Přiznám se, že mě náš společnej život s Amíkem baví. Ono totiž takový soužití s partnerem z jiné země je strašně skvělý. Skvělý je v tom, že se člověk pořád něco nového učí, o sobě, o světě, o kultuře, učíte se žít s jiným jazykem a všechno kolem vás váš partner možná někdy nebo úplně vždycky chápe a vidí trochu jinak. Každého z nás totiž modeluje naše okolí ve kterém vyrůstáme. A nic nemodeluje víc než takové jídlo.

"Cože tys nevěděla, co to je pizza?!" Zděsil se Amík během jednoho z našich prvních rande, když jsem se mu přiznala, že jsem dřív znala Želvy Ninja než jsem ochutnala první pizzu. "Ne, neznala a vždycky jsem si během toho kreslenýho seriálu řikala, že to asi chutná děsně dobře." "To je ale strašný, vždyť tys žila vlastně v kulturní pustině!" Smál se dál Amík a směje se i dnes po třinácti letech soužití kdykoliv si vzpomene na tuhle historku. "To máš štěstí, že jsem tě zachránil a přivedl tě do města, kde se jí ta pravá pizza!" Dodává se svojí nemalou newyorskou pýchou Amík. Zeptejte se jakéhokoliv Newyorčana na to, kde se dělá ta pravá pizza a odpověď máte jasnou. "Jedině v New Yorku!!" A to vám řekne i Ital žijící v New Yorku první generaci.

Podobná historka následovala, když jsem poprvé jedla suši v jedný japonský restauraci na Novým Zélandu. "Ha ha ty máš ale takový štěstí, že jsem tě vytáhl ze tmy Prahy a ukázal ti co je svět!" Pravil Amík. "Tak hele musím ti něco nechat, když jsi ze země, kde národním hrdinou je Mickey Mouse." Nenechala jsem se tehdy ani teď já.  Ano, je to nefér, když si najdete takovýho rodilýho Newyorčana, člověka odchovaným jídlem celýho světa, je ale fakt, že halušky jsem ho naučila jíst já!

Co ale považuje Amík za klasiky americký jídlo? Tak hamburger z McDonalda to není, to vás zklamu.

1. Burákový máslo: "Hele tak udělej mini chlapíkovi k obědu do školy klasiku sendvič s burákovým máslem a džemem. To má rádo každý dítě!" Radí Amík, když vzdychám nad chybějícími nápady na další mini chlapíkův oběd. Ne, moje ruka tohle prostě nemůže udělat. Burákový máslo ač mi ukrutně nechutná jsem ještě ochotná koupit, ale napatlat ho na jednu půlku chleba a k tomu přilepit další chleba s marmeládou, tak to prostě moje středoevropské chuťové buňky nedají. Amík má smůlu a mini chlapík taky.

2. Smores: Dodnes mám v puse pachuť po marshmellows, který nám nosila babička a my dva s bráchou jsme je poctivě jedli, abychom se zavděčili. Kdo by to byl tehdy řekl, že se takový marshmallows mají ohřívat nad ohněm? "Počkej teď zažiješ pravou Ameriku a jídlo k ohni," povídal Amík v jednom obchodě zatímco nakupoval potraviny nutný pro Smores, lahůdku a sen každého malého kempovníka. Recept na Smores najdete na konci článku.

Nevím jak vy, ale já jsem se vždycky kynutého těsta bála jako čert kříže. „Jak je to s tím droždím? Má rádo teplo nebo chlad? A co když nevykyne? Proč musím tak dlouho čekat?“ A v neposlední řadě mi už jen to slovo „kynuté“ evokovalo, co se asi stane s mými boky, když to s ním přeženu. Přitom je tahle klasika našich babiček tak jednoduchá na přípravu a flexibilní co do použití (od sladkých moučníků, vánoček, mazanců přes slané copy se slaninou až po italskou pizzu). Když ho navíc obložíte ovocem a uberete cukru, máte lehkou sladkou tečku ke kávě, aniž byste přibrali.

