Základních 7 principů podle autora Williama Searse:

• BONDING – Skvělá věc na navázání ultravřelého vztahu s vaším dítětem. Důležitá záležitost, ale nestresujte se, pokud vám ho porodnice neumožnila – dá se „dohnat“ během celého šestinedělí.
• KOJENÍ – Bezesporu všestranně prospěšné! Pokud se i přesto rozhodnete nekojit, můžete kontaktně dělat i krmení z láhve.
• NOŠENÍ DĚTÍ – S šátkem nebo nosítkem praktická záležitost, co vám ušetří čas i nervy, a ještě se mrňatům líbí. Pokud se dítěti v šátku nebo nosítku nelíbí, nahrazuje se částečně nošením na rukách.
• SPOLEČNÉ SPANÍ – Bezvadně ulehčuje noční provoz rodiny. Tady se dozvíte víc>>
• DŮVĚRA V PLÁČ DÍTĚTE – Tohle je fakt těžký si zvnitřnit. Člověk má pořád tendenci v některém pláči dítěte vidět z jeho strany manipulaci. Ale rodič, co se fakt snaží příčinu pláče najít, v koncovce na něco přijde. Takže za mě – fakt jim věřte!
• ROVNOVÁHA V RODINĚ – Podle mě ta vůbec nejdůležitější část – bez toho děti kvalitně vychovávat ani nejde.
• POZOR NA „CVIČITELE DĚTÍ“ – Tak jsme často byli vychováváni my – nechávali nás vybrečet a moc nás nenosili, aby nás „nerozmazlili“ – přesný opak kontaktního rodičovství.

K těmhle zásadám bývá často připojováno jako doporučení ještě tohle:

• HRANICE – Základ respektující výchovy. Pokud máte pevné své vlastní vnitřní hranice, nemusíte je dítěti uměle nastavovat. Pozná samo, co už je za čárou. Velmi závisí na sebelásce konkrétní mámy nebo táty.
• VĚDOMÉ POČETÍ – Aby bylo mimi chtěné a plánované, je jistě lepší, ale netrapte se tím, že netušíte, ze kterého sexu dítě vlastně vzniklo 😉
• PRENATÁLNÍ KOMUNIKACE – Bytosti vyšších tříd, než jsem já, by o tom věděly jistě víc; mně stačily ukolébavky, zpívané každý večer budoucímu synátorovi 😉
• DŮVĚRA VE VLASTNÍ SCHOPNOSTI VYCHOVÁVAT – Plnej souhlas! Neposlouchejte slepě nikoho, ani mě! 😉 Dělejte si výchovu po svém – zjistěte si dostatek informací, a pak se řiďte svým pocitem z toho všeho.

Článek byl poprvé publikován zde

Když je štěstí unavené, sedne i na vola. A tak se na těhotenském testu objevují dvě čárky i u nás. Sice ne poprvé, ale tentokrát už to bude tutovka. Protože smůlu už jsme si vybrali a do třetice všeho dobrého, no ne? Dvakrát se vývoj zastavil z neznámé příčiny, potřetí už se vývoj zastaví až za osmnáct let.

Během předchozích dvou těhotenství jsem byla cool těhule, co svůj stav neřeší. Ale teď, teď svůj stav řešit budu! Mám za léta nastudováno, tak přesně vím, co jíst, čemu se vyhnout, jak sportovat i jak efektivně meditovat, aby dítko po porodu bylo klidné a relaxované. Do stařičké empétrojky stahuji meditační hudbu pro těhotné a v obchodem plením regály s ovocem, zeleninou a mléčnými výrobky. Také zakupuji drahý preparát pro těhotné. A teď - embyjko rosť! Nepochybuji o tom, že z tebe bude génius! Jediné, čeho se odmítám vzdát, je můj ranní šálek kávy. Na ten si sáhnout nedám!

