S radostí jsem se stala jednou z deseti vybraných žen, které testovaly nové zubní pasty Zendium Complete Protection.

Zubní pasta mi byla doručena s milým dopisem, což mě velice potěšilo.

Teď však k zubní pastě jako takové… Testovala jsem klasicky, tedy 2x denně – ráno a večer. Zubní pasta má příjemnou, nevtíratelnou vůni a chuť, což je pro mě důležité. Pasty „bez chuti“ mi prostě nejedou.

Na co jsem byla velice zvědavá, byla nepěnivost, konkrétně to, jak na ni budu reagovat. Nepěnivost mi totiž doteď vždy vadila. S překvapením však přiznávám, že u Zendium mi to nevadí. Netuším proč, možná proto, že i když nemám pusu plnou pěny (což pro mě znamenalo znaménko rovná se čistotou, tedy „když pění, tak čistí“), přesto cítím svěžest z úst.   

Co však pro mě bylo velkou novinkou a velkým překvapením zároveň, bylo to, že tato zubní pasta opravdu neovlivňuje chuť jídla a pití po vyčištění zubů. Překvapivé, ale pravdivé. Myslím, že jsem tuto vlastnost otestovala opravdu kvalitně, protože jsem po ranní hygieně šla vařit zelí, vymačkala jsem šťávu a tu následně vypila (vitamíny 😉 Byla jsem přesvědčená, že mi nebude šťáva chutnat, že to prostě nejde, aby zubní pasta neovlivňovala chuť. No, a jde to 😉

Zubní pastu ráda doporučím dál (i když bohužel u mého manžela neuspěla). Druhý den za mnou přišel, jestli nemáme nějakou pěnící pastu. Hold, ne každý uvítá ústa nepřekypující pěnou 😉 A určitě vyzkouším i další produkty této značky 🙂

     To, že čekám 3. dítě pro mě bylo velké překvapení. Protože mi bylo pořád nějak divně od žaludku, měla jsme chuť na utopence, tak jsem si asi čtyři dny před ms jsem si udělala test a byl docela šok, když na mě během pár vteřin vykoukly 2 dálnice 🙂

     No, abych to upřesnila, nejsem úplně "normální matka". Jsem tělesně postižená, mám dětskou mozkovou obrnu,  jsem nedonošená.( 24.tt, 1kg a 36cm) docela macek 🙂 Dopadla jsem celkem dobře, jen špatně chodím. ( jsem po 10 operacích nohou ). 

      Moje 1. těhotenství bylo celkem bezproblémové, jen občasné tvrdnutí břicha od 24.tt.

Porodila jsem ve 35+4 císařským řezem ze zdravotních důvodů. Kristýnka se narodila 12.2.2007  měla 2320g a 46cm. Jelikož se narodila dříve a já neměla napíchané kortikoidy, tak měla po porodu dechové obtíže. Byla týden v inkubátoru a 6. dní na kyslíku a světle ( měla novorozeneckou žloutenku). Jinak byla v pořádku. Domů jsme šly 10. den po porodu. Dnes je to desetiletá zdravá a chytrá holka která dělá atletiku a chodí malovat 🙂

     Moje 2. těhotenství už nebylo tak bezproblémové jako to provní. Asi od 20.tt jsem krvácela nebo špinila... Byla jsem v nemocnici na rizikovnce od 18.12. do 7.1. přes celé Vánoce a Silvestra.. Klárka se narodila ve 35+6  21.1.2011 opět císařem, měla 2700g a 47cm, takže celkem pořízek 🙂 Měla jsme napíchané kortikoidy, tak byla bez dechových potíží. Měla akorát novorozeneckou žloutenku. Domu jsme šly 7. den po porodu. Dnes je to šestiletá šikovná holka která zpívá ve sboru a v září půjde do školy.

