Pojmem somatizace se označuje stav, kdy  psychický stav se promítá do tělesných příznaků a dává podezření na telesné onemocnění. Ovšem těmto příznakúm neodpovídá klinický nález, neodpovídají laboratorní hodnoty a ani zobrazovací metody (RTG,CT,MR,SONO) nic závažného nenajdou. Jsou to různé obtíže bolestivé, omezující hybnost, zánětlivé, kožní, trávící, gynekologické. Říká se jim taky funkční nespecifické.. nebo somatoformní poruchy. Často mají tyto obtíže proměnlivý a stěhovavý charakter. Nebo postihují postupně různé tělesné systémy.Jejich spektrum je značné. 

Nemocní absolvují nejedno kolečko po zdravotnickém zařízení s neuspokojivým výsledkem a nic neříkajícím nálezem. A někdy nějakého osvíceného napadne, ze by to mohlo být psychického původu, a řekne :To je od hlavy. Měl byste zkusit psychiatra....

No, po tomto oznámení se většinou pacient zděsí, že snad je blázen. A to psychice rozhodně nepřidá. A potíže trvají a trvají...

Typická psychosomatická onemocnění  

A existuje vůbec něco takového? Ano, existuje , ale není to tak přímočaré a kauzální , jak se to často používá.V začátcích psychosomatické medicíny byly za typická psychomatická onemocnění považována:  hypertenze, astma bronchiale, dráždivý tračník, žaludeční vředy, migréna, neurodermatitidy, poruchy jídelního chování, poruchy štítné žlázy. K nim postupně přibyly další "diagnozy" , které nenašly často odpovědi v klasické biomedicíně : chronická únava, fibromyalgie, vertebrogenni bolesti, bolesti v oblasti malé pánve, neplodnost...A nakonec "běžná, opakující se onemocnění nebo tělesné obtíže, pro kterých existenci a ani opakování není dostatečně vysvětlitelný důvod.

To co se jeví jako nejdůležitější,  není samotná nemoc nebo obtíže, ale jejich VÝZNAM, KTERÝ MAJÍ PRO NEMOCNÉHO, PRO JEHO ŽIVOT. 

Strachu z nemoci lze subjektivně čelit dvěma způsoby. Buď zvýšenou potřebou zdravotní pěče a potřeby ujištění o absenci nemoci anebo naopak popíraním, vyhýbání se vyšetření s obavou, co kdyby se "něco" našlo. Strach z nemoci může být posilován traumatizující zkušeností z blízkého okolí ohledně těžké nemoci, smrti nebo vlastní zkušenosti po překonání takovéto nemoci, úrazu apod. Strach z nemoci jsou většinou doměnky považovány za skutečnost s vysokou mírou přesvédčivosti pro nás. Mozek vyhodnocuje tyto domněnky díky jejich vysoké presvědčivosti jako reálné nebezpečí. Takže kromě úzkosti ze strachu z nemoci se k tomu přidružuje trvalý stres se všemi tělesnými příznaky. A tělesné příznaky stresu mohou být vnímány jako příznaky nějaké nemoci. Tím se bludný kruh uzavřel. Terapie primárně spočívá v oslabeni síly nepravdivých domněnek a posílení viry ve vlastní tělo.  

Milé kobylky,
už jste letos stouply na váhu? Pokud ano, potěšilo vás, co jste viděly? Jo jo, vánoční svátky jsou časem obžerství, takže leden bývá zasvěcen předsevzetím, která se nejčastěji týkají hubnutí. Nic ale není ztraceno! Nezoufejte! I když jste třeba nějaké to kilo přibraly.

Dnes vám totiž nabídnu jednu z možností, jak si pochutnat na smažených jídlech, aniž byste musely mít výčitky svědomí – přichází éra zdravého smažení! Ano, i to lze, buď s minimem, nebo naprosto bez tuku. Představím vám skvělý přístroj s názvem horkovzdušná fritéza.

Foto-zdroj

Jak má horkovzdušná fritéza vypadat a co by měla umět?

Na co se při výběru takové horkovzdušné fritézy zaměřit:

• Objem a frekvence užití
  • Pro občasné zdravé smažení horkým vzduchem a malého množství jídla postačí menší a skladnější varianta. Jestliže chce přístroj pětičlenná rodina, co má v plánu časté užívání, vyplatí se pořídit horkovzdušný fritovací hrnec s velkým objemem a četnějším příslušenstvím.