Byl zrovna takový ten upršený den, a já se rozhodla zpříjemnit si ho nadýchanými buchtami s tvarohem a hrozinkami. Prostě klasika ke kávě a kníže jako od Boženy Němcové (i když já mám zrovna rozečteného dalšího Jo Nesba….). A protože jsem měla víkend sama pro sebe, tak jsem se rozhodla pro poloviční dávku. To, co vidíte na fotografiích, tedy vynásobte dvakrát a vyjde vám z toho milionová dobrota, která ani nestihne vychladnout.

Na těsto:

• 500 g hladké mouky
• 1/2 lžičky (opravdu velká špetka) soli
• 100 g másla
• 90 g krupicového cukru
• 1 vanilkový cukr nebo 8-10 g domácího vanilkového cukru
• pár strouhnutí citronové kůry
• 30 g čerstvého droždí
• 250 ml vlažného mléka
• 2 žloutky
• 50-75 g rozpuštěného másla na pomazání buchet a pekáče

Na náplň:

• 500 g měkkého tvarohu (ne z vaničky)
• hrst rozinek
• 2 vejce
• 3 lžíce cukru
• 1 vanilkový cukr (nikoli vanilinový)

Poctivý domácí jogurt z čerstvého mléka je prostě pochoutka. Vyjde levněji než kupovaný, jeho příprava není nikterak náročná a přesně víte, z jakých surovin je. Tak proč si ho nezkusit vyrobit?

                                                                foto: pixabay.com

Na výrobu cca 1 litru domácího jogurtu potřebujeme:

• 1l mléka
• 2 lžíce bílého jogurtu 

Mléko je nejlepší čerstvé, od farmáře nebo z trhu. O něco méně dobrá varianta je čerstvé mléko z obchodu (vždy naleznete v chladícím boxu). Trvanlivé mléko (krabicové, ošetřené UHT) k přípravě jogurtu nedoporučuji, chuť ani konzistence není dobrá. Výborné je i kozí mléko, ale jogurt z něj je vždy řidší.

Jogurt nám dodá prospěšné bakterie mléčného kysání. Je důležité, aby to byl jogurt, ve kterém jsou bakterie živé a nejsou přidány žádné zahušťující látky. Takové jogurty mívají ve složení napsáno pouze mléko (případně i sušené mléko nevadí) a jogurtové kultury.

Před nedávnem jsme pro naši dceru sháněli nějakou tzv. "krmící židli". Líbí se nám přírodní materiál jako je dřevo a tak jsme ani o plastové neuvažovali. Při hledání jsem narazila na rostoucí dřevěné židle - konkrétně od firmy WOOD PARTNER na stránkách nasezidlicky.cz . Zaujal mě především článek o jedinečnosti a také to, že jsou vyráběny v ČR a není to nějaký dovoz z Číny. Nakonec jsme si vybrali židli LUCA, protože se z ní dá jednoduše vytvořit další typ SANDY pro větší děti. V podstatě jsme ušetřili protože jsme koupily dvě židle v jedné a navíc nám nebude za rok stát nepotřebný kus nábytku někde na chodbě. Přídavný stoleček po roce demontujeme pro další použití židle a v případě potřeby ho můžeme zase vrátit zpět. Zajímavý je i článek na jejich stránkách o ergonomii sezení pod názvem "Deska nebo ergonomický sedák?" Myslím si, že v tomto mají velkou pravdu. Jsem ráda, že jsme si židli pořídili, a že se s vámi mohu podělit o první zkušenosti.

Vendy 

NOVÁ KAPITOLA VAŠEHO ŽIVOTA ZAČÍNÁ PŘÍCHODEM VAŠEHO VYTOUŽENÉHO MIMINKA.

Narozením dítěte se Vám otevírá nové období života plné štěstí a radosti. Toto období ale může být spojeno i s nejistotou, obavou a strachem, zda budete vždy schopni rozpoznat všechny potřeby a reakce svého miminka. 

Správně identifikovat dětské projevy je pro mladou maminku častokrát náročné. Obrací se na kamarádky, internet, porodní asistentky a nakonec hledá pomoc u pediatra. Je to přirozené. Dítě velmi rychle roste, každý den se naučí něco nového a jeho reakce se neustále mění a vyvíjí.