     Moje 3. těhotenství bylo celkem bezproblémové až na občasné tvrdnutí břicha.. Bylo to v pohodě do 28.tt. Pak mi začlo tvrdnout břicho po 15. minutách. Skončila jsem v nemocnici, napíchali mi kortikoidy dali mi gynipral.. Ležela jsem na rizikovce a pan doktor mi říkal, že mě bolí jen jizva a že mi břicho netvrdne. ( Jak to mohl vědět, to netuším) 🙂 Říkala jsem mu, že mě jizva nebolí, že mi tvrdne břicho... Pořád po 15. minutách a že to není prostě normální takhle brzy.. Pan dokror mi tam tedy poslal psycholožku 🙂  Na konec jsem z toho "nic vám není máte jen dráždivou dělohu", porodila ve 31+1 Kryštůfka, Který vážil krásných 1810g a měřil 42cm. Po porodu měl Kryštof problém s dechem, tak mu byl píchnut surfaktant přímo do plic.

Velmi mile mě překvapilo, že jsem byla vybraná pro testování zubní pasty Zendium Complete Protection. A ráda se s Vámi podělím o své dojmy.

Po této pastě už jsem koukala delší dobu, jak v dospělé, tak v dětské verzi, neb máme se zuby docela problém, stejně tak i manžel a ráda bych, aby se toto dětem vyhnulo, a proto se je snažíme vést ke správné zubní hygieně (i když někdy je to o nervy – hlavně moje :o))

Prvním překvapením byla velikost krabičky, ve které přišla jedna téměř nedobytně zabalená zubní pasta. To bylo radosti, prohrabávat se zelenými polystyrénovými mašličkami a hledat poklad!

Druhý překvapením pro mě bylo, že na testování pasty je pouhý týden. Přišlo mi to docela málo na to, udělat si pořádně obrázek o tom, jaká pasta je při delším používání.

Po vybalení pasty z krabičky padla pasta hezky do ruky. Je menší a širší než ostatní pasty, na které jsem zvyklá, což oceňuji zejména proto, že hezky stojí na umyvadle a nepadá do něj stále znova a znova. Když jsem jí otevřela, hezky voněla.

Hned večer jsem jí poprvé vyzkoušela. Chuťově je pasta příjemná, spíš neutrální než nějak výrazná, příliš nepálí, překvapivě je bílé barvy. Pění poměrně málo, na což jsem zvyklá z jiných past, takže v tomto ohledu mě nečekalo žádné překvapení ;o) Jsem zvykla po vyčištění zubů už nejíst (nehledě na to, že se to asi nemá, tak mi to po pastě moc nechutná), ale tady jsem to vyzkoušela a neměla jsem pocit, že by chuť jídla byla pastou nějak ovlivněna. I voda po čištění chutnala dobře.

Byla jsem vybrána k testování zubní pasty Zendium. Začali jsem pastu používat s manželem. Já pociťuji po týdnu zlepšení stavu mých dásní a menší citlivost zubů. Manžel si pochvaluje taky lepší stav jeho dásní. Obou nám vyhovuje chuť a příjemný pocit po vypláchnutí.

Proto jsme se rozhodli nadále používat tuto pastu, protože věříme, že nám pomůže v boji proti kazům, ke zlepšení stavu našich dásní a ke zpevnění zubů.

Vzhledem k výsledkům po týdnu používání bych pastu vřele doporučila všem k vyzkoušení. Naše celá rodina má volbu už jasnou je to pasta Zendium.

Tento týden je obdobím velkých změn. Začíná se vytvářet tzv. chorda dorsalis neboli struna hřbetní, proto se také člověk řadí mezi strunatce.  Je to velmi zásadní struktura embryonálního vývoje. Na jejím místě se později bude formovat páteř.  Nad chordou se vytváří neurální lišta – základ centrální nervové soustavy.  Také se začíná tvořit primitivní oběhová soustava – na začátku to jsou jen drobné ostrůvky krevních buněk. Toto období je klíčové pro správný vývoj embrya. Také je v tuto chvíli zárodek nejvíce náchylný k vnějším vlivům, jako je alkohol, drogy, rentgenové záření a některé léky.

V tomto třetím týdnu embrya – tedy pátém týdnu těhotenství – již můžeme na ultrazvuku vidět ve vysoké děložní sliznici dutinku – gestační váček.  Těhotenský test bude v tomto období jednoznačně  pozitivní.

