V úvodu bych chtěla poděkovat za tuto příležitost testovat nové sušenky Emco. Ačkoliv společnost Emco hledala na testování maminky s dětmi ve věku 5-10 let, z výhry ve formě sušenek měl především radost tatínek. Miluje sušenky víc než čokoládu či jiné sladkosti. Já jsem jeho pravý opak, sušenky vůbec nemusím. Syn (6 let) je již od miminka nejedlík. Jedině, co mu chutná je čokoláda, což ale není jídlo. Snažím se, aby přes den alespoň něco snědl, a čokoládu dáváme jen občas a za odměnu, jinak by nejedl vůbec nic. Sušenky už jsem občas zkoušela upéct, třeba do školky (to syn ani neochutnal), nebo na výlet do batůžku (přinesl celou svačinu zpět). Jeho tradiční sousloví: „nechci nechutná“, bohužel padlo i v případě těchto testovaných sušenek.

Takto vypadala krabice po rozbalení. V ní byly dva druhy sušenek - lískový oříšek a med; čokoláda a kokos - po 5 kusech. Ačkoliv byly dobře zabalené, první dvě vrchní sušenky byly většinou vždy rozbité.

Nejprve jsme ochutnali sušenky v hnědém obale. Ty nám zachutnaly okamžitě. Muž byl nadšený a po sušenkách se jen zaprášilo. Já jsem stihla s otevřeného balíčku ochutnat jednu a musím říct, že chuť mi připadala hodně známá. (Podobně chutnají konkurenční müsli srdíčka čokoláda-kokos).

Synovi se na sušenkách líbil obal, ale ochutnat nechtěl. Samozřejmě použil větu: "nechci nechutná" aniž by ochutnal. Testovali jsme tedy jen my s mužem. U něj rozhodně vedou ty čokoládovo-kokosové. Mi chutnají i ty lískooříškovo-medové. Ty mi zase připomínají snídaňové müsli Emco. Neumím se rozhodnout, které mi chutnají více, řekla bych, že to mám tak na stejno.

Sušenky jsme testovali nejen doma, ale i na výletech. A na horách syn alespoň jednu sušenku ochutnal. Ta čokoládovo-kokosová mu docela chutnala. Ty druhé ochutnat nechtěl. Ale už i to je úspěch 🙂

Závěrem bych řekla, že nové sušenky u nás měly úspěch. Už jsem se po nich dívala v obchodech, že bych udělala radost především muži, ale zatím jsem na ně nenarazila. U syna bohužel úspěch neměly, ale získaly si mě. Já sušenky moc nejím. Teď při kojení se vyhýbám sladkému, hlavně čokoládám, ze kterých má malý ekzém. Sušenky Emco mě mile překvapily, byly vláčné, lehké. Celkově mi připomínají křupavé müsli, které mám moc ráda. Takže musím říct, že jsme byli moc spokojeni a ještě jednou děkujeme za tuto příležitost testovat.

Ahoj všichni, měla jsem štěstí a vyhrála jsem pro své děti přípravky na opalování. mám dva aktivní kluky, kteří jsou každou chvíli venku na zahradě nebo v bazénu. takže se nám krémy nadmíru hodí. Při výzvě, aby se sami namazali, ani chvíli neváhali. A malý čtyřletý neměl problém si na sebe stříknout přípravek ve spreji.

Opalovací sprej

krásně stříká i docela hodně, takže na jedno stříknutí se toho namaže hodně. Roztírá se středně dobře, je tak středně hustý. chvíli to trvá, než jej opravdu rozetřete. Pro nás ale hit, děti se s ním natřou i sami a jen tak se nestane nehoda, že by sám vytekl.

Opalovací mléko

má malý otvor, díky kterému se dobře dávkuje, což je důležité, protože krém je docela hodně hustý. Nám se moc neosvědčilo, je to velké balení, synovi se s ním špatně manipulovalo. ale možná vystačí i na celou dovolenou.

Opalovací krém

V první řadě bych ráda ještě jednou poděkovala za možnost sušenky testovat. Emco je naše oblíbená značka musli.

Co nás na první pohled zaujalo, byl obal. Miluju takové zábavné obaly. Jasně, i obyčejný obal s nápisem sušenka by stačil, ale přiznám se, že tenhle by mne v regálu opravdu přitáhl. A zaujal i 7 letou dceru. Hned četla nápisy, složení atd. A to jindy nedělá. 

