Přenášení (též partus serotinus, potermínové těhotenství nebo přenášený (opožděný) porod) je porod28 po 294. dni těhotenství24 od prvního dne poslední menstruace2 a nebo po 280. dni poslední ovulace6.
Pouze okolo 4% budoucích maminek porodí v předpokládaném termínu porodu74, vypočítaném na základě údajů o poslední menstruaci. Drtivá většina těhotných žen (přibližně 80%) porodí své miminko v rozmezí 14 dní kolem vypočítaného data.
Gravidita trvající déle než 42 týdnů pak bývá označována jako přenášení nebo potermínové těhotenství. Dle statistik stoupá již 10. den po termínu porodu riziko některých komplikací u děťátka. Děťátko v tomto období již přerůstá možnosti vlastní placenty9, a tato i postupně stárne, uzavírají se placentární cévy a dochází tak k jejímu odumírání. Z tohoto důvodu je mnoho budoucích maminek preventivně hospitalizováno a děťátko pečlivě sledováno.
K přenášení dojde přibližně u 4-14% nastávajících maminek. Statisticky však počet potermínových gravidit klesá. Hlavní příčinou je zejména určování termínu dle ultrazvukového vyšetření. Až 40% žen má nepravidelný menstruační cyklus1 nebo udá chybný údaj o své poslední menstruaci, což vede často ke stanovení chybného předpokládaného termínu porodu.
Nepřesnější stanovení předpokládaného termínu porodu a stáří gravidity lze zjistit pomocí ultrazvukového měření plodu při ultrazvukovém vaginálním vyšetření, a to nejlépe do 12. týdne těhotenství16. Pozdější měření již nejsou tak přesná.
Další příčinou poklesu potermínových gravidit je zavedení tzv. programovaných porodů - zde se jedná o plánovaný, vyvolávaný porod85 na přání rodičky1, bez zdravotních důvodů.
Důvody proč dojde k přenášení nejsou známy, stejně tak, jako nelze určit, u kterého těhotenství k přenášení dojde. Jednou z předpokládaných příčin přenášení by mohla být porucha dozrávání hormonálních systémů v placentě, neboť vývoj plodu je řízen hlavně placentou .
Miminko v děloze3 vyživuje placenta. Placenta také pracuje jako plíce děťátka, dodává mu kyslík a současně odvádí kysličník uhličitý, dále plní funkci hormonální a vylučovací. Bez plně funkční placenty se tedy děťátko neobejde.
Funkce placenty je však omezena na 42 týdnů, poté placenta začíná stárnout. Uzavírají se placentární cévy, placenta tak přestává být funkční a postupně dochází k jejímu odumírání. Tím přestává být miminko dostatečně vyživováno a je ukončen jeho růst.
Obvykle 10. den po termínu porodu budoucí maminka podstupuje několik vyšetření7, ke zjištění zdravotního stavu a komfortu děťátka. Ve většině případů je k tomuto doporučená hospitalizace. Podle výsledků vyšetření lékař doporučí další vhodný postup, který bude nejlepší, jak pro budoucí maminku, tak pro miminko.
Jaká vyšetření je tedy třeba podstoupit:
Podle výsledků zmíněných vyšetření a na základě vaginálního vyšetření je lékařem určen adekvátní postup. Prokáží-li vyšetření diskomfort nebo ohrožení miminka, lékaři přistupují k možnosti okamžitého ukončení těhotenství, buď pokusem o rychlé spuštění porodu nebo operativním způsobem (císařský řez81).
Naopak, vyjdou-li výsledky vyšetření výborně, je lékaři volen spíše konzervativní, vyčkávací postup. Existuje několik léků a procedur, které napomáhají k nástupu samovolné porodní činnosti:
Přenášení znamená nejen tělesný diskomfort budoucí maminky, ale i psychický. Radostné očekávání se velice lehce změní ve stres a nervozitu. Nejdůležitější pro maminku i děťátko je však v takové situaci získat maximální možnou duševní pohodu, neboť adrenalin (stresový hormon) výrazně zpomaluje nástup porodní činnosti.