První dny jsem vzorová těhotná. Vyvážená strava, lehký pohyb, žádný stres. Po pár dnech mě ráno přechází chuť na kávu. No což, alespoň nebudu mít výčitky, že dítě bude vinou mnou zkonzumovaného kofeinu přehnaně hyperaktivní. Pak odchází i chuť na sladké, což kvituji s povděkem. Postupně odchází chuť na cokoli. Vůně jídla mě nutí vyhledat nejbližší toaletu. Nakonec jsem schopná pozřít jen rohlík s kouskem vysočiny a rajče. Občas jogurt. Drahé preparáty se urží v žaludku maximálně pět minut a vystupují. Holt tělo si musí poradit i s tím málem, co jsem schopná do žaludku protlačit. Manžel radostně poskakuje za dveřmi koupelny a ujišťuje se : "Zvracíš? To je dobře, jen zvracej."  Vlastně v této životní fázi zvracím ráda. Kdo zvrací, nepotrácí, jak pravil můj gynekolog.  Ze zdravotních procházek také pomalu sešlo, protože jsem ráda, že se doplazím z práce domů. Pupek roste, bují i celulitida a křečovým žilám se také začíná dařit dobře. Hurá.

Pár nervózních ultrazvuků a už jsem ve dvanáctém týdnu a za pár dní valím na první screening. Konečně se řadím mezi těhule…Pyšně sedím v čekárně  a vyvaluju břuch. No, ono to zvětšení asi nebude mít na svědomí jen těhotenství, ale i ty rohlíky udělaly své...

Na obrazovce se objevuje malý človíček. A euforie dosahuje vrcholu. O to prudší pád nás čeká. Miminko se nehýbe, přestávají se vyvíjet končetiny. Rozhodněte se, maminko a tatínku, jestli máte sílu na to vychovávat těžce postižené, nepohyblivé dítě. Nedokážeme se rozhodnout hned, chodíme od lékaře k lékaři a doufáme, že šlo jen o náhodu, že malá tvrdě spala a ultrazvuk ji neprobudil. Nejhorší měsíc života - jak se rozhodnout. Nevíme ani při posledním ultrazvuku, který nám jsou ještě ochotni udělat. Malá rozhodla za nás. Zastavil se vývoj plic i celého tělíčka. Naděje umřela. 

A tak se mi plní  přání, které jsem kdysi vyslala k Vesmíru - chci zažít, jaké to je být těhotná a chci si zažít porod. Vesmírná centrála byla asi v době přijímání požadavku trochu porouchaná... 

Do doby něž koník vyhlásil testování tohoto krému, jsem o značce Balupo neslyšela. Testovat se měl BAZA plus krém mladší sourozenec krému  BELOBAZA a BAZAlight krému. Podle toho co krém slibuje jsem zatoužila ho vyzkoušet.

BAZA plus je víceúčelový zinkový krém s hutnou texturou určený ke každodennímu použití při mnoha kožních problémech. Za dokonalost pokožky v krému bojují ZINEK, BISABOLOL (výtažek z heřmánku) a změkčující BÍLÁ VAZELÍNA. Krém je určen nejen na opruzeniny a podráždění u novorozenců, ale i jako vhodný doplněk v péči o velmi suchou a ekzamatickou pokožku, akné, drobné spáleniny, oděrky a proleženiny u dospělých. Je doporučovano krém používat preventivně i při akutním řešení kožních problémů. 

Příchodem nevlídného počasí a počátkem topné sezóny začíná trpět má pokožka. Schne a praská mi jak pokožka na rukou a tak na kolenou a nártech. Nyní jsem těhotná a musím nosit kompresní punčochy, které aktuálnímu stavu pokožky moc nepřidají. Takže testování se mělo týkat hlavně mé osoby. A abych v tom nebyla sama 😉 testování dolnil náš skoro dvouletý Honzík, který ještě neodložil plenky a občas se zarudnutí a opruzení zadečku neubráníme. 

A jak testování probíhalo? Mazali jsme, mazali a mazali.