Časem se mladá maminka naučí rozumět svému děťátku, jeho potřebám a náladám. Dokáže ho uklidnit, rozesmát, pozná proč pláče, co se mu líbí a co ne, co ho trápí. 

Připravili jsme Vám stručný návod, jak rozpoznat a správně se vypořádat s jedním z nejčastějších problémů, který malá miminka dokáže pěkně potrápit – opruzená pokožka. 

Zároveň Vám přejeme, abyste podobné situace zvládali úspěšně a prožívali jen okamžiky radosti, štěstí a lásky se svým děťátkem.

Lidské tělo se během života vyvíjí. Největší změny jsou patrné u dětí, které se mění doslova mrknutím oka. Ale i na dospělé kůži zaznamenáváme změny na pokožce dané nejen věkem.

1) Sluníčko nám to občas vypeče

Dětské pokožka je náchylnější ke spálení než ta dospělá, protože je tenčí. Malé děti by se neměly nadměrně vystavovat přímému slunečnímu záření, natož se opalovat. Mažte je krémem s vysokým SPF. Mnoho dospělých pečlivě dbá na péči o svá dítka, ale na sebe zapomínají. I svou pokožku chraňte opalovacími krémy, nejen při slunečných dnech. Kůže si zaslouží péči i v zimě. Od sněhu, stejně jako od vody se sluneční záření dobře odráží. Prevence je zásadní pro eliminaci dalších kožních problémů.

2) Člověk = oblíbená pochoutka pro komára

Bodavý hmyz útočí na všechny věkové skupiny stejně. Nejvíce ho však přitahují lidé s krevní skupinou 0¹. Lidskou krví se živí pouze samičky. Komáří sliny jsou vyhodnoceny tělem jako cizí látka. Tělo vypustí histamin, který pak dráždí kůži. Přirozenou reakcí je poškrábat se. Léčba pomocí krému či gelu obsahujícího antihistaminika pomůže ulevit od příznaků. Fenistil gel má navíc chladivý účinek.

3) Svědění kůže bývá spíše příznakem. Po příčině pátrejte jinde.

Předem prosím, že si nepřeju pod článkem debaty o bezpečnosti porodu doma 😀 Mám už dvě domarozené holčičky, takže rodit doma pro mě nebylo nic nového, přesto respekt z porodu byl. Ještě 2týdny před porodem jsem si nějak neuvědomovala, že vlastně bude muset ven 😀 Věřím, ale že vše je vždy tak jak má ... Venoušek s námi prožil hodně ošklivé období, opravdu hodně stresu, strachu a bezmoci - celý ten čas probíhal soud o moji nejstarší dcerku s expřítelem, který mi ji jednoduše chtěl vzít. Že se k nám chystá mimi klouček jsem věděla delší dobu, proto jsem mu už předem řekla, ať přijde jen pokud ví, že vše dobře dopadne. Zpočátku jsem si byla lehce nejistá, jestli nepřišel jako "náhradník" za starší dcerku. Po předchozích těhotenstvích jsem byla rozhodnutá jít jen na 2-3 ultrazvuky. Naštěstí jsem díky Jitka Blábolilová našla pana doktora a brzy jsem našla i porodní asistentku 🙂 a tak jsem opravdu šla jen na2 ultrazvuky a na kontroly k PA. U holek jsem poctivě cvičila a připravovala se , teď byli úplně jiné starosti ... soud mi opravdu dceru vrátil, zanedbanou ale vrátil a celé léto jsme ji chystali do 1.třídy. Naštěstí mám muže, který má kouzelné ruce a dělá kraniosakrální terapii, měl se mnou plno trpělivosti a pečlivě se o mě staral . První dva porody byli naprosto odlišné. První pomalý, dalo by se říct bezbolestný a druhý rychlý, intenzivní a hodně bolestivý. Možná i proto jsem měla docela respekt, přece jen intenzita druhého porodu mě před těmi 3mi lety docela šokovala. 