 Pro správný vývoj základních struktur orgánových soustav je velmi důležitý zvýšený příjem kyseliny listové.

Za prvé bych chtěla poděkovat za vybrání mezi testerky zubní pasty. 🙂 

Ihned po rozbalení balíčku na mě dýchla vůně pasty, krásně voní... Tak jsem hned šla prubnout vyčistit si zuby. Chuť pasty je jemná, vůně taky, konzistence pasty je akorát. 

Po vyčistění jsem měla příjemný pocit, překvapilo mě, že skoro nepění.

Jen mně osobně teda vadí to, že právě po vyčistění není ten svěží pastový dech. Zas na druhou stranu, člověk se i po vyčištění zubů může napít a nekazí si chuť. Dokonce mám dojem, že mé zuby jsou i bělejší. Hlavně citlivost zubů se ztratila za těch pár dnů používání.

Čemu dávám veliké plus je, že krabička i tuba není barevná, křičící jak je skvělá a zdravá atd. 

Celkový závěr pro mě je, že pasta je dobrá, jestli ji budu kupovat upřímně nevím, opravdu mi trochu chybí ten svěží pocit v ústech.

Nedokážu si přesně vzpomenout, kdy se mi podařilo začít kojit Lauru. Vím, že na porodním sále to nebylo. Od doby, co vylezla ven, jenom chrochtala a brečela. Zkoušeli jsme ji nechat přisát, bohužel nejevila žádný zájem. Prvně se pak přisála někde na oddělení šestinedělí. Na co si ale vzpomínám bylo, že ačkoliv neměla žádné zuby, bolelo to jak tisíce jehliček, které se zabodávaly do mého prsu. Taky si pamatuji, že mi trvalo, než jsem ji dokázala přimět otevřít pusu dostatečně na to, aby začala správně pít. V té chvíli jsem si pomyslela- jak to proboha uděláme, aby to fungovalo- respektive co udělám já, aby to fungovalo a zda skutečně bude.

Tato myšlenka mi bleskla hlavou ještě několikrát: když byla bolest tak velká, až mi vytryskly horké slzy a stékaly pomalu po tváři dolů, zatímco Laura sála přitisknutá k mému tělu. Když jsem se pokoušela udržet ji vzhůru, aby se najedla, protože ji krmení vždy uspalo. Když jsem vstávala v noci co 2 hodiny, vyčerpaná na smrt, celá mokrá od tekoucího mlíka, bolavá v průběhu šestinedělí a snažila se jí na rukou ukonejšit.

Také si nedokážu vzpomenout, kdy naposled jsem Lauru kojila. Vím, že to bylo v 9 měsících. A také vím, že to nebylo úmyslně. Těhotenství a porod moje tělo rozebraly takovým způsobem, že od té doby mám neustále problém se zády. A to se přesně tehdy stalo- luplo mi v kříži a už jsem se nepostavila. Bylo to tak zlé, že jsem ležela v posteli celé 2 týdny neschopna pohybu. Tudíž jsem nemohla ani kojit, bolestí bych umřela. Laura pila v té době i čaj, změnu tedy nijak nevnímala. Za to já si to určitým způsobem vyčítám dodnes. I když vím, že to nebyla ničí vina, že Laura už byla dost veliká a podobně, stejně tam někde hluboko v duši zůstává hořká pachuť selhání.

Na co si ale vzpomínám je mnoho chvil, sladkých a těžkých, které byly mezi začátkem a koncem.

Když jsem si ji asi 2 týdny po propuštění z porodnice brala v noci do postele. Slzy mi díky poporodní depresi a vyčerpání tekly proudem, ona pořád brečela a já nevěděla, co dělat. Přisunula jsem si ji tak blízko, až mi ručkou pohladila prso, přisála se a podívala se mi do očí. To bylo poprvé, kdy jsem ucítila to pověstne "propojení".

Půlka října, kdy jsem si ji v rychlosti přiložila a ona se hned přisála správně. Kojení se stalo přirozeností a já si uvědomila, že to společně dáme jako tým.