Další, co pro nás má obrovské plus je "krabička" v které sušenky leží. Ten plastový obal je prostě skvělý, akorát do dětské ručičky. Nemusí se tahat talířek, na který by se sušenky daly. Na cesty ideální. A i pro přenos v batohu to má výhodu. Nejsou prostě sušenky na padrť, protože je ten obal trošku ochrání. A hlavně už víme co z nich vytvoříme, takže u nás v koši neskončil ani jeden obal 😃.

Sušenky mají příchuť čokoláda s kokosem, a lískový oříšek s medem. Víc u našich dětí chutnaly ty s čokoládou 😃 

Čokoládové s kokosem

Jsou asi díky čokoládě více křehčí, kokos tam jde cítit tak akorát. Nejsou přeslazené. Kousky čokolády byly v každé sušence.

Předem děkuji MK, že jsme byli vybráni k testování produktů přímo dělaných pro moji rodinu. A kdo že testoval? Já a kluci Daník (9), Jaroušek (4) a Venoušek (13 měs.). 

Milujeme sušenky a málokdy u nás nějaké zbydou. Už po oznámení dětem co nás čeká a co nám přijde za balíček, začaly otázky "Kdy už nám přijdou . Byli jsme mile překvapeni již po rozbalení. 

Testovali jsme Biskiti - Lískový oříšek a med (zelené) a Čokoláda a kokos (hnědé)

První ochutnávka, která trvala asi 3 min. dopadla takto : 

S tím jsem ale u našich kluků počítala. Následně jsem se snažila opravdu poctivě sušenky využívat k testování v mé přítomnosti 🙂 a vyzjistit jak a které jim chutnají. 

Daníkovi se zdály sladší s medem a při možnosti výběru zvolil na tábor tyto. Musím uznat, že balení je praktické (rozbalíte a nic se nerozsype) a na tuto akci byly vhodné. Žádná čokoláda, tím pádem čisto a do stanu super. 

Každý, kdo má děti, mi dá jistě za pravdu. V rámci péče o potomstvo se některé věci tak automatizují, že člověk skoro zapomene, jak je to bez dítěte. A protože mě muž překvapil dovolenou na ostrově Fuerteventura, měla jsem možnost si to oživit.

1. Dá se spát celou noc! První noc jsem se probudila a při pohledu na budík jsem utrpěla šok - bylo 7. Šli jsme spát před půlnocí. Pane jo, vážně se dá spát 7 hodin? A v kuse? Připadám si jak Růženka. Na další dny jsem si preventivně nařídila budík na třetí hodinu ráno, cvičně jsem si vstala a proběhla se do apartmánové kuchyňky. Tam jsem strávila asi 3 minutky (doba, po kterou trvá udělat mlíko) a šla jsem zpět do ložnice s povykováním "Už letím a nesu mlíčko!".

2. To, co máte na talíři, je skutečně jenom vaše! Tak toto bylo naprosto neuvěřitelné. Sice jsem prvních pár dní odchytávala v restauraci malé děti a nabízela jim ze svého talíře jídlo, ale oni ho překvapivě nechtěly! Pak jsem byla personálem donucena toho nechat, z nějakého důvodu se to nelíbilo jejich rodičům.

3. Den má 24 hodin a stíháte všechno, co jste si naplánovali! Najednou vám do plánů neskáčou věci, s kterými nepočítáte - hledání ztracené botičky, když zrovna spěcháte s odjezdem, zvolání "Mamííííí, bobííííkáááá!", když máte narvaný nákupní košík k prasknutí a od záchodu jste 10 minut běhu a podobné srandy. Občas jsem si tak tréninkově střihla, že po odchodu z pokoje jsem "jako" něco zapomněla, jen abych mohla protočit oči a vrátit se zpět. A nabrat trošku toho zpoždění.

4. Nemusíte se nikoho každou chvilku ptát, jestli nepotřebuje čůrat. Hlídáte si jen svoji potřebu, což je poměrně osobozující. Vůbec ale nerozumím tomu, proč se na nás na letišti divně dívali, když jsem se muže ptala "Nechceš se skočit vyčůrat? Než se dostaneme do letadla a vzlítneme, tak to bude minimálně půl hodiny, abys to vydržel!"

5. Můžete dělat jen věci pro dospělé! Samozřejmě, že jsem na vodním skůtru uvažovala nad tím, jak by se Kýšovi mezi námi strašně líbilo a doteď myslím na to, jak by se mu v pouštních podmínkách líbíl výlet v jeepu. Protože plná očička písku jsou fakt k nezaplacení!

