Přenášení

7 zkušeností

Přenášení (též partus serotinus, potermínové těhotenství nebo přenášený (opožděný) porod) je porod28 po 294. dni těhotenství24 od prvního dne poslední menstruace2 a nebo po 280. dni poslední ovulace4.

Pouze okolo 4% budoucích maminek porodí v předpokládaném termínu porodu74, vypočítaném na základě údajů o poslední menstruaci. Drtivá většina těhotných žen (přibližně 80%) porodí své miminko v rozmezí 14 dní kolem vypočítaného data.

Gravidita trvající déle než 42 týdnů pak bývá označována jako přenášení nebo potermínové těhotenství. Dle statistik stoupá již 10. den po termínu porodu riziko některých komplikací u děťátka. Děťátko v tomto období již přerůstá možnosti vlastní placenty9, a tato i postupně stárne, uzavírají se placentární cévy a dochází tak k jejímu odumírání. Z tohoto důvodu je mnoho budoucích maminek preventivně hospitalizováno a děťátko pečlivě sledováno.

Četnost a příčiny přenášení

K přenášení dojde přibližně u 4-14% nastávajících maminek. Statisticky však počet potermínových gravidit klesá. Hlavní příčinou je zejména určování termínu dle ultrazvukového vyšetření. Až 40% žen má nepravidelný menstruační cyklus nebo udá chybný údaj o své poslední menstruaci, což vede často ke stanovení chybného předpokládaného termínu porodu.

Nepřesnější stanovení předpokládaného termínu porodu a stáří gravidity lze zjistit pomocí ultrazvukového měření plodu při ultrazvukovém vaginálním vyšetření, a to nejlépe do 12. týdne těhotenství15. Pozdější měření již nejsou tak přesná.

Další příčinou poklesu potermínových gravidit je zavedení tzv. programovaných porodů - zde se jedná o plánovaný, vyvolávaný porod85 na přání rodičky1, bez zdravotních důvodů.

Důvody proč dojde k přenášení nejsou známy, stejně tak, jako nelze určit, u kterého těhotenství k přenášení dojde. Jednou z předpokládaných příčin přenášení by mohla být porucha dozrávání hormonálních systémů v placentě, neboť vývoj plodu je řízen hlavně placentou .

Přenášení

Rizika přenášení

Miminko v děloze3 vyživuje placenta. Placenta také pracuje jako plíce děťátka, dodává mu kyslík a současně odvádí kysličník uhličitý, dále plní funkci hormonální a vylučovací. Bez plně funkční placenty se tedy děťátko neobejde.

Funkce placenty je však omezena na 42 týdnů, poté placenta začíná stárnout. Uzavírají se placentární cévy, placenta tak přestává být funkční a postupně dochází k jejímu odumírání. Tím přestává být miminko dostatečně vyživováno a je ukončen jeho růst.

Co tedy očekávat v době přenášení

Obvykle 10. den po termínu porodu budoucí maminka podstupuje několik vyšetření7, ke zjištění zdravotního stavu a komfortu děťátka. Ve většině případů je k tomuto doporučená hospitalizace. Podle výsledků vyšetření lékař doporučí další vhodný postup, který bude nejlepší, jak pro budoucí maminku, tak pro miminko.
Jaká vyšetření je tedy třeba podstoupit:

