Také patříte mezi rodiče, které se na dovolenou s dětmi nesmírně těší, ale týden před odjezdem nemůžete spát, budíte se zpocení a žaludek máte jako na vodě? Bojíte se, jak tu cestu zvládnete? Přinášíme Vám několik tipů, jak let ustát ve zdraví a dovolenou si užít.

Pravidlo č.1: Plánujte

Začněte už ve chvíli, kdy dovolenou vybíráte. Pokud cestujete s dětmi, je třeba vše pečlivě naplánovat. Od času odletu, přes pobyt na palubě, až po přistání.

Odlet

Pokud to je aspoň trochu možné, zvolte noční let. Dítě Vám většinu noci prospí a let proběhne v klidu.

Výběr místa

Trápí vás, že to po porodu tam dole není jako dřív? Nejste v tom sama. Hodně žen řeší změny v intimní oblasti spojené s mateřstvím. Některé je přijmou jako nutnou daň za těhotenství a porod. Ať už vás trápí poporodní změny, poranění nebo stárnutí intimních partií, nevěšte hlavu. Téměř se vším si umí hravě a bezbolestně poradit moderní dermatologie.

Ženy v oblasti intimních partií nejčastěji řeší stavy spojené s porodem nebo se stárnutím. Ve vážnějších případech přichází na řadu chirurgie, ale u většiny problémů postačí nechirurgické řešení na pomezí gynekologie a dermatologie.

Ženy po porodu často trápí povolení děložní stěny

Moderní dermatologie nabízí neinvazivní laserová ošetření, která jsou určena přímo na léčbu vaginální stěny a umí pochvu omladit a zpevnit. Laserový paprsek prohřívá poševní tkáně a stimuluje v nich tvorbu kolagenových vláken. Opakované prohřátí přední stěny pochvy, kde je uložena močová trubice, pomáhá odstranit i stresovou inkontinenci.

Ošetření vám zabere pouhých 15 minut

Pokud je pacientka po gynekologické stránce zdravá, může se přistoupit k laserovému ošetření, které trvá maximálně 15 minut a je nebolestivé. Ženě se jemně zavede do pochvy speciální nástavec s laserovým vláknem. Laserový paprsek postupně prohřeje a tím omladí celou poševní stěnu. Toto ošetření nevyžaduje žádnou zvláštní přípravu. Pacientka by pouze neměla mít v pochvě zánět a neměla by menstruovat.

Naše děti jsou nám velkými učiteli. Já vím, možná jste tuhle frázi už slyšeli a říkáte si, co na ní může být pravdy, vždyť děti ještě o životě neví nic, vše je přece musíme naučit my. Moje dcera mi ukázala, tak jako vždy, že je to přesně naopak.

Když jsem začínala psát blog, tak jsem se snažila v jednom z prvních článků odpovědět na otázku, kdo je pravá maminka - já nebo maminka biologická. Tenkrát jsem měla pocit, že je to jasné a že to musí stejně vnímat i moje dítě. Jak moc nezralá jsem tenkrát ještě byla ...

Moje šestileté dítě mi ukázalo, díky jedné zajímavé zkušenosti, že vše je jasné a tak moc správné ...

Měli jsme s manželem naplánovaný moc hezký výlet, kde součástí programu byla i prohlídka jeskyně. Když to dcera uslyšela, tak se nám totálně zasekla a řekla: „ Do jeskyně nikdy nechci jít, je tam tma a je to tam stísněný, já se tam bojím!“

Hledali jsme fotky jeskyně a zkoušeli jí na ně nalákat, protože vůbec nevypadaly tak, jak jeskyni popisovala. Byly to velké osvícené prostory, nic čeho by se měla bát. Ale dcera stála za svým.

Udělala jsem si na ni chvilku a ptala se, co se děje. Odpověděla mi: „Víš, maminko, já si myslím, že už jsem někdy v jeskyni byla, když jsem ještě byla v bříšku u té mojí pravé maminky. Vůbec se mi tam nelíbilo, bylo to tam tmavý a stísněný a já se tam prostě bojím! Já tam nechci!“

Katka a její rodina se na narození druhého potomka moc těšili. Stejně jako její první těhotenství bylo čekání na miminko bez obtíží a i porod malého Alberta byl hezký a hladký.

Osmý den po návratu z porodnice však Katce zvonil telefon. Lékař z nemocnice, kam přichází k vyhodnocování vzorky krve odebírané miminku během novorozeneckého screeningu, se jí naléhavě ptal na stav malého syna a vybídl ji, aby okamžitě přijeli do nemocnice k dalším testům, jelikož mají podezření, že by mohl trpět jednou z genetických poruch, které novorozenecký screening odhaluje.