Znáte to, zrovna douklizíte a máte z toho dobrý pocit, těšíte se z toho.
No a pak se otočíte a zjistíte, že Váš miláček je zapatlaný od uší až po paty, nemluvě o jeho okolí. No u mě v první chvíli přišel lehký "samonáser" - vždyť jsem to tu teď, teď uklidila!! Nebudu zapírat, v první chvíli se mi chtělo si zařvat.
Nicméně už jsem se naučila nejednat hned a dát si chvilku na prodýchnutí...pokud to jde. A tohle byla zrovna situace, kdy to šlo. Druhá myšlenka byla, že mu přeci vysvětlím, že tohle se nemá dělat a že maminka teď zase bude mít spoustu práce s uklízením..

Už jsem otvírala pusu ke kázání ..jenže pak jsem se na něj podívala. On tam brouček seděl celý spokojený a já najednou uviděla s jakým nadšením se patlá v jogurtu. A v tu chvíli mi došlo, že on prostě jen objevuje, zkoumá a že ho to moc baví.
Tak jo, pár dalších nádechů a výdechů..a řekla jsem si: " o co mi vlastně jde? Mám úžasné a zdravé dítě, kterému chutná jídlo a který je dětsky zvědavý a tak to má přeci být.." Tak jsem jen za ním šla, dala mu pusu čelo (jediné místo, kde zcela nebyl jogurt) a řekla mu: "tak vidím, že ti jogurtek nejen chutnal, ale že sis taky s ním pohrál. To je prima, že tě to bavilo. Příště by však bylo fajn, aby ti to nepadalo na zem a zůstalo to jen na stolečku. Teď potřebuju, aby sis šel se mnou umýt ručičky, abychom mohli jít ven." A Kubík šel - v pohodě, klidu, nevadilo mu, že ho odvádím od jeho zábavy 🙂 A jak si tak vedle mě ťapal do koupelny zničehonic mi z pusy vypadlo: "Jo, Kubíčku a děkuju, že jsi aspoň tu naši Eli nechal čistou (naši psí holčičku, která vždy věrně asistuje u toho, když Kubík baští)". A najednou jsem se zase cítila šťastná a spokojená 🙂

Prostě každá situace má 2 úhly pohledu - buď můžu být nasupená a hudrající mamka nebo spokojená mamka, která je vděčná za tohle úžasné dítě, které mne každý den učí být více laskavou, tolerantní a bezpodmínečně milující. Já si ve svém životě vybrala to druhé. Samozřejmě takhle to u nás není každý den - když pospícháme, když máme potraviny, které barví nebo se špatně perou - tak to si piště, že u chlapečka sedím a monitoruju a koriguju  🙂
A jak řešíte vy "domácí kalamity" milé maminky? 🙂 

krásný den Jana

Kouzlo těchto krekrů spočívá ve dvou ingrediencích. Díky máslu se samy rozpadají na jazyku a bohatá chuť sýra jim zase dodá na vláčnosti. Milují je dospělí, a především děti, které se rády zapojí do jejich jednoduché přípravy. Už po první várce rovnou zaděláte na dvojnásobnou dávku. Tak jsou dobré!

Uvedenými gramážemi se nemusíte řídit. Klidně požijte jen testovací vzorek se 100 gramy. Vtip je v tom, že hmotnost všech surovin je vždy stejná. Z vlastní zkušenosti mám odzkoušeno, že jedno vajíčko vystačí až do 500 gramů. Poté použijte vejce dvě. Ano, u nás doma zadělávám těsto rovnou z půl kila. 

Suroviny

    250 g másla pokojové teploty, nakrájeného na plátky (nebo Hery)

    250 g hladké mouky

    250 g strouhaného tvrdého sýra (pro děti je výborná jemná dobrá je Gouda, pro dospělé výraznější Cheddar)

Těsto:

• 250 g hladké mouky
• 1 čajová lžička prášku do pečiva
• špetka soli
• citronová kůra/nemusí být/
• 2 lžíce cukru krupice
• 1 vanilkový cukr
• 1 vejce celé
• 60 g másla
• podle potřeby přidat mléko (bilý jogurt nebo zakysanou smetanu)

Tvarohová náplň:

• 250 g měkkého tvarohu
• 1 celé vejce
• 1/2 sáčku vanilkového pudinku
• 80 g krupicového cukru
• citronová kůra

Ovoce podle chuti

Drobenka:

Zeleninové odřezky, slupky, tuhé stonky a nať. Podle druhu tvoří až třetinu hmotnosti celé rostliny. Nejčastěji končí v koši nebo v lepším případě na kompostu. Pokud ale víte, jak je zpracovat, můžete skutečný odpad smrsknout na minimum. Následující tipy berte spíše jako zpestření nebo motivaci k tomu, jak pracovat v kuchyni efektivně. Připraveni? Začínáme!