  • Vyšetření UTZ2 - při ultrazvukovém vyšetření se posuzuje velikost82 a symetrie plodu, stav placenty a množství plodové vody2. Současně se provádí i kontrolní vyšetření průtoků krve pupečníkem.Tyto informace mluví spíše o dlouhodobém stavu miminka.
  • CTG vyšetření4 - kardiotokograf poskytuje informace o srdeční akci miminka a a také zobrazí případnou děložní činnost.
  • Zátěžový oxytocinový test - navzdory názvu se prakticky jedná o pokus vyvolání porodu85, provádí za účelem zjištění citlivosti dělohy na hormon oxytocin a reakce plodu na kontrakce, zda-li je miminko schopno tolerovat zátěž, kterou porod přináší. Nejprve je budoucí maminka napojena na kardiotokograf, který snímá 20 minut v klidovém režimu srdeční ozvy miminka, poté je mamince vpravena do žíly kanyla, kterou proudí ve třech fázích hormon oxytocin4, který by měl navodit kontrakce32. Přísun oxytocinu do těla trvá cca 10 minut. Následně je zapotřebí natočit opět kardiotokografický záznam. Po tomto testu, vyšel-li výsledek pozitivně, je děloha oxytocinem natolik podrážděna, že nedojde ke zklidnění kontrakcí, ale naopak se intenzita a intervaly stahů natolik rozběhnou, že dojde k porodu28.
  • Amnioskopie - toto vyšetření slouží k posouzení vzhledu plodové vody. Provádí se za pomoci tenké trubičky, která je zavedena vaginálně do kanálu čípku.

Podle výsledků zmíněných vyšetření a na základě vaginálního vyšetření je lékařem určen adekvátní postup. Prokáží-li vyšetření diskomfort nebo ohrožení miminka, lékaři přistupují k možnosti okamžitého ukončení těhotenství, buď pokusem o rychlé spuštění porodu nebo operativním způsobem (císařský řez81).

Naopak, vyjdou-li výsledky vyšetření výborně, je lékaři volen spíše konzervativní, vyčkávací postup. Existuje několik léků a procedur, které napomáhají k nástupu samovolné porodní činnosti:

  • Hamiltonův hmat58 - při vaginálním vyšetření lékař pomocí prstu odloupne vak blan od děložní stěny, což následně způsobí vyplavení prostaglandinů, které fungují jako spouštěč porodu.
  • Podávání nespecifických látek - jedná se o látky, které zvyšují dráždivost dělohy (např. Thiamin injekce).
  • Prostin - jsou vaginální tabletky, které se aplikují do zadní stěny pochvy tak, aby napomáhaly dozrávání děložního hrdla k porodu. Jsou-li porodní cesty již připravené, je možno tuto tabletku vložit i do děložního čípku a spustit tak začátek porodu.
  • Prepidil gel - jedná se o velice účinný, ale i razantní prostředek k umělému vyvolání porodu. Ve většině případů se při klasickém přenášení tento prostředek nepodává. Aplikuje se především budoucím maminkám, které trpí vysokým krevním tlakem1 nebo cukrovkou28.
  • Propess systém - tento systém funguje na bázi plynulého a pomalého uvolňování určité dávky hormonů, které vedou ke spuštění porodu. Tento systém je používám zpravidla tehdy, kdy byly jiné prostředky neúčinné.

Přenášení znamená nejen tělesný diskomfort budoucí maminky, ale i psychický. Radostné očekávání se velice lehce změní ve stres a nervozitu. Nejdůležitější pro maminku i děťátko je však v takové situaci získat maximální možnou duševní pohodu, neboť adrenalin (stresový hormon) výrazně zpomaluje nástup porodní činnosti.

Související články

Více o přenášení na modrykonik.cz

Použité zdroje

  1. https://web.archive.org/web/20171111185436/http://www.toplekar.cz/vysetreni/zatezovy-oxytocinovy-...
  2. http://www.porodnice.cz/clanek/poterminove-tehotenstvi-prenaseni
  3. https://web.archive.org/web/20160511152143/http://www.bonella.cz/porod/prenaseni-v-tehotenstvi-a-...
  4. http://www.babyweb.cz/prenaseni-vyvolavany-porod
Pomohl ti tento článek?
 / Ne

Zkušenosti s přenášením

Máš zkušenost s přenášením?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost
elikup
2. čer 2016

294. den cyklu, 42+0

V tento den se mi spontánně spustil porod, který byl rychlý a všechno bylo v pořádku.
1 poděkování
hhhanicka
5. pro 2014

