Patříte-li k maminkám, které své dítko vedly tento rok prvně do školky, možná jste se již setkaly s názorem, že první rok ve školce pravděpodobně vaše ratolest promarodí. Je to tak skutečně? A můžete proti tomu něco udělat? Máme pro vás rozhovor s MUDr. Karlem Černým z dětské léčebny Olivovna v Říčanech. 

S nástupem dětí poprvé do školek je spojena zvýšená nemocnost. Nárůst nemocnosti mezi dětmi bývá znát pravidelně již od poloviny září a jedná se hlavně o respirační onemocnění a infekční nemoci, které se přenášejí vzduchem.

1. Pane doktore, s nástupem dětí do školky je mezi maminkami hodně probírané téma nemocnost. Říká se, že první rok ve školce děti promarodí a také, že je to potřeba kvůli budování imunity. Jak se na to díváte z lékařského hlediska? Je tvrzení založené na pravdě?

"Imunitní systém dítěte zraje a učí se od narození v průběhu celého jeho předškolního věku. Na základě praxe již naši předkové někdy v 17. století přišli na to, že i z hlediska zralosti obranyschopnosti proti infekcím nastává vhodná doba pro začátek pravidelné kolektivní školní výchovy ve věku 6 let. 

Mezi 3.-6. rokem může být pravidelný pobyt dítěte v kolektivu přínosný z hlediska jeho sociálního zrání, nicméně může být - a často také je - komplikován funkční nezralostí jeho imunitního systému. Záměrně zde nekomentuji skutečnost, že obvykle vlastním důvodem umístění dítěte ve věku kolem 3 - 4 let do kolektivního zařízení jsou spíše existenční zájmy rodičů.

Imunologické vyšetření v této době, prováděné z důvodu vysoké nemocnosti u takového dítěte na respirační (ale i močové atd.) infekty, může zaznamenat některé poruchy protilátkové či buňkami zprostředkované imunity. Jeden z častějších nálezů je např. defekt tvorby tzv. slizničních protilátek – imunoglobulinu IgA. Nicméně, nezřídka i celkem podrobné imunologické vyšetření neprokáže významnou patologii. Musíme totiž uznat, že i „středně“ podrobné imunologické vyšetření popisuje (převážně) jen kvantitativní parametry imunity, nikoli parametry funkční či dokonce koordinační a řídící. Obvykle to rodičům vysvětluji docela dobrou paralelou stavu armády, která může mít třeba i dostatek vojáků, děl, tanků, letadel a třeba i ponorek, ale je jí to k ničemu, jestliže má nezkušené (či dokonce hloupé) vedení.

Každý na to jde jinak: indiánský amulet do kolébky, obálka s penězi, zlatá cihla, nebo něco opravdu podstatného... A jak na to jdete vy? Možná vás inspiruje i následující příběh.

Všechny to známe, každá z nás je vedena láskyplnou touhou dělat pro své miminko to nejlepší a zodpovědně řešíme i jeho budoucnost. Leckdo už v porodnici zakládá děťátku stavební spoření a nejedno miminko dostalo zlatou cihličku do kolébky jako základ investičního portfolia. Příběh maminky Petry a její kamarádky Lucky nás však přiměl podívat se na snahy o finanční zabezpečení dětí z trochu jiného úhlu.

Jak to všechno začalo?

Petra s Ondrou k sobě sedli jak dva dílky z puzzle. Poznali se na Colours před pár lety. Tam zjistili, že oba bydlí na druhém konci republiky, jen 20 km od sebe. Pak spolu prožili 6hodinovou cestu vlakem a od té doby už se od sebe skoro nehnuli. Za dva roky se jim narodila malá Klárka.

Petřina kamarádka Lucka, sama maminka dvou batolat, k tomu říká: „Oni k sobě fakt patřili. Neměli moc peněz, ale nikdy jsem nezažila, že by se o něčem hádali. Petra chodila po večerech uklízet na zdravotní středisko, aby si přivydělala a Ondra hlídal Klárku. Neprotestoval, ani když měli hasiči své pravidelné akce, a on místo toho doma musel houpat mimčo. To by u nás neprošlo,“ směje se.

