Šátek na nošení dětí s manželem zbožňujeme! Momentálně ten elastický, ve kterém nosíme našeho novorozence.

Bezpochyby je mu v něm dobře, ale dnes vám chci vysvětlit, proč se nošení dětí líbí i nám dospělým:

• Máme volné ruce – na cokoliv, co je v domácnosti nebo se staršími dětmi potřeba (a nač si lhát, ono je to občas potřeba i kvůli základní hygieně nás samých 😀).
• Je to přirozená pozvolná posilovna – šátek nás nutí chodit rovně, nehrbit se. Zároveň jak dítko roste a těžkne, pomaloučku se nám zvyšuje zátěž a jsme namakanější a namakanější 😉
• Kontakt s dítětem je léčivý na poporodní deprese a pomáhá s tvorbou mateřského mléka.
• V zimním období obzvlášť oceňujeme hřejivé závaží.
• Elastický šátek můžeme mít navázaný pod bundou pro strýčka příhodu a v případě potřeby do něj dítě rychle vložit (úvaz se nemusí rozvazovat).
• Uspávání se smrsklo na pár metrů chůze (schody jsou obzvlášť účinné) nebo jeden ploužák s mimčem v šátku 😉
• Mateřská/otcovská láska, která ne a ne po porodu dorazit, se nejspíše předvede ve své největší parádě. (Nemilujte to sladké oddychování na vašem hrudníku a tu opojnou vůni mimískovy hlavičky!)
• Na procházce zejména tatínci ocení babolapkový efekt dítěte v šátku – těch obdivných pohledů si nejde nevšimnout 😉
• Jsme opět plně mobilní – žádné schody, malý výtah, nesjízdný terén ani turnikety nás nezastaví B-)
• A hlavně! Četnost dětského pláče se s šátkem rapidně snížila, protože miminko je v něm prostě spokojené (hřeje si bříško, vyprdí se, odříhne si, má mlíko na dosah, cítí naši vůni, slyší náš hlas i tep, někdo ho houpá, není na světě osamoceno). Starší děti oceňují rozhled z větší výšky, rády sledují naše činnosti, snadno získají naši pozornost a můžou si s námi popovídat nebo „popovídat“; připadají si zapojené do světa dospělých.

Jaké jsou vaše oblíbené důvody pro šátek?

Jaké jsou rozdíly mezi pevným a elastickým šátkem, jaké výhody a nevýhody mají oproti nosítkům, a jak vybrat ten správný šátek nebo nosítko, si povíme někdy příště. Stay tuned 😉

Článek byl poprvé zveřejněn zde

Nádherný, kompletně inovovaný, všestranný. Úplně jiný – větší a luxusnější, přitom ale stejné krevní skupiny jako jeho předchůdcové. I takový je nový Oyster 3, jeden z nejočekávanějších modelů 2018/2019.

V krátkosti:

+ jednoduchá manipulace

+ nevtíravý, luxusně působící design
+ propracované detaily
+ pohodlná sedačka
+ stylové materiály, které se lehce udržují
+ praktická regulace výšky stříšky a pásů
+ dobře umístěné okénko vhodné pro větrání a sledování dítěte
+ příjemné odpružení
+ kola nenabírají kamínky
+ dobře řešený a prostorný nákupní košík
+ úsporné skládání a šířka kočárku jen 57 cm

• hlučná rukojeť
• váha není z nejnižších
• clona na stříšce by mohla být lépe řešena
• do budoucna možné opotřebení lemu stříšky, případně i stříbrných částí kol
• odfláknuté polstrování popruhů
• téměř nemožné využít podložku v kočárku kvůli podhlavníku
• užší hluboká korbička

Do tohoto testování jsem se chtěla zapojit hned z několika důvodů, a to…

S akné bojuji sama od cca 14 let a většinou to byl boj marný. Bohužel se mi nikdy nedělaly pouze malé pupínky, ale spíše velké, zanícené a hlavně červené boláky. Teď je mi 37 a akné už je o 90 % lepší, než bylo, ale (hlavně v zimě, nebo v období menstruace) se mi tyto boláčky dělají stále. Za těch cca 23 let jsem vyzkoušela tolik kosmetiky a utratila za ni tolik peněz, až to není hezké. Někdy se to spíše zhoršilo. Ale i když jsem objevila kosmetiku, která mi pomohla, tak to bylo jenom na čas, nikdy nezabíralo nic dlouhodobě. Musím říct, že mi potom pomohla spíše hormonální antikoncepce.