Brrr… Za okny je zima jak z Mrazíka, upíjím čaj po doušcích a je mi vlastně docela fajn. Fajn ve srovnání s uplynulými několika lety. A co se změnilo? Vlastně nic a v podstatě všechno. Loňskou zimu jsem totiž strávila celou právě za těmito okny. Ne, nebyli jsme v karanténě, jak by si někdo mohl myslet, ale se zdravím to mělo co dočinění. U nás doma se totiž usídlila školková rýmička!

Někdo by si řekl: „Ta toho nadělá, vždyť taková rýmička je normální všude.” Nicméně, u nás to už byla taková podzimně-zimní tradice. Od října do března doma. A to doslova, jelikož děti v podstatě celých 6 měsíců v roce trávily mimo školku. Přestože na střídačku. Začalo to nevinně, soplíkem, ten ale neustával, a když konečně zmizel, tak se po dvou-třech dnech ve školce opět vrátil a naše izolace začala znova. A rýmu jsme si předávali v rodině jeden po druhém stále dokola.

Dokud jsem byla ještě na rodičovské dovolené s mladším dítkem, v podstatě mi to ani tak úplně nevadilo. Školku jsem považovala za prostor, kde se mohla starší dcerka socializovat a nabrat tam dovednosti a vědomosti, které doma jen stěží získá, hlavně s miminem za zády. Problém ale nastal, když už do školky chodili oba a pro mě přišel čas nastoupit do práce. Měla jsem štěstí v neštěstí a loni jsem měla možnost pracovat z domu, a tak mi za časté absence v práci nehrozil „vyhazov” a mohla jsem být s dětmi doma bez výčitek. Jejich asistence sice nebyla úplně žádoucí a moji kolegové dodnes vzpomínají na historky z online porad a hlášky mých dětí. Třeba na z dálky křičícího syna: „Mami, už mám hotovo.” Díky vstřícnosti všech se to dalo přežít. Letos jsem ale už s takovým luxusem nemohla počítat, a tak jsem už koncem letních prázdnin začala přemýšlet, jak dostatečně důrazně proti rýmě zakročit. 

Všichni víme, že žijeme v době, kdy nás nemoci straší o něco víc než kdykoli předtím. Učitelé i zaměstnavatelé nás posílají domů ze školy, školky i z práce s obyčejnou rýmou. Protože, co kdyby… A tak jsme začali posilovat imunitu a vzali jsme to od podlahy. 

Pro začátek jsme změnili jídelníček. Já vím, děti by měly jíst hodně zeleniny a ovoce, ale, ruku na srdce, spousta z nás prostě nemá trpělivost se s dětmi dohadovat, ať sní to rajče na sendviči či okurkový salát ke kuřeti. A tak, z pouhé pohodlnosti, těch přírodních vitamínů moc nemáme ani my, ani oni. Ale já jsem prostě udělala změnu - zavedla jsem zeleninu ke každému z hlavních chodů a ovoce ke svačině. První krok k posílení imunity byl tedy splněn.

Bod číslo dva - pohyb. A tím nešetříme. Denně si i s dětmi dáváme procházky a plníme cíl 8 000 kroků. Nikdy jsme neměli šťastnějšího psa. Popravdě, v jeho devíti letech ani unavenějšího. A maminka je spokojená nadevše, jelikož s úderem osmé večerní děti padají do postele bez zásahu rodičů - pouhou únavou.  A dobře spíme vlastně všichni. Což je taky krok k posílení imunity. Vydatný spánek alespoň sedm hodin denně. A jelikož všechno se vším souvisí, mohu si i zde dát jednu fajfku do seznamu. 

Ahoj,🙂 

taky máte pocit, že se otázka: “Co mám dělat na pohovoru?” během posledních dvou let (zásadně) změnila na: “Co mám dělat na online pohovoru?”. Ať chceme nebo ne, staly se online setkání (a i pohovory) celkem běžnou součástí našich životů. 

Kamarádka při online kafíčku se na nás ale dívá jinou perspektivou než budoucí zaměstnavatel. Víte, co je dobré dělat a co naopak nedělat?

V M.arter jsme pro vás připravili e-book od zkušené HR manažerky, který je zdarma a provede vás přípravou na online pohovor a tipy, jak se chovat a co dělat během něj.