S velkým teplotním výkyvem se Honzikovi udělaly kolem pusinky škareydé pupínky a zarudnuti. Hned první příležitost vyzkoušet krém při akutním problému a během pár dní zabral na jedničku. 

Dále jsem krémem mazala Honzíkovi zadeček po koupání, jak jsme každý večer zvyklí, zde neproběhla žádná změna, před 14-ti denním testováním i po něm dupka bez zarudnutí či opruzení.

Vždycky jsem sháněla kočárek s velkou korbou, marně. I když oproti některým ta moje Inglesina ujde. Ale kde jsou ty časy, kdy jsme se se ségrou vozily v jednom kočárku obě, i když mě už bylo 5 a ségře 2 roky. 

Hezký článek o tom, jak si vybrat kočárek. I když je spíše určený pro výrobce kočárků, než pro maminky, protože opravdu dobrý kočárek jsem v prodeji nenašla:

http://www.ivafis.cz/kocarky-v-sede-lezet-jako-vazne/

Aviril pomáhá maminkám celá desetiletí a jeho kvality prověřil čas.
Téma péče o dětskou pokožku zajímá každou maminku. Jedno ze základních pravidel je, že experimentovat s citlivou dětskou pokožkou se nevyplácí. Je dobré vsadit na ověřené produkty. Dětskou kosmetiku Aviril s oblibou používaly už naše maminky. Vůni dětského olejíčku Aviril si nejedna maminka spojí se svým dětstvím.

Zklidňující heřmánek

Azulen, éterický olej z heřmánku, dokáže zahojit i podrážděnou pokožku a případné opruzeniny. Používáním dětského olejíčku vytvoříte na pokožce jemný film, který ji bude chránit před zarudnutím, mikroby a bakteriemi. Při jeho nanášení můžete dopřát svému miminku jemnou masáž celého tělíčka. Dítě si vychutná vaší blízkost a připravíte jej tak na poklidný spánek s pocitem bezpečí. Pravidelným používáním dětského olejíčku zabezpečíte pokožce svého miminka vláčnost, jemnost a krásnou přirozenou vůni. Aviril si zachoval svůj retro design a jeho balení ve skleněné lahvičce je navíc recyklovatelné, a tím šetrné k přírodě.  

Stop zapařenému zadečku

Při přebalování je ideální zadeček dítěte nejen utřít vlhčeným ubrouskem, ale pokaždé i umýt čistou vodou. Pokud uvidíte podráždění nebo začervenalé místo, potřete jej vrstvou krému Aviril. Na zapařenou pokožku je velmi účinný především díky vysokému obsahu oxidu zinečnatého, který postižené místo vysuší. Heřmánkový extrakt a pantenol následně pomohou podrážděnou pokožku zregenerovat a zahojit.

Nejúčinnější je zásyp

Rikala jsem si,ze bych take měla sepsat svuj druhý porod,abych nezapomnela😉

Barunka,moje zazracna holčička, se nam podarila pocit az po dlouhych dvou letech.Uz jsem byla ve fázi,kdy jsem kazdou MS obrecela,neplanovane těhotenství kamaradky ve me vyvolalo asi dvouhodinovy plac,no hruza..fakt blazen,ale znate to,hlave neporucis..

Po dvou letech neúspěšných snah jsme vyrazili pro radu do CARu v Jihlavě,do Sanusu. Absolvovala jsem vyšetření, vše ok..manzel taky prosel vysetrenim a byl nalezel problém.Misto minimalne 15mil./1ml spermii mel 1,2mil./1ml..tak proto to neslo. Pan doktor prohlasil,ze je zazrak,ze mam přirozeně Kubika a zacali jsme kolotoč,ktery smeroval k IVF. Jina alternativa je u me pry nepravděpodobná.

Za par mesicu byl manzel opět na vysetreni a vysledky jeste horsi..Smirila jsem se s IVF a vypustila to vicemene z hlavy..

A mesic,co jsem mela zacit brat prasky ke stimulaci na prvni IVF pokus(a dostala jsem lepší práci 😂) jsem na testu objevila sve vysněné // 😍.