Nedělní oběd se nezadržitelně blíží a vám už se nechce posté vařit ten samý, i když lety osvědčený, recept? Odpoledne má přijít návštěva a vy byste ji chtěla překvapit originálním pohoštěním? Snažíte se jíst zdravě a udržovat si pěknou linii, ale každý článek tvrdí něco jiného a přináší další zaručené tipy, které už jste desetkrát neúspěšně vyzkoušela? S tím vším vám pomůže česká gastro jednička – TopRecepty.cz.

TopRecepty.cz jsou nejvyhledávanějším portálem o vaření na tuzemském trhu. Nabízejí rozsáhlý katalog obsahující více než 45 tisíc receptů a desetitisíce lákavých fotografií jídel přímo od uživatelů. Máte tedy jistotu, že recepty jsou prověřené a vyzkoušené, autoři navíc často uvádějí praktické tipy z praxe, které byste v běžné kuchařce nenašli.

Denně přibývají nové recepty a obrázky, a tak si můžeme být jistí, že tu vždy najdete čerstvou inspiraci a osvěžení pro svou kuchyni. A i vy se samozřejmě můžete podělit o klenoty ze své domácí knihy receptů.

Recepty to ale zdaleka nekončí. Najdete tu také stovky článků s tipy a triky, informacích o zdraví a vaření a nejrůznějšími zajímavostmi více či méně spojenými s jídlem. Dozvíte se například, jaká zelenina obsahuje ty správné vitamíny, které vám chybí, co jíst v těhotenství, jak co nejrychleji, ale k tělu šetrně shodit nadbytečná kila po porodu a jak se udržovat ve formě, ať už je venku počasí jakékoli… ale třeba také jaké litinové nádobí vybrat a které gastronomické akce jsou na obzoru.

A pokud mezi recepty a články nenajdete to, co jste hledali, můžete využít rozsáhlé diskuzní fórum, které zdaleka neslouží jen pro debaty o vaření – můžete se zde s ostatními uživateli radit i o domácích mazlíčcích, dovolené nebo třeba tipech jak ušetřit.

Tak co myslíte, objevíte i vy na TopRecepty.cz to pravé?

Aktualizace: Recenze našich uživatelek si můžete přečíst v diskuzích. Snadné uklízení s Viledou se maminkám moc líbí. 🙂 Otestovali jsme taky Vileda Easy Wring Ultramat a

Vileta Ultramat TURBO a maminky nešetřily chválou. Jejich recenze jsou v diskuzích. Nebo vás zajímá Vileda Easy Wring and Clean TURBO? Výsledky testování najdete tu. Každá pořádná domácnost musí mít taky čisté okna. Vileda Windomatic prošel testem a jako je to u Viledy zvykem, maminky si produkt pochvalovaly.

-----

Oblíbená Vileda se vrací, aby vám mohla pomáhat s úklidem! My se už moc těšíme na toto testování, tak si uvařte kafe a přejeme příjemné čtení výzvy a sledování testování.

Co testujeme

Budeme testovat Vileda Easy Wring Ultramat, plochý mop na všechny typy podlah. Jak je to u Viledy zvykem, má do detailů promyšlený systém tak, aby dokonale vyždímaný mop zanechal vaši podlahu rychle suchou. Balení obsahuje kbelík, na kterém je připevněný ždímač, který brání vystříknutí vody při ždímání. Na kbelíku naleznete taky pedál, díky kterému není při ždímání potřeba se namáhat. Teleskopická tyč má tři díly, abyste si ji mohly nastavit podle své výšky. Mycí návlek lze prát při 60 stupních (ale pozor, nepoužívejte aviváž a nevkládejte ho do sušičky).

První  láska

                Když jsme dospělí, nějak žijeme. Máme své emoce a postoje.  Často používáme, fráze:  „Jsem prostě takový, taková. Jsem po mamce, babičce, dědovi. U nás jsme takoví všichni….. Máme to v rodině“.  Ale víme, co to vlastně znamená? Co se za tím skrývá? Kde se ty naše postoje vzaly?