Chcete ho? Napište mi do komentáře a já vám pošlu do zprávy odkaz 🙂 Připojte i informaci, jak jste na tom s (online) pohovory. Užíváte si je? Nebo jste z nich ve stresu? 

Těším se na vaše odpovědi!

Uspávání či usínání – to je jedna velká kapitola ohledně dětí. Rituály a praktiky pro usínání / uspávání dětí se v čase mění - alespoň z mých vlastních zkušeností. Některé děti usínají u kojení, jiné u lahve, nebo v náručí a některé samy v postýlce. Uklidnit tělo i mysl před spánkem je však vhodné vždycky. U nás tuto funkci skvěle plní koala. Řekla bych, že si nás získala i díky možnosti libovolně volit a prolínat její funkce podle potřeby.

Děti mají koalu asi půl roku. Večerní rituály se nám daří společně zvládnout u Nelinky v pokojíčku. Ta koalu dává večer do postýlky, má potřebu ji hezky uložit. Už na první pohled vidíme, že koala má zavřená očka a odpočívá. Stačí zmáčknout měkké bříško – rozsvítí se a rozpohybuje nahoru a dolů v uklidňujícím rytmu. Vypadá to, jako by koala doopravdy dýchala. Pokojem se začne nést uklidňující melodie. Pocit klidu navodí nakonec nám všem– Nelince, Kubíkovi a také mě.

Koala mezi pokojíčky dost cestuje. Když zrovna neuspává naše děti, tak slouží jako měkoučká hračka pro oba. Kubík ji rád tahá za barevná ouška a Nelinka o ni ráda pečuje, vaří ji dobroty a potom se dívá, jak koala odpočívá po jídle a přitom se jí zvedá to napapané bříško.

Ahoj, holky koníkovky,
vítám vás u svého nového článku, doufám, že si čtení užijete a třeba se dozvíte i něco nového. Dnešní článek bude zaměřen na sportovní suplementy – konkrétně proteiny. Dozvíte se, jaké typy jsou na trhu a jak si mezi nimi vybrat. Následně dostanete pár tipů na konkrétní syrovátkové, veganské i noční proteiny, které jsem pro vás vybrala.

Foto-zdroj

Jaký protein vlastně vybrat?

V první řadě nelze říct, jaký protein je nejlepší na hubnutí či nabírání svalové hmoty nebo jaký protein je lepší pro ženy a který spíš pro muže. Každý člověk je originál, a proto i každému bude vyhovovat něco jiného. Hlavní je myslet na to, že nejlepší a nejkvalitnější proteiny získáte vyváženou stravou a suplementy v podobě proteinu mohou posloužit jako skvělý doplněk, pokud nezvládnete přijmout dostatečné množství proteinů ze stravy.

Dnešní článek je rozdělen na:

• Syrovátkové proteiny
• Veganské proteiny
• Noční (pomalé) proteiny

Syrovátkové proteiny

Na syrovátkových proteinech často naleznete nápis 100% whey, ale následně se dozvíte, že to neznamená 100 g prášku = 100 g bílkovin. Znamená to, že v proteinu nenajdete žádný jiný zdroj bílkovin než syrovátkový protein, který se vyrábí z kravského mléka a pro tělo je velmi dobře stravitelný.

Foto-zdroj

Ahoj, holky koníkovky,
často se u nás opakuje situace spojená s heřmánkovým nebo šípkovým čajem, Vincentkou, někdy Pamyconem a plným košem posmrkaných kapesníků. Taky tak bojujete s rýmou u školkových dětí? My pořád! Týden ve školce a 10 dní doma... s rýmou! Proto jsem se rozhodla vybrat z diskusí Modrého koníka několik tipů na boj s ní. Většinu jsme, za ta léta, otestovali i my sami. Koukneme na kapky, spreje, konvičkování a mořskou vodu.

Trocha zdravovědy

Co je vlastně rýma?

Rýma je zánětlivé onemocnění nosní sliznice, které mohou způsobit alergie, viry nebo bakterie. Nepříjemný pocit ucpaného nosu je způsobený zduřelými sliznicemi. Léčba rýmy běžně trvá okolo jednoho týdne. Přenáší se kapénkovou cestou i přímým kontaktem. Inkubační doba se pohybuje mezi 1 a 3 dny.