Smisene pocity vystřídala euforie z prvního ultrazvuku a potvrzení tlukouciho srdce ❤️ vsechna vysetreni napric těhotenstvím v poradku a v 16tt předpovězena holcicka 👩‍👧‍👦 pak az do konce mela nohy cudne u sebe,takze jsem az do porodu trnula,jestli ta ruzova skrin nebude omyl🤣🤣

“Potřebovala bych poradit, syn (3,5 roku) mi v poslední době stávkuje ve školce u jídla. I tak je to s ním komplikované, protože nejí maso ani salámy, ale poslední dobou nechce jíst ve školce vůbec nic, je schopný být celé dopoledne ve školce hladový. Už jsme i zkoušeli, že jsem chodila na obědy do školky a jedla s ním a nic. Zkoušela jsem ho motivovat, naslibovala jsem hory doly a nic nezabírá. Máte, prosím, nějaké zkušenosti?”

Přesně těmito slovy zoufalé maminky začíná jedna z mnoha diskuzí na Modrém koníku na téma stravování ve školce. Zatímco některé maminky vlastně neví, jaké to je mít nejedlíka, jiné to znají až moc dobře a věřte, že se jedná o problém, který potrápí nejen celou rodinu, ale  mnohdy i paní učitelky ve školce.

Hned na úvod je potřeba podotknout, že rozhodně neexistuje žádný univerzální návod, po jehož aplikaci sní vaše dítě ve školce úplně všechno. Bohužel, nečekejte ho proto ani od tohoto článku. V článku, který právě čtete, však můžete na tento problém nahlédnout nejen očima jiných maminek, ale třeba také očima odborníků, kteří rozhodně ví, o čem je řeč. Kromě toho zde najdete i praktické tipy, jak se můžete pokusit situaci řešit. To opravdové řešení už ale bude opět ležet na vašich bedrech. Každé dítě je totiž jiné a to své dítě znáte nejlépe právě vy sami, takže s pomocí našich rad pak hledejte řešení ušité na míru právě vám a vaší situaci.

Kde je zakopaný pes aneb proč dítě nechce jíst?

Naprosto klíčovým pro řešení celé situace je zjištění toho, PROČ vaše dítě nechce ve školce jíst. Příčin může být mnoho a každá příčina si vyžaduje jiné řešení. Prvotním krokem by mělo být to, že si s dcerou nebo synem pohovoříte - zkuste se zeptat, proč nechce jíst. Dítě to mnohdy neumí samo vysvětlit, takže můžete zkusit dávat i návodné otázky - měl/a jsi chuť na něco jiného?, neměl/a jsi hlad, nelíbilo se ti sedět u stolu s Aničkou,... Možností je opravdu mnoho, některé příčiny nejedení je velmi lehké vyřešit, jiné budou zase velmi složité. A na některé možná ani nepřijdete a jak rychle se problémy objevily, tak rychle zase zmizí.

Kromě rozhovoru s dítětem nezapomeňte celou situaci probrat také s paní učitelkou -  z jejich pedagogických zkušeností a také díky možnosti porovnání s vrstevníky by mohla mít její rada opravdu cenu zlata. Pokud vaše dítě nechce jíst nic a nikdy, pravděpodobně to bude stejně ona, kdo s vámi toto téma začne řešit jako první. Nechte si sdělit názor na celou situaci a zkuste si nechat poradit.

Po narození dětí jsou maminky nejšťastnější, s miminkem tráví veškerý svůj čas a vše mají plně pod kontrolou. To se však dříve nebo později změní a maminky už jednoduše nemohou kontrolovat vše, co jejich děti celý den dělají a už vůbec ne, co jedí. Pro zdravý vývoj těch nejmladších je ale příjem některých látek z potravy absolutně nezbytný. A právě zde přicházejí na pomoc Marťánci. Ti se už téměř čtvrt století starají o zdraví českých dětí, nyní s ještě pečlivějším a specifičtějším přístupem. Noví Marťánci FUTURA se zaměří přesně na to, co děti v konkrétním věku potřebují. 