                Dnes se mi stalo něco zvláštního, velkého, nečekaného. Zažila jsem sílu a moc první lásky.  Tento zážitek mi podlomil kolena a rozklepal ruce a o to víc s tím, že jsem si uvědomovala sílu onoho prvního zážitku a toho jak člověka dokáže nasměrovat do dalších let, jak utváří naši zkušenost, ovlivňuje naše další chování. A věřím, že možná i po mnoho let po té, kdy nějak zareagujeme a nevíme vlastně proč.  Jen řekneme tu formulku, máme to v rodině.

                Jako maminka jsem zprostředkovaně vnímala onu sílu a neopakovatelnost prvního zážitku.  Moje holčička stála a s vykulenýma očkama se na mě dívala. Dívaly se na mě dva otazníčky a hledaly odpověď a plnily se slzičkami. Hledaly vysvětlení u rodiče.  A tady se začalo skutečně reálně tvořit ono „ Máme to v rodině, jsem celá mamka“.  Roztlouklo se mi srdce a tlouklo mi snad rychleji než ji. Uvědomovala jsem si tu moc, kterou rodič má a tu zodpovědnost. Láska není jen tak něco, co napoprvé nevyjde a podruhé to už bude fajn a dokážeme nad tím mávnout rukou. Něco o čem si řekneme, toto není nic pro mě, už to nebudu dělat.  Dnes se dost možná rozhoduje o tom, jak se dva lidé jednou budou umět vypořádat s láskou a postoji k tomu druhému.  A celý den mě ono kouzlo plní od paty až po strop.  Na jedné straně malý kluk, který našel odvahu a sílu, koupit druhé holčičce dárek, vybrat ji ho, požádat o svolení učitelky a odnést ho do druhé třídy.  Plný odhodlání a odvahy. Na straně druhé malá holčička, co o jeho plánech neměla ani ponětí, byla vystavena bez varování pozornosti kamarádek a učitelů, kteří se o tom dozvěděli dřív, než ona sama. Něco, na co si mysleli jen oni dva, se najednou stalo veřejnou věcí, kterou prožívala snad celá školka. A kterou moje malá slečna nebyla bez slziček schopná ustát.  A tak dřív, než měl docválat rytíř na bílém koni a donést ji onen dáreček, jsem měla malou chviličku čas ji zašeptat: „ Na ničem jiném nezáleží jen na vás dvou, jen vy víte, jak to máte, užij si to. A nenech si to nikým pokazit. A hlavně se k němu chovej dál hezky, zvládneš ustát posmívání kamarádek, co by rady byly na Tvém místě.

                Poznáváte se? Změní se vlastně někdy něco? Jedno jestli je nám, pět, patnáct, třicet…

Tak jsme stála a dívala se na malého kluka, co se kroutil jako žížala a zářily mu oči a čekal na reakci své milované. Na malou holčičku, která s červenýma tvářema přijímala nečekaný krásný dáreček, který byl jen bonusem k upřímnému projevu a srdci na dlani, které ji bylo nabídnuto. V tom okamžiku byla všechna moudrost. Copak nejsme pořád Ti stejní, jako když jsme se zamilovali poprvé? Jen možná jednoho malého kluka kdysi jiná holčička nehezky odmítla a on si řekl: „Holky jsou na nic, nerozumím jim, už žádné nic nepřinesu“.

Ahoj holky,malému je měsíc a půl a na obličeji se mu udělala červená vyrážka. Koupu ho jen ve vodě a mažu avirilem tak nevím z čeho to může mít. Poradíte mi prosím jak se toho co nejdříve zbavit. Děkuji 

Tuhle nás postihlo zlo jménem jarní prázdniny. Jako učitelka mám prázdniny ráda, jako matka dvou plechovek semtexu už méně. Od té doby, co mám děti, ve mně prázdniny vyvolávají poněkud schizofrenní stavy.

Každopádně jsem se rozhodla, že když jsme doma tak hudebně založení, bylo by fajn to nějak začít předávat další generaci a pustit se do výchovy dalšího Mozarta. A tedy využít prázdnin a vzít to dítě školou povinné, které navíc vyjádřilo přání hrát na kytaru, na kukačku do mé hodiny na konzervatoři. Protože určitě není víc motivující zážitek než vidět matku, jak se škvaří ve vlastní šťávě.