Venoušek se začal hlásit, že chce na svět asi tak v 1h ráno, kdy mi cosi luplo v bříšku, voda ale netekla a když děloha ztvrdla nebylo to nic s čím by se nedalo spát a tak jsem prostě unavená z předešlého dne spala. Vím jen, že mě občas tlak v podbřišku vzbudil a bylo mi to divné. K ránu jsem se tedy divila, proč mám v kalhotkách hlen-čistý bílý. Ale jak jsem vstala bylo mi to již vcelku jasné.Stahy už najednou byli dost intenzivní. V tu chvíly jsem psala PA, že teda asi vážně rodím. Muž vybalil půjčený bazenek, ale za pár minut jsem mu už říkala, že to je zbytečné. Táhlo mě to do ložnice, kde jsem si pod sebe stihla dát akorát podložku. Přišla už jen jedna slabá kontrakce a za ní už doslova fičák. Asi 4 dlouhé tlačící kontrakce cca prý po minutě. Stačila jsem jen mít ruku mezi nohama, tlačit a řvát jako lvice 😀 Tatínek držel hlavičku a čekal, než dorotuje a narodí se celý ... porodní asistentka dorazila asi půl hodinky po narození, krásně nás opečovala a pak už jsme jen odpočívali za ruchu dvou starších nadšených holčiček...

Ve chvíli, kdy ohlásíme další charitativní dražbu, začne nám takových dotazů chodit hodně. Odteď už nebudu muset každému jednotlivě proces vysvětlovat, ale odkážu ho na tenhle článek😉 Určitě to vrtalo hlavou spoustě z vás, takže čtěte.

Začne to tak, že nám někdo napíše, že má kamarádku, sousedku, švagrovou, kolegyni manžela..., která má nemocné dítě a že by jim rád pomohl. Přihlásit se nám může i sama rodina, ale to se stává málokdy. Maminka (samozřejmě i tatínek, ale pro zjednodušení) nemocného dítěte nemusí být registrovaná na MK, může ji tu aktivně zastupovat třeba ta kamarádka. Máme to radši kvůli zpětné vazbě a i kvůli vám dražitelům. Lépe se sbírají peníze pro někoho, koho odtud znáte a s kým už třeba nějakou dobu jeho starosti prožíváte. A taky je moc milé, když tu maminka s účastníky dražby komunikuje nebo vloží fotku, jak se dítě veze v novém vozíku nebo jak byly za peníze z dražby na rehabilitaci v lázních.

Pokud nám chcete o nějaké potřebné rodině dát vědět, nejdřív se s nimi spojte vy. Vysvětlete jim, o čem dražba je a jestli by se vůbec zapojit chtěli, ne každý o to stojí. Také je potřeba vědět, že peníze z dražby nedostane rodina "na ruku" a nelze  je použít na běžný provoz domácnosti. I když to je často největší svízel, když maminka zůstane s dítětem doma a tatínek nevydělává dost nebo dokonce vůbec není. Peníze z dražby se dají použít jen na zdravotní pomůcky, rehabilitace, ošetřovatelské služby apod. Jejich využití musíme úřadům dokladovat, takže to funguje v praxi tak, že proplácíme faktury, které nám rodina posílá, až do celkové částky, kterou u nás mají.

Když tohle všechno rodině povíte a zapojit se chtějí, pošlete nám na ně emailový kontakt a my se jim ozveme. Budeme po nich chtít osobní údaje, povídání o dítěti a jejich rodině, lékařské zprávy nebo třeba i fotky, na co potřebují peníze, kolik to stojí... Je to kvůli prověření jejich údajů a taky k představení dítěte tady mezi vámi.

Všechny údaje o dítěti a rodině evidujeme dlouhodobě, pro každého mám extra složku v počítači. A když přijde čas přípravy další dražby, vybíráme z aktuálně vedených dětí to jedno nebo víc, pro které se bude dražit tentokrát. Aby ten těžký výběr nebyl jen na nás organizátorkách, hlasují pro jednotlivé děti všichni, kdo do dané dražby vyrábí výrobky. Výtěžek dražby se pak věnuje dítěti s největším počtem hlasů. Ostatní děti "nevypadávají", zařadíme je do hlasování zase v příští dražbě.

Rekapitulace v kostce: