ccarolinesmom.blogspot.cz

Živě si vzpomínám na hodiny prosezené na internetu a pročítání diskuzí. Co je potřeba do výbavičky? Potřebuji drahou odsávačku mléka? Potřebuji hnízdečko do postýlky? A co chránič matrací? Sotva jsem otevřela jakýkoliv eshop, zahltila mě spousta zboží, které přece NUTNĚ potřebuji. 

Maminky, budoucí maminky, nedejte se!

Miminko toho moc nepotřebuje. Nejdůležitější je mateřská náruč a láska. Přesto ale nenecháme děťátko nahé, proto jsem sepsala několik bodů, které jsou podle mého názoru vhodné do začátku.

OBLEČENÍ PRO MIMINKO

Velikost 56

Když koník vyhlásil možnost testovat hračky, tak jsem to zkusila a nečekaně se na nás usmálo štěstí - za což moc děkuju. Vezmu to pěkně postupně, jak a proč hračky mě a kluky zaujaly, co je na nich super, co méně a celkové shrnutí.

BeatBo - tanečník

Tak tato hračka u nás doba vyhrála na celé čáře. Již při rozbalování všechny upoutá veselá barevnost, hračka je poměrně velká,  těžká a robusní, jako "nosící" prvek slouží super textilní ouška, nebo tlapky.

Tanečník umí plno super kousků - trsá, vrtí se, zpívá, nahrává, bliká 

Na pravé nožce má dvě tlačítka - hudební a "naučné" 

1.  v naučné části se děti naučí barvy, počítat a abecedu (ke které mám teda výhrady, pač není česká, ale u těhle hraček je to prostě "normálka", )
2.  hudební část je několik písniček, které se opakují a v podstatě učí děti pohybu,
   nejvíc u nás frčí Tanec soch - "hudba nezní, ihned zmrzni",
   další písničky děti učí tleskat, dupat a táák
    - co bych uvítala je nějáké tlačítko, které písničky hraje pořád dokola,
   takhle musí děti při "trsání" odbíhat a po chvíli je to mačkání nebaví.

S timto pojmem me seznamil muj partner, jsou to deti narozene ve stejnym roce. Takze muzu vsem tvrdit ze mam dvojcata. Rozestup mezi nima 10 mesicu, obe narozeny predcasne, obe byli malinky, ale prece jenom kazde je jine... Prvni se mi narodil syn, prirozene (vaginalne), spontalne o 6 tydnu driv. Je to nas maly flegmous, bylo a je mu jedno ze ma v plince nacurano a nakakano, naopak jeste se v tom rochni, nemusim ho uspavat, staci mu dat lahev s mlikem a usne sam... muzu kdyz spj vysavat, mixovat.. ale ted jak se nam narodila dcera, akutnim cisarem kvuli poloze pricka, taky driv o 4 tydny, tak syn  dostava histerycke zachvaty a do maly busi.. hlavne kdyz kojim... Dcera pro zmenu rve neustale, pri kazdem prdnuti do pliny, ucmurnuti musim prebalovat, chce mit prso neustale v puse, vubec nekrka, sije sebou jako kdyby misto nozek a rucek mela chapadla... 