Trochu jsem tušila, že tahle mise nebude žádný med. Ale patřičně jsem se na celou situaci připravila. Sbalila jsem Valje batůžek plný písanek, omalovánek, sešitů na procvičování matematiky a dalších věcí. Ořezala jsem jí všechny pastelky, aby se jí dobře pracovalo, zatímco já se opět budu snažit trumfnout svůj osobní rekord v disciplíně „udělej ze sebe co největší jelito za jednu vyučovací hodinu“.

Zezačátku to šlo celkem hladce. Po dvou hodinách v autě za doprovodu „Kdy už tam budeme?“ a „Mně se chce blinkat!“, občas i výhružného: „Mami, jestli nezpomalíš, řeknu to tatínkovi!“ naše dámská jízda dorazila do Plzně. Tam však nastal první nepatrný zádrhel s prostorovým uspořádáním parkovacího prostoru.

Abych to zkrátila: Ta lampa tam prostě neměla co dělat. A vůbec, když už tam byla, měla se uhnout. Pokud vás zajímá můj názor, je mi vlastně záhadou, proč dodnes ještě nikdo nevynalezl pouliční lampy z nějakého ohebného materiálu. To jsou pořád nějaké super vynálezy jako drony, rakety, 3D tiskárny a další nesmysly, ale aby někdo vymyslel něco opravdu užitečného pro lidi, to ne! Přitom by to ušetřilo spoustu starostí s nakřáplými nárazníky. A rozvody. Což samozřejmě není můj případ. My to s Pažoutem máme dobře rozdělené. Já neumím parkovat, on neumí tankovat. Společnými silami vždycky nějak dojedeme do cíle. (Pravda, někdy pro nás musí přijet odtahovka, ale to je vedlejší.)

Po krátkém poklusu Plzní, kdy se Valja jako správná vesničanka zasněně kochala tramvajemi a ruchem velkoměsta přičemž několika kolemjdoucím málem vypíchla oko deštníkem, jsme dorazily na konzervatoř. Jakože – WOW! My jsme to dokázaly a cesta nám trvala pouhé dvě hodiny dvacet minut z budovy do budovy. Dostrkala jsem to nebohé dítě až do třídy a přikázala jí, aby si vyndala všechen ten vercajk, co s sebou táhne, a nějak se zabavila s tím milionem písanek, sešitů, omalovánek, koníků a žvýkaček, co jsme sem dotáhly.

Jsem ve fázy vývoje příprava na maminkovství! Občas si říkám, stejně se na nic nepřipravím a stejně mi to nedá a vše zas vsude sonduju co a jak. Však ono to miminko mě hezky rychle hodí do reality a uplně mě celou převálcuje, ale už se toho válcování nemužu dočkat. Pořád si říkám jaké to bude až budu mamkou a přítel tátou, on sám si to taky nedokáže zatím ani představit. Jen snaží snášet moje občasné úžasné nálady a plačtivost docela trpělivě. I on má občas z toho pěknej stres co to bude za změnu života a oba nechápeme, že už teď se bojíme o něco co jsme ještě neviděli, teda kromě zvětšujícího se břicha a ultrazvuku, že to co se tam vrtí je vlastně naše a za chvíli nás to bude potřebovat.Vím, že tyhle pocity mají vlastně všichni budoucí rodiče, ale i tak mám strach že prostě už to nebudu uplně já co jsem bývala vlastně co jsme oba bývali za lidi, samostatné jednotky. Ted jsem jednotky spojené láskou a hledáním kočárku, jmena, chůviček a dalších drobností pro to něco co nevidíme jen obcas to dá o sobě vědět. Teď si tady vylívám srdce a asi i blbě uvažuju, ostatní maminky si o mě musí myslet, že jsme se zbláznila tohle to tu psát, vždyť mám jak já říkám těhotenský mozek, který funguje tak nějak jinak než před otěhotněním to jsem byla normální ted si dávám máslo do kapsy místo do lednice a divím se proč mi ten kapesník udělal flek na kalhotech a tak se tak připravuju na to maminkovství a dosufám že to miminko bude spokojený s tou mamnkou a tatínkem i když maminka píše tohle na internet.