Šupito p(r)esto

Pěknou nať z mrkve, petržele, červené řepy či celeru můžete v klidu dále zpracovat. U té mrkvové si pohlídejte, aby nebyla hořká. U celeru zase nepoužívejte nať, která je zažloutlá nebo má hnědé flíčky. Takovou nať opravdu raději vyhoďte. Špatně skladovaný celer totiž tvoří dráždivé. Natě se asi nejlépe upotřebíte v jednoduchém pestu. Můžete jím ochutit nejen těstoviny, ale také oživíte chuť polévek.

K očištěné a nahrubo nasekané nati přidejte česnek, olivový olej, ocet a sůl. Poté všechno důkladně rozmixujte, až se jednotlivé ingredience spojí. Hotové pesto můžete ihned použít nebo ho rozdělte na menší dávky a zmrazte.

Budete překvapení, jak tohle jednoduché pesto v polévkách funguje. Svou vůní a rozjasní i fádnější luštěninové nebo zeleninové polévky.

Stále dokola

Odběru plodové vody se některé maminky obávají. Právě tak ale lze odhalit určité genetické odchylky. Místo tohoto invazivního vyšetření však lze absolvovat vyšetření, které se provádí z krve a tudíž při něm nic nehrozí, jde o Prenascan, který má jen o trochu menší pravděpodobnost. Jde však o test placený.

Prenascan nebolí

Zatímco odběr plodové vody může nastávající maminku bolet (podle toho, kudy se vede vpich jehly) a znamená určité, byť nepatrné riziko zanesení infekce, Prenascan nebolí, provádí se při něm jen a pouze odběr krve. Tato krev se následně testuje, zjišťují se v ní úlomky DNA miminka, ta se pak vyšetřuje, zda nejsou přítomny chromozomální vady. Takto lze odhalit s 99% jistotou Downův syndrom, kterého se obávají zejména maminky nad 35 let, dále pak Edwardsův a Patauův syndrom. A pokud chcete, můžete si nechat s jistotou zjistit pohlaví. Tento test se provádí od desátého týdne těhotenství, kdy ještě není možné zjistit pohlaví ultrazvukem, takže se můžete dozvědět oproti jiným maminkám o mnoho dříve, zda čekáte holčičku, nebo chlapečka. Spolehlivost tohoto zjištění se udává 98%.

Dozvíte se velmi brzy pohlaví

„Test mi dělali ve dvanáctém týdnu. Výsledky jsem dostala již za týden, takže jsem věděla, že čekám kluka již tehdy, když na mě těhotenství nebylo zdaleka vidět,“ říká maminka Lucka, která pomocí testu vyvrátila nedobré výsledky z triple testu. Prenascan se doporučuje u maminek nad 35 let, při asistované reprodukci, při zhoršených výsledcích u biochemického testu. „Odběru plodovky jsem se bála, tak jsem si zaplatila tohle, a to kvůli špatným výsledkům triple testů. Ty předpověděly pravděpodobnost 1:150 pro riziko Downova syndromu, a tak jsem se musela rozhodnout, kterého testu využiji,“ uvedla maminka Martina.

Výsledky se posílají přes moře

Jako všichni, tak i já, moc děkuji Modrému koníku, za možnost testovat výrobky sebamed. Nevěřila jsem svým očím, když jsem viděla zprávu že mě vybrali pro testování 🙂. Testovala moje 3 letá dcerka Sofinka a 8 měsíční Eminka. Holky jsou obě světlé blondýnečky, jejich pokožka je o to víc náchylnější na spálení ale to se naštěstí nestalo. 

Co jsme testovali?

• sebamed opalovací mléko
• sebamed opalovací sprej
• sebamed opalovací krém

  sebamed opalovací mléko

U nás číslo jedna, využívali jsme pomaly každý den, nevím jak jinde ale na Moravě jsme měli sluníčka dostatečně.

Nádherně voní miminkem, to mě mile překvapilo.Dobře se roztírá, nezanechává bílé stopy na těle, hustota mléka je také ideální a ihned se vstřebá do pokožky.

Zdravím všechny snažilky 🙂

Vždy jsem si sem chodila pro radu a svým způsobem i podporu, proto bych se s Vámi ráda podělila i o svůj příběh....

