Se značkou Joie jsem se poprvé setkala v těhotenství, když jsme vybírali autosedačku pro našeho syna. Preferovali jsme „vajíčko“ jednak proto, aby se dalo umístit na podvozek kočárku a také proto, že jsme v té době ani neměli tušení, že existují „rostoucí“ autosedačky. Navíc se mi líbí, že autosedačka je vyrobena dle nové evropské normy i- Size označené ECE E129, která má vyrábí autosedačky dle přísnějších podmínek (více zde https://www.modrykonik.cz/blog/mummy88/article/i-size-niet6m/).

Prioritou ve výběru pro nás byla hlavně bezpečnost a jelikož autosedačka Joie dopadla v testech nejlépe, a navíc byla za rozumnou cenu, byla pro nás jasnou volbou. Později, když jsme měli možnost srovnání s autosedačkami jiných značek, nepochybovali jsme o správnosti výběru i po jiných stránkách.

Něco málo o autosedačce:

• součást bezpečnostního systému schváleného dle i-Size
• splňuje nároky na standard ECE R129/00
• exklusivní systém Tri-Protect - podhlavník ze tří různých materiálů
• patentovaná vrstva Intelli-Fit pro nekompromisní ochranu proti bočnímu nárazu
• Grow Together systém s nastavením výšky pásů a podhlavníku zároveň
• ergonomická rukojeť nastavitelná v několika pozicích, s pohodlným úchytem
• plně odnímatelná vnitřní vložka a opěrka hlavy
• pětibodové pásy s polstrováním
• zatažitelná a odnímatelná sluneční stříška s uzavíratelnou ventilací
• tvar skořepiny umožňuje houpání, nebo stabilní pozici pro odpočinek
• kompatibilní s většinou kočárků Joie (kromě aire twin)
• instalována ve vozidle pomocí báze Joie i-Base Advance, nebo i-Base.
• možnost instalace pomocí tříbodového pásu automobilu
• změna směru uchycení sedačky pomocí jednoho tlačítka
• 5 - bodové pásy s polstrováním
• vítěz prestižního ocenění red dot design award 2015 

Co se týče do zpracování materiálu sedačky, je Joie zpracována velmi kvalitně, má oproti jiným známějším a dražším značkám měkké příjemné polstrování a materiály jsou velmi příjemné na dotek. Má několik vnitřních vložek, aby v ní miminko bylo co nejbezpečněji umístěno, které se postupně oddělávají s tím, jak dítě roste.

S autosedačkou Joie máme i jednu úsměvnou vzpomínku na odjezd z porodnice. Protože novorozenecká vložka asi se zimním miminkem v huňatém plyšovém overalu moc nepočítá, trvalo nám půl hodiny, než se nám podařilo jednodenního syna do autosedačky ve všech těch vrstvách zapnout. 🙂 Každopádně hned po příjezdu z porodnice v autosedačce Mikuláš doma spal ještě další 3 hodiny, takže on byl očividně spokojený. Při další jízdách už jsme samozřejmě byli šikovnější.

Mini chlapík mluví hodně, mluví rád. Většinou anglicky, to se moc nezměnilo, prostě je to zrádce a schválně odmítá poetickou mluvu Vladislava Vančury a bohatá synonyma Karla Čapka. Je fakt, že zatím to ani s Čapkem ani Vančurou nepřeháníme. Ač je mini chlapík dítě velice chytré, nechci ho zahltit, a tak po večerech většinou čteme Ferdu Mravence, což mi připomnělo, že si musím napsat tátovi a zkásnout ho o nějaký nový český knížky. Ony se ty tři díly díly Ferdy přeci jen mírně zají. A ani ta blbá Beruna už nevyvolává ty správný emoce.

Včera večer jsem se rozhodla přerušit naši čtecí rutinu a vyrukovala s vlastní pohádkou a sice mírně pozměněnou formou "O vlku a kůzlátkách." Mini chlapík si to děsně užíval, zvlášť když jsem přidala přídavek ve formě rytíře, na kterýho skočí medvěd a lev. "Teda já ti řeknu, stejně je to neuvěřitelný, jak on ti fakticky rozumí," ozval se po dokončení pohádky obdivně Amík. "Neříkej, žes tomu nerozuměl?" "No pokud ta pohádka nebyla o vlku a třech prasátkách, tak asi ne." Řekl s nadějí v hlase Amík a když uviděl můj obličej hned zaspěchal s vysvětlením, "ale zase jsem se nesoustředil." Tak to se dá pochopit, když se nesoustředil, že nerozuměl, to je jasný.

Mini chlapíkova dvoujazyčnost nám ale dává taky docela zabrat. Nerada to říkám, ale někdy mu fakt nerozumím ani náhodou. Naštěstí jsem si vychytala několik odpovědí, který se hodí podle výrazu a mini chlapíkovi urgence. Většinou se dá odpovědět: "Fakt? Ne, to není možný!" Pokud gestikuluje a ukazuje hodí se: "Kde? Ukaž." Blbý je, pokud na něj není vidět a něco na mě volá, potom se rozhodně nevyplatí nezvednout se a nejít se okamžitě podívat, protože jeho nesrozumitelná hatmatilka může znamenat něco jako: "Našel jsem tvůj červenej lak na nehty, otvírám ho a matlám všude kolem." Popřípadě: "Jdu se sám napít, nalejvám si z tý třílitrový láhve a jde mi to docela dobře, myslím, že jsem to vychytal." Nebo: "Mami, kdes to nechala ten nůž, nemůžu ho nějak najít."

Asi měsíc nám unikalo mínění mini chlapíkova pořekadla: "Enděmation." Křičel to i několikrát denně, někdy si to i zpíval. Přiznám se, netušila jsem, až předevčírem jsem odhalila, že "enděmation" znamená "ants are marching on," to když jsem našla mini chlapíka, jak nadšeně výská nad pochodujícíma mravencema v jeho zapomenuté zmrzlině nechané na dvorku. Jak je vidět Ferda v něm zanechává vřelé city, které jsou viditelné nejen v mluvení, ale i v akci, což se pozná tím jak moc chce, abych na ně všechny vystříkala sprej, kterej je zahubí než ho sežerou. Ano, ze dvorku se k nám stěhujou celý čety Ferdů. Myslím, že je opravdu načase změnit literaturu.

Mini chlapík také přidává do svýho anglickýho repertoáru čím dál tím víc češtiny. To je pořád: "Poouzoul," neboli "pozor" "Dassi sám," je teď taky hodně oblíbený nebo "mami light no has," to když nechce, abych mu večer zhasla lampičku. Myslím, že ho budeme muset začít předávat tchánovi s tchyní s českým slovníkem. Je fakt, že se oba děsně snaží porozumět. Tchyni jsem teď nadávno zničila její naděje, že je mini chlapík genius a mluví plynule česky. "Hele, ale víš, že on mluví tak z 95 procent anglicky, že jo?" Chechtala jsem se potom, co se mě ptala na to, co to česky znamená "kašl," nepochopila, že takhle se přeci vyslovuje "castle." Chápu, že čeština zní dost nesrozumitelně, ale že by to bylo až tak děsný?

 Mini chlapík si ale tchána s tchyní skvěle vycvičil. Minulej tejden jsem se u nich musela jít natáhnout a než jsem usnula slyšela jsem mini chlapíka s tchánem, jak spolu konverzují. "Dassi no hají!" Děsil se mini chlapík toho, že by musel jít spát se svojí unavenou matkou. "No, of course not, you dont go hají. Only your mum goes hají." Uklidňoval ho tchán. "And would you like some ham?" Ptal se ho tchán, jestli nemá hlad, ne šunku mu nenabízel.

Aktualizace: recenze na lžičky a kartáček MAM naleznete ve fóru tady.

A maminky na koníku taky testovaly MAM lahvičky. Zajímají vás recenze? Najleznete je tady. 

----

Období zkoumání světa je pro děťátka vzrušující a zajímavé. Všechno je pro ně nové, vše je zajímá, na všechno musejí sahat, vše vyzkoušet, očichat a ochutnat. A vy, maminky, se jim snažíte "dát na jejich cestu“ to nejlepší, nejkvalitnější a nejzajímavější. Barvy, tvary, povrchy, hračky a pomůcky.

Vítejte u nového testování kvalitní značky MAM, jejíž produkty můžete dát svému děťátku úplně bez obav.

Co testujeme

K testování tyčinek Nutrimama jsme se dostala náhodou. MK mi poslal IP s Konik testuje a já si řekl, ale co za zkoušku nic nedám, odpověděla jsem a ejhle, já byla vybrána! 

Měla jsme velkou radost, už protože, když si jdu vždy koupit kojící čaj do drogerie, tak tyto tyčinky jsou hned vedle něho a já je už několikrát měla v ruce, ale vždy mě odradila jejich cena. Jsem na MD a dát 120,- Kč za pět "musli tyčinek" se mi příčilo.

Hned jak mi přišly, jsme se dyhtivě vrhla na rozbalení balíčku a hned jsem se takhle vrhla na rozdělání jedné krabičky a musím říct, že jsem v první chvíli jsem byla lehce zklamaná, nebo spíš zaskočená, nevím jak to popsat. Jsem povoláním zdravotní sestra a od firmy Nutricia jsme používali umělou výživu pro pacienty. Samotný obal ve mě totiž evokoval nějakou umělou stravu, sama nevím proč, všechny "umělé stravy" byly tekuté nebo krémové konzistence, žádná takto pevná. 

Řekla jsme si hoď to za hlavu a začni ochutnávat a pak teprve suď. A musím říct, že prvotní zklamání, mě hned přešlo a tyčinka mi moc chutnala.  

Do musli tyčinky mají daleko, jak chutí, tak vůní, tak i pocitem sytosti. Příchuť čokoláda s brusinkou mi chutnala více, už proto že čokolády je tam pomálu a je ve formě malých čokoládových koleček na povrchu tyčinky. Druhá příchuť brusinka s malinou byla taktéž velmi dobrá. Tyčinky mi dělaly společnost na procházkách s mým malým rošťákem, doma při mlsání a při práci na zahradě, jako rychlé doplnění energie na další práci.

Sama za sebe mohu říct, že až si příště půjdu koupit koupit kojící čaj, tak sáhnu i po těchto tyčinkách.

Ahoj 🙂 ještě jednou děkuji za možnost účastnit se testování, není to dávno, co se mi podařilo vyhrát jiné testování, takže o to víc překvapená jsem byla, že i tentokrát jsem měla štěstí. Abych v prvé řadě vysvětlila, proč jsem tyto kapsle chtěla zkusit.

Ve zkratce, měla jsem bohužel doktorku (už ji nemám), která mi na opakované záněty ledvin a krku dávala neustále antibiotika a to tak, že jsem měla třeba i po měsíci další atb a tak pořád dokola. Za rok a půl jsem je brala asi 10x a to dost nešťastně zamávalo s mou celkovou imunitou. Bohužel jsem byla hloupá a neřešila to, stejně tak doktorka, které jsem sice říkala o svých problémech "tam dole" i hore, nevzala krev, nepomohla mi, nevyšetřila mě, prostě nic.

Na gyndě mi doktor dal akorát další atb na kvasinky, protože to zhodnotil jako FAKT SILNĚ ZASAŽENÉ (někdy si říkám, že kdybych mohla, předepíšu si sama co potřebuju, protože jejich diagnózy mě někdy udivovaly). No atb zastavily svědění, ale kvasinky se vracely, stačil sex, s kondomem nebo bez, prostě bylo to tam. Někdy jsem sex vysadila i na měsíc, manžel se každý večer mazal, já taky, po dobu jednoho měsíce a stejně to tam pořád bylo.

Jasně, asi určitě to není problém jen dole, začala jsem se o to zajímat a problém byl evidentně v celém těle a projevovalo se to hlavně dole. Na štítné žláze mi z krve přišli na nedostatek vitamínu D, takže imunita příšerná, prostě se to sešlo všechno dohromady a já byla opravdu nešťastná.

Nemusím asi říkat, že sexuální život byl naprostá tragédie, celkově když už byl klid, měla jsem vždy nervy z toho, co zas při nebo po sexu bude a nástup kvasinek byl v podstatě hned nebo do druhého dne.

Když mi přišlo Gynimun, moc jsem na to nespoléhala, ale zárověň jsem se začla snažit omezit určitá jídla, která kvasinky podporují. Musím říct, že já nemám pevnou vůli a nejsem schopná držet dietu naprosto striktně, spíš opravdu omezit určitá jídla a uvažovat, co do sebe cpu, ale přikoupila jsem si i lapacho čaj, který je prý na kvasinky super a začla jsem testovat.

Jsem velice ráda, že jsem byla vybrána pro  testování cereálních tyčinek Nutrimama Profutura pro kojící maminky.Vyzkoušela jsem dvě příchutě: Brusinky & čokaláda, Brusinky & maliny. 

A testování bych shrnula asi takto:

Pozitiva: Tyčinky jsou chuťově velmi dobré (více mi chutnala varianta Brusinky & čokoláda, tyto tyčinky jsou sladší a brala jsem je jako sladkou odměnu při těžkém dni či sportování) obsahují  různé cereálie a jsou doplněny o vitamíny. Největším přínosem (oproti jiným cereálním tyčinkám, které jsem zkoušela) bylo, že mě dokázaly zasytit na delší dobu. Jsem maminka dvou dětí, tyčinku jsem si brala sebou jako svačinku na dětské hřiště, do zoo, do parku, prostě na všemožné aktivity svých dětí (což pro mě znamenalo úsporu času a nulové chystání jída) a bezproblémů jsem pak vydržela buď do oběda nebo večeře, což v době růstového spurtu mého syna a tím pádem častějšího kojení byla velká pomoc.  

Negativa: Tyčinky jsou zbytečně moc slazené, ale při dodržení doporučené dávky 1/den, to nevidím jako problém. Obal se těžko otvírá, ale vždy si s tím člověk poradí, a v příchuti Brusinky& malina jsem, tam moc chuť malin nepoznala.

Po 10 dnech testování bych tyčinky doporučila jako vhodnou svačinu pro kojící maminky, sama je do svého jídelníčku úrčitě zařadím. Věřím že tyčinka pomůže všem maminkám, které se odbývají stejně jako já, doplnit energii a důležité živiny při kojení. 

Byla jsem velmi ráda, když jsem na testování Gynimun byla vybrána, protože se s kvasinkami trápím už od počátku intimního života. To znamená od nějakých 17 let. Za tu dlouhou dobu jsem nenarazila na opravdu účinný lék, který by mi od potíží, jakými jsou svědění, pálení při čůřání (na to trpím opravdu hodně) a výtok pomohl.

Když dorazily kapsle Gynimun, tak jsem byla velmi mile překvapena velikostí kapslí - nebo spíš maličkostí, jsou malinké asi jako pilulky na polykání 🙂. U boraxových globulí mi vždy vadilo, že jsou velké a poměrně hodně toho v noci teče ven, což mi prostě vadí, celou noc spím tak napůl, asi jako při MS. Po prvním zavedení jsem spinkala celou noc bez nepříjemných pocitů 🙂

Zároveň se kapsle Gynimun i velmi lehce zavádějí (když jsem zkoušela jiný přípravek- velkou tabletu, fňukala jsem, že mě to vevnitř škrábe).

Co tedy nebylo jiné, oproti jiným přípravkům, tak pálení při čůřání, které se intenzivně dostavovalo prvních několik dní (asi jak se kvasinky vyplavují a dráždí močovou trubici). Je možné, že jsem na to prostě víc citlivá a trápilo mě to i u všech předchozích přípravků.

Co musím vyzdvihnout, a to je to podstatné, že opravdu zabraly. Po dobrání všech pilulek mám opravdu klid. Musím říct, že jsem to ani nečekala a jsem opravdu ráda, že jsem objevila něco, co opravdu pomůže.

Určitě si koupím další balení a budu brát preventivně po sexu, protože ten mi "ty problémy dole" způsobuje nejvíc 🙂

Testovat „léky“ a psát o výsledku smysluplný výstup, je z mého pohledu trochu jiné, než povídat o tom, jak na nepůsobily hračky, nebo elektrické spotřebiče, či úklidové prostředky.

„Lék“ nebo doplněk stravy je prostředek, který působí na každého jinak a jeho hodnocení je velmi subjektivní.

Z počátku testování přípravku GYNIMUN Intim Protect jsem se snažila výstupy pro Modrého koníka pojímat trochu vesele a s nadsázkou, aby uživatelky bavilo si je přečíst. Dneska bych závěrečné shrnutí chtěla napsat naprosto vážně.

Tablety Gynimun jsem začala užívat zhruba 7 dní před menstruací. Měla jsem probíhající mykózu, tak jsem si řekla, že mi přijde smysluplnější je začít zavádět ve chvíli, kdy mám problém, než je pak užívat jen „preventivně“.

První dva dny jsem tablety zaváděla na noc, dle pokynů z příbalového letáku a stav mé „nemoci“ se nezhoršil, ani nezlepšil. Říkala jsem si, že dám přípravku čas a uvidíme.

Třetí den, cca hodinu po zavedení tablety u mě nastala kožní alergická reakce. Došlo k otoku vnějšího genitálu a připojila se mírná dušnost. Příznaky dušnosti odezněly po podání léku na alergii, otok genitálu cca o dvě hodiny později.

Tak jsem byla vybrána. K testování #test_nutricia2. Musím předem upozornit, že nejsem příliš velký příznivec průmyslově upravené stravy, teoreticky zastánce základních zdravých potravin. Mám 4 děti (9, skoro 5, 2, a skoro 1/2 roku). Pracovně podle věku označované čísly. 

Znáte to - teorie je krásná věc. A realita? Ráno odevzdajíc jedničku a dvojku do školního a předškolního ústavu rychle nakupuji v drogerii chybějící vybavení na děti. Mající hlad, kupuji tyčinku. No, tedy proteinovou. Ale tyčinku. Chutná mi. Přijedu domů a dopíjím slastně kávu s mléčnou pěnou a dvěma lžičkami cukru. Pak dojím po jedničce a dvojce snídani, pokud to už neučinila trojka s tatínkem. Ten si dává sladký koláček a jde do práce. Stravuji se tedy formou "co zbyde".

Po posledním porodu mi do mé původní váhy zbývají ještě dobré 4 kg. Těším se, že si vyšetřím čas na mé intenzivní tréningy a běhání. A - do toho přijde balíček s tyčinkami, které bych si asi sama nekoupila. Ani nevím proč, přijdou mi takové "vědecké" - názvem i obalem. Ale radostně ihned otevírám krabici a vybírám příchuť "Brusinka & čokoláda".

Čekám sladkou chuť, čekám, že budu cítit umělé vitamíny. Ale ono mi to prosím chutná. Pečlivě koušu, poctivě se snažím jazykem identifikovat chutě. Musím říci, že jednoznačně a překvapivě mi tyto tyčinky chutnají více než proteinové tyčinky ze syrovátky, které jsem občas volila "jako nouzovku".  Na dlouhou dobu mě opravdu zasytily. Překvapilo mě, že chutě u těchto tyčinek nejsou "zesíleny". Na obalu je doporučení jíst jednu tyčinku denně. Opravdu by mě nenapadlo jíst jich více, obsahují potřebné vitamíny a jakási DHA - dokosahexaenová mastná kyselina.. Ač je o "uměle" dodaných vitamínech a minerálech povědomí, že nefungují, že jich tělo většinu vyloučí, mám pocit, že mě tyčinky opravdu "nakoply".

Protože po třetím dni jsem dostala konečně chuť začít znovu po porodu běhat. Zvítězila odhodlanost nad pohodlností a možná, že tyčinky od Nutricie byly právě tím správných impulzem a já do toho šla. Zatím běhám a střídavě jdu a za týden jsem zhubla asi 1/2 kg váhy, zpevnil se mi zadek, mám radost a energii. I když jsou všechny tyčinky z testovacího balení už snědené (a to výhradně mnou - nikomu jsem nedala), určitě si je koupím a budu dál užívat. Nestanou mou každodenní stravou, ale už vím, že je dobré je mít - jako pojistku a možná zopakuji "kůru" 10 ks.

Jsem přesvědčena, že vitamíny a minerály si moje tělo z těchto tyčinek opravdu nabralo. Z testovaných příchutí - Brusinka & čokoláda nebo Brusinky & maliny mi chutnaly více druhé uvedené, ale nutno říci, že velký rozdíl - díky brusinkám jsem nezaznamenala.

Ahojky jmenuji se Martina a jsem maminkou dvou kluků. Tříletého Tadeáška a dvouměsíčního Matyáška.  Kromě toho, že jsem šťastnou maminkou, jsem i pěkně unavenou maminkou, kluci mi dávají zabrat a často nemám čas dát si alespoň malé sousto jídla, natož si vařit zdravé výživné obědy, hodné kojící matky.

Osobně bych se charakterizovala jako maminka, která ráda mlsá.  Jenže to dilema mlsat, nebo se vzdát své neřesti na dobu kojení Matyáška aby mlékem do svého těla nezískával zbytečně velké množství jednoduchých cukrů. Všechny víme, jak je těžké se takové neřesti vzdát.

Na modrém koníkovi jsem si všimnula, možnosti vyzkoušet si cereální tyčinky od společnosti Nutricia, které jsou určeny pro kojící matky. Mohu tedy mlsat a zároveň získat živiny potřebné pro správný vývoj svého dítěte? Skvělá zpráva, ani chvíli jsem neváhala a zúčastnila jsem se výběru o možnost testovat pro modrého koníka cereální tyčinky Nutrimama Profutura.

Utekl týden a já se dočkala, byla mi domů doručena zásilka. Uvnitř se nacházelo balení pěti kusů cereálních tyčinek s příchutí brusinky a maliny, a balení pěti kusů cereálních tyčinek s příchutí brusinky a čokolády. Každá tyčinka o hmotnosti 40 g. Do ruky se mi tak dostaly cereální tyčinky od společnosti Nutricia, která je spíše známa pod názvem svého hlavního výrobku, kojeneckého mléka Nutrilon.Doma již mám už pár týdnů i instantní nápoj od Nutricia. 

Doporučenému dennímu příjmu omega-3 mastných kyselin pro dospělé, tj. 250 mg omega-3 mastných kyselin (DHA a EPA). No abych řekla pravdu, složení na mě působí sympaticky, všechny tyto látky jsou skutečně potřeba, raději sním tyčinku, než po ránu sníst lžíci rybího oleje.

Konečně nastal čas, a já vybalila z obalu první tyčinku s příchutí brusinky a čokolády, tyčinka nebyla vůbec suchá, při pohledu bylo patrné, že se v ní nachází skutečně brusinky a na horní části tyčinky byla mléčná čokoláda.

Konik_testuje si mne vybral pro otestování vaginálních kapslí Gynimum a mé srdce (a nejen to) zaplesalo! Díky za tu možnost. Od svého porodu mám neustálé problémy se svěděním, pálením nebo štípáním. Kdo to zná, ví, že to není nic příjemného. Ozkoušela jsem různé čípky, koupele a efekt téměř žádný nebo klid jen na dva dny. Upravila jsem i stravu, ale ani to nebylo nijak platné.

Za pár dnů kapsle dorazily, překvapil mne velmi maličký balíček, ale bylo v něm vše, co bylo potřeba. Ocenila jsem, že příbalový leták je velmi přehledný, výstižný a stručný. Zjistila jsem z něj vše, co jsem potřebovala během pár minut. Žádné složité slohy. V malém praktickém uzavíratelném dávkovači je deset kapslí. V letáku se uvádí, že je potřeba minimálně užívat léky devět dní. Případně je možné léčbu protáhnout. Trochu mne zmátl vzhled kapslí, prvotně jsem si myslela, že se polykají. 😀 Ale ne, v návodu jsem si ověřila, že se klasicky na noc zavádí do pochvy.

Samozřejmě mě zrovna trápilo nepříjemné svědění (poprvé se to docela hodilo), takže jsem hned natěšeně večer kapsli zavedla. Kdo má zkušenost s vaginálními čípky, tak u těchto kapslí ocení, že si na noc stačí vzít pouhou intimku a pak i přes den. Po kapsli se objeví slaboučký výtok a vlastně skoro nevíte, že jste nějakou kapsli použila. 

První dva dny jsem moc nepozorovala žádnou změnu, ale naději jsem neztrácela – ještě je brzy! Třetí den to bylo už lepší a další dny postupně obtíže totálně vymizely. Dobrala jsem všechny kapsle. Zatím hurá! A dál? Musím říct, že do dnešního dne nemám žádné problémy. Neskutečná úleva, pohoda a paráda! Dokonce jsem se jeden den naládovala sladkým a světe div se, svědění a pálení se nekonalo. Takže za mne kapsle Gynimun jednoznačně doporučuji a jestli mě zase něco začne „tam dole“ trápit, tohle bude to první po čem sáhnu.

Určitě čekáte i nějaká negativa. Pokud ano, zklamu vás, žádná jsem opravdu neobjevila.

Konečné a jednoduché shrnutí pozitiv :

„Dala mi miminko do náručí a já necítila nic, vůbec nic kromě obrovského zmatku v hlavě. Ano, byla nádherná, ale bylo to, jako když Vám dají do náruče jakékoliv cizí dítě.“

Sen každého adoptivního rodiče je přivést si domů krásné, zdravé miminko přímo z porodnice. Rodiče tak zažijí s miminkem vše od prvního úsměvu, přes první krůčky až do dospělosti. Je to úžasná životní zkušenost, která s sebou ale alespoň na začátku nese velkou pachuť strachu z toho, aby se miminko nevracelo zpět do biologické rodiny.

Někdy je ale celá zkušenost s adopcí mnohem komplikovanější ve smyslu směsice pocitů a zkušeností, které přinese. Více už se dočtete v příběhu, který nás dnes zavede do blízkého zahraničí a za který moc děkuji adoptivní mamince dnes tříleté holčičky, kterou přijali s manželem přímo z porodnice …

Cesta k adopci

V době, kdy jsme s manželem měli za sebou už velmi dlouhou cestu za miminkem a dozvěděli jsme se, že ani poslední pokus o umělé oplodnění nevyšel, jsme se rozhodli podat žádost o adopci.

Přípravy ani všechno to papírování, které proces schvalování obnášel, nás vůbec nestresoval nebo nezatěžoval. Naopak vnímala jsem obrovskou úlevu v podobě naděje, že na konci celého tohoto procesu určitě budeme rodiči!

Když čekám návštěvu nebo se u nás koná nějaká větší akce, nikdy mě nenapadne začít mísit ingredience na koláč nebo chystat obložené talíře či mazat chlebíčky. Vždycky se chopím hadru a vysavače a za půl dne si říkám, že já jsem někoho nepozvala už mnohem dřív, že my nezveme návštěvy častěji. To bychom doma měli stále krásně čisto. Studená plotna nechává i mě chladnou, bábovka ze supermarketu to jistí.

Můj muž je pravý opak. Mohl by návštěvu hostit v kůlničce na dříví, ale slušnost by mu nedovolila, abych ta supermarketová bábovka vůbec přišla návštěvě na oči, natož na talíř. Když je času víc, vyvařuje a maže o sto šest, když méně, šoupne do trouby nějakou sladkou rychlovku. Coby hostitelé jsme tedy ideální pár.

Co se každodenního domácího vaření týká , už to není taková legrace, jako nachystat se na víkendovou návštěvu. Tam si nějaký ten nezdravý hříšek nebo pracnější chystání člověk může dovolit. Dětem ale potřebujeme vařit zdravě a hravě, rychle a efektivně. A hlavně tuto činnost během dne skloubit s tisíci jinými povinnostmi.
Jak to zařídit, abychom doma měli navařeno, ale netrávili u plotny celé dny?

Za svítání

Uživatelka @kaleilah má recept pro ranní ptáčata: "Ráno vstát, udělat dětem snídani a zatím hodit sprchu. Mezitím už mi ale bublá polívka - někdy jediný jídlo, děti nepotřebují polívku a hlavní chod..." Pokud ho ale dospělí vyžadují, ani to není překážkou při brzkém vaření, jak dosvědčuje uživatelka @drzticka81: "Vařím polévku na dva dny a k tomu každý den druhé jídlo - to, znamená, že hned jak se probudím než vyjdeme do školky, mám navařeno - celé dopoledne jsme pryč, teď až bude hezky, budeme venku celé odpo až do večera." A pozor, to není recept jen pro maminky jednoho dítěte, ale autentický návod od maminky tří dětí! Obdivuhodné, já se se třemi dětmi ráno ani nenasnídám.

Po soumraku

Od srpna 2016 to ve mně bublá touhou po vyjádření pokaždé, když čtu nebo slyším mnohdy až agresivní komentáře u různých článků o snaze rodit jinak než pod přísným nemocničním dohledem.

Mám za sebou pět porodů. První z nich před deseti lety v Motole byl klasicky lékařský. S oxytocinem, dlouhým ležením připojená na monitor. Ani mě nenapadlo zpochybňovat nějaké postupy, jsou to odborníci, ví, co dělají. Do konce těhotenství jsem chodila do práce, nic jsem dopředu nestudovala, měla jsem v nemocnici absolutní důvěru. Porod, který vypadal, že půjde jak po másle, skončil rupturou hráze III. stupně, dlouhým šitím, dole to vypadalo jak po výbuchu granátu. Ale přišlo mi, že tak to asi má být, je to přece porod. A s naprostým nepochopením jsem kroutila hlavou nad domácími rodičkami. Vždyť i zdárně se vyvíjející porod může skončit takovou hrůzou jako u mě! Nebýt v nemocnici,  nejenže ho snad vůbec neporodím, ale následně by mi tou dírou snad vypadl i mozek z hlavy! Podruhé jsem rodila po necelých dvou letech ve Zlíně. Mohla jsem si zvolit SC, ale chtěla jsem porodit normálně, čemuž se doktor na příjmu divil a příliš se mu do toho nechtělo. Ale skvělá PA mávla rukou, že tohle dáme v pohodě. Po klystýru a vaně  bez jakýchkoli dalších zásahů byla do dvou hodin od příjezdu na světě dcera, jen s PA, doktor nestihl ani přijít. Žádný nástřih, minimální poranění. Při třetím a čtvrtém porodu jsme zopakovali osvědčený postup - klystýr, sprcha a max. za dvě hodiny byli venku i kluci. Třetího rodila lehce protekčně lékařka, nicméně jsem došla k závěru, že příště raději už zase jen PA. Ale to byla tak jediná má výhrada, všechno probíhalo jinak hladce, jen přístup porodních asistentek mi připadal přirozenější a trpělivější. S tímto požadavkem neměla zlínská porodnice problém a čtvrtý syn byl venku natotata jen za asistence PA. Popáté jsem si řekla, že proceduru klystýr, sprcha absolvuji doma v klidu a ve své sprše. U tohoto porodu bych chvilku zůstala. Po obědě jsem si šla lehnout, něco málo se dělo, ale poslíčky jsem měla u posledních tří vždycky urputné, pravidelné, těžko rozeznatelné od rozjíždějícího porodu. Po jedné hodině jsem si zapnula měřič kontrakcí na mobilu, byly tak po čtyřech minutách, ale lážo plážo. Mamku, která měla hlídat děti, jsem poslala ještě nakoupit. O půl druhé jsem šla do sprchy, při každé kontrakci mě zalívala nádherná záře a teplo, už jsem věděla, že je to ono, že všechno běží jak má a  je to nádherné. Děti byly doma, hrály si, manžel pracoval z kanceláře v domě, nahřála jsem si yal a vrátila se do sprchy. Opřená o bosu na všech čtyřech jsem s radostí sledovala, jak to postupuje, pořád to bylo snesitelné, sprchovala jsem si záda a bylo mi dobře. Kolem druhé ale začala být každá další kontrakce silnější a silnější, houkla jsem na manžela, ať volá mamce, nákup ať nechá stát v obchodě a jede hned k nám, že musíme jet. Za deset minut byla u nás, ale to už se na suchu nedalo vydržet, vrátila jsem se do sprchy a zkusila rukou, jak to vypadá. Ačkoliv úplný laik, jasně jsem poznala, že je vše otevřené a hlava v cestách. Byla jsem úplně v klidu, věděla jsem, že všechno jde tak, jak má, zbytku jsem oznámila, ať mě nechají v klidu v koupelně, že nikam nejedu a porodím tam. Odmítla jsem sanitku, chtěla jsem hlavně klid. Manžel začal tahat hrnce na vodu, vyvařovat nůžky, chystat ručníky, ale mamka ho přinutila k zavolání sanitky. Za chvíli k nám naběhlo asi pět osob různých funkcí, ani jeden nebyl schopný mě zkontrolovat. Po obligátní otázce "jak často máte kontrakce?" sami zděšeně zjisili, že asi po minutě a už pomalu tlačím. Kolem 14,45 jsme to nějak zvládli do sanitky, při jedné kontrakci jsem se i modlila, ať neporodím na ulici u popelnic před zraky všech sousedů v oknech okolních domů. Podle řidiče dojezd od nás do porodnice tři minuty. V houkající sanitce se všechno uklidnilo, známý klid před bouří, se smíchem jsem trochu pobledlého doktora poprosila o foto pro kamarádky, že tohle mi neuvěří. Vyvezli mě na lehátku k porodním sálům, porodní asistentka už čekala, byli tam prý informováni, co jim to vezou za případ. Bylo mi fajn, slezla jsem z lehátka a porodní asistentka mě odvedla ke skříňkám. Příjem 14,58.  Jediné, co se řeší: "Nachystejte si těhotenskou průkazku, papír na jména, kartičku pojištěnce".  Tak ok, to jsou samozřejmě důležité věci. Bez toho se porodit nedá. Začnu hrabat v kabelce,  do toho mě ale chytne kontrakce. "Prodýchávejte to!!! netlačte!!!! slyšíte, netlačte!!!!" Asistentka do mě nevybíravě dloube prstem, abych ji začala poslouchat. Neposlouchám, potřebuju porodit, nebudu brzdit porod kvůli papírům. Kontrakce poleví a asistentka se milostivě uvolí vzít mě na monitor. Zřejmě je potřeba zkontrolovat, jestli mám opravdu kontrakce a nevymýšlím si to. Udělám dva kroky a ucítím ostrou bolest, zařvu, že se řeže hlava ven, což asistentka okomentuje slovy:"já jsem vám říkala, ať netlačíte!"Dovlečou mě na křeslo, "Chytněte si nohy a tlačte!", "Nechci si chytnout nohy, to mi nevyhovuje. Nechci být ani na zádech", " A co chcete?", "Chci si stoupnout", "Cože?!!!! A jak budeme chytat mimino?" no nic, končím debatu a nějak rodím. Ještě slyším: "Pošlete někdo pro toho tatínka, vždyť to ani nestihne!" Tatínek rozprávěl na chodbě se záchranaři. Syn se narodil v 15,00. Tzn. že celou svou závěrečnou a nejdůležitější fázi jsem strávila debatováním s asistentkou, jejíž míra empatie by se dala skousnout tak leda na pitevně. Byl to obrovský rozdíl proti tomu, jak celý porod probíhal doma. Jak šlo všechno naprosto přirozeně, samozřejmě, lehce a krásně.  Naráz už vůbec nebyl prostor pro záři, teplo a krásný pocit i při bolesti. Bylo to pět minut nekomfortu a nepříjemností, nenesu si z toho nic špatného, žádná hrůza, ale došla jsem tím k pochopení, proč tohle někdo nechce podstoupit. Vnímám porod jako naprosto zlomový okamžik v životě ženy a není jedno, jakým směrem se její duše posune. Zpackaný porod, byť pro mnohé nehmatatelně a těžko vysvětlitelně, spoustu žen poznamená. Nejsme žádné stroje, co vyplivnou dítě na požádání. Nestojím na žádné straně, nic neobhajuji ani nezavrhuji, jen jsem popsala svůj zážitek a pocit propastného rozdílu. A jsem přesvědčená o tom, že psychika ženy hraje u porodu i po porodu podstatnou roli. 

Mám pocit, že ti rozumím, alespoň o trochu líp. "Jak mi můžeš rozumět? Ty, která máš dítě?" Zeptáš se s bolestí v očích. 

Jak ti můžu rozumět já, která jsem cítila růst nový život ve svém těle? Já, která jsem nevešla do dveří a kolem které se všechno točilo. Já, která jsem během hodin zažila tu nejintenzivnější bolest a tu největší euforii v momentě, kdy jsem porodila. Já, která má doma malé dítě objevující svět. Já, která mu fouká bolístky a drží ho v náručí. Já, které říká "mami." A přece mám pocit, že ti rozumím, tak trochu líp.

Lidé, kteří říkají, že ti bolest něco dá, lžou. Bolest ti nedá nic, to jen ty sama si v sobě musíš přerovnat myšlení. Lidé, kteří říkají, že ti nemoc něco dá, lžou. Moje nemoc mi nedala nic, moje nemoc mi vzala možnost být znovu těhotná. "Jsou tu přeci možnosti," řekneš mi ty, která jsi prošla vším co ti nabídli a pak jsi čekala s nadějí, která se pokaždé změnila v zoufalství. "Ano, možnosti tu byly," odpovím ti. Ano, možnosti tu byly, ale s mojí diagnozou a vědomím toho, že na odebrání vajíček je potřeba hormonů, které moje tělo v tu chvíli nepotřebovalo. S mojí diagnozou, kdy dalších minimálně pět let budu brát prášky, které mě možná uvedou do předčasné menopauzy, se možnosti změnily v nic. Mám pocit, že ti rozumím, tak trochu líp.

Pamatuji si jak mě před čtyřma lety v době "tak to zkusíme a uvidíme" napadlo, že se to nemusí zadařit. Ta myšlenka vlastně nikdy natrvalo v mojí hlavě neuvízla. Tehdy to nebolelo. Tehdy nebyl čas. Musela jsem spát a živit toho novýho človíčka uvnitř. Nikdy mě nanapadlo, že se jednou budu potýkat s pocitem "nikdy víc!" Ten pocit, který je někde hluboko v hlavě a krákorá mi do ucha jako ten černej havran "Nikdy, nikdy víc!" Ten pocit tam někde hluboko v břiše, který mě svírá a svírá až mi nedovolí dýchat a mě pak vrhknou slzy do očí. Ten pocit, který někdy vypluje na povrch, když vidím těhotnou maminku. Mám pocit, že ti teď rozumím, tak trochu líp.

Taky jsem byla jednou z těch těhotných, které se štastně valí ulicí. Nevěděla jsem, že je ti tak strašně. Nevěděla jsem, že tě může bolet se na mě podívat a že tu bolest skrýváš úsměvěm. Ta bolest není vidět a je tam, tam hluboko v tobě, viď. Ta touha držet miminko v náručí a dívat se mu do očí. Ta touha poleví, viď? Já vím, někdy je silnější než jindy a někdy není vůbec. Tak to je alespoň pro mě, která ti rozumí jen tak trochu líp. 

Někdy se mi chce křičet na to, jak je život nespravedlivej. Někdy se podívám na věci, který jsem schovávala "na to další" a přes slzy se směju. Směju se, když si vzpomenu na ty okamžiky, kdy v těch teď prázdných tričkách pobýval můj chlapeček. A třeba zase jednou bude nějaké moje miminko nebo malé dítě. Dítě, které mě nebude kopat pod žebra a které tam někde pro mě určitě je. Dítě, které bude chtít, abych ho objala a pochovala. Já vím, že tobě rozumím jen tak trochu líp. 

Kde domov můj? 

,,.. a to jeee, ta kráásnáá zeměěě, země čeeská, domov můůůj, země českáá, domov můj." poslouchám z druhé místnostni známou melodii a zpívám si pro sebe.

    Právě ležím v nové posteli a dívám se z okna na nádhernou letní hvězdnou oblohu. Zítra vstávám brzy do práce, bude 24. prosince. Kluci v obýváku sledují český film Pelíšky, kde právě pan Jiří Kodet hraje na klavír českou hymnu po zprávě o okupaci Československé Republiky.

    To vše slyším přes zeď díky mizerné izolaci domů na Novém Zélandu. Ale možná nejen díky tomu. Vím, že i kluci vedle sedí jako přibití, se stejnými pocity jako já a ani nehlesnou. I spadnout špendlík by tam bylo slyšet. Neubráním se a slza mi stéká po tváři. 

    První Vánoce v zahraničí...

... a sama. První vánoce bez maminky a jejího cukroví, bez Popelky, bez Mrazíka a spousty dalších věcí, které mi vždycky přišly tak automatické, tak normální. A teď je všechno jinak.