Nám se to nemůže stát?

V první řadě bych ráda moc poděkovala modrému koníku za možnosti testovat krém Baza plus. Od mala trpím atopickým ekzémem a syn jej bohužel zdědil. S čím nejvíce bojuji je svědění ekzému. Proto jsem byla nadšená, když jsme byli vybráni na testování a mohli vyzkoušet zase něco nového s nadějí pomoci hlavně od svědění. Syn má 2 roky a je to typický kluk, co chvila přijde s další odřeninou, modřinou... O mé šikovnosti raději mluvit nebudu.

Na co se krém využívá:

- svědění

- novorozenecká akné

- začervenání

- šupinky

Dvě nejdůležitější informace, které si z tohohle článku musíte o kojení odnést:

1. Máma potřebuje podporu okolí

To znamená žádné řeči o nedokonalých bradavkách, malých/velkých prsou, líných dětech, malém toku mléka, „slabém“ mléku, nedostatku mléka a podobně!

Potřebuje plnou důvěru v její mateřské schopnosti, ve schopnost kojit své dítě a důvěru v dítě, že to dokáže.

Vaše prsa jsou ta nejlepší prsa pro vaše dítě. Dokážou mu dát mléko přesně takového složení a přesně v tom množství, jaké dítě potřebuje.

Pokud někdo z okolí (babička, manžel, lékař, …) nedokáže mamince takovou podporu dát, měl by se komentářů na téma kojení zdržet. Psychika je mocná a i zdánlivě nevinná poznámka může nadělat pěknou paseku.

Rano ako kazde ine predosle.. zase sa celu noc nic nedialo, tak si vravim no fajn dneska zase nerodime.. a v tom bum kontrakcia.. pomyslela som si ako fajn aspon sa k tomu porodu priblizujeme.. bolo presne 4:35.. Kym sa nas prvorodeny zobudil o 5:30 ako kazdy den 😂😁, prisli este dve kontrakcie, takze cca po pol hodinke.. nechala som tatinka dospat a potom mu vravim ze nejake kontrakcie su dam si vanu a uvidime 🙂..

Trochu sa to zmiernilo tak som to moc neriesila, v podstate okolo osmej som volala nasim nech pridu, aby to stihli o 11:00 sme mali ist na pasy do porodnice.. Obcas sa privalila nejaka kontrakcia, tu som predychala a pokrqcovali sme dalej, varil sa obed pre maleho, ja som si chcela skusit zatancovat v kontrakciach 😂, tak som dala jedno despacito 😁. Okolo 11 prisli kontrakcie rychlo po sebe a bolo to dost divne, no potom ustali, dorazili nasi a my sme sa zacali chystat na kontrolu do porodnice.. Behom toho som musela predychat tolko konktrqkcii, ze sme tam volali na prijem, zrazu z polhodinoveho intervalu sa stal 2 minutovy.. Zavolali sme dule, nasadli do auta a uhaneli.. Pri prijme prisli zase silne kontrakcie hned po sebe takze ma rovno vysetrili a bum branka zasla, mozeme rodit, presun na porodny box.. ten s vanou je volny, vyborna sprava, my ho chceme a budeme rodit do vody... PA nutne potrebovala natocit monitor, sadla som teda na mic a ze ho natocime, po 10 minutach uz to neslo predychat, zrazu mi z toho prislo uplne zle, zmenili sme teda polohu a ja som sa postavila.. Behom minuty  som citila, ze rodim, zacala som kricat, ze potrebujem chytat miminko, odpojili sme monitor a na jednu kontrakciu sa nasa slecna narodila aj s rupnutim vody v stoji 🙂 .. V tom momente to uz bolo jedno, no vanu sme stihli napustit do polovicky 😂

Aktualizace: recenze na tablety Sunlight - Expert Extra Power, které naše maminky testovaly, si můžete přečíst tady. Zkrátka, je to skvělý pomocník! 

---

Není nad dobrý nedělní oběd s rodinou. Servírujete svým blízkým chutné jídlo, saháte po dalším talíři, na kterém však uvidíte zbytky včerejšího oběda. A když se s hrůzou zahledíte na sklenice, mají na sobě nepěkné šmouhy. "Ta myčka se zase na svou práci vykašlala nebo co", ptáte se v duchu.

A přitom to může být tak jednoduché a efektivní. Stačí sáhnout po správných tabletách do myčky. Například těch od Sunlight, které máte možnost s námi otestovat.

Co testujeme

Umazané nádobí, třes se! Budeme totiž testovat nejvyšší řadu tablet značky Sunlight - Expert Extra Power. Jedná se o tablety, které splňují funkci all-in-one, protože jsou speciálně vyvinuty, aby odstranily i ty nejodolnější skvrny.

Žádný z těchto lidí nemá právo kvůli svým sexuálním choutkám nebo špinavému byznysu jako je pornografie ničit lidské životy! Jelikož jsem matkou a vím, že nebezpečí na sociálních sítích spojené se získáváním dětí je obrovské, chci také přispět k ochraně našich dětí. 

Kontroverzní novinářku Kristínu Kövešovou (pozn. redakce: investigativní novinářka, která se věnovala například kauze zlodějského gangu v Bratislavě) zřejmě nemusím představovat. Je to jedna z těch novinářek, která svou práci vykonává v jiném rozměru, protože se nevěnuje bulváru, ale řeší takové kauzy, které jsou pro společnost přínosem a chrání slabší.

Už déle sleduji Kristíninu práci cílenou na odhalování viníků dětské pornografie a pedofilie. Sleduji její neskutečnou snahu upozornit na tento problém, který je společností možná nechtěně "skrytý", který se veřejně málo řeší a o kterém si lze myslet, že u nás ještě nedosahuje takových enormních rozměrů jako v zahraničí.

Jelikož jsem matkou a vím, že nebezpečí na sociálních sítích spojené se "získáváním dětí" je obrovské, chci také přispět k ochraně našich dětí. Možná můj článek bude jen kapka v moři, ale kdybych to nenapsala, možná by ta moje kapka v moři chyběla.

Experiment s profilem 13leté slečny na fóru

Na nejmenovaném fóru jsem si zřídila účet. Účet 13leté slečny. Bez popisu, dat či fotek. Jednoduchý, "holý" profil. Už během prvních hodin (podotýkám, neměla jsem aktivní stav) mě začali kontaktovat muži, kteří chtěli komunikovat. Téměř 95 % z nich si však nechtělo jen běžně psát. Chtěli více.

Je to pár měsíců, co jsem přestala kojit. Po 4 letech a cca 4 měsících.

Né že bych tak dlouho kojila jedno dítě, taková borka nejsem, ale sešlo se to tak, že jsem neměla mezi dětmi pauzu. Kojila jsem v těhotenství a pak ještě půl roku oba najednou.

Teď pauzu mám. Ale za pár měsíců si dám pokračování, takže se dá říct, že kojení je v mém nynějším  životě stále přítomná věc 😉

Zažila jsem bezbolestné, bezpracné kojení staršího syna, které mě fyzicky vůbec neomezovalo. A zažila jsem i vydřené, vždycky problémové kojení mladšího syna, který se kojit správně nikdy nenaučil.

Kvůli staršímu jsem svou stravu  nikdy nijak neupravovala, kdežto s mladším jsem si zažila protikvasinkovou dietu (spočívá především v naprostém vyloučení sacharidů).

Starší se běžně kojil 40 – 50 minut a já si u toho mohla číst, nebo jen tak relaxovat. Kojení mladšího vyžadovalo minimálně dvě ruce a plnou soustředěnost, navíc se až do odstavení kojil pokaždé z obou prsou.