Celé to začalo zhruba před rokem touto dobou. Bylo léto, krásné prázdninové dny a přítel přišel s myšlenkou, že by chtěl miminko. Hrozně mile mě to překvapilo....přece jen mi bylo "pouze" 22let (v dnešní době prý mladý věk na prvni dítě 🙂 ) a vlastně jsem to od něj vůbec nečekala....nikdy jsme se to moc nerozebirali. Ale byla jsem si jistá, že miminko právě s tímto partnerem chci a že se již cítím na to být maminkou 🙂

Již v té době jsem byla cca rok bez antikoncepce, využívali jsme s partnerem standardni ochranu formou kondomu a později méně spolehlivou ochranu tzv. Dávání si poroz (takže jsme vlastně mimco mohli očekávat dřív).

Domluvili jsme se tedy, že si přestaneme dávat pozor a necháme tomu volný průběh.....

Ale znáte to, najednou hrozně chcete....Hrozně se na to soustředíte.... Psychika je, ale právě ten problem.

„O tom, že jsem adoptovaná, mi rodiče neplánovali nikdy říci. Odstěhovali se proto na druhý konec republiky. Já nic netušila, jen jako malé holčičce mi vrtalo hlavou, proč nemají fotky od mého narození, jako tomu bylo u mé mladší sestry?  V té době mi ale stačilo prosté vysvětlení, že ještě neměli foťák, a proto mě nemohli vyfotit.“

Jak se asi cítí člověk, který část svého raného dětství strávil v ústavní péči? Je vůbec možné, aby události, které se staly v době, kdy mozek ještě nezaznamenává a neuchovává vzpomínky, zanechaly na člověku nějaký následek? A může to být následek zásadní, takový, který ovlivní vnímání sebe sama a světa kolem nás na celý následující život?

Na všechny tyto otázky Vám, myslím, odpoví následující příběh, za který děkuji dnes už dospělé ženě, kterou její náhradní rodina přijala z kojeneckého ústavu v pouhých osmi měsících života…

Jak začal můj příběh?

Narodila jsem se na velikonoční pondělí před mnoha lety. Na svět jsem tenkrát nepřišla sama. S mým bratrem – dvojčetem jsme se narodili velmi předčasně, což se mu bohužel stalo osudným. Moje biologická matka pak zemřela jen několik málo měsíců poté.   

Prvních osm měsíců svého života jsem tak strávila sama v kojeneckém ústavě. Když mě poprvé uviděli moji adoptivní rodiče, neuměla jsem vůbec nic z toho, co takhle velká miminka mají umět. Jen jsem tak ležela v postýlce, aniž bych se usmála nebo zaplakala.

Když má vaše dítě horečku, je to pro vás nepříjemná věc, vyvolávající obavy. Běžně však není čeho se obávat, horečka sama o sobě není nemoc, ale příznak nemoci, lépe řečeno znak toho, že tělo samo se snaží s nějakou infekcí vypořádat. Proto je dobré si uvědomit, že není dobré teplotu ihned srážet, protože jde o přirozený mechanismus lidského těla, který by se tlumením přerušil a tělo by přišlo o možnost se s nemocí vypořádat rychle a samo.

Co si představit pod pojmem horečka

Za horečku se považuje teplota nad 38°C měřenou v podpaží. Teplota mezi  37°C – 38°C je pouze zvýšená.  U nejmenších dětí je však lehce zvýšená teplota normální.  Také je dobré vědět, že tělesná teplota se v průběhu dne mění a nejvyšších hodnot dosahuje večer.

V případě, že se vyšší teploty u dítěte objeví, určitě je dobré stav dítěte sledovat. Pokud se neobjevují žádné jiné potíže, únava, bolesti, nevolnost atd., obvykle není nutné teplotu srážet nebo hned běžet k lékaři, postačí průběžné sledovaní stavu. V případě, že se vám cokoli nezdá, dítě má i jiné potíže nebo teplota přetrvává více dní, je dobré lékaře navštívit.

Srážet horečku se doporučuje až od 38°C výše, to aby mělo tělo šanci se za její pomocí samo s nemocí vypořádat. Jakékoli snížení potlačí horečku, ale nepotlačí nemoc, proti které tělo horečku vyvinulo.  Samotné snižování teploty lze dvěma způsoby – za pomoci léků nebo za pomoci tzv. fyzikálních metod. Pokud tedy ke snižování horečky přistoupíte, nejdříve můžete vyzkoušet metody bez léků, tedy metody fyzikální.

Přehled postupů bez použití léků