  Nas denni rezim vypada asi takto... rano vstavacka v 6:30 +/-, kojeni, prebalovani, kdyz se zadari dcera znova usne ve vetsine pripadech ne, v 7:30 vstavacka synn prebalovani, prevlikani, snidane a pak si hraje.. kdyz mala spi tak si jeste na chvilku lehnu po noci kdy k ni vstavam asi 5x-6x za tu noc toho mam plny kecky, ale vetsinou to vydrzi tak na pul hodky... behem dopoledne jsem absolutne nepouzitelna, neprijimam hovory nic... jsem jak prastena polenem, kralovatvi za kofeinovy kafe 😊.. no nic musim zase kojit, donutit syna aby se napil, prebalit oba, obcas je potreba syna vykoupat, ma ty h***a az na krku. Mala opet rve, tak s ni cbodim 3 hodiny po byte,  masiruji brisko, cvicin s nozickama, mluvim na ni l, zpivam ji, u vseho mi s histeryckym krikem asistuje syn.. kdyz uz konecne spi beru do ruky syna, a je mi spatne z pohledu do jeho uplakany zasopleny tvare, chce se mi taky brecet, je mi ho lito.. dam mu najist a sup s nim na dopoledni spani, kdyz se postesti a oba spi, vse zahazuji a jdu taky spat... vsak ten bordel nikam neutece.. a sprcha taky vydrzi do vecera.. po probuzeni je opet kolecko s prebalovanim, kojenim a krmenim a nuceni aspon trochu do nej dostat nejaky tekutiny.. vetsinou bezvysledne... kdyz nespi tak delam co je potreba, vareni, peceni, uklizeni, hraju si synem, blbneme spolu, vetsinou si jen hrajeme a uklid a vareni nechavam na noc 😁😁 obcas se postesti uvarit i dopoledne 😁😁. Vetsinou kolem druhy zacnu sebe chystat na vychazku ven, pak oblikani Valerie otevru na ni okno aby se mi v tom neupekla a jdu oblekat Williema. Kdyz uz se mi toto podari treba v 10minutach i s pripravenou taskou, tak beru Willa a nesu ho do kocarkarny( nemame vytah a bydline ve 2. Patre. Mala ceka v kosiku, usadim malyho pripoutam ho a letim pro Valerii, nekdriv si vezmu boty bundu kabelku a beru Valerii a letim dolu.. hura po pul hodine vypraveny a muzeme ven. Venku jsme podle pocasi ale vetsinou v 5 jsme doma. Will si hraje a ja kojim po prichodu.. nasleduje kolecko prebalovani  prevlikani, krmeni a donucovani syna neco vypit... kolem 18h jde syn do vany, behem te doby je vetsinou Val v limbu a krasne spi, radime se synem ve vane. Kolecko s oblikanim, davanim plinky, ukladanim, a mizenim v obyvvaku kde na me rve dcera. Dalsi kolecko s koupanim prebalovanim, oblikanim a kojenim... slysim syna jak si v postylce hraje, ignoruji to za chvili usne. Po nakojeni dcery mi zacina sichta uklizecky, kucharky a pekarky.. uklidim hracky, kuchyn, koupelnu, predsin, odstranim vsechny prekazejici veci a vytahuji nas prumyslovy vysavac, ano jsem lhostejna k sousedum a klidne ve ctvrt na devet si vysaju byt.. nesnasim kdyz mam na nohach drobky, prijde na radu vytirani, a jednou za tyden k tomu pridavam vycisteni koupelny a zachodu( ne ze bych ho jinak nemyla, myla jen tohle je dukladne vycisteni, policky atd...) utirani prachu.. kdyz tohle zvladnu tak se mi vetsinou dovaruje jidlo ktere mame na dalsi 2-3 dny, do toho se snazim, v tento predvanocni cas pect cukrovi, uspesne hlasim mame uz pernicky, linecky, baunty, rafaelo, vosi hnizda, chybi uz jen pracny rohlicky a bananky. Pect muzu jen v noci, domaci nam sem dal troubu pod plynovou desku a to sklo proste hreje.. pracku poustim taky az co dam deti vecer spat, jedine co absolutne nezvladam je zehleni, po celem dnu me uz tak boli zada(jsem po 3 operacich) ze stat nebo sedet u prkna je pro me muceni, a zehleni pres den s tim malym drakem neni mozne.. do toho vseho se musim starat i o sebe a pomaham muzskymu rozjet firmu (jako reklamni fotograf delam fotky na web).. probirame co a jak, litani po doktorech nejen s detmi ale i semnou.. 