Hračky Fisher-Price jsem objevila před třemi lety, když se mi narodila dcera Alenka. Všemi doporučované, všemi oblíbené, takže jsem poslechla doporučení a na první Vánoce Ježíšek Alence přinesl Mluvící pejskovu sestřičku. Přesvědčila jsem se, že jsou to opravdu hračky kvalitní a přínosné. Proto postupně přibývaly další hračky této značky. A také proto jsem nás přihlásila do testování a byla jsem moc ráda, když nás, respektive moje děti, vybrali jako testery.

Původně byl balíček plánovaný spíše pro Ondráška, ale nakonec testovali oba dva. 

Alenka jako první chytila Pejskovu sestřičku, Ondráška zajímaly hlavně krabice a obrázky na nich.

Co jsme testovali?

Dostali jsme balíček tří hraček. Motýlkův kamarád pro klidné sny, Hrací motýlkový  kolotoč  nad postýlku a  Mluvící psí holčičku. Chvíli mi trvalo zprovoznění hraček - sestavení a nákup baterií do kolotoče a usínáčka.  Pejsek už má baterie v sobě.

Jako první bych zmínila Nový motýlkový kolotoč nad postýlku. 

Naše dětičky milují Fisher-Price hračky a měla jsem velkou radost když jsem se dozvěděla, že  jsme se díky koníku stali součástí testování právě hraček této značky.

Co jsme testovali:

1)Fisher-Price kolotoč nad postýlku  motýlci

2)Fisher-Price motýlův  kamarád pro klidné sny 

3) Fisher-Price mluvící pejsek

A tak mohlo testování začít... 🙂

"První syn se narodil 41+5. Měla jsme bezproblémové těhotenství, jen mě trápily poměrně dlouho nevolnosti. Termín se přehoupl a u nás se stále nic neměnilo, občas dorazili poslíčci a já manžela strašila, že už se to určitě chystá a pojedeme. Vyráželi jsme každý druhý den do porodnice na kontrolu..."

"41+0 si mě v nemocnice nechali s tím, že jsem po termínu a abych nemusela každý den dojíždět na monitor. Pět dní jsem si lebedila v nemocnici. Každý den dva monitory, všichni se ptali, jak se cítím a mně už bylo fakt hloupý odpovídat, že fajn a že mi nic není. Nic se nechystalo, malý pořád vysoko, nepomohlo ani vyvolávání. Ten den ráno se mi primář po vyšetření omluvil, že bohužel bude muset udělat sekci, dál že už čekat nebudou. Předoperační vyšetření jsem měla za sebou, šla jsem na poslední monitor a ten nebyl vůbec pěkný. Začalo to lítat a během čtvrt hodiny byl malý venku. Zdravý, krásných 3200 g a 52 cm a celý se loupal, jako když se had svléká z kůže, jak byl nacucaný vodou. A já už myslela, že se nikdy nenarodí.

Dcera je taky potermínová, i když jen o tři dny, a to díky mé tvrdohlavosti. Byla jsem přesvědčená, že tentokrát se narodí hezky sama. Dostala jsem k dobru nějaký ten den, jinak by byla venku dřív, díky první sekci. Na přenášení je hrozné, že se to prostě vleče, neutíká to už poslední měsíc a když ty dny pak ještě přibývají... Prostě už chcete mít toho drobečka u sebe a vůbec vše za sebou. Všechno už člověku vadí a možná je i nepříjemný občas - já teda jo. Ale nejsem odborník, tak jsem těm odborníkům, co se starali, věřila, že se postarají a zasáhnou včas, kdyby bylo něco v nepořádku. Mají na to přístrojů a metod dost a dost jak miminko zkontrolovat.

Myslím, že tohle se nedá ovlivnit, každá jsme jiná, každé těhotenství je jiné. Zkoušela jsme všechny ty babské rady jako vytírání na čtyřech, schody, dlouhé svižné procházky, víno, sex... Nepomohlo nic z toho."

