V prvním těhotenství mě velice zaujala možnost sepsání porodního plánu - v porodnici, kde jsem rodila, je podporovali a vítali, takže jeho sepsání bylo jasnou volbou. Během porodu se ho opravdu drželi, chválili mě za jeho sepsání a také rozumnou formu, kterou byl napsán. I z tohoto důvodu jsem se o něj s vámi podělila a mnoho z vás mi děkovalo, že jste ho využily.

Jelikož jsem svého prvorozeného rodila v KP poloze, byl porodní plán vypracován hlavně pro tuto situaci. Tentokrát to vypadá na hodné miminko, které se otočilo hlavou dolů - takže bylo potřeba porodní plán lehce přepracovat a doplnit ještě pár detailů, které jsem za dobu od prvního porodu pochytila. Mnoho z vás mi opět psalo, že byste se rády koukly, jak můj porodní plán vypadá, proto ho opět dávám k dispozici ve formě článku. PP je v kompletním znění, v jakém budu odevzdávat v porodnici, odstranila jsem pouze hlavičku s citlivými údaji.

Abych byla upřímná, tak ještě stále nemám vybráno, kam se pojede rodit, nicméně pevně doufám, že plán bude respektován a celý porod opět proběhne v klidném a přátelském duchu. Nejsem člověk, který by se s někým chtěl dohadovat, nicméně přesně vím, co chci, a pokud bude porod bezproblémový, chci, aby to bylo podle mých představ. V případě jakýchkoliv problémů jdou samozřejmě všechna má přání stranou a dobro miminka je naším hlavním cílem.

Znění porodního plánu - duben 2017:

Porodní plán

Konečné jméno pro miminko bychom rádi rozhodli až po porodu.

Co se vám vybaví, když se řekne česká literatura? Babička? Povídky malostranské? Hodiny strávené nad nudnou povinnou četbou a výpotky nad čtenářským deníkem? Pojďme si udělat malou exkurzi do současné české literatury. Pokusím se vás přesvědčit, že česká literatura nekončí u Babičky a jiné povinné četby, ale že je škoda v obrovské záplavě knih nezalovit v našem malém českém rybníčku. Dneska začneme první pětkou, výběr byl stanoven tak, aby byli zastoupeni autoři a autorky různých žánrů s různou náročností na čtenáře.

Čtený a čtivý

Vystudovaný filmový a divadelní režisér Patrik Hartl je v současnosti jedním z nejprodávanějších a  nejčtenějších českých autorů, působil i jako scénárista a režisér seriálu Ulice, v současnosti je zejména divadelním režisérem a scénáristou.

Svou literární kariéru odstartoval v roce 2012, kdy vydal prvotinu Prvok, Šampón, Tečka a Karel, příběh čtyř kamarádů, kteří si dvacet let po maturitě zkusí položit otázku, jestli žijí opravdu tak, jak chtěli, když jim bylo osmnáct. Celý děj se točí kolem nevšední výzvy, která má hlavní hrdiny namotivovat k odvaze čelit své vlastní pohodlnosti.

O dva roky později, v roce 2014 vydává Malý pražský erotikon, dle anotace knihu o lásce, určenou i těm čtenářům, kteří bývají ke knížkám o lásce zpravidla nedůvěřiví, knihu, která vás rozesměje i dojme. Příběhy obyvatel dvou sousedících řadových domů na Pražské Babě psané svižně, vtipně s humorem i zamyšlením, u kterých se rozhodně nebudete nudit.

Svou ediční kariéru zatím uzavřel loni vydáním dvojrománu Okamžiky štěstí. Unikátní dílko můžete číst dvěma způsoby, příběh dvou sourozenců Jáchyma a Veroniky je totiž vyprávěn z každé strany knihy jedním z nich. Dohromady tak skládáte mozaiku vztahových a rodinných problémů nahlížených z různých úhlů pohledu.

Myslím, že ve školce mě mají za dost velkého trotla. Často je před něčím varuju, ale jak se zdá, mají zřejmě nějaký čip, který mu dají do hlavy, takže se pak chová jinak (líp!). A jak se ukazuje čím dál častěji, než si ho vezmeme domů, zase ho vyndávají.

JÁ: Jo a dneska jsem koukala, že máte k obědu krupicovou kaši. To on jíst nebude, on nesnáší sladké obědy, tak jen abyste si s tím nedělala hlavu.

PU: Usmívá se stylem TAK URČITĚ.

O pár hodin později....

JÁ: Jak jste se měli?

PU: Výborně, Kýša si dokonce přidával!

36. týden těhotenství, 30 dní do oficiálního termínu porodu:

přežít první trimestr ✓
vybrat jméno pro miminko ✓
vybrat porodnici ✓
vydržet nenechat si říct pohlaví miminka ✓
pravidelně se mazat ✓
připravit Tobíska na příchod miminka ✓
pořídit nábytek do dětského pokoje/ložnice ✓
smontovat skřínky z Ikea ✓
vymýt auto a připravit autosedačku pro miminko ✓
kočárek ✓
výbavička pro miminko (vanička, houpačka, plenky, látkové pleny, lanolin, ..více ve videu o výbavičce) ✓
nakoupit poporodní výbavu (vložky, síťované kalhotky, kojící košile, ..) ✓
sbalit tašku do porodnice X
sbalit tašku pro Tobíka X
vyprat dětské oblečky X
vyžehlit dětské oblečky X
dětský pokoj X
ložnice X
praktický lékař, EKG X
zubař ✓
brát pravidelně magnesium X
návštěva porodnice X
ušít rychlozavinovačku pro miminko ✓
ušít hnízdo pro miminko X
pořídit dárek od miminka pro Tobíska X
jarní úklid ✓
udělat záhonek a zasadit semínka ✓
vyplenit ultrajedovaté rostliny ✓
pískoviště pro Tobíka X
ergonomické nosítko X
těhotenské focení X
těhotenská masáž X 
cvičit s Aniballem, masírovat hráz X
dochodit s Tobíkem jarní kurz plavání ✓
zajít si na pizzu a výstavu The Bodies X
natočit video o prvním těhotenství ✓
natočit video o porodu X
natočit videa o výbavičce X
užít si v co největší pohodě poslední měsíc těhotenství a maximálně si užívat Tobíka!!!!!
PŘIROZENÝ POROD BEZ KOMPLIKACÍ A ZDRAVÉ MIMINKO

Tak i já bych se ráda podělila o svůj porodní příběh, plno jsem jich v těhotenství přečetla a plno z nich mě také inspirovalo, tak snad I můj příběh někoho z vás podpoří.

První těhotenství skončilo akutní sekcí z důvodu preeklampsie, v 33. týdnu těhotenství, dcera vážila 1,3 kg, ale byla v pořádku, jen maličká. Bylo to náročné, ale zvládli jsme to skvěle.

Podruhé jsem otěhotněla 16 měsíců od porodu, těhotenství bylo plánované a na miminko jsme se moc těšili. Už od začátku těhotenství a vlastně už v průběhu prvního těhotenství jsem hodně o porodu přemýšlela, asi jako hodně maminek, že? Mě ale nějak nesedělo proč o porodu všichni mluví tak špatně, jako o něčem co je nutné přežít, o nejhorším zážitku svého života, o největší bolesti… Vždyť to těhotenské bříško je tak krásné a narození miminka má být nejúžasnější okamžik v životě ženy. No, věnovala jsem tomu dost času 🙂 Zjistila jsem co se děje při fyziologickém porodu, jaké jsou ideální podmínky I jak to funguje v porodnicích . Výsledkem bylo, že jsem si našla porodní asistentku, která má smlouvu s porodnicí v Rakovníku, takže tam může vést porod, v průběhu těhotenství jsem se s ní parkrát viděla, a jsem za ní moc ráda, protože gynekoložka na plno věcí neměla čas a já měla s kým probrat I svoje pocity. O Rakovníku jsem taky našla plno pozitivních recenzí.

V 39. týdnu jsme ještě jeli na chatu, oslavili jsme dceřiny druhé narozeniny, další den jsme šli na zahradu sázet angrešt, já si taky asi dva zasadila a jinak jsem trošku pouklízela a doufala že by mi trocha aktivity mohlo pomoct k porodu 🙂 No a v půl dvanácté v noci mě vzbudily silné menstruační bolesti, byly asi po 15 minutách a já je vždycky odešla prodýchat na záchod, kolem druhé hodiny se vzbudil I manžel, začal plašit, ihned stál ve dveřích oblečen a tím se mi kontrakce samozřejmě zastavily 😀 Za chvíli jsme volali porodní asistence (díky bohu za ni), ta doporučila odvést dceru k babičce, abychom měli volné ruce, manžel tedy dceru odvezl a já si dala sprchu, kde se mi kontrakce zase rozjely, když se vrátil, tak jsme si ještě šli lehnout, já normálně do rána pospávala, kontrakce mě vždycky sice probudila, ale hned jsem usnula. Ráno pohodová snídaně, zabalili jsme se a odjeli domů. Kontrakce jsem měla pořád, jen se vždycky zastavila, prodýchala, nereagovala na nic jiného, jen se soustředila na sebe. Když jsme dorazili domů, tak už jsem jen odpočívala, dali jsme si oběd a mezitím interval mezi kontrakcemi snížil na 5 minut. Po obědě jsme byli domluveni s porodní asistentkou, že mě přijede domů zkontrolovat a hlavně poslechnout miminko. Přijela v jednu a už to vypadalo že se mineme, že do porodnice vyrazíme před ní, protože kontrakce zase zesílily. Ale počkali jsme, miminko bylo v pořádku, ale na odjezd do porodnice byl skutečně tak akorát čas. Cesta tam trvala hodinu, nebylo to úplně příjemné, ale v té době už kontrakce začínaly být náročnější tak jako tak. Porodní asistentka dorazila za chvilku po nás, šli jsme na porodní "sál" a od té doby až do vypuzení miminka jsme tam byli pouze já, manžel a porodní asistentka, přesně jak jsem si přála. Po celou  dobu porodu jsem měla dostatek klidu, soukromí, intimity, respektu a svobody. Nikdo tam nechodil, nikdo nemluvil, nikdo se mě na nic neptal, nikdo mi nic nenabízel, nikdo neříkal co mám dělat…. Nic z toho čeho jsem se bála.

Porodní asistentka byla úžasná, dávala mi teplé obklady na břicho, potom I na hráz, masírovala bedra, což mi neskutečně pomáhalo, manžel taky nejlepší, poslední tři hodiny mi skoro v kuse držel nohu ve vzduchu, po každé kontrakci otíral čelo a dával napít. Aby miminko správně dorotovalo, tak mi PA doporučovala a společně s manželem pomáhala do různých pozic. PA často kontrolovala miminko doplerem, jednou mi udělala monitor a to zrovna ve chvíli když jsem šla na záchod, ale nevadilo, mohla jsem se libovolně pohybovat a parkrát mě vnitřně vyšetřila, žádný další zásah 🙂 Kontrakce pořád zesilovaly, tak do páté hodiny jsem si ještě mezi kontrakcema zvládala uvědomovat, že každá kontrakce ať je jakkoliv bolestivá, tak mi jen pomáhá aby bylo miminko co nejdřív u mě a snažila jsem se to vnímat pozitivně. No a po páté hodině jsem už byla v jiném časoprostoru 🙂 Celkově jsem byla překvapená intenzitou kontrakcí I vyčerpáním, které mi ke konci už ani nedovolovalo se sama dostat či udržet v pozici, která mi vyhovovala. V době tlačení, které trvalo fakt dlouho jsem střídala pozice, kde funguje gravitace s pozicí vleže na boku, ve které jsem nakonec I porodila. Ještě před narozením přišly do místnosti pediatra, sestra, o kterých jsem ani nevěděla, ale co jediné mě vyrušilo bylo když přišel primář, krátce před koncem porodu a s PA prohodil asi jednu větu a ještě mě vnitřně vyšetřil, nedokážu si představit jak moc by mě vyrušovalo když tam někdo chodil častěji. Ale za chvíli jsem ho stejně neregistrovala.

Syn Damián se narodil v půl desáté večer. Po porodu mi ho pomohli hned dát na břicho a přikryli. Nikdo mi ho nebral na měření, vážení ani vyšetření, krátké vyšetření proběhlo u mě na břiše. Pupečník jsme nechali dotepat a placenta za chvilku taky vyšla. Bohužel jsem byla poraněná, tak mě primář šil, to nebyla moc příjemná čast, ale už jsem měla miminko na břiše, tak se to dalo zvládnout. Dvě hodiny jsme ještě zůstali na sále a to jen my tři, I PA odešla, tak jsme miminko v klidu přivítali.

Nevím kde jsem udělala chybu.. možná na začátku těhotenství, když jsme zjistili, že čekáme vymodlené děťátko a vyšla z toho dvojčata..ten strach, že o ně přijdu a pocit, že musím udělat maximum?

Každodenní přemýšlení, jak tomu štěstí pomoci, aby byla miminka silná a vydržela..?

Když se kluci narodili, sestřičky nám na medialu, kde leželi naší andělíčci s úsměvech na rtech sdělili, že pro ně nemají tak "malé" oblečky, protože s jejich porodní váhou 3000g a 2880g byli na dvojčata fakt velcí..

Ano,představovala jsem si, že se narodí míní miminka, které budou typická pro 36tt.

A i když byli kluci pár dní v inkubátorech, protože prvorozený po porodu začal mít 

problémy s dýcháním a druhorozeného oživovali a začal dýchat teprve až sedmou minutu jeho života.. byli to velcí chlapi plní života 🙂

Můj život nezačal dvakrát šťastně. Narodila jsem se jako nechtěné dítě

drogově závislé matce. Zatím co matka odešla z porodnice sama, já byla

převezena do dětského centra.

Do velkého a krásného barevně vymalovaného domu plného hraček. Tety zde byly
moc hodné, pečovaly o mě tak, jak nejlépe mohly. Ale každá z nich jinak
voněla, mluvila, usmívala se. Někdy jsem plakala hlady dlouho, než se na mě
dostala řada. Pochopte, teta má v péči ještě tři stejně staré děti.

Pak bylo ale hůř. Tak jak z mého tělíčka začaly odcházet návykové látky,
které jsem si na svět přinesla od biologické matky, tak se zhoršovaly mé
stavy abstinenčních příznaků. Tety mi nemohly věnovat individuální péči,
takže jsem v tom byla úplně sama.

Překonat velmi bolestivé ataky abstinenčních příznaků je pro malé miminko
velmi náročné. Pokud je na to ale úplně samo, je to opravdová hrůza.

Nakonec jsem musela být převezena na několik dlouhých týdnů do nedaleké
nemocnice. Zůstala jsem zde úplně sama. Tety z kojeneckého ústavu zde se
mnou nemohly zůstat. A zde bylo ještě hůř.

Sestřičky mi mohly zajistit pouze a jen základní potřeby – jídlo, léky,
čisté oblečení a přebalení. Na ostatní nebyl žádný prostor. Děsily mě ty
cizí tváře, vůně. Děsilo mě, že jsem tu byla sama. A do toho bolestivé stavy
abstinenčních příznaků.

Když jsem plakala hlady, dlouho nikdo nešel. Nakonec jsem přišla na to, že
je jedno, jestli pláču nebo ne. Ležela jsem v postýlce a dlouhé hodiny
zírala na bílý strop. Zjistila jsem, že nejlépe se uklidním sama cucáním
palce nebo stereotypním houpáním …

Moje tělíčko ztuhlo stresem. A já přestala věřit v to, že svět je dobré
místo. Co hůř, začala jsem věřit, že ani já nemůžu být dobrá bytost, když na
moje volání a potřeby nikdo nereaguje. Naopak naučila jsem se, že musím být
stále ve střehu a postarat se o sebe sama.

A pak bylo trochu lépe. Abstinenční příznaky odezněly a já se mohla vrátit
do dětského centra. Ale bylo mi to tak nějak jedno. Tety byly hodné, ale já
už věděla, že nezáleží na tom, jak dlouho pláču nebo jestli vůbec pláču.
Prostě musím počkat, až na mě přijde řada.

O několik měsíců později jsem poprvé uviděla svou novou mámu. Dávno jsem
zjistila, že když se budu na dospělé usmívat (a je úplně jedno, že mně zrovna
do smíchu není), zajistím si nějakou péči a pozornost navíc. Takže se na
moji novou maminku usmívám a ona si myslí, že vše bude skvělé ...

Jenže já se už dávno naučila tomu, že dospělým ani světu kolem sebe nemůžu
věřit. Musím a umím se spolehnout jen sama na sebe. I v rodině, kam jsem se
dostala, přetrvává ztuhlost a potřeba být stále ve střehu. Mít všechny a
všechno pod kontrolou.

O několik let později mi tyto naučené vzorce stále více a více komplikují
běžný život. Moje adoptivní maminka se mnou řeší stále více a více situací,
ve kterých se chovám jinak než ostatní děti. Mám potřebu všechno a
všechny kolem sebe řídit. Jen tak se cítím v bezpečí, když mám vše pod
kontrolou.

Stále se uklidňuji cucáním palce, i když na to už dávno nemám věk. Nedokážu
se uvolnit v náručí rodičů. Moje časté a dlouhé afektivní záchvaty, kterými
trpím, jsou pro rodiče velmi náročné.

Nakonec moji rodiče vyhledají odborníky, kteří se zabývají léčením duší dětí
v náhradní rodinné péči. Čeká nás dlouhá terapie. Věřím, že se snad úplně
vyléčím a začnu znovu důvěřovat světu kolem sebe a hlavně, začnu věřit, že
jsem dobrá a důležitá bytost …

To, co se stalo mně, se bohužel stále každý den děje dalším dětem. Ale vy to
můžete změnit! A to tím, že aktivně podpoříte návrh na změnu legislativy
týkající se ohrožených dětí.

Proto Vás žádám, podpořte tyto návrhy a nedovolte, aby další děti musely
prožít takové nebo podobné události.


Děkuji!


Podepsána Moje adoptivní maminka

Podepsána autorka blogu Adopce do naha, která tento příběh zpracovala

http://adopce-donaha.infoblog.cz/

https://www.facebook.com/AdopceDoNaha/

V roce 2014 se stal zázrak... po 5 letech boje se zadařilo a já nevěřila svým očím když jsem uviděla na testu 2 čárky..

Ano, lékaři nám museli pomoci, protože vzhledem k mému zdravotnímu stavu (rakovina slinivky, transplantace jater), nebylo lehké otěhotnět a právě až 5 tý pokus IVF se podařil.

Při tzv posledním pokusu, kdy jsme si s manželem řekli, ž si necháme vložit 2 embrya a lékaři nás přesvědčovali, že si máme dát pozor, protože by se mohly uchytit obě, jsem jim řekla, že to štěstí mít nebudeme a budeme rádi alespon za jedno zdravé!

IVF nám provedl poprvé jiný lékař, který byl u maminek známý jako "pan doktor, který dělá dvojčata" 

Docela jsem se tomu smáli když jsem mu to řekla a on odpověděl, že je to spíše o náhodě..

Když jsem si 6 tý den dělala těhotenstký test a vyšly dvě čárky, klepaly se mi ruce, plakala jsem a nevěřila jsem tomu.. kolik testů už jsem si za ty léta dělala?

Založení rodiny je obrovským mezníkem v dosavadním životě obou partnerů a je většinou předem důkladně promyšlené. Co ovšem dělat v situaci, když chcete, aby vaše naplánované děťátko bylo chlapeček, nebo naopak holčička? Světem nyní hýbe návod, díky kterému se můžete pokusit o vytoužené pohlaví miminka!

Volba sexuální pozice

Výběr správné sexuální polohy je důležitý nejen pro kvalitní sex, ale pokud při milostných hrátkách dojde k oplodnění, hraje také důležitou roli pro pohlaví dítěte.

Když chcete holčičku…

Pokud chcete zplodit holčičku, měla by žena volit dominantní polohu nahoře, jelikož tak nedochází k příliš hlubokému pronikání penisu. Zároveň by bylo dobré pohlídat si, aby muž ejakuloval spíše u poševního vchodu, ne až u děložního čípku. Spermie by totiž měly urazit co nejdelší cestu, aby budoucí potomek byl něžného pohlaví.

Dáváte přednost chlapečkovi?

Jinak také známá jako „mamynka“. Tuto terminologii jsem pochytila na jednom velmi erudovaném místě plném chytrých matek, které k životu rozhodně nepotřebují zbytečnosti typu kočárek či doktor. Nebo boty.

Podivný živočišný druh svým myšlením zamrzlý v životním stereotypu doby před 50 lety.

Vyznačuje se především tím, že svým dětem podsouvá naprosto chybné návyky a postoje.

Tak například si myslí, že dítě by mělo mít na spaní vlastní prostor a totéž vyžaduje i pro sebe namísto toho, aby si plnými doušky vychutnávala to slastné období naražených žeber a skřípnutých zádových svalů z rodinné postele.

Dětského lékaře nejen že pravidelně navštěvuje, ale dokonce mu místo pozdravu neplive do obličeje a nevyhrožuje  soudem. A co je nejvíc zarážející, oslovuje ho obvykle „pane doktore“ namísto „ty debile“.

Odstaví dítě před nástupem na střední školu, někdy dokonce už před zahájením povinné školní docházky.

Když jsme začaly s Romčou obcházet bistra, kde podávají snídaně, ze začátku nás ani nenapadlo, že se z toho stane zvyk. První myšlenka přišla vlastně až na druhém "rande", kdy jsme si slíbily, že objevování, zkoušení a ochutnávaní, bude naše tradice. Ono utrhnout se jenom tak od dětí nebo práce je pro nás obě celkem těžký oříšek. Ale jednou měsíčně zvládnutelný (i když tento měsíc už vlastně podruhé!).

Takže vybereme náhodně sobotu v měsíci, kterou máme obě volno (a já hlídání), najdeme na netu restauraci, která se nám líbí a zdá se, že stojí za vyzkoušení a vyrazíme. 

Jenomže ono to není jenom tak- tyto bistra bývají o víkendech přeplněná. Popravdě je celkem štěstí najít nějaké místo- rezervace se nedělají. Už dvakrát se nám povedlo přijít tak, že zrovna někdo odcházel- naštěstí.

Tak mě napadlo, že rovnou zkombinuji dobré s užitečným a budu Vám přinášet recenze, podložené vlastní zkušeností, z míst, které jsme navštívily. A aby to bylo komplexnější, v jednom článku naleznete vždy 3 navštívená místa (což matematici snadno spočítají- podle četnosti našich výletů to vychází 1 článek za 3 měsíce 😀 ). 

Coffee Room ****

Ano, profláklá kavárna. Ale ruku na srdce- když o tom pořád slyšíme, kdo by jej nechtěl navštívit? My dorazily v době, kdy nebylo volné žádné místo a zůstaly na nás barové židle u vchodu. Jak na hanbě 🙂 Coffee Room je totiž hrozně maličký, celou místnost tvoří prodejní pult, asi 4 stoly a pak bar u okna a vchodu. Toť vše. Mimo to si ještě chodí zákazníci kupovat kafe do kelímku, takže mezi stoly stojí fronty a tlačí se tam jeden na druhého. To jediné ale pokládám za velký mínus.

Ahojte, ženy,

hledáme další Ambasadorku, těšíte se? A to rovnou pro českou platební službu Twisto, která je na trhu více než 3 a půl roku. Tuto praktickou a jednoduchou službu využilo již přes 150 000 spokojených zákazníků. A v čem služba spočívá?

Díky inovativním technologiím zjednodušila nákupy a platby, učinila nakupování na internetu pohodlnější a bezpečnější a umožnila rychlý přístup k účelovému financování nákupů, aniž by člověk musel žádat o úvěr v bance. Je to jednoduché a chytré! Jde o princip - kupujte dnes, plaťte za měsíc.

Už se nemusíte bát, že propásnete skvělou akci, když zrovna nemáte peníze, protože rodičák nenaběhl včas, nebo uvidíte boty svých snů. Taky si usnadníte placení faktur, abyste na ně nikdy nezapomněli. A že nejde o ledajakou službu, dokazují i všechna ocenění, které Twisto má. Časopis Forbes Twisto zvolil do top 20 nejnadějnějších českých startupů, CEO Twista je v aktuálním výběru Forbes 30 pod 30, ekonomický deník jim letos udělil ocenění FinTech počin roku 2017, v roce 2016 zvítězili v kategorii “Experienced startup” v soutěži Wolves Summit v Polsku.

A jaká by měla být Ambasadorka téhle úspěšné firmy?

- šikovná mamina, která šíří pozitivní vibrace,

K napsání dnešní úvahy mě vede článek, který se mi nedávno dostal do ruky a měl trochu mrazivý název - „Představte si, že by Vás Vaše dítě nemělo.“

Bylo velmi zajímavé, mrazivé a děsivé ho číst.

Tyhle myšlenky se mi totiž vkrádají do hlavy už dávno. Vždy jsem je ale jen zděšeně odehnala. Až tenhle článek mě donutil si to celé zkonkretizovat ...

Když se před několika lety řešila situace mé dcery, bylo přechodné pěstounství ještě v plenkách. V té době nebyla žádná hodná teta, ke které by mohla na dobu, než se její situace vyřeší, jít. Která by o ni pečovala ve dne v noci. Reagovala na její pláč i smích.

Takže naše miminko, úžasná holčička, dnes už skoro slečna se dostala do naší rodiny z ústavu, ale naštěstí jako maličké několikadenní miminko.

Dodnes za to štěstí a duchapřítomnost úřadů moc děkuji!

či také poporodní depresí trpí matky po porodu, kdy je jejich tělo vystaveno přílivu velkého množství emocí, které jsou vyvolány hormonálními změnami po porodu a o kterých do té doby neměly ženy ani tušení. Tento stav je způsoben poklesem progesteronu (hormon, který pomáhal udržovat těhotenství) a naopak stoupající hladinou prolaktinu (hormon, který spouští laktaci - tvorbu mateřského mléka (odtud starší pojmenování laktační psychóza) ). Jejímu vzniku ale napomáhá také celková vyčerpanost během šestinedělí. Dostavuje se tedy druhý až třetí den po porodu a žena se při něm může cítit nešťastně, plačtivě, úzkostlivě až depresivně. Může mít pocit zmařeného štěstí, pocit, že už nikdy nebude nic dobré. Naštěstí ve většině případů poporodní deprese do týdne odezní. 

Toď teorie...

Rozhodla jsem se sepsat článek o mé zkušenosti s poporodní depresí. Hlavně kvůli tomu, že mě velmi pomohlo zjištění, že v tom nejsem sama!!! 

Na miminko jsem se neskutečně těšila. Těhotenství bylo plánované a naprosto ukázkové 🙂 žádné nevolnosti, bolesti či komplikace. O tom, že čekámě holčičku jsme se dozvěděli ve 33tt jinak se ta naše potvůrka stále schovávala 😀 

No a pak to přišlo, praskla voda a jelo se. Porod byl (teda podle mě- super viz. čálen Jak Emmička na svět přišla) a po 3,5 hodinkách a 3 zatlačení vykouklá na svět naše holčička. 

No a já ji dostala na hrudník... koukala jsem na ten pomačkaný, fialový a bračící uzlíček a čekala jsem kdy příjde ta neskutečná láska a štěstí o které jsem slyšela/četla. 

Loni v červnu hlásal Modrý Koník spuštění projektu testování. Osobně zkouším přihlášky k testování málo, pouze u produktů, o které se vážně zajímám. Když na mě koncem března vyskočila nabídka na testování plenek Huggies, věděla jsem, že to chci zkusit. Přihlásila jsem se a čekala.

Vybrali mě/nás . 🙂

Každá maminka chce pro své dítě to nejlepší, ani u plen tomu není jinak. Trh jich však nabízí tolik, jak si vybrat? Recenze jiných maminek a vlastní zkušenost. Doufám, že má recenze bude malinko přínosná.

Značku Huggies znám již pár let, jejich plenky jsem používala u prvního syna, byla jsem spokojená a nyní zvědavá, jak jsou na tom plenky v  současnosti. Došlo u nich k výrazné inovaci? Ovlivnilo to vlastnosti pleny? Jaké jsou po cca 8 letech?? Odpovědi na své otázky jsem dostala, díky možnosti testování. Děkuji Modrému Koníku, že mi to umožnil.

V pondělí ráno zvoní kurýr, přebírám velký balík, rozbaluji a čeká mě příjemné překvapení. K testování jsou poskytnuty dva balíky plen. Paráda! Dobrala jsem zrovna poslední plenku naší používané značky a je pondělí ráno. Ideální čas začít testovat. Jdeme na to 🙂

☆první dojmy☆

Již jsem psala dva články, co vařím synovi. Syn jí už vše, co my nebo mu

(někdy i k mé nelibosti) dáváme vše ochutnat.

Synovi jsou 2 roky a řekla bych, že za den sní méně než by asi měl, ale stačí mu to a za poslední měsíce mu narostl i pupíček 🙂.

Naše skóre na dvou letech cca 89cm a 11,5kg. > Myslím, že je tak akorát 😉

Takže milé maminky, co zoufáte,

že Vám dítě nejí > nezoufejte

Zdravíme všechny a přidáváme naši recenzi, jak jsme s holkama testovaly plenky Huggies. 

Na začátek bych ráda napsala, že jsem měla obrovskou radost, že jsme byly do testování vybrány. Netrpělivě jsme vyhlížely balíček. Když dorazil, byly jsme rády, že pro dvě holčičky máme dva balíčky, z nichž jeden obsahuje 58 plenek. 

Poté co jsme plenky rozbalily, moc se nám líbily obrázky na nich. 

Naše malé holčičky, nosily si opičky a občas také žabičky. 

Vzhledem k tomu, že máme doma již dvě děti, plenky Huggies jsem vyzkoušela už kdysi v minulosti, ale nevyhovovaly mi. Byla jsem velice zvědavá, jestli nové budou lepší. 

Bohužel, ač je holky i ochutnávaly a zkoumaly jak se dalo...

Domácí kváskové houstičky jsou po výrobě kváskového chleba dalším mým počinem  na cestě za zdravějším pečivem 🙂 

Dlouho mi trvalo, než jsem se k tomuto kroku odhodlala v domění, že to bude náročné a upatlané. Opak je pravdou!

Výroba houstiček zabere míň času, než pečení kváskového chleba, zejména pokud máte dostatek kvásku v zásobě. Pak můžete péct skoro okamžitě. A výsledek opravdu stojí za to.

Netřeba znovu zmiňovat, jaké má kváskové pečivo své výhody. Kdo to přeci jen ještě neví, přečtěte si článek o kváskovém chlebu, kde jsou základní výhody zmíněny a kde najdete i odkaz na to, kde kvásek sehnat.

Kdo se přeci jen ještě odhodláváte …. snad vás tento můj příspěvek popostrčí. Uvidíte, jak snadné, ale zejména dobré to je! Už nikdy nebudete chtít jinak!

INGREDIENCE (na 8 houstiček … bulek):

Nemám vo zvyku psát články, ani poskytovat zbytečné info o sobě, ale příští měsíc to bude rok, kdy jsem chytla boreliózu já a sezóna se blíží, tak třeba moje zkušenost někomu pomůže, aby tuto nemoc nepodcenil.

