podle zákona může vykonávat svou práci v jakémkoliv prostředí, takže i v domácím prostředí a je uznávaná jako zodpovědný zdravotní pracovník.

Porod doma není určený pro každého. Jsou určité stavy, při kterých žena už během těhotenství ví, že nemůže rodit doma:

• cukrovka, vysoký krevní tlak, křečové stavy, různá chronická onemocnění
• císařský řez u předcházejícího porodu
• těhotenské komplikace jako např. preeklampsie
• porod nastane dříve než před 37. týdnem těhotenství nebo těhotenství trvá déle než 41 týdnů

Šíří se u vás ve školce, nebo škole neštovice? Pak je vysoká pravděpodobnost, že je chytne i vaše dítko. Pokud máte doma i kojence, může být nemocí ohrožen i on. Nač se připravit?

Riziko nákazy je vysoké

Neštovice neboli varicella je vysoce infekční onemocnění. Pokud je některé dítě v kolektivu infekční, je vysoce pravděpodobné, že se nakazí i další děti. Pokud chytne nemoc například sourozenec, je skoro jisté, že za určitou dobu onemocní i jeho sestra či bratr.

Neštovice se projevují pupínky s výsevem po celém těle, hodně jich bývá na hrudníku, na pažích, na obličeji. Hlavička pupínku mokvá, pupínky dítě svědí. Svědivost pokračuje zhruba dva až šest dnů a je dětmi vnímána různě. Některé se může uškrábat, jiné dítě pupínky ani nezaznamená. Na zmírnění svědění se používá tekutý pudr, někteří lékaři doporučují koupel v hypermanganu. Jiní lékaři radí pro změnu nekoupat vůbec do té doby, než neštovice zaschnou. Poté by už neměly být infekční.

Pokud jdete s neštovicemi k lékaři, zavolejte mu předem a zeptejte se, kde se máte s dítětem zdržovat. Lékaři mají k dispozici speciální místnosti, kde vyšetřují nakažlivé děti, aby nepřišly do styku se zdravými. Nakazit se může i malé miminko. To, že kojené dítě neonemocní, není takúplně pravda. Pokud má maminka v těle protilátky proti neštovicím, přejdou skrze mateřské mléko i na miminko. Pokud je ale nemá, miminko chráněné není.

„Syn je chytil od chlapečka, se kterým jsme se jenom potkali ve výtahu, a který je zrovna měl. Vůbec se nedotýkali, jen jsme vyjeli 3 patra,“ píše maminka Helena.

Musím být upřímná. Přežili jsme bolení bříška. Přežili jsme rostoucí zoubky. Přežili jsme probdělé noci. Ale to, čeho jsem se děsila nejvíc a to nakonec dorazilo, je období vzdoru.

Moudré knížky jej popisují jako období sebeuvědomění. Období tzv. první puberty, které začíná v některých případech už v 18. měsíci, ale obyčejně je to mezi 2. a 3. rokem života.

A co to vlastně přesně je?

Dítě si najednou začíná uvědomovat samo sebe jako osobu. Přestává být "součástí" mámy a chce se vyjádřit. Proto bývají nejčastěji používanými slovy "Ne" a "Já sám".

Aby dítě vyjádřilo svůj názor razantněji, přidává se vztek, dupání, házení se o zem, kousání nebo bacání. Filípek mi rád křičí těsně u obličeje. A kolikrát k tomu použije i řev a vytáhne ho do otravně vysoké fistulky, která mi kdysi v porodnici, kdy jsem se zamilovaně dívala na můj uzlíček lásky a snažila se ho utišit, zatímco plakal až mu hlásek přeskakoval výš a výš, přišla strašně roztomilá.

Setkáte se s tím. Na 100% toto období přijde. V dnešní společnosti, kdy utváříme charaktery dětí podle kolektivního myšlení, tedy je jakoby "lámeme", k tomu dojde. Vlastně si je ochočujeme- což je hodně zjednodušený výraz, ale přesně tak to vnímám. Dítě totiž ví už od narození, co chce. Ví to. Nepotřebuje, abychom mu my dospělí říkali, co by chtít mělo. Ale my to děláme. Dělám to také, protože to jinak nejde. Je jasné, že když se dvouleté dítě rozběhne k horké plotně, tak ho zastavíme, protože by se mohlo spálit. A velmi pravděpodobně by se tak i stalo.

Domácí úkoly NEJSOU povinné

Ríša mi po příjezdu ze školy po chvíli nese s provinilým pohledem k podpisu poznámkový deníček s poznámkou, začínající klasickým červeným přeškrtnutým "V", které určitě taky důvěrně znáte: "Chybí DÚ v písance str: 9. Ríša nebývá nachystaný na vyučování".

Taky vám tyhle poznámky a hodnocení už někdy lezou krkem? Mně už teda fest. Ríša si ty úkoly dělá skoro všechny sám, já jen nabízím předem pomoc, ale nechávám to na něm. A když to náhodou nevyjde, tak je z toho červená poznámka přes několik řádků, a smutný pohled prvňáčka, který mi to pak nese k podpisu. Domácí úkoly jsem bral jako dobrovolné zadání pro děti na procvičení věcí probraných ve škole. Paní učitelka to ale bere z nějakého důvodu jako povinnou součást přípravy na vyučování, kterou je třeba na dětech (a tím částečně i na rodičích) vymáhat.

Náš rodinný volný čas doma považuji za posvátný, a jsem přesvědčený, že nikdo nemá ani to nejmenší právo nám ho zvenčí jakkoliv řídit či omezovat. A to včetně školy s DÚ.

Rozhodl jsem se, že na poznámku od paní učitelky budu tentokrát už reagovat nejen podpisem, ale že si zjistím, jak to celé funguje i po právní stránce, nebo spíš jak by to celé fungovat mělo. Zabředl jsem tedy do studia teorie základního vzdělávání, aby má odpověď měla hlavu a patu, a nebyla jen plácnutím do vody.

Dal jsem si tedy tu práci, a prostudoval jsem pečlivě školský zákon a rámcový vzdělávací program, abych mohl odpovědět informovaně. Dělal jsem si při tom pečlivě poznámky a čárky na papír pokaždé, když jsem při čtení školského zákona a RVP narazil na spojení "domácí úkol", a ty pak nakonec všechny spočítal.