  Jsem milovnik Vanoc, je to jediny svatek na kterym mi hodne zalezi a chci aby ty nase prvni Vanoce ve 4 byli dokonali.. vyrabim si adventni venec sama, a veskerou vyzdobu, darky jsme poresili s pritelem o vikendu.. 

  Ukojim i vasi zvedavost co dela muzsky?! Muzsky vstava kazdy den v 6:30 a vraci se mezi 19-20h, je osvc tak je v praci dlouho. Kdyz ma cestu kolem prijede pres den na obed a pohraje si s detmi pak zase leti kdyz ma domluvenou zakazku. Vikendy je vetsinou doma tak si mohu prispat, postara se o syna, prebali, prevlikne, nakrmi, hraje si snim, vezme si dceru chova dceru mluvi na ni cvici s ni, kdyz je potreba jede se synem k lekari, byli sami u zubare, rehabko, urologie, praktik. Ceho si na nem vazim nejvic je ze i kdyz po tolika hodinach za volantem v praci v noci vstava k synovi... ten se vzbudi klidne i 6x za noc.. ja vstavam k dcerce.. tohle je pro me k nezaplaceni. Vstavaji na stridacku a to bych se zblaznila. Ted ja spim v obyvaku s Valerii a muzsky s Willdou v loznici. Navzajem se deti budi. 

  Kolikrat uz uplne padam na hubu, jsem nevyspana, Valerie ma noci kdy spi jen 2 hodky a zbytek vetsinou proplace a ja prochodim po obyvaku.. v tyto dny  jsem protivna sama sobe a pak si to strasne vycitam protoze  deti za to nemuzou, jsem nekdy protivna i na ne a pritele... 

   Ale zeny, maminky, budouci maminky... vsechno se da zvladnout, kolikrat si reknu ze jsem zrala na Bohnice, minimalne antidepresiva, ale pak se na me ten muj malej dablik usmeje a ja jsem stastna, ze ty svoje dve maly obludky mam... 

    Jsem učitelka. Pro mnohé lidi je to "jen" povolání, podle jiných je to poslání a pro některé to znamená vlastně určení diagnozy. Jako člověk schopný sebekritiky se přikláním ke všem možnostem. Své povolání miluju, naplňuje mě a taky o mě něco vypovídá. Jsem akční člověk, který musí stále něco dělat. Nejraději mám veškeré tvořící aktivity, takže když se objevila možnost testovat Canon Creative Park, hned mě to zaujalo a přihlásila jsem se. Jelikož se nás ale přihlásilo hodně, moc jsem nedoufala, že to vyjde. A ono to vyšlo. Takže ještě jednou děkuji za možnost testování a pojďme už na recenzi tohoto produktu a také na popsání peripetií, jež naše "testování" provázely. Ještě před samotným příběhem se ale podívejme, co to ten Creativ Park vlastně je a jak celá "záležitost" funguje.

I mimino musí pořádně prozkoumat, co to máma s bráchou testují. Ps: Tyhle papíry od Canonu něco vydrží a dítě je jen tak nerozžužlá, což v momentální situaci opravdu oceňuju🙂

Canon Creativ Park - online prostor pro všechny kreativce

    V podstatě se jedná o internetovou stránku (http://cp.c-ij.com/en/index.html), kde můžete najít a zcela ZDARMA stáhnout ohromné množství šablon, vystřihovánek, doplňků ke scrapbooku, kartiček, ... Vše je velmi přehledně seřazeno do několika kategorií (např. zvířata, architektura) a na stránce funguje také vyhledávání, stačí tedy zadat libovolné slovo, které by vás zajímalo, a za malou chvíli už se můžete kochat výsledky. Tato stránka nabízí opravdu hodně možností a troufám si tvrdit, že zde  každý najde "něco" podle svého gusta a svých představ.

    Když si vyberete konkrétní projekt, stačí ho jen dát stáhnout, vytisknout a za malou chvíli už můžete začít stříhat, lepit a někdy se třeba i vztekat.