Teď je 14 i mojí dceři a chudák, má stejné problémy, jako jsem měla já. A stejně jako já to nese velmi špatně. I když je to moc hezká slečna, stydí se za svůj obličej a bez make-upu by nevyšla ven. Na to, samozřejmě, reaguje nechápavé okolí hloupými poznámkami, proč se maluje, že je na to mladá a pod. Sama jsem si kdysi takových poznámek vyslechla řadu. Jenomže, kdo nezažil, nepochopí. I já měla tenkrát pocit, že když si nedám korektor a pudr, tak prostě nemůžu vyjít ven.

První dojmy a pojmy 🙂 🙂

Vzhled – obal krému:

Jako každá žena dám na vzhled, takže mě krém velmi zaujal svým obalem. Takový milý, nepřeplácaný vzhled.

Všichni to známe. Když jsme nervózní, nebo nám na něčem záleží (prezentace v práci, schůzka), začneme se potit. Srdce nám tepe až v krku, po čele nám tečou kapičky potu a tváře nám rudnou. Vždy se to objeví v tu nejhorší možnou chvíli. Přitom pocení je běžným fyziologickým procesem těla, za den se přirozeně vyloučí asi jeden litr potu.

Na prvním místě je potřeba odlišit, co je termoregulace a co je stres. Proč se tělo potí v obou dvou případech? Úkolem termoregulace je tělo ochladit, pokud je přehřáté, například, když sportujete, nebo když je venku úmorné horko. Stresové pocení je o něco složitější děj. Je hormonálně podmíněný a dochází k němu logicky ve chvílích, které provází emocionální vypětí a stres.

Apokrinní a ekrinní žlázy - jaký je rozdíl?

V těle máme dva základní druhy potních žláz - žlázy apokrinní a žlázy ekrinní. Pokud se jedná o pocení z důvodů termoregulačních, aktivují se převážně žlázy ekrinní, které jsou maličké a rovnoměrně rozprostřené po celém těle. Pokud se jedná o stresové pocení, pot se vylučuje hlavně z apokrinních žláz. Velké apokrinní žlázy se vyskytují hlavně v podpaží, v okolí třísel, konečníku a v oblasti dlaní a plosek nohou. Při stresovém pocení se mohou aktivovat také menší potní žlázky, hlavně na čele, v dekoltu a na zádech.

Sympatikus neovlivníme

Během emocionálního stresu se aktivuje sympatikus. To je ta část vegetativního (=autonomního) nervstva, která má za úkol adaptovat tělo na zátěž. Během jeho aktivity se vyplavuje z nadledvinek adrenalin a po nějakém čase i “stresový” hormon kortizol. Sympatikus pak ovlivňuje i další hormonální sled reakcí, které přispívají celkové adaptaci na stresovou zátěž pro organismus. 

Měli jsme možnost otestovat s dětmi balíček The Wrr. Testovací tým ve složení já, syn Tomáš (8), dcerky Terezka (4) a Emička (1 měsíc).

Plyšák: Je super, zabavil ho starší syn, protože dřív přišel ze školy. Má své hrdé místo na poličce nad Tomovou postelí.

Kniha: Opravdu krásná, jedna z nejhezčích knih pro začínající čtenáře, kterou jsem zatím viděla. A hlavně je opravdu zábavná a napínavá. Mě samotnou zajímalo, jak to dopadne. Má líbivý design, na krásném, voňavém, křídovém papíře. Není moc obsáhlá a na stránce nemá hodně textu, což je pro začínající čtenáře motivující a neodradí je to hned od začátku. Syn nečte úplně rád, ale tuhle knihu si hned zamiloval.

Karetní hra: Krásně se doplňuje s knihou, prolíná se příběhem i postavami. Rozhodně je pro starší děti, je už trochu složitější. Dost jsme bojovali s pochopením pravidel, ale když jsme do toho pronikli, je to opravdu zábavná hra, která bude bavit i dospěláky.

Kniha Prckův deník: Ta je úplně úžasná. Není moc obsáhlá, pro mě tak akorát, abych ještě měla nápady, co psát. Obsahuje místo na fotky, zápisky, časové plány s možností zapsání milníků a vlepení samolepek s důležitými momenty (samolepky jsou vzadu přiložené). U starší dcery jsem měla jinou knihu k zapisování deníku miminka a popravdě, naprostá většina knihy je prázdná. Tato kniha mi rozhodně vyhovuje víc, je tak akorát, aby to nebyla nuda a současně obsáhla všechny důležité momenty miminka.

Pexeso: Krásné obrázky a se super krabičkou, která se sestaví a slepí. Vystřihování šestiúhelníků bylo ale o nervy a taky nejsou na moc tvrdém papíře, takže se obávám, že se brzy budou ohýbat.