Přenášení

Rodila jsem 41+3 vyvolávaným porodem v Brně u Milosrdných bratří a mohla jsem si vybrat, jestli budou vyvolávat 41+3, anebo až 42+0. Už jsem toho měla plné kecky, tak jsem čapla po první možnosti a myslím, že jsem udělala dobře, plodová voda už byla zkalená, malá ji při porodu vdechla a prvních 10 dní života kvůli tomu strávila na JIP. Kdybych šla až 42+0, tak už třeba ani nemusela být mezi námi.
0 poděkování
melme
3. pro 2014

Jen pro silné povahy

Tak tak. Někomu, kdo je cholerický, na nervy slabší a podobně bych rozhodně doporučila, aby si nechal porod vyvolat co jedříve po TP. Důvod je jednoduchý - buďto raní mrtvice vás, nebo bude v rodině např. o babičku méně. :-D

Hodně holek si stěžuje, že s blížícím se termínem je každý bombarduje otázkami typu: Tak co? Už?? Jak jim neustále zvoní telefon. A teď si představte, že dva týdny přenášíte. Já pocházím z vesnice, kde se všichni známe a můj taťka je tam i hodně aktivní. Každej mě tam znal, a tak taky každý otravoval.

Dál taky - otoky. Po TP se snad dělaly ještě víc než předtím. O tom jak strašně vám (i dítěti) naskakuje váha, ani nemluvím. On ten poslední měsíc je náročný sám o sobě -být neustále zadýchaná, všechno mě tlačilo, boty mě škrtily, dělalo se mi zle. Přes to všechno mě ještě víc než naskakující kila děsila vyvolávací tableta, nebo to, že po vyvolání budu třeba ještě několik dní v porodnici místo doma.

Rodila jsem 10 dní po 2.TP - ten byl takový oficiálnější. Při poslední kontrole mi doktor řekl, že budu muset na vyvolání. Odmítla jsem s tím, že mám i 3. termín (který ale vím, že byl úplně mimo mísu, ale říkat mu to nebudu že jo) a ještě tedy počkáme. Možná kdybych si nechala udělat aspoň hamiltona. Vykoukla by naše princezna dřív než ve "42. týdnu", možná by byla menší a prošla mnou sama. Teď už pozdě bycha honit. Každopádně tabletku do mě nikdo nenarve ani při případném druhém těhotenství. Jediné, co jsem ochotna podstoupit, je zmíněný hamilton. Byly to náročné 2 týdny, ale měla jsem naši princeznu sama pro sebe o celé dva týdny déle. :-)
3 poděkování
kacajak
7. lis 2014

Přenášení

Od nějakého 24 tt hrozili předčasným porodem. Měli jsme velký strach, že se syn narodí opravdu dřív. Ležela jsem, skoro nic nedělala, pak jsem ležela i v nemocnici. Když jsme "doklepali" do 36 tt, řekli mi, že můžu normálně fungovat. Začala jsem (samozřejmě s ohledem na pupek) dělat vše normálně, uklízela jsem jako nikdy (hnízdící reflex :-D) atd.
Nakonec jsem se snažila malého vyhnat v den termínu a stejně se mi to nepodařilo. Narodil se 40+5 a já za to velice děkuji. :-)
1 poděkování
salinka
16. kvě 2014

Přenášení

První syn se narodil 41+5 :-) Měla jsme bezproblémové těhotenství, jen mě trápily poměrně dlouho nevolnosti. Termín se přehoupl a u nás se stále nic neměnilo, občas dorazili poslíčci a já manžela strašila, že už se to určitě chystá a pojedeme. Vyráželi jsme každý druhý den do porodnice na kontrolu.

41+0 si mě v nemocnice nechali s tím, že jsem po termínu a abych nemusela každý den dojíždět na monitor. Pět dní jsem si lebedila v nemocnici. Každý den dva monitory, všichni se ptali jak se cítím a mě už bylo fakt hloupý odpovídat, že fajn a že mi nic není :)

Nic se nechystalo, malý pořád vysoko, nepomohlo ani vyvolávání. Ten den ráno se mi primář po vyšetření omluvil, že bohužel bude muset udělat sekci, dál že už čekat nebudou. Předoperační vyšestření jsem měla za sebou, šla jsem na poslední monitor a ten nebyl vůbec pěkný. Začalo to lítat a během čtvrt hodiny byl malý venku. Zdravý, krásných 3200g a 52 cm a celý se loupal, jako když se had svléká z kůže, jak byl nacucaný vodou. A já už myslela, že se nikdy nenarodí :)

Dcera je taky ,,potermínová", i když jen o tři dny, a to díky mé tvrdohlavosti. Byla jsme přesvědčená, že tentokrát se narodí hezky sama. Dostala jsem k dobru nějaký ten den, jinak by byla venku dřív, díky první sekci.