Canon Creative Park u nás doma

Prvně bych chtěla poděkovat za možnost testování sady Canon Creative Park, bylo úžasné kolik kreativních příležitostí se nám tím naskytlo a ten společně strávený čas s dcerou, kdy jsme spolu vystřihovaly a lepily byl skvělý.

Testovací sada obsahovala 3ks natištěných modelů, 1ks poskládaného modelu myši, nůžky, lepidlo, tužku a 100ks lesklého papíru.

Už u modelu myši nám bylo jasné, že testování bude stát opravdu za to. Modely jsou jako živé 🙂. A hrály si s něma i naše kočky 🙂

Tvořily jsme hlavně ze sady pro začátečníky, neboť dcerce budou 3roky a při náročnějších modelech ztrácela pozornost. Ale i to bych zdůraznila, že v Canon Creative Park můžete tvořit i s malými dětmi, dcera za malé asistence dokázala vytvořit nejjednodušší modely a to je super, ráda si s nimi i nadále hraje.

Velké obliby se u nás těší modely, které si děti můžou samy vybarvit. 

Během týdne testování, jsme rozlouskli kvízové otázky, typu: "Jaká je nosnost slona?" či :"může se potkat čínský drak se zebrou slonem,myší atd?", ale zvířátka se u nás i vánočně naladila 🙂

Když jsem dostala zprávu z MK, že mě vybrali pro testování Canon Creative Park, měla jsem ohromnou radost. Tohle testování bylo přesně pro mě. Strašně ráda tvořím, ale ke  svému tvoření potřebuji nějaký nápad, nebo ještě lépe návod 🙂

Po otevření stránek jsem zajásala. Návody jsou jasné a srozumitelné, to lehce zvládnu.

Jako první jsem si zkusila vyrobit zvířátka, která přišla v balíčku od Canonu. Na nich jsem si vyzkoušela, jak to vlastně funguje. Seznámila jsem se se značkami pro stříhání, prostřihávání, ohýbání nahoru i dolů a lepení. Tyto značky jsou stejné ve všech návodech, takže další skládání už bylo o to jednodušší. Ze zvířátek měl největší radost syn. Udělali jsme si malou ZOO, se kterou jsme si krásně vyhráli.

Pak už jsem se vrhla na vánoční tvoření. Vánoce miluji, a tak bylo jasné, že v tomto krásném předvánočním čase budu testovat právě tuhle část Canon Creative Park stránek. Večer u skleničky vína a u vánočního filmu jsem si vystříhala vše potřebné na obálku, pop up přáníčko a zvonečky. Ráno jsem začala zlehka tak, aby se mohl zapojit i můj 2,5 letý syn. Lepení obálky mu šlo moc dobře a bylo vidět, že ho to baví. Asi bude po mamince 😀

I naše šestiletá neteř si tvoření užila, když k nám přišla na návštěvu. A musím říct, že moji pomoc skoro vůbec nepotřebovala. Santa Clause zvládla úplně sama, u zvonečku jsem pomohla jen s přehýbaním a lepením. 

Je fajn, že si na stránkách může najít každý něco podle toho, na co se cítí, a co zvládne.

Když jsem v listopadu našla // od té doby sem si představovala svoje těhotenství a porod jako krásnou zkušenost. Realita byla ale jiná. 