Netrpělivě počítáte dny do termínu porodu. Čtyřicet týdnů je akorát tak dost! Celé tělo vás bolí, lidé z okolí se každý den ptají, kdy konečně porodíte. A vy si skutečně nepřejete nic jiného, než již celý proces konečně absolvovat a nejlépe přirozenou cestou. Váš čas podle těhotenské průkazky konečně nadešel, ale děťátko se zatím na svět jaksi nechystá. Nebojte, zdaleka nejste jediná budoucí maminka, která přenáší.

Kalendář vs. instinkty

O přenášení či potermínové graviditě oficiálně mluvíme až ve 42. týdnu těhotenství. Častokrát se však mezi maminkami používá termín "přenáším" už po tom, když "prošvihnou" svůj oficiální termín porodu. Ten je vypočítáván na základě vašeho menstruačního cyklu, ovulace a výsledků ultrazvuku a nemusí jít vždy o jednoznačně přesné datum. Rovněž váš organismus (a děťátko v něm) nezná kalendář a řídí se vlastními instinkty.

Maximálně 2 týdny

„Naše malá taky vykazuje už od malička preferenci levé ruky, babičky to naštěstí akceptují, jinak bych je hnala. Ve školce je to trochu problém. Je to tak, že jim říkají, ve které ruce se co drží (pastelky, příbor) a aplikují to na praváky. Několikrát už jsem jim to musela připomínat, že je dcera levák a myslím, že to stejně nerozlišují. Občas mi doma drží naopak příbor, protože tak je to prý učili ve školce. Myslím, že aspoň učitelky by měly být rozumné, vím minimálně o dalších dvou dětech ve třídě, co jsou taky leváci,” popisuje maminka v diskuzi Máme doma leváka.

Nastala chvíle, kdy vaše děťátko začíná samo jíst lžičkou a později čmárat pastelkami. Všímáte si, do jaké ručičky bere hračky, lžičku nebo pastelku? Devadesát procent lidí do pravé ruky, každý desátý člověk do levé. Dnes už je známo, že se nemá lateralita přeučovat, přesto se najdou tací, kteří vám budou říkat, ať dáváte dítěti věci do pravé ruky, protože leváctví jim přijde jako něco nenormálního. Dávejte si na to pozor, protože takové umělé přeučování může vyvolat spoustu problémů, které si s sebou ponese dítě až do dospělosti.

Přeučování může vést například ke koktání

Zatím není úplně jasné, proč je někdo pravák a někdo levák. Za leváctvím podle odborníků mohou stát komplikace v těhotenství a při porodu, předčasný porod, stres matky nebo vyšší hladina testosteronu matky během těhotenství. Dále se mluví o vlivu dědičnosti. Jasné ale je, že leváci mají dominantní pravou mozkovou hemisféru a praváci levou. Z toho plyne, že když je dítě přeučované na nedominantní ruku, je to velký zásah do mozkových hemisfér. A z toho vznikají mnohdy celoživotní potíže.

Svou zkušenost z rodiny přidává další z uživatelek koníka: „Přeučování je nesmysl. Můj táta je levák, v dětství ho přeučovali na praváka a zůstalo mu koktání. Takže rozhodně nepřeučovat. Horší je, jak to vysvětlit okolí, protože to to často nechce chápat…”

Přeučováním leváctví můžete způsobit například neurotické potíže jako jsou úzkosti, pocity napětí, méněcennosti, okusování nehtů, ale také problémy v oblasti řeči (koktavost), zvýšenou dráždivost, hyperaktivní chování nebo problémy v myšlení (obrazová představivost, srovnávání). Přeučení leváci mívají problémy s orientací v prostoru a určováním levé a pravé strany. V dospělosti může být přeučené leváctví příčinou deprese, přílišné pasivity nebo ztráty chuti a motivace k práci.