Na přenášení je hrozný, že se to prostě vleče, neutíká to už poslední měsíc a když ty dny pak ještě přibývají... prostě už chcete mít toho drobečka u sebe a vůbec vše za sebou. Všechno už člověku vadí a možná je i nepříjemný občas - já teda jo :-)

Ale nejsem odborník, tak jsem těm odborníkům co se starali věřila, že se postarají a zasáhnou včas, kdyby bylo něco v nepořádku. Mají na to přístrojů a metod dost a dost jak miminko zkontrolovat.

Myslím, že tohle se nedá ovlivnit, každá jsme jiná, každé těhotenství je jiné. Zkoušela jsme všechny ty babské rady jako vytírání na čtyřech, schody, dlouhé svižné procházky, víno, sex... Nepomohlo nic z toho :-D
2 poděkování
shak29
21. kvě 2013

Přenášení :)

Již od prvního mám rizikové těhotenství, díky předchozím potratům. Prvního syna jsem rodila téměř na termín, u dcery mě Dr. strašila od 36tt , že se začínám otevírat. Bála jsem se více vzdalovat od mojí oblíbené porodnice :-D Nakonec jsem se v 38tt stejně vydali na víkend pryč, s taškou do porodnice v autě.

Termín jsem měla 16.8. Nic slavného se nedělo, na porod to ani nevypadalo, krom poslíčků. Dlouhý procházky, sex, stimulace bradavek - nic. Už jsem začala chodit na kontroly do porodnice, kde mi řekli, že pokud neporodím, tak půjdu 27.8. na vyvolání.

No, to se mi teda nechtělo, nakonec mi 24.8. jedna milá dr. udělala hamiltona, a od té doby byly nepravidelné, ale bohužel ne porodní, bolesti. Smířená s tím, že mám v pondělí nástup na vyvolání jsem šla v sobotu spát a před půlnocí mě vzbudila silná kontrakce. Nakonec se malá narodila po 4 hodinách od kontrakcí, 26.8. Takže já jsem přenášela přesně 10dní , malá měla 3608g a 51cm :-)
2 poděkování
pinkpet
20. kvě 2013

Přenášení

Od začátku těhotenství jsem se bála předčasného porodu, bylo jich kolem mě požehnaně :-( I přes komplikace na začátku těhotenství pak vše probíhalo ukázkově, chodila jsem cvičit, v 8. měsíci jsem vymalovala nový domeček a v 9. měsíci jsme dozařizovali. Navzdory obavám, že budu sedět doma s nohama nahoře a hekat, kde mě co bolí....byla jsem jak fretka a ve své nejlepší kondici. Přenášela jsem 14 dní. Jediné co mi vadilo, tak dotazy okolí, a to, že všechny moje kamarádky termínovky už měla svá miminka u sebe.Den před porodem jsme zkolaudovali domek, dostali číslo popisné a ve 4 ráno jsem budila manžela, že už asi jedeme. V 5 jsme dorazili do porodnice, kde na mne zírali, proč tak dlouho přenáším....a já zírala, proč se ptají a co je jim do toho. Zjistili, že nemám plodovou vodu (asi odtekla do vany) a já sykla, že to jako už bolí, že nemůžu ležet, sedět.....nejradši bych se plazila po zdi. To byla první velká opravdová bolest - konečně to, na co jsem tak dlouho čekala....přípravu jsme nestihli, naše dokonalé miminko bylo do hodinky na světě. Vše bylo přirozené, bez tlumení, čekání, plánování 8-)
7 poděkování