První problém nastal v lednu kdy mi zjistili vysoký tlak. Nasadili prášky a říkala jsem si, že do porodu to bude pohoda, ale nebylo to tak. První hospitalizace v nemocnici byla ve 23tt kdy jsem si tam poležela 5 dní než nás pustili. Měla jsem nařízen klidový režim, ale copak to jde když se připravuje vše pro příchod miminka? Takže mi zvedli dávku prášků aby ten tlak byl alespoň na hraně. Dělala jsem sice doma stejně ale pomaleji a s hodně přestávkami. Ve 28tt mi zjistili těhotenskou cukrovku, byla jsem z toho hodně vystreslá protože jsem v těhotenství dost ujížděla na sušenkách 🙂 Ale dalo se to zvládnout, co bych pro malého neudělala že. Všechno probíhalo skvěle až do 35tt kdy mi ten tlak začal hodně růst. Opět jsem byla hospitalizovaná v nemocnici na týden. Ale naštěstí mně pustili ještě před porodem domů. V 39tt jsem byla hospitalizovaná opět, ale to mi už nevadilo, byla jsem dost unavená jak jsem měla obr břicho neustále prášky, nesměla jsem sladkosti ani ovoce kvůli cukrovce tak už sem se těšila až porodím a dám si obrovskou porci vodního melouna. V pátek na vizitě se rozhodli že ho od soboty 15.7.2017 začnou vyvolávat jelikož jsem měla termín 23.7.2017 ale malému se nechtělo absolutně ven a já byla zašpuntovaná jako kdybych měla rodit až za několik měsíců. A v tu sobotu začla moje nejhorší noční můra POROD!

Ráno proběhla klasická kontrola, monitor + zavedení tablety na přípravu porodních cest. Každé 3 hodiny jsem měla kontrolu na monitoru, kvůli prospívání miminka jelikož jsem měla po zavedení bolesti. Ty trvali celý den ale byli nepravidelné a já ležela v postely a čekala co se bude dít. Den ubíhal hrozně pomalu a jelikož jsem byla na porodních sálech kvůli sledování nesměl za mnou ani manžel, takže celý den sama na pokoji, bez jídla a v bolestech. Samozřejmě se nic nedělo a v 18hod. večer jsem dostala čípek, prý na zmírnění bolestí a dostala jsem najíst. Bolesti neustopili a trvali celou noc ale pořád byli nepravidelné. Ráno opět ten samý postup, kontrola, monitor, sledování, bolesti, bez jídla, sama, večer čípek a večeři. Přicházela na mně depka pač tento postup se opakoval každý den a já neměla vedle sebe člověka co by mně podržel. Byla sem celá bolavá z neustálých kontrol jestli se otvírám nebo ne, z prášku co vyvolávají porod. Bylo mi špatně jak jsem každý den byla o hladu, přece co kdyby se to rozjelo a když mi každé ráno doktorka na kontrole zahlásila úplně stejný nález jako jsem měla v pátek když mně přijímali vždy sem to obrečela. Byla jsem unavená z neustálých bolestí, otrávená ze všeho co se v ty dny dělo a bylo to pořád stejné. V neděli 23.7.2017 se dohodli doktoři že už se mnou něco udělají jelikož v ten den jsem měla termín a správně se s cukrovkou nesmí přenášet. Už takhle mi hrozili že malej bude mít něco přes 4kg. Rozhodli se mi dát nějaké tyčinky abych se začala konečně otvírat. Jejich aplikace byla bolestivá asi tak jako když vám za živa řežou spodek. Se slzami v očích sem to zvládla a věřila že konečně v pondělí bude den D a já porodím. V noci samozřejmě bolesti a to dost velké a nepomohl ani čípek. Ráno totálně nevyspalá, ubolavená a hladová jsem šla na klasickou kontrolu kde mi ty tyčinky vybrali ( myslela jsem že polezu po zdi )  a doktorka zahlásila otevřená na dva prsty čípek totálne na cucky. Hurááá konečně sme se pohli o 1 prst. Takže se zavedla tabletka na vyvolání a šoupli mně na porodní sál jako vždy,měla jsem tam už svůj oblíbenej. V 9 začali bolesti sílet a začínali být pravidlené po 10 minutách hurá. Volala jsem manželovi ať přijede, že dnes to už konečně bude. Udělali monitor kontrakce byli krásně vidět. V 11 hodin zavedli druhou tabletu, pak za 30 minut praskli vodu a v tu chvíli začal můj úplně nejhorší zážitek v životě. Předešlé dny kdy byli bolesti a trvalo to 8 dní byli oproti tomuhle procházka růžovou zahradou. Kontrakce byli co 3 minuty hodně bolestivé a tak jsem si říkala no musím být otevřená aspoň na 5 prstů. Nastal čas kontroly jak to postupuje a od 9 rána kdy začali bolesti sílet a zpravidelňovat se jsem se neotevřela ani o špičku prstu a to byla 1 hodina odpoledne. Začala jsem panikařit protože na bolesti nepomáhalo nic, a neotvírala jsem se. Tak mi pani doktorka navrhla Epidural okamžitě jsem souhlasila. Ten mi přišli píchnout v 16 hodin a nemohli se trefit jelikož jsem měla neustálé kontrakce bez přestávek takže jsem řvala bolestí, nesměla jsem se hýbat a ještě k tomu jsem byla oplácaná. Takže museli volat jiného anesteziologa co mi to měl píchnout. Takže šestý pokus a konečně se trefili ALE! Epidural vůbec nezabíral, bolesti byli šílené a já se vůbec neotvírala. Nastalo rozhodnutí dát kapačku oxitocinu. V 18 hodin mi ji píchli v 19 měla proběhnout kontrola, ale mezitím jsem ječela bolestí. Byla to trvalá neustálá kontrakce kde jsem si myslela že mi to urve spodek, břicho, záda no prostě všechno. Manžel už nevěděl co se mnou nebyla jsem schopná vstát, jen sem ležela a přímo ječela bolestí. V 19 hodin dorazila doktorka že se jukne jak to vypadá, měla jsem problém se otočit na záda musel mi pomoct manžel. V duchu jsem si říkala 10cm 10cm a když mi řekla že jsme se nepohli ani o malinký kousíček propukla jsem v šílený pláč a nešlo to zastavit. Mezitím koukli na monitor a zjistili že se malej moc nehýbe. Okamžitě zastavili kapačku a rozhodli že půjdu na císaře že já prostě normálně neporodím a tento stres malému jen ubližuje. Takže mně začali připravovat na CS a pořád jsem byla napojená na monitor jenže anesteziolog mohl až kolem 20 hodiny takže se čekalo. Pořád v bolestech bez pohybu jelikož se sledovaly ozvy malého, ale bylo 20 hodin 20:30 a pořád se nic nedělo a přišlo mi divné že nevidím na monitoru pohyby už vůbec. Manžel hned volal doktorku a když přišla zjistili že mu začaly klesat ozvy. Takže okamžitě na stůl. Jelikož jsem byla unavená musel mně tam manžel odnést a vůbec mu to nezávidím nebyla jsem lehká jak pírko, ale říkal že v té situaci by udělal cokoliv. Na stole se čekalo až mi zabere anestéza na sekci ale pořád nezabírala, furt jsem cítila jak mně štípou do břicha a po 20 minutách se rozhodli pro celkovou. Takže mně hned uspali a malého vytáhli ve 21:11. Pamatuji si jen útržky kdy mně budili že už je po a že mi manžel ukazuje nejakou fotku malého ale já pořádně neviděla. Ale ve 4 hodiny ráno mi malého přinesli na kojení a já poprvé viděla to malinkaté klubíčko a na všechnu bolest jsem okamžitě zapoměla. Pustili nás domů 28.7.2017 jelikož krásně přibíral i když jsem měla mlíko 3 dny po císaři a pak už je to moje nejšťastnější období v životě. 

Malý se narodil 24.7.2017 s váhou 3880gr a 50cm a jsem ta nejšťastnější máma na světě.

Co je to bolest při porodu? Nevím stačil mi jeden jediný pohled na něj a vše bylo zapomenuto. 

A neodradilo mně to ani na myšlenky na druhé miminko. Chceme začít hned jak malému bude rok jizva už bude zahojená 🙂