Ráno připravíte snídani, které se dítě sotva dotkne, s sebou mu dáte peníze na svačinu, za které si v lepším případě koupí párek v rohlíku, v tom horším si bude peníze měsíc šetřit, aby si koupilo hračku, která zrovna frčí. V jídelně mu pak dají zdravý oběd, který nejspíš celý hodí do koše. Při vyzvednutí ze školky, školy nebo tréninku řekne, že má hrozný hlad a zdlábne vše, co se před ním objeví, protože vlastně celý den nejedl. Zní vám to povědomě? Nebojte, nejste v tom sama. To ale neznamená, že se nemusíte postarat o doplnění živin, bez kterých se organismus dítěte neobejde.

Dohlédněte na to, co vaše děti přijímají:

• 36 % batolat má nedostatečný příjem vápníku
• 33 % batolat má nedostatečný příjem železa
• 62 % batolat má nedostatečný příjem vitaminu D

Zdroj: mayoclinic.org a standfordchildrens.org

Vitaminy, vápník, železo nebo omega-3, to jsou jen některé z látek, které děti potřebují k tomu, aby rozvíjely své kognitivní funkce, rostly a nenastydly hned, jak na ně spolužák kýchne. „Mezi nejčastější prohřešky výživy dětí nepatří jen nadměrný nebo nedostatečný příjem energie, ale problémem je často nevyváženost příjmu některých živin z potravy a špatné časové rozložení jejich konzumace během dne. A to je důvod, proč jsem přivítal možnost podílet se radou na vývoji novinky Marťánci FUTURA,“ vysvětluje MUDr. Jan Boženský.

Aktualizace: recenze na různé stylové tiskárny Canon si můžete přečíst v našem fóru. Naše holky některé modely otestovaly a byly nadšené. máte některou doma i vy?

---

Tak holky a je to tady! Máme tu pro vás fakt velké testování se značkou Canon, která se rozhodla, že to na Koníku roztočí naplno a navíc stylově.

Vítejte u nových Zkušeností se značkou, které potěší deset domácností. Bez zbytečných řečí přejdeme rovnou na představení produktů Canon, které půjdou na dračku.

Co testujeme

Canon PIXMA TS6150 v černé barvě a Canon PIXMA TS6151 v bílé barvě 

Září je fuč, začíná nám říjen a školní rok je v plném proudu... Již jsme se oklepali z těch krásných, bezstarostných, ale i náročných prázdninových dní, již jsme si připomenuli všechno to, co jsme přes ty prázdniny zapomněli... A znovu se dostali do toho správného pracovního tempa 🙂

Občas od někoho slýchám, nebo čtu, že tu školu moc žeru... Že na ty děti moc tlačím, že to všechno příliš řeším, že to prostě beru až moc vážně... A já, když se nad tím zamyslím, říkám si: "Proč vlastně ne?" Tohle je naše domškola, náš život, náš způsob učení a naše organizace roku... Někomu vyhovuje učit se po celý rok (i v létě), někomu vyhovuje dělat si volno jak a kdy se mu zachce, učit se večer, o víkendech... Naprosto respektuji každého způsob, jakým to dělá... My se učíme dopoledne, protože odpoledne míváme kroužky. A také proto, že nám to po ránu lépe myslí 🙂 Samozřejmě ne příliš brzy po ránu. Až tak kolem té deváté, poté, co se v klidu nasnídáme, převlečeme, děti si chvíli pohrají a já si venku provětrám hlavu při ranním poklízení zvířat 🙂 Učíme se v sychravé podzimní a mrazivé zimní dny, kdy je člověk nejraději zalezlý doma, abychom si potom, s příchodem teplých dní, mohli užívat sluníčka, být venku, jezdit na výlety, pracovat na zahrádce... A nemuset i v tyto dny sedět nad učebnicemi 🙂 To neznamená zahálku. I během výletů či práce na zahradě se přece učíme 😉 Pouze už ne v tom klasickém "školním" režimu, ale spíš tak nějak přirozeně, samovolně, tak jak je všem normálním zvídavým dětem vlastní. Učebnice již máme tou dobou dokončené, takže zbývá jen občasné procvičování již probraného učiva, které zabere třeba hodinku obden... A zbývající čas jsme nejraději někde venku 😉