Během hospitalizace se z opakovaných krevních testů špatná zpráva bohužel prokázala – Albert trpí kongenitální adrenální hyperplazií, zkráceně CAH, dědičnou genetickou poruchou tvorby životně důležitých hormonů v kůře nadledvin. O tom, jak těžké bylo diagnózu přijmout a jak se celé rodině žije s cahouškem, jak se těmto dětem něžně přezdívá, vypráví Katka, maminka dnes šestnáctiměsíčního hrdiny.

1. Katko, jak jste se Albertovu diagnózu dozvěděli? Byl to velký šok?

"Hodně velký. Bylo to pár dní po porodu, byla jsem šťastná, že jsme konečně doma – byla jsem hodně ve stresu, starší syn Kuba byl ani ne dvouletý, teď poprvé jsme byli od sebe a ještě jsem mu měla domů přinést miminko. Bála jsem se, jak bude reagovat, jak to všechno zvládnu. Sama o sobě ta situace byla těžká, byla jsem šíleně unavená, ale zároveň jsem si to chtěla užít, protože jsme se na to všichni hodně těšili.

Jestli jsem čekala nějaké komplikace, tak Kubův vzdor, málo mléka, boj s únavou a nepořádkem v bytě, ne že mi zazvoní telefon a někdo se mě zeptá, jestli je miminko v pořádku a jestli není malátné, spavé či nezvrací. Věděla jsem, že se screening provádí, ale ani jsem si na to nevzpomněla. Najednou mi projíždělo hlavou, cože se tam vlastně všechno testuje, a o čem to vlastně mluví."

"Ze začátku jsem malou dávala spát do postýlky, kterou jsem měla postavenou hned vedle postele. Kojila jsem na požádání a noci byly náročné, protože jsem se moc nevyspala. To se malá budila tak čtyřikrát. Postupně jsem si ji nechávala v posteli od 4 ráno, pak od půlnoci... Nakonec s námi spí celou noc, protože jsem zjistila, že je to pro obě nejpohodlnější. Malá se zavrtí a dostane prso, napije se kdy chce, kolik chce a spíme obě dál. Často se mi stává, že se mě někdo zeptá, jak v noci spí - super, nestěžuji si. A kojíš v noci? Jo kojím, tak 5x - 10x za noc. Přála bych vám vidět ty protažené obličeje," svěřuje se jedna z maminek, jak řeší noční kojení.

Miminka chtějí jíst několikrát denně a nerozlišují, zda je noc a vy chcete spát. Ony mají hlad a v tu chvíli nic není víc. Samozřejmě je to náročné a věřte, že každé (i to nejnáročnější) období jednou přejde. Společně s námi se teď ale pojďte podívat na ty nejdůležitější informace ohledně nočního kojení, ale hlavně také na praktické tipy, jak si tyto chvíle co nejvíce ulehčit a zjednodušit.

Pokud se zeptáte maminek na nejnáročnější činnosti kolem péče o dítě, zajisté vám velká část z nich řekne, že pro ně bylo velice náročné starat se o dítě 24 hodin denně. V podstatě bez chvilky oddechu. Být připravena každou chvíli, především v noci, kdy na ženu dolehla únava po celodenním shonu. Nemoct se dlouhodobě vyspat více než pár hodin v kuse (a to ještě v tom lepším případě). Ano, i tohle k prvním měsícům života našich dětí neodmyslitelně patří. 

Proč kojit v noci?

I když je noční kojení pro maminku poměrně vyčerpávající záležitostí, je naprosto normální, přirozené a také hlavně potřebné. Zajisté se ptáte proč. Jeden z důvodů je pravděpodobně zřejmý hned na první pohled - novorozené či malé miminko potřebuje jíst mnohem častěji než větší dítě či dokonce dospělý člověk, protože objem jeho žaludu je několikanásobně menší a tedy mu i dříve vytráví. Kromě toho kojení není pro miminko pouze záležitostí týkající se jídla a zahnání žízně, nýbrž pomáhá jeho prostřednictvím naplňovat i potřebu fyzického kontaktu s maminkou, pomáhá miminko zklidnit, účastní se také regulace jeho dýchání, srdeční činnosti či tělesné teploty.

Dalším důležitým důvodem, proč je potřebné kojit v noci je udržení laktace. Laktační poradkyně Kateřina Neubauerová zdůrazňuje: “Noční kojení je pro podporu laktace velmi důležité.  Nejvíce hormonu prolaktinu, který podporuje právě tvorbu mléka, se produkuje hlavně v noci. Z praxe je zřejmé, že pokud vynecháte noční kojení, tak se celková laktace může snížit, a to se projeví potížemi při kojení přes den. Miminko se může začít u prsa zlobit, a nebo začne usínat. Největší potíže pak bývají navečer, kdy je křivka tvorby mléka nejnižší. A pokud je laktace snížena, projeví se to výrazněji hlavně tehdy.”

Tak i já a celá má rodina dostala možnost (díky Modrému koníkovi) otestovat BAZA plus krém pro péči o pokožku, její ochranu, regeneraci a čištění. Na Modrém koníkovi probíhá testování zcela perfektně. Pošťák zvonil hned druhý den, od oznámení, že je balíček na cestě.

Přišlo mi balení 100g s krásnou expirací 1.2020.  Dívala jsem se, že cena takového balení je cca 115Kč a BAZA plus krém můžete pořídit i větším balení 400g za cca 350Kč. Takže myslím, že je to i pěkná cena. Moc mi vyhovuje, že se jedná o tubu, nejsem uplně zastánce kelímků. Je tedy pravda, že bych uvítala i menší - cestovní balení, abych měla krém vždy po ruce. Balení 100g se moc s sebou nosit nedá.

Složení: Voda, propylenglykol, bílá vazelína, cetylstearylalkohol, oxid zinečnatý, ceteareth-20, xanthalová klovatina, benzylalkohol, monohydrát kyseliny citronové, fenoxyethanol, bisabolol.

Díky složení je právě tento krém hodně universální. Oxid zinečnatý ten je super na opruzeniny - červený zadek má naše slečna hodně často, takže to jsme vyzkoušeli a funguje.

Na drobné poranění, pro zlepšení hojení, to jsme také vyzkoušeli, že funguje. A lehký posun vidím i na akné. Na manželových zádech.

Bílá vazelína má za následek krásné zvlhčení a změkčení pokožky. Bisabolol - vyhlazení a zjemnění pokožky. Na přiložených fotečkách je vidět, jak je ruka krásně hydratovaná a pěkně vyhlazená. Pro toho, kdo má pokožku citlivou jako já(hlavně teď, když se blíží zima), pomůže i proti svědění pokožky.  

Právě jsem začala svůj šestý týden těhotenství a budu k vám naprosto upřímná. Ještě stále jsem si na fakt, že jsem opravdu těhotná, nestačila zvyknout. Každé ráno se budím s pocitem zmatku a přemýšlím, jestli je to pravda nebo se mi to celé jen zdálo. Těhotenský test jsem si nechala radši schovaný v šuplíku v koupelně, abych měla důkaz, že to opravdu všechno nebyl jen sen.

O mém těhotenství zatím samozřejmě neví nikdo jiný než já a manžel. Oznámení těhotenství partnerovi bylo snad tou nejhezčí chvílí v našem dosavadním vztahu a doufám, že moje paměť si manželův výraz udrží na co nejdelší dobu. Zatím je to naše malé sladké tajemství a ještě to tak nějakou dobu určitě i zůstane. Minimálně do kontroly u lékaře, která mě čeká již za pár dní.

Jsem napnutá, těším se, ale samozřejmě občas zahlodá i červíček pochybností, zda je s miminkem všechno v pořádku. Zvědavost mi zase nedala, takže jsem pátrala v chytrých knížkách a našla spoustu informací o právě probíhajícím týdnu těhotenství. O ty nejzajímavější informace se s vámi ráda podělím.

Co se děje s miminkem v 6. týdnu?

Od minulého týdne těhotenství se u miminka udály velké změny - ty jsou největší právě na počátku těhotenství, kdy je vývoj nejzásadnější. U embrya lze již zachytit srdeční akci a na konci tohoto týdne je “miminko” velké cca 3 mm (takže je velké cca jako zrnko čočky). Pro jistotu ještě dodám, že miminko se až do cca 20. týdne těhotenství měří stále stejně - tedy pouze od temene ke kostrči. Váha embrya se aktuálně pohybuje kolem 1 gramu.

V 6. týdnu těhotenství se také začínají tvořit uši, ústa, nos a na místě, kde budou později oči, se objevují tmavé tečky. Již v tomto týdnu je možné rozpoznat horní a dolní čelist. Na těle se začínají formovat ruce a nohy a z vnitřních orgánů se začínají vyvíjet střeva a budoucí plíce miminka. Zárodek již plave v plodové vodě a má vlastní krevní oběh. Jeho srdce bije rychlostí 100 až 160 tepů za minutu, což je téměř dvojnásobek rychlosti srdce budoucí maminky.