Před rokem jsme se s kamarádkami domluvily na společném víkendu s dětmi, jely jsme do Valtic. Přes den jezdily na kole, nebo chodily na procházky, večer jsme seděly a kecaly dlouho do noci. Prostě krásný víkend, spokojené děti i matky 😀 Hned první den jsem chytla klíště, mohlo být přisáte pár sekund, možná minutu, fakt krátce. Rovnou jsem ho vytáhla a neřešila.. Druhý den se mi objevil v tom místě obrovský flek. Obvykle má nastat reakce několik dnů až týdnů po kousnutí, alespoň to vám bude tvrdit doktor. Do dvou dnů zmizel, takže jsem k doktorovi ani nešla, jen jsem pro jistotu zavolala sestřičce a domluvila se s ní, že pokud mi začne být blbě, přijdu. Po týdnu mě začala bolet hlava, pak kluby, svaly, teplota 37, prostě ukázková chřipka, jen bez rýmy a kašle. A tak jsem naklusala k doktorovi, který mě vyslechl, řekl mi, že je to moc rychlý nástup, že ta reakce nemůže být tak brzo, ale pro jistotu atb nasadí. V ČR se doporučuje léčba 14-21 dnů, takže jsem dostala doxybene na 18 dnů. V té době jsem ještě naivně předpokládala, že to bude jako každá jiná nemoc, atb zaberou za 3 dny a bude mi líp. Nebylo.. Dva týdny jsem nezvládala nic. Ráno jsem se odvezla do práce, do 3.patra jsem schody šlapala asi 10 minut, tam jsem naštěstí seděla, takže dobrý a pak domů. Pak se to pomalu začlo zlepšovat. Pár týdnů na to jsem šla na odběr krve, který potvrdil,že to opravdu byla borelióza (k překvapení pana doktora 😀). Pořád jsem byla unavená, pořád něco bolelo, ale to je prý normální.. Pomalu jsem začala fungovat. Trvalo mi ale 5 měsíců, než jsem dokázala ujít 1 kilometr!!! Já, která jsem předtím běhala 4 krát týdně (kratší vzdálenosti, dopracovala jsem se na 5 km), 2 x týdně cvičila a energie jsem měla na rozdávání. V lednu jsem absolvovala další kontrolní testy, které ukázaly, že mám pořád vysoké protilátky IgM a IgG naopak nízké = v podstatě že jsem pořád jako čerstvě nakažená.. (IgM poukazuje na akutní formu, IgG na chronickou, nebo na překonanou nemoc). Doktor mě poslal na Bulovku, kde mají ambulanci zaměřenou na boreliózu. Tam jsem si od doktorky vyslechla takové kecy, že jsem měla chuť brečet. V podstatě se mě snažila přesvedčit, že to mám určitě falešně pozitivní a že moje přetrvávající problémy nejsou z toho. Udělala další testy (v březnu), které ale potvrdily, že boreliózu opravdu mám. Čekala jsem, že mě konečně někdo začne léčit a nic. Závěr dr. doslova "No boreliózu máte, ale hodnoty klesají, takže i když máte problémy, léčbu nedoporučujeme".  Hmm, hodnoty za těch 7 měsíců mířně klesly, ale v porovnání s lednovým odběrem jsem měla naopak hodnoty vyšší.  Ano, funguji, jsem schopna uklízet, i když na etapy, normálně chodím do práce, na výlety, atd.. Většinu dnů jsem ok, pak ale přijde stres, nebo fyzická zátež a je to zpátky.(teď jsem třeba měla 10 dnů super, přišel stres a už třetí den mi je zle..) Ppořád nemůžu cvičit, lehce se unavím, sem tam se celá klepu (velká sranda, když mi ruka líta 5 cm nahoru dolu, nebo nejsem schopná vzít do ruky tužku a psát, nebo stojím a klepou se mi celé nohy), bolívá mě hlava, klouby. V podstatě mě to pííííp kliště likviduje dál.. Teď mě čeká návšteva u soukromého dr., který boreliózu opravdu léčí, bohužel je ale vše placené a částky to nejsou zrovna malé. Ale jinou možnost nemám, pořád mám šanci, že to nepřejde do chronické formy, která způsobuje různé problémy, které už se nedají zvrátit (Neléčená borelióza může způsobit chronické onemocnění kůže, kloubů, nervů a imunitního systému. Může být příčinou rozvoje autoimunitních chorob jako např. revmatoidní artritida či roztroušená skleróza. Borelióza je též podezírána z toho, že může vyvolávat chronický únavový syndrom. Dokonce způsobuje i psychické potíže.)

Léčba, která je v ČR považovaná za dostatečnou, opravdu nestačí. Atb na 3 týdny je hrozně málo. Mělo by to být hned na začátku na 3 měsíce, pak podle testů a příznaků.

A proč to vlastně celé píšu? Abyste se nenechali odbýt a trvali na důkladné léčbě a kontrolních testech..  Abyste věděli, že boreilóza není jen flek, který zmizí a je vše ok. Přeji krásné léto bez klíšťat.. 

Často jsem na Modrém koníku četla recenze na různé výrobky, ale vždy jsem si říkala, že byste mě stejně nevybraly a ani mě nic nějak nezaujalo. Ovšem, když jsem uviděla testování plenek, tak jsem si řekla, že zkusím něco napsat. Napsala jsem příspěvek jako první, a i když nebyl nijak originální, tak za pár dní jsem měla zprávu, že jsme byli vybráni. To byl první šok… Další šok nastal, když mě pleny dorazily. Myslela jsem, že mi přijde pár plínek, ale 2 balíky tj. 116 plenek jsem opravdu nečekala. Dnes, poslední den testování, stále používám první balík plenek.

Celá nedočkavá jsem musela hned jeden balík rozbalit a okouknout pleny. První co mě překvapilo, spíše nemile byla parfemace plenek. Obecně moc nemusím, když je plenka „něčím“ cítit. Ovšem to byl pouze první dojem po rozbalení balíku. Při používání jsem už žádnou parfemaci necítila.

Další bod byla gumička na zadní straně plenek. Hned jsem si řekla, že to bude dobré když se Adámek pokaká, jelikož mu to často vyteče právě zadní stranou. Nejprve jsem zápasila se správným zapnutím plenky, ale po týdnu už jsem vše vychytala. Plenky mají vysoký pas, což zabraňuje také protečení.

Na plenkách se střídají 2 druhy obrázků, které se konkrétně mému Adámkovi moc líbily.

Plusový bod dávám také za zapínání plenek, které je opravdu pevné. Ještě u žádných plenek se mi nestalo, že by takhle držely. Materiál plenek je příjemný. Nemám ráda takové „šusťákové“ pleny, což Huggies opravdu nejsou.

Tak a samotné testování…