Momentálně jsme tedy v režimu "vysedávání nad učebnicemi". Nejhůře to snáší náš prvňáček, pro kterého je tohle všechno nové, a navíc ani nezažil klasickou školu, takže si toho luxusu v podobě domácího vzdělávání evidetně příliš neváží. Odbíhá, protestuje, mrčí, bručí, nadává, kroutí se jak žížala a vymýšlí blbosti 🙂 Každý den se vyloženě zapotím, ve snaze nějakým způsobem ho zaujmout, přemluvit ke spolupráci, a pokud možno se vyhnout vyhrožování, že když nebude spolupracovat, půjde do školy 😀 To starší děti - třeťák a čtvrťák - jsou úplně někde jinde. Učí se rádi, dobrovolně, zodpovědně... A pomalu se dostáváme k té mnou vysněné samostatnosti, kdy si každý dokáže sám přečíst zadání a sám si s úkolem poradit, i když nejsem zrovna po ruce, protože právě skáču kolem jiného dítěte...

Rozvrh hodin nám zůstal téměř stejný z loňska, neboť takhle nám vyhovuje nejlépe. Střídáme týden češtiny a týden matematiky, od pondělí do čtvrtka máme vždy "dvouhodinovku" češtiny nebo matiky (kromě prvňáčka, ten má "čtení", "psaní" i "počítání" každý den - pochopitelně, musí častěji opakovat a procvičovat 🙂 Ale ten to má celkově trošku jinak, nepracuje celé ty dvě hodiny v kuse, pouze po troškách, tak jak je schopen vydržet se soustředit, ale také podle toho, kdy si já na něho udělám chvíli), pondělí až středa po hlavním předmětu následuje půl až třičtvrtě hodiny angličtiny, a ve čtvrtek místo angličtiny něco jako domácí tělocvik a hudebka. Jelikož kluci ale chodí do kroužků, které tělocvik i hudebku pokrývají (fotbal, klavír, plavání...), je to spíš jen taková sranda, odlehčení... Společně si zahrajeme a zazpíváme písničku, ukážeme nějaké noty, no a pak si třeba zatancujeme na hudbu - to už je zase "domácí tělocvik" 😀 Občas si kluci dají pár přeskoků přes švihadlo, udělají pár dřepů, kotrmelců... a máme "splněno"...

Pátek je projektový den. Probíráme učivo vlastivědy a přírodovědy formou projektů. Aktuálně pracujeme na několikatýdenním projektu, v rámci kterého si tvoříme vlastní velikou mapu České republiky, kam zakreslujeme města, pohoří, řeky... Další projekty jsou již naplánovány, vše jsem si připravovala již o prázdninách, takže už v průběhu roku nemusím nic vymýšlet. Vlastivědu/přírodovědu máme vlastně spojenou s výtvarnou výchovou, protože na dané téma vždycky něco tvoříme (a tím se to vlastně také učíme). Jedeme učivo nejstaršího syna, mladší školáci si odnesou jen tolik, co jsou schopní pobrat... Prvňáček momentálně spíš jen občas proběhne okolo, něco málo pochytí, sám od sebe se rozhodne na námi probírané téma něco namalovat nebo vytvořit... ale úplně všechno s námi v tomto věku zatím není schopen ani ochoten dělat, ovšem evidentně mu to tak stačí a úplně "bez vzdělání" i této oblasti rozhodně také není - pochytí víc, než kolikrát čekám...

Angličtinu děláme také společně. Každý je, i přes stejný přístup a postup, trošku jinde, protože, jak můžu sama pozorovat, nezáleží až tak úplně na mně, jakým super způsobem jsem schopná jim to "tlouct do hlavy" (neberte mě doslovně, nikomu samozřejmě nic netluču, angličtinu se učíme zábavným způsobem a děti si ani nevšimnou, že je jim něco vtoukáno do hlaviček), ale na tom, kdy je dítě k pochopení učiva zralé. Neustálé opakování (samozřejmě s postupným prohlubováním) již probraného je tedy pro nejstaršího syna způsob, jak si své znalosti upevnit, a pro mladšího je to vždy nová a nová příležitost, aby se dostavil ten očekávaný "aha efekt" - když ne dnes, tak třeba zítra... Prvňáček se anglicky učí zatím spíš v režimu unschoolingu - tak jako u vlastivědy/přírodovědy - občas proběhne okolo, občas se přidá (když děláme něco dostatečně atraktivního - např. koukáme nějaké video, hrajeme hru, učíme se říkanku...), občas něco pochytí. Již dnes ale, když se ho zeptám: "Do you like chocolate?" odpoví: "Yes, I do!" 😀 Odpoví jak se jmenuje, napočítá anglicky do deseti, zná anglicky barvy a pár zvířátek... Na začátek první třídy myslím že super 🙂

Když jsme se s manželem začali snažit o miminko, nedalo na sebe dlouho čekat. Po zhruba 2 měsicích snažení se to povedlo a můj test značil dvě čárky, nemohla jsem tomu uvěřit a udělala si test raději znovu a dalnice jak blázen tam byla ani ne po 10 sekundách. Hurá povedlo se nám to 🙂 a my budeme mít miminko. Během těhotenství vše probíhalo v pořádku, jezdila jsem na kole, v raných začátcích jsem jezdila na zimních bruslích ale to asi jen první měsíc, chodila jsem na tůry a bylo mi moc fajn. Vzhledemk  tomu že jse mhodně jedla spíše slané a kyselé tak si říkám, bude to určtiě kluk, ten kterého jsem vždycky chtěla. Jak běžel čas, tak jsem se pořád utvrzovala, že čekám chlapečka, vše tomu nasvědčovalo-velikost a tvar břicha, chutě, a další znaky toho že by to mohl být klučina. Všichni mi říkali, nebooj poznáš . že rodíš a já jim nevěřila, že fakt nepoznám. Až na pálení žáhy a občas tlačení a spíše čassté močení jsem neměla žádné jiné bolesti a potíže. Poté když pan doktro řekl už se to blíží, jste otevřená na 1 cm a hlavička je už hoodně dole a tlačí se tam, tak jsem byla ráda a nemohla se dočkat až se to malé narodí a budu ho mít v náručí. Ale od tohodle verdiktu jsem čekala bezmála další 3 týdny kdy se nic nedělo. Dne 25.10.2016 jsem byla na své první kontrole v  nemocnici, kde říkali, že porod muže být kdykoliv a že je miminko živější, n aozvách se hýbalo jak blázen. Dne 26.10.2016 mě začalo bolet v křížích a moc jsem tomu nevěnovala pozornost, říkám si že už mimi nemá moc místa a někdy ty bolesti museli přijít, vubec jse msi nemyslela, že moje snad teprve druhé křížové bolesti v těhotenství rozpoutají postupný příchod miminka na svět. Ješte ten večer mě manžel raději odvezl do porodnice, měla jsem strach a ikdyž to nevypadalo že budu rodit, tka jsem pro jistotu jela. V nemocnici mi řekli to samé jako na každých prohlídkách, že zatí mse nic neděje, otevřeno na 1 cm a přes moji nelibost si mě tam nechali. bylo mi tam smutno, ale říkala jsem si buď se mi po injekci porod konečně rozjede, nebo pojedu domů a bude to můj první planý poplach..

Ráno po probuzení, kdy jsem skoro v noci nespala mě vzali na ozvy srdička a pak se na mě podívali a řekli, že jsem otevřená na 2cm ale že to vypadá že se nic nechystá, jeslti chci jít už domů nebo tam ještě do odpoledne počkám jestli se to nerozjede. Říkala jsem si, tak co stejnak doma nikdo není a manžel mě přijde navštívit tak rovnou pojedu s ním domů. Další ozvy mi dělali okolo 12 s tím že jsme možná otevřená tak na 2,5 cm a že se uvidí v 16 kdy mi udělají ozvy a kdyby se nic nezměnilo tak mě pošlou domů. Při polsedních ozvách v 16:00 začal monitor ukazovat vysoké hodnoty a muj pokoj neustálé pípal, přišel doktor a řekl, že má miminko vysoké ozvy a musí ihned ven, ale snažili se porod vyvolat normálně. Nechali mi dokapat antibiotika - 30 minut a pak min echali dokapat oxytocin-dalších 30 minut, oxytocin mi dokapal tak okolo 17:30-18, píchly plodovou vodu přičemž zjistila že byla zkalená a proto asi ty vysoké ozvy, rozjížěl porod. Ikdyž to byl můj první porod tak jsem ze začatku nepociťovala nějak šílené bolesti, ty se dostavili až 30 minut před samotným porodem miminka, které se narodilo 20:26 hodin. Museli mě teda nastřihnout aby šlo miminko lehčeji ven a aby se nemuselo tak moc namáhat, jelikož mělo vysoké ozvy, ale mě to nevadilo, to jak ze mě malá vylezla bylo to nejhezčí v mém životě, ten pocit kdy byla venku hlavička a já na poslední zatlačení vytlačila ramínka bylo užasné, samotný porod při tlačení mě nebolel, spíše bylo úlevou, když sjem mohla při kontrakcích zatlačit ;). Nejhorší hnedka po odrození bylo cca 10 sekund kdy jsme neslyšela malou plakat, ale nakonec se šikulka rozplakala a dali mi ji na bříško 🙂. Sice jsme doufala, že budeme mít klučinu a po položení na mé bříško se slovy maminko máte holčičku jsem vyhrkla na manžela, tak ještě jedno ať je to kluk, ty oči porodní asistentky byly nezapomenutelné :D . Malá se krásně hnedka po porodu přisála a pak se čekalo 40 minut než se jim podařilo vytáhnout placentu, nakonec vše bez dalších zásahů a placenta vylezla sama, pak mě pan doktor zašil a ja jsem si mohla uživat ještě chvilku klidu s malou a mnželem než mě převezli na pokoj a malou si na pár hodin vzali k sobě, abych se v klidu vyspala a odpočinula jsem si. 

Úděl nás, rodičů, je neustále se strachovat o své dítě. Došlo v pořádku do školy a ze školy? Je už na kroužku? Nestalo se mu cestou nic? Nejen tyto otázky si klademe každý den. I když bychom dítě na cestě do školy nebo na kroužky rádi doprovázeli, není to vždy možné.

A nejde jen o cestu do školy a na kroužky. Komu z nás se ještě nestalo, třeba v obchodě, že se vám dítě ztratí ze zorného pole a na zavolání nereaguje. Pak nastává panika, slzy, pláč, hysterie.

I když se sebevíc snažíte, tak prostě nemůžete být na dvou místech zároveň. Na trhu je ale pomocník, který vám umožní mít děti „pod dozorem“ i ve chvílích, kdy spolu osobně nejste. Dětské chytré GPS hodinky.

Proč právě hodinky?

GPS lokátorů je na našem trhu velké množství. Některé jsou nepřesné, jiné složité a některé se prostě jen nehodí pro malé děti. A o ty nám jde především. GPS lokátor musí být snadno ovladatelný, poměrně přesný a neměl by dítě nijak limitovat. Jediný produkt, který připadal v úvahu, byl mobilní telefon. Ale ten přeci nedáte dítěti předškolního věku.

Náhoda to tak chtěla